OLGA MASTIANICA

Institut dějin Lietuvos

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3094-3539

Směry vědeckého výzkumu: sociokulturní jevy XIX. století, identita inteligence a šlechty, mezietnické vztahy.

VIOLETA MEILŪNAITĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-0862-0709

Směry vědeckého výzkumu: dialektologie, geolingvistika, sociolingvistika.

DOI: doi.org/10.35321/all87-17

Danguolė Mikulėnienė

DĚJINY INSTITUTU LITEVSKÉHO JAZYKA: INSTITUCIONALIZACE LITEVSKÉHO JAZYKA A LINGVISTIKY

Vilnius: Institut litevského jazyka, 2021, 242 s. ISBN 978-609-411-310-9 (celkové), ISBN 978-609-411-311-6 (I. část)

Vědecké výzkumy litevského jazyka mají poměrně dlouhou a obsahově bohatou historii, jejíž počátky lze hledat již v polovině XIX. století a spojovat s upevněním srovnávací historické lingvistiky v jazykovědě^¹. V té době se ve světě výzkumu litevského jazyka objevují osobnosti jako Augustas Schleicheris, Friedrichas Kurschatis; litevský jazyk zaujímá představitele světové lingvistiky – Karla Brugmanna, Augusta Leskiena, Adalberta Bezzenbergerise a další. Inspirováni zahraničními kolegy

^¹ Nejpodrobněji se pokusy o výzkum a popis litevského jazyka od nejstarších dob až do roku 2010 zabýval akademik Algirdas Sabaliauskas Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorijos v trilogii (I. část, 1979; II. část, 1982; III. část, 2012).

Recenzijos / Reviews

347

OLGA MASTIANICA, VIOLETA MEILIŪNAITĖ

Svůj mateřský jazyk začínají zkoumat i litevští osvícenci – Antanas Baranauskas, Jonas Jablonskis, Kazimieras Būga, Kazimieras Jaunius a další. Zdá se, že pozornosti se litevskému jazyku nedostává málo: vznikají vědecké gramatiky (pravda, zpočátku častěji nikoli v litevštině, protože je píší vědci z jiných zemí), přistupuje se ke kodifikaci jazyka a k vytváření spisovné, úřední varianty... To vše se však děje z iniciativy jednotlivců, v různých vzdělávacích institucích a často se omezuje na úsilí jediného člověka (pokud jde o studenty poskytující materiál nebo jiné pomocníky, spíše informátory než výzkumné kolegy) a na jeden život.

Když tedy hovoříme o litevském jazyce obecně, je třeba říci, že podrobných komplexních, dlouhodobých a cílených výzkumů odpovídajících potřebám vznikajícího státu se velmi nedostávalo. V první polovině XX. století vyvstala zjevná potřeba konsolidace a institucionalizace výzkumu litevského jazyka. Bylo třeba upevnit postavení a status litevštiny – státního jazyka –, doložit její bohatství a hluboké historické kořeny a na historických základech vytvářet a programovat její budoucí vývoj. Tento úkol připadl Institutu lituanistiky Antanase Smetony, založenému na konci čtvrtého desetiletí XX. století, jehož vznik a první kroky byly dosud širší veřejnosti málo známé a vyžadovaly pozornější pohled.

Možnost tuto historii oprášit a lépe poznat přináší nejnovější vědecká studie Danguolė Mikulėnienė^² Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky^³. Jde o mimořádně významný a velmi očekávaný výzkum věnovaný počátkům institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky.

Den vzniku Institutu litevského jazyka je stále spojován se založením Lietuvos mokslų akademijos dne 16. ledna 1941, ačkoli již v roce 1999 historik Antanas Tyla navrhoval přezkoumat počátky založení humanitních institutů^⁴. Danguolė Mikulėnienė spojuje dějiny Institutu litevského jazyka, přesněji institucionalizaci litevského jazyka a lingvistiky, se založením Institutu lituanistiky Antanase Smetony v roce 1938 (pokud vycházíme z právních předpisů), nebo s rokem 1939, kdy Institut zahájil činnost (s. 9). Ve snaze zdůvodnit Institut lituanistiky Antanase Smetony jako

² Rozsah publikace, podrobnost uváděných faktů a nové údaje bezpochyby umožňují označit ji za monografii, proto lze její zařazení do žánru studie na jedné straně považovat za výraz autorčiny skromnosti, na druhé straně ve čtenáři vzbuzuje očekávání dalších rozsáhlých částí výzkumu.

³ Je třeba upozornit, že tento výzkum soustavně navazuje na badatelčino zkoumání dějin litevské lingvistiky – v roce 2018 vyšla monografie věnovaná dějinám dialektologie Lietuvių tarmėtyra: genezė, raida ir paradigminiai lūžiai (I. část, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras). Protože výzkum litevského jazyka začal popisy jednotlivých regionálních jazykových variant, lze tuto monografii považovat za logickou volbu pro pojednávanou studii a čtenář v ní může nalézt prehistorii institucionalizace litevského jazyka.

⁴ Tyla (1999: 13).

348

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Danguolė Mikulėnienė Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky

jako předchůdce dnešního Institutu litevského jazyka si autorka vědecké studie Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky zvolila za objekt činnost Oddělení litevského jazyka. V Institutu lituanistiky Antanase Smetony působila tři oddělení: Oddělení litevského jazyka, Oddělení dějin Lietuvos a Oddělení folkloru. Ve srovnání s ostatními odděleními Institutu byla činnost Oddělení litevského jazyka podle autorky studie výjimečná – lingvisté měli několik dodatečných úkolů: „organizovat a uskutečňovat péči o státní jazyk a spolu s ní aktivizovat a modernizovat jazykovědu v Lietuvoje“ (s. 10).

V první kapitole vědecké studie „Institucionální charakteristika Institutu lituanistiky Antanase Smetony“ badatelka rekonstruuje nejen vědeckou a organizační činnost Oddělení litevského jazyka, ale také celkovou ^{činnost Institutu lituanistiky. Dosavadní litevská historiografie zkoumala pouze ideologický a sociokulturní kontext vzniku Institutu lituanistiky a jeho prehistorii⁵}, avšak cíle, úkoly, struktura a řízení Institutu lituanistiky, a především personál Institutu a jeho proměny, nebyly v centru pozornosti litevské historiografie. Je třeba upozornit, že činnost historického oddělení Institutu lituanistiky představuje zcela opomíjenou oblast práce historiků; zkoumány jsou pouze jednotlivé osobnosti a jejich historické dědictví^⁶. Jak však ukazuje nejnovější výzkum Danguolė Mikulėnienė, mezi historiky a lingvisty existovala úzká spolupráce, o čemž výmluvně svědčí členství Mykola Biržišky v Radě Oddělení litevského jazyka (s. 31). Vědecká studie Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky je proto velkým podnětem pro historiky, aby zahájili srovnávací studie, tím spíše, že Danguolė Mikulėnienė s pozoruhodnou pečlivostí a opírajíc se o primární archivní prameny (plány činnosti Institutu lituanistiky, protokoly, veřejné projevy, zprávy), z nichž většina je do vědeckého oběhu uváděna poprvé, podrobně charakterizovala vedení Institutu lituanistiky, členy Rady Institutu, personální složení Oddělení litevského jazyka a jeho institucí, zhodnotila vědecký potenciál spolupracovníků Institutu lituanistiky a samostatně předložila analýzu jejich studia na zahraničních univerzitách (s. 33–34). Tento podrobný výzkum výborně doplňují přílohy vědecké studie „Biogramy. Členové Rady Institutu lituanistiky Antanase Smetony, administrativní personál a jazykoví pracovníci“ (s. 178–195), „Dokumentární ilustrace biogramů“ (s. 196–207), v nichž jsou uvedeny nové, dosud neznámé dokumentární materiály o Napalysovi Grigasovi, Eleně Horodničūtė (Samaniūtė), Viktoru Kamantauskasovi, Aleksandrovi Lengvinovi, dokonce o historikovi Vincasi Trumpovi; upřesňují se fakta týkající se výkonu funkcí Mykola Biržišky jako ředitele Institutu lituanistiky.

^⁵ Mačiulis (2002: 19–38); Juzefovičius (2019: 88–103).

^⁶ Gieda (2017).

Recenzijos / Reviews

349

OLGA MASTIANICA, VIOLETA MEILIŪNAITĖ

Danguolė Mikulėnienė věnovala zvláštní pozornost prvním známkám sovětizace Institutu lituanistiky. V knize Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky je ukázáno, jak měly být v červnu 1940 z knihkupectví, čítáren a knihoven odstraněny všechny knihy Antanase Smetony a publikace o něm, jak byl z funkce odvolán ředitel Institutu lituanistiky Kazimieras Masiliūnas, diskutuje se o pokusech odstranit Juozase Balčikonise z funkce redaktora velkého Lietuvių kalbos žodyno, uvádějí se pokyny Vincase Krėvė-Mickevičiuse zaměstnancům k povinné účasti na průvodu u příležitosti výročí revoluce a názorně se ukazuje, jak zatýkání a deportace obyvatel Lietuvos zasáhly pracovníky Institutu lituanistiky.

Danguolė Mikulėnienė ve vědecké studii zkoumá vizi a poslání jazykové a lingvistické činnosti na základě primárních pramenů – slavnostních projevů ministra školství Jona Tonkūnase a ředitele Institutu lituanistiky Kazimierase Masiliūnase při příležitosti otevření Institutu lituanistiky a protokolu ze zasedání Rady Oddělení litevského jazyka (18. března 1939), v němž jsou zaznamenány závazky lingvistů Institutu vůči litevské společnosti. Tento mimořádně cenný dokumentární materiál pro historika jazyka i historika je představen v přílohách knihy (s. 208–226). Je zajímavé si povšimnout, že K. Masiliūnas stanovil jako čtvrtý úkol (nikoli však poslední) výzkum dějin litevského jazyka a starých písemných památek i jejich vydávání (s. 95). Tento úkol Oddělení litevského jazyka podle výzkumu Danguolė Mikulėnienė úspěšně plnilo (s. 126).

Danguolė Mikulėnienė dospěla při zkoumání plánů a zpráv Oddělení litevského jazyka k mimořádně významnému závěru, který stojí za samostatnou citaci:

„Lingvisté Institutu lituanistiky vytvářeli moderní litevskou lingvistiku, která měla ideologicky a metodologicky překonat školy [Kazimierase] Būgy a [Jona] Jablonskise z počátku XX. století, a tak zapojit litevskou lingvistiku do ‚vědeckého diskurzu lingvistiky v Europoje‘“ (s. 101).

Jinými slovy lze říci, že od jednotlivých, izolovaných a často krátkodobých výzkumů a cílů, které byly před ně kladeny, se přešlo k systematickému, komplexnímu a dlouhodobému plánování a organizaci vědeckého výzkumu litevského jazyka. Sjednocováním skupin vědců se usilovalo o podrobnější, hlubší a všestrannější zhodnocení zkoumaných objektů. Kromě toho je třeba nezapomínat, že orientace nesměřovala pouze na, řekněme, místní trh, nýbrž se uvažovalo mnohem šíře – usilovalo se o vstup do „vědeckého diskurzu lingvistiky v Europoje“, jinými slovy o odstranění izolace litevské lingvistiky. Je to zřejmé i z toho, že v Institutu působili vědci, kteří studovali na zahraničních institucích a evropský diskurz znali z první ruky (viz biogramy uvedené v příloze 1).

Ve druhé kapitole vědecké studie „Vize a poslání jazykové a lingvistické činnosti: rekonstrukční perspektiva“ je samostatně zhodnoceno, v čem se záměry Oddělení litevského jazyka týkající se uspořádání terminologie lišily od dřívějších

350

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Danguolė Mikulėnienė Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky

záměrů; objasňuje se, jak redakce velkého Lietuvių kalbos žodyno přispěla k přípravě lituanistů a jak se Oddělení litevského jazyka zabývalo oblastmi aplikované lingvistiky – například toponymikou a antroponymikou ve Vilniusu a Vilniuském kraji. Je důležité poznamenat, že tato podrobná analýza poprvé v litevské historiografii umožňuje odhalit a zhodnotit, jakou úlohu sehrál Institut lituanistiky Antanase Smetony, konkrétně Oddělení litevského jazyka, v akcích za osvobození Vilniusu⁷. Danguolė Mikulėnienė se rovněž zabývala aspekty komunikační politiky lingvistů – vztahy se zahraničím i s místními vzdělávacími a veřejnými kulturními institucemi. Pravdou je, že vědecká studie věnuje menší pozornost mezioborové spolupráci členů Oddělení litevského jazyka (a jeho institucí) Institutu lituanistiky Antanase Smetony a členů Oddělení dějin Lietuvos. Tato volba Danguolė Mikulėnienė je však zcela pochopitelná – činnost Oddělení dějin Lietuvos Institutu lituanistiky Antanase Smetony nebyla v historiografii samostatně zkoumána.

Za zmínku stojí také to, že tato studie je pouze částí širšího výzkumu – vedle názvu si čtenář snadno všimne číslice „1“, která umožňuje očekávat pokračování badatelské práce: budou analyzována pozdější období, aktualizován vývoj a kontinuita jednotlivých výzkumů a pozornost bude věnována osobnostem, které v litevské lingvistice vykonaly mnoho, avšak jsou poměrně málo známé nejen širšímu okruhu čtenářů, ale často i samotné lingvistické komunitě (vzpomeňme nového ředitele Institutu Kazmierase Masiliūnase – co jsme o něm mohli říci před touto studií?).

Četné dokumenty uvedené v přílohách nejen umožňují doložit tvrzení badatelky, ale také vytvářejí podmínky, aby se další výzkumníci mohli do tohoto materiálu samostatně ponořit a využít jej ve svých výzkumech, k nimž může (a zřejmě i musí) pojednávaná studie podnítit. Je tedy nepochybné, že vědecká studie Danguolė Mikulėnienė Dějiny Institutu litevského jazyka: institucionalizace litevského jazyka a lingvistiky poskytuje pevný teoretický a metodologický základ a je silným podnětem nejen pro historiky jazyka, ale i pro historiky, aby obrátili pozornost k institucionalizačním procesům ve vlastních vědních oborech, začali je zkoumat a tyto procesy srovnávali a hodnotili. Kromě toho zde získáváme mnoho nových údajů nejen o počátcích činnosti Institutu, který se stal kolébkou Institutu litevského jazyka, o prvních směrech a rozsahu výzkumu, ale lze si také vytvořit představu o celkovém životě Lietuvos té doby, o kontextech, vznikajících výzvách a osobnostech, které je řešily. Právě pozornost věnovaná osobnostem, které položily základy komplexního výzkumu litevského jazyka, utvářely metodologie založené na nejnovějších poznatcích, vytyčovaly směry vývoje státního jazyka a utvářely tvář inteligence meziválečného Lietuvos, je dalším a nesmírně důležitým specifikem této studie.

⁷ Mačiulis, Staliūnas (2015).

Recenzijos / Reviews

351

OLGA MASTIANICA, VIOLETA MEILIŪNAITĖ

Nezbývá tedy než popřát autorce co největší úspěch a těšit se na další části věnované vývoji institucionalizace litevského jazyka a litevské lingvistiky.

LITERATŪRA

Gieda Aurelijus 2017: Manifestuojanti Kleja. Istorikai ir istorika Lietuvoje 1883–1940 m., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Juzefovičius Romualdas 2019: Lituanistinių mokslų institucionalizavimas 1939–1955 m.: kultūrologinio diskurso bruožai. – Lituanistica 65, 2(116), 88–103.

Mačiulis Dangiras 2002: Antano Smetonos Lituanistikos Instituto įkūrimas. – Lituanistica 2(50), 19–38.

Mačiulis Dangiras, Staliūnas Darius 2015: Vilnius – Lietuvos sostinė: problema tautinės valstybės projekte (XIX a. pabaiga – 1940 m.), Vilnius: LII leidykla.

Mikulėnienė Danguolė 2018: Lietuvių tarmėtyra: genezė, raida ir paradigminiai lūžiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Sabaliauskas Algirdas 1979: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija: iki 1940, Vilnius: Mokslas.

Sabaliauskas Algirdas 1982: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija: 1940–1980, Vilnius: Mokslas.

Sabaliauskas Algirdas 2012: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija: 1980–2010, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Tyla Antanas 1999: Istorija lituanistikos kontekste. – Lituanistika: tradicijos, dabartis, perspektyvos: mokslinės konferencijos, skirtos Lituanistikos instituto įsteigimo 60-mečiui paminėti pranešimai, red. kolegija A. Kalėda, Z. Kiaupa, K. Morkūnas, Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 13–30.

Įteikta 2022 m. spalio 23 d.

OLGA MASTIANICA Lietuvos istorijos institutas Tilto g. 17, LT–01101, Vilnius, Lietuva [email protected]

VIOLETA MEILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva [email protected]

352

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII