DAIVA MURMULAITYTĖ

Litevský jazykový ústav

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3826-7272

Směry vědeckého výzkumu: tvoření slov, morfemika, lexikografie, lexikologie.

DOI: doi.org/10.35321/all89-06

REFORMA ŽENSKÝCH PŘÍJMENÍ Z HLEDISKA TVOŘENÍ SLOV V LITEVŠTINĚ

Reforma ženských příjmení v litevštině z perspektivy tvoření slov

ANOTACE

Tvoření slov (a tedy i osobních jmen a příjmení) je součástí jazykového systému. Litevská ženská příjmení proto musí odpovídat zákonitostem stanoveným tímto systémem. Chceme-li tento systém z důležitých sociokulturních důvodů (nikoli pouze z estetického motivu) reformovat, je nutné zhodnotit perspektivy vývoje litevského jazyka a předvídat možné důsledky změn. Článek upozorňuje na aspekty litevské morfologie (tvoření slov), které jsou v diskusích o návrhu legalizovat litevská ženská příjmení s koncovkou −(i)a zamlčovány nebo ignorovány. Zvažuje se vztah tradice a systémovosti. Tvoření ženských příjmení s koncovkou −ė, která nevyjadřují rodinný stav, je považováno za motivovanou výjimku (vzhledem k shodě formy ženských a mužských příjmení), nikoli však za precedens, o který by se bylo možné opřít při další reformě systému příjmení.

KLÍČOVÁ SLOVA: osobní jména, ženská příjmení, tvoření slov, koncovka, systémovost.

ANNOTATION

Tvoření slov (a v důsledku toho i příjmení) je nedílnou součástí jazykového systému. Litevská ženská příjmení proto musí odpovídat zákonitostem tohoto systému. Z významných sociokulturních důvodů, nikoli pouze na základě estetických hledisek, je při reformování mikrosystému příjmení nezbytné vyhodnotit perspektivy vývoje litevského jazyka

Straipsniai / Articles

123

DAIVA MURMULAITYTĖ

a předvídat možné důsledky změn. Článek zdůrazňuje konkrétní aspekty morfologie litevského jazyka (tvoření slov), které jsou v diskusích o návrhu legalizovat litevská ženská příjmení končící na –(i)a často přehlíženy nebo ignorovány. Zabývá se vztahem mezi tradicí a systémovostí. Používání koncovky -ė při tvoření ženských příjmení, která nevyjadřují rodinný stav žen, je považováno za motivovanou výjimku (v důsledku překrývání formy ženských a mužských příjmení), nikoli za precedens pro další reformování systému příjmení.

KLÍČOVÁ SLOVA: osobní jména, ženská příjmení, tvoření slov, koncovka, systémovost.

ÚVOD

Dne 4. května 2023 byl v Sejmu Litevské republiky zaregistrován a 4. července po předložení přijat k projednání návrh zákona č. XIVP-2700^¹, kterým se mění článek 3 zákona Litevské republiky č. XIV-903 o zápisu osobního jména a příjmení v dokladech. Jeho cílem je změnit systém ženských příjmení tak, aby si ženy mohly zvolit „příjmení s koncovkou –a nebo –ia, vytvořené z mužského příjmení s koncovkou –a nebo –ia“. Do té doby proběhla nejedna diskuse, tisková konference a vystoupení v tisku, rozhlase, televizi i na sociálních sítích (odkazy viz seznam pramenů a literatury), v nichž byly k tomuto návrhu předloženy argumenty „pro“ i „proti“. Zpočátku se iniciátoři projektu patrně pokoušeli naslouchat připomínkám litevistů; alespoň v oficiálních dokumentech již navrhovaná reforma není považována pouze za otázku pravopisu příjmení^², avšak čím dále, tím méně jsou argumenty odborníků na litevský jazyk slyšeny. Nakonec se začalo zdůrazňovat, že iniciovaná inovace je pouze lidským právem mít požadované příjmení^³, zatímco v jazy-

^¹ Viz https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/e557d8a0ea5611eda305cb3bdf2af4d8?jfwid=-bxdpcdur9 [citováno 2023-10-01].

^² Poněkud zavádějící je patrně samotný název navrhovaného zákona, který má být změněn, protože média nadále zaměňují tvoření slov s pravopisem: https://www.lrt.lt/naujienos/lietuvoje/2/2022287/moteru-pavardziu-rasymo-projekto-pateikimas-atidetas-kitai-savaitei; https://www.15min.lt/naujiena/aktualu/lietuva/vlkk-i-pakarklytes-iniciatyva-del-moteru-pavardziu-skatina-nedarnia-teisėku-ra-56-2049000; https://www.lrytas.lt/lietuvosdiena/aktualijos/2023/01/26/news/sarkiene-galetu-tapti-sarka-siulymas-keisti-moterisku-pavardziu-rasyba-sulauke-priestaringu-reakciju-25930477 a další [citováno 2023-08-10].

^³ „Jméno je neoddělitelnou součástí identity člověka. Jedinec by měl mít právo zvolit si takové jméno a příjmení, se kterým se cítí dobře.“ (https://www.lrytas.lt/lietuvosdiena/aktualijos/2023/01/26/news/sarkiene-galetu-tapti-sarka-siulymas-keisti-moterisku-pavardziu-rasyba-sulauke-priestaringu-reakciju-25930477 [citováno 2023-08-10]). Zvláště důrazně pouze jako

124

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

názoru odborníků na jazyk se v této otázce nemusí přihlížet, protože to není „gramatika“. Sociolingvistka, která vystoupila v diskusi u kulatého stolu „Příjmení osoby – volba osoby?“, příjmení vůbec přirovnala k emblému či etiketě, na něž se zákonitosti jazyka jako systému údajně nevztahují^⁴. Aniž bychom dále rozvíjeli diskuse s politiky, odborníky na lidská práva, rovné příležitosti, psychologii, sociolingvistiku a právo o osobních jménech jako ukazateli a výrazu lidské identity, je přesto nutné zastavit se u jazykovědy, protože zde se tomuto vědnímu oboru nelze vyhnout. Osobní jména, jakkoli se mohou z pohledu představitelů uvedených oblastí jevit^⁵, jsou slova a tvoří jazyk. A ten je bezpochyby systémem. Příjmení jsou záležitostí jazykového systému – nejen gramatiky, ale také výslovnosti a dalších oblastí. A kdo jiný než odborníci na jazyk (v tomto případě především litevisté, badatelé litevské onomastiky a tvoření slov, morfologové) nejlépe zná strukturu tohoto systému, zákonitosti jeho fungování a jeho historii a může po zhodnocení toho všeho předvídat perspektivy vývoje a důsledky podobných reforem.

Cílem článku je upozornit na aspekty tvoření slov a morfologie litevštiny, které jsou ve veřejných diskusích o návrhu legalizovat litevská ženská příjmení s koncovkou –(i)a zamlčovány nebo ignorovány, a na jejich základě odůvodnit negativní hodnocení takových příjmení^⁶. Za tímto účelem byly splněny tyto úkoly: prozkoumat veřejně (v prezentacích návrhu zákona, diskusích, článcích jazykových odborníků, dokumentech a výkladech Státní komise pro litevský jazyk) zveřejňované argumenty, jimiž se podporuje tvoření litevských ženských příjmení s koncovkou –(i)a z mužských příjmení s analogickou koncovkou nebo jimiž se tomuto

součástí lidské identity zachází zástupkyně Centra pro rozvoj rovných příležitostí (https://www.youtube.com/watch?v=I678BYMkntg, přibližně od 4:30 záznamu) a značná část dalších účastníků diskuse (v rozporu se základními jazykovými znalostmi). To, že „[P]říjmení jsou kulturním dědictvím, které nepatří pouze majitelce příjmení, ale také národu, státu, společenství a rodu“ (Garšva 2012: 221), je zcela ignorováno.

^⁴ „Jména můžeme vnímat vůbec jako emblém. [...] V podstatě je to emblém identity, nikoli gramatika. [...] Můžeme si podle gramatiky vzít to jméno v zásadě nesklonné, jestliže to žena potřebuje, s tou mužskou koncovkou, a bude jako etiketa. Žvirblis. Lina. Viškas. Litevský jazyk si s tím poradil. Nikdo si to nevzal.“ (https://www.youtube.com/watch?v=I678BYMkntg, přibližně od 59:00 záznamu [citováno 2023–08–10]).

^⁵ Srov. také výrok, který zazněl při představení návrhu a který je obdobný výroku uvedené sociolingvistky: „Otázka příjmení není otázkou gramatiky litevského jazyka a nijak do této gramatiky nepatří“ (https://www.lrs.lt/sip/portal.show?p_r=35826&p_k=1&p_a=media_object_viewer&guid=4B73D31A-AF71-4D4C-8D76-9FC73E0B3717 přibližně od 56:40 záznamu).

^⁶ Ke konci přípravy článku byly zveřejněny negativní závěry Vědecké rady Litevského jazykového ústavu a Státní komise pro litevský jazyk k tomuto návrhu, v nichž je uvedeno více závažných argumentů proti návrhu legalizovat ženská příjmení s koncovkou –(i)a (odkazy viz seznam pramenů a literatury).

Straipsniai / Articles

125

DAIVA MURMULAITYTĖ

návrhu se oponuje; je přehledně popsána funkčnost koncovek –(i)a a –ė, přičemž pozornost je soustředěna na synchronní tvoření, ale jsou zdůrazněny i relevantní aspekty historického tvoření nomina feminima a tendence novotvoření; pojednává se o problému rozdílu mezi tradicí a systémovostí při hodnocení jazykových inovací.

Metody výzkumu metody – morfologická, slovotvorná a sémantická analýza.

1. SLOVOTVORNÁ KONCOVKA –(i)a

1.1. Pokud jde o apelativa a jejich tvoření, je třeba připomenout, že v současné litevštině existuje 7 homonymních koncovek –(i)a^{⁷, su kuriomis daromi:}

• názvy dějů, například: trauka (: traukti), apklausa (: apklausti); apkalta ‘parlamentní procedura uplatňovaná vůči nejvyšším představitelům nebo členům parlamentu, kteří porušili ústavu nebo porušili přísahu (: apkaltinti), atodėka (: atsidekoti), dreba (: drebėti), perdava (: perduoti), persamda (: persamdyti), prieskyra ‘autorem uvedená instituce, které je publikace určena’ (: priskirti) a další (LKG 1965: 303–304; DLKG 2006: 99; ND);

• názvy vlastností, například: drąsa (: drąsus, –i), gausa (: gausus, –i); judra (: judrus, –i), tvara (: tvarus, –i), nejauka (: nejaukus, –i) a další (LKG 1965: 316; DLKG 2006: 104; ND);

• názvy činitelů nebo nositelů slovesné vlastnosti, například: žliumba (: žliumbti); nuokvaka ‘kdo je pomatený, zhlouplý; starý hlupák’ (: nukvakti), sąžvėra ‘člověk, který je uzavřený’ (: s užvėrėti), šmeža ‘kdo se stále objevuje a mizí (mihotá se)’ (: šmėžuoti) a další (LKG 1965: 338; DLKG 2006: 112–113; ND);

• názvy nositelů jmenné vlastnosti, například: bailia ‘strašpytel’ (: bailus, –i) a další (LKG 1965: 367; DLKG 2006: 124)^⁸;

• názvy míst, například: prieglauda (: pri(si)glausti), pervalka (: pervilkti); nuovaža (: nuvažiuoti), nuožulna ‘svažité místo (může být záměrně zřízené, např. pro dopravu)’ (: nuožulnus, –i) a další (LKG 1965: 405; DLKG 2006: 137; ND);

• názvy výsledků děje, například skalda (: skaldyti); išruva ‘co vtéká proudem’ (: įsrūti), išdauža ‘vyražené místo na povrchu (silnice, zdi apod.)’ (: išdaužti, išdaužyti), išgirda ‘co zaslechne’ (: išgirsti), išspauda ‘to,

^⁷ O homonymii slovotvorných prostředků viz podrobněji Murmulaitytė 2022.

^⁸ Novotvary této slovotvorné kategorie vytvořené s pojednávanou koncovkou zřejmě dosud nejsou v Databázi novotvarů (ND) zaznamenány [citováno 2023–10–02].

126

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

co je koncentrovaně podáno z dostupných informací’ (: išspausti), nuopūta ‘pokles hladiny vody v nádrži a obnažení břehu v důsledku směru větru od břehu’ (: nupūsti) (LKG 1965: 378–379; DLKG 2006: 128; ND) a • názvy nástrojů, například: saga (: segti), pakaba (: pakabinti), įmova (: įmauti) a další (LKG1965: 395; DLKG 2006: 132–133)⁹.

Je třeba upozornit, že deriváty pěti slovotvorných kategorií jsou podstatná jména ženského rodu, zatímco dvě kategorie – názvy činitelů nebo nositelů slovesné vlastnosti (žliumba) a názvy nositelů jmenné vlastnosti (baila) – jsou obecného rodu. Tato substantiva communia mohou označovat osoby, zvířata, personifikované bytosti apod. ženského i mužského pohlaví. Pohlaví subjektu ukazuje gramatický rod jiných slov, s nimiž je derivát s koncovkou –(i)a syntakticky shodný, srov.: Vaikystėje buvau didelė [didelė] žliumba (BLKŽ); Tokis baila, tai ir savo šešėlio bijosi (LKŽe).

Označení podle rozdílu pohlaví se v současné litevštině s koncovkou –(i)a netvoří. Do této slovotvorné kategorie patří deriváty, jejichž slovotvorný význam je „osoba nebo jiná živá bytost opačného pohlaví, než jaké má osoba či jiná živá bytost označená základovým slovem“. Tvoří se několika sufixy a jedinou koncovkou –ė. Ze sufixů jsou ve spisovném jazyce běžné pouze –ienė, –(i)uvienė, například karalienė (: karalius), dėdžiuvienė (: dėdžius), sukčiuvienė (: sukčius), a –inas, například lapinas (: lapė), a také –ėnas, například tetėnas (: teta); o této kategorii podrobněji viz LKG 1965: 416–418; DLKG 2006: 142–143.

1.2. Saulius Ambrazas, který zkoumal vývoj slovotvorných kategorií litevských podstatných jmen, uvádí, že „podstatných jmenných derivátů s koncovkou –a, které přímo označují ženské pohlaví, zůstaly pouze zbytky“, a uvádí jen několik příkladů ze starých písemných památek – drauga ‘přítelkyně’, sėbra ‘družka’, pochybný případ gaida ‘zpěvačka’, jakož i několik derivátů opírajících se o sufixální podstatná jména draugala ‘manželka’, paleistuvė (: draugalas ‘přítel; milenec; svůdce; cizoložník, prostopášník’), guluova ‘manželka’ (: guluovas ‘manžel’), kaimyna, patina ‘samice’, tetulėna ‘dcera tety’ (: tetulėnas ‘syn tety’). Později tyto deriváty vytlačily příslušné deriváty s koncovkou –ė (draugė, sėbrė, guluovė, kaimynė a další), která je v litevštině nejdůležitějším slovotvorným prostředkem pro názvy osob a zvířat ženského pohlaví (Ambrazas 2000: 71–72, 79). Pranas Skardžius, který rovněž zkoumal tvoření litevských slov z historického hlediska, při pojednávání o „vokalickém sufixu –a“ také

⁹ Zdá se, že ani nové názvy nástrojů odvozené s koncovkou –a nejsou v ND zaznamenány [citováno 2023-10-22]. Snad by za novotvar bylo možné považovat atmena ‘pomůcka k zapamatování – text se stručnými informacemi o nějaké věci či události nebo s vysvětlením, jak něco dělat’ (: atmintі), pokud bychom je chápali jako označení prostředku k zapamatování.

Straipsniai / Articles

127

DAIVA MURMULAITYTĖ

uvádí některé z těchto příkladů, ale nepíše, že ženská označení byla vytvořena z mužských označení, ani graficky neznázorňuje, že mezi nimi existuje slovotvorná opozice (Skardžius 1996 [1943]: 36–37). Slovo tetulėna považuje za derivát se sufixem –ėna a nespojuje je přímým slovotvorným vztahem (jako derivát se základovým slovem) se slovem tetulėnas (Skardžius 1996 [1943]: 238–239). Synchronně by tento pár příbuzenských termínů působil po sémantické stránce podobněji jako mobilní podstatné jméno (více o substantiva mobilia viz kap. 3), jehož mužské a ženské formy jsou přímo spojeny se základovým podstatným jménem tetulė. Považujeme-li slovo tetulėna za nominum femininum, tj. za derivát s koncovkou –a odvozený od slova tetulėnas, bylo by obtížné formulovat jeho slovotvorný význam. Pokud jde o označení podle rozdílu pohlaví, mělo by se od základového slova tetulėna lišit pouze sémy ženského pohlaví, avšak „dcera“ není „syn ženského pohlaví“. Pravděpodobná ženská forma mobilního podstatného jména by však patrně měla koncovku –ė (srov. seserėnas ‘syn sestry’, seserėnė ‘dcera sestry’ (LKŽe)). LKŽe na druhé straně neuvádí živé užití slova tetulėna; je doloženo pouze v několika starých slovnících, takže bez souvislých kontextů živého jazyka je obtížnější hodnotit jeho sémantické vztahy ke slovům téhož slovotvorného hnízda.

V každém případě jde pouze o teoretické spekulace; diachronní tvoření slov nelze zaměňovat se synchronním. Stejně tak by skutečnost, že se kdysi v litevštině nomina feminina tvořila s koncovkou –a, a několik historických, dnes již neaktuálních derivátů s touto koncovkou neměly být oporou navrhovaných reforem současného jazyka¹⁰. Tím spíše, že deriváty drauga a další nomina feminina zmiňované historiky tvoření slov nebyly založeny na základových slovech totožné formy (srov. draugas), takže nelze hovořit o oživení tohoto slovotvorného typu.

1.3. Nejsou doloženy ani novotvary s koncovkou –(i)a, které by označovaly osobu, zvíře, personifikovanou bytost apod. lišící se od osoby, zvířete, personifikované bytosti apod. označené základovým slovem pouze ženským pohlavím. Jediný novotvar žmoga (Murmulaitytė 2021: 57–58; Aleksaitė 2022: 233; Miliūnaitė 2022: 292–294) s touto koncovkou byl záměrně vytvořen nikoli tolik s cílem vyčlenit ženy z množiny lidí, tj. dát základovému slovu žmogus séma ženskosti, jako spíše vytvořit slovo, které by právě neukazovalo příslušnost k některému pohlaví. Srov. motivaci autorky novotvaru Daivy Repečkaitė¹¹:

¹⁰ „Na tvoření slov (konstrukci novotvarů) [...] nemohou mít žádný vliv genetické, prvotní [...] slovotvorné vztahy, pokud se synchronně již neprojevují, tj. neshodují se s aktuálními slovotvornými vztahy“ (Urbutis 2009: 41).

¹¹ Citáty a příklady užití slov jsou zde i dále uváděny bez úprav; osobní jména, která se v nich vyskytují, byla nahrazena iniciálami a vynechaná místa v textu jsou označena [...].

128

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

„Někdy jsem přemýšlela, jak si vyladit slovník tak, aby odrážel některé mé hodnoty. Konkrétně mám problém se slovem „žmogus“, protože je zjevně mužského rodu. [...] Druhý den mě však napadlo, že mohu jednoduše říkat „žmoga“.¹⁰ [...] Z hlediska rodu je to v podstatě flexibilní slovo, vytvořené podle analogických litevských slov „neklaũžda“, „pikčiurna“, „vepla“, „pirdyla“, „nenuorama“, „rašėiva“ (z nějakého důvodu mě napadla pouze záporná). Také podstatná jména mužského rodu skloňovaná jako podstatná jména ženského rodu jsou běžná v některých variantách aukštaitských nářečí (stejně jako proslulé „bratka“). Říkala bych tedy „on je dobrá žmogа“ a „ona je dobrá žmogа^“¹².

Nebyl tedy hledán novotvar ženského, nýbrž obecného rodu, vhodný k označení lidí obou pohlaví (substantivum commune), proto nelze žmoga považovat za označení podle rozdílu pohlaví. Do této slovotvorné kategorie by nemohlo patřit ani proto, že neodpovídá výše uvedenému slovotvornému významu společnému všem jejím derivátům: „osoba nebo jiná živá bytost opačného pohlaví, než jaké má osoba či jiná živá bytost označená základovým slovem“, protože základové slovo žmogus séma pohlaví vůbec nemá^¹³

Podle názoru Rity Miliūnaitė (2022: 293) se někdy usiluje „[...] formami žmogus–žmoga vyjádřit rozdíl pohlaví (žmoga se spojuje s jinými podstatnými jmény ženského rodu pilietė, profesionalė, kolegė)“, avšak v jediném uváděném příkladu užití¹⁴ se žmoga zřejmě používá právě k neutralizaci sémantiky pohlaví, k upřesnění mužského gramatického rodu předtím použitého slova žmonės, že se hovoří o osobách obou pohlaví, a novotvar se důsledně užívá jako slovo obecného rodu, jak byl vytvořen. Samozřejmě nelze zcela vyloučit, že žmoga může být chápáno a užito i ve významu „člověk ženského pohlaví“, ale nejčastěji k tomu dochází pouze při rozhořčení nad samotným novotvarem a z neznalosti okolností a motivace jeho vzniku, nikoli při jeho přirozeném užívání ve vlastním jazyce. Ať už je tomu jakkoli, čas ukáže, zda tento novotvar překročí hranice svého úzkého a stylově konotovaného

¹² Citováno z ND (viz https://ekalba.lt/naujazodziai/%C5%BEmoga?paieska=%C5%BEmoga&i=566420fd-308c-4036-8452-0e6f494dc614 [citováno 2023-09-03]).

¹³ Mimochodem, není třeba se divit, že při hledání analogií člověka napadají pouze slova s negativní konotací – pejorativní sémantika je příznačná pro většinu zde citovaných slovotvorných typů (sufixů -la, -eiva a derivátů s koncovkou -a označujících činitele, nositele slovesné nebo jmenné vlastnosti) (srov. popisy těchto slovotvorných prostředků v ŽDV).

¹⁴ „Podle v současnosti v Litvě převládajícího názoru jsou ženy stále vnímány a samy sebe vnímají především jako představitelky pohlaví – ženy, manželky, potenciální milenky, matky, nikoli jako lidé, žmogаs – občanky, profesionálky, kolegyně. [...]“ (15min.lt, 2015–12–14, citováno z ND: viz https://ekalba.lt/naujazodziai/%C5%BEmoga?paieska=%C5%BEmoga&i=566420fd-308c-4036-8452-0e6f494dc614 [citováno 2023-09-03]).

Straipsniai / Articles

129

DAIVA MURMULAITYTĖ

omezeného okruhu užití a zda se rozšíří jeho sémantická struktura. Je však zřejmé, že žmogą je okazionalismus, netypický novotvar nepravidelný jak po formální, tak po sémantické stránce. Už jen svou existencí v žádném případě nedokládá, že jedna ze slovotvorných kategorií litevštiny – označení podle rozdílu pohlaví – byla obohacena o nový slovotvorný prostředek, koncovku -(i)a (srov. Aleksaitė 2022: 231–233, 239). Záměr reformovat litevský systém příjmení proto nelze z hlediska tvoření slov (novotvoření) opřít ani o tento příklad.

1.4. V současné litevštině neexistuje slovotvorný typ tvořený deriváty s koncovkou –(i)a, které by označovaly osoby ženského pohlaví, zvířata, personifikované tvory apod. a byly odvozeny od odpovídajících označení osob mužského pohlaví, zvířat, personifikovaných tvorů apod. To platí jak pro mikrosystém apelativ, tak pro mikrosystém příjmení. Zde je třeba dále upozornit, že v případě navrhované reformy příjmení (alespoň v její počáteční fázi, neboť záměr rozšířit ji není skrýván) se základové slovo a derivát z hlediska formy zcela shodují. Koncovka mužských i ženských příjmení by byla –(i)a. Ani takové případy, kdy by koncovka základového slova byla měněna za analogickou, slovotvorný systém litevštiny zřejmě nemá. Ke koncovce -ė z tohoto hlediska viz kap. 2.2.

2. SLOVOTVORNÁ KONCOVKA -ė

2.1. Hlavním prostředkem tvoření nomina feminina je koncovka -ė (LKG 1965: 417–418; DLKG 2006: 142–143; srov. Ambrazas 2000: 79). Na základě již existujících slovotvorných opozic¹⁵ vilkė: vilkas, balandė: balandis apod. (do této slovotvorné kategorie patřila dříve především označení samic) se tvoří nová slova, která se od základových liší séma ženského pohlaví: budelė (: budelis), piratė (: piratas), popiežė (: popiežius), patrulė (: patrulis). Novotvary robotė (: robotas), kūdikė (: kūdikis), lavonė (: lavonas), elitė (: elitas) jejichž základová podstatná jména mají gramatickou formu mužského rodu, nejsou s mužským pohlavím ani sémanticky spojeny. Je-li však třeba označit nebo zdůraznit pohlaví (ženskost), používá se k tomu obvyklý slovotvorný prostředek – koncovka

¹⁵ Princip analogie je při tvoření slov zásadní (Urbutis 2009: 327–328). Slovotvorný typ tvoří slovotvorně spojená slova vytvořená stejným slovotvorným formantem ze základových slov náležejících ke stejnému slovnímu druhu a mající stejný slovotvorný význam; v pojednávaném případě se s koncovkou –ė z podstatných jmen tvoří slova označující osobu, zvíře, personifikovanou bytost opačného (ženského) pohlaví apod.

130

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

–e¹⁶. Tímto způsobem se patrně nejdůsledněji tvoří „ženská“ označení dříve výhradně mužských povolání, titulů apod. (více o této a dalších sémantických skupinách takových novotvarů viz Miliūnaitė 2022: 290–292). V případech, kdy má základové podstatné jméno mužského rodu koncovku –a (například viršila), tvoří se ženský protějšek rovněž pravidelně s koncovkou –ė, například:

(1) Příkazem vedoucího hlavního policejního komisariátu Utena byl odznakem policejního vyznamenání třetího stupně „Za zásluhy“ oceněn starší vyšetřovatel oddělení reakce Policejního komisariátu okresu Anykščiai, komisař inspektor R. S., hlavní hlídka oddělení reakce Policejního komisariátu okresu Anykščiai vršilė V. K.;¹⁷

(2) Vedoucí hlavního policejního komisariátu Klaipėdského kraje ocenil za bezvadné a vzorné plnění služebních povinností a u příležitosti Dne andělů strážných – policejního svátku odznakem policejního vyznamenání třetího stupně „Za zásluhy“ starší strážmyni kriminálního oddělení Policejního komisariátu města Palanga, vršilė A. C. [...]¹⁸.

2.2. Před dvěma desetiletími proběhla reforma litevských příjmení, podle níž byla uzákoněna tvorba ženských příjmení neoznačujících rodinný stav s koncovkou –e¹⁹. Dnes lze tuto reformu patrně považovat za reformu motivovanou sociokulturními důvody a opodstatněnou. Ženy, stejně jako každý člověk, mají právo nezveřejňovat své osobní údaje, v tomto případě neuvádět prostřednictvím příjmení svůj sociální status. Dříve by takové přání působilo podivně, v dnešní době působí přirozeně a potřeba mít takový slovotvorný prostředek, který umožňuje, aby příjmení neodhalovalo rodinný stav, skutečně existuje. Dne 26. června 2003 Státní komise pro litevský jazyk,

¹⁶ Protože jde o typický a produktivní nomina feminina slovotvorný prostředek, vychází se ze základového slova, které nemá sém lytosti; bylo by možné to považovat za nový slovotvorný sklon, z něhož je patrná přetrvávající, ba dokonce rostoucí funkčnost koncovky –ė – označovat, vyjadřovat či zdůrazňovat ženskost toho, co pojmenovává derivát, a jeho souvislost s ženským pohlavím. Jiná je situace u koncovky –a, která nemá s vyjádřením rozdílu pohlaví nic společného (srov. kap. 1.3).

¹⁷ Viz https://www.anyksta.lt/anyksci-policijos-pareigun-veikla-ivertino-ir-policijos-generalinis-komisaris/ [citováno 10. 7. 2023].

¹⁸ U příležitosti Dne policie – ocenění policistů. – Palangos tiltas, 6. 10. 2014; online přístup: https://www.palangostiltas.lt/policijos+d dienos+proga++apdovanojimai+pareigunams,7,2,5170.html [citováno 10. 7. 2023].

¹⁹ O deset let později R. Miliūnaitė kvantitativně i kvalitativně prozkoumala jazykové postoje společnosti k takovým příjmením a připravila rozsáhlou odbornou studii, která ukazuje tehdejší postoj společnosti k ženským příjmením a proměny v jejich užívání (Miliūnaitė 2013).

Straipsniai / Articles

131

DAIVA MURMULAITYTĖ

„po zvážení názorů vyjadřovaných veřejností a návrhu Úřadu kontrolora rovných příležitostí žen a mužů ohledně tvorby ženských příjmení“ rozhodla, že „v případech, kdy si někdo přeje mít (udělit) podobu příjmení, která by neoznačovala rodinný stav, lze příjmení od mužského příjmení tvořit s koncovkou –ė, např.: Alminė (z Alminas), Talmantė (z Talmantas), Butkė (z Butkus) [...]. Když má mužské příjmení koncovku –ė, ženské příjmení zůstává nezměněno, např.: Lapė, Kregždė.“²⁰ Poslední tvrzení je formulováno nejasně, dvojznačně²¹. Je třeba tomu rozumět tak, že ženské příjmení takové již bylo? Nebo tak, že žena dostane stejné příjmení jako muž? V takovém případě by vyplývalo, že žena dostane nezměněné mužovo příjmení a nejde o slovotvorbu? Takovou interpretaci lze postřehnout i v přehledu aktuálních právních předpisů na webových stránkách VLKK, kde se o daném případě uvádí (při citaci podtrženo – pozn. aut.): „Dne 4. května 2023 poslankyně I. P. zaregistrovala návrh zákona, kterým se mění článek 3 zákona o zápisu osobního jména a příjmení do dokumentů č. XIV-903 [...]. Podle něj se stanoví výjimka týkající se podoby litevských ženských příjmení – příjmení by již nebyla odvozená a nebyla by pouze s koncovkou –ė, nýbrž i s –a, –ia.“²²

Avšak v případech příjmení s koncovkou –ė, jako jsou Lapė, Kregždė, Paukštė, Dirse, Gaulė a podobně, by bylo možné spatřovat také slovotvornou opozici, např. Kregždė (příjmení muže): Kregždė (příjmení ženy), protože v tomto případě je koncovka mužských a ženských příjmení analogická pouze formálně. Z hlediska slovotvorby není koncovka –ė v příjmení muže a v příjmení jeho manželky / dcery tatáž. Příjmení muže ji jednoduše má, je to koncovka skloňování, zatímco příjmení ženy se snad tvoří pomocí ní; v takovém případě by šlo o slovotvornou koncovku, která ke kmenovému slovu (příjmení muže) přidává význam opačného pohlaví. V zásadě by tedy šlo o dvě koncovky –ė, skloňovací a slovotvornou, takže nahradit první (kterou má příjmení muže) druhou, aby novotvar, jeho derivát, získal séma ženskosti a ženský gramatický rod, by bylo logické. Formálně se zdánlivě nic nemění, ale ženské příjmení spolu se slovotvornou koncovkou –ė získává paradigma ženského gramatického rodu: tato paní / slečna Kregždė je velmi milá, dlouho jsem neviděl starší Kregždė, slovo se uděluje profesorce Kregždė, na schodišti potkáváme sousedku Kregždė, s malou Kregždė vychovatelka dosud nenašla společnou řeč atd. Koncovka –(i)a, jak již bylo uvedeno, takovou slovotvornou funkci neplní a

²⁰ Rozhodnutí VLKK ze dne 26. června 2003 č. N–2(87). Dne 27. dubna 2023 bylo aktualizováno (č. N–1 (199)), avšak bod, kvůli němuž vzniklo, totiž bod o příjmeních s koncovkou –ė, zůstal nezměněn.

²¹ Podle názoru Kazimierase Garšvy je samotné rozhodnutí unáhlené a údajně jde o přehlédnutí, „že se novodobé ženské příjmení v určitých případech nebude lišit od mužského příjmení (když má koncovku –ė: Bložė, Gervė, Kielė, Kregždė, Mitė, Ropė, Skrebė, Vegelė, Žagrė a další)“ (Garšva 2012: 220).

²² Viz https://vardai.vlkk.lt/teises-aktai-reglamentuojantys-asmenvardziu-klausimus [citováno 11. 8. 2023].

132

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

sémantický rys ženskosti neposkytuje – neexistuje skupina takto utvořených slov ani slovotvorný typ, podle jehož analogie by bylo možné tvořit nová slova, a proto ji nelze považovat za slovotvorný prostředek označování podle rozdílu pohlaví. Přirozený vývoj jazyka neukazuje tendenci k takovému novému slovotvornému typu, zatímco jeho umělé, nemotivované vytvoření, nevycházející ze samotného jazyka, může mít nepředvídatelné důsledky. Jestliže tedy koncovka –(i)a není slovotvorným prostředkem, Šarka (příjmení muže): Šarka (příjmení ženy) není slovotvornou opozicí. Vznik slova označujícího ženu tedy není slovotvorbou.

3. SUBSTANTIVA MOBILIA

Někdy se údajná slovotvorba slov se sémantickým rysem ženského pohlaví pomocí koncovky –a pokouší opírat o příklady takzvaných mobilních substantiv (substantiva mobilia): mokytojas – mokytoja, veikėjas – veikėja a další.^²³ Obecně v případě mobilních substantiv (na teoretické úrovni) nepanuje úplná jasnost ani jednotný názor – zda jde o různá slova, nebo o morfologické tvary jednoho slova, tj. zda se substantivum ženského rodu tvoří z odpovídajícího substantiva mužského rodu (veikėja – z veikėjo), nebo zda obě vycházejí z téhož základového slova (veikėjas, veikėja – z veikti). Na interpretaci toho či onoho vzájemného vztahu těchto slov / tvarů závisí, zda je tento vztah považován za slovotvorbu, nebo za flexi (podrobněji o tom a o uvedené literatuře viz Murmulaitytė 2021: 60–63). Nelze ignorovat, že substantiva mobilia jsou atypická substantiva, protože mají rysy adjektiv i substantiv (Judžentis 2012: 34). Přesto se v gramatikách litevského jazyka uvádí, že zde tvary dvou rodů tvoří jedno slovo – substantivum se dvěma rodovými tvary (srov. LKG 1965: 416–417; DLKG 2006: 142). To je logické a srozumitelné, pokud se přihlíží ke slovotvornému významu (srov. ke slovům s koncovkou –ė také Urbutis 2009: 200, 202). Jak k tomu dochází (slovotvornou motivaci a logiku), si lze představit na jednom příkladu.

Artojas je označení činitele, vytvořené příponou –tojas, –a ze slovesa arti (aria, arė). Odedávna se realizoval a široce užíval pouze mužský tvar tohoto substantiva, protože ženský nebyl aktuální; oráním se obvykle

^²³ Častěji je to charakteristické pro nevědecký diskurz, avšak k takovému pojetí ženského tvaru – jako vytvořeného z mužského tvaru – dochází i v publikacích filologů (srov. Jezukevičienė 2023: 21) a jazykových odborníků (Paulauskienė 1994: 48; 2007: 72; Ambrazas 2000: 79 aj.). Ve výkladu odborníka o možnostech vývoje ženských příjmení (viz kap. 4) se tvrdí, že „systémovou záležitostí je tvoření označení osob ženského rodu z mužského rodu pomocí koncovek a přípon: draugas / draugė, klasiokas / klasiokė, uošvis / uošvė / uošvienė, sargas / sargienė, karalius / karalienė [...]“, slovo klasiokė je zjevně považováno za derivát základového slova klasiokas, vytvořený koncovkou –ė (viz https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/e557d8a0ea5611eda305c-b3bdf2af4d8?jfwid=-bxdpcdur9, 3. příloha, s. 2 [citováno 28. 9. 2023]).

Straipsniai / Articles

133

DAIVA MURMULAITYTĖ

zabývají muži. Potenciální, tj. slovotvorným systémem předpokládaný, ženský tvar artoja je v kartotéce dodatků k LKŽ doložen ze starých slovníků (z Lenkų–lietuviško žodyno Dionyza Pošky a z Didžiojo lietuvių–lenkų kalbų žodyno Simona Daukanta (1850–1856)). Je zřejmé, že bez potřeby se v živém úzu nerealizoval; LKŽ, DLKŽ a další slovníky uvádějí pouze mužský tvar artojas. Když bylo třeba označit ženu, která orá, v souvislosti se současnou realitou vzniklo artoję:

(3) Ti, kteří se neodvážili soutěžit se zkušenými oráči, měli možnost vyzkoušet své síly v soutěži v orbě městelenů a vesnických chlapců. Všichni zájemci mohli zorat brázdu a tak se dotknout starých tradic zemědělské orby koňmi. […] V této soutěži zvítězila artoję z Kapčiamiestisu B. S., která se titulovala „vesnickou dívkou“^²⁴;

(4) Jediná artoje získala „bronz“. […] Při své první účasti v soutěži v orbě získala třetí místo jediná artoje N. R.^²⁵;

(5) Artoję Ž. […] Zvláštní umístění nezískala, byla však jedinou artoje mezi ženami a za to byla odměněna cenou. […] Poprvé za pět let slavnosti se do soutěže v Trumpiškiose odhodlala zapojit i artoję, a to Z. S. z našeho okresu^²⁶;

(6) Rakousko mělo čtyřčlenný tým, který pomáhal svým ženám artojėms^²⁷;

(7) Je také velmi důležité nepřehnat to. Mám ráda vtipnost, ale vulgarita ne. Vyvážit to a najít zlatou střední cestu není snadné – snadno se může objevit buď tichá kráska, která se bojí promluvit, nebo jako artoję od pluhu…^²⁸.

²⁴ Slavnost první brázdy – s tradičními obřady a jarním jarmarkem. – AlytusPlius.lt, 2017–05–03; online přístup: https://m.alytusplius.lt/naujienos/pirmosios-vagos-svente-su-tradicinemis-apeigomis-ir-pavasariniu-jomarku [citováno 9. 7. 2023].

²⁵ Nejlepší oráči okresu – mladí zemědělci. – Šiaulių kraštas, 2007–06–23; online přístup: http://old.skrastas.lt/?data=2007–06–23&rub=1144745056&id=1182533319 [citováno 9. 7. 2023].

²⁶ Po slavnosti „Soutěže první brázdy“. – Místní akční skupina okresu Rokiškis, online přístup: http://senas.rokiskiovvg.lt/index.php/en/news/67-po-pirmosios-vagos-varytuvi-vents [citováno 9. 7. 2023].

²⁷ Audronė Puišienė, Z Kanady – s novými zkušenostmi a dojmy. – Vakarų Lietuva, 2013–08–06; online přístup: https://www.pajurionaujienos.com/?act=exp&sid=9890 [citováno 9. 7. 2023].

²⁸ R. Velijevaitė: nechci milovat slepě. – Moters savaitė, 2011–11–22; online přístup: https://www.tv3.lt/naujiena/zmones/r-velijevaite-nenoriu-myleti-aklai-n566733 [citováno 9. 7. 2023].

134

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

Tedy když bylo třeba pojmenovat nový pojem – ženu, která orá –, nebylo přistoupeno k realizaci potenciální podoby artoja, stejně jako artojas založené na slovese arti, nýbrž bylo s derivační příponou -ė, která propůjčuje význam ženského rodu, vytvořeno nové slovo artoje, jehož derivačním základem je obvyklé podstatné jméno mužského rodu artojas. Je zřejmé (z rozdílné koncovky), že nejde o morfologickou podobu mobilního podstatného jména artojas, -a, nýbrž o samostatný derivát, zvláštní slovo artoje, spojené se základovým slovem artojas derivačními vztahy. Zejména 7. příklad užití ukazuje, že sémantika slovesa arti s ním souvisí pouze zprostředkovaně a poměrně vzdáleně. Je patrné, že v tomto případě se artoje neopírá ani o základní, nýbrž o přenesený význam základového slova artojas, totiž nikoli „člověk, který orá, obdělává půdu“, nýbrž „nekulturní, nevzdělaný člověk, ‚venkovan‘“. Ženský rod tohoto slova je tedy bezpochyby třeba chápat jako odvozeninu od podstatného jména artojas, nikoli jako derivát prvotního slova derivačního hnízda – slovesa arti. Artojas má vedle základního významu, označujícího člověka, který orá, v různých kontextech i jiné doplňující sémy – srov. jíst, pít jako oráč, tj. hodně, dosyta, aby měl sílu potřebnou oráčům při těžké fyzické práci, při orání (8–10); být unavený jako oráč od těžké práce (11); (na)pit se jako oráč, tj. hodně, bez míry (12); vůbec vypadat a chovat se nekulturně (13) apod. Jak je patrné z příkladů, v takových více či méně ustálených slovních spojeních se i při mluvení o ženách mnohem častěji užívá podstatné jméno mužského rodu:

(8) [...] byla pokárána za hubenost. Dívku to velmi rozčililo, protože je od přírody štíhlá, ačkoli jí jako oráč^²⁹;

(9) Městský člověk jí jako oráč v době setí, přičemž nespálí více kalorií než středověký pán, který trávil čas v posteli³⁰;

(10) Jedna z nejpůvabnějších hereček minulého století, Švédka Greta Garbo, byla nepředvídatelná nejen ve filmu, ale i v běžném životě: někdy skvělá hospodyně a gurmánka, jindy si ráda zobla jako oráč a byla v kuchyni naprosto neschopná...³¹;

²⁹ Viz https://books.google.lt/books?id=g8E0DwAAQBAJ&pg=PT66&lpg=PT66&dq=%22kaip+arto­jas%22&source=bl&ots=Onqxw8zppP&sig=ACfU3U1EI-m2c9PM7FcQZOg11jQKdo-74tA&hl=lt&sa=X&ved=2ahUKEwi-6azXr8-AAxWfhf0HHQ48BJY4HhDoAXoECB4QA-w#v=onepage&q=%22kaip%20artojas%22&f=false [citováno 2023–08–09].

³⁰ Viz https://www.savaite.lt/ar-zinai-kad/verta-zinoti/2352-didmiescio-sindromas-arba-kai-miestas-tampa-zudiku.html [citováno 2023–08–09].

³¹ Viz https://zmones.15min.lt/naujiena/mitybos-taisykles-pagal-greta-garbo-7y5yYr0A58O [citováno 2023–08–09].

Straipsniai / Articles

135

DAIVA MURMULAITYTĖ

(11) [...] seděl zamyšleně jako oráč, zmožený po celodenní orbě^³²;

(12) [...] počet slabik a rým se vlní. jako oráč po kořalce^³³;

(13) [...] do klubu vás nikdo nepustí, pokud budete vypadat jako oráč, připravený vypít tu nejlevnější vodku a poprat se s ostatními [...] návštěvníky^³⁴.

4. TRADICE VS. SYSTÉM

Ačkoli iniciátoři projektu a zastánci návrhu legalizovat litevská ženská příjmení s koncovkou –(i)a zdůrazňují, že názor jazykových odborníků na tento záměr není důležitý, při předložení návrhu se přesto postarali o odborné stanovisko (odborné vysvětlení možností vývoje ženských příjmení) (viz 3. přílohu projednávaného projektu)^³⁵. Po zhodnocení současného stavu litevských ženských příjmení a perspektiv změny jejich systému, po pojednání o přirozeném vývoji jazyka a potřebě normování i reflektování sociokulturních okolností a o vztahu tradice a gramatiky se odborník od tématu příjmení odchyluje a v závěru uvažuje o paradigmatu litevských podstatných jmen a gramatických rodech. Vzniká celkový dojem, jako by návrhu na legalizaci ženských příjmení s koncovkou –(i)a v litevštině nebylo odporováno (ba co více, na s. 2 se uvádí, že jazykovému systému neodporují ani ženská označení slovy s koncovkami –is a –uo (srov. Žuvis, Sesuo); v tomto kontextu jsou ovšem zmíněny pouze pseudonymy, nikoli příjmení). Některá tvrzení však lze interpretovat nebo logicky rozvinout tak, že dospějeme k opačnému závěru. Názor odborníka bychom tedy zřejmě neměli přijímat jako jediný a nezpochybnitelně správný; s autorem vysvětlení lze a je třeba diskutovat, neboť ve vědě je běžné hledat pravdu právě tímto způsobem.

Například bychom se nejprve mohli zeptat, na základě jakých kritérií odborník odlišuje tradici od gramatiky (systému). Lze / je třeba je vždy tak kategoricky oddělovat? Jak je tomu s koncovkou –a, která v litevštině dosud neměla takovou funkci, již se jí tímto projektem pokoušejí vnutit,

^³² Viz https://www.google.com/search?q=%22kaip+artojas%22&rlz=1C1GCEB_enLT1039L-T1039&sxsrf=AB5stBizs2pE9QXHbTN982c4GL0uK4hVjw:1691576208837&ei=kGfTZNHN-MqSM9u8Px4e-2AU&start=30&sa=N&ved=2ahUKEwjR1aa4rM-AAXUkhv0HHceDD1s4FB-Dy0wN6BAgPEAk&biw=1468&bih=783&dpr=1.25 [citováno 2023–08–09].

^³³ Viz https://www.rasyk.lt/kuriniai/249099.html [citováno 2023–08–09].

^³⁴ Viz https://tomasgluosnistyla.com/2014/09/29/gyvenimas-dar-pries-akis/ [citováno 2023–08–09].

^³⁵ Viz https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/e557d8a0ea5611eda305cb3bdf2af4d8?jfwid=-bxdpcdur9 [citováno 28. 9. 2023].

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

a na základě čeho by jí tato funkce měla být uměle přisouzena? Jsou litevská slova skutečně „tvořena“ pouze změnou významu (nemluvě o přenesení významu, např. z galva ‚orgán těla‘ na galva ‚nadřízený‘), protože v případě Šurka (muž) – Šurka (žena – manželka, dcera), při přeměně prvního příjmení v druhé se formálně nic nemění? Proč je třeba existující koncovku měnit za jinou koncovku zcela stejného tvaru, nebo je skutečně jiná, jakými příklady z živého jazyka by bylo možné takové tvoření doložit? Pokud ne staršími doklady, pak alespoň novotvary, nebyla přehlédnuta nějaká nová tendence ve slovotvorbě? Jsou již kodifikované dvojice příjmení Kiaunė (muž) – Kiaunė (manželka, dcera), Dirsė (muž) – Dirsė (manželka, dcera) analogické uvedeným dvojicím příjmení s koncovkou –(i)а, nebo lze tyto případy na základě slovotvorné funkce koncovky –ė, jíž se označují osoby podle rozdílu pohlaví, chápat jako slovotvorné opozice? Mimo jiné by bylo možné upřesnit, zda je slovo klasiokė skutečně odvozeno od klasiokas, jak se píše v závěru? Nejsou obě slova odvozena od slova klasė? Pak by vyšlo, že klasiokė je ‚spolužák ženského rodu‘ (právě tuto funkci má koncovka –ė – označit podle rozdílu pohlaví), a nikoli ‚spolužačka, žákyně studující ve stejné třídě‘. Sotva lze souhlasit s tím, že osoby jsou podle vykonávané činnosti nazývány siuvėju a rašytoju, a nikoli *siūtoju a *rašėju proto, že je to tradice a z nějakého důvodu se to tak vyvinulo. Přesto jde o slovotvornou zákonitost litevského jazyka – deriváty s příponami –ėjas, –a vycházejí z primárních sloves bez přípon (siuvėjas, –a: siūti, siuva, siuvo), zatímco přípony –tojas, –a z těch, která přípony mají (rašytojas, –a: rašyti); výjimky jsou vzácné, například dříve rozebíraný artojas (LKG 1965: 320, 317; DLKG 2006: 106, 105). Nejde tedy pouze o tradici, nýbrž o systém.

V tomto vysvětlení se tvrdí, že „[...] toho, co je v jazyce gramatické a systémové, je lépe se nedotýkat, protože není známo, po uvolnění kterého kamene se zhroutí celá jazyková stavba, zatímco to, co je lexikální a pouze tradiční, lze snadno přizpůsobit měnícím se sociokulturním potřebám života.“ S myšlenkou o (gramatické) systémovosti a nebezpečí jejího narušení lze jen souhlasit. Z několika příkladů (z nichž některé jsou pochybné a sporné) však není každému jasné, co je v tomto případě tradicí a co systémem, zda lze tyto věci přísně oddělit a co dělat, pokud tytéž jevy mohou být zároveň tradiční i systémové^³⁶. Lze souhlasit s tím, že tradicí je předávat rodové příjmení po mužské linii, ale litevští

³⁶ Tradičně lze patrně alespoň částečně zařadit pravopisné záležitosti, které jsou do určité míry věcí dohody. Například po dlouhou dobu se slova z odvozovacích hnízd piauti, spjauti, bjaurus psala s –i–: piauti, spiauti, biaurus. V roce 1976 bylo zavedeno jejich psaní s –j– (podle výslovnosti), vyrostlo již několik generací, pro něž je to zcela přirozené, a starší lidé si ještě snadno vzpomenou. Avšak i v této oblasti je při jakékoli reformě třeba pečlivě zvážit všechny výhody, nevýhody a důsledky. Například pokus reformovat pravopis v letech 1929–1933 – zřeknout se tradičních prvků (např. nosových písmen), sjednotit označování dlouhých samohlásek a důsledněji zachovávat morfologický princip – byl neúspěšný (https://www.vle.lt/straipsnis/rasyba/ [citováno 15. 8. 2023]).

Straipsniai / Articles

137

DAIVA MURMULAITYTĖ

Tvoření příjmení je systém historicky založený na zákonitostech, pravidlech a formálních prostředcích, nikoli pouze tradice.

Autoři projednávaného návrhu zákona neskrývají, že tato iniciativa týkající se koncovky -(i)a je pouze začátkem reformy příjmení. Dále by se usilovalo o takzvaný „anglosaský“ model příjmení, tj. stejné příjmení pro celou rodinu. V takovém případě by reforma nezasáhla pouze malou část příjmení (ta, která mají tuto koncovku), ale celý systém příjmení. Legalizace koncovky -(i)a by takovému modelu otevřela cestu a důsledky by byly takové, že ženská příjmení, formálně se od mužských příjmení nelišící v nominativu (srov. Ragauskas, Petronis, Mackevičius aj. (muži) – Ragauskas, Petronis, Mackevičius aj. (příslušné manželky / dcery)), by se stala nesklonnými. Tím by byl porušen morfologický a syntaktický systém litevského jazyka, nemluvě o tom, že komunikace by se značně ztížila – bylo by třeba hledat další přístavky, přívlastky, zájmena nebo jiné prostředky signalizující pohlaví označované osoby – pan Ragauskas, starší Petronis, tato Mackevičius apod. To, že litevská příjmení vyjadřují pohlaví člověka, je zároveň otázkou systému (slovotvorby, flexe, tj. morfologie, i syntaxe) a tradice. Je to také výjimečná vlastnost litevského jazyka, která by měla být při péči o mateřský jazyk rozvíjena, nikoli ničena, a tím narušována přirozená vývojová linie jazyka.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

1. Příjmení jsou slova, tj. součást lexika, a náležejí tedy k jazykovému systému. Nelze proto kategoricky tvrdit, že jejich reformování (zvláště pokud se v zásadě opírá o subjektivní faktory, a není podmíněno přirozeným vývojem jazyka) je pouze otázkou lidských práv, nikoli lingvistiky.

2. Skutečnost, že současná litevská ženská příjmení souvisejí s vyjadřováním pohlaví a rodinných vztahů, by neměla být kategoricky hodnocena jako přežitek. Nelze přehlížet systémovost této lexikální vrstvy, vzájemné vztahy ani zákonitosti vlastní slovotvorbě, morfologii, syntaxi atd.

3. Potřeba reformovat systém příjmení by měla být opřena o velmi závažné motivy a prostředky jejího uskutečnění by měly být všestranně promyšleny, při modelování možných změn jazykového systému a zhodnocení nebezpečí pro jeho vývoj. V projednávaném případě je tato potřeba založena především na estetických, subjektivních kritériích („krásné“, „chci“), zatímco škoda způsobená jazyku může být zásadní. Především kvůli narušení morfologického systému a za druhé, což je ještě důležitější, kvůli možnému dalšímu reformování systému příjmení a jeho „anglosaského“ modelu, tj. ztotožnění mužských a ženských příjmení. Tato „potřeba“ již otevřeně zaznívá jako prostředek dosud nelegalizované tvorby ženských příjmení s koncovkou -(i)a (?)

138

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

prostředek, a právě on by nepochybně rozvrátil systém litevských příjmení a zničil jejich osobitost.

4. V litevštině se k tvorbě názvů podle rozdílu pohlaví obvykle používají jiné slovotvorné prostředky; u slov označujících ženské pohlaví je to, pomineme-li přípony, koncovka -ė. Odedávna se s touto koncovkou tvořily názvy samic (vlk-ė: vilkas, baland-ė: balandis atd.), z výzkumu neologismů je patrné, že sémantika základových slov odvozenin se rozšiřuje (viršil-ė: viršila, kūdik-ė: kūdikis atd.). Jde o nejuniverzálnější prostředek tvorby názvů podle rozdílu ženského pohlaví, který nevyjadřuje nic jiného než příslušnost k tomuto pohlaví. V mikrosystému příjmení do téže slovotvorné kategorie dále patří odvozeniny s příponami -ienė, -uvienė; -aitė, -ytė, -(i)utė atd.; ty však kromě pohlaví vyjadřují také rodinné vztahy ženy a většinou i její sociální status – zda je vdaná, nebo svobodná.

5. Reformu litevských příjmení z roku 2003, podle níž byla legalizována tvorba ženských příjmení nevyjadřujících rodinný stav s koncovkou –ė, lze dnes s ohledem na její sociokulturní příčiny a při pohledu z perspektivy 20 let zřejmě považovat za oprávněnou. Je však třeba přiznat, že vytvořila i jednu výjimku – pokud mají mužská příjmení koncovku –ė (např. Bložė, Gaulė, Lapė, Paukštė atd.), ženská příjmení nevyjadřující rodinný stav se s nimi formálně shodují. I když mezi tvorbou mužských a ženských příjmení rozpoznáme opozici, tj. ženská příjmení považujeme za odvozeniny s koncovkou –ė od mužských příjmení, nelze tento výjimečný případ v systému litevských příjmení považovat za precedens a touto výjimkou by se nemělo opírat další rozšiřování reformy ženských příjmení.

6. Slovotvornou opozici mezi formálně shodnými mužskými a ženskými příjmeními lze s určitými výhradami spatřovat právě jen v případech, kdy mají koncovku –ė. Základem je zmíněná slovotvorná funkce koncovky –ė; s touto koncovkou se ve spisovné litevštině tvoří názvy podle rozdílu pohlaví, konkrétně nomina feminina. U příjmení s koncovkou -(i)a (Šarka, Dausa, Biekša, Pajeda, Mulia atd.) taková slovotvorná opozice být nemůže, protože koncovka -(i)a tuto slovotvornou funkci – odlišit odvozeninu od základového slova z hlediska (ženského) pohlaví – neplní.

7. Návrh legalizovat tvorbu ženských příjmení s koncovkou –(i)a je nevědecký, není podložen výzkumem slovotvorby ani jazykového úzu, neodráží žádné tendence novotvorby příjmení a obecných slov a odporuje zákonitostem slovotvorby litevského jazyka.

Straipsniai / Articles

139

DAIVA MURMULAITYTĖ

PRAMENY A LITERATURA

Aktualūs teisės aktai. Přístup online: http://vardai.vlkk.lt/teises-aktai-reglamentuojantys-asmenvardziu-klausimus/ [citováno 10. 8. 2023].

Aleksaitė Agnė 2022: Naujieji pavadinimai pagal lyties skirtumą. – Acta Linguistica Lithuanica 87, 224–244. Přístup online: https://journals.lki.lt/actalinguisticalthuanica/article/view/2193/2297 [citováno 29. 7. 2023].

Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: Lietuvių kalbos vardadariniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Diskuse u kulatého stolu „Asmens pavardė – asmens pasirinkimas?“ – Atviras Seimas, 31. 5. 2023. Přístup online: https://www.youtube.com/watch?v=I678BYMkntg [citováno 25. 7. 2023].

Bilkis Laimutis 2023: Sava ar svetima? Dėl siūlymo leisti vartoti lietuvių moterų pavardes su galūne -a. – Lrt.lt, 22. 2. 2023. Přístup online: https://www.lrt.lt/naujienos/nuomones/3/1920190/laimutis-bilkis-sava-ar-svetima-del-siulymo-leisti-vartoti-lietuviu-moteru-pavardes-su-galune-a [citováno 10. 7. 2023].

BLKŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, redakční rada D. Liutkevičienė, D. Murmulaitytė, V. Sakalauskienė, A. Gritėnienė, A. Gaidienė, D. Daugirdienė, L. Jonušys, šéfredaktorka D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013–2022. Přístup online: https://ekalba.lki.lt/bendrinės-lietuvių-kalbos-žodynas [citováno 15. 8. 2022].

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, ed. V. Ambrazas, 4. opravené vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2006.

DLKŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, šéfredaktor St. Keinys, 8. opravené a doplněné vydání, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Přístup online: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas/.

Garšva Kazimieras 2012: Lietuvos moterų nepriesaginės (latviškos darybos) pavardės. – Kalbos kultūra 85, 216–224.

Jezukevičienė Rima 2023: Moterų pavardžių klausimu. – Gimtoji kalba 5, 21–22.

Judžentis Artūras 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos, Vilnius: VU leidykla.

Kiseliūnaitė Dalia 2023: Dar kartą apie moterų pavardžių burbulą. – 15min.lt, 6. 6. 2023. Přístup online: https://www.15min.lt/naujiena/aktualu/nuomones/dalia-kiseliunaite-dar-karta-apie-moteru-pavardziu-burbula-18-2064732 [citováno 10. 7. 2023].

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 1, ed. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

140

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

Závěr Vědecké rady Institutu litevského jazyka „K návrhu zákona, kterým se mění článek 3 zákona Litevské republiky č. XIV-903 o psaní osobních jmen a příjmení v dokumentech, č. XIVP-2700“. Vypracovala pracovní skupina: dr. Laimutis Bilkis, akad. prof. habil. dr. Grasilda Blažienė (vedoucí skupiny), prof. dr. Dalia Kiseliūnaitė, dr. Rita Miliūnaitė, dr. Daiva Murmulaitytė. Přístup online: http://lki.lt/lietuviu-kalbos-instituto-mokslo-tarybos-nutarimas-del-isvados-lietuvos-respublikos-as-mens-vardo-ir-pavardes-rasymo-dokumentuose-istatymo-nr-xiv-903-3-straips-nio-pakeitimo-istatymo-projekto/ [citováno 15. 9. 2023].

Návrh zákona Litevské republiky č. XIVP-2700, kterým se mění článek 3 zákona č. XIV-903 o psaní osobního jména a příjmení v dokumentech. Přístup online: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/e557d8a0ea5611eda305cb3bdf2af4d8?jfwid=-bxdpcdur9 [citováno 25. 6. 2023].

Zasedání Seimasu Litevské republiky dne 4. července 2023. Přístup online: https://www.lrs.lt/sip/portal.show?p_r=35826&p_k=1&p_a=media_object_viewer&gui-d=4B73D31A-AF71-4D4C-8D76-9FC73E0B3717, přibližně od času 54:45 záznamu [citováno 10. 8. 2023].

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), redakční rada G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, šéfredaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (aktualizovaná verze, 2018). Přístup online: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.

Miliūnaitė Rita 2013: Ką manote apie nepriesagines moterų pavardes? Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Miliūnaitė Rita 2022: Įvairuojantys ir nauji lietuvių kalbos reiškiniai XXI a. pradžioje: sistematika ir pokyčių kryptys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Miliūnaitė Rita 2023: Jazyk není koncertem přání aneb Co gramatika říká o Šarkách? – Respublika.lt, 7. 2. 2023; znovu zveřejněno: RaseiniaiTV.lt, 10. 2. 2023. Přístup online: http://raseiniaiTV.lt/kalba-nera-pageidavimu-koncertas-arba-ka-gramatika-sako-apie-sarkas/ [citováno 1. 8. 2023].

Miliūnaitė Rita 2023a: Litevský jazyk má být záměrně zpřeházen tak, aby se stal odpudivým. – Alkas.lt, 26. 7. 2023. Přístup online: https://alkas.lt/2023/07/26/r-miliunaite-norima-sujaukti-lietuviu-kalba-taip-kad-ji-taptu-atgrasi/#comments [citováno 1. 8. 2023].

Murmulaitytė Daiva 2021: Nová slova litevského jazyka z hlediska vyjádření pohlaví. – Lietuvių kalba 16, 51–69. Přístup online: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/24927/24771 [citováno 10. 7. 2023].

Murmulaitytė Daiva 2022: Homonymie slovotvorných formantů a její označování v příručce slovotvorby. – Acta Linguistica Lituanica 87, 200–223. Přístup

Straipsniai / Articles

141

DAIVA MURMULAITYTĖ

online: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/2192/2296 [citováno 20. 9. 2023].

Murmulaitytė Daiva 2023: Vařila kašičku, aneb ještě jednou o příjmeních „s a na konci“. – Delfi.lt, 11. 8. 2023. Přístup online: https://www.delfi.lt/news/ringas/lit/daiva-murmulaityte-vire-vire-kose-arba-dar-syki-apie-pavardes-su-a-pabaigoje.d?i=d=94130745&fbclid=IwAR31vsiw su12YtMt3ASqobpHfJHk2gkrW3wRNFAJgY6cT-ojndAdlWrvNxpk [citováno 11. 8. 2023].

ND – Miliūnaitė Rita, Aleksaitė Agnė. Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas [průběžně aktualizovaná online příručka od roku 2011], sest. R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Přístup online: https://ekalba.lt/naujazodziai/ [citováno 3. 7. 2023].

Paulauskienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija: přednášky pro litevisty, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Paulauskienė Aldona 2007: Lietuvių kalbos morfologijos pagrindai, Kaunas: Technologija.

Tisková konference poslance Seimasu Stasise Tumėnase „Je třeba se hádat s gramatikou a měnit ustálené tradice tvorby ženských příjmení?“ – Atviras Seimas, 17. 5. 2023. Přístup online: https://www.youtube.com/watch?v=MxT4yQfp_ds [citováno 18. 5. 2023].

Skardžius Pranas 1996 [1943]: Rinktiniai raštai 1: Lietuvių kalbos žodžių daryba, faksimilové vydání, připr. A. Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija, 2. vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Usnesení Státní komise litevského jazyka o tvorbě ženských příjmení č. N–2(87) (26. června 2003). Přístup online: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.214783 [citováno 3. 9. 2023].

Stanovisko Státní komise litevského jazyka k návrhu změny zákona o osobních jménech. Přístup online: https://www.vlkk.lt/naujienos/komisijos-posedziai/vlkk-pateike-seimui-isvada-del-asmenvardziu-istatymo-pakeitimo-projekto [citováno 30. 9. 2023].

ŽDV – Murmulaitytė Daiva, Aleksaitė Agnė. Žodžių darybos vedlys [elektronický zdroj], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Přístup online: https://ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys/ [citováno 3. 9. 2023].

142

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Moterų pavardžių reforma lietuvių kalbos žodžių darybos aspektu

Reforma ženských příjmení v litevštině z perspektivy slovotvorby

SHRNUTÍ

Osobní jména zahrnují více než jen identitu jednotlivce; příjmení by nemělo být považováno za výhradní vlastnictví osoby. Jako lexikální vrstva patří osobní jména do jazykového systému. Reformy příjmení, zejména ty motivované subjektivními důvody spíše než přirozeným vývojem jazyka, se proto týkají nejen lidských práv, ale také lingvistických hledisek. Tradiční litevská ženská příjmení odrážejí pohlaví a rodinné vztahy. Z tohoto důvodu by však neměla být kategoricky považována za zastaralou tradici. Systematičnost této lexikální vrstvy, její vzájemné vztahy a vlastní zákonitosti slovotvorby, morfologie, syntaxe atd. nelze přehlížet. Při reformování tohoto systému je z významných sociokulturních důvodů, přesahujících pouhou estetiku, nezbytné posoudit perspektivy vývoje litevského jazyka a předvídat možné důsledky změn. Stať upozorňuje na konkrétní aspekty morfologie (slovotvorby) litevského jazyka, které jsou v diskusích o návrhu legalizovat litevská ženská příjmení zakončená na –(i)ą. často přehlíženy nebo ignorovány.

Tento návrh je považován za nevědecký, není založen na výzkumu slovotvorby a úzu a neodráží žádné nové slovotvorné tendence, a to ani u příjmení, ani u obecných slov. Odporuje zákonitostem litevské slovotvorby. Potřeba uvedených příjmení je založena především na subjektivních (estetických apod.) kritériích, avšak potenciální škoda, kterou by tato inovace mohla litevskému jazyku způsobit, je značná. Především kvůli narušení morfologického systému litevského jazyka. Za druhé, a ještě významněji, pravděpodobně povede k další reformě systému příjmení a k přijetí „anglosaského“ modelu, tj. ke sjednocení mužských a ženských příjmení. Právě tento model by nepochybně narušil systém litevských příjmení a zničil jeho jedinečnost.

V litevštině se k tvorbě nomina generis obvykle používají jiné slovotvorné prostředky. V mikrosystému příjmení nomina feminina zahrnují odvozeniny s příponami -ienė, -uvienė; -aitė, -ytė, -(i)utė. Kromě pohlaví taková příjmení označují také sociální status ženy – zda je vdaná, nebo svobodná. Pokud jde nejen o příjmení, univerzálním prostředkem tvorby nomina feminina je koncovka -ė. V roce 2003 bylo legalizováno používání této koncovky u ženských příjmení, která nevyjadřují rodinný stav ženy. Z perspektivy 20 let lze tuto odůvodněnou reformu pravděpodobně považovat za úspěšnou. Vytvořila však jednu výjimku: pokud mají mužská příjmení koncovku -ė (např. Bložė, Gaulė, Lapė, Paukštė atd.), ženská příjmení nevyjadřující rodinný stav se s nimi formálně shodují.

Straipsniai / Articles

143

DAIVA MURMULAITYTĖ

Jediný způsob, jak s určitými výhradami spatřovat slovotvornou opozici mezi takto formálně shodnými mužskými a ženskými příjmeními, spočívá právě ve slovotvorné funkci koncovky -ė – jde o koncovku, s níž se ve spisovné litevštině tvoří nomina feminina. I když jsou ženská příjmení považována za odvozeniny od mužských příjmení, nelze tento výjimečný případ považovat za precedens a využít jej k dalšímu rozvíjení reformy ženských příjmení. U příjmení zakončených na -(i)a (např. Šarka, Dausa, Biekša, Pajeda, Mulia atd.) taková slovotvorná opozice nemůže existovat, protože koncovka -(i)a tuto slovotvornou funkci – odlišit odvozeninu od základového slova z hlediska (ženského) pohlaví – neplní.

Přijato 4. října 2023.

DAIVA MURMULAITYTĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, Vilnius, LT-10308, Lietuva

[email protected]

144

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX