VÁCLAV BLAŽEK

Masarykova univerzita

ORCID iD: orcid.org/0000-0002-6797-7188

Oblasti výzkumu: baltská a indoevropská etymologie a onomastika.

DOI: doi.org/10.35321/all89-02

MAPOVÁNÍ INDOEVROPSKÉ ANATOMICKÉ TERMINOLOGIE II: LOTYŠSKÉ GAĻA „MASO“

Mapování indoevropské anatomické terminologie II: lotyšské gaļa „maso“

ANOTACE

Tato studie analyzuje lotyšské gaļa „maso, tělo“ z hlediska indoevropské anatomické terminologie a identifikuje jeho kognáty ve staroirském gaile „žaludek“, v „parafrygickém“ γάλλια „střeva“ se stejným sufixálním odvozením v *-io-/*-ieH₂- a dále ve staromakedonském γόλα „střeva“, řeckém χολάδες „vnitřnosti, útroby“ a slovanském *žěĺǫbъkъ / *žęĺǫb(cь) „žaludek“, přičemž všechny lze odvodit od anitového kořene *gh'elor jeho apofonických variant. Ostrovní keltské *exs-glasso-/ā- „žaludek“, pokud je odvoditelné z *eǵʰegʰs-(ǵʰ)(h)l(H)-stH₂o- „vyčnívající z *ǵʰ(h)l(H)-“, implikuje, že *(ǵʰ)(h)l(H)- by mělo označovat jiný vnitřní orgán, pravděpodobně „žluč“, jehož označení odvoditelné od kořene *ǵʰelh₃- „zelený, žlutý“ je doloženo v několika indoevropských větvích. Diskutována je také alternativa, pokud je γάλλια „střeva“ řeckého původu.

KLÍČOVÁ SLOVA: lotyština, indoevropština, anatomická terminologie, tvoření slov, etymologie.

ANOTACE

Článek analyzuje z hlediska indoevropské anatomické terminologie lotyšské gaļa „maso“ a stanovuje příbuzné protějšky v dalších jazycích: staroirské gaile „žaludek“, „parafrygické“ γάλλια „střeva“ s příponou *-io-/-*–ieH₂-, dále spojované se staromakedonským γόλα „střeva“,

Straipsniai / Articles

27

VÁCLAV BLAŽEK

řeckým žoladés „vnitřnosti, střeva“ a slovanským *želǫdkъ / *želdъ(n)(ь) „žaludek“ – všechny protějšky lze odvodit od anitového kořene *gʰel nebo jeho apofonických variant. Ostrovní keltské *exs-glasso- / ā- „žaludek“, pokud je odvozeno z *eǵʰ s-(ǵʰ)l(H)-stH₂O- „vyčnívající z *ǵʰ(H)-“, implikuje, že *ǵʰ(H)- by mělo náležet jinému vnitřnímu orgánu, snad „žluči“, jejíž označení odvoditelné od kořene *ǵʰelH₃- „zelený, žlutý“ je doloženo v několika indoevropských jazykových skupinách. Diskutována je také alternativa, pokud je γαλῆια „střeva“ považováno za řeckého původu.

KLÍČOVÁ SLOVA: lotyština, indoevropština, anatomická terminologie, tvoření slov, etymologie.

1. DOKLADY

Lotyšské gala f. „Fleisch (zum Essen bestimmt)“, tj. „maso, tělo (určené k jídlu)“, s takovými odvozeninami, jako je deminutivum galīte, adjektiva galāns, galīgs „fleischig“, gaļuōts „fleischig, mollig, fett“ a složenina gaļēdis „Fleischfresser“ (ME I 598; EH I 381–82), je v rámci baltštiny izolované, snad s výjimkou „narévského“ faļa, opatřeného polskou glosou mięso „maso, tělo“, pokud je emendace *gaļa oprávněná (srov. Zinkevičius 1984: 12).

2. DOSAVADNÍ ETYMOLOGIE

Dosud byly formulovány tyto etymologické pokusy (v chronologickém pořadí): 2.1. Sommer (apud ME I 598) pomýšlel (s otazníkem) na určitou souvislost se slovanským *golb „holý“ a navrhl metaforu „nahé (maso)“ = „syrové (maso)“. V baltštině lze formy příbuzné slovanskému *golb „holý“ identifikovat v litevském gālyti, gāldau, gāldžiau dial. „stírat, třít, drhnout“, nugālyti „setřít, očistit“, lotyšském galdīt „loupat“, představujícím intenzivní sloveso na –dyti od zaniklého slovesa *galyti „stáhnout kůži, oloupat“ (Smoczyński 2018: 307). Na druhé straně je třeba jako nominální kognát slovanského *golb „holý“ uvést lotyšské gàle „eine dünne Eisdecke, Glatteis“; srov. ruské gólot „Eisdecke“ (ME I 617; Pokorny 1959: 349). 2.2. Stuart E. Mann (1984–1987: 312) spojil lotyšské gala s formálně odpovídajícím litevským galià f. „moc, síla, význam; zdraví“, což je průhledné deverbalní abstraktum na –iā– od slovesa galėti, galiù „moci, dokázat“; srov. lotyšské galēt, –ēju „dokončit, překonat obtíže, zvládnout, vydržet“ (Smoczyński 2018: 307–308; IE *gelH– „získat moc, autoritu“ – viz LIV² 185–186). Mann po Holgeru Pedersenovi (1909: 51) hledal oporu pro tento sémantický rozdíl v porovnání s řeckým

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Mapping Indo-European Anatomical Terminology II: Latvian gala ‘meat’

χῖχυς f. „síla, moc“ s velšským cig „maso, tělo“; srov. dále středovelšské (13^th století) cic, starokornské chic gl. „caro“, středobretonské quic, bretonské kig (GPC), avšak obecně přijímaný kognát britonských forem, staroirské cíchl f. „ženský prs“ (DIL C-182), ukazuje, že původní význam tohoto keltského etymonu byl od „síly“ spíše vzdálen (Matasović 2009: 204).

2.3. Konstantīns Karulis (1992: 285), jediný, kdo po Zigmasi Zinkevičiusovi zohlednil možný „narévský“ kognát, také spekuloval o vztahu gala k lotyšskému galēt, –ēju „dokončit, překonat obtíže, zvládnout, vydržet“ a dále ke slovům gals „konec, hrot, vrchol“ a dzelt, dzelu, dzelu „píchnout, bodnout, kousnout, pálit“ (ME I 541), odpovídajícím litevskému gãlas „konec, dovršení, závěr; smrt“ a gélti, gẽlia, gélė „bodnout, píchnout; kousnout (o hmyzu, zmiji); prudce bodat, bolet“ (Smoczyński 2018: 327–328: IE *gʷelH– „probodnout, způsobit bolest“ – viz LIV 207).

3. NOVÁ ETYMOLOGIE

Tato studie si klade za cíl nabídnout alternativní řešení založené na srovnání s anatomickými termíny v dalších IE větvích. Připomeňme, že lotyština uchovává některé termíny zděděné z IE prajazyka, které nemají pokračování v jiných baltských jazycích, např. lotyšské asins „krev“ (ME I 143; Pokorny 1959: 343). Existuje několik slibných vnějších kognátů:

3.1. Staroirské gaile m. „žaludek; břicho, děloha, střeva“ (DIL G-22) lze odvodit z protokeltského *galio a dále z *gl̥io podle Patrizie De Bernardo Stempel (1987: 32, 50, 131; 1999: 208), nebo z *gl̥Hio podle Deborah Hayden & David Stifter (2022: § II.5, s odkazem na Zair 2012: 70–77, 89–93). Spolu s Juliem Pokorným (1959: 365) odvozuje de Bernardo Stempel gaile od slovesa gelid „spásá, spotřebovává“ (DIL G-60). August F. K. Fick (1881: 211) již dříve spojil gelid s velšským gele „pijavice“ a dále se starohornoněmeckým kela f. „hrdlo, jícen, hrtan, hltan; žábry“; latinským gula f. „hrdlo, jícen“; sanskrtským gala– m. „hrdlo“; arménským klanem „polykám“, aor. e–kowl; ruským goltát’ „hltat“. Tento řetězec komparand byl víceméně zachován u Waldeho & Pokorného I 621; Waldeho & Hofmanna I 625–626; Pokorného 1959: 365.

Dnes se obecně přijímá, že sanskrtské gala– „hrdlo“ je odvozeno od IE slovesa *gʷelH₃ „hltat“ (Pokorny 1959: 474; EWAI I 469–470, 476; Kümmel LIV 211).

Arménské kłō/°kowl, latinské gula a ruské goltát’ odvozuje Martin Kümmel (LIV 192) od kořene *gʷel- „hltat, polykat“, avšak v keltštině a germánštině bychom očekávali počáteční reflex *gʷ, totiž *band

Straipsniai / Articles

29

VÁCLAV BLAŽEK

*kwu. Zde Ranko Matasović (2009: 145) upřednostňuje plausibilnější rekonstrukci *gleu-.

Stefan Schumacher (2000: 57, 70; 2004: 271–272), následovaný Kümmel (LIV 217–218) a Nicholasem Zairem (2012: 188–189), spojuje staroirské gelid „spásá, spotřebovává“ se substantivem gelt f. „pastva, krmení“ a dále s britonským označením „tráva“: starovelšské (^9th století) guel, střední a moderní velšské gwellt m., kornské gwels id., starobretonské gueltiocion gl. „fenosa“, přičemž rekonstruuje protokeltsk é kořen *gʷel-, implikující IE *gʷʰel-, ačkoli by byl omezen pouze na keltštinu. Matasović (2009: 145) vyjadřuje pochybnosti o existenci takového kořene. Dodejme, že kořen britonského slova pro „trávu“ je slučitelný se staroseverským vǫllr m. „Ebene, Feld, Wiese“ (De Vries 1977: 673), nezávisle na protoformě *walþu nebo *walnu-, a dále s chetitským wellu- „pastvina, louka“ < *uelnu- (Kloekhorst 2008: 998).

Starohornoněmecké kela f. „hrdlo, jícen, hrtan, hltan; žábry“ spolu se starosaským kel ve složenině kelgirithi n. „Genusssucht“, středodolnoněmeckým kēle, starodolnofranckým kela f., středonizozemským kele, starofríským kele, staroanglickým ceole f. „hrdlo, jícen; rokle, soutěska; příď lodi“ odrážejí pragermánské *kēlōn- (EWAhd V 451–454). Existuje také varianta s jinou sufixální expanzí: starohornoněmecké kelur m. (i-kmen) „hrdlo, jícen, lalok na krku“, kelura f. (ōn-kmen), keluro m. (an-kmen) „lalok, visící kožní řasa na krku; lalok“,?starosaské kelur „lalok“; staroanglické ceolor m. „hrdlo, jícen“, obvykle odvozované z pragermánského *keluz- (EWAhd V 452, 464–465). Guus Kroonen (2013: 284) však tuto rekonstrukci upravil na *kelurō f., čímž ji sjednotil s *kelōn-, přičemž oba členy patří k původnímu r/n-heteroklitickému paradigmatu. Na druhé straně jeho odvození *keluro/*kelōn od zdánlivého kořene *gʷelH₁ není nutné, protože kořen *gel je zcela dostačující (srov. EWAhd V 452–453). Tato protoforma je slučitelná také s rozšířenou podobou *gleu, kterou upřednostňuje Matasović (2009: 145), a to stejným způsobem jako slovní kořeny *ser- „běžet, spěchat“ (EWAI II 705–706) vs. *sreu- „téci“ (LIV 588) nebo *der- „zerreissen, zerspringen“ vs. *dreǵ(H)- „niederschneiden“ (LIV 119, 129) nebo *dreH₂- „běžet, *drem- „běžet“, což implikuje primární kořen *der-, vs. *dreu- „běžet“ (LIV 127–129) atd.

3.1.1. Hayden & Stifter (2022) rozšiřují keltský materiál a přidávají staroirské eclas (kmen oor ā) „žaludek“ (DIL E-40), moderní irské eaglais „ptačí žaludek“ neboli „vole“, s jejich britonskými protějšky: velšské glasog „žaludek drůbeže, vole, ledvina“, afu (g)las „vole“, doslova „glas-játra“ (GPC); starokornské glas gl. „stomachus“ (Campanile 1974: 49); středobretonské elas „vole“ (Catholicon; Vannetais), „játra“ (Liber Vocabulorum), moderní bretonské elaz „gésier“ (Deshayes 2003: 212) < obecně keltské *exs-glasso- /ā- < *eǵʰs „z“ + *(ǵ̂)(h)lH-stH₂o-. De Bernardo Stempel (2023: 19) však přesvědčivě prokázala

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Mapping Indo-European Anatomical Terminology II: Latvian gala ‘meat’

že sekvence *CL̥sC se vyvíjí přes *CaLsC, pravděpodobně dosud zachovanou v keltibérštině, k metatezované podobě *CLasC v reziduální obecné keltštině. Proto lze obecně keltské *exs-glasso-/ā odvodit také z *eǵʰs + *gʷʰl̥-stH₂o-. Oba keltské anatomické termíny, *galio a *exs-glasso-/ā-, označovaly víceméně tentýž vnitřní orgán, „žaludek“. Při analýze jejich projekce zpět do protoindoevropštiny, *gʷʰl̥(H)io- „náležející k *gʷʰl̥(H)-“ a *eǵʰs-s-(gʷʰl̥)(H)-stH₂o- „z *(gʷʰl̥)(H)-“ je poměrně obtížné pochopit, že by obě formace měly stejný význam, pokud *(ǵʷ)(h)l̥- znamenalo totéž. Jednou možností je předpokládat, že *(ǵʷ)(h)l̥(H)- v *eǵʰs-s-(gʷʰl̥)(H)-stH₂o označovalo jiný vnitřní orgán. Vhodným kandidátem je „žluč“, odvoditelná od kořene *ǵʰelh₃- „zelený, žlutý“ > avestánské zāra m. „žluč“; řecké χόλος a χολή „žluč; hořká nenávist, hněv“, χολέρα „cholera, nemoc žaludku způsobující zvracení a průjem“; germánské *galla m., *gallōn f. „žluč“ > staroseverské gall n., staroanglické gealla m., starosaské a starohornoněmecké galla f. id.; baltské *žulti- > litevské tulžìs, tulžẽ „žluč; žlutohnědý sekret z jater“, lotyšské žũl(k)ts „žluč“; staroslověnské z̑l̥čь id. (Pokorny 1959: 429; Beekes 2010: 1641–1642; Kroonen 2013: 165; Boček, ESJS XIX 1131; Smoczyński 2018: 1536). V keltštině není zjevný pokračovatel kořene *ǵʰelh₃- „zelený, žlutý“ ve významu „žluč“, pouze označení barvy ve velšském gell „žlutý, hnědý, ryzák“ a bretonském gell „hnědý“. Myšlenka, že jeho odvozený význam „žluč“ je skryt v keltském *exs-glasso-/ā- „vyčnívající ze žluči“ = „žaludek“, je velmi lákavá. Z tohoto důvodu nebude keltské *exs-glasso-/ā v následujícím výzkumu zohledněno.

3.2. Hayden & Stifter (2022: § II.V) doplňují komparanda a přidávají dvě glosy z lexikonu Hésychia Alexandrijského, sestaveného kolem roku 500 n. l.:

3.2.1. γόλα · ἔντερα. Μακεδόνες (Latte, Cunningham 2018: 516, γ-769; srov. Kalléris 1954: 138–139, § 50 o jiných interpretacích, totiž †γόδα nebo †ϝόδα).

3.2.2. γάλλια · ἔντερα (Latte, Cunningham 2018: 485, γ-106). Pokud zde není etnonymum, řecký původ byl citovanému slovu implicitně připsán, není to však pevné pravidlo. Např. glosa δαλάγχαν · θάλασσαν (Latte, Cunningham 2018: 538, δ-148) byla identifikována jako makedonská (Schmidt 1867: 370), a to bez jakéhokoli etnonyma. Vzhledem k tomu, že glosě γάλλια · ἔντερα předchází glosa γάλλαρος· Φρυγιακὸν ὄνομα, lze u slova γάλλια rovněž uvažovat o témže, tj. frygickém původu. Používejme glottonymum „parafrygický“. Termín „makedonský“ je zde užíván ve smyslu jazyka tzv. makedonských glos, v nichž β, δ, γ odpovídají řeckým φ, θ, χ. Totožné pravidlo fungovalo ve frygštině (s výjimkou palatalizujícího kontextu, kdy se γ mění v ζ). Makedonské a frygické γ by implikovalo jak IE *g-/*ǵ̂-, tak *gʰ-/*ǵʰ-, zatímco řecké γ odráží pouze

Straipsniai / Articles

31

VÁCLAV BLAŽEK

IE *g−/*ĝ−. To znamená, že makedonské γόλα lze odvodit z *(ĝ)ol(H)–eH₂− nebo *(ĝ̂)hol(H)–eH₂−, pokud šlo o nom. sg. f. Lze je však identifikovat jako nom. pl. ntr., což implikuje nom. sg. ntr. *γόλ.ov. Obtížnější je analýza glosy γάλια. Vezmeme-li v úvahu {snad} frygické¹ βαλλίον n. „falus“, pl. βαλλία „intimní části“ [Herodas], v souvislosti s jejich vztahem k řeckému φαλλός m. „mužský úd“, φαλλίων [Suida] = φαλλοφόρος, περιφαλλία · πομπὴ Διονύσω τελουμένη τῶν φαλλῶν [Hésychios] (Beekes 2010: 197, 1550), a dále ke staroirskému ball „úd, část těla“, německému dial. bille „penis“, bulle „vulva“ aj., odrážejícím *bʰl̥nᵒ (Pokorny 1959: 120–121), lze γάλια promítnout do *(ĝ)lnieH₂− nebo *(ĝ̂)lnieH₂− v případě frygického původu a do *(ĝ)lieH₂−² nebo *(ĝ̂)lnieH₂−, pokud je řeckého původu. Přirozeně by γάλια mohlo představovat také nom. pl. ntr. V tom případě by měl být nom. sg. rekonstruován jako (i)o-kmen *γάλιον. Analogické nosové rozšíření lze identifikovat v latinském hernia „kýla“ vs. haruspex „věštec, který předpovídal budoucnost prohlídkou vnitřností zvířecích obětí“ (Walde & Hofmann I 643). Tento kořen *gʰerH− s nosovým rozšířením se objevuje v litevském žarnà nebo žárną „tenké střevo“, pl. žárnos „střeva“, lotyšském zar̃nas f. pl. „střeva“, zarni m. pl. „vnitřnosti“; staroseverském gørn f. „střevo“, pl. garnar „Eingeweide“, starosaském mid-garni m. „arvina“ (Pokorny 1959: 443).

3.3. Pokud glosa γάλια není řeckého původu, nýbrž např. frygického (parafrygického), počáteční hláskou prajazyka mohl být aspirovaný velár *(ĝ̂)h−. Pro tento případ Hayden & Stifter (2022, § II.V) stále přidávají řecké κολάδες f. pl. „vnitřnosti, útroby“ [Ilias] (Beekes 2010: 1641), odvoditelné z *(ĝʰ)hol−nd−, a slovanské *žel̨dbъkъ m. „žaludek“ > bulharské želádak; slovenské žalúdok, české žaludek, hornolužickosrbské žołdk, polské żołądek; ukrajinské želúdok, ruskoslověnské želudъkъ, ruské želúdok / *želǫbъ(cb) > makedonské želudec, srbochorvatské želudac, slovinské želǫdec; staroruské želudь, odvoditelné z *gʰel−ond− (Vasmer I 416; Derksen 2008: 556; Snoj 2016: 889). Je třeba zdůraznit, že slovanský příklad vylučuje počáteční palatální veláru.

3.4. Latinské helluō, –ōnis m. „žrout, marnotratník“ [Terentius†], helluor „hltám, požírám“ [Cicero], nám umožňuje uvažovat také o italickém kognátu, pokud je odvozen z protoformy *gʰelnuᵒ, a nikoli z *gʰelsuᵒ, jak se domníval Johann Knobloch (1973). Je lákavé spekulovat o původní složenině *hell(i)-vorus *„požírač břicha“ podle carni-vorus „masožravý“ [Plinius], srov. vorō „hltám, požírám, spotřebovávám“, srovnatelně s řeckým γαστερο-πλήξ „žrout“ [Eustathius z Thessaloniky], doslova „hladič břicha“. Z hypotetické složeniny

¹ Tak Haas 1966: 159.

² Srov. řecké καλός „krásný, urozený, dobrý“ [Ilias], boiótské καλφος id., komparativ καλλίων, superlativ κάλιστος, kromě κάλλος n. „krása“ [Ilias] (Beekes 2010: 626–27).

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Mapping Indo-European Anatomical Terminology II: Latvian gaļa ‘meat’

*hell(i)-vorus by bylo utvořeno deponentní sloveso helluor a nakonec substantivum n-kmen helluō, -ōnis.

4. DISKUSE PROTOFORMY

Některé příklady lze odvodit od kořene *gel-, jiné od *gʰel- a třetí skupina neumožňuje rozhodnout mezi *gel a *gʰel-. Oba kořeny jsou pravděpodobněji anit než set. Porovnejme oba vzorce z hlediska tvoření slov.

4.1. *gel−

kořen/přípona | *−o−/*−eH₂− | *−i̯o−/*−i̯eH₂− | *−n−i̯o−/*−n−i̯eH₂− | *−r−/*−n− *gel− | | | | Gmc. *keluro/*kelōn− *gol− | Mc. γόλα | Ltv. gala | | *gl̥− | | OIr. gaile?Gr. γάλλια |?Gr. γάλλια |

4.2. *gʰel−

kořen/přípona | *−o−/*−eH₂− | *−i̯o−/*−i̯eH₂− | *−n−i̯o−/*−n−i̯eH₂− | *−n + u° | *−nd−/*−ond− *gʰel− | | | |?Lat. helluō | Sl. *želǫdbъ & *želǫdъ (ch) *gʰol− | Mc. γόλα | Ltv. gaļa | | | Gr. χολάδες *gʰl̥− | | OIr. gaile |?PaPhr. γάλλια | |

Zkratky: Gmc. germánština, Gr. řečtina, Lat. latina, Ltv. lotyština, Mc. {staromakedonština}, OIr. staroirština, PaPhr. parafrygština, Sl. slovanské jazyky.

4.3. Diskuse.

Staroirské sloveso gelid „spásá, spotřebovává“ může odrážet jak *gel, tak *gʰel-. Sémantickou souvislost tohoto slovesa s orgány trávicí trubice, počínaje „hrdlem“ nebo „jícnem“ přes „žaludek“ až ke „střevům“, lze

Straipsniai / Articles

33

VÁCLAV BLAŽEK

srovnat se vztahem řeckého γαστήρ f. „břicho, bachor, děloha“ [Ilias] ke slovesu γράω „hlodám, jím“, sanskrtskému grásate „požírá“, což pro řečtinu implikuje primární podobu *γαστήρ (srov. Buck 1949: 253, § 4.46; Beekes 2010: 262, 286). V každém případě nám scénář založený na kořeni *gʰel umožňuje vysvětlit větší počet anatomických termínů, a proto je toto řešení vhodnější, nezávisle na přijetí primárního odvození od slovesa typu staroirského gelid nebo na uznání neodvozeného primárního substantiva *gʰel v indoevropském prajazyce. Na druhé straně, pokud je Hésychiova glosa γάλλια řeckého původu, kořen *gel se vrací do hry a germánské *keluro/*kelōn- „hrdlo, jícen“ se stává kompatibilním kognátem. V takovém případě je nutné pracovat se dvěma kořeny *gel a *gʰel-, které mohly označovat „trávicí trubici“, respektive „žaludek, střevo“. Lotyšské gaļa „maso, tělo“ a staroirské gaile „žaludek; břicho, děloha, střeva“ lze odvodit od obou.

5. SÉMANTICKÁ MOTIVACE

Sémantický rozptyl mezi „masem“ a některým vnitřním orgánem břicha není triviální, lze jej však ilustrovat příklady z afroasijských jazyků (viz Blažek 2020: 46–47, 90):

(a) Severní kušitské jazyky: bežské fîʾ m. „břicho, žaludek, nitro“ (Hudson apud Blench) = f i, fîʾi m. „žaludek; nitro“ (Roper) = f(i)ʾ m. „Inneres, Mitte, Magen, Bauch“ (Reinisch) = fį, fe m. „Bauch(höhle), innere Eingeweide“ (Almkvist); východní kušitské jazyky: somálské fììʃ „Bauch, Herz, Verstand, Laune“ (Reinisch); berberské jazyky: (severní) tazerwalt tifí/á/ú „maso“ (Stumme), semlalské tifiyyi, ntifské tifiy, baamranské tifiyi; (západní) zenagské tfǝ iji (Nicolas) „maso“. Lákavé je přidat egyptské fꜣ.t „kus masa“ (WPS 437).

(b) Semitské *šir- > akkadské šīru(m) „maso; tělo; znamení z vnitřností“ (AHw 1248), fénické šʾr „maso, tělo“, ugaritské šir „tělo“, hebrejské šəʾēr „maso, tělo“ (DUL 786; SED I 210–211).

REFERENCES

AHw – Akkadisches Handwörterbuch 1–3, unter Benutzung des lexikalischen Nachlasses von B. Meissner, bearb. von W. von Soden, Wiesbaden: Harrassowitz, 1965–1981.

Beekes Robert S. P. 2010: Etymological Dictionary of Greek 1, with the assist. of L. van Beek, Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series, 10, Leiden, Boston: Brill.

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Mapping Indo-European Anatomical Terminology II: Latvian gala ‘meat’

Blažek Václav 2020: An Excerpt from the Comparative and Etymological Dictionary of Beja: Anatomical Lexicon. – Folia Orientalia 57, 25–125. Available at: https://journals.pan.pl/dlibra/show-content?id=117169.

Buck Carl D. 1949: A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages, Chicago, London: University of Chicago Press.

Campanile Enrico 1974: Profilo etimologico del cornico antico, Biblioteca dell’Italia dialettale e di studi e saggi linguistici, 7, Pisa: Pacini.

De Bernardo Stempel Patrizia 1987: Die Vertretung der indogermanischen liquiden und nasalen Sonanten im Keltischen, Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, 54, Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck.

De Bernardo Stempel Patrizia 1999: Nominale Wortbildung des älteren Irischen: Stammbildung und Derivation, der Reihe Buchreihe der Zeitschrift für celtische Philologie, 15, Tübingen: Niemeyer.

De Bernardo Stempel Patrizia 2023: The Accents of Celtic: New Light on the Older and Oldest Stages, Heidelberg: Winter.

Derksen Rick 2008: Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

Deshayes Albert 2003: Dictionnaire étymologique du breton, Douarnenez: Le Chasse-Marée.

De Vries Jan 1977: Altnordisches etymologisches Wörterbuch^{, 3rd} ed., Leiden: Brill.

DIL – Dictionary of the Irish Language, Based Mainly on Old and Middle Irish Materials, ed. by E. G. Quin, compact ed., Dublin: Royal Irish Academy, 1990.

DUL – Del Olmo Lete Gregorio, Sanmartín Joaquín. A Dictionary of the Ugaritic Language in the Alphabetic Tradition^{, 2 vols, 2nd} ed., Leiden, Boston: Brill, 2003.

EH – Endzelīns Jānis, Hausenberga Edīte. Papildinājumi un labojumi K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai (= Ergänzungen und Berichtigungen zu K. Mühlenbachs Lettisch-Deutschem Wörterbuch) 1–2, Rīga: Kultūras fonda izdevums, 1934; Rīga: Grāmatapgāds, 1946.

ESJS XIX – Etymologický slovník jazyka staroslověnského 19, ed. by I. Janyšková, Brno: Tribun EU, 2018.

EWAhd V – Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutsch 5 (iba – luzzilo), unter der Leitung von R. Lühr, erarb. von H. Bichlmeier, M. Kozianka, R. Schuhmann mit Beiträg. von A. L. Lloyd unter Mitarb. von K. K. Purdy, Göttingen, Zürich: Vandenhoeck & Ruprecht, 2014.

Straipsniai / Articles

35

VÁCLAV BLAŽEK

EWAI – Mannfred Mayrhofer. Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen 1–3, Heidelberg: Winter, 1986–2001.

Fick August K. F. 1881: Zur lehre vom griechischen β, hrsg. von A. Bezzenberger, Beiträge zur Kunde der indogermanischen Sprachen, 6, 210–215.

GPC – Geiriadur Prifysgol Cymru: a dictionary of the Welsh language online, Cardiff: University of Wales, 1950f. Available at: https://welsh-dictionary.ac.uk/gpc/gpc.html.

Haas Otto 1966: Die phrygischen Sprachdenkmäler, Linguistique balkanique, 10, Sofia: Académie Bulgare des Sciences.

Hayden Deborah, Stifter David 2022: The Lexicography and Etymology of OIr. eclas. – North American Journal of Celtic Studies 6/2, 236–250.

Kalléris Jean N. 1954: Les anciens Macédoniens. Étude linguistique et historique 1, Collection de l’Institut Français d’Athènes, 81, Athénes, xxvi–328.

Karulis Konstantīns 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca (= Dictionary of Latvian Etymology) 1–2, Rīga: Avots.

Kloekhorst Alwin 2008: Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon, Leiden: Brill.

Knobloch Johann 1973: Lat. helluō, –ōnis m. ‘Prasser’. – Die Sprache 19, 63.

Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic, Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series, 11, Leiden, Boston: Brill.

Latte Kurt, Cunningham Ian C. 2018: Hesychii Alexandrini Lexicon 1 (A–Δ), Sammlung griechischer und lateinischer Grammatiker, 11, Berlin, Boston: De Gruyter.

LIV – Rix Helmut, Kümmel Martin, Zehnder Thomas, Lipp Reiner, Schirmer Brigitte. Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen, Wiesbaden: Reichert, 2001.

Mann Stuart E. 1984–1987: An Indo-European Comparative Dictionary, Hamburg: Buske.

Martirosyan Hrach 2010: Etymological Dictionary of the Armenian Inherited Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

Matasović Ranko 2009: Etymological Dictionary of Proto-Celtic, Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series, 9, Leiden, Boston: Brill.

ME – Mühlenbach Karl. Lettisch-deutsches Wörterbuch 1–4, redigiert, ergänzt und fortgesetzt von J. Endzelin, Riga: Lettisches Bildungsministerium, 1923–1932.

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Mapping Indo-European Anatomical Terminology II: Latvian gala ‘meat’

Pedersen Holger 1909: Vergleichende Grammatik der keltischen Sprachen 1, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch 1, Bern, München: Francke.

Schmidt Mauricius, ed., 1867: Heschychi Alexandrini Lexicon, Jena: Dufft.

Schumacher Stefan 2000: The Historical Morphology of the Welsh Verbal Noun, Maynooth Studies in Celtic Linguistics, 4, Maynooth: Department of Old Irish, National University of Ireland.

Schumacher Stefan 2004: Die keltischen Primärverben: ein vergleichendes, etymologisches und morphologisches Lexikon, unter Mitarb. von B. Schulze-Thulin, C. aan de Wiel, Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, 110, Innsbruck: Institut für Sprachen und Literaturen der Universität Innsbruck.

SED I – Militarev Aleksander, Kogan Leonid. Semitic Etymological Dictionary 1: Anatomy of Man and Animals, Münster: Ugarit-Verlag, 2000.

Smoczyński Wojciech 2018: Lithuanian Etymological Dictionary, ed. by A. Holvoet, S. Young with the assist. of W. Browne, Berlin, Bern, Bruxelles, New York, Oxford, Warszawa, Wien: Lang.

Snoj Marko 2016: Slovenski etimološki slovar, 3. izd., Ljubljana: Institut za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU.

Vasmer I – Vasmer Max. Ėtimologičeskij slovar’ russkogo jazyka 1, Moskva: Nauka, 1986 (Russian translation of O. N. Trubačev from the original Russisches etymologisches Wörterbuch 1, Heidelberg: Winter, 1950).

Walde & Hofmann I – Walde Alois, Hofmann Johann B. Lateinisches etymologisches Wörterbuch 1 (A–L), Indogermanische Bibliothek: Abteilung 1, Reihe 2, Heidelberg: Winter, 1938.

Walde & Pokorny I – Walde Alois. Vergleichendes Wörterbuch indogermanischen Sprachen 1, hrsg. J. Pokorny, Berlin, Leipzig: De Gruyter, 1927.

WPS – Hannig Rainer, Vomberg Petra. Wortschatz der Pharaonen in Sachgruppen: Kulturhandbuch Ägyptens, Mainz: von Zabern, 1999.

Zair Nicholas 2012: The Reflexes of the Proto-Indo-European Laryngeals in Celtic, Brill’s Studies in Indo-European Languages & Linguistics, 7, Leiden, Boston: Brill.

Zinkevičius Zigmas 1984: Pol’sko-jatvjažskij slovarik? – Balto-Slavjanskie Issledovanija 1983, 3–29.

Straipsniai / Articles

37

VÁCLAV BLAŽEK

Acknowledgement: This contribution originated with the support of the Specific Research Fund at Masaryk University. I am grateful to John D. Bengtson for his correction of English and to an anonymous referee for valuable comments and corrections.

Indoeuropiečių anatomijos terminijos kartografavimas II: latvių gala ‘mėsa’

SANTRAUKA

Straipsnyje aptariama latvių kalbos žodžio gala ‘mėsa’ vidinė sandara, vediniai ir kilmė. Apibendrinus jau žinomas etimologijas, pasiūlomas naujas aiškinimas. Šis žodis patenka į kelių indoeuropiečių kalbų grupių anatomijos terminų rinkinį ir pavadina organą, priklausantį virškinamajam traktui nuo „gerklės“ iki „žarnų“. Diskusija apima istorines fonetikos, žodžių darybos ir semantinės tipologijos aspektus.

Įteikta 2023 m. liepos 10 d.

VÁCLAV BLAŽEK Department of Linguistics and Baltic Studies Masaryk University Nováka 1, CZ-60200 Brno [email protected]

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX