DARIUS ANTANAVIČIUS

Ústav dějin Litvy

Identifikátor ORCID: orcid.org/0000-0002-3810-3297

Oblasti vědeckého výzkumu: Litevská metrika, latinská literatura LDK, historiografie, studium pramenů, novolatinská tvorba.

DOI: doi.org/10.35321/all87-15

KDY OPRAVDU ZEMŘEL MIKALOJUS DAUKŠA?

Kdy zemřel Mikalojus Daukša?

ANOTACE

Článek zpochybňuje datum úmrtí Mikaloje Daukšy. Dosud se mělo za to, že Daukša zemřel v únoru 1613. Článek představuje dva dokumenty dokazující, že Daukša byl ještě naživu 15. října 1613 – 18. října 1614. Je doloženo nové datum Daukšova úmrtí – únor 1615.

KLÍČOVÁ SLOVA: Mikalojus Daukša (?–1615), Konstantinas Jablonskis (1892–1960), Kražiai College (1614–1773).

ANNOTATION

Článek zpochybňuje datum úmrtí Mikaloje Daukšy. Dosud se obecně předpokládalo, že Daukša zemřel v únoru 1613. Jsou představeny dva dokumenty z let 1613 a 1614, které dokazují, že Daukša byl v té době stále naživu. Navrhuje se proto nové datum jeho úmrtí, totiž druhá polovina února 1615.

KLÍČOVÁ SLOVA: Mikalojus Daukša (?–1615), Konstantinas Jablonskis (1892–1960), Kražiai College (1614–1773).

Įžvalgos / Insights

311

DARIUS ANTANAVIČIUS

ÚVOD

V biografii Mikaloje Daukšy, průkopníka litevského písemnictví ve Litevském velkoknížectví (dále jen LDK), stále zeje mnoho mezer: neznáme rok jeho narození, nevíme, kdy a kde studoval, kdy se stal knězem a mnoho dalších věcí. Jedním z mála přesně známých faktů jeho života je datum úmrtí. Všeobecně se přijímá, že Daukša zemřel na počátku roku 1613, mezi 13. únorem a 5. březnem. Tuto skutečnost zjistil významný historik meziválečného období Konstantinas Jablonskis, který zveřejnil mnoho nových dokumentů o Daukšovi a jeho narození (Jablonskis 1931; 1933)³

Datum uvedené Jablonskim bylo všeobecně přijato a putuje z knihy do knihy, z článku do článku, v poslední době pak „vyplulo“ i do internetových prostor.

Autor těchto řádků si předem nekladl za cíl za každou cenu „opravit Jablonského“. Jak už to bývá, k pevnému novému zjištění lze dospět zcela neplánovaně a nečekaně. Po prostém povšimnutí dvou dokumentů, v nichž se mihlo Daukšovo příjmení, byly prozkoumány jejich datace a souvislosti s Daukšovým rokem úmrtí. Zjištěná fakta nutí pochybovat o pravdě opakované všemi a umožňují uvést jiné datum Daukšova úmrtí. To je také cílem tohoto článku.

1. DATUM 1613 A JEHO ODŮVODNĚNÍ

Především je třeba připomenout, o co se opírá všeobecně přijímané a opakované datum Daukšova úmrtí. Není doloženo dokumentem dochovaným až do dnešních dnů, nýbrž pouze jeho mnohem pozdějším registrem, tj. shrnutím obsahu. Roku 1931 v Tautos ir žodis, svazku 7, Konstantinas Jablonskis zveřejnil soubor nových dokumentů o Daukšovi a jeho příbuzných. Mezi nimi byl inventář dokumentů panství Babėnai, z jehož okolí Daukša pocházel, sestavený roku 1809, neboli seznam, mezi nímž

^¹ Hlavním pokladem shrnutých znalostí o Daukšovi pro litevského čtenáře zůstává monografie Jurgise Lebedise (viz Lebedys 1963). Novější prameny a výzkumy jsou uvedeny v soupisu litevských katolických duchovních 14.–16. století (viz LKD 2009: 1576). Nedávno vyšel ještě jeden článek historického charakteru (viz Drungilas 2020).

^² Obvykle uváděné datum Daukšova narození 1527–1538 zpochybnil Liudas Jovaiša, který hypoteticky „posunul“ druhé datum až do roku 1546 (viz Jovaiša 2000: 40–41). Daukša tedy mohl při úmrtí být výrazně mladší, než se předpokládá. Že to v případě historických osobností mnoho mění, dobře ukazuje „omlazení“ Jana Karola Chodkiewicze o celé desetiletí (viz Chachaj 2014).

^³ Všechny tyto publikace byly za sovětské éry znovu otištěny ve sborníku Jablonskisových litevských studií (viz Jablonskis 1973: 71–199). Dále bude v článku citováno právě toto vydání.

312

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

zaregistrovaných dokumentů je v tomto případě nejdůležitější č. 15. Jeho začátek se zde pro snadnější orientaci opakuje^⁴:

13. února 1613 v témže žemaitském hradě zapsáno, téhož dne 5. března do zemského soudu téhož Žemaitského vévodství přenesený zemský opis testamentu kněze Mikołaje Bartłomiejewicze Dawkszy, žemaitského kanovníka [...].

Jde tedy pouze o registr závěti Daukšy sepsané 13. února 1613, přičemž samotný dokument nikdo nikdy neviděl. Z popisu vyplývá, že samotná závěť měla být 5. března 1613 aktována, neboli zapsána, do knihy žmudského hradebního soudu, a ověřený výpis o aktování (s textem samotné závěti nebo jeho kopií) byl 4. června 1613 znovu zapsán, jinak řečeno reaktován, v knize žmudského zemského soudu. Šlo o obvyklou praxi notářského zpracování závětí oné doby, nahlížíme-li na ni z dnešní perspektivy. Špatné je, že se nedochovaly knihy žmudského hradebního ani zemského soudu z roku 1613, takže text Daukšovy závěti in extenso nikdo nezná^⁵, znám je pouze obsah té její části, která souvisela s odkázáním panství Babėnai příbuzným; ten však v tomto případě není důležitý, a proto zde není podrobněji rozebírán.

O únoru 1613 jako datu Daukšova úmrtí se až dosud nemělo důvod pochybovat, protože po Jablonskim nikdo neviděl pozdější dokumenty, v nichž by byl Daukša zmíněn jako živý; uvedený rok se proto v historiografii zcela oprávněně ustálil.

2. DVA NEZNÁMÉ DOKUMENTY Z LET 1613–1614, V NICHŽ JE DAUKŠA ZMÍNĚN

Při publikování pramenů Kražiai College uchovávaných v archivu Ježíšovy společnosti v Římě spolu se Živile Nedzins kaitė v letech 2019–2022 byl stanoven málokým sledovaný cíl – objasnit nejen osobní jména, místní názvy či historická fakta uvedená v textech (tj. „povrch“ textu), ale také hospodářské transakce koleje s různými osobami; proto byly při hledání dokumentů právní, finanční a hospodářské povahy prohlédnuty všechny známé archiválie Kražiai College uložené v knihovnách a archivech různých zemí.

Nejdůležitější právní a hospodářský materiál Kražiai College je v současnosti uložen v Moskvě, v Ruském státním archivu starých aktů, historikům dobře

^⁴ Jablonskis 1973: 163.

^⁵ Jurgis Lebedys ve své monografii při pojednání o této skutečnosti bezdůvodně zabředává do nepodložených úvah (viz Lebedys 1963: 143).

Įžvalgos / Insights

313

DARIUS ANTANAVIČIUS

známém fondu č. 1603 bývalých majetků kolejí Ježíšovy společnosti, které po zrušení Společnosti roku 1773 připadly Vzdělávací komisi Republiky, neboli tehdejšímu ministerstvu školství.

Ve 4. inventáři tohoto fondu se mezi desítkami složek dokumentů o majetcích bývalé Kražiai College nachází složka č. 3315, v níž jsou uloženy některé z nejstarších dokumentů souvisejících se založením koleje. Jsou mezi nimi originály, ověřené kopie i prosté opisy různých dokumentů. Některý dokument již byl zveřejněn⁶. Ve dvou dokumentech uvedené složky, souvisejících se založením Kražiai College v letech 1613–1614, bylo nalezeno také příjmení Mikaloje Daukšy.

První dokument⁷ datovaný 15. říjnem 1613 souvisí s vyměřením pozemků v morgách a prutech v Getautiškė / Bukantiškė, která tehdy patřila k majetkům kražiajského oltářnictví (dnes území Kražiajského starostenství).

⁶ Nedzinskaitė, Antanavičius, eds., 2019: 49–52.

⁷ RGADA 1603–4–3315, l. 16r–v.

314

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

Įžvalgos / Insights

315

DARIUS ANTANAVIČIUS

316

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

Níže se uvádí jeho začátek a konec, zatímco vlastní pozemky jsou tentokrát z důvodu úspory místa vynechány, ačkoli poskytují mnoho materiálu k poznání historických místních názvů Getautiškė, Bukantiškė a okolních míst.

Na vlastní rozkaz jasně velebnému knězi Mikołaji Pacovi, žemaitskému biskupovi, provedené vyměření pozemků nazvaných Gintowtiszki, náležejících ke krožskému oltářnictví; vyměření provedl zeměměřič Balcer Zabieła 15. října 1613 za přítomnosti velebných jeho milosti kněze Mikołaje Daukszy, mednického kanovníka, a pana Mikołaje Sawického, jeho milosti pana Marcina Kosierackého, jeho milosti pana Heliasze Daugirda. Nejprve

Velká louka s klínem, který se opírá o pozemky jeho milosti pana Osmieniszka; na této louce 6 morgů a 17 prutů. [...]

Tento registr vyměření gintowtiských pozemků jsme my, kteří jsme byli přítomni, potvrdili vlastnoručními podpisy a pečetěmi [s].

Melchior Heliaszewicz Gieysz, custos Vilnensis, plebanus Krozensis, episcopatus Samogitiae pronunc administrator vlastnoručně; Mikołaj Dowksza, kanonik [s] miednicki vlastnoručně; Mikołaj Sawicki vlastnoručně; Marcin Kosieracki vlastnoručně; Heliasz Dowgird vlastnoručně; Balcer Zabieła vlastnoručně.

Druhý dokument⁸ datovaný 18. říjnem 1614 je soupisem pozemků zmíněného dvora (folvarku) Getautiškė. Jeho začátek a konec znějí takto:

Inventář pozemků Gintowtyszek statku náležejícího ke krožskému oltářnictví, sepsaný a ověřený na vlastní rozkaz jasně velebnému knězi Mikołaji Pacovi, žemaitskému biskupovi, za přítomnosti velebných jeho milosti kněze Mikołaje Dowkszy, mednického kanovníka, a pana Mikołaje Sawického, jeho milosti pana Marcina Kosierackého a jeho milosti pana Heliasze Dawgirda. Louka nazvaná Kontiszki na deset vozů mezi pozemky jeho milosti pana Naborowského leží u řeky Pobrastu Upis [ss] u role pana Naborowského; kosí ji gintowtyský poddaný jménem Zuborakas [?]

[...]

Po ověření a sepsání těchto pozemků jsme inventář potvrdili podpisem svých rukou a pečetěmi [s] a na rozkaz jasně velkomožného jeho milosti kněze Mikołaje Paca, žemaitského biskupa, jej předali velebnému knězi Janu Jamiołkowskému, rektorovi krožského kolegia Societatis Iesu. Dáno v Gintowtiszkách roku tisícího šestistého čtrnáctého, 18. října.

Mikołaj Dowksza, mednický kanovník, vlastnoručně; Marcin Kosieracki vlastnoručně podepsal; Eliasz Dowgird vlastnoručně; Mikołaj Sawicki vlastní rukou.

^⁸ RGADA 1603–4–3315, l. 7ᵛ–8ᵛ.

Įžvalgos / Insights

317

DARIUS ANTANAVIČIUS

318

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

Įžvalgos / Insights

319

DARIUS ANTANAVIČIUS

3. VĚROHODNOST DOKUMENTŮ

Oba dokumenty se dochovaly bohužel nikoli v podobě originálů, nýbrž pouze opisů, proto je nejprve třeba posoudit, kdy byly tyto opisy pořízeny a nakolik jsou spolehlivé.

Dokument z 15. října 1613 je neověřeným opisem neznámého původu. Na jeho verso straně jsou tyto archivní záznamy: 1) Kopia wymorgowaṅa gruntów gietowtyskich do altaryi kroskiej należących w roku 1613 15 8bra / 13 liczba fascy. 4; 2) 1779 rewidowane. Druhý záznam mohl být samozřejmě proveden teprve tehdy, když byl archiv bývalé Kražiai College předán Vzdělávací komisi. Obtížněji lze určit, kdy vznikl první záznam, protože při posuzování pouze podle rukopisu lze značně chybovat. Každopádně je starší než první, takže lze předpokládat, že vznikl ještě za existence koleje. Písmo samotného textu opisu je zjevně starší než oba záznamy; lze je spojovat s druhou polovinou 17. století.

Původ opisu z 18. října 1614 je zcela jasný. Za citovanými podpisy je polský záznam, že uvedený soupis pozemků neboli inventář byl 6. července 1672 aktován v knize žmudského zemského soudu:

Roku 1672, dne 6. měsíce července, pan Jan Kontowt předložil tento inventář do akt. Piotr Rybiński, žemaitský zemský soudce; Mikołaj Szemiot, podsoudce; K. Сиповичь, písař.

Dále následuje poslední záznam, který jeho původ definitivně objasňuje:

Léta 1704, měsíce [vacat]. Tuto kopii z autentického originálu inventáře bukontiského jsem na žádost jeho milosti pana Alexandra Dowiata od jeho milosti kněze Franciszka Narmunta SI, rektora krožského kolegia, odevzdal jeho milosti panu Dowiatovi do rukou.

Na základě těchto záznamů lze poměrně snadno vyvodit, že text uchovávaný v Moskvě je neověřeným opisem originálu samotného inventáře. Svědčí o tom také čtyři kruhy, takzvané locus sigilli, odkazující na pečetě, které se nacházely v samotném originálu. Originál spolu s jeho kopií z roku 1672 předal prokurátor práv Kražiai College Danielius Moyrzymas (Maižrimas, 1643–1706)^⁹ roku 1704

⁹ Nedzinskaitė, Antanavičius, eds., 2022: 12, 17. Z nekrologu této osoby je známo, že právě on uspořádal dokumenty archivu Kražiai College (ARSI Lith. 62: 569: „Hanc demum insignem illius circa ordinanda iura collegii assidu itatem propria manu concinnatus liber testatur continens elenchum et exactum indicem omnium iurium collegii, quo prae oculis, ut ipse in titulo volebat, habito facile inveniri possent cuiusvis praedii, pagi limitumque descriptiones et dislimitationes et similia iuris instrumenta“). Litevský překlad z jiné textové varianty byl publikován: Čiurinskas, Daukšienė 2011: 246.

320

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

(oddalem) jakémusi Aleksandru Daujotovi poté, co předtím pořídil jeho opis a uložil jej do archivu koleje.

S variantou textu tohoto inventáře zapsanou roku 1672 do knihy žmudského zemského soudu je to složitější. Citovaný záznam o aktování ukazuje, že další opis textu lze očekávat v příslušných rukopisných knihách žmudského zemského soudu. Dochovaly se celkem tři a v současnosti jsou uloženy v Litevském státním historickém archivu (LVIA SA 14702–14704). První z nich podle inventáře skutečně obsahuje akty z 20. června – 6. července 1672.

Bohužel z dokumentů zapsaných 6. července 1672 je v ní pouze jeden – úplně poslední, a i ten je značně poškozený¹⁰. Ostatní dochované knihy žmudského zemského soudu neobsahují červencové zápisy. Je pravděpodobné, že další dokumenty aktované 6. července se jednoduše nedochovaly, stejně jako se nedochovaly akty takzvaného svatomichalského zasedání tohoto soudu z konce září – začátku října 1672.

Máme tedy jediný opis dokumentu z 18. října 1614, proto stojí za to zvlášť analyzovat, zda se na něj lze spolehnout. Všechna fakta svědčí o tom, že zatím není důvod o něm pochybovat. Především to dokazují příjmení úředníků žmudského zemského soudu, kteří potvrdili aktování inventáře – všichni tehdy zastávali uvedené funkce¹¹ a písař Gabrielius Sipovičius neboli Sipavičius skutečně vyhotovoval akty letního zasedání soudu v roce 1672¹².

Za druhé lze jinými prameny doložit, že k předání originálního inventáře jakémusi Aleksandru Daujotovi došlo roku 1704. Zmíněný prokurátor práv Kražiai College Danielius Moyrzymas totiž zanechal samostatný, mimořádně cenný rukopis o své činnosti, který je nyní uložen v Moskvě, v již zmíněném fondu (RGADA 1603-4-3277). Na jeho 4. a 8. straně se hovoří právě o předchozích okolnostech předání dokumentů uskutečněného roku 1704:

Roku 1702, dne 26. října, jsem obnovil hranici a navršil mezníky, počínaje od lesů paní Siemaszkowé nazývaných Girale, jak našich, tak jejích. Tato hranice začala u pana Dowiata; po Dowiatově levé straně a po pravé straně Bukantyszek vedla různými klíny a zákruty. Obnovil jsem několik desítek mezníků. Tato hranice od pana Dowiata zůstává nedokončena. Je to můj termín, popis mezníků provazy a pruty. Velebný rektor odložil věc na příští rok.

[...]

¹⁰ LVIA, SA 14702, l. 1005–1006.

¹¹ UWKL Žm. 2015: Nr. 921 (Sipovičius), 994 (Šemeta), 1130 (Rybinskis).

¹² Dokládá to samostatný nadpis série aktů z roku 1672: „Księgi spraw wieczystych, zeznanych, aktowych etc. roków trojeckich anno 1672 za pisarstwa jmci pana Gabryela Sipowicza, ciwuna szowdowskiego“ (viz LVIA SA 14702, l. 528r).

Įžvalgos / Insights

321

DARIUS ANTANAVIČIUS

V Bukantyszkách jsem roku 1702 s jeho milostí panem Dowiatem začal vytyčování hranice, ale nedokončil jsem je; tam je s ním třeba provést i směnu, mezi jeho pozemky jsou dvě naše šachovnice. A p o t é m p r á v n í l i s t i n y si mezi sebou naši po tolik let opomenuli předat [iškirta mano – D. A.].

[Roku 1702 jsem v Bukantiškė s jeho milostí panem Daujotou začal vytyčování [pozemků], [ale] nedokončil jsem je; je třeba s ním směnit pozemky, mezi jeho majetky je několik našich [tj. Kražiai College – D. A.] pásů, dva pásy. Kromě toho se naši již tolik let nedbale nepostarali o výměnu listin o vlastnických právech.]

Spolehlivost samotného textu inventáře potvrzuje zmínka o Kražiai jako koleji a o Jonasu Jamiolkowskim jako jejím rektorovi na konci dokumentu. Jde o to, že jezuitský dům v Kražiai, který oficiálně působil od roku 1608 nejprve jako misie (missio), později jako rezidence (residentia^{), mohl být nazván kolejí a jeho představený rektorem teprve po 25. srpnu 1614, kdy Jonas Karolis Chodkevičius v Kretingě podepsal a zapečetil zakládací privilegium koleje¹³}. Za druhé je datum dokumentu zapsáno slovy, nikoli číslicemi (v druhém případě bylo při přepisování snazší se zmýlit), takže sotva bylo zkresleno.

Zmínka o Mikaloj u Daukšovi v dokumentu z 18. října 1614 tedy svědčí o tom, že v té době byl ještě naživu. Jak to sladit s datem jeho závěti uvedeným v seznamu dokumentů panství Babėnai, který zveřejnil Jablonskis?

4. NOVÉ DATUM DAUKŠOVA ÚMRTÍ

Nabízí se velké pokušení předpokládat, že se do uvedeného registru dokumentů vloudila chyba^¹⁴ a místo roku 1613 měl být uveden rok 1615. Přijmeme-li tento předpoklad, všechny dnes známé dokumenty z let 1613–1615 zmiňující Daukšu vytvoří následující souvislou chronologickou řadu:

1) dokumenty z 15. října 1613 – 18. října 1614 svědčí o tom, že Daukša byl ještě naživu; 2) 13. února 1615 Daukša sepsal závěť a brzy nato zemřel; 3) 5. března 1615 byla závěť aktována v knize žmudského hradebního soudu; 4) 4. června 1615 byla kopie závěti reaktována v knize žmudského zemského soudu;

^¹³ Nedzinskaitė, Antanavičius, eds., 2019: 58–63.

^¹⁴ Tedy nepochybil Jablonskis, který rukopis nesprávně reprodukoval, nýbrž chyba vznikla při sepisování a datování dokumentů na počátku 19. století.

322

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

5) 10. listopadu 1615 si Daukšovi příbuzní po jeho smrti rozdělili dědictví určené závětí.

Zvláštní pozornost bychom chtěli věnovat poslednímu bodu. Příslušný dokument z knihy žmudského zemského soudu zveřejnil sám Jablonskis (Jablonskis 1973: 158–161). Domníváme-li se, že Daukša zemřel v únoru 1613, bylo by poněkud zvláštní, že pozůstalí příbuzní si malý majetek odkázaný závětí rozdělili až po více než dvou a půl letech od smrti zůstavitele. Ačkoli se toto dědictví z různých okolností, které dokument neuvádí, mohlo skutečně protáhnout, zdá se nám, že rychlé rozdělení dědictví, k němuž došlo během více než půl roku po smrti zůstavitele v roce 1615, právě ještě více podporuje nové datum Daukšova úmrtí.

Jaké jsou možnosti ověřit je jinými prameny? Pokud byla Daukšova závěť aktována v knihách žmudského hradebního a zemského soudu roku 1615, bylo by možné to snadno ověřit nahlédnutím do samotných knih. Bohužel se nedochovaly ani akty žmudského hradebního, ani zemského soudu z roku 1615, takže to není možné. Nedochovaly se ani protokoly zasedání kapituly žmudské (medininkské) katedrály, jejímž členem byl kanovník Daukša, z let 1613–1615¹⁵. V nejstarší dochované knize aktů konzistoře žmudského biskupství (LVIA 696–2–926) se mezi dokumenty z let 1614–1615 Mikalojus Daukša vůbec nezmiňuje. Kruh se tedy uzavírá. Zbývají nějaké další jednotlivé dokumenty, které zatím nejsou známy.

5. ZÁVĚRY

Závěrem se konstatuje, že po zvážení výše uvedeného je třeba datum úmrtí Mikaloje Daukšy, průkopníka litevského písemnictví ve Litevském velkoknížectví, od nynějška posunout do druhé poloviny února 1615.

PRAMENY A LITERATURA

ARSI Lith. 62 – Archivum Romanum Societatis Iesu, Lithuanica 62 [nekrology členů litevské jezuitské provincie zemřelých v letech 1690–1723].

Chachaj Marian 2014: O datu narození a vzdělání hejtmana Jana Karola Chodkiewicze. – Studia z dziejów Wielkiego Księstwa Litewskiego (XVI–XVIII wieku), ed. S. Górzyński, M. Nagielski, Warszawa: DiG, 49–58.

¹⁵ Nejstarší dochovaná kniha protokolů zasedání žmudské katedrální kapituly zahrnuje léta 1620–1638 (LVIA 696–2–799).

Įžvalgos / Insights

323

DARIUS ANTANAVIČIUS

Čiurinskas Mintautas, Daukšienė Ona 2011: Kražiaiští jezuité zemřelí v Kražiai – summariola vitae. – Senoji Lietuvos literatūra 32, 215–268.

Drungilas Jonas 2020: Dokument Mikaloje Daukšy z roku 1602: zákulisí objevu a publikace. – Lietuvos istorijos metraštis 2020/1, 187–192.

Jablonskis Konstantinas 1931: Dokumenty o kan. M. Daukšovi. – Tauta ir žodis 7, 353–422.

Jablonskis Konstantinas 1933: Doplňující informace o kan. M. Daukšovi. – Archivum philologicum 4, 64–85.

Jablonskis Konstantinas 1973: Lietovská kultura a její představitelé, Vilnius: Mintis, 71–199.

Jovaiša Liudas 2000: Mikalojus Daukša – duchovní. – Naujasis Židinys-Aidai 2000/1–2, 40–45.

Lebedys Jurgis 1963: Mikalojus Daukša, Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla.

LKD 2009 – Lietuvos katalikų dvasininkai XIV–XVI a. Bažnyčios istorijos studijos 2, eds. V. Ališauskas, T. Jaszczołt, L. Jovaiša, M. Paknys, Vilnius: Aidai.

LVIA 696–2–799 – Lietuvos valstybės istorijos archyvas, fond 696, inventář 2, spis 799 [protokoly zasedání žmudské katedrální kapituly z let 1620–1638].

LVIA 696–2–926 – Lietuvos valstybės istorijos archyvas, fond 696, inventář 2, spis 926 [kniha aktů konzistoře žmudského biskupství z let 1614–1629].

LVIA SA 14702–14704 – Lietuvos valstybės istorijos archyvas, Senieji aktai, spisy 14702–14704 [knihy aktů žmudského zemského soudu z let 1671–1672].

Nedzinskaitė Živilė, Antanavičius Darius, eds., 2019: Kražių kolegijos šaltiniai, saugomi Jėzaus Draugijos archyve Romoje = Fontes collegii Crosensis, qui in Archivo Romano Societatis Iesu asservantur, d. 1 = P. 1: 1608–1700 (Kražių kolegijos istorijos ir veiklos paminklai = Monumenta historiam et acta collegii Crosensis spectantia), Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Nedzinskaitė Živilė, Antanavičius Darius, eds., 2022: Kražių kolegijos šaltiniai, saugomi Jėzaus Draugijos archyve Romoje = Fontes collegii Crosensis, qui in Archivo Romano Societatis Iesu asservantur, d. 2 = P. 2: 1701–1773 (Kražių kolegijos istorijos ir veiklos paminklai = Monumenta historiam et acta collegii Crosensis spectantia), Vilnius: Lietuvos literatūros a folkloro institutas.

RGADA 1603–4–3315 – Российский государственный архив древних актов [Rossijskij gosudarstvennyj arhiv drevnih aktov], fond [fond] 1603 „Komissija Edukacionnogo

324

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Kada iš tikrųjų mirė Mikalojus Daukša?

funduša“ [„Komissija Edukacionnogo funduša“], opisь [opis’] 4, delo [delo] 3315 [Dokumenty související se založením Kražiai College].

RGADA 1603–4–3327 – Российский государственный архив древних актов [Rossijskij gosudarstvennyj archiv drevnič aktov], фонд [fond] 1603 «Комиссия Эдукационного фундуşa» [„Komissija Edukacionnogo funduša“], опись [opis’] 4, дело [delo] 3327 [Kniha činnosti Danielia Mŏyrz ymo, první desetiletí 18. století].

U WKL Žm. 2015 – Urzędnicy Wielkiego Księstwa Litewskiego. Spisy 3: Księstwo Żmudzkie. XVI–XVIII wiek, oprac. H. Lulewicz, A. Rachuba, P. P. Romaniuk, A. Haratym, Warszawa: DiG.

Kdy zemřel Mikalojus Daukša?

S H R N U T Í

Obecně se předpokládá, že Mikalojus Daukša, průkopník knih tištěných v litevštině ve Velkoknížectví litevském, zemřel mezi 13. únorem a 5. březnem 1613. Tuto skutečnost stanovil Konstantinas Jablonskis (1892–1960), známý litevský historik, který mezi první a druhou světovou válkou zveřejnil množství cenných dokumentů o Daukšovi a jeho příbuzných. Rok 1613 vychází z Daukšovy závěti, avšak samotná závěť je známa pouze z registru dochovaného v inventáři dokumentů týkajících se pozemků někdejšího panství Babenai, které vlastnili Daukša a jeho příbuzní. Po Jablonskisovi už nikdo nespatřil dokument dokazující, že Daukša žil i po roce 1613. Toto datum se proto ustálilo v literatuře věnované Daukšově biografii. Autor článku nedávno nalezl dva dokumenty, které dokazují, že Daukša žil ještě nejméně do 18. října 1614. Tyto dokumenty, dochované v opisech, autor článku podrobil kritickému zkoumání a shledal je spolehlivými. Navrhuje se proto nové datum Daukšova úmrtí, totiž druhá polovina února 1615.

Přijato 10. listopadu 2022.

DARIUS ANTANAVIČIUS

Institut dějin Litvy

Tilto / Radvilų g. 17, LT–01101 Vilnius, Litva

[email protected]

Įžvalgos / Insights

325