CARLO MARIA PERTICA Università Ca’ Foscari Venezia ORCID id: orcid.org/0009-0001-3385-5828 Oblasti výzkumu: indoevropský a řecký jmenný systém a etymologie. DOI: doi.org/10.35321/all88-13

τέργαχα: INDOEVROPSKÝ PŘÍZRAK?

τέργαχα: indoevropské slovo jako přízrak?

ANOTACE

Tato poznámka má poukázat na to, že hésychijské τέργαχα „stonek kardonu“ by navzdory pozoruhodné blízkosti k jiným indoevropským formám mělo být spíše považováno za prostý písařský omyl místo původního akuzativu jednotného čísla πτέρνικα z Theofrastova díla Historia Plantarum. Nelze však zcela vyloučit možnost, že v Theofrastově textu bylo skutečně doloženo τέρναξ, řecká adaptace íránského fyt názvu.

KLÍČOVÁ SLOVA: indoevropská etymologie, Hesichios, textová kritika, íránské jazyky.

ANOTACE

Cílem tohoto textu je vysvětlit, proč by Hesichiovo τέργαχα „stonek bodláku“ mělo být navzdory zjevnému podobnému jiným indoevropským formám považováno za prostou pravopisnou chybu původního akuzativu jednotného čísla πτέρνικα z Theofrastova díla Historia Plantarum. Přesto nelze vyloučit možnost, že v Theofrastově díle byla ve skutečnosti doložena forma τέρναξ – řecká adaptace íránského fyt názvu.

ESENCIÁLNÍ SLOVA: indoevropská etymologie, Hesichios, textová kritika, íránské jazyky.

V Hesichiově Lexicon se pod písmenem τ (545) nachází lemma τέργαχα: τῆς χάκτου τοῦ φυτοῦ καυλός „(dosl.) stonek rostliny kardonu“.

Alois Walde a Julius Pokorny (1927: 641) jako první spojili tento hapax se sanskrtským Skt. tr̥ṇa- [n.] „tráva, sláma“, gótským Go. paurnus [m.] „trn“, staroseverským ON born [m.]

Įžvalgos / Insights

291

CARLO MARIA PERTICA

„tamtéž“, starohornoněmeckým OHG dorn [m.] „tamtéž“, staroslověnským OCS trnъ [m.] „tamtéž“ atd. Z hlediska významu se toto spojení zdálo přímočaré vzhledem k trnité povaze kardonu, i když po formální stránce bylo nutné předpokládat poměrně složitý vývoj.

Hjalmar Frisk (1970: 881) se pokusil tento problém vyřešit hypotézou, že fyt název τέϱναξ vznikl přetvořením podle δόναξ, –ακος [m.] „rákos“ z původního *τέϱνον / τέϱνος, výsledku plného stupně formy *tṛnos (nebo *tṛnom) „trn“.¹ Na druhé straně Pierre Chantraine (1968: 1107) a Robert Beekes (2010: 1470) zvolili opatrný postoj k vlastnímu indoevropskému původu tohoto slova.²

Nicméně pravděpodobnější řešení této malé lingvistické hádanky uvedli Peter A. Hansen a Ian C. Cunningham ve svém vydání hésychijského textu (2009: 30). „Původ“ tohoto slova je totiž třeba spíše spojovat s chybným zápisem původního akuzativu jednotného čísla πτέϱνιχα „stonek bodláku“ z Theofrastova Historia Plantarum (4^th–3^rd století př. n. l.; Thphr. HP 6.4.11):

„Jiný pak stonek vysílá vzpřímený, který nazývají πτέρνιχα“

„Existuje jiný druh, který vysílá vzpřímený stonek, nazývaný pternix“.

Podobnost obou forem, akuzativní pád spolu s textovým kontextem silně svědčí ve prospěch toho považovat τέϱνακα za monstrum vzniklé z πτέϱνιχα, derivátu πτέϱνη [f.] „pata“.³ Přítomnost πτέϱνιχα v této pasáži je navíc potvrzena v Athenaeiových Deipnosophistae (3^rd. století n. l.; 2.70e). Skutečnost, že toto slovo je uvedeno pod písmenem τ, nepředstavuje problém, protože je jistě možné, že Hesichios (5^{th or 6th}. století n. l.), pokud ne některý dřívější lexikograf, jehož využil, nalezl toto slovo v již porušeném textu Theofrasta či Athenaiova (všimněme si, že πτέϱνιχα se jinde v Lexicon nevyskytuje).

Pro úplnost je však třeba vzít v úvahu alternativní scénář. Sufixální rozšíření –ακ– se silně podobá rozšíření v *–aka íránských jazyků a navíc se stopy hypotetické íránské praformy *trn-aka nacházejí v některých středněíránských jazycích: srov. chotanskosakánské tarra „bylina, tráva“, zor. pahlavské tlk /tarrak/ „zahradní byliny“ a dále klasické perské tarrah „pažitka“ (Bailey 1979: 123; Mayrhofer 1992: 664). Slovo bohužel není známo v avestánštině, kde jsou v sekvenci CR_₂nV

¹ Hypotéza přijatá např. v Mallory & Adams 1997: 575.

² Další bibliografie v Lloyd, et al. 1998: s. v. dorn¹.

³ Zřejmě podle modelu jiných fyt názvů na –ιξ, jako ἄρπιξ / ἄϱπιξ „druh trnitého keře“ atd. Srov. Rigobianco 2021: 18 pro případ modelování fyt názvů podle lexikálních spojení ve starořečtině.

292

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

τέϱναχα: Indoevropský přízrak?

rezonanty rn jsou zachovány bez jakékoli asimilace (srov. varanā- „zvířecí vlna“ < *(h₂)ulh₁-neh₂-).

S ohledem na tyto informace (stejně jako na skutečnost, že πτέρυχα samo není nikde jinde doloženo) lze jistě také předpokládat, že v Historia Plantarum 6.4.11 bylo původně uvedeno τέϱναχα, řecká adaptace nějaké staroperské nebo médské formy, která vznikla z PIr. *tṛn-aka-.⁴ Hesichiův Lexicon by tak byl jediným svědkem správného znění.

Závěrem lze říci, že rekonstrukce praindoevropského *tṛ̥nos / *tṛ̥nom „trn“ se po zde uvedených úvahách dramaticky nemění: jednoduše již není třeba nějak předpokládat neuspořádanou řeckou formaci plného stupně.

PIE *tṛ̥nos [m.] / *tṛ̥nom [n.] „trn“ PIIr. *tṛ̥nam [n.] „trn; stéblo trávy“ (přejato do prauralštiny, srov. *tarna v Holopainen 2019: 273–274) PNur. (Strand 2011) západní a severovýchodní katē tâ'i „trn; ostružiní“ jihovýchodní katē tâṉi „tamtéž“ PIAr. *tṛ̥nam Skt. tṛ̥na- [n.] „tráva, bylina“ atd. PIr. *trn-(aka-) chotanosakánské tarra- „bylina, tráva“ atd. BSl. *tírnas [m.] „trn“ PSl. *tъ̄rnъ [m.] „tamtéž“ (Derksen 2008: 505) OCS trъnъ „ἄκανθα“ atd. PGm. *burna- [m.] „trn, ostružiní“ (Kroonen 2013: 552–553) Go. þaurnus [m.] „trn“ (< *þurnu-), ON þorn [m.] „tamtéž“ atd.

⁴ OP kārataka- „cestovatel; cizí žoldnéř“ ~ Gr. κάδδαξ, -ηος „perský termín pro cizí žoldnéře“ (Hinz 1975: 148) by byl dobrým obdobným případem. Zachování shluku rn a velárního sufixu potvrzují elamské přepisy staroperských a médských slov a antroponym: srov. mimo jiné šī-ra-bar-na /čīra-farnah-/, tj. „jehož Štěstí je krásné“ (Hinz 1975: 76) pro shluk rn a šī-ra-ak-qa /čīrakā/ (Hinz 1975: 77) pro velární sufix.

Įžvalgos / Insights

293

CARLO MARIA PERTICA

REFERENCES

Bailey Harold W. 1979: Dictionary of Khotan Saka, Cambridge: Cambridge University Press.

Beekes Robert 2010: Etymological Dictionary of Greek, with the assistance of L. van Beek, Leiden, Boston: Brill.

Chantraine Pierre 1968: Dictionnaire étymologique de la langue grecque, Paris: Klincksieck.

Derksen Rick 2008: Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

Frisk Hjalmar 1970: Griechisches etymologisches Wörterbuch, Bd. 2, Heidelberg: Carl Winter.

Hansen Peter A., Cunningham Ian C. 2009: Hesychii Alexandrini Lexicon, vol. 4 (T–Ω), Berlin: De Gruyter.

Hinz Walther 1975: Altiranisches Sprachgut der Nebenüberlieferungen, Wiesbaden: Harrassowitz.

Holopainen Sampsa 2019: Indo-Iranians borrowings in Uralic, Helsinki: Faculty of Arts, University of Helsinki: PhD dissertation.

Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic, Leiden, Boston: Brill.

Lloyd Albert L., Lühr Rosemarie, Springer Otto 1998: Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen 2, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Mallory James P., Adams Douglas Q. 1997: Encyclopedia of Indo-European culture, London: Fitzroy Dearborn.

Mayrhofer Manfred 1992: Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen 1, Heidelberg: Carl Winter.

Rigobianco Luca 2021: I fitonimi φέως, ἱππόφεως, ἱπποφαές e ἱππόφαιστον: una histoire des mots. – Archivio Glottologico Italiano 106, 195–221.

Strand Richard 2011: Lexicons of the Hindu-Kush: Kâmvîri, Kâtʽa-vari, Kalasa-alâ, Sañu-vi:ri, Ačarêtâ, Bhaṭesa-zib, and Paxtó, on-line version. Available at: http://nuristan.info/lngFrameL.html [retrieved 2023-04-09].

Walde Alois, Pokorny Julius 1927: Vergleichendes Wörterbuch der indogermanischen Sprachen, Berlin, Leipzig: De Gruyter.

294

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

τέϝναχα: An Indo-European Ghost?

Acknowledgments: I am greatly indebted to the anonymous Indo-Europeanist reviewer(s) for pointing out a possible Iranian solution, as well as to Dr. Luca Rigobianco and Simone Marcazzan for their extremely helpful feedback.

τέϝναχα: indoeuropietiškas žodis vaiduoklis?

SANTRAUKA

Graikų kalbos žodis τέϝναχα (gal.) ‘dygiojo artišoko stiebas’, Hesichijaus hapax, anksčiau buvo įvairiai siejamas su indoeuropiečių prokalbės pamatinio šaknies balsių kaitos laipsnio variantu *tr̥nos / *tr̥nom ‘spyglis’, paliudytu indoiranėnų, slavų ir germanų kalbose. Šio palyginimo reikėtų atsisakyti, nes tikėtina, kad τέϝναχα reikėtų sieti su tekstu, kuriame buvo padaryta πτέρνιχα (gal.) ‘usnies stiebas’ (vedinys iš Teofrasto πτέρνη ‘kulnas’) rašybos klaida. Vis dėlto, negalima atmesti galimybės, kad Teofrasto tekste originali forma buvo τέϝναχα — iranėnų fitonimo, kilusio iš iranėnų prokalbės žodžio *tr̥n-aka- ‘žolė’ (kurio pėdsakai randami kai kuriose vidurio iranėnų kalbose), adaptacija graikų kalboje. Tai reikštų, kad Hesichijus buvo vienintelis originalios formos liudininkas.

Įteikta 2023 m. balandžio 11 d.

CARLO MARIA PERTICA

1 Traversa XXIV Vill. Prealpino, 25136 Brescia (BS), Italy [email protected]

Įžvalgos / Insights

295