Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos fizikos vadovėlio terminija

Angelė Kaulakienė

Go to original

Preparing document pages…

Terminologie první litevské vysokoškolské učebnice fyziky

ANGELĖ KAULAKIENĖ

Litevský jazykový institut

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Po první světové válce se do vědecké činnosti v nezávislé Litvě zapojilo mnoho intelektuálů, kteří absolvovali vysoké školy v zahraničí: astronom Bernardas Kodatis, fyzici Kęstutis Šliūpas a Ignas Končius, fyzik a chemik Vincas Čepinskis a mnozí další, kteří, řečeno slovy profesora Povila Brazdžiūna, začali od nuly jak s výukou, tak s vědou (Šiuolaikinė fizika 1997: 260).

Výjimečná osobnost profesora V. Čepinského zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách litevské vědy a kultury obecně. V roce 2006 bylo připomenuto 135. výročí jeho narození; jeho životopis a činnost jsou podrobně popsány (Šenavičienė 1982: 7–12, 14–17, 22, 24, 29, 32, 36, 40, 49, 50–61, 63, 74, 81–85, 89, 92–93; Fizikos istorija 1988: 32, 56–57, 59–61, 69, 71, 73–77, 80, 83–85, 99, 184, 189, 198–201, 203; Martišius 1991: 10–12; Mačionis 1992; Makariūnienė 1994: 6, 12, 23, 118, 123; Martišius 1996: 15–16; Šiuolaikinė fizika 1997: 84, 242–253, 260–261, 263, 279, 290, 296, 300, 312–313; Makariūnienė 2001: 6, 10, 25, 172, [40–43, 177]).

Jak uvádí Zigmas Mačionis, V. Čepinskis, první v dějinách litevských vysokých škol, kdo začal přednášet fyziku v litevštině, pociťoval velký nedostatek litevské učebnice fyziky. „Fizika“ Konstantina Šakenise, vydaná tehdy v Tilžė (1920), byla určena pouze gymnáziím. V. Čepinskis, přesvědčený, že „příprava vhodných učebnic připravuje půdu pro vynálezy nových věcí neméně, a často dokonce lépe než šablonovitý výzkum“ (Šiuolaikinė fizika 1997: 247), napsal v letech 1923–1926 rozsáhlou učebnici experimentální fyziky „Fizikos paskaitos“, která je jakousi první litevskou encyklopedií fyziky (Fizikos istorija 1988: 76).

V. Čepinskis zastával názor, že „bez dokonalého jazyka nelze ani pomýšlet na tvorbu v oblasti ducha“ (Šiuolaikinė fizika 1997: 249), a jeho „Fizikos paskaitos“ proto nepochybně významně ovlivnily utváření litevské fyzikální terminologie

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

zejména proto, že profesor musel vhodnost termínů neustále konzultovat s Jonasem Jablonskim a s Terminologickou komisí působící při ministerstvu školství. „Fyzikos paskaitas“ vydala komise pro vydávání knih ministerstva školství. Učebnice má sedm oddílů, přičemž každý oddíl tvoří samostatnou knihu. Rozsah knih se liší: oddíly I–V mají přibližně po 100 stranách, oddíl VI 298 stran a oddíl VII dokonce 466 stran. V. Čepinskis v „Předmluvě“ k oddílu VII vysvětluje, proč je tento oddíl rozsáhlejší než ostatní oddíly „Fyzikos paskaitos“: „protože kurz byl psán pro studenty Litevské univerzity, kteří nejen navštěvují přednášky, ale také konají praktická cvičení z každého oddílu fyziky v laboratoři, aniž mají k dispozici litevské učebnice laboratorních prací. Při psaní kurzu „Magnetismus a elektřina“ bylo tedy třeba nejen poskytnout základní poznatky z magnetismu a elektřiny a alespoň stručně se dotknout nejdůležitějších aplikací v praktickém životě, ale také popsat nejdůležitější přístroje a metody magnetických a elektrických měření. Konečně nebylo možné do kurzu nezařadit celou řadu nových vynálezů, nových zákonů a teorií, objevených a vymyšlených od počátku XX. století“¹ FP VII 1²

Na konci každého oddílu (s výjimkou IV a V) jsou uvedeny úlohy k probírané látce. „Fizikos paskaitas“ se skládá z těchto oddílů: I. Mechanika (1923) – probírají se základní jevy a zákonitosti klasické mechaniky (kinematiky, dynamiky, statiky); II. Kapaliny a plyny (1923) – pojednává se o zákonech hydrostatiky a hydrokinetiky a o základech kinetické teorie plynů; III. Teplo (tj. teplo – A. K.) (1924) – analyzují se jevy termometrie a kalorimetrie, zvláštnosti změn fyzikálního stavu (tj. fyzikálního skupenství – A. K.) a mechanická teorie tepla (= tepla); IV. Nauka o vlnách (1924) – vysvětluje se šíření vln v kapalinách a plynech a jejich interference; V. Zvuk (1924) – probírají se charakteristiky zvuku, různé metody určování tónu, rezonance a interference zvukových vln; VI. Světlo (1925) – probírají se zákony geometrické optiky, fotometrické jevy, rozptyl světelných paprsků a základy teorií světla jako vlnění a částic; VII. Magnetismus a elektřina (1926) – pojednává se o jevech magnetostatiky, elektrostatiky a elektrodynamiky a čtenář se seznamuje se speciální a obecnou teorií relativity.

¹ Zde i jinde jsou citovaný text a termíny uvedeny v autentické podobě. pravopis a interpunkce nebyly upraveny.

² Římské číslice označují oddíl této učebnice nebo část jiných učebnic fyziky, arabské číslice označují stránku.

Terminologija | 2006 | 13

Jak vyplývá ze stručného přehledu obsahu a rozsahu „Fizikos paskaitos“, je tato učebnice velmi obsáhlá a zčásti nahrazuje příručku k praktickým cvičením z fyziky i sbírku úloh, které tehdy v litevštině nebyly k dispozici (Fizikos istorija 1988: 76). Zvláštnosti oddílů „Fizikos paskaitos“ a význam této učebnice podrobně rozebral Ž. Mačionis a uvedl, že tuto jedinou litevskou učebnici používala celá generace studentů různých oborů, protože další původní učebnice určená vysokým školám, totiž „Bendroji fizika“ P. Brazdžiūna, vyšla až v letech 1960–1965 (Mačionis 1992: 121).

S tímto názorem lze souhlasit pouze částečně. V posuzovaném období vyšlo i více publikací z fyziky určených vysokým školám, například: v roce 1923 vyšel hektografovaný kurz termodynamiky K. Šliūpase, v letech 1928–1935 vydala Studentská společnost matematiků a fyziků skripta z přednášek fyziky I. Končia pro III. a IV. semestr a v roce 1936 vyšly rotátorem rozmnožené poznámky z přednášek termodynamiky žáka K. Šliūpase P. Brazdžiūna (Fizikos istorija 1988: 77–78). Ať tak či onak, hlavní učebnicí fyziky pro vysoké školy byla v tomto období bezpochyby „Fizikos paskaitos“ V. Čepinskise, která měla zásadní význam pro vývoj fyzikální terminologie. Její termíny jsou předmětem tohoto článku.

2. STRUKTURA A PŮVOD TERMÍNŮ UČEBNICE „FIZIKOS PASKAITOS“

2.1. Terminologie učebnice „Fizikos paskaitos“ V. Čepinskise zahrnuje obecné termíny, termíny z fyziky a také některé termíny z techniky a dalších vědních oborů souvisejících s fyzikou, například: akiratis FP VI 21, branduolys FP III 80, bruožas FP I 7–8, būklė FP VII 257, dalykas FP I 5, dalis FP I 34, dėsnis FP I 25, erdvė FP I 3, grandis FP VI 75, išvada FP VII 432, kelias FP I 13, kiekis FP VII 34, kryptis FP I 9, krosnis FP VII 187, krumplýs FP I 83, laikas FP I 51, laikrodis FP I 20, lygybė FP I 71, lygtis FP VI 55, mazgas FP I 54, metai FP I 7, mėnulis FP I 3, mokslas FP VI 228, padėtis FP VII 319, pagrindas FP I 81, pasaulis FP VII 411, pasvaras FP I 24, perkūnlaidis FP VII 122, plaktukas FP VII 275, platuma FP I 23, plokštuma FP I 80, plotmė FP I 78, plotas FP I 10, priežastis FP VII 361, ramybė FP I 16, reikšmė FP I 35, reiškinys FP I 3, ryšys FP I 55, rūšis FP VII 127, santykis FP VI 58, skaičius FP VII 421, skersmuo FP I 52, skritulys FP IV 28, skritūlis FP I 91, sriautas FP VII 59, staklės FP VII 249, stiebas FP I 4, stotis FP VII 383, šaknis FP I 51, šaltinis FP VI 47, šovinys FP I 30, švinas FP VII 242, taisyklė FP VII 148, tapatybė FP VII 432, taškas FP IV 37, tepalas FP I 29, tęsinys FP VII 114, tiltas FP

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

VII 167, síť FP VII 192, mřížka FP VII 417, objem FP I 4, předehra FP VI 139, věnec FP VII 387, obraz FP VI 73, trubice FP VII 385, odpor FP VII 167, válec FP I 75, vír FP VII 353, pramen FP VI 7, jednotka FP I 12, země FP I 39, svíčka FP VI 9 a další.

Většinu termínů z „Fizikos paskaitos“ lze najít také v prvních popularizačních článcích o fyzice, otištěných v „Keleivis“ (1849–1880) (Kaulakienė 1991: 80–91), „Aušra“ (1883–1886) (Kaulakienė 1994: 131–140), v učebnici Petra Vileišise, který se podepisoval pseudonymem P. Neris, „Populariszkas rankvedis fyzikos“, vydané roku 1889 v Shenandoahu (Kaulakienė 1995: 69–74), v rukopisné učebnici fyziky I. Končiuse pro gymnázia z roku 1919 (Kaulakienė 1995: 18–27), ve fyzikálním terminologickém slovníčku „Terminai fizikos reikalams“, který sestavil I. Končius a který vycházel v novinách „Lietuva“ (1923–1924) (Kaulakienė 1993: 32–43), a v učebnici „Fizikos“ pro gymnázia, kterou K. Šakenis vydal roku 1920 v Tilži (Kaulakienė 2002: 66–77), např.: ašigalis FP VII 3, srov. ŠF II 10; ašis FP I 93, srov. K 1851 25 98³, PF 11, ŠF II 60, 726 T⁴, aszis A 1884 5–6 209; atspindis FP V 91, srov. KF 228; augštis FP I 33, srov. augztis A 1884 5–6 167, aukštis ŠF I 88; banga FP VI 113, srov. ŠF III 74; bėgis FP I 16, srov. K 1862 13 52, ŠF II 29; daiktas FP I 4, srov. K 1865 17 67, KF 3, PF 63; dalelė FP IV 34, srov. PF 41, ŠF I 113; darbas FP VII 332, srov. KF 160, ŠF III 91, 789 T; debesis FP VII 122, srov. PF 71; dujos FP VII 385, srov. ŠF I 77, duja KF 161; galia FP I 61–62, srov. ŠF III 91; garsas FP I 5, srov. KF 228, ŠF III 71; griausmas FP VII 128, srov. A 1886 6 174, ŠF II 76; indas FP I 40, srov. KF 75, PF 22; ypatybė FP VII 263, srov. PF 82; jėga FP II 48, srov. KF 39, ŠF III 85, 386 T; kampas FP I 87, srov. ŠF III 72, 1321 T; ketvirtainis FP I 37, srov. ŠF III 6–7; kibirkštis FP VII 114, srov. K 1851 11 42–43, ŠF II 76, kibirksztis A 1885 10–11 319; kūnas FP I 62, srov. KF 157, ŠF III 35, 1377 T; lankas FP VII 187, srov. ŠF II 51; laukas FP VII 313, srov. ŠF II 56; lentelė FP VII 409, srov. ŠF II 8; linkmė FP I 68, srov. A 1885 12 321, ŠF I 51; matas FP I 5, srov. ŠF I 9; medžiaga FP VII 13, srov. ŠF III 10–11, 108 T, KF 2, medega A 1883 2 48, PF 3, medžgina KF 2; paviršius FP VI 56, srov. ŠF II 17, 915 T; petis FP I 64, srov. petys ŠF I 15; plokštelė FP IV 39, srov. ŠF II 31; plotis FP I 10, srov. A 1884 1–3 9; pusiauji̇s FP VII 25, srov. pusiaujas ŠF II 10; pusiausuvra FP I 63, srov. 1028 T, pusiausvira ŠF I

³ První číslice označují ročníky „Keleivis“ a „Aušra“, druhé číslo, třetí stránku.

⁴ Číslice T označuje číslo hesla ve slovníčku „Terminai fizikos reikalams“ (dále jen T).

Terminologija | 2006 | 13

40; kolečko FP VII 277, srov. kolečko ŠF III 75; koule FP I 66, srov. ŠF III 90; slunce FP I 3, srov. K 1869 16 63, A 1886 6 177, PF 46; vlastnost FP I 3, srov. ŠF II 52; rozdíl FP I 61, srov. ŠF I 88; kladka FP I 75, srov. PF 11, ŠF I 49; vrstva FP II 3, srov. vrstva ŠF III 69, vrstva PF 65; paprsek FP VI 6, srov. K 1852 24 96, ŠF III 14, KF 159, 1417 T; proud FP VI 7, srov. K 1851 11 43, A 1886 6 177, 544 T, ŠF II 71, sriovė A 1885 10–11 319; paprsek kola FP VII 12, srov. PF 13, ŠF III 14; stojan FP II 3, srov. KF 145, 1174 T; sloup FP VII 133, srov. K 1851 15 50, ŠF I 61; složení FP I 13, srov. ŠF I 32; šroubovák FP I 75, srov. ŠF II 59; olovnice FP I 9, srov. ŠF I 6; váhy FP I 78, srov. PF 8, KF 67; páka FP I 69, srov. ŠF I 49, KF 52; váha FP I 23, srov. ŠF I 17; teplo FP III 3, srov. K 1851 11 42, KF 147, ŠF I 11, 1275 T, szilima A 1884 5–6 171, sziluma A 1883 6 173; světlo FP VI 6, srov. PF 82, ŠF III 50, szviesa A 1884 5–6 195; kyvadlo FP VII 35, srov. ŠF I 56; tah FP I 62, srov. ŠF II 3; trojúhelník FP I 42, srov. ŠF III 24; koleje FP VI 45, srov. K 1853 28 112; blesk FP VII 122, srov. K 1856 27 107, PF 96, ŠF II 76; kruh FP VII 283, srov. ŠF 71; hvězda FP I 3, srov. A 1884 1–3 28.

Jak je patrné z těchto příkladů, některé termíny, např.: ašis, kibirkštis, linkmė, medžiaga, plotis, saulė, spindulys, srovė, stulpas, šiluma, šviesa, žaibas, žvaigždė a další, měly do prvních desetiletí 20. století již tradici trvající půl století.

2.2. Podle struktury jsou termíny v „Fizikos paskaitos“ jednoslovné, srov. také adata FP VII 19, akis FP VI 147, buožė FP I 78, grindis FP I 39, kupra FP I 54, malūnas FP VII 76, pakaKlys FP I 38, plautelis FP VII 385, plokštis FP I 67, poris FP VII 16, slėnis FP I 54, [elektriška] širdis FP VII 233, tiesyklė FP I 6, vagis FP I 83, žiogelis FP VII 379 atd., a víceslovné. Jak ukazují uvedené příklady, většina jednoslovných termínů jsou terminologizovaná běžná litevská slova a odvozeniny.

Z odvozenin se nejčastěji vyskytují odvozeniny tvořené příponami a koncovkami, poněkud zastoupena jsou i složená slova.

Odvozeniny tvořené příponami lze rozdělit do těchto slovotvorných tříd:

1) slovesná abstrakta neboli názvy dějů tvořené příponami -imas/-ymas, např.: apkirtimas FP I 4, apsireiškimas FP II 3, apsisukimas FP I 8, atsilenkimas FP IV 3, atsistatymas FP VII 242, atsitaisymas FP I 31, atveikimas FP I 29, bandymas FP VII 114, bangavimas FP I 52, degimas FP I 4, didinimas FP III 82, garavimas FP III 82, gaudymas FP VII 361, greitėjimas FP I 23, įrodymas FP VII 48, išlydymas FP VII 82, išmatavimas

80 Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

FP VII 371, rozptýlení FP VII 257, napětí FP II 11, ohyb FP VI 4, pohyb FP VI 177, zahřívání FP VII 187, změna FP II 3, měření FP VII 122, bití FP I 20, vzdálení FP I 7, únava FP II 12, rozdělení FP I 8, ztvrdnutí FP II 9, měknutí FP I 49, odpor FP II 11, pozorování FP VII 133, předávání FP VII 361, přechod FP I 60, přírůstek FP I 17, přizpůsobení FP II 21, aplikace FP VII 361, útok FP II 32, kutálení FP I 27, rezavění FP VII 114, výpočet FP I 5, rozpínání FP III 13, šíření FP VII 342, tlumení FP VII 283, stlačování FP II 17, odhad FP VII 342, řešení FP VI 157, otáčení FP II 11, otáčení se FP I 84, vyrovnání FP VII 16, ohnutí FP I 6, spárování FP VII 382, srážka FP I 32, úspora FP VII 34, smršťování FP VII 437, kmitání FP II 10, ohřívání FP VII 187, plazení FP I 27, kmitání FP IV 3, proudění FP II 87, zkoumání FP VII 409, tání FP III 64, tření, tření se FP I 29, nahození FP VI 176, nabíjení FP VII 242, působení FP VII 114, vaření FP III 96, chvění⁵ FP VII 361; -smas, např. griausmas FP VII 128; -ga; např. eiga FP VI 38 aj.;

2) abstrakta od sloves, neboli názvy vlastností, utvořená příponou -umas, např.: vzdálenost FP II 17, odolnost FP I 6, frekvence FP IV 49, velikost FP I 10, možnost FP I 8, hloubka FP II 22, rychlost FP V 95, délka FP I 52, zvláštnost FP VII 313, působivost FP VII 257, citlivost FP VII 165, pohyblivost FP II 15, tvrdost FP I 3, viskozita FP II 36, vodivost FP VII 201, rovnoběžnost FP I 17, smíšenost FP II 108, výkonnost FP I 4, nemísitelnost FP II 108, stálost FP I 67, propustnost FP VII 283, pevnost FP II 5, průhlednost FP VI 70, hmotnost FP II 55, chladnost FP I 5, teplost FP I 5, drsnost FP I 3, vlhkost FP I 41, kapacita FP VII 71, pružnost FP I 60, hustota FP II 17, jistota FP VII 165, přesnost FP I 79, koncentrace FP II 22, vzdálenost FP I 144; -ybė, např.: klid FP I 16, totožnost FP VII 432, skutečnost FP II 95 aj. Jak je patrné z příkladů, odvozeniny s příponou -umas se tvoří z přídavných jmen, která mají jednoduchý nebo derivačně nenáročný kmen;

3) názvy výsledků děje, utvořené příponou -inys, např.: davinys FP I 49, junginys FP I 83, lipinys FP V 135, metinys FP I 33, skridinys FP I 75, sviedinys FP I 33, šovinys FP I 33, tirpinys FP I 4 aj.;

⁵ Tyto odvozeniny mají transpoziční slovotvorný význam. Vyznačují se tím, že jsou téměř gramatické povahy: odvozenina má v zásadě stejný obsah jako základové slovo, pouze patří k jinému slovnímu druhu, a proto se liší svou syntaktickou funkcí (Urbutis 1978: 165). Takové odvozeniny s příponou -imas/-ymas lze vytvořit od každého slovesa. Proto je poměrně obtížné určit, zda jsou tyto i další odvozeniny probírané v článku terminologizované, nebo je V. Čepinskis vytvořil speciálně.

Terminologija | 2006 | 13

4) názvy nástrojů, utvořené příponami -iklis, např.: iškroviklis FP VII 117, jungiklis-išjungiklis FP VII 244, maišiklis FP III 114, saugiklis FP VII 193, skaitiklis FP I 77, stumiklis FP I 78, tiesiklis FP I 9, tvarkiklis FP I 38, variklis FP VII 337; -tuvas, např.: dumtuvai FP II 18, grūstuvas FP VII 202, koštuvas FP V 135, suktuvas FP I 75, spaustuvas FP V 143 aj.;

5) názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, utvořené příponami -ėjas, např.: nešėjas FP VII 383, pertraukėjas FP VII 273, sekėjas FP V 101; -tojas, např.: balintojas FP VII 246, [par] peraldytojas FP VII 382, vėsintojas FP I 61; -eklis, např. stumeklis FP VII 382; -oklis, např. ynioklis FP III 175; -ovas, např. palydovas FP I 3; -uoklis, např.: spyruoklis FP I 51, soyruoklis FP I 91, švytuoklė FP V 121 aj.;

6) názvy nositelů jmenných vlastností, utvořené příponou -ininkas, např.: laidininkas FP VII 34, nel aidininkas FP VII 34 aj. Odvozeniny uvedených tříd 5 a 6 označují různá zařízení, přístroje a obecně věci, které neoznačují osoby. Pro tehdejší fyzikální terminologii (a snad i terminologii jiných vědních oborů) bylo zvláště typické označovat různá zařízení a přístroje apod. odvozeninami s příponami -ėjas, -tojas; srov. také atvedėjas „hromosvod“ PF 97, perleidėjas „vodič“: gerasis perleidėjas, blogasis perleidėjas PF 94, pilėjas, lašintojas, purkštėjas KF 106 apod. Z historického hlediska se tyto třídy odvozenin zřejmě dlouhou dobu nerozlišovaly. Jejich rozlišovací hranice byly jazykovými normativisty vytyčeny mnohem později.

Odvozeniny s koncovkami lze rozdělit do následujících tříd:

1) abstrakta od sloves, neboli názvy dějů, utvořená koncovkami -a, např.: atatranka FP VII 129, perstuma FP VII 343; -is, např.: bėgis FP I 16, įlydis FP VII 43, išlydis FP VII 362, nuokrypis FP VI 176, sąjūdis FP VI 253, skrodis FP I 83, stovis FP III 64;

2) názvy výsledků děje, utvořené koncovkami -a, např.: išvada FP VI 168, nuos lanka FP VII 343, sandauga FP I 56; -is, např. atspindis FP V 100;

3) abstrakta od jmen, neboli názvy vlastností, utvořená koncovkou -is, např.: augštis FP I 10, dydis FP I 14, ilgis FP I 88, plotis FP I 10, svoris FP I 28 aj.

Z častěji se vyskytujících odvozenin v učebnici lze uvést tyto: mnohoúhelník FP I 42, ozubené kolo FP I 83, hromosvod FP VII 122, půlvlna FP VI 193, polovina hrany FP I 66, poloviční sklon FP I 13, půlkruh FP I 52, polokoule FP I 66, příčný řez FP II 11, průřez FP VI 157, setrvačník FP I 91, trojúhelník FP I 42.

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos…

2.3. Kromě litevských jednoduchých termínů tvoří značnou část také přejaté a hybridní jednoduché termíny. Přejaté jednoduché termíny lze rozdělit do dvou skupin: 1) mezinárodní termíny; 2) cizí výrazy. Většina mezinárodních jednoduchých termínů je latinského a řeckého původu. Některé mezinárodní termíny latinského a řeckého původu užívané V. Čepinskisem, které se dochovaly dodnes, lze nalézt i ve starších fyzikálních publikacích, např.: aparatas FP VII 1, srov. ŠF II 60, lat. apparatus „zařízení“, centras FP I 87, srov. ŠF I 40, lat. centrum „střed“, dina FP I 56, srov. ŠF III 84, řec. dynamis „síla“, elektra FP VII 385, srov. PF 94, ŠF II 29, řec. ēlektron „jantar“, elektrolitas FP VII 204, srov. ŠF II 44, řec. ēlektron „jantar“ + řec. lytos „rozpuštěný“, elementas FP VII 220, srov. ŠF II 31, lat. elementum „prvotní látka“, energija FP I 56, srov. ŠF III 91, řec. energeia „činnost“, fizika FP I Prakalba, srov. ŠF I 3, kvizika A 1884 1–3 35, řec. physikē < physis „příroda“, gramas FP I 11, srov. ŠF I 3, řec. gramma „malá jednotka hmotnosti“, hipotezė FP VII 267, srov. gipoteza KF 25, řec. hypothesis „domněnka“, kalorija FP I 60, srov. ŠF II 49, lat. calor „teplo“, linija FP VI 3, srov. PF 5, lat. linea, magnetas FP VII 3, srov. K 1851 11 42, ŠF II 11, magnasas A 1885 10–11 319, řec. magnētis „kámen z Magnesie“, masė FP I 24, srov. ŠF III 84, lat. massa „hrouda, kus“, mašina FP I 61, srov. maszina A 1884 5–6 168, maszyna A 1885 9 288, lat. machina, materija FP VII 385, srov. A 1886 5 140, lat. materia „látka“, mechanika FP I 69, srov. mėkanika A 1883 7 207, mekanika ŠF III 84, řec. mechanikē „umění vynalézat stroje“, motoras FP VII 313, srov. ŠF II 75, lat. motor „poháněč“, polis FP VII 249, srov. pol ius A 1885 10–11 320, ŠF II 6, lat. polus < řec. polos „osa Země a nebes“, solenoidas FP VII 249, srov. ŠF II 63, řec. sōlen „trubička“ + řec. eidos „tvar“, spektras FP VII 3, srov. PF 89, ŠF II 6, lat. spectrum „představa, obraz“, telefonas FP VII 309, srov. ŠF II 68, telefon(a)s K 1878 22 100–101, teleponas A 1884 7–8 263, řec. tēle „daleko“ + řec. phōnē „zvuk“, telegrafas FP VII 361, srov. ŠF II 58, telegraf(a)s K 1859 15 59, řec. tēle „daleko“ + řec. graphō „píšu“ atd.

Jen několik dalších mezinárodních jednoduchých termínů užívaných V. Čepinskisem se do pozdějšího užívání fyzikální terminologie nedostalo, např.: amplifikacija, srov. lat. amplificatio „rozšíření“: „To je schéma zesílení nebo amplifikacijos oscilací“ FP VII 379; dinamo, srov. řec. dynamis „síla“: „Siemens nazval tento princip dynamickým principem neboli „principem dinamo“, a od té doby se stroje pracující na tomto principu nazývají dynamostroji, nebo jednoduše dinamo“ FP VII 322; mediumas, srov. lat. medium

Terminologija | 2006 | 13

„střed“: „<...> paprsek při vstupu do vzduchu klouže podél hraničního povrchu mezi dvěma mediumų <...>“ FP VI 36; observacija, srov. lat. observatio „pozorování“: „observacijos kampas“ FP VII 419; oscilacija, srov. lat. oscillatio „kmitání“: „<...> tento výboj může být okamžitě jednosměrný, nebo může probíhat v oscilacích“ FP VII 361, srov. také elektros oscilacijos FP VII 114, elektrinės oscilacijos FP VII 366, simpatetiškos oscilacijos FP VII 368, slopinamos oscilacijos FP VII 362; radioamplifikacija, srov. lat. radio „zářím“ + lat. amplificatio „rozšíření“: „<...> zde popsaná amplifikace se nazývá radioamplifikacija“ FP VII 380; tensija, srov. lat. tensus „stlačený“: „Nernst tvrdí, že kovy mají větší či menší sklon uvolňovat ionty a tento sklon Nernst nazývá tensija rozpouštění kovu (snad by bylo přesnější nazvat jej tensija ionizace kovu)“ FP VII 224.

Několik mezinárodních jednoduchých termínů v Čepinského „Fizikos paskaitos“ pochází také z jiných jazyků, například z francouzštiny: aretyras FP I 78, srov. franc. arrêter „zastavit“; kabestanas FP I 75, srov. franc. cabestan „naviják“, konstanta FP VII 82, srov. franc. constante „konstantní veličina“, precizija FP VII 165, srov. franc. précision, stelāžas FP VII 241, srov. franc. stelage; z němčiny: lempa FP VII 187, srov. něm. Lampe, linzė FP I 90, srov. něm. Linse, punktyras FP VII 24, srov. něm. punktieren „značit tečkami“, unformēris FP VII 331, srov. něm. Umformer „usměrňovač“; z angličtiny: standartas FP VII 232, srov. angl. standard „norma, vzor“, šuntas FP VII 182, srov. angl. shunt; z italštiny: busolė FP VII 3, srov. ital. bussola, kompasas FP VII 3, srov. ital. compasso<compassare „měřit kružítkem“.

Část mezinárodních jednoduchých termínů v Čepinského učebnici má poněkud odlišnou, dnes neobvyklou fonetickou nebo morfologickou podobu, např.: abscisa FP I 34, aluminijus FP II 10, amplitūda FP VI 193, amplituda FP V 135, anionas FP VII 225, balonas FP III 111, barijus FP III 45, batarėja FP VII 225, batarėja FP VII 90, cilinderis FP I 86–87 a cilindras FP III 154, diementas FP VI 205, elipsas FP I 41, formula FP I 51, grammolekula FP VII 418, helijus FP III 53, hipoteza FP VI 176, histerezis FP VII 257, jonas FP VII 225, iperbola FP I 43, kalijus FP III 45, kanifole FP V 143, kapiliaras FP III 11, kationas FP VII 224, kilogrametris FP I 57 a kilogramometras FP I 56, komponenta FP VII 9, koordinata FP VI 176, krizis FP VII 432, litijus FP III 45, maksimas ir minimimas: „Vracíme-li se k obrázku 45, vidíme, že křivka vlny má svá maksimus ir minimus“ FP I 54, srov. také maksimo [dalekohled], minimo [dalekohled] FP I 54, maximum [teploměr], minimum

84 Angele Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

[teploměr]⁶ FP III 11, molekula FP III 81, natrium FP VI 97, nonio FP VII 23, ordináta FP VI 257, osmóza: exosmóza, endosmóza FP II 53, parabola FP I 36, pyramida FP VI 149, prizma FP VI 40, poloměr [prvek] FP VII 405, chladicí zařízení FP III 175, rotor FP I 91, safír FP V 135, sekunda FP I 84, křemík FP III 45, měřítko FP I 78, skalár FP VII 353, stroncium FP VI 97.

Velmi malou část tvoří cizí výrazy, které se různými cestami (ekonomickými, kulturními, politickými apod.) dostaly ze sousedních jazyků do litevských nářečí a z nářečí také do různých tehdejších publikací, mezi nimi i do „Fizikos paskaitos“, např.: balkis FP I 73, srov. něm. Balken, bezmenas FP I 78, srov. bělorus. безмен, bonka FP II 77, srov. pol. bańka, bělorus. банка, buksva FP I 29, srov. pol. buks, buksa, leikelė FP I 54, srov. pol. lejka, lejek, bělorus. лейка, mūterka FP I 82, srov. pol. muterka < něm. muterke, misingis FP I 22, srov. něm. Messing, šeštūnė FP I 76, srov. rus. шестери́ня, šniūras FP V 136, srov. bělorus. шнур, pol. sznur, špižas FP III 70, srov. pol. spiż, špūlė FP VII 178, srov. něm. Spule.

V „Fizikos paskaitos“ lze nalézt také hybridní jednoslovné termíny utvořené ze složek a afixů různého původu:

1) mezinárodní základové slovo a litevský afix, přesněji přípona: -imas, např.: bombardavimas FP VII 425 (: bombardavo), demagnetinimas FP VII 263 (: demagnetino), elektrinimas FP VII 34 (: elektrino), magnetinimas FP VII 263 (: magnetino), reguliavimas FP VII 319 (: reguliavo), šuntavimas FP VII 173 (: šuntavo); -umas, např.: efektingumas FP VII 243 (: efektingas), ekonomingumas FP VII 326 (: ekonomingas), ekvivalentingumas FP I 60 (: ekvivalentingas), elastingumas FP II 3 (: elastingas), intensingumas FP VII 13 (: intensingas), kapilaringumas FP II 49 (: kapilaringas), masingumas FP VII 349 (: masingas), muzikalumas FP V 175 (: muzikalus), periodiškumas FP VII 114 (: periodiškas), plastingumas FP II 3 (: plastingas), polaringumas FP VII 118 (: polaringas), proporcingumas FP I 11 (: proporcingas), radioaktingumas FP VII 425 (: radioaktingas), retentyviškumas FP VII 262 (: retentyviškas); -ybė, např. relatyvybė FP VII 432 (: relatyvus);

2) litevský prefixoid a mezinárodní základové slovo, např.: puscilinderis FP VII 319, pusperoidis FP IV 83, pusrombis FP I 79, saviindukcija FP VII 291, savoikombinacija FP V 163;

3) mezinárodní prefixoid a litevské základové slovo, např.: amper-

⁶ Podobné termíny lze ve „Fizikos paskaitos“ nalézt i další, např.: cos bangos linija FP I 54, cosinus suy- ravimas FP I 53, sin bangos linija FP I 55, sinus suy ravimas FP I 53.

Terminologija | 2006 | 13

hodina FP VII 243, ampér-závit⁷ FP VII 257, kilowatthodina FP I 77, termoelektrický proud FP VII 135.

2.4. Většina terminologizovaných, odvozených, přejatých a hybridních jednoslovných termínů vystupuje jako hlavní složky víceslovných termínů. V učebnici je zřejmě nejvíce dvojslovných a trojslovných termínů, které lze podle hlavní složky rozdělit do určitých skupin, např.:

amplituda: harmonického kmitání a. FP I 52, klesající a. FP I 59, amplituda oscilací FP VII 362, kmitavá a. FP I 50;

vlna: elektromagnetická v. FP VII 361, podélná v. FP I 56, příčná v. FP I 56, světelná v. FP I 7, postupná elektromagnetická v. FP VII 382;

stav: cyklický s. FP VII 257, plynný s. FP VII 206, magnetický s. FP VII 263, základní s. FP VII 14, kapalný s. FP VII 206;

střed: geometrický s. FP I 49, s. rovnoběžných sil FP I 66, těžiště FP VII 23, střed otáčení FP I 38, těžiště FP I 49, střed kmitání FP I 87;

veličina: konstantní v. FP I 47, proměnná v. FP I 55, základní fyzikální v. FP I 5, stálá v. FP I 17, vektorová v. FP I 14;

článek: sekundární č. FP VII 238, galvanický č. FP VII 133, koncentrační článek FP VII 223, stálý galvanický článek FP VII 133, suchý článek FP VII 146, prvek zemského magnetismu FP VII 21;

jev: elektromagnetický j. FP VII 1, fyzikální j. FP VII 345, piezoelektrický jev, pyroelektrický jev FP VII 118;

indukce: elektromagnetická i. FP VII 283, elektrostatická i. FP VII 34, magnetická i. FP VII 3, normální magnetická i. FP VII 358, vzájemná i. FP VII 283;

pohyb: absolutní p. FP I 16, harmonický periodický p. FP I 52, p. tělesa FP I 13, proměnlivý p. FP I 17, periodický p. FP I 52, reálný p. FP I 55, relativní p. FP I 16, p. rovnoměrně zrychlený FP I 18, p. rovnoměrně zpomalený FP I 17, rovnoměrný p. FP I 22;

dráha: výsledná d. FP I 13, uražená d. FP I 35, překonaná d. FP I 35, ujetá d. FP I 17, přímočará d. FP I 14;

pole: elektrostatické silové p. FP VII 48, magnetické p. FP VII 147, pole magnetických sil FP VII 3, magnetické pole proudu FP VII 147, rotační magnetické pole FP VII 313;

⁷V učebnici se vyskytuje značné množství složených mezinárodních termínů a vedlejších složek složených termínů psaných se spojovníkem, např.: reflex-goniometr FP VI 48, sinus-busola FP VII 161, šunt-mašina FP VII 32, tangens-busola FP VII 147, tangens-galvanometr FP VII 157, termo-baterie, termo-element FP VII 198, elektro-magnetické jevy FP I 94, magneto-elektrický stroj FP VII 455, magneto-motorická síla FP VII 259, ultra-fialová [řada] FP VII 420.

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

hmotnost: efektivní h., elektromagnetická h. FP VII 398, h. tělesa FP I 26, magnetická h. FP VII 8, h. Země FP I 44;

materiál: diamagnetický m., paramagnetický m. FP VII 13, plastický m. FP I 30, mezilehlý m. FP VII 342;

rovnováha: rovnováha sil FP I 62, rovnováha těles FP I 63, nestabilní rovnováha tělesa FP I 65, nestabilní r. FP I 69, stabilní rovnováha tělesa FP I 65, stabilní r. FP I 87, rovnováha bodu FP I 62;

kyvadlo: překlápěcí k. FP I 90, balistické k. FP I 90, elektrostatické k. FP VII 35, fyzické k. FP I 87, matematické k. FP I 89, sekundové k., sekundové matematické k. FP I 90, kmitající k. FP I 50;

kapacita: kapacita akumulátoru FP VII 243, elektrická k. FP VII 59, energetická k. FP I 60, kapacita kondenzátoru FP VII 82, elektrická kapacita Země FP VII 71;

odpor: měrný o. FP VII 167, magnetický o. FP VII 259, parazitní přídavný o. FP VII 293.

Zvláště velká jsou hnízda složených termínů, jejichž základní složky tvoří termíny energie, rychlost, síla, koeficient, těleso, moment, proud, jednotka, např.:

energie: atomová e. FP VII 404, chemická e. FP I 60, energie plynů FP I 61, elektrická e. FP I 60, energie elektrického proudu FP VII 187, energie fyzických těles FP I 57, energie výboje FP VII 82, energie výboje FP VII 114, kinetická e. FP I 87, magnetická e. FP VII 264, mechanická energie vody FP I 60, potenciální e. FP I 59, energie proudu FP VII 332, teplo FP I 60;

rychlost: rychlost šíření vlny FP I 55, absolutní rychlost iontů FP VII 215, výsledná r., výsledná r. FP I 15, rychlost částice FP VII 398, vodorovná r. FP I 15, rychlost pohybu FP I 62, úhlová r. FP I 85, úhlová rychlost tělesa, lineární r. FP I 84, maximální r. FP I 50, rychlost hmotného bodu FP I 52, rychlost útoku FP I 20, relativní rychlost iontů FP VII 215, relativní r. FP I 32, statická r. FP I 15, výsledná r. FP I 34, rychlost světla FP VII 342, skutečná r. FP I 16, rovnoměrná r. FP I 52, průměrná r., průměrná rychlost bodu FP I 17;

síla: opěrná s. FP VII 34, výsledná s. FP I 49, deformační s. FP I 31, pružná s. FP I 54, síla pružnosti FP I 31, elektromotorická s. FP VII 167, živá s. FP I 57, dostředivá s. FP I 37, síla setrvačnosti FP I 33, odstředivá s. FP I 37, vnější s. FP I 25, pohybující se s. FP I 56, koercitivní s. FP VII 257, rovnoběžná s. FP I 66, magnetická s. FP VII 3, magnetomotorická s. FP VII 259, stálá s. FP I 36, zdvihová s., retentivní s. FP VII 257, tlaková s. FP I 28, statická s. FP I 56, statická tíhová s. FP I 66, tíhová s. FP I 43, váhová s. FP I 93, tečná

Terminologija | 2006 | 13

j. FP I 82, přitažlivá j. FP VII 34, třecí j., třecí síla FP I 27, hnací j. FP I 24, střední j. FP I 30, gravitační síla Země FP I 22;

koeficient: koeficient restituce FP I 32, koeficient elektrické účinnosti FP VII 327, koeficient obchodní účinnosti FP VII 327, koeficient lomu FP VII 82, minimální koeficient FP I 6, koeficient účinnosti FP VII 326, koeficient úměrnosti FP I 25, koeficient vlastní indukce FP VII 283, koeficient kluzného tření FP I 27, koeficient vzájemné indukce FP VII 283, koeficient tření FP I 28;

těleso: absolutně tuhé těleso, těleso vlny FP I 56, diamagnetické těleso FP VII 3, plynné těleso FP I 94, pružné těleso FP I 59, fyzické těleso FP I 3, homogenní těleso FP I 86, nabité těleso FP VII 34, tuhé těleso FP I 29, padající těleso FP I 21, volně padající těleso FP I 21, měkké těleso FP I 94, neelektricky nabité těleso FP VII 34, paramagnetické těleso FP VII 3, klidové těleso FP I 21, plastické těleso FP I 31, kapalné těleso FP I 94;

moment: magnetický moment atomu FP VII 269, elektrický moment dielektrika FP VII 82, elektrický moment FP VII 102, moment setrvačnosti FP I 23, moment síly FP I 64, rotační moment síly, moment síly FP I 70, hybnost FP I 26, moment setrvačnosti tělesa FP I 85, magnetický moment FP VII 247, přídavný moment setrvačnosti FP I 86, specifický elektrický moment FP VII 102, moment tření FP I 29, moment tření FP I 59, třecí moment FP I 46;

proud: vícefázový proud, dvoufázový proud FP VII 334, efektivní proud FP VII 331, extra proud FP VII 283, galvanický proud FP VII 133, indukční proud FP VII 313, střídavý proud FP VII 332, střídavý vodivostní proud FP VII 356, konvekční proud, vodivostní proud FP VII 356, posuvný proud FP VII 344, sofistický proud FP VII 386, rotační proud FP VII 313, skutečný proud FP VII 356, třífázový proud FP VII 334, jednofázový proud FP VII 333;

jednotka: jednotka absolutní soustavy FP I 55, odvozená jednotka FP I 12, jednotka práce FP I 56, elektromagnetická jednotka elektrického proudu FP VII 349, jednotka elektrického náboje, jednotka elektrického potenciálu FP VII 59, elektrostatická jednotka elektrického proudu FP VII 349, jednotka elektrické kapacity FP VII 59, jednotka elektrického odporu FP VII 167, jednotka energie FP I 57, jednotka zrychlení FP I 18, jednotka rychlosti FP I 14, jednotka délky FP I 6, jednotka čtverce FP I 10, jednotka magnetické hmoty FP VII 3, jednotka hmotnosti FP I 11, základní jednotka délky FP I 6, základní jednotka plochy FP I 10, stálá jednotka délky FP I 6, jednotka tíhy FP I 11, jednotka šesté mocniny FP I 10, jednotka odporu FP VII 169.

Část těchto složených dvouslovných a třís lovných fyzikálních termínů se zachovala až do dnešních dnů, např.:

vlna: elektromagnetická vlna, podélná vlna, světelná vlna;

centrum: geometrické centrum, těžiště;

článek: sekundární článek, galvanický článek;

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

energie: atomová e., elektrická e., kinetická e., magnetická e., potenciální e.;

indukce: elektromagnetická i., elektrostatická i., magnetická i.;

síla: výsledná s., dostředivá s., setrvačná s., odstředivá s., vnější s., magnetická s., statická s., tíhová s., tečná s., přitažlivá s., průměrná s.;

koeficient: účinnosti k., úměrnosti k., vlastní indukce k.;

těleso: diamagnetické t., fyzikální t., paramagnetické t.;

moment: moment setrvačnosti, moment síly, magnetický m.;

proud: galvanický p., střídavý p., vodivostní p.;

jednotka: jednotka práce, jednotka energie, jednotka délky, jednotka hmotnosti, jednotka tíhy, jednotka odporu a podobně.

V učebnici se vyskytuje také několik složených čtyřslovných termínů, např.: koeficient absolutně pružných těles FP I 32, automaticky regulovaná oblouková lampa FP VII 273, elektromagnetická jednotka elektrického náboje FP VII 153, rychlost šíření elektrického výboje FP VII 114, elektrostatická jednotka elektrického náboje FP VII 48, koeficient účinnosti přeměny energie FP I 61, zákon poklesu hodnoty energie FP I 61, zákon zachování momentu pohybu FP I 30, střídavý proud vysoké frekvence FP VII 298, doba kmitání hmotné částice FP I 55, elektromotor na stejnosměrný proud FP VII 313, osmotická teorie galvanického článku FP VII 223, redukovaná délka fyzického kyvadla FP I 87.

V učebnici lze nalézt také složené termíny se spojenými slovy, např.: síla-tíha FP I 28, vypínač-odpojovač FP VII 244, hodiny-chronometr FP I 12, potenciál-vektor FP VII 342 a vektor-potenciál FP VII 354, sifon-rekordér FP VII 281, standard-teploměr FP III 11 a teploměr-standard FP III 11. Některé z nich by bylo možné považovat za příponové útvary, např.: nosná vlna FP VII 383, kilogram-etalon FP I 11, metr-etalon FP I 6, polohový vektor FP I 44, dalekohled-reflektor FP VI 135, řídicí regulátor FP I 38.

3. VYJÁDŘENÍ TERMÍNŮ V UČEBNICI „PŘEDNÁŠKY Z FYZIKY“

V učebnici se hojně vyskytují případy synonymního a variantního vyjádření jak jednotlivých termínů, tak vedlejších složek víceslovných termínů.

3.1. Synonymní jednoslovné termíny se uvádějí dvěma způsoby.

Za prvé jsou dva synonymní jednoslovné termíny spojeny spojkou nebo. Lze rozlišit následující případy synonymních jednoslovných termínů spojených spojkou:

a) oba termíny jsou litevské, např.: vzdálenost nebo distanc FP I 7, odraz,

Terminologija | 2006 | 13

nebo odražení FP I 32, vlnění, nebo vlny FP I 55, množství nebo počet FP I 11, vlastnost, nebo vlastnost FP I 5, poloha, nebo stav FP I 3, rovnováha, nebo klid FP I 51, káča (nebo vlček) FP I 91, otáčení, nebo vinutí FP II 14;

b) jeden termín je litevský a druhý přejatý nebo hybridní, např.: zákon nebo axiom FP I 25, kužel nebo baňka FP VI 157, měrná hmotnost, nebo hustota FP I 55, látka, nebo hmota FP I 25, blána, nebo membrána FP V 148, lis, nebo svěrací zařízení FP I 83, princip nebo pravidlo FP I 15, trám (nebo břevno) FP I 73, nit, nebo šňůra FP I 73, posuv, nebo translace FP I 12, zesílení nebo amplifikace FP VII 379;

c) oba termíny jsou přejaté, např.: fakt nebo fenomén FP I 13, impuls, nebo moment FP I 54, multiplikátor nebo galvanometr FP VII 147, nonie. nebo vernier FP I 7, vibrace, nebo oscilace FP I 55.

Za druhé se jeden ze dvou synonymních jednoslovných termínů píše v závorkách. Takto jsou uváděny:

a) dva nebo dokonce tři litevské termíny, např.: pohyb (kakimas) FP I 12, břeh (žambas) FP I 8, směr (linkmė) FP I 9, opora (základ) FP I 27, podoba (tvar) FP I 60, hromosvod (virpštis) FP VII 131, posunutí (nuoslanka) FP VII 343, protiúčinek (atveikimas) FP I 25, výdutě (išsigaubimai) FP I 82, kladka (skridinys) FP I 22, kladka (skritulis) FP I 27, olovnice (santiesinis nebo tiesiklis) FP I 9, závažíčko (pasvarelis) FP I 9, závaží (pasvaras) FP I 28, projektil (sviedinys, metinys) FP I 33, tažnost (įtempimas) FP I 60, vagis (plėištas) FP I 80;

b) jeden termín litevský a druhý přejatý, např.: okulár (okuliaras) FP I 8, odraz (reflexe) FP VI 12, plyn (dujos) FP I 6, úhlopříčka (diagonála) FP I 15, přepona (hypotenuza) FP I 81, čtyřúhelník (čtverec) FP I 41, kombinace (spojení) FP I 83, kontakt (srážka) FP I 76, kužel (konus) FP I 43, rovnoběžník (paralelogram) FP I 32, čočka (čočka) FP VI 53, tvar (forma) FP I 3, lom (refrakce) FP VI 30, poledník (meridián) FP I 5, matice (pouzdro) FP I 82, ne vodič (izolátor) FP VII 34, odřezek (segment) FP I 68, nástroj (instrument) FP I 8, základ (báze) FP I 9, planimetr (ploškoměr) FP I 10, plošina (platforma) FP I 22, pól (polární bod) FP VII 3, proces (průběh) FP I 4, půlící přímka (mediána) FP I 66, sval (musculus) FP I 3, reakce (odraz) FP I 26, redukce (obnovení) FP VII 242, kotouč (disk) FP I 21, průměr (diametr) FP II 10, kladky (polispatai) FP I 73, poloměr (radius) FP I 7, tětiva (chorda)

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

FP I 37, přesnost (preciznost) FP VII 165, výzkum (experiment) FP I 24, trajektorie (dráha) FP I 34, plod (výsledek) FP I 13, motor (motorek) FP VII 313, světlo (lampa) FP I 49, ohnisko (fokus) FP I 41;

c) dva litevské termíny, jeden přejatý termín, např.: kontury (okolí, stěny) FP I 10, jev nebo proces (průběh) FP I 4, tloušťka nebo průměr FP I 7, klín (kýl neboli klínek) FP I 83.

Kromě uvedených případů vyjadřování synonymních jednoslovných termínů lze v učebnici nalézt pojmy označené složeným a jednoslovným termínem nebo dvěma či více složenými termíny se stejným významem. Takové synonymní termíny se zpravidla rovněž spojují spojkou nebo, případně se jeden ze synonym uvádí v závorkách, např.:

ohyb vln neboli difrakce FP IV 85, dynamo (alternátor) FP VII 313, elektrodová miska nebo audion FP VII 383, změna energie (transformace) FP I 60, parní kondenzátor nebo chladič FP I 61, odraz zvuku (ozvěna) FP V 91, množství pohybu nebo moment FP I 26, pád těles nebo pád FP I 20, optická mohutnost čočky (dioptrie) FP VI 53, magnetická busola nebo kompas FP VII 3, magnetická susceptibilita, magnetická permeabilita FP VII 13, medium (prostřední látka) FP VII 342, mikrometr nebo mikrometrický šroub FP I 8, precesse nebo předbíhání rovnodenností FP I 45, připojený bod nebo těleso FP I 56, rovnoměrný pohyb (rotace nebo translace) FP I 69, zkrat nebo „kurčšlusas“ FP VII 241, tyčinky nebo krátké válce FP VI 157;

možných posunutí neboli možných rychlostí nebo princip možných prací (Lagrangeův princip) FP I 71, hmotnost otáčejícího se kotouče neboli jeho takzvaný moment setrvačnosti FP I 23, normální článek nebo standardní článek FP VII 232, opěrný bod nebo střed oscilace FP I 50, energie proudu neboli práce proudu FP VII 332, frekvence kmitání nebo počet kmitů FP I 56, perioda kmitání nebo celková doba kmitání a perioda kmitání nebo celková doba kmitání FP I 51, působení na dálku, actio in distans FP VII 5.

K této skupině by patrně bylo možné zařadit jednoslovné mezinárodní a opisné litevské názvy vědních oborů uvedené ve FP I 4, např.: astronomie neboli věda o pohybu nebeských těles; biologie neboli věda o jevech živé přírody; chemie neboli věda o těch přírodních jevech, které souvisejí se změnou složení těles neboli látek; mechanika neboli věda o pohybu a posouvání těles.

Terminologija | 2006 | 13

3.2. Zjevná je také synonymní podoba vedlejších složek složených termínů v učebnici, např.:

vlna: podélná (longitudinální) v., příčná neboli transverzální v., příčná (transverzální) v. FP I 56;

zákon: druhý z., neboli zákon rychlosti FP I 21, zákon degenerace energie neboli rozptylu energieFP I 61, zákon síly neboli nezávislosti FP I 25;

centras: masės, arba svarumo, c. FP I 66, svarumo, arba masės, c. FP I 49, svorio arba masės c. FP I 66;

energie: energie pohybu neboli kinetická e. FP I 57, potenciální neboli polohová energie tělesa FP I 58;

pohyb: složený neboli výsledný p. FP I 14;

koeficient: koeficient účinnosti neboli užitečnosti FP VII 243;

těleso: tuhé neboli elastické t. FP I 30;

přímka: neutrální neboli rovnovážná p. FP I 54;

svět: fyzikální neboli objektivní s.; vnější neboli fyzický s.; vnitřní neboli subjektivní s. FP I 3;

povrch: ekvipotenciální p. nebo hladinový p. FP VII 67;

přístroj: sušící, nebo vysoušecí, p. FP I 41;

rovnováha: lhostejná, neboli indiferentní, r. FP I 69;

soustava: metrická, neboli desítková, soustava měr FP I 5;

kladka: druhého druhu, neboli pohyblivá, k., prvního druhu, neboli pevná, k. FP I 73;

proud: vícefázový nebo polyfázový p. FP VII 334, Foucaultův, neboli vířivý, p. FP VII 283, skutečný p. nebo celý p. FP VII 356;

váhy: decimální, neboli desítkové, v. FP I 80;

jednotka: krychlová, neboli šestinná, j. FP I 10, jednotka množství magnetismu neboli magnetické hmoty FP VII 8, základní jednotka délky FP I 6 a základní jednotka délky FP I 5.

3.3. Kromě uvedených příkladů synonymního vyjádření vedlejších složek složených termínů se v „Přednáškách z fyziky“ hojně vyskytují případy variantního vyjádření vedlejších složek složených termínů, které lze rozdělit následovně.

Za prvé, vedlejší složka složeného dvouslovného termínu je vyjádřena adjektivním příčestím s určitým tvarem a genitivem podstatného jména; adjektivním příčestím s určitým tvarem, adjektivním příčestím s neurčitým tvarem a genitivem podstatného jména, např.: úhel odchýlení FP I 50, odchýlený úhel FP I 51 a úhel odchýlení FP I 79; čas kmitavý FP I 51, kmitavý čas FP I 52 a čas kmitání FP I 55, čas kmitání (kmitavý čas) FP I 49, avšak kmitavý (kmitání)

92 Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

amplituda FP I 49; přitažlivá síla FP I 22, přitažená síla FP I 20 a síla přitažlivosti FP I 58.

Za druhé, vedlejší člen složeného dvouslovného termínu se vyjadřuje přídavnými jmény s příponami -iškas, -a a -inis, -ė, např.: absolutistický pohyb FP VII 432 a absolutní pohyb FP I 16, elektrický teploměr FP VII 167 a elektrický teploměr FP VII 198.

Za třetí, vedlejší člen složeného dvouslovného termínu se vyjadřuje jednoduchým nebo zájmenným přídavným jménem, např.: elektrické napětí FP VII 342 a elektrické napětí FP VII 48, vodorovná přímka FP I 53 a vodorovná přímka FP I 16, avšak vodorovná osa FP I 93 a vodorovná (vodorovná) rovina FP I 9, tuhé těleso FP I 4 a tuhé těleso FP I 56, skutečná rychlost a skutečná rychlost FP I 17.

Za čtvrté, vedlejší člen složeného dvouslovného termínu se vyjadřuje jednoduchým nebo zájmenným příčestím, někdy však v jiném čase nebo rodě, např.: získaná rychlost a získaná rychlost FP I 19, získaná rychlost FP I 21, pohybující se hmota FP I 57 a pohybující se hmota FP I 24, dotýkající se přímka FP I 54, avšak dotýkající se přímka FP I 19, neklouzavý kluz FP I 73 a neklouzavý kluz, neklouzavý kluz FP I 74, rotační moment a rotační moment FP II 10, rotační moment FP I 65, kmitající kyvadlo a kmitající kyvadlo FP I 87, působící síla FP I 24 a působící síla FP I 27.

Za páté, vedlejší člen složeného dvouslovného termínu se vyjadřuje přídavným jménem s příponou -inis, -ė nebo -iškas, -a a genitivem podstatného jména, např.: fyzikální veličina a veličina fyziky FP I 5, elektrický posun FP VII 342 a posun elektřiny FP VII 202; přídavným jménem s příponami -ingas, -a a -(al)inis, -ė, např.: normální poloha FP I 69 a normální poloha FP I 59, srov. také normální elektroda FP VII 230, normální klidový stav FP I 51, avšak normální prvek FP VII 232.

Za šesté, jeden z vedlejších členů složeného trojslovného termínu se vyjadřuje jednoduchou nebo zájmennou řadovou číslovkou, např.: páka druhého druhu FP I 72 a páka druhého druhu FP I 70, páka prvního druhu FP I 78 a páka prvního druhu FP I 70, páka prvního druhu FP I 71, srov. také noniius druhého druhu FP I 8, páka třetího druhu FP I 72.

V „Přednáškách z fyziky“ lze rozlišit i další případy variantního vyjadřování, například morfologické varianty: výslednice FP I 15, výslednice, výsledkující FP I 49; morfologické varianty: nášiče (nebo nosítka) FP I 78; syntaktické varianty: plyn ve zředěném stavu FP VII 386 a zředěný plyn FP VII 385, pohyb po přímce FP I 13 a přímočarý pohyb FP I

Terminologija | 2006 | 13

14, křivá čára FP I 36 a křivka FP VII 257, ozubené kolo (ozubené soukolí) FP I 76.

Snad sem lze zařadit také termíny plochost (-tuma) FP I 50, rychlost (rychlost) FP I 14, cit (vjem)⁸ FP I 13, čtvrtinový (čtvrcený) [metr] FP I 10.

4. ZÁVĚRY

1. „Fyzikální přednášky“ V. Čepinského byly s výjimkou úzkého okruhu skript přednášených kurzů, tj. hektografovaného kurzu termodynamiky K. Šliūpase, skript přednášek z fyziky I. Končiuse a poznámek z přednášek termodynamiky vytištěných P. Brazdžiūnasem na rozmnožovacím stroji jedinou a hlavní vysokoškolskou učebnicí fyziky, kterou používala celá generace studentů různých oborů.

2. Terminologii „Fyzikálních přednášek“ tvoří obecné termíny, termíny z fyziky a zčásti z mechaniky a dalších vědních oborů souvisejících s fyzikou: jde o běžná slova a odvozeniny litevského jazyka, kterým byl přisouzen termínový význam. Z odvozenin se nejčastěji vyskytují deriváty s příponami -imas/-ymas, -umas, -inys, -iklis, -tuvas, -ėjas, -tojas a s koncovkami -a, -is, jakož i složeniny.

3. Většina výpůjček jsou mezinárodní termíny latinského nebo řeckého původu. Některé z nich mají poněkud odlišnou, dnes neobvyklou fonetickou či morfologickou podobu. Jen několik málo cizích termínů přešlo z okolních jazyků v důsledku různých kontaktů (ekonomických, kulturních, politických).

4. Učebnice „Fyzikální přednášky“ obsahuje snad nejvíce dvouslovných a tříslovných složených termínů, které lze podle hlavní složky rozdělit do určitých skupin. Zvláště rozsáhlé jsou skupiny složených termínů, jejichž hlavní složku tvoří termíny energie, rychlost, síla, koeficient, těleso, moment, proud, jednotka.

5. Značná část jednoduchých i složených termínů se ve fyzikální terminologii používá dodnes. Lze tedy tvrdit, že již v prvních desetiletích 20. století byla určitá část fyzikální terminologie ustálená. Na druhé straně hojné synonymní a variantní užívání jednoduchých i složených termínů ukazuje také na jinou skutečnost: některé pojmy byly pojmenovávány několika termíny.

⁸ Samostatně vzaté termíny z učebnice plokštis a plokštuma, greitumas a greitis, jautimas a pojūtis by nebyly považovány za slovotvorné varianty, protože jde o odvozeniny z různých slovotvorných tříd. To, že je však v učebnici V. Čepinského jeden z nich uveden v závorkách, naznačuje, že se užívaly střídavě.

Angelė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

LITERATŪRA

Fizikos istorija 1988: Fizikos istorija Lietuvoje. I (1579–1940). Autorių kolektyvas: P. Brazdžiūnas, H. Horodničius, H. Jonaitis, A. Pundzevičynas, I. Šenavičienė, Vilnius.

Kaulakienė A. 1991: Mokslo kalbos užuomazgos „Kelcivye.“ – Lietuvių kalbotyros klausimai 29.

Kaulakienė A. 1993: Lietuvių fizikos terminografijos pradmenys. – Lituanistica 1 (13).

Kaulakienė A. 1994: „Aušros“ fizikos populiarinimo straipsnių terminija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 31.

Kaulakienė A. 1995: Pirmojo lietuviško Fizikos vadovėlio 90-metis. – Terminologija 2.

Kaulakienė A. 1994: Rankraštinio Igno Končiaus fizikos vadovėlio kalba. – Lituanistica 3 (19).

Kaulakienė A. 2002: Konstantino Šakenio Fizikos vadovėlio terminija. – Terminologija 9.

Mačionis Z. 1992: Profesorius Vincas Čepinskis. Vilnius.

Makariūnienė E., Klimka L. 1994: Lietuvos fizikų ir astronomų sąvadas. Vilnius.

Makariūnienė E., Klimka L. 2001: Lietuvos fizikų ir astronomų sąvadas. Vilnius.

Martišius J. A. 1991: Žymiaus meistro statiniai; Profesoriaus Vinco Čepinskio 120-osioms gimimo sukaktuvėms. – Fizikų žinios 1.

Martišius J. A. 1996: Vinco Čepinskio 125-osioms metinėms. – Fizikų žinios 10.

Šenavičienė I. 1982: Fizikos raida Lietuvoje (1920–1940). Vilnius.

Šiuolaikinė fizika 1997: Šiuolaikinė fizika Lietuvoje. Sudarytojai: E. Makariūnienė, E. Rupšlaukis, D. Usorytė, Vilnius.

Urbutis V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius.

ŠALTINIAI

A – Aušra, Laikraštis, išleidžiamas per Dra. Bassanawicziu (1883–1886).

FP – Čepinskis V. 1923–1926: Fizikos paskaitos. I–VII sk. Kaunas.

K – Keleivis iš Karaliaučiaus broliams lietuvininkams žinias parnešas (1849–1879).

KΦ – Končius I. 1919: Fizika: Fizikos vadovėlis gimnazijoms [Rankraštis]. VUBR. F1. F1039.

PF – Neris P. 1889: Populariškas rankovdis fizikos. Šeandoras.

ŠF – Šakenis K. 1920: Fizika, Tilžė.

T – Terminai fizikos reikalams. 1923–1924. – Lietuva.

THE TERMINOLOGY OF THE FIRST LITHUANIAN PHYSICS TEXTBOOKS FOR HIGHER SCHOOLS

“Fizikos paskaitos” (Lectures of Physics) by V. Čepinskis was the only and the main physics textbook for higher schools, which was used by the whole generation of students of various specialities, apart of brief synopses of various courses, i.e. the hectographed course of thermodynamics by K. Šliūpas, the synopsis of I. Končius’ lectures of physics and P. Brazdžiūnas notes of thermodynamics printed using rotary press.

The terminology of “Fizikos paskaitos” consists of general terms, terms of physics, some terms of mechanics and other spheres of science related to physics: these are terminologized ordinary Lithuanian words and derivations. The most frequent derivations and compound words are with the suffixes -imas/-ymas, -umas, -inys, -iklis, -tuvas, -ėjas, -tojas and with the endings -a, -is.

The majority of borrowings are international Latin or Greek terms. Some of them have a different, unusual phonetic or morphological form. A few barbarisms, which came in different ways (economic, cultural, and political) from neighbouring languages are found.

Binomial and three-component composite terms, which can be subdivided into certain families of words according to the main component, make up the majority of terms in the textbook “Fizikos paskaitos”. The families of composite terms, where the

Terminologija | 2006 | 13

main words are terms like energija, greitumas, jėga, koeficientas, kūnas, momentas, srovė, vienetas are the largest.

A fair amount of one-word and composite terms is still in use in terminology of physics. Thus, it can be stated that in the first decades of the 20th century a certain part of the terminology of physics was rather well established. On the other hand, numerous synonymy and variability of one-word and composite terms show that some concepts did not have established terms. The terminology of such concepts was still developing.

Gauta 2006-11-10

Angėlė Kaulakienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

96 Angėlė Kaulakienė | Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos...

Terminologie první litevské vysokoškolské učebnice fyziky

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

2. STRUKTURA A PŮVOD TERMÍNŮ UČEBNICE „FIZIKOS PASKAITOS“

3. VYJÁDŘENÍ TERMÍNŮ V UČEBNICI „PŘEDNÁŠKY Z FYZIKY“

4. ZÁVĚRY

LITERATŪRA

ŠALTINIAI

THE TERMINOLOGY OF THE FIRST LITHUANIAN PHYSICS TEXTBOOKS FOR HIGHER SCHOOLS

Document details