Kazimieras GAIVENIS

Drobné otázky normalizace technické terminologie

Co označuje slovo technika?

Vývoj techniky začal vynálezem člunu, šípu a luku. Bylo to přibližně před 30 000 lety př. n. l. Nejnovější a nejpůsobivější technické úspěchy je naproti tomu asi třeba spojovat s konstrukcí kosmických lodí, přístrojů a počítačů. Řecké slovo techne, z něhož se vyvinul náš dnešní termín technika, znamenalo ve starověku řemeslo i umění. Dnes toto slovo označuje nejen soubor pracovních prostředků, ale stalo se tak oblíbeným a významově neurčitým, že se začíná užívat dokonce nesprávně. Lze například hovořit o houslové technice, technice bruslení, technice veršování atd. Neobvyklé je však pro nás nazývat slovem technika jednotlivý stroj nebo mechanismus (traktor, motocykl, mlýnek na maso aj.). Proto bychom při správném vyjadřování neřekli jede technika, porouchala se technika atd.

Termín technika dnes zahrnuje širokou škálu strojů, mechanismů, zařízení, vybavení, přístrojů, pomůcek a nástrojů. Jedním z nejdůležitějších pojmů techniky je asi „stroj“. Kdysi Hamlet v dopise Ofélii napsal: „Thine evermore, most dear lady, whilst his machine is to him“ („Navždy tvůj, má nejmilejší paní, dokud jsem živ“, doslova: „... dokud je můj stroj se mnou“). Slovo mašina tedy již v 16.–17. století mělo nejen přímý význam, ale i odvozené a přenesené významy, např. „tělo“, „lest“ (srov. machinatorius „podvodník“) aj. Tyto poslední významy však přesto nepopřely základní význam tohoto slova. Ten zůstal spojen s technikou. Dodnes se zachovaly i některé podivné významy tohoto slova. Například Angličané označují kulomet termínem machine-gun, zatímco Suvalkové nazývají slovem mašina dokonce sporák. V některých částech východní Litvy se slovem mašina označoval také vlak. Co naši předkové označovali slovem mašina, je patrné také ze slovesa mašinuoti. Znamená nejen mlátit obilí strojem, ale i oddělovat mléko v odstředivce, mlít maso v mlýnku apod. Dokonce i frazeologický termín

¹Булагов Р. История слов в истории общества. М., 1971. С. 82.

32

prāgaro mašina (výbušné zařízení s hodinovým nebo podobným mechanismem) zůstává označením z oblasti techniky. Definice termínu mašina („zařízení k transformaci energie, látek a informací“) souvisí s pojmem „mechanický pohyb“, proto elektronický počítač, přísně vzato, není skutečný stroj. Stroje se nejčastěji dělí na pracovní, energetické a informační. Vůbec je dnes stovky a stovky různých strojů a strojků. Jejich litevské názvy se nejčastěji tvoří třemi způsoby: 1) tvořením složených termínů typu „podstatné jméno + sloveso“, např.: stroj na vytrhávání pařezů — kelmarovė, stroj na kopání zeminy — žemkasė, stroj na zatloukání pilot — poliakalė, stroj na pletení sítí — tinklam ezgė, stroj na tření cívek — šeivatrynė; 2) tvořením odvozenin s příponami -tuvas nebo -tuvė, např.: stroj na voskování — vaškuotuvas, létací stroj (letadlo) — lėktuvas, stroj na česání — šukuotuvė, stroj na předení — verptuvas, stroj na načechrávání — kedentuvė; a 3) lexikalizací členů složených termínů, např.: mláticí stroj (stroj na mlácení) — kuli amoji, šicí stroj (stroj na šití) — siuvamoji, stroj na pokládání — klojamoji atd.

S termínem mašina úzce souvisí termín mechanizmas. I ten souvisí s pojmem „mechanický pohyb“. Odborníci v technice však tyto pojmy obvykle nepovažují za totožné. Nejčastěji se uvádějí dva rozdíly: 1) stroje se skládají nejen z mechanismů, ale také ze spouštěcích či brzdných, kontrolních a dalších zařízení; 2) v některých technologických strojích mechanismy vůbec nejsou. Stroje i mechanismy úzce souvisejí také s pojmy „aparát“, „přístroj“, „zařízení“, „nástroj“ aj. Všechny tyto pojmy dosud nejsou systematizovány ani standardizovány a nemají přesné definice. Existují však určité slovotvorné tendence, které je třeba respektovat. Například odvozeniny s příponou -tuvas označují častěji přístroje než nástroje, zatímco odvozeniny s příponou -iklis naopak. Složené termíny s podstatným a slovesným členem jsou nejčastěji názvy přístrojů a strojů (např. betonmaišė), zatímco termíny s opačným uspořádáním (se slovesným a podstatným členem) označují téměř vždy jen části či součásti strojů nebo přístrojů (např. siurbvamzdis).

Při překladu odborných textů do angličtiny a naopak mohou anglické termíny machine, apparatus a technic a technique nezkušeného překladatele někdy zmást. Například my používáme termín Rentgeno aparatas, zatímco Angličané říkají roentgen machine (vedle X-ray unit); my máme termín paleidimo įrenginys, zatímco Angličané říkají launching machine; my říkáme

3—880

33

technikos terminal, zatímco Angličané mohou říci pouze technics; anglické spojení the radiological technique znamená „radiologické vyšetřovací metody“, nikoli „radiologická technika“. Totéž lze říci také o německé terminologii: používáme termín melžimo aparatas, zatímco německý obecný termín je Maschine; naše pletařky pletou na strojích, kdežto německé na přístrojích (Apparat).

Devětkrát měř...

Jednu z poměrně početných skupin technické terminologie tvoří názvy měřicích jednotek a měřicích nástrojů. Měřicí nástroje bychom mohli označovat také jediným slovem – matuokliai. Většina univerzálních technických měřidel má složené názvy, například: išormatis, vidmatis, tarpmatis, slankmatis, gylmatis, kampamatis. Někdy se liší pouze jejich podoba, například se píše: vidmatis a vidumatis (dříve se užívala také podoba vidmastis), gylmatis a gilamatis atd. Normativní jsou kratší podoby. Samostatný termín mají pouze měřicí destičky. Vyrábějí se v rozsahu od 0,1 do 2000 mm. Intervaly rozměrů jsou po 0,001; 0,01; 0,1; 0,5; 1; 10; 25; 100 a 1000 mm. Z nich se sestavují soupravy o 7 až 116 kusech. Mohly by se nazývat termínem plytmatės. Posuvná měřítka – základní měřicí nástroje soustružníků – mají nonius, pomocnou stupnici umožňující přesně vypočítat části dílků hlavní stupnice. Termín nonijus je eponymický, tj. vznikl z latinské podoby příjmení portugalského vynálezce P. Nunja Nonius. Z tohoto termínu se tvoří také přídavné jméno nonijinis (např. nonijinis hloubkoměr). Mikrometrické dutinoměry bývají nejčastěji dvojího druhu: čelisťové a tyčové. Části tyčového mikrometrického dutinoměru jsou tyto: hlavice, mikrometrický šroub, prodlužovací nástavec, bubínek, tyč, měřicí doteky a brzda. V některých litevských technických knihách (např. v A. Stasiūnasově „Tekintojo vadove“ a dalších) se tato drobná součást nepřesně označuje slovem stabdis. Normativním termínem pro tuto i další podobné součásti je stabdys. Měří se také rýsovacími přístroji, vodováhami, kalibry, měřicími mikroskopy, sinusovými pravítky, autokolimátory, mikrometry a dalšími přístroji. Přejaté synonymum litevského termínu brėžtuvas, reismusas, se v současné terminologii již nemá užívat. Kromě toho některé složené názvy měřicích přístrojů někdy obsahují zbytečné složky, například: mikrometr typu MB, postavitelný na stůl (=stolní mikrometr MB).

34

Při používání měřicích přístrojů se nepřesně užívají i některá další slova. Například slovo nuokrypis je v technické terminologii vhodnější než nuokrypa, slovo išmatavimai je všude třeba nahrazovat slovem matmenys, slovo padalijimas označuje děj, zatímco na stupnicích měřicích přístrojů jsou pouze padalos atd.

Mezinárodní soustavu jednotek (SI) tvoří 7 základních jednotek, totiž: délky – metras, hmotnosti – kilogramas, času – sekundė, elektrického proudu – amperas, teploty – kelvinas, látkového množství – molis a svítivosti – kandela. Odvozených jednotek je mnohem více. Jejich litevské názvy se poněkud liší. Přísně normovány jsou pouze ve „Fizikos terminų žodyne“ (V., 1979). Někteří jazykovědci však nebyli spokojeni s tím, že v tomto slovníku jsou názvy jednotek lineární a úhlové rychlosti příliš vzdálené živému jazyku, například: metras sekundei (ne metras per sekundę) a radianas sekundei (ne radianas per sekundę). Toto zpřísnění by bylo možné napravit. Konstrukce s dativem se však pro pojmenování odvozených jednotek dobře hodí. Například jednotku mechanického napětí je lepší nazývat nikoli niutonas, padalytas iš metro kvadrate, nýbrž niutonas metrui kvadratu atd. Kromě toho by všechny eponymické měřicí jednotky měly být psány s malým počátečním písmenem, například: niutonsekundė, paskalsekundė, grejus per sekundę; niutonas kubiniam metrui atd.

Při užívání mezinárodních složek pro tvoření násobných a dílčích jednotek se rovněž vyskytují různé terminologické nesrovnalosti. Systém těchto předpon je následující: eksa-(10¹⁸), peta-(10¹⁵), tera-(10¹²), giga-(10⁹), mega-(10⁶), kilo-(10³), hekto-(10²), deka-(10), deci-(10⁻¹), centi-(10⁻²), mili-(10⁻³), mikro-(10⁻⁶), nano-(10⁻⁹), piko-(10⁻¹²), femto-(10⁻¹⁵) a ato-(10⁻¹⁸). Tytéž mezinárodní složky se v technické terminologii užívají i k tvorbě jiných termínů. Významy těchto složek jsou proto v technické terminologii dvojí: obecné a specializované. Obecné významy většinou nejsou přesně vymezeny. Například složka mikro- znamená jednak „velmi malý, drobný, krátký“ (ve srovnání s jinými předměty téhož druhu), například mikroautobusas, mikrodeta­lė, mikrobangos, jednak „související se zkoumáním a měřením malých rozměrů nebo s využíváním malého množství energie“, například mikromanipuliatorius, mikropavara atd. Tatáž složka mikro- užívaná při tvoření jednotek SI má přísně jednoznačný a přesně vymezený význam – 10⁻⁶. Z toho plyne, že složka s obecným významem

35

mikro- má v terminologii protiklad (antonymum) ve složce makro- (mikrofizika – makrofizika, mikrostruktūra – makrostruktūra), zatímco protikladem specializovaného významu složky makro- je složka mega- (mikro- označuje, že jednotka je milionkrát menší než systémová jednotka, zatímco mega- označuje, že jednotka je milionkrát větší než systémová jednotka). Tyto skutečnosti ukazují, že v jazyce technických věd mohou vznikat svébytné antonymické dvojice. ²

Mezinárodní složky aero-, auto-, avia-, foto-, hidro-, makro-, pseudo-, termo- a mezinárodní předpony anti-, hiper-, infra-, kontra-, super-, ultra- se v litevštině samostatně neužívají. Nové termíny se s nimi však tvoří poněkud jinak než s litevskými předponami. Při tvoření slov s litevskými předponami se mění koncovka základového slova (často i rod), zatímco při užití mezinárodních předpon nikoli, například: srovė -- antisrovis, bet palydovas -- antipalydovas (ne antipalydovis), lengvas -- apylengvis, bet superlengvas. Proto je dnes oblíbený složený technický termín mikrobangė krosnelė nesprávný. Ze slova mikrobanga je obtížné vytvořit přídavné jméno mikrobangis, -ė. Lepší je užívat termín mikrobangų krosnelė.

Stroje, které netkají

Obráběcích strojů je nejrůznějších druhů, ale nejpopulárnější jsou pravděpodobně 3 skupiny: soustruhy, vrtačky a frézky. Ani tyto skupiny zdaleka nejsou jednotné. Například soustruhy se dělí na 10 typů: 0 – speciální soustružnické automaty a poloautomaty; 1 – jednovřetenové soustružnické automaty a poloautomaty; 2 – vícevřetenové soustružnické automaty a poloautomaty; 3 – revolverové soustruhy; 4 – vrtací a upichovací stroje; 5 – karuselové soustruhy; 6 – soustruhy a hoblovací stroje; 7 – vícebřité soustruhy; 8 – soustruhy na tvarové součásti a 9 – různé soustruhy (podle prof. A. Stasiūnase).

Do 10 typů se dělí také frézky, a to: 0 – kuželové, 1 – svislé konzolové, 2 – pro nepřetržité frézování, 3 –

² Gaivenis K. Technikos terminai su kai kuriais tarptautiniais dėmenimis// Mokslas ir technika. 1991. Nr. 7. P. 11.

36

s podélným frézováním, jednosloupové, 4 – kopírovací, gravírovací, 5 – svislé bezkonzolové, 6 – podélné frézky dvousloupové, 7 – široce univerzální konzolové, 8 – vodorovné konzolové a 9 – různé frézky (podle prof. L. Kumpiky). Kromě toho mají všechny obráběcí stroje také číselné a písmenné označení, které udává jejich další vlastnosti. K označení podtypů obráběcích strojů se nemají používat složené termíny universalines, horizontalines ir vertikalines frezavimo stakles. Místo nich by se měly používat termíny universaliosios, horizontaliosios ir vertikaliosios frezavimo staklės. Protože novotvar suklys v technické terminologii (místo výpůjčky špindelis) se již začíná vžívat, neměly by se používat ani termíny vienašpindelinės (=vienasuklės) ir daugiašpindelinės (=daugiasuklės) stroje. Nevhodný je klasifikační termín padidinto tikslumo staklės (=didesnio tikslumo staklės). Stroje na odstraňování kůry by se lépe hodilo nazývat žieviulupėmis staklėmis a bekonsolines šlifavimo stakles -- bekonsolėmis šlifavimo staklėmis.

Prof. A. Novodvorskis, který dobře znal požadavky na uspořádání technické terminologie, navrhl ve své knize „Metalų technologija“ (V., 1954) pro soustruhy novotvar tekintuvės (s. 270). Bohužel se neujal. Dnes už taková náprava není aktuální. V technické terminologii jsou stovky důležitějších věcí, které je třeba zpřesnit. Probereme několik typičtějších příkladů.

Dosud nás příliš silně ovlivňovala forma cizích termínů. Například v terminologii obráběcích strojů jsme měli termín kreipiančioji. Zjistili jsme, že jde o příliš zjevný kalk ruského příčestí činného rodu, a nahradili jsme jej podobným termínem kreipiamoji. Změna mohla být razantnější: dobře by se k tomuto účelu hodilo například slovo kreiplė. Nebo další příklad. Pro označení slitiny mědi se zinkem a niklem jsme po určitou dobu používali germanismus noizilberis. Později byl nahrazen litevským kalkem naujasi dabris. Proč bylo třeba použít kalk? Pro slitinu krásné stříbrné barvy by se lépe hodil litevský prefixální novotvar sidabrainis.

V technické terminologii je třeba využít všechny možné prostředky k zpřesňování termínů. Například pro výpočet rychlosti rotačního pohybu se používá tento vzorec: v - ntk, v němž n údajně znamená sraigto apsisukimai per minutę. Přesnější by zde bylo použít výraz sraigto sūkiai per minutę, protože náš jazyk umožňuje vyjádřit to přesněji.

K nahrazení výpůjček z jiných jazyků lze hledat také méně obvyklá litevská slova. Například termín gitarą se v technické terminologii nejspíše

37

je rusismus, protože anglicky se kytary s výměnnými ozubenými koly nazývají change-gear train, zatímco u obráběcích strojů swing bracket. Domníváme se, že výpůjčku gitara by mohl vhodně nahradit litevský nářeční výraz kėmuras. Jinak je třeba hodnotit cizojazyčný termín pičas (užívala se i jeho podoba pitčas). V „Anglicko-litevském polytechnickém slovníku“ prof. A. Novodvorskise (V., 1958) se u anglického termínu pitch uvádí nejméně 8 litevských ekvivalentů: 1) pryskyřice, dehet, terpentýn; 2) terpentýn; 3) padat, házet; 4) stoupání (závitu); 5) osa soustředných kružnic; 6) sklon; 7) sklon střechy; 8) dřeň. Z lexikografického hlediska není takové podání zcela přesné, protože se pod jedno slovo směšují 2 homonyma: pitch „pryskyřice“ (srov. lat. pix, picis) a anglické slovo pitch jiného původu. Může však vyvstat otázka: je anglicismus pičas pro naši technickou terminologii vůbec potřebný, nestačí snad slovo žingsnis? Protože měření v palcích je dnes už, dá se říci, přežitá věc, je i termín pičas slovem na ústupu. Není proto třeba hledat jeho litevskou náhradu.

Jiná věc je termín špyžius (nebo jeho poměrně častá varianta špizius). Mnozí technici se tohoto slovanského výpůjčního slova stále nechtějí vzdát. Je třeba je nahradit termínem ketus. Ačkoli ani prof. K. Būga, ani jiní naši etymologové nezjistili původ tohoto slova (za jeho bratrance by bylo možné pokládat snad jen slovo ketai „zčernalou kůru huňaté břízy“), pro technickou terminologii je přesto vhodné. Mimochodem, ketus používaný k výrobě odlitků by se neměl nazývat liejimini, nýbrž liejiniu ketumi.

Při vytváření nových technických termínů je vždy třeba dbát nejen na pravidla tvoření slov, ale i na jazykové tendence. Například v tkalcovských, spřádacích a jiných strojích je určitá součástka nazývaná siūlvedžiu. Jakou by měla mít podobu v nominativu: siūlvedis ar siūlvedys? Vždyť máme nejen slova skylmušys, garvežys, ale ir ketvežis, laikrodis. Tendence je taková: lidé se označují složenými slovy s koncovkou -ys, zatímco stroje, přístroje a různá zařízení slovy s koncovkou -is. Systematičtější by tedy bylo užívat nejen termín siūlvedis, ale také siūlgaudis, siūlkreipis.

Metafory tam, kde je nikdo nečeká

Někdo si může myslet, že metafory jsou charakteristické pouze pro krásnou literaturu a že jejich účinek v jazyce technických věd připomíná výstřel z pistole během koncertu. Takový názor by však byl mylný. Metafory jsou všude. Metaforické bylo nejen starověké pojetí světa ve středověku, ale také vědecké pojetí světa v 16.–17. století (vesmír je stroj, člověk je

38

stroj)³ a dokonce i v 18.–19. století (vlnová teorie J. Schmidta, teorie genealogického stromu jazyků A. Schleichera aj.). Metafora je, řečeno slovy zesnulého prof. J. Pikčilingise, skokem z jedné sféry idejí do druhé. Metafory se ve vědeckém jazyce nejčastěji objevují tehdy, když se využívá intraterminologický způsob tvorby termínů, tedy když si odborníci z jedné oblasti vypůjčují termíny od odborníků z jiné oblasti. V terminologii tedy převažují pojmenovávací (nominativní) metafory. Vyskytuje se však také několik predikativních metafor. Jejich povaha je vždy dvojí, skládá se z toho, co se přirovnává (tématu), a toho, k čemu se přirovnává (réma).

V jazyce technických věd je mnoho metafor mezinárodními kalky. Například válcová část obrazovky nebo elektronky, do níž je zataven elektronový reflektor, se nejen v litevštině nazývá kakleliu; anglicky se tato část nazývá neck, německy Kolbenhals a francouzsky col du tube. Nebo jiný příklad. Není známo, jakým jazykem mluvil inženýr s bujnou představivostí, který vzdálenost mezi vrcholy nebo základnami 2 sousedních závitů nazval termínem odpovídajícím našemu slovu žingsnis. Dnes však mají stoupání nejen závity, šrouby a ozubení, ale také šneky (nikoli ti, kteří ryjí v půdě, nýbrž šrouby s lichoběžníkovým nebo podobným závitem). V jazyce technických věd se tak může jedna metafora střetnout s druhou.

Technické metafory mají svou logiku. Nejčastěji vycházejí z podobnosti tématu a rématu co do vzhledu či tvaru, polohy a funkcí. Zdaleka však nejsou všechny oprávněné. Při neobratném užívání predikativních metafor často vznikají stylové banalismy, zatímco pojmenovávací metafory zvyšují počet kalků, takže se člověk chtě nechtě ocitá na samé hranici správnosti termínů. Proto se v technické terminologii často oprávněně vyhýbáme příliš obrazným termínům. Například dříve (před 20–30 lety) se užíval termín mirties taškas (srov. angl. dead center, něm. Totpunkt, franc. point mort, rus. мертвая точка), nyní je však v mechanické terminologii nahrazen termínem rimties taškas. V „Technickém slovníku“ prof. A. Novodvorskise (1949) se vysoká pec ještě nazývala složeným termínem krosnis aukštuolė. Dnes se na tento termín už zapomnělo.

³ Никитина С. Семантический анализ языка науки. М., 1987. С. 37

39

Stále se však neshodujeme na tom, jak nazývat násypný otvor tavicí pece – kapsa, nebo nějak jinak. V „Rusko-litevském polytechnickém slovníku“ je litevským ekvivalentem ruského termínu рудный карман rūdos bunkeris. Odborníci ve sklářském průmyslu užívali také termín lydkrosnės gerklė. Litevské slovníky tento význam slova kišenė neuvádějí, patrně proto, že jej považují za zcela cizí litevštině. Tuto metaforu bychom do technické terminologie neměli vpouštět, ačkoli ji někteří odborníci svévolně a vytrvale prosazují.⁴

Ve snaze vyhnout se příliš obrazným termínům, a přitom se jim nedokázat vyhnout, odborníci na techniku často v textu odlišují metafory technické terminologie uvozovkami, čímž se pokoušejí ukázat, že nejde o skutečné termíny. To bychom dělat neměli, tím spíše, že uvozovkami neoznačujeme ani frazémy.

* * *

Blahopřejeme obětavému pěstiteli litevské terminologie Kazimierasi Gaivenisovi, který se dožil úctyhodných šedesáti let. Všechno nejlepší!

* * *

⁴ Tak se objevila například v „Pětijazyčném slovníčku termínů výroby obrazovek“, který vydaly Vilniuská univerzita a panevėžyský závod „Ekranas“ (V., 1990).

40