ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0001-5763-6921

Oblasti vědeckého výzkumu: geolingvistika, dialektologie litevského jazyka.

DOI: doi.org/10.35321/all89-10

REKONSTRUKCE DIALEKTÁLNÍCH RYSŮ PRIEDZŪKIS V HORIZONTÁLNÍM A VERTIKÁLNÍM KONTINUU: PŘÍPAD DNA KAUNASKÉ LAGUNY

Reconstruction of the Priedzūkis Dialectal Features in Horizontal and Vertical Continuum: the Case of the Bottom of the Kaunas Lagoon

ANOTACE

Článek zkoumá horizontální a vertikální kontinuum území zatopeného Kaunaskou lagunou a příbřežní nářeční zóny. Výzkumný materiál byl shromážděn v Rumšiškės (LKA536) a v Šlienavě (bod Márgininkai (LKA553)). Byli dotazováni informátoři pocházející ze dna Kaunaské laguny a porovnáván byl jazyk dvou rodin (obyvatel různých generací).

Zkoumané území představuje oblast západních aukštajtských kaunaských nářečí, kde se očekával výskyt nářečních rysů priedzūkis. Tento předpoklad se potvrdil: ačkoli jsou projevy priedzūkis teoreticky nejvýraznější na pravém břehu laguny a v okolí Nemunu směrem na jih, ukázalo se, že jsou živé na obou březích přímo u laguny. To zároveň předpokládá i výjimečnost nářeční oblasti.

V článku vystupuje do popředí také význam vertikálního kontinua: byla zjištěna zjevná korelace mezi nářečními rysy a věkem informátorů. Nový pohled na věkovou typologii – bez dodržení obvyklého dělení do tří generací – odhalil při hlubších řezech vertikální fragmentárnost.

Straipsniai / Articles

211

ŽYDŪNAS ŠIDLAUSKAS

Starší informátoři (kteří by podle tradičního dělení do tří generací patřili ke stejné generaci jako mladší) si zachovali více rysů priedzūkis.

KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštajtské kaunaské nářečí, jižní aukštajtské nářečí, horizontální kontinuum, vertikální kontinuum, Kaunaská laguna.

ANNOTATION

Článek analyzuje horizontální a vertikální kontinuum území zatopeného Kaunaskou lagunou a příbřežních nářečních zón. Výzkumný materiál byl shromážděn v Rumšiškės (LKA536) a v Šlienavě (bod Margininkai (LKA553)). Informátoři kdysi žili na dně Kaunaské laguny; byl porovnán jazyk dvou rodin (obyvatel různých generací).

Zkoumanou oblastí je západní aukštajtské podnářečí kaunaské oblasti, kde se očekávaly nářeční rysy priedžiūkis. Tento předpoklad se potvrdil: ačkoli jsou projevy priedžiūkis teoreticky nejzřetelnější na pravém břehu laguny a v okolí Nemunu směrem na jih, výsledky ukazují, že tyto projevy lze nalézt na obou stranách laguny, v její bezprostřední blízkosti. Zároveň to znamená výjimečnost této oblasti.

Článek rovněž zdůrazňuje význam vertikálního kontinua: byla zjištěna jasná korelace mezi nářečními charakteristikami a věkem informátorů. Nový přístup k věkové typologii, který se odklání od obvyklého dělení do tří generací, odhaluje při hlubších řezech vertikální fragmentaci. Starší informátoři (kteří by podle tradičního dělení do tří generací patřili ke stejné generaci jako mladší) si zachovali více rysů priedžiūkis.

KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštajtské kaunaské podnářečí, jižní aukštajtské podnářečí, horizontální kontinuum, vertikální kontinuum, Kaunaská laguna.

ÚVOD

Dialektologie druhé poloviny 20. století se obvykle omezovala na horizontální kontinuum. Vycházelo se z předpokladu, že jazykové jevy jsou rozšířeny na určitém území. Výzkum měl za cíl vymezit body „Atlasu litevského jazyka“ (dále LKA). Na počátku 21. století, kdy se v Litvě začala rozvíjet geolingvistika a bylo uznáno, že mezi nářečími a spisovným jazykem „existuje mnoho přechodných variant“, byla do metodologického aparátu jazykové analýzy zahrnuta také sociolingvistická proměnná generace. Tato a další sociolingvistické proměnné umožňují zkoumat postupné rozložení proměnných charakterizujících informátory

212

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů priedžiūkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

jejich rozmístění – výzkumy (Willemyns, Bister 1989: 541; Berruto 2010: 235–236; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 39).

Interakce místních nářečních variant a spisovného jazyka byla aktualizována v letech 2018–2020, kdy jazykovou situaci v Kaunaském okrese zkoumali vědci z Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka^¹, a v letech 2020–2021, kdy byly shromažďovány a doplňovány údaje pro budoucí Tarmynas^². Tehdy byla geolingvistickými metodami popsána fragmentárnost horizontálního a vertikálního kontinua území Pakaunė (Bakšienė 2021: 73).

Při těchto výzkumech byla věnována pozornost okolí Kaunaské laguny, které v roce 2020 při sběru nářečního materiálu navštívil i autor tohoto článku: hledali se lidé, kteří do 6. desetiletí 20. století žili v údolí Nemunu; po jeho zatopení byla v roce 1959 vytvořena Kaunaská laguna (podrobněji viz Šidlauskas 2021: 37–57 a tam uvedenou literaturu). Obyvatelé dna, vysídlení ze svých sídel^³, většinou migrovali do blízkého okolí, takže je pravděpodobné, že si oni i jejich potomci mohli zachovat autentické místní jazykové rysy, které byly charakteristické i pro vesnice zatopené Kaunaskou lagunou. V Litvě jde o první dialektologicko-rekonstrukční výzkum zahrnující zničení obytného území a nucené vysídlení.

V roce 2020 bylo dotazováno 53 informátorů a nahráno přibližně 50 hodin rozhovorů. Výzkumný materiál tohoto článku tvoří zvukové nahrávky v délce 2 hodin a 34 minut, na nichž hovoří po dvou informátorech z různých generací z téže rodiny – rodiče a děti. Článek vychází ze čtyř informátorů ve věku 66 až 100 let; byly vybrány dvě rodiny, jejichž starší členové jsou nejstaršími ze všech dotazovaných informátorů. Na základě čtyř mluvčích byl vytvořen teoretický model, který bude později (v dalších výzkumech) aplikován na všechny respondenty.

Předmětem tohoto článku je tedy jazyk lidí pocházejících ze dna Kaunaské laguny (a jejich potomků); viz tabulku 1.

^¹ Výzkum částečně podpořila samospráva Kaunaského okresu. Vedoucí výzkumu: prof. habil. dr. Danguolė Mikulėnienė.

^² Projekt „Vytvoření modelu datového úložiště místních jazykových variant Litvy“, vedoucí dr. Agnė Čepaitienė. Financováno Státní komisí litevského jazyka (Program užívání, standardizace a šíření státního jazyka). Přístup online: https://tarmynas.lki.lt/ (po přihlášení k účtu).

^³ Jde o vžité označení lidí, kteří žili v údolí Nemunu před zatopením (na dnešním dně Kaunaské laguny) (informace Ramunė Mikitiejėvaitė, hlavní specialistky návštěvnického centra Regionálního parku Kaunaská laguna; rozhovor s autorem 2020–09–14, nahrávka je uložena v Dialektologickém archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka).

Straipsniai / Articles

213

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

TABULKA 1. Rodiny informátorů a jejich bydliště^⁴

Informátoři | Délka zvukové nahrávky | Místo původu | Současné bydliště První rodina | Rumš_M_1930 | 1 hod. 11 min. 0 s. | Rumšiškės | Rumšiškės | Rumš_V_1954 | Druhá rodina | Šlie_V_1920 | 1 hod. 23 min. 19 s. | Dvareliškės | Šlienava | Šlie_M_1951 |

Informátoři žijí na různých březích laguny. Obyvatelé dnešních (přestěhovaných) Rumšiškės žili před zatopením ve starém městečku Rumšiškės, zatímco obyvatelé Šlienavy pocházejí z Dvareliškės (vesnice, která ležela mezi Rumšiškės (starými i dnešními) a Šlienavou)^⁵. V současnosti Rumšiškės náleží k územnímu obvodu Rumšiškės v okrese Kaišiadorys, zatímco Šlienava k územnímu obvodu Samylai v Kaunaském okrese. Jde o dva body LKA – Rumšiškės (LKA536) a Márgininkai (LKA553) (viz obr. 1)^⁶

Složení informátorů odpovídá zrcadlovému principu: dotazována byla matka (Rumš_M_1930) a syn (Rumš_V_1954) a otec (Šlie_V_1920) a dcera (Šlie_M_1951). Lze je charakterizovat jako usedlé; pouze syn Rumš_V_1954 pracuje ve městě Kaunas. Jazykovou (nářeční) charakteristiku informátorů viz kapitolu 4 „Charakteristika jazyka respondentů“.

Analýza materiálu zvoleného pro tento článek pomáhá dosáhnout stanoveného cíle – odhalit zvláštnosti horizontálního a vertikálního kontinua dna Kaunaské laguny a příbřežního nářečního jazyka. Vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi nejstarším a nejmladším informátorem činí 36 let (viz obr. 2), shromážděný nářeční materiál odhaluje nejen jazykové tendence reálného času, ale i času pozorovaného, což dále posiluje vertikální osu výzkumu.

K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly:

(1) prozkoumat jazykové rysy starších a mladších obyvatel, dotazovaných v roce 2020 a náležejících ke dvěma rodinám; (2) popsat nářeční oblast dna Kaunaské laguny a příbřežní zónu na vertikální úrovni (různých generací).

^⁴ Informátoři jsou kódováni takto: zkratka lokality, pohlaví, rok narození. Např. žena žijící v Rumšiškės, narozená roku 1930: Rumš_M_1930.

⁵ Rozmístění sídel na dně Kaunaské laguny viz mapový příběh Valdase Urbanavičiuse. Přístup online: https://www.arcgis.com/home/item.html?id=c55688a269934e1f95d90bee099467c5.

^⁶ Podle údajů Tarmynas spadá Šlienava do dvou bodů: větší část náleží k bodu Armališkiai (LKA534), menší k bodu Márgininkai (LKA553). Informátoři tohoto článku žijí v bodě Márgininkai (LKA553).

214

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů priedžiūkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

OBR. 1. Zkoumané body LKA

Metodologie výzkumu. Jak již bylo uvedeno, pro jazykovou analýzu byli vybráni informátoři různých generací. Nebylo tedy použito tradiční kritérium NORM^⁷. Tato praxe byla v Litvě uplatňována již dříve, ovšem při výzkumu vícejazyčných rodin (podrobněji viz Mikulėnienė, Pocevičiūtė 2018).

Výběr informátorů z téže rodiny umožňuje nejen identifikovat jazykové rysy informátorů, ale také se vyhnout náhodným (či individualizovaným) případům jejich užití. Právě od těch je třeba se při rekonstrukci místní jazykové varianty zvláště distancovat. Poměrně malý počet respondentů umožňuje modelovat rysy místního jazyka a tento model lze později doplňovat údaji dalších informátorů.

1. SPECIFIKA VĚKOVÉ TYPOLOGIE ZKOUMANÝCH OSOB

Jak již bylo uvedeno v Úvodu, horizontální a vertikální rozměr ve vztahu k informátorovi poskytuje nejen možnost zaznamenávat jazyková fakta reálného času, ale také

⁷ Angl. non-mobile older rural male. Toto kritérium souvisí se statickým obrazem nářečí. Z hlediska NORM je vhodným informátorem starší usedlý venkovský muž (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 32).

Straipsniai / Articles

215

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

přístup k údajům času pozorovaného, tj. k nářečním rysům různých věkových skupin.

Perspektivu času pozorovaného posiluje skutečnost, že reálný čas výzkumu (dotazování informátorů) byl rok 2020, tedy sto let po narození nejstaršího informátora a 61 let po vysídlení ze zatopeného údolí Nemunu (viz obr. 2).

OBR. 2. Roky narození informátorů z perspektivy reálného a pozorovaného času

Podle typologie projektu z let 2011–2014 patřili informátoři v době zatopení údolí Nemunu (1959) ke střední a mladší generaci (nebo ještě nebyli narozeni)^⁸. V roce 2020, v době dotazování, se všichni (včetně několika dotazovaných potomků obyvatel dna) již stali představiteli starší generace – tedy staršími než 50 let. Lidé, kteří v roce 1959 patřili ke starší generaci, již nežijí. Jak však bylo uvedeno, věkový rozdíl mezi nejstaršími a nejmladšími informátory je dostatečný k odhalení možných nářečních jazykových rozdílů (či podobností) mezi rodiči a dětmi^⁹.

Rodiče byli bez ohledu na věk zařazeni ke starší generaci, děti k mladší. Tato typologie odráží generace nejen ze sociolingvistického, ale i demografického hlediska, a umožňuje tedy při analýze údajů v čase pozorovaném zjistit možnou změnu místní varianty podnářečí – její posilování či oslabování.

^⁸ „Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací“ (VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028). vedoucí prof. dr. (HP) D. Mikulėnienė. Financováno v rámci programu EU „Podpora vědecké činnosti vědců a dalších výzkumných pracovníků (celkový grant)“.

^⁹ Věková typologie se ve výzkumech může lišit v závislosti na demografických a dalších faktorech (Bakšienė 2021: 74). Při vytváření modelu Tarmynas, který má být v budoucnu použit pro výzkum celé oblasti litevského jazyka, byl také upraven generační prvek: ke starší generaci byli přiřazeni informátoři starší 60 let (namísto 50 let), ke střední generaci informátoři ve věku 31–59 let (Bakšienė 2021: 74).

216

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů priedžiūkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

2. ZKOUMANÉ ÚZEMÍ

Vznik Kaunaské laguny proměnil část Pakaunė ve specifické výzkumné pole. V důsledku výstavby hydroelektrárny v 6. desetiletí 20. století byli z údolí Nemunu (budoucího dna Kaunaské laguny) vysídleni místní obyvatelé; většina lidí se přestěhovala do sousedních lokalit, takže v roce 2020 byla jejich největší koncentrace zaznamenána v příbřežní oblasti.

Jak již bylo uvedeno, dva zkoumaní obyvatelé dna žijí v Šlienavě (obec Samylai, na levém břehu laguny), která náleží k areálu Piliuona–Samylai (tento areál je označován za ohnisko spisovného a nářečního jazyka (Bakšienė 2021: 81). Další dva žijí v Rumšiškės – na pravém břehu laguny (viz obr. 3).

OBR. 3. Lokalizace informátorů a směry vysídlení

Ze všech klasifikací litevských nářečí vyplývá předpokládaná územní homogenita (viz kapitolu 3). Na druhé straně se v materiálu z různých období

Straipsniai / Articles

217

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

projevují neshody některých nářečních rysů a priedzūkis, které předpokládá možný přechodový charakter.

Na horizontální úrovni tedy území není zcela homogenní: jde o oblast západních aukštajtských nářečí, v níž se vyskytují nářeční rysy typické pro jižní aukštajtská nářečí.

3. NÁŘEČNÍ RYSY ZKOUMANÉ OBLASTI

Nářeční charakteristika zkoumané oblasti si zachovala mladogramatické dělení nářečí podle fonetických znaků: na konci 19. století Antanas Baranauskas přiřadil tuto oblast k prvním jižním východňákům (Baranovskij 1898: 49–51; viz také Geržotaitė 2016: 48), v první polovině 20. století Antanas Salys k prostředním aukštajtským nářečím (Salys 1933: 21–34; Salys 1992: 109–114) a ve druhé polovině 20. století Zigmas Zinkevičius a Aleksas Girdenis k západním aukštajtským kaunaským nářečím (Zinkevičius, Girdenis 1966: 139–147).

Jazykovědci zaznamenali rysy priedzūkis na obou stranách Nemunu – jde o přechod mezi západními aukštajtskými kaunaskými a jižními aukštajtskými nářečími. Za větší centra priedzūkis jsou označovány Balbieriškis, Prienai, Birštonas a Kaišiadorys (Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 114–116).

Zástupci této oblasti se vydělují poměrně výraznými fonetickými rysy:

(1) jako okrajová západní aukštajtská nářečí místo samohlásky e (z původního nosového ę) někdy vyslovují i (i:•) (např. teñ – ti-, išsigandęs – isigãndis) (Salys 1933: 31; 1992: 113; Zinkevičius 1966: 82 aj.; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116);

(2) místo ą – ų (např. ąžuolas – ūž́uolas, grąžtas – grū́štas) (Salys 1992: 113; Morkūnas 1994: 85–86 aj.);

(3) počáteční e ve slově realizují jako a (např. eketė – aketė, ešerys – ašerì·s) (Zinkevičius 1966: 121–122, 449; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 114);

(4) stejně jako ve velké části aukštajtských nářečí často prodlužují první přízvučné složky dvojhlásek i, u (např. dirbti – dìrpt, stumti – stūm·t) (Zinkevičius 1966: 107 aj.; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 114);

(5) změkčují souhlásku l (např. lėdas – lạ̄das, lėisti – lái·st) (Zinkevičius 1966: 160–161; Salys 1992: 109–111; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116);

218

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů priedūkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

(6) mohou vyslovovat otevřenější samohlásky ė, o (bėga – bė́ga, tóks – tks) (Zinkevičius 1966: 71, 74–75; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116)¹⁰.

Z morfologických rysů je třeba uvést:

(7) koncovka jednotného dativu podstatných jmen mužského rodu může být -u (např. pónui – pó­nu) (Zinkevičius 1966: 248; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116);

(8) v předložkových konstrukcích se někdy objevuje koncovka -i (iki dangi̇̀ – iki dangui̇̃ (iki dangaũs), iki kreigi̇̀ – iki kraigui̇̃ (iki kraigo) (Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116);

(9) může se užívat ilativ (např. viduñ, šliūbañ) (Zinkevičius 1966: 200, 209–210; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 116);

(10) dalším rysem priedzūkis je změna zakončení podstatného jména -uo na -uva (např. sesuõ – sesuvà, vanduõ – vanduvà) (Zinkevičius 1966: 86–87; Salys 1992: 113; Morkūnas 1994: 87); podrobněji o priedūkis viz (Salys 1933: 28–32; 1992: 113; Morkūnas 1994: 84–92; Bacevičiūtė, Mikulenienė, Salienė 2005: 114; 116).

V tomto článku je na základě teoretického modelu opírajícího se o deset nářečních rysů priedūkis charakterizován jazyk obyvatel dna.

4. CHARAKTERISTIKA JAZYKA RESPONDENTŮ

Po analýze jazyka čtyř informátorů dotazovaných v roce 2020 bylo zjištěno, že se v příbřežní oblasti vyskytují rysy priedūkis.

Materiál – nahrané rozhovory v délce 2 hodin a 34 minut se dvěma informátory z Rūmiškių (bod LKA536) a dvěma informátory ze Šlienavy (bod Márgininkai (LKA553)) – byl porovnán s mapami „Fonetika“ z „Atlasu litevského jazyka“ (LKA) z roku 1982 a jejich komentáři. Užívání rysů priedūkis tak bylo ověřeno z perspektivy času pozorovaného. Podle údajů Dialektologického archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka byly v Rūmiškių

^{¹⁰ Tyto příklady jsou uvedeny tak, jak je uvedeno v citovaných pramenech (v litevské dialektologii se běžně používá kodaňská transkripce). Při charakterizování jazyka informátorů budou příklady zapisovány znaky postupně se prosazující mezinárodní fonetické abecedy (TFA). Podrobněji o TFA viz Bakšienė, Čepaitienė 2017; Bakšienė 2018.}

Straipsniai / Articles

219

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

v bodě (LKA536) údaje shromážděny v roce 1953, zatímco v bodě Márgininkai (LKA553) v roce 1954^¹¹, tedy ještě před zatopením údolí Nemunu^¹².

S materiálem shromážděným v roce 2020 koreluje poměrně málo map LKA. Protože je priedzūkis z hlediska klasifikací nářečí označováno za přechodovou neboli nikovou oblast, nebylo podrobně popsáno ani v kolektivní monografii (Mikulėnienė, Meiliūnaitė, ed., 2014).

Nejprve je třeba zmínit dva rozlišující rysy – realizaci samohlásky e (ę) jako į (į) a samohlásky ą jako u (ų).

4.1. Realizace samohlásek e (ę) a ą

V roce 2020 se samohláska e (ę) jako į (į) realizuje jen zřídka a souvisí s věkem informátorů: oba nejstarší informátoři (Šlie_V_1920 a Rumš_M_1930) realizovali samohlásku e (ę) jako į – vyslovili ²tʲį (ve významu te(n). Informátorka narozená roku 1951 (Šlie_M_1951) třikrát vyslovila e jako i v jiných slovech: žmõnes, sóduose, namuose (¹³monʲis, ²sodʲusʲi, na¹muosʲi). V jazyce nejmladšího informátora (Rumš_V_1954) se tyto rysy nevyskytly.

V horizontálním kontinuu tedy rozdíly existují. Z územního hlediska (v horizontálním kontinuu) fragmentárnost není – e (ę) se jako į (į) realizuje na obou březích Kaunaské laguny.

Mapy „Fonetika“ LKA z roku 1982 ukazují jinou realitu. V příbřežní oblasti je realizace samohlásky e (ę) jako i (į) zmapována, avšak různá slova odrážejí odlišné tendence. Na mapě č. 17 je například zaznamenána otevřenost samohlásky e v koncovkách jednotného inessivu a instrumentálu a ve formách adverbií (LKA II 35). Jak je vidět, na rozsáhlém území kolem laguny převládá samohláska e – stejně jako ve spisovném jazyce (viz obr. 4), ale dále od Rumšiškės (LKA536), v Kaišiadorysu, se nezdůrazněné ę v otevřených koncovkách již realizuje jako į; viz obr. 5 (LKA II 66–67).

¹¹ Svazek „Fonetika“ LKA vyšel v roce 1982, materiál pro něj se však začal shromažďovat v roce 1950 (LKASMRK – kniha je uložena v Dialektologickém archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka) – „V roce 1950 se uskutečnila první dialektologická expedice a v roce 1951 vyšlo také první vydání ‚Programu sběru materiálu pro Atlas litevského jazyka‘“ (Mikulėnienė 2022: 126).

¹² Mapy „Fonetika“ LKA z roku 1982 zachycují celé území Litvy na konci sběru materiálu.

220

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Priedžūkio tarminių ypatybių rekonstrukcija horizontaliajame ir vertikaliajame kontinuume: Kauno marių dugno atvejis

OBR. 4. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 17 z roku 1982: e v otevřené koncovce

OBR. 5. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 50 z roku 1982: nepřízvučné ę v otevřené koncovce

Druhý rozlišující rys – realizace samohlásky ą jako u̯ – nebyl v jazyce informátorů z roku 2020 nalezen. Na mapách „Fonetika“ LKA z roku 1982 je v příbřežní oblasti a alespoň v části Kaišiadorysu rovněž zaznamenána výslovnost ą, ę typická pro spisovný jazyk (LKA II 61–63).

Straipsniai / Articles

221

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

S oběma rozlišujícími rysy – s výše uvedenou realizací samohlásky e (ε) jako į (iː) a samohlásky a jako y (uː) – souvisejí mapy „Fonetika“ LKA č. 44 a č. 45 z roku 1982 (viz obr. 6 a 7).

OBR. 6. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 44 z roku 1982: přízvučné ą, ę v kmeni

OBR. 7. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 45 z roku 1982: nepřízvučné ą, ę v kmeni

2 2 2

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů priedzūkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

Existují také další mapy „Fonetika“ LKA z roku 1982 (č. 46, 47, 48, 68, 69), na nichž je kartografována realizace hlásky q (ne)jako (u:); na všech je patrná zmíněná tendence – q se nerealizuje jako (LKA II 63–65, 83–86).

Při srovnání údajů shromážděných v roce 2020 a údajů z map „Fonetika“ LKA z roku 1982 je zřejmá kontinuita: v obou obdobích i na obou březích Kaunaské laguny se vyslovuje stejně (hláska q se jako nerealizuje).

4.2. Realizace počátečního e ve slově

Opačná tendence – realizace samohlásky e jako a na začátku slova. V příbřežní oblasti, v bodech LKA553 a LKA536, byly zaznamenány varianty výslovnosti slovesa ito (LKA II 28). V roce 2020 byl tento rys (ve slově ėlės a v různých tvarech ito) nalezen ve třech ze čtyř případů: užili jej dva obyvatelé Šlienavy (v bodě Márgininkai (LKA553)) a jedna obyvatelka Rumšiškės (LKA536). Pouze nejmladší informátor vyslovil slovo netypicky: einant (viz tabulku 2).

^{8 LENTELE.} Realizace počátečního e ve slově jako a

Pateikėjai | +/− | Pavyzdžiai elie_V_1920 | + | œœrœdœavoœ (x 5); œ rt (x 2); nœe œpaœdœina; œ œ‘ ‘ros Rum‘_M_1930 | + | œrœ s (x 2) elie_M_1951 | + | œrœdœavoœ; œrœna; œrœnent Rum‘_V_1954 | − |

Jde již o druhý případ, kdy se nářeční rys objevuje v jazyce všech informátorů s výjimkou Rumš_V_1954. Údaje ve vertikálním (věkovém) kontinuu se liší více než v horizontálním (územním). Kromě toho lze z (ne)realizace samohlásek usuzovat, že nářeční rysy rodičů a dětí se nemusí shodovat – v téže rodině se tedy může mluvit odlišně.

Tato realizace je zaznamenána také na mapách „Fonetika“ LKA č. 9 a č. 10 (viz obr. 8 a 9) i v jazyce dotazovaných obyvatel dna, na obou stranách Nemunu (ačkoli mapa č. 10 (obr. 9) ukazuje odlišnou situaci v blízkosti analyzovaného bodu Márgininkai (LKA553)).

Straipsniai / Articles

223

ŽYDŪNAS ŠIDLAUSKAS

OBR. 8. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 9 z roku 1982: počáteční e ve slově

OBR. 9. Výřez mapy „Fonetika“ LKA č. 10 z roku 1982: počáteční ei ve slově

Údaje mapy „Fonetika“ LKA č. 9 z roku 1982 reprezentují především slova élnias, éngti, érkė, erškėtis, erzinti (LKA II 27). V roce 2020 byl nalezen jeden případ realizace eu: v Šlienavě (v bodě Márgininkai (LKA553) byla e realizována jako a ve slově eurūš (např. ^¹rūs). Mapa „Fonetika“ LKA č. 10 z roku 1982

224

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

(viz obr. 9) jsou rovněž reprezentována slova eiti a eilė – tj. dvojhláska ei je realizována jako ai.

Je třeba upozornit, že na mapě LKA „Fonetikos“ z roku 1982 je na levém břehu zachycena dvojí výslovnost – samohlásky jsou realizovány jak takto, tak onak. Podle údajů z roku 2020 jsou na levém břehu, ve Šlienāvě, v bodě Mārgininkai (LKA553), případy realizace ei jako ai dokonce častější než na pravém břehu. Vliv neměly ani sousední body (např. Armāliškės, LKA534).

4.3. Prodlužování prvních složek přízvučných dvojhlásek i, u

První složky přízvučných dvojhlásek prodlužují všichni informátoři. Nejvíce příkladů bylo nalezeno v řeči informátorky Šlie_M_1951 (s výjimkou slovesa kondicionálu nedirbtų, jednou vysloveného s krátkým i); viz tabulku 3.

TABULKA 3. Prodlužování prvních složek přízvučných dvojhlásek i, u

Tento případ ukazuje silnou vertikální i horizontální integritu. Lze se domnívat, že obyvatelé před vysídlením i po něm náleželi (a náležejí) k téže nářeční oblasti. Na druhou stranu tento příklad oslabuje dříve zjištěnou souvislost mezi nářečností a generací.

Na mapách LKA „Fonetikos“ z roku 1982 je patrné, že první složky přízvučných dvojhlásek se prodlužují rovněž na obou březích laguny; viz obr. 10 (LKA II 38–39).

Straipsniai / Articles

225

ŽYDŪNAS ŠIDLAUSKAS

OBR. 10. Fragment mapy LKA „Fonetikos“ č. 20 z roku 1982: kmenové i, u v přízvučných dvojhláskách

Mapa LKA „Fonetikos“ č. 20 z roku 1982 v zásadě odráží dvě horizontální úrovně – integritu oblasti ze synchronního hlediska a při srovnání s údaji z roku 2020 také z hlediska diachronního (z perspektivy sledovaného času).

4.4. Tvrdnutí konsonantu l

V přímořské oblasti je poměrně výrazný ještě jeden rys – tvrdnutí konsonantu l. V roce 2020 byl tento rys nalezen na obou březích laguny; viz tabulku 4.

TABULKA 4. Tvrdnutí konsonantu l

Informátoři | +/− | Příklady Šlie_V_1920 | +/(−) | ṅɛpaˈlaɪdoː; paˈlaɪdoː (x 2); nʊˈlaɪdʲi; ɪˈlaɪdʑe; paˈlaɪdʊ (šūvius); ṅɛpaˈlaɪdʊ; leɪˈdʲɪma; leɪˈdʲimoː; ˈlasʲnɛm (vištą) Rumš_M_1930 | + | ɪˈlʲɛːləs (x 2); kʲɛˈʊslas; ɛʊˈɛlas; lɛnʲˈtʲɪnoːs; ˈlɛnʲtʲɪnʊ Šlie_M_1951 | | – Rumš_V_1954 | +/− | bʊˈlʲaɛːləs

226

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Priedžūkio tarminių ypatybių rekonstrukcija horizontaliajame ir vertikaliajame kontinuume: Kauno marių dugno atvejis

V roce 2020 vyslýchaní obyvatelé dna vyslovují konsonant l tvrdě v různých pozicích. Konsonant l tvrdě vyslovují tři ze čtyř informátorů, avšak ne zcela důsledně (vyskytují se výjimky). Podle množství příkladů se l nejvíce tvrdí v řeči informátora Šlė_V_1920, avšak ve slovech iškėlė, neįskėlė, atkėlė byl vysloven i měkký l. Pouze informátorka Rumš_M_1930 vyslovuje konsonant tvrdě po celou dobu.

Stejně jako v případech realizace samohlásek se znovu ukazuje význam generace: je pozoruhodné, že informátorka narozená v roce 1951 konsonant l vůbec netvrdila, zatímco informátor narozený v roce 1954 tak učinil pouze jednou.

Tvrdnutí konsonantu l je kartograficky zachyceno na více než jedné mapě LKA „Fonet ikos“ z roku 1982. Například č. 15 – kmenové e, ei po konsonantu l (např. lėdas, léisti); viz obr. 11, a na mapě č. 72 – kmenové n po l; viz obr. 12.

Na levém břehu (tedy i ve Šlienavě – bodě Mārgininkai (LKA553)) byla zachycena jak e(i), tak a(i), zatímco na pravém břehu (v Rumšiškėse, LKA536) pouze a(i) (LKA II 33–34). To znamená, že v Rumšiškėse bylo l před e(i) vždy vyslovováno tvrdě. Tendence z roku 2020 se zachovaly – ve Šlienavě (v bodě Mārgininkai (LKA553)) se tvrdí méně často než v Rumšiškėse (LKA536).

Je třeba ještě probrat jeden případ tvrdnutí konsonantu l – mapu LKA „Fonet ikos“ č. 72 z roku 1982 (viz obr. 12). Na rozdíl od mapy č. 15 (obr. 11) je zde zachyceno kmenové en po l (LKA II 88–89). V roce 1982 je na obou březích kartograficky zachyceno zjevné tvrdnutí, avšak Šlienava (bod Mārgininkai (LKA553)) je považována za hranici, od níž se začíná tvrdě vyslovovat konsonant l po en. V roce 2020 byl tento rys nalezen pouze v řeči informátorky Rumš_M_1930, ve slově lentýnos: l̇n¹ʲᵃ¹ti̇ṅȯs; ˈl̇n¹ʲᵃ¹ti̇nu̇ (viz tabulku 4). Proto se předpokládá, že varianta spisovného jazyka (měkký konsonant l před en) se na levém břehu mohla rozšířit až k laguně.

Tvrdnutí konsonantu l bylo kartograficky zachyceno nejen na mapách LKA „Fonet ikos“ z roku 1982, ale také v monografii z roku 2014 (Mikulėnienė, Meiliūnaitė, sud., 2014); viz obr. 13.

Materiál z roku 2014 vychází z map LKA „Fonet ikos“ č. 15 a č. 28 z roku 1982; uvádí se, že „oblast užívání konsonantu l zůstala stejná, jaká byla ve druhé polovině 20. století“, avšak tento fonetický rys je označen jako ustupující, nejlépe zachovaný v řeči nejstarší generace (Bakšienė, Geržotaitė, Leskauskaitė 2014: 255).

Další nářeční rys priedžūkis – otevřenější výslovnost samohlásek ė, o – se v řeči informátorů dotazovaných v roce 2020 nevyskytl. Mapy LKA „Fonet ikos“ z roku 1982 v Rumšiškėse (LKA536) ani ve Šlienavě (bod Mārgininkai (LKA553)) rovněž nereprezentují otevřenější výslovnost samohlásek ė a o (podrobněji o výslovnosti samohlásek ė a o viz: LKA II 44–58).

Straipsniai / Articles

227

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

OBR. 11. Fragment mapy LKA „Fonetikos“ č. 15 z roku 1982: kmenové e, ei po konsonantu 1

OBR. 12. Fragment mapy LKA „Fonetikos“ č. 72 z roku 1982: kmenové en po 1

2 2 8

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů Priedužkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

OBR. 13. Fragment mapy X: kmenové e, ei, ė po konsonantu l

4.5. Morfologické rysy

S ohledem na fonetické rysy lze tvrdit, že místní nářeční varianta zcela nezanikla, avšak morfologické údaje ukazují na drastickou změnu ve vertikálním kontinuu, neboli na časové škále sledování.

Morfologické příklady zvláště souvisejí s věkem informátorů. Ačkoli oba nejstarší informátoři teoreticky náležejí k jedné generaci (věkový rozdíl činí deset let), nářeční údaje nejsou homogenní. V řeči nejstaršího informátora byly zaznamenány tři morfologické rysy, v řeči o deset let mladší informátorky jeden, zatímco v řeči mladších informátorů se morfologické rysy Priedužkis vůbec nevyskytly; viz tabulku 5.

Straipsniai / Articles

229

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

TABULKA 5. Morfologické rysy řeči informátorů

Informátoři

Koncovka jednotného čísla dativu podstatných jmen mužského rodu –u

Iliativ

Jmenné zakončení –uo se mění na –uva

Šlie_V_1920

u'ie¹'nɑm ¹'suːnɔ

mʲ'ʃ'kʲæʎ'in

s'ęsʋa

Rumš_M_1930

j'ęʋ'nɪmʊ

-

-

S morfologickým rysem – jmenným zakončením –uva místo –uo – lze spojit jednu mapu LKA „Fonetikos“ z roku 1982 – č. 67 (LKA II 82–83); viz obr. 14. Z tabulky 5 vyplývá, že rys byl zjištěn v Šienavě (v bodě Mārgininkai (LKA553)).

OBR. 14. Fragment mapy LKA č. 67: přízvučné uo v otevřené koncovce

Vzhledem k tomu, že na mapě LKA „Fonetikos“ č. 67 z roku 1982 je zakončení –uva hojně zachyceno, je třeba tento rys považovat za ustupující^¹³. Při dotazování obyvatel v roce 2020 nebyla vůbec zjištěna koncovka –i v předložkových konstrukcích, což nepřekvapilo, neboť i jiní badatelé ji uvádějí jako pouze občasný jev (Bacevičiūtė, Mikulėnienė, Salienė 2005: 116).

^¹³ Na mapě LKA „Fonetikos“ č. 67 je zakončení –uva kartograficky zachyceno na obou březích laguny, avšak v bodě Mārgininkai (LKA553) bylo zaznamenáno pouze slovo šuva.

230

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Priedžūkio tarminių ypatybių rekonstrukcija horizontaliajame ir vertikaliajame kontinuume: Kauno marių dugno atvejis

Stejně jako u fonetických rysů nelze užívání morfologických rysů spojovat s konkrétní lokalitou.

4.6. Rozložení nářečních rysů ve vertikálním kontinuu

Sestavu nalezených nářečních rysů podle frekvence ve vertikálním kontinuu viz na obr. 15.

OBR. 15. (Ne)přítomnost nářečních rysů

Obrázek 15 ukazuje zánik rozlišovacích rysů Priedžūkis: počáteční samohláska slova e je ve třech ze čtyř případů realizována jako a, zatímco druhý rozlišovací rys – realizace samohlásky ą jako y (ų) – nebyl zaznamenán.

V řeči nejstarších informátorů je základ Priedžūkis nejsilnější. V řeči jejich dětí narozených v padesátých letech jsou rysy méně časté a užívají se střídavě s variantami spisovného jazyka; nejméně rysů se objevuje v řeči nejmladšího informátora (Rumš_V_1954). Na druhou stranu je třeba zmínit, že ještě tvrdí konsonant l, na rozdíl od o tři roky starší informátorky Šlie_M_1951. Jelikož výrazné rysy v řeči informátorů kolísají (někdy nezávisle na lokalitě i generaci), lze se domnívat, že místo nářečních znaků se již prosazují nářeční markery (pojem nářečního markeru viz: Mikulėnienė 2019: 60).

Straipsniai / Articles

231

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

Na teritoriální úrovni (v horizontálním kontinuu) nejsou patrné tendence ve fonetických rozdílech. Obyvatelé dvou lokalit dna Kaunaské laguny – Dvareliškės a Rumšiškės – tedy museli mluvit stejně.

SHRNUTÍ

Článek aktualizuje dvě geolingvistické úrovně – lokalitu (horizontální) a generaci (vertikální). Na těchto úrovních byly na základě teoretického modelu založeného na deseti nářečních rysech Priedžūkis zkoumány jazykové rysy informátorů.

V horizontálním kontinuu se fonetické rysy Priedžūkis užívají poměrně rovnoměrně – na levém i pravém břehu Kaunaské laguny – ve Šlienavě (bod Mārgininkai (LKA553)) i v Rumšiškėse (LKA536) nebyly nalezeny velké (ani tendenční) nářeční rozdíly. Na obou březích je samohláska e (ę) realizována jako į (įː), samohláska e jako a na počátku slov, první složky přízvučných dvojhlásek i, u jsou hojně prodlužovány a konsonant l tvrdne. Fragmentárnost by mohly předpokládat morfologické rysy (více jich bylo nalezeno na pravém břehu), jejich užívání však patrně souvisí spíše s věkem informátorů.

Z perspektivy sledovaného času se údaje (rysy, které se ještě vyskytují v řeči informátorů) v zásadě shodují s mapami LKA „Fonetikos“ z roku 1982 (v roce 2020 se nářeční rysy vyskytují i v jiných slovech, než jaká jsou uvedena na mapách LKA „Fonetikos“ z roku 1982).

Ve vertikálním kontinuu existuje rozmanitost. Všichni obyvatelé dna prodlužují první složky přízvučných dvojhlásek i, u. Počáteční samohlásku slova e jako a realizují tři ze čtyř (s výjimkou nejmladšího informátora). Konsonant l tvrdí všichni kromě druhé nejmladší informátorky. Samohlásku i (iː) místo e (dříve nosové ę) vyslovují tři nejstarší. Některé rysy nebyly zjištěny (lze předpokládat, že zanikly nebo ustupují): nebyl zaznamenán ani jeden případ realizace ą jako ų (uː); žádný respondent nevyslovuje samohlásky ė, o otevřeněji.

Obvykle si starší obyvatelé zachovali více nářečních rysů – tato tendence se nejvýrazněji projevila v užívání morfologických rysů: v řeči nejstaršího informátora (nar. 1920) byly zjištěny tři morfologické rysy: koncovka jednotného čísla podstatných jmen mužského rodu -u (dʼi̯eˈnamˈsuːno), ilitiv (mˈi̯ˈkʲeˈlʲin), zakončení podstatného jména -uva (sˈe̯soˈva). V řeči o deset let mladší informátorky byla zaznamenána pouze koncovka jednotného čísla podstatných jmen mužského rodu -u (jˈe̯s nʲimʲu). V řeči informátorů narozených v letech 1951 a 1954 nebyly nářeční morfologické rysy nalezeny.

Lze tvrdit, že Dvareliškės a Rumšiškės před vysídlením náležely k téže nářeční oblasti – Priedžūkis. Lokality, do nichž byli obyvatelé dna vysídleni

232

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Rekonstrukce nářečních rysů Priedūzkis v horizontálním a vertikálním kontinuu: případ dna Kaunaské laguny

(Šlienavà – bod Mārgininkai (LKA553) a Rumšiškės (bod LKA536)) lze rovněž považovat za jedinou nářeční oblast Priedūzkis. Po vytvoření teoretického modelu založeného na rysech Priedūzkis byla v článku analyzována řeč dvou rodin. Později bude na základě tohoto modelu provedena rekonstrukce místní jazykové varianty zkoumané oblasti.

LITERATŪRA

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologija, teorija ir metodai. Pagrindinės sąvokos. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47.

Bacevičiūtė Rima, Mikulėnienė Danguolė, Salienė Vilija 2005: Vakarų aukštaičiai kauniškiai ir Klaipėdos krašto aukštaičiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017: Tarptautinės fonetinės abecelės taikymo lietuvių tarmių garsams galimybės. – Baltistica 52(1), 105–135. Prieiga internete: https://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/article/view/2303/2270 [žiūrėta 2023-05-29].

Bakšienė Rima, Geržotaitė Laura, Leskauskaitė Asta 2014: X žemėlapis ir komentaras. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 255.

Bakšienė Rima 2021: Kauno rajono kalbinis variantiškumas – „Tarmyno“ modelio kūrimo pagrindas. – Respectus Philologicus 39(44), 73–88. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/21920/23210 [žiūrėta 2023-05-30].

Bakšienė Rima 2017: Lietuvių patarmių transkripcija TFA simboliais: vakarų aukštaičiai šiauliškiai. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 237–254. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/837/928 [žiūrėta 2023-06-08].

Baranovskij Antonij J. 1898: Барановскій, Антоній Я. Замѣтки о литовскомъ языкѣ и словарѣ [Zamětki o litovskom’ jazyke i slovarė], Санктпетербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ [Sanktpeterburg’: Tipografija Imperatorskoj Akademii Nauk’].

Berruto Gaetano 2010: Structure and Dynamics of a Language Space: 13. Identifying dimensions of linguistic variation in a language space. – Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation, vol. 1: Theories and Methods,

Straipsniai / Articles

233

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

Handbücher zur Sprach Handbücher zur Sprachund Kommunikationswissenschaft, ed. by P. Auer, J. E. Schmidt, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 226–241.

Geržotaitė Laura 2016: Lietuvos tarmių klasifikacijos tyrimas geolingvistiniu aspektu: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LKA II – Lietuvių kalbos atlasas 2: Fonetika, aut. E. Grinaveckienė, A. Jonaitytė, J. Lipskienė, K. Morkūnas, M. Razmukaitė, B. Vanagienė, A. Vidugiris, atsak. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982.

LKASMRK – Lietuvos TSR MA Lietuvių kalbos institutas, Lietuvių kalbos atlasui surinktos medžiagos registracijos knyga (pradėta 1952 m.). Saugoma Lietuvių kalbos instituto Geolingvistikos centro Tarmių archyve.

Mikulėnienė Danguolė 2019: Tarmiškumo bruožų nomenklatūra: nuo tarminių požymių prie tarmiškumo žymenų. – Respectus Philologicus 35(40), 51–62. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716/11395 žiūrėta [žiūrėta 2023-05-30].

Mikulėnienė Danguolė 2022: Lietuvių kalbos instituto istorija 2: kalbotyros aneksija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta, sud., 2014: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), Vilnius: Briedis.

Morkūnas Kazys 1994: Dėl priedužkio ir jo ribų. – Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 84–92. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalthuanica/article/view/1465/1559 [žiūrėta 2023-06-07].

Salys Antanas 1933: Kelios pastabos tarmių istorijai. – Archivum Philologicum 4, 21–34.

Salys Antanas 1992: Raštai 4: Lietuvių kalbos tarmės, Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija.

Šidlauskas Žydrūnas 2021: Rekonstrukciniai Kauno marių dugno tarminio ploto aspektai. – Lietuvių dialektologijos profiliai: XXI amžiaus pradžios regioniniai variantai, jų santykiai ir perspektyvos, sud. V. Meiliūnaitė, A. Čepaitienė, D. Dambrauskienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 45–70. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2022/01/Lietuviu-dialektologijos-profiliai-1.pdf [žiūrėta 2023-05-30].

Urbanavičius Valdas 2020: Žemėlapio pasakojimas. Kauno marių dugno šimtmečio istorija. Prieiga internete: https://www.arcgis.com/home/item.html?id=c55688a-269934e1f95d90bee099467c5 [žiūrėta 2023-05-30].

234

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Priedžūkio tarminių ypatybių rekonstrukcija horizontaliajame ir vertikaliajame kontinuu­me: Kauno marių dugno atvejis

Willemyns Roland, Bister Helga 1989: The Language Continuum as a Pluridimensional Concept. – Status and Function of Languages and Language Varieties, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 541–551.

Zinkevičius Zigmas, Girdenis Aleksas 1966: Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija: lyginamoji tarmių fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis.

The Reconstruction of the Priedžukis Dialectal Features in Horizontal and Vertical Continuum: the Case of the Bottom of the Kaunas Lagoon

SUMMARY

The article presents the specifics of the age typology of the subjects from the perspective of apparent time. Generational issues are introduced.

The residential area of the informants is contextualised, and directions of migration of the population evicted from the bottom of Kaunas Lagoon are provided.

The dialectal characteristics of the study area are discussed. Taking into consideration that the study area is a transitional area between the Western Aukštaitian subdialect of Kaunas and the Southern Aukštaitian subdialect (and is to be considered to be Priedžukis subdialect area), a theoretical model based on ten Priedžukis dialectal features is developed.

Based on the developed theoretical model, the language of the informants (two families) is characterised. Dissemination of dialectal data in the horizontal and vertical continuum is shown. Data, collected in 2020, is compared to the linguistic facts of the maps in Phonetics (LKA 1982). The material from different periods is homogenous in most cases – the shifts in the use of dialectal (phonetic) features are small.

Based on the data at the time of apparent, a reconstructive framework to understand the local variation of the subdialect at the bottom of the Kaunas Lagoon is created.

Įteikta 2023 m. rugpjūčio 9 d.

ŽYDRŪNAS ŠIDLAUSKAS

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

235