JŪRGEN UDOLPH

Centrum pro výzkum jmen – Göttingen

Akademie věd v Göttingenu

ORCID iD: orcid.org/0000-0002-8475-7857

Vědecké výzkumné směry: historická lingvistika, hydronyma, místní jména, rodinná jména.

DOI: doi.org/10.35321/all87-16

MÍSTNÍ JMÉNA MEZI RÝNEM A LABEM – ONOMASTIKA V EVROPSKÉM PROSTORU. VÝZKUMNÝ PROJEKT GÖTTINGENSKÉ AKADEMIE VĚD

Místní jména mezi Rýnem a Labem – Onomastika v evropském prostoru.

Vědecko-výzkumný projekt Göttingenské akademie věd

ANOTACE

Místní jména německých spolkových zemí Dolní Sasko a Vestfálsko (část spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko), doložená před rokem 1600, včetně jmen zaniklých měst a vesnic, jsou kriticky zkoumána na základě svých historických dokladů a lingvisticky analyzována z hlediska původu a interpretace etymologicky, morfologicky a typologicky; příkladem jsou svazky NOB (Niedersächsisches Ortsnamenbuch). Po dokončení práce poskytnou mapy a souhrnné studie vyhodnocení otázky původu, etymologických souvislostí a dějin osídlení. Výsledky budou relevantní také pro Skandinávii, Anglii, východní Evropu (včetně pobaltských států) a části střední Evropy.

KLÍČOVÁ SLOVA: místní jména, jména zaniklých míst, dějiny osídlení, germánské národy, Sasové.

326

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

PŘEDHISTORIE

Předhistorie projektu Göttingenské akademie věd, o němž zde bude řeč, začala 18. 10. 1990 v prostorách lingvistického semináře Univerzity v Göttingenu. Toho dne se konala první hodina prosemináře Místní jména jako pramen dějin s dodatkem Místní jména okresu Wolfenbüttel pod vedením Jürgena Udolpha. Zúčastnilo se jí několik studentů, mezi nimi již také Kirstin Casemir a Uwe Ohainski, kteří projekt nejen od té doby doprovázeli, ale od tohoto dne jej bez přerušení rozhodujícím způsobem podporovali.

Plán spočíval v tom, že se s okresem Wolfenbüttel zahájí projekt věnovaný místním jménům a jménům zaniklých sídel v zemi Dolní Sasko. V jiných spolkových zemích Německa již zčásti začaly rozsáhlé výzkumy sídelních jmen a dospěly k důležitým výsledkům. Pro Dolní Sasko takové studie téměř úplně chyběly.

Jednou zahájený seminář pokračoval v následujících letech až do roku 2000 nepřetržitě. Zpracována byla místní jména okresů Wolfenbüttel, Göttingen, Osterode/Harz, Goslar, Northeim, Holzminden, Hildesheim, Hameln-Pyrmont, Hannover (včetně města Hannover), Peine, Celle, Helmstedt, Gifhorn a měst Braunschweig a Hannover.

Akce na Univerzitě v Göttingenu však byly v letech 1999–2000 přerušeny, protože J. Udolph obdržel nabídku profesury onomastiky na Univerzitě v Lipsku a po zastupujícím semestru v zimním semestru 1999–2000 ji přijal.

Práce na místních jménech Dolního Saska však přerušena nebyla. Podařilo se vzbudit zájem měst a okresů v Dolním Sasku o tento výzkum a získat jejich finanční podporu. Zvláště město a okres Hannover projevily velký zájem, takže přibližně od let 1996–1997 bylo možné zintenzivnit výzkum místních jmen a jmen zaniklých sídel této oblasti a výsledek práce vydat roku 1998 jako první svazek Knihy místních jmen Dolního Saska (= NOB I). O dva roky později následovala místní jména okresu Osterode (= NOB II).

Několik let předtím vyšel rozsáhlý výzkum Onomastické studie ke germánské otázce J. Udolpha (1994), v němž byla pojednána řada základových slov a sufixů germánského původu a jejich výskyt v místních jménech starogermánské sídelní oblasti, přičemž je bylo možné blíže určit také pomocí kartografického znázornění. Ukázalo se přitom, že země Dolní Sasko, části Saska-Anhaltska,

Įžvalgos / Insights

327

JÜRGEN UDOLPH

Durynsko, Hesensko a Vestfálsko se na těchto rozšířeních podílejí zvláštním způsobem. To utvrdilo autory NOB v rozhodnutí pokračovat v práci na místních jménech severního a středního Německa.

S těmito úvahami úzce souvisel výzkum K. Casemir o místních jménech okresu Wolfenbüttel a města Salzgitter (= NOB III), který vznikl roku 2003 jako disertace; autorka v něm záslužně propojila s místními jmény také archeologické a sídelněhistorické aspekty. Také její magisterská práce o jménech typu -büttel (Casemir 1997) byla důležitým příspěvkem ke zkoumání místních jmen, včetně místních jmen Dolního Saska.

Po svém odchodu do Lipska dokázal J. Udolph v rozhovoru s prezidentem Göttingenské akademie přesvědčit akademii, že kniha místních jmen pro Dolní Sasko by pro ni byla důležitým a nezbytným úkolem. Stručně řečeno: po delších diskusích a jednáních uvnitř Unie německých akademií věd byl projekt, rozšířený o oblast Saska-Anhaltska a Vestfálska, přijat do akademického programu, největšího německého humanitního a společenskovědního výzkumného programu. Za projekt odpovídala Göttingenská akademie věd, pracoviště bylo zřízeno na Univerzitě v Münsteru a výzkum začal roku 2005.

PROJEKT

Pod vedením J. Udolpha na projektu zpočátku pracovali Hendrik Davids, Michael Flöer, Claudia Maria Korsmeier, Brigit Meineke a Jutta Schröder. O něco později se připojila K. Casemir jako vedoucí pracoviště a dále U. Ohainski, Josef Dolle a dočasně také Jens Kersting.

Zpočátku byl projekt naplánován na 32 a půl roku a zahrnoval výzkum místních jmen zemí Dolní Sasko (včetně Brém a Bremerhavenu), Vestfálsko a Sasko-Anhaltsko. Na základě interních rozhodnutí akademií byla doba trvání zkrácena na 25 let, což nás přinutilo vzdát se Saska-Anhaltska. Velmi nás to mrzelo.

Podrobný popis projektu, stavu zpracování, jeho cílů a dalších souvisejících aspektů zde nemusíme podávat. Lze jej nalézt na internetové stránce Göttingenské akademie věd pod https://adw-goe.de/forschung/forschungsprojekte-akademienprogramm/ortsnamen-zwischen-rhein-und-elbe/ a na odkazu Ortsnamen.net.

328

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

Cíl projektu lze stručně formulovat takto: Místní jména zkoumané oblasti doložená před rokem 1600, včetně jmen zaniklých sídel, jsou na základě svých historických dokladů kriticky rekonstruována a lingvisticky zkoumána z hlediska původu a výkladu etymologicky, morfologicky a typologicky, přičemž vzorem jsou svazky Knihy místních jmen Dolního Saska. Po dokončení zpracování nabídnou mapy a souhrnné studie vyhodnocení otázky původu, etymologických souvislostí a dějin osídlení.

Aktuální stav prací zachycují dvě mapy, které zde reprodukujeme:

MAPA 1: Kniha místních jmen Vestfálska – stav zpracování říjen 2022

Įžvalgos / Insights

329

JÜRGEN UDOLPH

MAPA 2: Kniha místních jmen Dolního Saska – stav zpracování říjen 2022

Od začátku výzkumu jsme se přitom snažili nabídnout výklad srozumitelný i zainteresovaným laikům. Diskuse o takzvané „slonovinové věži“, v níž se údajně pohybuje akademický výzkum, vznikla mimo jiné proto, že se ve vědeckých publikacích zčásti pěstoval (a stále pěstuje) způsob vyjadřování, který vytvářel odstup od zainteresované veřejnosti. V oblasti indoevropských studií byl tento odstup do značné míry posílen zavedením takzvaných „laryngál“ a jejich grafického znázornění, které proniklo také do výzkumu místních jmen. I v tomto případě se snažíme tento odstup při pojednávání místních jmen zmenšit. Místní jména zajímají širokou veřejnost, a proto je nezbytné volit srozumitelný jazyk a způsob výkladu.

Dílčí projekt Knihy místních jmen Vestfálska bude v roce 2022 dokončen svazkem 20, zatímco Kniha místních jmen Dolního Saska, plánovaná na 28 svazků, se stále zpracovává.

330

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

Seznam všech dosud vydaných svazků zde neuvádíme. Informace poskytuje internetová stránka ortsnamen.net v rubrikách Kniha místních jmen Dolního Saska a Kniha místních jmen Vestfálska, kde lze nalézt také přehledové mapy příslušných zpracovávaných oblastí.

Publikované svazky jsou nejprve dostupné v knihkupectvích, ale tři roky po jejich vydání (po uplynutí ochranné lhůty) jsou k dispozici na res doctae – dokumentovém serveru Göttingenské akademie věd, kde vyhledání požadovaných místních jmen usnadňuje také vyhledávací formulář (https://rep.adw-goe.de/).

ZÁKLADY, CÍLE A PRVNÍ VÝSLEDKY PROJEKTU

1. Význam výzkumu místních jmen nespočívá pouze v otázce významu jediného jména. Neprůhlednost zeměpisných jmen sice opakovaně vyvolává otázku: „Co vlastně toto jméno znamená?“, z toho však samy o sobě vyplývají jen dílčí poznatky o dějinách jazyka či osídlení. Hlubší poznatky se získají teprve tehdy, když je z hlediska jmen prozkoumána větší oblast. Teprve potom lze v základních rysech postihnout původní význam jednotlivého jména. Proto souhrnné vyhodnocení onomastického výzkumu vždy znovu a oprávněně usiluje o kartografické zachycení shromážděného materiálu a různých rovin, s nimiž jsou jména provázána.

2. Výzkum souboru místních jmen zemí Vestfálska, Dolního Saska, Brém a také Saska-Anhaltska má pro pravěké a raně dějinné období Evropy zvláštní význam, protože až do začátku tohoto projektu existovala závažná mezera ve výzkumu a právě toto dosud neprozkoumané území je nejen v nejtěsnějším kontaktu se sousedními německými zeměmi, jako jsou Porýní, Šlesvicko-Holštýnsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Braniborsko, Sasko, Durynsko a Hesensko, nýbrž je podle výzkumů posledních let nápadným způsobem spojeno také s rozsáhlými oblastmi Germánie, dále se západoslovanskou jazykovou oblastí a ve svých nejstarších stopách s Pobaltím a staroslovanskou sídelní oblastí v jižním Polsku a na Ukrajině.

Įžvalgos / Insights

331

JÜRGEN UDOLPH

3. Na základě dosud vydaných svazků a dalších novějších výzkumů lze jednotlivě vytyčit následující spojnice, jejichž význam je třeba v jednotlivostech ještě přesněji prozkoumat:

a) z Dolního Saska a Vestfálska směrem do Anglie, přičemž most tvoří Belgie, Nizozemsko a Flandry (první pokus o kartografické zachycení: Udolph 1994: 775 [mapa 55]). Že mezi souborem místních jmen severního a západního Německa a Anglie existují úzké, nepochybně staré souvislosti, rozpoznal již velmi brzy mimo jiné H. Jellinghaus (1898, 1902); také E. Schröder (1933: 22) se při základovém slově -horst na základě jím zpracovaného výzkumu vyjádřil v tomto smyslu: je to „sídelní slovo, které je vlastní jedině Sasům, kteří je jako jediní vzali s sebou do Anglie a které se objevuje i ve velmi odlehlých oblastech“ (k dalšímu zpracování -horst viz Udolph 1994: 776–796, srov. také mapu 3). To však platí i pro jiná apelativa. U Hessmanna 1985: 199 se tedy píše: „Staré anglické prvky, pokud nebyly převzaty z britštiny nebo skandinávštiny, téměř vždy nacházejí svou obdobu v oblasti starosaského jazyka“ (tj. především v Dolním Sasku). Před několika lety jsme to mohli podpořit pomocí poněkud širšího seznamu apelativ (Udolph 2006). Předtím v několika příspěvcích vybral jednotlivá apelativa a na místních jménech od nich odvozených se pokusil rekonstruovat migrace západogermánských kmenů do Anglie (Udolph 1994: 765–830; 1995). Z toho pochází následující mapa 3, která obsahuje germánské horst, např. ve středohornoněmeckém hurst, také hürste, starohornoněmeckém hurst, starosaském hurst „houština, křoví“, středodolnoněmeckém a středonizozemském hurst, horst, nizozemském horst a také staroanglickém hyrst, anglickém hurst, většinou ve významech „křovinatý les, houština, porost, křoví, nízký les“, „malá porostlá vyvýšenina v bažině a rašeliništi“ apod.

Při práci na místních jménech Vestfálska a Dolního Saska jsme narazili na další jev související s Anglií, kterého si dosud nikdo nevšiml: částečně obsahují apelativa, která existují pouze ve staroanglické, respektive anglické slovní zásobě. Důsledek je závažný: znamená totiž, že příslušné slovo, zachované již jen v angličtině, bylo dříve živé také v germánských nářečích severního Německa.

Uveďme zde jediný příklad. V angličtině je od staroanglické doby dobře doloženo: grif(e), grāf, grove „háj, porost“, příbuzné se slovanským grabъ, grabь „habr“ a dalšími slovy. Tímto slovem byla vytvořena různá anglická místní jména, např. Grafton nebo Grovehurst. Toto slovo nyní najdeme také v německých místních jménech, jako jsou Grastrup, okr. Lippe, Grafhorst, okr. Helmstedt, Grasdorf, region Hannover, a snad také v Greven, okr. Steinfurt (k tomu naposledy WOB 13: 123n.).

332

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

MAPA 3: horst/hurst v místních jménech

Odtud se vrhá nové světlo také na starou a údajně již rozhodnutou otázku, odkud přišli západogermánští osídlenci Anglie. Téměř obecně se předpokládá, že přišli ze Šlesvicka-Holštýnska a Dánska; slavné Bedovy věty působí dodnes: „Adven­erunt autem de tribus Germaniae populis fortioribus, id est Saxonibus, Anglis, Jutis“ [Sasové, Anglové, Jutové]“. Výzkumy, které chtěly toto tvrzení potvrdit pomocí místních jmen Šlesvicka-Holštýnska (např. Laur 1964), však nepřinesly žádné výsledky. Z toho se usoudilo, že při této otázce nelze využít onomastiku. První náznaky však ukazují, že tyto názory zřejmě neplatí pro Dolní Sasko. Po dokončení výzkumu jistě získáme odpověď na tuto otázku: místní jména jsou pro migrační pohyby nejspolehlivějšími svědky, což se ukazuje při přenosech do německého východu, z Evropy do zámoří, z ruských původních sídel do Sibiře a jinde.

Podobně je tomu s pravlastí a původem Sasů. Tyto otázky byly dosud pojednávány téměř výhradně z archeologického a historického hlediska. Novější výzkumy ukazují, že údajný záznam Saxones u Ptolemaia, který se obecně vztahuje ke Šlesvicku-Holštýnsku, je pravděpodobně chybou při čtení (Springer 2002; 2004: 27–29). Tím se z dosavadní teorie, že Sasové původně přišli ze Šlesvicka-Holštýnska, vytrácí důležitý pilíř. Otázka zůstává zcela otevřená. Uvážíme-li,

Įžvalgos / Insights

333

JÜRGEN UDOLPH

že první bezpečné onomastické doklady o Sasech představují anglická hrabství Essex, Middlesex, Sussex, Wessex atd., mají i zde místní jména významnou svědeckou hodnotu: lze na základě srovnání anglických a kontinentálněgermánských jmen říci něco o původu osídlenců Anglie?

b) Zpracování místních jmen Dolního Saska a Vestfálska přineslo také souvislosti se slovní a jmennou zásobou Šlesvicka-Holštýnska, Dánska a Skandinávie. Patří sem místní jména a jména zaniklých sídel, jejichž základem jsou apelativa jako haugaz „kopec, mohylový pahorek“, *hlaiwaz „(hrobový) pahorek“, klint „vyvýšenina, hora“, malm- (také v gótském malma „písek“), wedel „mělké místo ve vodě, brod“ a další. Některá z těchto apelativ pojednal J. Udolph (1994: 830–918). Z této sbírky zde uvádíme pouze jednu mapu (mapa 4):

MAPA 4: wedel v místních jménech

c) Zpracování místních jmen zkoumané oblasti přineslo také shody jak ve slovní zásobě, tak v souboru místních jmen s baltskými a slovanskými sídelními oblastmi, respektive s odpovídající slovní a jmennou zásobou. Potvrzují rané domněnky W. P. Schmida, podle nichž je v Pobaltí třeba spatřovat centrum staroevropské

334

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

hydronymie (Schmid 1994: 175–192, také 226–247), takže lze očekávat souvislosti mezi severním Německem a Pobaltím. V širším rámci je třeba sledovat apelativní korespondence mezi baltským, slovanským a germánským jazykovým materiálem a jejich odraz v souboru místních jmen; srov. k tomu Udolph (1994: 16–50; 2005). Myšlenky W. P. Schmida dále rozvinuli mimo jiné P. U. Dini a J. Udolph (Dini, Udolph 2005).

Souvislosti s Pobaltím jsou v souboru místních jmen severního Německa zvláště zřetelné. Příklady těchto nápadností uvedli Udolph (1999) a Casemir, Udolph (2006). Práce na místních jménech Dolního Saska a Vestfálska přinese další materiál. K tomu patří jako zajímavý případ místní jméno Dransfeld u Göttingenu (podrobně pojednáno v NOB IV: 104–107), doložené od 10. století: 960 Threnesfelde, 1022 (falzifikát z 1. poloviny 12. století) Dransuelt, Dransvelt, k roku 1078 (opis z 12. století) Thransfellensem atd. Pro jméno vytvořené se základovým slovem -feld je třeba předpokládat základní podobu *Thranas-/*Thranes-feld. Základové slovo je třeba interpretovat jako derivaci s -s- a spojit je s thráckým místním jménem Tran upara, lotyšským pomístním jménem Trani, Tranaua a litevskými názvy řek Tranỹs, Tron is, které patří k litevskému trenkti „tlít, hnít“, lotyšskému trenēt (treñu oder trenu) „tlít, zvětrávat“.

d) Zkoumaná oblast je také výchozím územím pro přenosy místních jmen, k nimž docházelo v rámci německé kolonizace východu, která začíná postupně v 11. století. V každém svazku Braniborské knihy jmen (sv. 1–12, Výmar, později Stuttgart 1967–2005) najdeme kapitolu o tomto jevu, většinou označovaném jako „přenos jména“. Výzkumy místních jmen Dolního Saska a Vestfálska jsou přitom důležitou oporou pro otázku, zda skutečně jde o přenos jména, protože k tomu je nezbytná přesná znalost místního jména, které mělo být přeneseno. Rozhodující je, zda historické doklady tohoto jména z doby přenosu odpovídají dokladům místního jména na východě – právě v tomto bodě jsou občas nutné opravy. Jen okrajově zmiňme, že pomocí přesnějšího pozorování místních jmen lze přiblížit řešení i velmi sporných otázek, například zda lze celosvětově známou pověst o krysaři považovat za odraz německé kolonizace východu (náznaky k tomu u Udolpha 1997).

4. Výzkum místních jmen povede k novým poznatkům také v dalších oblastech. Téměř celá zkoumaná oblast patří

Įžvalgos / Insights

335

JÜRGEN UDOLPH

do oblasti dolnoněmčiny. Výzkum četných místních jmen zpřístupní dolnoněmecké filologii nový a podstatný materiál. Týká se to slovní zásoby, tvoření slov, dialektologie a jazykových dějin jako celku. Nedostatečná dochovanost starosaského jazyka může být získáním tohoto materiálu výrazně zlepšena.

Na základě místních jmen a jejich tradování lze vzorně sledovat pronikání horní němčiny do dolnoněmecké oblasti. Místní jména jako nepodplatní svědkové místních jazyků a nářečí ve svém vývoji ukazují právě střídání jazyků v určitém regionu a jsou indikátory tendencí jazykové změny.

Výzkum místních jmen však výrazně nerozšíří pouze znalosti dolnoněmecké slovní zásoby. Jména jako „hřbitov slov“ uchovávají staré prvky až do dnešních dnů, zřetelně ukazují někdejší rozšíření označení a rozhodujícím způsobem pomáhají při etymologii nejen dolnoněmčiny, nýbrž všech jednotlivých germánských jazyků, především nizozemštiny, fríštiny, angličtiny a konečně také horní němčiny. Dnešní slovní zásoba se svým rozšířením v žádném případě nekryje s původním rozptýlením. To lze přesně vymezit pouze s přihlédnutím ke jménům.

5. Východní část zkoumané oblasti je protkána slovanskými místními jmény. Místní jména ukazují rozmanité kontakty mezi germánským, starosaským a středodolnoněmeckým prvkem na jedné straně a slovanským materiálem na straně druhé. Smíšená jména, jména zaniklých sídel, poněmčení a podobné jevy odrážejí proces osídlení. Moderní výzkum osídlení se již neobejde bez výsledků onomastiky. Místní jména umožňují rozpoznat také staré a ještě starší sídelní oblasti slovanských kmenů (otázka pravlasti, migrační pohyby).

6. Velkou roli v německém výzkumu jmen hrála a stále hraje teze o frankonizaci německého souboru místních jmen, která se rozšířila především přijetím názoru A. Bacha (Bach 1954: 157–174). Ukazuje to také monografie C. Jochum-Godglück (1995). Podle této teze měla být místní jména v rozsáhlých oblastech Německa přidělována franským vlivem z centralizovaného centra, např. Nordhausen, Südheim, Westendorf, Ostfeld. Z vestfálského, dolnosaského a franského hlediska však tato teze

336

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

téměř nezískala podporu (viz Müller 1970: 244–270; Schuh 1980; Udolph 1998). Definitivní objasnění může přinést pouze komplexní prozkoumání materiálu místních jmen zkoumané oblasti.

7. Místní názvy jsou důležitými svědky dějin osídlení. Lze je využít při otázkách souvisejících s domovem a migracemi nositelů jazyka, a tedy i národů. Existují a dokonce existovaly názory, které místním názvům připisují výhradní kompetenci při otázkách bývalých a starých sídelních oblastí národů. Odpovídající výroky nacházíme již u Jacoba Grimma, když u něj čteme: „Existuje živější svědectví o národech než kosti, zbraně a hroby, a tím jsou jejich jazyky“ (Grimm 1845: 5), a na jiném místě: „Bez vlastních jmen by v celých raných staletích vyschl každý pramen německého jazyka, ba nejstarší svědectví, která pro něj vůbec máme, spočívají právě v nich... právě proto jejich objasňování vrhá světlo na jazyk, zvyky a dějiny našich předků“ (Grimm 1871: 297).

Tento raný názor se zcela shoduje s výroky z minulého století, když u Hanse Kraheho (1949: 9) čteme: „Místní názvy jsou pevně spjaty s půdou, jsou vázány na prostor... a je zkušenostní skutečností, pravidlem, které se téměř rovná zákonu, že místní názvy – totiž místní názvy v nejširším smyslu, tedy označení řek a hor, krajinné názvy a názvy sídel – se i při změně obyvatelstva mnohdy zachovaly s největší houževnatostí. Při takové změně nemizí, nýbrž jsou ve většině případů převzaty novými pány země a jimi – někdy sice bez porozumění – zachovány a začleněny do vlastního jazyka. Pak v něm žijí dál jako fosilie.“ A H. Krahe dále míní: „Tam, kde se ve větším počtu vyskytují místní názvy určitého jazyka, tam se musel mluvit i příslušným jazykem, tam museli žít příslušníci národa, který tímto jazykem mluvil“ (Krahe 1949: 9n.).

To je důležitý důvod, proč se věnovat místním názvům určité oblasti a zkoumat je pokud možno v jejich celku.

8. Se zkoumáním místních názvů většího území, které bylo – pokud je známo – téměř úplně osídleno a je osídleno mluvčími germánských dialektů, zde především dolnoněmčiny (fríské, hornoněmecké a slovanské stopy v místních názvech bychom přitom měli zohlednit), se téměř automaticky pojí otázka, do jaké míry lze tuto oblast počítat k nejstarším sídlům Germánů.

Įžvalgos / Insights

337

JÜRGEN UDOLPH

Také v dějepisných knihách současné doby se předpokládá, že tato oblast se na tom mohla podílet nanejvýš okrajově; za domov germánských kmenů se při tom stále většinou uvádějí Skandinávie, Dánsko a Šlesvicko-Holštýnsko, i když jsme v poslední době začali být při přesnějším určování poněkud zdrženlivější.

Dlouho zastávaná teze, podle níž mělo dojít ke germánskému přistěhovalectví ze skandinávského severu na německý jih, spočívá v podstatě (i když se to dnes už téměř neuvědomuje) na archeologických výpovědích z 30. let 20. století (Gustaf Kossinna), které ve spojení s nacionálněsocialistickými idejemi vedly k tvrzení o „severském“ domově Germánů (srov. k tomu např. Brylla 2009).

Je třeba položit jednoduchou otázku, zda tato teze obstojí ve světle místních názvů. S tím souvisejí otázky případných substrátů, takzvaného „pravlasti“, pravěkých migrací a užších příbuzenských vztahů germánštiny.

Na základě pozorování uvedených v bodě 4 však musíme předpokládat, že právě zkoumání geografických názvů většího geografického prostoru může přinést bližší objasnění toho, zda toto území mluvčí určitého jazyka dosáhli dříve, nebo později, jinými slovy, zda lze počítat s delším obdobím osídlení, či nikoli.

Plánované zpracování několika desítek tisíc místních názvů a názvů zaniklých sídel s vysokou pravděpodobností umožní, ba dokonce si vynutí přesnější a především bezpečnější odpovědi na otázku sledu osídlení; konkrétně: svědčí názvy o přistěhování germánských kmenů z jiného směru do zkoumané oblasti, nebo je třeba vycházet z kontinuálního osídlení od oddělení indoevropského předstupně?

9. Další důležitý aspekt může být a bude prostřednictvím zpracování místních názvů zkoumané oblasti přiblížen objasnění: v neposlední řadě díky odhalení „staroevropské hydronymie“ H. Krahem a W. P. Schmidem, tedy sítě předjednojazyčných vodních názvů, která se rozprostírá přes rozsáhlé části Evropy, se ukázalo, že germánština se teprve postupně vyvinula z předgermánského, avšak indoevropského jazykového a onomastického inventáře. To platí nejen pro germánštinu, nýbrž i pro všechny ostatní jednotlivé indoevropské jazyky.

S tím souvisí otázka, zda lze toto oddělení – řečeno o germánštině – vysledovat pomocí místních názvů.

338

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

Nelze snad očekávat, že existují místní a především také vodní názvy, které lze přiřadit k jakémusi „mezistupni“? Jinak řečeno: obsahují tyto názvy indoevropský základ, ale zároveň již i jednotlivě jazykové, v našem případě germánské zvláštnosti? Pokud existují, mohlo by jít zčásti o místní názvy, které jsou rovněž založeny na vodních názvech, a mohou tedy přispět k dalšímu zpracování staroevropské hydronymie.

ZÁVĚR A VÝSLEDKY PROJEKTU

Po dokončení přibližně 50 místních názvoslovných knih je plánováno předložit souhrnné vyhodnocení výsledků. Přitom se budou na základě mapování, kterému přikládáme zvláštní význam, zabývat také otázkami původu místních názvů, etymologických souvislostí a dějin osídlení, zejména proto, že

onomastika je disciplína, která je mnoha způsoby propojena s dalšími vědními obory. Její výsledky se mimo jiné přebírají a dále využívají v následujících vědních oblastech:

• Historická geografie a dějiny osídlení • Archeologie osídlení • Dějiny kmenů a národů • Dějiny jazyka a kultury • Historická etnografie • Právní, sociální a hospodářské dějiny • Dějiny zemědělství a měst • Dějiny ústavy, panství a teritorií • Církevní dějiny • Dějiny osob.

Bude také nutné podrobit pečlivému přezkoumání představu takzvaného „severozápadního bloku“ (H. Kuhn), která je dodnes občas přijímána a téměř úplně se překrývá se zkoumanou oblastí. Jednou z hlavních tezí totiž je, že místní názvy této oblasti nevykazují stopy první neboli germánské hláskové posuny, a germánští osadníci tedy tohoto prostoru dosáhli teprve po dokončení těchto změn. V dosavadních svazcích jsme pro tuto tezi nenašli žádné bezpečné stopy.

İžvalgos / Insights

339

JÜRGEN UDOLPH

V této souvislosti může případně hrát roli i známá úzká jazyková příbuznost mezi fríštinou a angličtinou jako pevně daná skutečnost (angl. church ~ frís. tsiritse aj.). Je třeba prověřit, jak se tyto společné rysy vyvinuly z onomastického hlediska. Podle Hanse Kuhna je také možné, že se shody mohou rozšířit i přes moře. Místní názvy je zde třeba vyslýchat jako důležité svědky.

Totéž platí pro tendenci, která v poslední době opět výrazně sílí, vysvětlovat vodní názvy Německa z keltštiny. K této cestě se často přistupuje tehdy, když je název obtížně vysvětlitelný. U nesrozumitelných a obtížných názvů se v poslední době opět velmi rychle sahá po „keltských reliktech“. I zde získáme na konci projektu spolehlivá zjištění.

S tím lze spojit rostoucí poznání poslední doby, že při vysvětlování sporných starých názvů může v Germánii pomoci nikoli keltština, nýbrž spíše baltština a slovanské jazyky. Jak již bylo uvedeno výše, v Dolním Sasku, Sasku-Anhaltsku a Durynsku lze velmi starobylé místní názvy zčásti vysvětlit pouze pomocí baltštiny a slovanských jazyků. Dokumentují úzké vazby s východní Evropou a ukazují, že údajné „cizí východoevropské jazyky“ jsou blízkými příbuznými germánštiny.

Úplně na závěr odkažme na jeden aspekt, který člověk při zpracování místních názvů možná nemá vždy před očima: rodopis a genealogie, nově a výrazně oživené také díky internetu, jsou odkázány na důkladný a pečlivý výzkum místních názvů. U jmen odvozených od místních názvů závisí otázka, které místo je výchozím bodem rodového jména, na přesném zkoumání historických dokladů. Tato problematika se týká i mimoevropského výzkumu, například genealogie v USA, Kanadě nebo Austrálii. Na četné dotazy ze zámoří lze v současnosti odpovídat jen váhavě, protože rozhodující oblasti, odkud vystěhovalci pocházeli, například Vestfálsko a Dolní Sasko, dosud nebyly toponomasticky prozkoumány.

Jak již bylo uvedeno, na konci výzkumu by mělo být sledováno a mělo by být také možné předložit souhrnné vyhodnocení dějin osídlení tří zemí, Vestfálska, Brém a Dolního Saska, ve světle názvů. Tím se dotkneme také genetického výzkumu osídlení, který se v posledních desetiletích zintenzivnil, a rozhodně mu přiblížíme důsledky vyplývající z názvů.

340

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

LITERATURA

Bach Adolf 1954: Die deutschen Ortsnamen, sv. 2, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Brylla Charlotte 2009: Sémantický zápas o pojem severu ve Švédsku v době nacionálního socialismu. – Facetten des Nordens. Räume – Konstruktionen – Identitäten, Berliner Beiträge zur Skandinavistik, sv. 17, vyd. J. Hecker-Stampehl, H. Kliemann-Geisinger, Berlín: Nordeuropa-Institut.

Casemir Kirstin 1997: Místní názvy na –büttel. (Namenkundliche Informationen, příloha 19), Leipziger Universitätsverlag.

Casemir Kirstin, Udolph Jürgen 2006: Význam baltštiny pro výzkum místních názvů v Dolním Sasku. – Baltų onomastikos tyrimai – Aleksandru i Vanagui atminti, sud. L. Bilkis, A. Ragauskaitė, D. Sinkevičiūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 114–136.

Dini Pietru U., Udolph Jürgen 2005: Slovansko-baltsko-germánské jazykové vztahy. – Reallexikon der Germanischen Altertumskunde 29, 59–78.

Grimm Jacob 1845: Geschichte der deutschen Sprache, Lipsko: S. Hirzel.

Grimm Jacob 1871: Kleinere Schriften, sv. 5, Berlín: Dümmler.

Hessmann Pierre 1984: Význam a rozšíření některých severozápadoněmeckých označení bažin. – Gießener Flurnamen-Kolloquium, vyd. R. Schützeichel, Heidelberg: Winter, 190–200.

Jellinghaus Hermann 1898: Anglické a dolnoněmecké místní názvy. – Anglia 20, 257–334.

Jellinghaus Hermann 1902: Určující slova západosaských a anglických místních názvů. – Jahrbuch des Vereins für niederdeutsche Sprachforschung 28, 31–52.

Krahe Hans 1949: Ortsnamen als Geschichtsquelle, Heidelberg: Quelle & Meyer.

Laur Wolfgang 1964: Přenos místních názvů v průběhu anglosaských migrací. – Beiträge zur Namenforschung 15, 287–297.

Müller Gunter 1970: Problém franských vlivů na vestfálskou toponymii. – Frühmittelalterliche Studien 4, 244–270.

NOB – Niedersächsisches Ortsnamenbuch, vyd. K. Casemir, J. Udolph, sv. 1 a násl. Bielefeld 1998 a násl.

NOB I – Ohainski Uwe, Udolph Jürgen 1998: Die Ortsnamen des Landkreises und der Stadt Hannover, Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte.

Įžvalgos / Insights

341

JÜRGEN UDOLPH

NOB II – Ohainski Uwe, Udolph Jürgen 2000: Die Ortsnamen des Landkreises Osterode, Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte.

NOB III – Casemir Kirsten 2003: Die Ortsnamen des Landkreises Wolfenbüttel und der Stadt Salzgitter, Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte.

NOB IV – Casemir Kirsten, Ohainski Uwe, Udolph Jürgen 2003: Die Ortsnamen des Landkreises Göttingen, Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte.

Schmid P. Wolfgang 1994: Linguisticae Scientiae Collectanea, vyd. J. Becker, Berlín, New York: de Gruyter.

Schröder Edward 1993: Sasové a Cheruskové. – Niedersächsisches Jahrbuch für Landesgeschichte 10, 5–28.

Schuh Robert 1980: Názvy na -heim ve Východních Francích. Výraz franské vlády? – Ortsnamen als Ausdruck von Kultur und Herrschaft. Erlanger Ortsnamenkolloquium, vyd. R. Schützeichel, Heidelberg: Winter, 33–47.

Springer Matthias 2002: Saxones und Saxonia ve starověku a raném středověku. – Namenkundliche Informationen 81/82, 155–177.

Springer Matthias 2004: Die Sachsen, Stuttgart: Kohlhammer.

Udolph Jürgen 1994: Namenkundliche Studien zum Germanenproblem, Berlín: de Gruyter.

Udolph Jürgen 1995: Osídlení Anglie germánskými kmeny ve světle místních názvů. – Nordwestgermanisch (Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, doplňkový svazek 13), Berlín, New York: de Gruyter, 223–270.

Udolph Jürgen 1997: Vystěhovali se Hamelňané na Moravu? Legenda o krysaři z onomastického hlediska. – Niedersächsisches Jahrbuch für Landesgeschichte 69, 125–183.

Udolph Jürgen 1998: Franské místní názvy v Dolním Sasku? – Festgabe für Dieter Neitzert zum 65. Geburtstag, vyd. P. Aufgebauer, U. Ohainski, E. Schubert (Göttinger Forschungen zur Landesgeschichte, sv. 1), Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte, 1–70.

Udolph Jürgen 1999: Baltština v Dolním Sasku? – Florilegium Linguisticum. Festschrift für Wolfgang P. Schmid zum 70. Geburtstag, vyd. E. Eggers, J. Becker, J. Udolph, D. Weber, Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang, 493–508.

Udolph Jürgen 2005: Slovansko-baltsko-germánské shody v toponymii a hydronymii. – Reallexikon der Germanischen Altertumskunde 29, 64–67.

342

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im Europäischen Raum. Ein Forschungsprojekt der Göttinger Akademie der Wissenschaften

Udolph Jürgen 2006: Anglie a kontinent: Paralely místních názvů (situační zpráva). – Language and Text. Current Perspectives on English and Germanic Historical Linguistics and Philology, Heidelberg: Winter, 317–343.

WOB – Westfälisches Ortsnamenbuch, vyd. K. Casemir, J. Udolph, sv. 1 a násl., Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte, 2009 a násl.

WOB 13 – Korsmeier Claudia Maria 2009: Die Ortsnamen des Landkreises und der Stadt Hannover, Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte.

Místní názvy mezi Rýnem a Labem – Onomastika v evropském prostoru. Výzkumný projekt Göttingenské akademie věd

S H R N U T Í

Na základě historických údajů článek kriticky analyzuje místní názvy německých spolkových zemí Dolní Sasko a Vestfálsko (část spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko), doložené do roku 1600, včetně názvů zaniklých měst a vesnic. Tyto místní názvy jsou rovněž lingvisticky analyzovány s ohledem na jejich původ a etymologickou, morfologickou a typologickou interpretaci, přičemž jako příklad slouží kniha místních názvů Dolního Saska. Po dokončení výzkumu budou na mapách a v souhrnných pojednáních vyhodnoceny otázky původu, etymologických souvislostí a dějin osídlení.

Výsledky výzkumu budou významné také pro Skandinávii, Anglii, východní Evropu (včetně pobaltských států) a části střední Evropy.

Přijato 21. srpna 2022.

JŰRGEN UDOLPH Centrum pro výzkum jmen – Göttingen / Rosdorf, Steinbreite 9, D–37124 Rosdorf u Göttingenu Göttingenská akademie věd Pracoviště Místní názvy mezi Rýnem a Labem – Onomastika v evropském prostoru Robert-Koch-Str. 29, D–48149 Münster [email protected]

Įžvalgos / Insights

343