Albina AUKSORIŪTĖ

NĚKOLIK BOTANICKÝCH TERMÍNŮ S. DAUKANTASE

Atšventėme vieno žymiausių Žemaičių mokslininkų ir rašytojų Simono Daukanto (1793–1864) 200-ąsias gimimo metines. Geriausiai žinomi jo istorijos veikalai „Darbas senųjų lietuvių ir žemaičių“, „Istorija žemaitiška“, „Būdas senovės lietuvių ir žemaičių“ ir kt. S. Daukantas rinko tautosaką, išleido „Pasakas masių“, „Daines žemaičių“, parašė keletą vadovėlių, išleido skaitinių knygelių vaikams. Be minėtų darbų, S. Daukantas dar parengė ir keletą knygelių, kuriose pateikiama praktiškų patarimų valstiečiams. 1847 m. buvo išleisti „Parodymas, kaip apynius auginti“, S. Daukanto verstas iš B. A. Grunardo vokiško leidimo, ir „Pamokymas apie auginimą taboko“, verstas iš D. Strukovo rusiško leidimo. 1848 m., pertvarkęs kalbą, S. Daukantas parengė spaudai Gotlybo Danieliaus Zetegasto „Bičių knygelės“ trečiąjį leidimą. 1849 m. išleistas Hermano Cigros knygelės „Pamokslas apie sodnus, arba daigynus vaisingų medžių“ S. Daukanto vertimas. Tais pačiais metais išėjo jo iš rusų kalbos versta knygelė „Pamokymas, kaip rinkti medines sėklas“ ir „Ugnies knygelė“, kuri buvo išėjusi anksčiau, o S. Daukantas parengė naują leidimą. 1854 m. pasirodė „Sėjamosios pašaro žolės“. S. Daukantas buvo išvertęs dar dvi knygeles, bet jų nepavyko išspausdinti, tai „Pamokslas, kaip girias kirsti, sėti ir diegti dėl al vieno ūkininko“ ir „Gaspadorius“.

Ve svých knížkách S. Daukantas poskytoval rolníkům praktické rady. Když psal o zemědělství, různých rostlinách a jejich pěstování, používal řadu botanických termínů. Tento článek pojednává o několika názvech rostlin, které S. Daukantas používal v těchto knížkách: „Návod, jak pěstovat chmel“ (dále zkráceně DAA), „Poučení, jak sbírat semena stromů“ (DMS) a „Kázání o sadech neboli ovocných školkách“ (DSD). Mnohé názvy rostlin v těchto knížkách se používají odedávna, např.: ąnžulas (dub) DMS, karktas (vrba) DSD, klewas (javor) DMS, liepa (lípa) DMS, juodalksnis (olše lepkavá) DMS, o belis (jabloň) DMS a další. Některé názvy používané S. Daukantem se liší od současných botanických termínů. Jde převážně o názvy rostlinných druhů.

56

S. Daukantas v názvech rostlinných druhů používá slova visurtinis, -ė, a visurtinasis, např.: kaštan's wissórtīnesis (Aesculus hippocastanum; kaštanas visurtin(i)asis) DMS 33; ousis wissórtinis (Fraxinus excelsior; uosis visurtinis) DMS 34; skrobla wissórtīnī (Carpinus betulus; skrobla visurtinė) DMS 36; lazda wissórtīne (Corylus avellana; lazda visurtinė) DMS 41. Ve všech těchto případech S. Daukantas používá uvedené slovo namísto dnes obvyklého přídavného jména paprastasis, -oji. V „Floře Litevské SSR“ (LF) se tyto druhy rostlin nazývají takto: paprastasis kaštonas (Aesculus hippocastanum L.) IV 621; paprastasis uosis (Fraxinus excelsior L.) V 158; paprastasis skroblas (Carpinus betulus L.) III 105; paprastasis lazdynas (Corylus avellana L.) III 108. Když však S. Daukantas probírá druhy javoru, zmiňuje klevą paprastąjį: klevas paprastasis (Acer platanoides) DSD 166. Na složené termíny S. Daukantase s komponenty visurtinis, visurtinasis mohl mít vliv i jeho současník J. A. Pabrėža.

Jurgis Ambroziejus Pabrėža (1771–1849) buvo žemaitis, gimęs dab. Skuodo raj. Večių km. Jo, kaip ir S. Daukanto, gimtasis kaimas buvo netoli Lenkimų miestelio. J. A. Pabrėža domėjosi gamtos mokslais, ypač botanika, medicina. Jo mokslo darbai liko rankraščiuose, tačiau jo veikla buvo reikšminga to meto mokslo raidai. S. Daukantas buvo pažįstamas ir susirašinėjo su J. A. Pabrėža, tad gali būti, kad jis buvo susipažinęs ir su J. A. Pabrėžos botanikos darbais. Viename stambiausių botanikos darbų „Tayslós augumyynis“ J. A. Pabrėža augalų rūšims vadinti vartoja sudėtinių terminų dėmenis visurtinis, -ė ir visurtinasis, -ioji, pvz.: kasztans wysórtyynesis (Aésculus hippocastanum; kaštanas visurtinasis); apynis wysórtyynesis (Húmulus lúpułus; apynis visurtin(i)asis); myžis wysórtyynis (Hórdeum vúlgare; miežis visurtinis); óusis wysórtyynis (Fráximus excelsior; uosis visurtinis); tazda wysórtyynoji (Córýlus avellana; lazda visurtinioji); skrobla wysórtyynoji (Carpinus betulus; skrobla visurtinioji) ir kt. terminai. Terminai su pažyminiu visurtinis, -ė, visurtinasis, -ioji gana dažni J. A. Pabrėžos darbe „Taislius auguminis“, bet ir čia retkarčiais pasitaiko terminų su dėmeniu paprastasis, -oji, pvz.: žalwy paprastooji (Póa trivialis; žalvė paprastoji); bódie paprastooji (Agaricus trivialis; budė paprastoji).

V kalendářích a dalších spisech žemaitského Laurynase Ivinskise (1810–1881) nebyly nalezeny botanické druhové termíny s komponenty visurtinis, -ė a visur-

57

tiniasis, -ioji. L. Ivinskis ve svých spisech používá složené botanické termíny pouze s komponentem paprastasis, -oji. V kartotéce „Slovníku litevského jazyka“ jsou příklady se slovy visurtinis, -ė a visurtinis, -ioji rovněž vypsány pouze z prací J. A. Pabrėži a S. Daukantase, takže se zdá, že tyto termíny používali jen tito dva autoři. Lze předpokládat, že toto slovo bylo vytvořeno k označení rostlin „vyskytujících se všude“.

Je třeba krátce pojednat také o základních komponentech termínů skrobla visurtinė a lazda visurtinė. V LF III se jako základní komponent používá podstatné jméno mužského rodu skroblas, uvádějí se také synonyma skrobla, skoblė, skuoblas, skroblus, džiūsna ir jovaras. „Slovník současné litevštiny“ uvádí jako normu podobu skroblas. LKŽ XII ukazuje, že tomuto stromu se skrobla říká v okresech Kretinga, Raseiniai, Skuodas, Telšiai a Šakiai. Podobu skrobla najdeme v gramatice M. Akelaitise; ve svých spisech ji používali nejen S. Daukantas, ale také J. A. Pabrėža a L. Ivinskis, přičemž posledně jmenovaný uváděl jako synonymum také skroblas. V „Litevském botanickém slovníku“ (LBŽ), vydaném v roce 1938, se používá termín paprastasis skroblas a uvádějí se již zmíněná synonyma.

Strom Corylus avellana se v LBŽ nazývá riešutiniu lazdynu; uvádějí se jeho synonyma lazda, lazdenis, lazdų medis, riešutlazda, lazdų krūmai. Také P. Matulionis nazývá tuto rostlinu stejně ve své knize „Žolynas“ (1907). V LF III se používá termín paprastasis lazdynas a uvádějí se stejná synonyma jako v LBŽ. Termín lazda, který používal S. Daukantas, se vyskytuje ve starých písemných pramenech — ve slovnících K. Sirvydase, P. Ruigise a F. Kuršaitise i v pracích J. A. Pabrėži. L. Ivinskis ve svých spisech uvádí nejen lazda, lazdos medis, ale také termín lazdynas. V současnosti se ve spisovném jazyce používá termín lazdynas, v nářečích se však k tomuto účelu stále poměrně často používá i slovo lazda. „Slovník druskininkajského nářečí“ (1988) uvádí oba tyto termíny, zatímco „Slovník severovýchodních nářečí dünininků“ (1976) (ŠR Dün. Ž) uvádí názvy laza, lazynas ir lazdynas. U termínu lazda uvádí LKŽ VII příklady z okresů Kelmė a Trakai a z okresu Varenava v Bělorusku. Názvy lazda ir skrobla tedy zřejmě přešly do starých písemných pramenů z živého jazyka a dodnes se poměrně široce používají.

V knížce „Návod, jak pěstovat chmel“ S. Daukantas poměrně podrobně popisuje chmel a jeho pěstování. Tuto rostlinu nazývá stejně jako dnes — apinius (DAA), uvádí však jiné latinské označení — Dioeca pentandria. LBŽ a LF III popisují pouze jeden druh chmele

58

rostoucí v Litvě – chmel otáčivý (Humulus lupulus). Zajímavé je, že S. Daukantas rozlišuje lesní a zahradní chmel – „Apinys (Dioecia pentandria) yra dvejoks girinis ir daržinis, tai yra: giroj’ augąns, ar darž’i auginamas“ (DAA 11). S. Daukantas rozlišuje dva druhy zahradního chmele: česnekový neboli pozdní a srpnový neboli raný. Vysvětluje také, proč se tyto chmele takto nazývají. „Pirmosios weislės apinei yra vadinamis szesznakineis apineis <->, dwók szesznakó. <-> Wielaj Szilo mienesie teiszbrenst, to diel tąqnie jus waden wielibasejs apineis. Antrosios wejslės apinius waden qnkstybasejs arba rugpjūtinejs apineis, jog ligėj só rugejs pribrenst...“ (DAA 13). S. Daukantas píše, že tyto odrůdy se dále podrobněji rozdělují podle barvy a tvaru stonků a šištic. Zmiňuje také třetí odrůdu chmele, která se pěstuje v Anglii – „<-> yra wejsle, korę waden Cirundo apinejs <->“ (DAA 13), blíže ji však neprobírá. Protože nemáme německou knížku B. A. Grunarda, kterou S. Daukantas překládal, není jasné, zda tyto druhy chmele vyčlenil sám, anebo pouze přeložil a uvedl klasifikaci B. A. Grunarda. J. A. Pabrėža uvádí jen jeden druh chmele – aapiniis wysórtyynesis (Humulus lúpulus; apynys visurtin iasis), pouze v popisu zmiňuje, že chmel může být planý nebo pěstovaný.

S. Daukantas rozlišuje dva druhy javoru: klewas paprastasis (Acer platonoides; klevas paprastasis) DSD 166 a klewas jowarinis (Acer Pseudo-Platanus; klevas jovar(in)is) DSD 166. Druh javoru Acer platanoides se i dnes nazývá javor mléč (viz LF IV 608). Druhý druh javoru, který S. Daukantas zmiňuje, se nazývá jinak – javor klen (Acer pseudoplatanus) (viz LF IV 612 a LBŽ 5). LF IV uvádí tyto synonyma javoru klenu: javor horský, bílý, jovaras, zatímco LBŽ uvádí – javoras, jievaras, jovaras, jovarklevis, paklevis. J. A. Pabrėža v díle „Taisliuje auguminiame“ rozlišuje pět druhů javoru a pro označení pojednávaného druhu používá termín klaus (klewas) neteysyoowars (Acer Pseudoplatánus; klevas neteisjovaras). V tomto případě se termíny, které užívají S. Daukantas a J. A. Pabrėža, liší. LBŽ vysvětluje, že listy javoru klenu se podobají listům platanu, takže je pochopitelné, proč byl tento druh javoru takto pojmenován. Slovem jovaras se označuje nejen javor klen, ale i platan (viz LKŽ IV 364), a tak S. Daukantas zřejmě použil synonymum platanu jovaras, a proto javor nazval jovarinis klevas.

59

S. Daukantas používá termín bókas girinis (Fagus sylvatica; bukas girinis) DMS 31. Tak označuje buk lesní (Fagus sylvatica) (viz LF III 112 a LBŽ 141). V rukopisech J. A. Pabrėži se tento druh buku rovněž nazývá bóks gyrrynis (Fagus sylvatica; bukas girinis).

Jeden druh stromu z čeledi bukovitých (Fagaceae) S. Daukantas pojmenoval bókas-kasztan's (Fagus castanea; bukas-kaštanas DMS 32). Zřejmě pouze doslovně přeložil latinský název tohoto stromu a spojil názvy stromů ze dvou různých čeledí — buk patří do čeledi bukovitých, zatímco kaštan do čeledi kaštanovníkovitých (Hippocestanaceae). Tento strom má několik latinských názvů; J. A. Pabrėža v díle „Taisliuje auguminame“ uvádí dva jeho latinské názvy: Castānea vesca a Fagus Castanea a tento strom nazývá kasztans waalgomasis (kaštan jedlý). LBŽ uvádí stejný litevský termín jako J. A. Pabrėža — valgomásis kaštanas (LBŽ 75). LF uvádí čtyři latinská synonyma (Castanea sativa Mill., Fagus castanea L., Castanea vulgaris Lam., Castanea vesca Gaertn.) a nový český název — kaštan jedlý (viz LF III 113).

S. Daukantas používá termín winkszna ganiklinė (Ulmus campestris; vinkšna ganyklinė) DMS 33; tak označuje jilm vaz (Ulmus foliacea Gilib., Ulmus campestris L., Ulmus glabra Mill.) LF III 125–126, který patří do čeledi jilmovitých. J. A. Pabrėža používá stejný termín — winkszna ganiklyyny (Ulmus campestris; vinkšna ganyklinė). V LBŽ se tento strom nazývá jilm vaz (Ulmus campestris). S. Daukantas i J. A. Pabrėža pravděpodobně používají slovo vinkšna, nikoli skirpstas, protože v Žemaitsku se tento strom nazývá vinkšna, zatímco skirpstas se říká jinému stromu — krušině olšové (Frangula) (srov. LKŽ XII 917, ŠR Dūn. Ž 329).

V Daukantasových knížkách nacházíme také takové termíny jako žirmedis nebo medžirnis (Robinia; žirmedis, medžirnis) DMS 40 a baltoje akacijoje (akát bílý) DSD 135. S. Daukantas tyto dvě varianty žirmedis ir medžirnis uvádí jen na jednom místě, jinde už píše pouze žirmedis. Zajímavý je jeho pokus prohozením složek složeniny vytvořit jiné slovo. Termín žirmedis se objevuje také v textech J. A. Pabrėži: žyr'medis (Robinia). J. A. Pabrėža zmiňuje několik druhů žirmedisu; jeden z nich nazývá neteys-akacyje (Robinia Pseudoacacia; neteisakacija), tento rostlinný druh z čeledi bobovitých se dnes nazývá trnovník akát (Robinia pseudoacacia) LF IV 362; používá se i jeho synonymum akát bílý. Další

60

rostlina z čeledi bobovitých je čimišník stromovitý (Caragana arborescens) LF IV 368, jeho synonymem je akát žlutý. S. Daukantas, stejně jako J. A. Pabrėža, používá pro rostlinu s latinským názvem Robinia termín žirnmedis, nikoli vikmedis; S. Daukantas tedy možná užíval termín akát bílý (DSD 135) jako synonymum pro žirnmedis.

Tento článek pojednává pouze o části botanických termínů, které S. Daukantas používal. Ve svých knížkách se spisovatel snažil užívat litevské botanické termíny, které již byly v oběhu, nebo vytvářet nové; na mnoha místech vedle nich uváděl také latinské názvy rostlin.

Jak již bylo zmíněno, S. Daukantas se možná seznámil s botanickými díly J. A. Pabrėži, nebo s ním dokonce hovořil o tom či onom termínu; proto se zřejmě vyskytuje řada termínů, které užívali S. Daukantas i J. A. Pabrėža. Objevují se však i názvy, které se liší; například J. A. Pabrėža používá termín neteisjovaras klevas, zatímco S. Daukantas jovarinis klevas. Termín, který S. Daukantas použil pro tento druh javoru, je lepší než termín J. A. Pabrėži. Existují i opačné případy — J. A. Pabrėža použil vhodnější termín kaštan jedlý, zatímco v textech S. Daukantase se objevuje doslovně přeložený název bukas-kaštanas.

Některé rostliny se dnes nazývají jinak než v době S. Daukantase, jeho termíny jsou však docela zajímavé a správné, například: vinkšna ganyklinė, bukas girinis a další. Slavný Žemait Simonas Daukantas chtěl pomáhat rolníkům nejen radami v různých zemědělských otázkách, ale také se je snažil naučit používat správné termíny; ve svých knížkách uváděl rozmanité praktické rady a nezapomínal ani na jazykové otázky.

61