Termín vedle termínu. IX

JONAS KLIMAVIČIUS

Odpočívají staré polní nástroje: pluh, kosa, srp a brány

Justinas Marcinkevičius

NÁSTROJ: SYNONYMA A TERMINOLOGIZACE

Nástroj a jeho četná synonyma s různými významy jsou široce rozšířena v živém jazyce. Jejich areálové rozložení doplňují údaje ze starých písemností (a slovníků). Motivace většiny z nich je jasná, u některých dokonce podobná. Etymologické vysvětlení je zapotřebí jen zřídka. Další podobností jejich motivace je její nedistinktivnost, a z toho vyplývající nedostatečné rozlišení významů, které je pro živý jazyk poměrně příznačné. V novějších písemnostech se v této mikrosoustavě rovněž odehrávala určitá sémantická diferenciace slovní zásoby spisovného jazyka, avšak pomalu a přerušovaně; metaforizace významů, která ji provázela, rozdíly opět poněkud setřela. Synonymický a normativní slovník k tomu přispěly jen málo. Teprve poměrně pozdní terminologizace, třebaže ne zcela dokončená a ne bez rozporů, měla příznivý vliv i na spisovné užívání.

1. Člověk zručný (nástrojový) – obrazně, nikoli terminologicky (nikoli homo faber) řečeno – pouze vzal do drápů, do ruky (: sbírat „brát“; ačkoli už dávno existuje i jiná etymologie) nějaký příruční, po ruce jsoucí přírodní předmět (kámen, kost, lasturu, větev či prut) – nástroj nebo náčiní (ke sběru, rybolovu, lovu, boji, práci, hře či hudbě). Přirozeně jsou to nejspíš zcela, byť původem snad různě stará či také různě užívaná synonyma. Nástroj 1. (a nástrojek) LKŽ IV 1957 – „věc, kterou se něco dělá; nářadí, nástroj; zbraň“. V živém jazyce však už z praktické potřeby – především to, čím se něco dělá, nikoli pracuje – hůl, kyj, prut, rákoska, metla, bič, karabáč,... Ale: I mistr bez nástroje je hlupák (– hloupý) Karklėnai. Všechny moje nástroje jsou otupené Skriaudžiai. Nářadí 1. (a nářadíčko) nebylo ani řádně vymezeno – vysvětluje se zcela chybně, totiž synonymy „nástroj, zařízení, instrument, nářadí“. A přece – od psů...

202 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

Aiškinimo ydos nevengta ir norminiame DŽ₁ 1954: įnagis 1. „įrankis, padargas, instrumentas“ (2. šnek. „botagas, rimbas“), įrankis 1. – kiek geriau – „įnagis, prietaisas, su kuriuo kas dirbama“, bet DŽ₂ 1972 – dar prasčiau: „prietaisas, su kuriuo dirbama (paprastai rankomis); įnagis“; vos geriau SinŽ 1980 – įrankis 1. „p r i e t a i s a s, kuriuo kas dirbama“ (nors prietaisas ten yra kitos sinonimų eilės dominantė!..). Trūksta tikslumo ir DŽ₃ 1993: įnagis – 1. „paprastas įrankis“, o įrankis – „darbo priemonė (ppr. imama į rankas)“. Nors jau prieš 40 metų būta ir specialių norminamųjų pastabų (Grinaveckienė 1972: 43; Klimavičius 1973: 25–26), ir DŽe 2006 įnagis – be pažymos tarm. – 1. „paprastas įrankis“ [2. „mušamas daiktas (...)“]. Spaudoje, klestint metaforizacijos pastangoms (beveik lenktynėms), įnagis tampa ir nepaprastu įrankiu: Parkeris ir paprastutis peiliukas tapo jo svarbiausiais k ū r y b o s į n a g i a i s MkslL 2006 5 14. O įrankis 2. prk. „priemonė kuriam nors tikslui pasiekti“ tikrai per siaurai – pasenusiais! – suprasta – tai jau ir „įvairiausiam darbui, veiksmui, veiklai atlikti“: SNO – tarptautinės taikos ir saugumo palaikymo įrankis T 1975 217 3; politikos įrankiai Vd 2004 19 22, menas suvoktas kaip įrankis NŽA 2010 7–8 276, valtis – mano darbo įrankis Sav su TV 2012 39 18, balsas – mano darbo įrankis Sav su TV 2012 3 21, jo darbo įrankis – kūnas IQ 2011 4 118. Ar čia tiesioginė reikšmė, ar metafora: K o m p i u t e r i s nebera izo-liuotas į r a n k i s Vd 2005 43 19.

V roce 1895 Vincas Pietaris ve vzpomínkách zmiňuje hračkové nástroje: Z hraček v Gudeliai Žiūriai používali kanklės, retuką (– rėtuką) (bubínek – būbnelį), píšťalu s růžkem V. PietRR 1973 417. K. Būga se pokusil používat výraz dechový hudební nástroj, A. Sabaliauskas-Žalia Rūta zase hudební nástroj (lidový). Ve slovníku K. Sirvyda se však již objevuje výraz instrument hudebníků a zpěváků. STŽŽ 1923 i n s t r u m e n t a s vykládá (a sotva nahrazuje) jako nástroj. Podobně TŽŽ 1936: instrument – nástroj, prostředek a nástrojová ocel. Ustalilo se spojení hudební a zdravotnický (chirurgický aj.) instrument. LKŽ IV 1957 uvádí instrumentas 1. „nástroj, zbraň“ také s doklady z písemností M. Daukši a S. Vaišnora. DŽ₂ 1972 instrumentas 1. „pracovní nástroj“; chirurgický, kovářský n. PolŽ 1984 инструмент – pouze nástroj. DŽ₃ 1993 instrumentas 1. „pracovní nástroj“, avšak pouze chirurgický, DŽe 2006 – chirurgův. Pro kosmetické salony zní lépe (a salonověji) nikoli nástroje, nýbrž elegantní instrumenty Sav s TV 2009 11 10. Ze současného užívání v tisku je třeba nejprve uvést nedoporučované a nevhodné užití slova instrumento ve významu „nástroj“: truhlářské instrumenty Vd 2007 35 16 (podepsán: budoucí

Terminologija | 2013 | 20

203

Litevský prezident – student Harvardovy univerzity Gintaras Gavenas!), nástroje designéra: štětec, tužka, úhelník apod. Vd 2005 35 47, děti si zvykají pracovat s nástroji KV 1988 20 14. Trio stolních nástrojů je popsáno hudebně – instrumentální soubor Sav su TV 2007 36 20. Reklama se jen sype: nástroje pro zpracování dřeva a elektrické instalace. Mezinárodní šviháci píší: nástroje katovy práce LA 1992 56 2, nástroj ke kouření Vd 2006 26 23. Dokonce básník: Boje skončily / strašné i svaté. / A sekera u postele – / jen nástroj / na stlučení rakve, / nebo na vydlabání vydlabaného LA 1992 27 14. O sochaři – neobyčejně: Nejlepším nástrojem jsou ruce KV 1983 51 7. Básníkovi tu – i ruce, i hlavy – ještě stačil nástroj: Má ruka, jak dobrým nástrojem mi jsi! / – – – můj veliký nástroj, má hlava, <...> J. RainL 1975 178. A spisovatelovy nástroje jsou mentální Vd 2005 41 56. A také ženská krása je stále častěji zdůrazňována jako nástroj Sav su TV 2006 9 18.

Výrazná skupina nástrojů je obzvlášť na vzestupu: plynové potrubí – běžný politický nástroj Vd 2006 13 3, směnka je obzvlášť dobrým nástrojem k financování provozního kapitálu Vd 2005 39 37, internetové připojení je báječný nástroj NŽA 2005 9 418; nástroje důchodového spoření LTV 2007–08–10, právní a institucionální nástroje NŽA 2007 8–9 419. To je ta nejopravdovější pomůcka, srov. instrument – 3. přen. pomůcka, způsob PONS. ALKŽ 2004. Proč se místo prostého a jasného vyjádření překládání jako pomůcky uchylujeme k instrumentování, ačkoli se to pak převypráví litevsky: Amor concupiscentiae instrumentalizuje druhého: druhý se stává mou součástí, dobro druhého si přivlastňuji, a tak z něj činím prostředek svého dobra NŽA 2007 11–12 555. Nejpřirozenější metaforizace nástroje je hudební, např.: Lidé zastávající vedoucí funkce <...> mohou uskutečňovat jen to, co tkví v myšlení epochy. Nástroj, na který mají hrát, nevyrobili oni – pouze jsou k němu posazeni. Také skladbu <...> nenapsali oni – dostávají pouze noty A. Šveick ir E 1989 81. Velmi nepřirozená: Člověku pomoci vymanit se z chudoby chování nelze jinými nástroji, <...> Vd 2004 41 24. Zcela zvláštní je spojení nástroje s mechanismem: Dobrým příkladem by mohla být Evropská unie. Měla být místem, kam všichni přinášejí své nejlepší nástroje a vytvářejí dokonalý mechanismus. Podle S. Rouvilloise zatím máme jen těžko ovladatelnou, neohrabanou hromadu nástrojů, nikoli harmonicky fungující mechanismus Vd 2004 22 19. Člověk jen žasne nad jazykovou otupělostí, když redaktor kárá opravdu bystrého překladatele, který německé Instrumentarium přeložil jako

204 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

pomůcky: „Překlad ztrácí <...> nástroje, jimiž lze nahmatat, co autor dělá, když rekonstruuje chronotop“ NŽA 2013 4 300.

Vedle mezinárodního nástroje existuje také cizí výraz – hudební stramentas LKŽ XIII 1984 a štremenas LKŽ XV 1991, strūmėntas „nástroj“ LKŽ XIII 1984. Pochází z cizojazyčných dvorů – stejně jako hospodářské ventoris „inventář“ LKT 1970 328 (Suginčiai).

Důvtipný člověk (jako homo habilis) už sám zpracoval, přepracoval, tj. (u)dělal (si). To jsou jeho p a d a r g a (s) (: udělat Skardžius 1943: 102; Sabaliauskas 1990: 207) 1. „nástroj, přístroj, zařízení (obvykle užívané při zemědělských pracích nebo v domácnosti)“ LKŽ IX 1973. Známé už od Jonase Bretkūnase a Mikolause Daukši; nejtypičtější pro Žemajťany. Existuje i hromadný význam: Mediga ant padargo ratų, žambų, stalų, šledžių (– saní), kubilų, lovų, krosnių, šėpų (– skříní) A. Juškas, slovník. Zde patrnou šíři významu ještě rozšiřují další prameny, např.: Su kitais padargais apsieit nemoku, ale (– ale) kirvį papratęs vartot K. Jurkšaitis, pohádky. Padargas 3. „dráždivá destička pasti“ (Biržai, Kupiškis) je bezpochyby homonymum, nikoli polysémie (: padirg(in)ti). Častá je také žemajtská varianta pádárga, zatímco pa-dargas je jediným odvozeným slovem s příponou -gas, ačkoli mezi četnějšími odvozeninami na -ga je padarga jediným slovem s gramatickým významem nástroje; ostatní jsou názvy děje (LKG I 1965: § 451; a padargas, i padarga Daiktavardžių darybos popsal, přičemž je obešel).

Pro východní Aukštajťany je typičtější p a d a r a s 4.: Hospodářské náčiní: pluh, brány, sekera, cep A. Juškas, slovník. Užívá se i v hromadném významu: Špatný hospodář (– majitel), když se mu veškeré náčiní celé zrezivělé povaluje na dvoře Rodūnia. Měl mnoho krásného oděvu i náčiní V. Krėvė.

Žemajťané, Litevští Prusové a obyvatelé západní části Aukštajtije mají také p ă d a r ỹ n ė: Padarynių medis J. Brodovskis, slovník. Má také hromadný význam. Odevzdal jsem všechno, dobytek i náčiní Ramygala. Zde se ukazuje šíře jeho významu: Na podzim a v zimě stotky (– nádobí a náčiní), nebo nábytek a další domácí vybavení, mimochodem: pluhy, brány<...> laike S. Daukantas.

Ještě vzácnější je p a d a r i n y s 2: Jeho stodola je plná všelijakého náčiní Šiauliai.

Vzácná je i synkopická podoba p ã d a r n ē (Šeduva, okres Panevėžys, Smilgiai).

Nadbytek slovotvorných synonym v témže nářečí či dokonce místní mluvě se projevuje jejich souběžným užíváním: Všechno hospodářské náčiní i vybavení shořelo v ohni Grūžiai. Při každé příležitosti bys tam našel materiál potřebný pro náčiní a vybavení S. Daukantas.

Terminologija | 2013 | 20

205

Oddělený západní dialektový význam – padaras 5. a v Radviliškisu padarynė 3. – „postroj“, ačkoli žemaitské ²padargai „postroj“ je z hesla padargo vyčleněn. Přídavné jméno z jižní západní aukštaitštiny padarinis znamená „vhodný k výrobě věcí z dřeva a nářadí“, avšak doklad potvrzuje jen padarinius (na rozdíl od malkiniams) medžius v Igli̇auka (padarginiai medžiai jsou doloženy jen z písemností J. A. Pabrėžy). Svědčí o tom i podstatná jména: Mistr dřeva vyrábí nářadí: vozy, saně A. Juška, slovník. Měli dost dřevěného nářadí na práci i na topení M. Valančius. Tak jako se medžiaga (: medis, medžias) rozšířilo na látky i železo, rozšiřoval se i významový rozsah slova padargo (včetně variant). Už ve starých barokních textech se objevují odvážné metafory: Jejich smrt jim bere před očima všechny nástroje M. Daukša. Jsou otroky a nástroji (prostředky, prostředníky) ďábla S. Vaišnoras. Jako pokračování Písma svatého: Z domů vycházejí zástupy lidí se všemi církevními předměty (prapory, lucernami atd.), v celé slávě Žemaitė. Také ve starověkém válečnictví: Koně, zbraně, válečná výstroj i vozy – všechno padlo Litevcům do rukou S. Daukantas. Albert, vzav obléhací zařízení k dobývání hradu, táhne do hradu S. Daukantas. <...> nenápadně poškozovali beranidla, rozebírali stroje a jen čekali, až budou moci pod jejich ochranou odvézt z města děla a houfnice a naházet do Nerisu poškozené nářadí A. VienR III 1986 322 (Kryžkelės). Význam sahá dokonce až k životu pravěkého člověka: <...> v neolitu <...> člověk se ukrýval s kamennými nástroji LT II 4 1919 511–512 (J. Basanavičius). Nakonec se uchyluje i k novinkám z průmyslu: Hospodářské nářadí se vyrábí v továrnách, uzpůsobené k lepšímu obdělávání půdy Varpas (1895). Triebwerk – například varoma padarynė, mašynė K II. Automat – padarynė, která se sama pohybuje K I.

V obecné litevštině se už prosadila varianta padargas, její významový rozsah však nemá příliš jasné hranice. Někdy jsou oblasti vymezeny více či méně přesně: Poezie A. Kaminskase se pohybuje mezi zemědělským a domácím nářadím L ir M 1981 37 4. <...> k orbě, setí, mletí a pečení je potřeba velké množství nejrůznějších padargů LP 1981 74 2. Ve skutečnosti: Mlýnské kameny, stejně jako jiné nástroje, <...> T 1983 123 4. Co by však bylo nástrojem k pečení – pec, sporák, nebo pánev? Nejasnost zcela dobře dokládá také dodatek a další: koval radlice, nože, dláta, srpy, kosy, sekery, různé háky a další domácí nářadí P. TarasPab 1972 25. Ve voze jsi viděl truhlu, železné pasti na vlky a lišky, kotel a v něm dvě dubové mísy, naběračku, sedm lžic a další náčiní kuchařského umění A. KivSBr 1968 96. Jsou zde uvedené nástroje (kromě háků) opravdu padargai?! Proč jsou zde nejrůznější předměty popsány jako padargai:

206 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

Prodám f i k u s, g a r á ž, p i á n o, dětský v o z í k a další rodinné potřeby ŠlKal 1975 20. Badatel starých pověstí také poněkud překvapuje volným užitím tohoto slova: Proč je tato loď na kolech? Známe-li účel v o z u a l o d i, tyto věci k sobě nepatří V. J. BagdKGPas 1992 162. Padargas se stává módním a častěji užívaným slovem, nezřídka s nádechem humoru či ironie: Takže – divadlo <...> – jeden z oděvů světového klamu. Dobře, když je to aspoň šátek, ale může to být i bikiny (...) až po nevyhnutelné h y g i e n i c k é p o m ů c k y L ir M 1990 42 6. „Jestliže zloděje trestáme š i b e n i c í, lupiče g a l g e m a kacíře h r a n i c í, nebylo by tedy lepší, abychom všemi těmi t r e s t n í m i n á s t r o j i zavalili i tyto tvůrce zkázy <...>“ (Luther) S. Mark NN 1969 207. <...> zbavili jsme se takových v ý c h o v n ý c h p r o s t ř e d k ů, jako je h ů l, ř e m e n a hrst h r á c h u rozsypaná v koutě pokoje Šl 1976 5 4. Existují však i vážné, působivě metaforické příklady: Individuálními n á s t r o j i se vytvářejí s e m a n t i c k á p o l e slov jako podzim, dveře, hlína, den L ir M 1982 51 5.

Význam slova padargo 1. „nástroj pro práci na poli nebo v domácnosti“ je tedy třeba nejen zpřesnit (definicí), ale zaznamenat také jeho přenesený význam.

Z hudebního nástroje (který Adolfa Sabaliauskas nazýval nástrojem radosti A. KivSBr 1968 56) zůstala jen vzpomínka: O prázdninách je žádal, aby se zajímali o lidové hudební nástroje – tak jsme tehdy říkávali lidovým instrumentům GKr 1978 41 6.

Protože člověk je také, byť živým, přesto nástrojem, není vůbec divu, že nástroj 2. je „orgán těla“ LKŽ IX 1973. Vedle věty je uveden také zdroj z živé řeči – Šeduva, ale to může být poněkud folklorní, humorné, protože pro to existuje cizí slovo šlunkas 1. LKŽ XV 1991 (nejspíš vytlačilo domácí člena¹člen 2. a 3. „kotník, hlezno“ LKŽ VIII 1970). Ale právě prozíravý Jonas Jablonskis se zde pustil do prosazování nástroje. Netopýří k ř í d l o je nejvýtečnější, nejlepší h m a t o v ý n á s t r o j LKŽ IX 1973. Jako termín se ani nestalo ekvivalentem či synonymem orgánu, ale po Jablonského cestě kráčí nejedna autorka či autor, překladatel nebo novinář píšící v živém jazyce: Stejně jako v letectví musí být l é t a c í n á s t r o j e dokonale připravené: p e ř í impregnuje tím, že se potírá tukem z kostrční žlázy MG 1975 9 23. <...> nástroje přijímající krásu jsou v n ě j š í s m y s l y – zrak a sluch GrožKont 1980 341. Hlava, oči, nos, tváře, uši – nejcennější n á s t r o j e l i d s k ý c h v l a s t n o s t í – nejsou chráněny [boxerskými] pravidly, která (=které) naopak chrání krk, hrudník a celé zbývající tělo J. Par OD 1984 255. „Mé hrdé utrpení

Terminologija | 2013 | 20

207

tak dlouho pronásledována a probodávána, rozsekávána! Ach, kéž by božská jednota, ten předivo bolesti, spojila tyto odcizené nástroje a údy, z nichž jsem složen“ (Oskaras Milašius) I ir B 1988 258. Nástroje vnímání L ir I 1980 209. Trochu s humorem, avšak bez ironie: <...> přiložíme-li chvějící se ruku k nejdůležitějšímu nástroji lidského těla, který opěvují básníci – srdci ŠI 1978 15 8.

Výrazy Kazimierase Jauniause ¹padarga 2. a padarynė 2.: Dvě jsou části mluvního nástroje: hlasivky v hrtanu a rezonátor byly pro terminologii jazykovědy zásadní. Jablonského zásluhou je, že dal přednost obvyklejší variantě a ustálil výraz kalbos padargus, tedy mluvidla. Někdy se neznámo proč objeví nějaká novinka, například jazyk jako hlavní prostředek řeči J. LipskSomP 1979 15. Jistě, výklad DŽe 2006 padargas 2. – „tělesný orgán“ – je nepodloženě příliš široký.

Pabūklas 1. „nástroj, zařízení, pomůcka, přístroj“ LKŽ IX 1973 je žemaitské slovo, doložené také ze slovníku P. Ruigyse. Více doklady je doložena varianta pabūklė: Opravil jsem si nástroje: cepy, háky, sekery, vrtáky, pera [křídlo plužního odhrnovače] A. Juška, slovník. Žádné předměty nejsou tesaři a řemeslníkovi tak potřebné jako nástroje a náčiní jeho řemesla S. Daukantas. Motivaci objasňuje pouze etymologie: „;būti; kořen bū- mohl mít dříve také význam koncového slovesa, srov. něm. bauen, starohornoněm. būan ‚žít, obdělávat, sázet‘ z *bhū-“ (Skardžius 1943: 193). Proč však není uveden zde nejdůležitější význam slova bauen – „stavět“? Většinou novější prameny – slovníky a písemné doklady – ukazují jinou stránku významu: Nástroje staré hudby L. Ivinskis. Máme noty i nástroje – řekni jen, jak si máme sednout? J. Balvočius–Gerutis. Nástroje se zvedají Slovník J. Brodovského. Dalekohled L. Ivinskis. Brzy se objevili dva léčitelé (– lékaři) se svými nástroji Tiesos prietelius (1880). Nástroje jsou hasicí S. Daukantas, smrti (– smrti) M. Valančius, mučení S. Gimžauskas, luxusu S. Gimžauskas. Vzácný dílčí význam – „součást rozebraného předmětu“: Všechny součástky mlýnských kamenů rozebrali Kuršėnai.

Podobné, avšak velmi vzácné slovo būklas je zcela odlišné od rovněž vzácného 1. „místo pobytu, bydliště, sídlo“ ve slovníku K. Sirvydase, u Vaižgantase – 2. (častější būkla 3., būkle 7.) „zařízení, přístroj“ LKŽ I₁ 1941: Adynykas (– hodiny) námořní būklas je užitečný na moři; ukazuje námořníkům, jak řídit plavidlo L. Ivinskis. Deštník je būklas, kterým se chráníme před deštěm nebo sluncem L. Ivinskis.

208

Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

V novějších textech je pabūklas zcela nahodilé, ale poměrně rozmanité, např.: <...> třídní učitel řekl, abychom si koupili sešity na kreslení, tužky a gumy. <...>. Tak mě zaplavila sklíčenost, že mi všechny pabūklai vyklouzly z rukou NŽA 2013 5 357 (J. Aistis). Hej, trojko (– ve trojici, v trojspřeží), <...>! <...>? <...>. Zdolá, a přece nemoudrý cestovní pabūklas, <...> N. GogR V 1954 288 (přel. M. Miškinis). <...> často docházelo ke katastrofám dopravních prostředků B. RailKA 1991 405.

Tedy DŽe 2006 pabūklas 1. „nářadí, přístroj, nástroj“ není skutečně doloženo – jde o nář.

Vojenská děla jsou velké zbraně S. Šalkauskis. Zvláštní je, že KarŽ 1919 pabūklas ještě neznamená totéž: pabūklai, nářadí – орудия, приспособления, инструменты, pabūklas k nadzvednutí víčka – приборъ для подъема клапана. Ale už RLŽ 1924 орудие znamená nejen nářadí, pabūklas, rykas; nástroj, nářadí; ale už také dělo, moždíř.

Ačkoli SinŽ 1980 jako dominantní synonymum uvádí nástroj 1. vykládaný jako „přístroj, s nímž se něco dělá“, výraz přístroj tam patří do jiné synonymické řady a je vysvětlen poněkud nejasně – „speciální přizpůsobení“. Lepší je LKŽ X 1976 – 1. „určitý složitější nástroj, zařízení, aparát“. Prietaisas ir prietaisa, stejně jako přizpůsobení 2. převážně ve východoaukštaitských nářečích: Ajagi, jaké jsou teď přístroje: přijede traktor na obrovský kámen, zahrabe se a uhání do Kuktiškės. Kde mám své kladívka – všechna ta zařízení na naklepávání kos? Veliuona. To jsou přístroje – zavěsí [hodiny] a jde si po svém Pilviškiai. Převez mě, milý, přes Nemunėlis, bez člunu, bez prámu, bez malého přístroje Zapyškis. Nemám žádná přizpůsobení na plnění klobás Skirsnemunė. Zdánlivě jasná motivace „přizpůsobit něco něčemu“ se z příkladů nepotvrzuje. Ve skutečnosti je zcela jiná – srov. přizpůsobit 8. „namontovat, zařídit“: Zařiď těm dětem nějaké vozíčky Sudeikiai. V tom mlýně u rova (– strouhy) bylo zařízení Vepriai. Meškėriot si připevnili hole s kolečky – a házejí Degučiai, spravit 11. „upevnit, zasadit“: Kosy se upevňují na krátkou násadu Čedasai a 17. „zhotovit, vyrobit nějakou věc“: Z kořene břízky vyráběli březové lžíce Biržai (LKŽ XV 1991). Prietaiso má ve skutečnosti motivaci přesně stejnou jako původ naší nešťastné výpůjčky nočna „nástroj, nářadí“ v LKŽ VIII 1970 – pol. naczynie: naczynić „udělat“. Již v živé mluvě začíná remotivace – 1. ‖ „to, co je k něčemu přizpůsobeno“: Prytaisai na rubáše nebo na zadní strany polštářů jsou téměř totéž Palanga.

Proto bylo zapotřebí výrazu zařízení, jehož motivace je zřejmá a není zatížena dnešní dvojznačností: 1. „to, co je namontováno; přístroj, aparát“ (také įtaisa, v textech také įtais(is),

Terminologija | 2013 | 20

209

įtaisynys) LKŽ IV 1957: Medui košti įtaisų neturiu Ėriškiai. Neturim nė įtaisų audimui Kairiai. Tai geras įtaisas, kad rašant nereikia į rašalą vilgyt Marijampolė. Anksti bandyta terminizuoti: Bėgių kelias ir visi jo įtaisai VĮ 1924. Ėmusis po pusšimčio metų plačiau ir konkrečiau pasižvalgyti skirt ybės apyčiuopom gan netiksliai pagautos: „Prietaisas yra sudėtingesnė už įrankį priemonė <...>.“ „Nuo prietaisų reikia skirti įtaisus, kitaip sakant, mašinų ar prietaisų detales“ (Lukšys 1973: 70,71). Ir užsimojus sistemiškai norminti prietaiso sąvokos ribų nerasta (Dragūnevičius, Klementavičius 1984: 11). Dar po 15 metų prietaisas – angl. ir pranc. instrument – apibrėžiamas tiksliai, nors sąvoka sudėtinga: „vientisas įtaisas dažniausiai kartu su kitais įtaisais ir energijos šaltiniu, naudojamas matavimams atlikti ir jų rezultatams apdoroti“ (Valiukėnas, Smilgevičius 1999: 8). MetrŽ 2006 pabaiga pakeista – vietoj „naudojamas <...>“ – „atliekantis tam tikras funkcijas“. Ir kai kurie aparatai (aparatas – „tam tikras technologines, technines ar kitokias funkcijas atliekantis vientisas kompaktiškas įtaisas, dažniausiai naudojamas buityje, namų ūkyje, medicinos ar kitoje srityje“) vadinami prietaisais, pvz., buitiniai elektriniai prietaisai (dulkių siurbliai, keptuvai, orkaitės, lygintuvai ir kt.) (Valiukėnas, Smilgevičius 1999: 7–8). Toks prietaisas gana artimas įtaisui – angl. device, unit, pranc. dispositif, unité – „užbaigtas gaminys (– priemonė) tam tikrai technologinei, techninei ar kitokiai funkcijai atlikti“(Valiukėnas, Smilgevičius 1999: 7; MetrŽ 2006). Po viso šito DŽe 2006 aiškinimai – prietaisas – tech. „įtaisymas, veikiantis sudėtingų fizinių reiškinių pagrindu, aparatas“; įtaisas – tech. „kas įtaisyta; koks įrenginys (ppr. nesudėtingas)“ – atrodo paklydę tarp mokslo ir aiškumo siekio.

Prietaisas 1. ‖ „část těla, orgán“ Skirsnemunė, také prietaisa 1. ‖ části těla Vydūnas, vnitřní orgány J. Balvočius–Gerutis, zařízení 1. / rostlinná zařízení neboli orgány: květy, plody, stonky, listy, kořeny LT II 3 1914 431 (K. Grinius) se nedostalo do obecné slovní zásoby, tím méně do terminologie, stejně jako takové nářadí.

V živém jazyce zařídit se rozvíjel základní význam – 1. „vybavit, zařídit (dům, chalupu, pokoj)“, který se v písemných pramenech rozšířil, a zařízení má již od VĮ 1924 také význam 3. „přístroj, mechanismus“ LKŽ X 1976. Živému jazyku není cizí věcný význam abstrakt odvozených příponou –ání (vězení, stodola, tkaní, orba, hnětení; oblékání, obouvání, jídlo, pití, trhání, lití) nebo obecně konkrétní věci, nikoli činnosti (sjezd, shromáždění, setkání, schůzka), a písemnému jazyku vlastní význam pro odbornou termi-

210

Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

nijai kaip galinti būti nedistinktyvi netinka, todėl įrengimas, buvęs PolŽ 1959, likęs PolŽ 1984, gana seniai keistas, pvz., riedmenų įrengties daiktai, paskui įsitvirtino du skirtingi – įrenginys „kas įrengta; įrengtas mechanizmas ar šiaip kas“ (!) LKŽ IV 1957, „tam tikros paskirties, dažniausiai stacionariai įrengtas, sudėtingas aparatas“ ir įranga „įrenginių, aparatų, prietaisų, įtaisų ir kitokių techninių priemonių visuma, laiduojanti <...> funkcijų atlikimą“(Valiukėnas, Smilgevičius 1999: 8). TechEnc II 2003 įrenginio nėra (kaip ir instrumento, įtaiso; III 2006 nėra padargo, IV 2010 – prietaiso, nors yra prietaisų skydelis!..), yra įranga –1. „technologinio proceso pagalbinės priemonės (įtaisai, įrankiai, štampai, modeliai, presavimo formos) apdirbimo, surinkimo ir kontrolės operacijoms atlikti“ ir 2. „vieno gamybinio ar technologinio proceso visi įrankiai, prietaisai, įtaisai“ TechEnc II 2003, dar ir kompiuterio techninė įranga IV 2010. DŽe 2006 įrenginys (ko be tech.?) ir įranga tech. aiškinama gana tiksliai ir suprantamai. SinŽ 1980 kaip šnek. (iš tikrųjų tarm.!) minėtas niekada neįsiteriminės, nors apibūdintas „galėtų tikti“ (Dragūnevičius, Klementavičius 1984: 7) žem. įkaboklis „įrankis, įnagis; prastas įrankis; prietaisas“, t. p. įkabuklis Ariogala (LKŽ IV 1957, t. p. LKG I 1965: §649), čia nepraleistinas dėl sisteminio priešdėlio į- (in-). Juoba kad SinŽ 1980 nepateiktas, tik A. Dragūnevičiaus ir A. Klementavičiaus susirastas įstrakalas „įrankis, instrumentas“ Seda, Mažeikiai (LKŽ IV 1957), t. p. variantai įstrakalis Veliuona, Subačius į- (in-) turi ne iš kilmės, o iš analogijos – yra perdirbiniai iš vak. dz. strakuolis, strakuòlas, strakòlis, strakòlas, ¹stràkalas, žem. stràkalis „tvoros lentelė, pagalys“ (kai kurių naujesnių žodynų strakuoliai „statinių tvora“) LKŽ XIII 1984, štrakuõlis, štrakuõliai, štrakìėlai LKŽ XV 1991, šie – iš astrakòlas / aštrakòlas, astrakõlai, astrakuõliai, astrakòlina, taip pat aštrakuõlė, aštrakuõliai „kuolų tvora“, o tai yra slavybės – plg. brus. астрако́ліна (LKA I 1977: 60). Ernsto Fraenkelio lietuviška jų etimologija –: straigti, straigyti „smeigti, besti, sreigti“ (LEW 1955–1965) yra netikra, tinka tik žodžiui straigas 1. „tvoros virbas iš eglėšakio, žiogrìs, statinis“, 2. „plonas pagalys, kartelė, smaigas“ LKŽ XIII 1984. LKŽ visos šios svetimybės nepažymėtos (beje, svetur šaknis dyge, tik labiausiai sulietuvinti raštu aštrakuolis „aštrus kuolas“, aštriatuorė² 1968). Tokios pat kilmės kaip įstrakalas ir gausūs kitų reikšmių perdirbiniai – ištrikulis „pagalys žabų vežimui ar kam kitam (pvz., perdžiūvusiai statinei) sveržti“ Pabaiskas, Taujėnai, ištrikolis „ratelis, ant kurio kabinamos nytys“ Rietavas, ištrakuolis „virvelė, ant kurios suvertos nyčių kilpos; srūstis“ Dauk-

Terminologija | 2013 | 20

2 1 1

(rovněž instrakuõlis Marijampolė, instrakolis Stakliškės, Seirijai, instrakojis S. Gimžauskas, ištrikuolis Švėkšna, ištraukulas slovník K. Milka), ištrakas „poutko, na něž se navlékají nitě nitěnek“ Alytus, istrakulas – prostě „určitá část tkalcovského stavu“ ve starých slovnících Malé Litvy (rovněž istrakulas A. Kašarauskas), dokonce istradlȧkas „nekvalitní nářadí, oděv“ Šatės (LKŽ IV 1957).

Za synonymy všech těchto technických termínů jsou neprávem považovány výrazy p r i e r e n g m ė a p r i k y š l a i (Dragūnevičius, Klementavičius 1984: 11). Pr ierengmė patří k pirkia (Daugai), prikyslai jsou části oděvu (Šakyna, Joniškis, Kupiškis) LKŽ X 1976.

Do žádné synonymické řady ani do diskuse se nedostal výraz kibyklas 3. obvykle v množném čísle „různé části nějakého nástroje či nářadí; nějaké neuspořádaně navršené věci; krámy“ LKŽ V 1959 (rovněž kibinklas 3. obvykle v množném čísle „krámy, harampádí“ LKŽ V 1959, Pakruojis, pakib yklai „zbytečné věci, které jen zabírají místo“ LKŽ IX 1973, Lukšiai): Přinesl jsem stav, ale nemohu najít všechny kibyklai (tj. podnožky, válce, bidla, klíny...) Gelgaudiškis. Teď jsi tu všechny ty kibyklai naházel na cestu! Gelgaudiškis [srov. 4. „rozbitá, rozpadlá věc“: Z toho mostu zbyl jen kibyklas, sotva se po něm dá přejet Gižai (rovněž kibykla „rozbitá věc, krám“ Bartninkai)], 5. obvykle v množném čísle „schody při stavbě domu“ Žvirgždaičiai, Raseiniai (rovněž kibyklė Skriaudžiai) LKŽ V 1959. Zdá se, že se někdo pokusil o terminologizaci – 2. „mechanismus“: Diferenciální kladkostroje se velmi často používají v různých kibykluose Raštai.

P a d e r m ė s význam 7. „nářadí“ (Skirsnemunė, Ramygala) není v LKŽ IX 1973 dostatečně doložen.

SinŽ 1980 uvádí p r i e m o n ė v přeneseném významu! – „způsob, jednání k dosažení nějakého cíle“ (syn. nástroj, náčiní, instrument). Motivace výrazu Priemonės je zřetelnější v jeho významu 4. „znalost, moudrost, rozum“ (rovněž priemonia 2., priemoni s 4.), srov. také priemone „znalost, uvážení“ (rovněž priem onis), priemanus „dobře znalý, schopný“ LKŽ X 1976. Nejrozšířenější význam slova priemonė 1. „nástroj, přístroj nebo vůbec nějaká věc potřebná při vykonávání činnosti“: Ani žádné náčiní na seno si nepřivezl Akmenė. Není prostředek, aby šla mladší Biržai. Ze Jablonského je uvedeno žemaitské prymonis: Zloděj měl náčiní, vlezl do domu střechou. Sám Jablonskis užívá výraz mokslo priemonė. Význam Priemonės v živém jazyce nemá jasné obrysy. Proto je široký i přenesený význam 2. „způsob, cesta, jednání, jímž se sleduje určitý cíl“: slovotvorné prostředky, prostředky uměleckého vyjádření.... V technice není výraz priemonė vzhledem k šíři významu terminologizován (ani nebyl

2 1 2 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

konkrétních potřeb). Právě proto může být ideálním slovem pro definice a charakteristiky všech ostatních terminologizovaných synonym, jakož i zobecňujícím slovem: technické prostředky, pracovní prostředky. Škoda, ale dnes je takovým slovem – zcela zbytečně a nesprávně – nástroj: Nejdůležitější je učinit stroj výkonným a pohodlným nástrojem lidské práce M ir G 1977 11 17. Stroj, přístroj v rukou lékaře se dnes stává stejně všedním, nezbytným a nenahraditelným nástrojem, jakým dosud byl stetofonendoskop nebo skalpel T 1981 209 4.

SinŽ 1980 jako synonyma k nástroji s označením hov. (ve skutečnosti nář.) uvádí rakandą a rykạ. Obě jsou neterminologizovaná.

Rykas 1. „nádoba“ LKŽ XI 1978 (většinou z Malé Litvy) je ve spisovném jazyce pouze etnografickým synonymem nádoby. Rykas 2. „nářadí, nástroj, instrument; potřeba“: Brány a pluh – to jsou hospodářské rykai Smalininkai. Známé z K. Donelaitise: Tak si tedy vezmi rykai, které k tomu byly udělány / a rychle a vesele vyvážej zapáchající poklad. Časté v lexikografii Malé Litvy: polní náčiní, životní rykai, pracovní rykai, věci pro abazo (– válku, vojsko), rykai, hasicí rykai slovník F. Kuršaitise. Domácí rykai slovník P. Ruigise. Svaté rykai, nesvaté věci slovník J. Brodovského. Významově vzdálené jsou ve slovníku F. Kuršaitise výrazy dechový rykas, psací rykai. Z téže lexikografie pochází podvýznam „zbraně“, u J. Bretkūnase „plachta“, 3. „věci“. DŽe 2006 by měl mít rykas 1. „nádoba“ s označením etnogr. a 2. „nástroj, nářadí, potřeba“ s označením nář.

Rakandas 1. „kuchyňské náčiní, nádoba; nástroj“ LKŽ XI 1978, avšak jasný doklad významu „nástroj“ chybí. Existuje však rakamañdai „nástroje, přístroje“ Girdžiai, Veliuona a žem. rakybolas, rakibolas 1.: Tesař si naložil své rakybolasy a odjel Plungė. Ve spisovném jazyce se nevyskytuje. Rakandas 2. „nábytek“ Naumiestis, Viekšniai, 3. „starý, nepotřebný předmět, harampádí“. DŽe 2006 z nich vytvořil jediný význam – „nábytek (často starý, rozbitý, nepotřebný)“.

2. Snad nejzapeklitější otázkou této mikrosoustavy je terminologizace nářadí a ústup tohoto termínu. Když uvádějí „názvy strojů, zařízení, přístrojů“ jako „jednu z nejrozsáhlejších vrstev technické terminologie“ (Dragūnevičius, Klementavičius 1984: 3), nářadí ani nezmiňují.

Terminologizace nářadí probíhala ve dvou oblastech – v etnografii a technice. V etnografické literatuře se uvádí článek A. Vitauskase Starobylé zemědělské nástroje a jejich výroba (časopis Gimtasis kraštas, 1939, č. 1). Dvě zásadní díla, vydaná po 25 a po 43 letech, jeho termín nekriticky přijala a opakovala

Terminologija | 2013 | 20

213

termín: nástroj k orání – pluh, rádlo, žuobris, rezokas LEtn 1964 52, 53, 54, nástroj k obdělávání půdy – dřevěné rámové brány LEtn 1964 56. Skutečný význam tam má speciální nástroje pro odvoz hnoje – dřevěné dvojhroté vidle se železnými hroty, vidle se zahnutými konci k vyhazování hnoje z vozu (žem. verteklis, kapsų kanabekas), dvojhroté vidle k rozhazování hnoje (žem. kapstyklės) LEtn 1964 67, nástroje ke sklizni – srp, půlsrp a kosa LEtn 1964 67, nástroje k mlácení – cep neboli kultuvas LEtn 1964 80, ačkoli setuvė – není nástrojem k setí LEtn 1964 62, nýbrž rykas. Novější jednokoňské tažné zařízení, nazývané různými termíny: ruliu, bliukiu, blukiu, trikuliu, velenu, volu je zde nazýváno nástrojem k mlácení LEtn 1964 82. Výčet končí tradičními primitivními nástroji k obdělávání půdy – jednoradličným pluhem, dřevěnými branami, obyčejnými hráběmi, kosou nebo srpem, <...> dřevěným mláticím strojem nebo obyčejným cepem, dřevěným arpem či dokonce primitivním starodávným sítovým provívadlem LEtn 1964 86. Učební pomůcka Pranė Dundulienė Litevská etnografie, která využívá také retrospektivně-rekonstrukční metodu a navíc i archeologický materiál, začíná právě jimi: Nejstarší nástroje k obdělávání půdy, <...>, byly <...> motyky LEtn 1982 37. Ale žádný pokrok – stejně jsou na tom i koňské (nebo volské) nástroje: Litevské nástroje k orání se dělí do dvou skupin. První tvoří <...> jednoradličná rádla, druhou – <...> jednoradličná žuobria, dvouzubé pluhy, <...> pluhy LEtn 1982 37. A také obojí dohromady: Hlavními nástroji žďárového zemědělství byly kamenné, později kovové sekery, nože se zahnutou špičkou, motyky, brány z jedlových větví a srpy LEtn 1982 33. Nejde tu jen o nástroje k obdělávání půdy: dřevěné mláticí válce – přechodné nástroje mezi cepy a stroji LEtn 1982 53. Přechodné – to jsou skutečně nářadí, ale ani ono se dál nevyskytuje: stroje a dokonalejší nástroje LEtn 1982 36, zemědělské stroje a nástroje LEtn 1982 55, dokonce i koňmi tažené těžké moderní nástroje a stroje LEtn 1982 57. Nářadí se objevuje pouze společně (jako rovnocenné?) se stroji: dovážené zemědělské nářadí a stroje LEtn 1982 53, zemědělské stroje a nářadí LEtn 1982 55.

Takové zkreslené užívání slova nástroj je známo i z dobového periodického tisku: pracovní nástroje v zemědělství NKn 1978 11 20, nástroje k orání NKn 1978 11 21, podmítání obracecími nástroji nebo pluhy T 1981 200 1.

V etnografii se nářadí, dlouho upozaďované, přece jen prosadilo. V technice je tomu naopak – s přibýváním strojů se nářadí prostřednictvím kateder zemědělských strojů měnilo ve stroje.

V roce 1954 vyšla přeložená kniha K. A. Polevického a A. N. Karpenka (přel. S. Lukėnas, M. Lukošius, red. A. Čižas) Zemědělské stroje a nářadí.

214 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

Nářadí zde nepochybně podržel originál – Сельскохозяйственные машины и орудия. I. kap. – Stroje a nářadí pro obdělávání půdy 7 (pořadí se už mění!) začíná oddílem Přehled pluhů a jiného nářadí pro obdělávání půdy 7, ale dále už následuje Klasifikace současných strojů a nářadí pro obdělávání půdy 11. Pluhy 11, kypřiče 11, brány a kultivátory 12, smyky 12 a válce 12 jsou zde definovány: „tj. nářadí <...>“, vyčleňují se pouze frézy a jiné stroje 12, ačkoli jinde jsou i frézy „toto nářadí“ 70. V dalších kapitolách jsou téměř výhradně stroje (mezi nimi dokonce koňské příčné hrábě 213), ačkoli se občas objeví i čistička obilí 402, zařízení na čištění obilí 399. Ačkoli se kapitola jmenuje Speciální stroje a nářadí 419, nářadí je v ní málo – pouze pododdíly Stroje a nářadí pro zalesňování na ochranu polí 501 (např. rycí pluhy 507) a Stroje a nářadí pro budování rybníků a bazénů 515. Na konci je připojen rusko-litevský Stručný slovníček termínů zemědělské mechanizace (611–644), ale орудие chybí.

PolŽ 1959 uvádí орудие – nástroj, dělo, prostředek: pracovní nástroj, výrobní prostředek, protiletadlové dělo, v dodatku pak nářadí pro obdělávání půdy.

ALŽŪTŽ 1977 implements a agricultural implements – zemědělské nářadí. Mimochodem, ALKŽ 1975 uvádí implement – 1. nástroj; prostředek, obvykle v množném čísle nářadí, pomůcky, zatímco agricultural implements znamená zemědělský inventář, LAKŽ₂ 1991 uvádí padargas – 1. nástroj; implement, žemės ūkio padargai – agricultural implements / equipment.

ŽŪMechŽ 1983 uvádí орудие – nářadí; nástroj: nářadí pro obdělávání půdy; koňské nářadí, talířové nářadí, avšak ruční nástroj.

PolŽ 1984 uvádí орудие – 1. nářadí: pro obdělávání půdy, koňské, talířové; 2. nástroj: ruční; 3. dělo: <...>; 4. prostředek: rybářský, výrobní a орган – orgán, zařízení, nářadí: pracovní nářadí, pracovní zařízení; výkonný orgán, výkonné zařízení; regulační zařízení, ovládací zařízení. Mimochodem, RLKŽ II 1983 uvádí орудие – 1. nástroj, náčiní, nářadí: сельскохозяйственные орудия – zemědělské nářadí (LRKŽ 1988 naproti tomu ūkio padargai – хозяйственная утварь).

Uspořádání dvojjazyčných slovníků není vhodné k rozlišování významů. Encyklopedie by to měly dělat rozhodně, ale i ony všechno směšují. V hesle Obdělávání půdy se nerozlišuje: Půda se obdělává Δ nářadím a stroji: pluhy, kultivátory, bránami, smyky, válci, frézami LTE XII 1984. Zde by snad jen fréza mohla být strojem, ale podle pořadí by i ona vyšla jako nářadí, protože Δ nářadí táhnou koně, voli, buvoli a traktory. Dále se u přikrývacího Δ zmiňuje speciální zemědělské nářadí: ploché kypřiče, rotační brány, secí stroje pro přímý výsev do strniště. Je zde také heslo zemědělské stroje s nicneříkající

Terminologija | 2013 | 20

215

definicí – „stroje, jimiž se vykonávají zemědělské práce“, zatímco v jejich vyjmenované řadě – pro obdělávání půdy (brány, frézy, kultivátor, nivelátor, pluh, smyk, válec), ochranu rostlin (poprašovač, postřikovač), sklizeň (<...>, obilní žací stroj, <...>, hrábě, <...>, sekačka na seno, velketas) – rozhodně nejsou všechno stroje, ale v hesle není ani zemědělských či nářadí k obdělávání půdy. Jiná encyklopedie se pokouší rozlišovat, ale zamotává to ještě víc. V roce 1941 vzniklé půjčovna strojů a nářadí – „<...> zemědělský podnik, <...> který hospodářstvím pronajímal koně a nářadí“ – koňské pluhy, brány, secí stroje, žací stroje, koňské hrábě TLE III 1987. TLE IV 1988 heslo obdělávání půdy začíná u holí a motyk; nejstarší nástroje k orbě jsou rádla, dále se zmiňují smrkové větve používané jako brány, zvané šakočiai, smuikai; později nástroj k orbě – pluh, ale to všechno nejsou nářadí (ani železné tovární brány, kultivátory), a nejsou tu ani stroje. Je tu však heslo zemědělské stroje – mezi nimi také pluhy, smyky, obraceče sena, koňské hrábě, ručně poháněné fukary!.. Hned vedle je heslo výroba zemědělských strojů, kde jsou mezi výrobky z druhé poloviny 19. století řezačky slámy, fukary, fuchtely, pluhy zařazeny i skutečné stroje – šlapací pohony, mlátičky, a nakonec je vše smícháno dohromady – jednoduché zemědělské stroje a nářadí (koňské mlátičky, šlapací pohony, pluhy, koňské hrábě, fukary, fuchtely, gyvatukai), k nimž jsou pak přiřazeny dokonce pluhové sázecí stroje na brambory. Heslo mechanizace zemědělství je opět bez nářadí – ta je definována jako nahrazení ručních pracovních pomůcek v zemědělství stroji a mechanismy.

Regionální MLE II 2003 uvádí stroje také „pro zemědělské práce“, zatímco heslo nářadí v MLE III 2006 chybí; pouze v hesle kovozpracující a strojírenský průmysl jsou zemědělské stroje a nářadí (mlátičky, žací stroje, fukary, válce, pluhy), a také zemědělské n á ř a d í[,] vyrobené v továrnách na výrobu s t r o j ů ve Východním Prusku: dvouradličný pluh, řezačka krmiva, obilní mlátička; podobně se v hesle kovové výrobky a jejich výrobci zmiňují různé stroje (na mlácení a čištění obilí, obilní žací stroje a sekačky na seno, hrábě na seno, akseliniai, pluhy, železné brány a další polní stroje).

Speciální encyklopedie měla povinnost vyjádřit se jasně; pokusila se o to, ale nesměle a kompromisně, a dokonce vykročila stranou – nářadí učinila dvojznačným: nářadí 2. „část stroje, součást nebo detail, který přímo vykonává technologickou operaci“ ŽŪE II 2003 (Vytautas Gerulaitis). To je antiterminologické a navíc není jasné, k čemu je taková definice dobrá a co znamená – byl by snad například kolo, volant, brzda, poloosa nářadím? Mimochodem, heslo součást (узел) nenajdeme v ŽŪMechŽ 1983 od V. Gerulaičio a S. Lukėnase, ani v PolŽ 1984; je pouze v TechEnc III 2006 – 1. „(ve strojírenství) skupina součástí spojen

216 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

… do jednoho celku k plnění určitých funkcí (např. převodovky, spojky, ložiska, pohony)“; výraz se však objevil mnohem dříve v normativním slovníku – ¹uzel 4. tech. „část mechanismu sestavená z dílů“ DŽ₃, 1993.

Nářadí má v 1. definici jednu známou vadu – „nástroj k obdělávání půdy a hospodářský nástroj, vůz, sáně“ – a navzdory dobrému úmyslu také neurčité kompromisní tvrzení: „Podle tradice se Δ někdy nazývají i jednoduché zemědělské stroje bez rotujících částí, např. pluh, brány“ ŽŪE II 2003. Ve skutečnosti je v této encyklopedii pluh „kovové orací nářadí <...>“ ŽŪE III 2007, brány „nářadí <...>“ ŽŪE I 1998. Definice zemědělských strojů je zde v podstatě tautologická – „stroje, jimiž se vykonávají zemědělské práce“, avšak uváděné typy podvozku – kolový, pásový, polopásový ŽŪE III 2007 (Antanas Sakalauskas) potvrzují pouze oddělení pluhu a bran od strojů – jejich uznání za nářadí.

To už je něco. A není to zdaleka jediný případ. Poměrně důležitá jsou doporučení k užívání, která mají určitou administrativní normativní sílu: (zemědělské) nářadí – angl. agricultural implement – fr. outil agricole – něm. landwirtschaftliches Gerät EurŽ 2004; traktorový pluh – „stroj (nářadí) k orbě“ LietRTermB, ačkoli doporučená definice kultivátoru „zemědělské nářadí k kypření a urovnávání půdy, ničení plevelů a zapravování minerálních hnojiv“ byla nahrazena schválenou definicí – „stroj k kypření půdy a ničení plevelů. Může mít zařízení k zapravování hnojiv“ LietRTermB.

Princip rozlišení – přítomnost či nepřítomnost otáčivých částí – je nejasný, protože samotný termín orgán a část není nikde definován – neuvádějí jej ani ŽŪMechŽ 1983 a PolŽ 1984 (), ani TechEnc IV 2010. A jazykovědec dokáže rozlišit, že motor je potřebný k pohonu – kol, pásů apod. – roztočení; vrtule vrtulníku pohánějí křídla, která jsou otáčena motorem – prostřednictvím vrtule, zatímco vrtule autogyra se otáčejí samy působením vzduchu (první tedy lze popsat jako rotačního, druhý jako otočného principu), že rotor hydraulických turbín je rotační, zatímco u elektrických strojů jde o otočnou část, že rotační pec je „válcová pec otáčená kolem vodorovné osy, sloužící k přeměně tekutého surového železa <...> na ocel a ke zpracování neželezných kovů“ TechEnc IV 2010; otáčí se nikoli proto, aby tato přeměna probíhala, ale pouze proto, aby se válec (a vsázka v něm) rovnoměrně zahříval.

Je sice poněkud zvláštní, že k definování toho, co je nářadí, je třeba porozumět tomu, co je stroj, ale je to nevyhnutelné.

Ačkoli užívání v živém jazyce zachycené v LKŽ není terminologické, a ani doklady z písemností často nejsou takové či jsou determinologizované, je lepší začít právě jím. Stroj,

Terminologija | 2013 | 20

217

stroj, nář. mašyna, též mašinas, mašinas LKŽ VII 1966 1. „mechanismus vykonávající nějakou práci“: Mláticí stroj Druskininkai. Měli žací stroje Kybartai. Mají u sebe stroj na česání vlny s pohonem Šatės. S pedálovým šicím strojem se šije snadněji než s ručním Alsėdžiai. Krávy dojí strojově Pumpėnai. Na mlácení lnu měli stroje Darbėnai; 2. „mechanizovaný dopravní prostředek (automobil, motocykl aj.)“; 3. „vlak“ Eišiškės, Obeliai. Pasvalys (srov. strojvedoucí), dokonce 4. „sporák“ Švėkšna, Veiviržėnai, Pagramantis, Čekiškė, Jurbarkas, Naumiestis, Vilkaviškis, Šunskai, Kalvarija, Sasnava, Ūdrija, Krokialaukis. K tomu lze ještě přidat mašinėlė – 1. psací, na mletí masa Raštai, 2. „zapalovač“ Tilžė, Klaipėda (mašinka Daugailiai), 3. „osobní automobil“; někde dokonce „zip“ – mašinka. Velmi rozšířené je označení maniežo (taženého koňmi) a mlátičky slovem mašina; odtud mašinbūdė „kůlna na uskladnění strojů (obvykle maniežo)“ Krosna, mašinkūlė 1. „mlátička“ Raštai (mašinkūlis Tryškiai, Kairiai, Papilė), 2. „doba mlácení, mlácení“ Žagarė, Gruzdžiai (mašinlaikis Klykoli ai); mašinierius „ten, kdo obsluhuje mlátičku“ Laižuva, Žemaičių Kalvarija; mašinuoti, mažynu o ti 1. „mlátit strojem“ Šatės, Kretingalė, Tauragė, Sintautai (mašinėti 2. Šatės, mašinavoti, mažynavoti 1. Kvė darna, Salantai, Židikai), mašin autė, mažynautė 1. „mlácení strojem, mlácení“ Judrėnai, Vainutas, Skaudvilė, Pagramantis, 2. „doba mlácení strojem“ Kaltinėnai, Žvingiai [mašinuoti 2. „odstřeďovat mléko separátorem, separovat“ Seredžius, Priekulė (mašinavoti 2. Alsėdžiai, Židikai), 3. „mlít maso v mlýnku“ Jurbarkas, išmašinuoti 2. ‖ „vytočit (med)“ Smalininkai].

V SNŽŽ 1907 stroj chybí (snad se předpokládalo, že je samozřejmý), zatímco mechanismus je „celé zařízení stroje, jeho sestavení“ (podobná situace je v SNŽŽ 1924). TŽŽ 1936 definuje stroj jako „každé mechanické zařízení, kterým se energie, síla uplatňuje k vykonání jakékoli užitečné práce“; podobný význam má zde i mechanismus – 1. „prostředky potřebné k přenosu síly a vyvolání činnosti“; 2. „zařízení stroje a souhrn jeho částí“. O vědě zde nemůže být řeč.

Vědecké definice termínu jsou poměrně jasné: stroj je „zařízení k transformaci energie, látek a informací“ – energetické, pracovní a informační LTE VII 1981 (velmi podobně také VLE XIV 2008, TechEnc III 2006), avšak v LTE IV, VLE VIII 2005 a TechEnc II 2003 zařízení chybí a v historické části o strojích se uvádějí kladka, Archimédův šroub, páka, naviják (dokonce i větrný mlýn), které z dnešního hlediska nevypadají jako zařízení, tím méně jako stroje. Páka je snad pákový mechanismus (mechanismus – „soustava těles, v níž se pohyb jednoho či několika tuhých těles mění v určitý pohyb jiných tuhých

218 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

kūnų judesiu“ LTE VII 1981) – dalbos judesys paverčiamas akmens ar rašto judesiu. Bet tada t e o r i š k a i visos aptartos technikos priemonės yra mechanizmai, o juos su mašinomis subendrina mechanizmų ir mašinų teo-rija ir jos šaka – mechanizmų ir mašinų dinamika LTE VII 1981, TechEnc III 2006. Pramonėje bendrinasi mašinų ir prietaisų pramonė, kurios „įmonės konstruoja, gamina, parengia eksploatacijai ir remontuoja įv. m a š i n a s, į r e n g i n i u s, p r i e t a i s u s“ VLE XIV 2008, tarp jų – „ž. ū. ir energetikos mašinos“, čia minima ir (1912 m.) N. Vilnios d a l g i ų gamykla, nesudėtingos ž. ū. mašinos ir p a d a r g a i. Technikos – „žmonijos veiklos medžiaginių priemonių“ rūšyje gamybos technika pirmiausia minimos mašinos ir mechanizmai, bet toliau skirstomos smulkiau tik mašinos, vienos iš jų – žemės ūkio mašinos LTE XI 1983. Šiame technikos straipsnyje teigiama: „Universali Δ klasifikacija dar nesukurta.“ Pats straipsnis rodo, kad tai, kas sukurta, yra labai netobula. Kiek paguodžia visai ne naujausio rusiško žodyno apibrėžtis: машина – 1) „м е х а н и з м или сочетания механизмов, осуществляющие определенные целесообразные движения для преобразования энергии (м а ш и н ы–д в и г а т е л и), изменения формы, свойств, состояния или положения предмета труда (м а ш и н ы–о р у д и я, рабочие машины), сбора, передачи, хранения, обработки и использования информации (напр., вычислительные машины)“ СИС 1979. Tačiau ir naujasis TŽŽ 2013 tik kartoja TŽŽ 2001 mašinos 1. apibrėžtį – „iš vieno ar kelių mechanizmų sudarytas įrenginys energijai, medžiagoms arba informacijai transformuoti, mech. darbui atlikti“.

Tedy stroje nejsou příslušníky rodu zařízení, nýbrž mechanismů. Nejtypičtějšími stroji jsou zařízení pro přeměnu energie – motory (motor, pohonná jednotka – „s t r o j, který mění energii určitého druhu na mechanickou práci“ LTE XII 1984) – nebo mechanismy s motory. Tuto myšlenku podporuje i druhý význam slova stroj, totiž „automobil“. Dovoluji si dodat, že mechanismy přeměny živé energie – lidské či zvířecí – teoreticky nelze řadit mezi mechanismy, protože fyzika o takovém druhu energie nehovoří. Ani poměrně rozměrný mechanismus – jízdní kolo – se proto nenazývá strojem; ani motorizované (motorové) kolo není ničím víc než mechanismem s pohonným strojem – motorem. Машины-орудия jsou mechanismy, neboli nářadí – nejen koňské, ale i traktorové. Větrací v ě j a ř k y (stroje) LEtn 1982 54, v ě j a ř k a – stroj k prvotnímu čištění zrna TechEnc I 2000 je teoreticky pouze nářadím, neboli mechanismem. Zemědělská mechanizace, nikoli strojová mechanizace. Nazvat mechanismus, neboli nářadí, strojem je totéž jako nazvat dub stromem: lze to, ale jen omezeně – nedá se říci, že žaludy rostou na stromě.

Terminologija | 2013 | 20

2 1 9

Litevští techničtí vědci – terminologové a terminografové, stejně jako jazykovědci a redaktoři – chytře omezovali prosté způsoby tvoření takových „strojů“: terminologizovali litevská slova a vytvářeli novotvary, např.: šienapjovė, žoliapjovė, javapjovė, lapapjovė, šiaudapjovė,... bulviasodė, daigasodė,... linarovė, kelmarovė,... poliakalė, poliatraukė,... angliakasė, žemkasė, žemsemė,... smėliapūtė, šratasrautė, šratasvaidė, šeivatrynė,... (dokonce garvežys, ačkoli garo mašina); kuliamoja, sėjamoja, sodinamoja, tręšiamoji, siuvamoja,... grūdų valomoji, sėklų valomoji, runkelių kasamoja, linų brukamoja, kalkių barstomoji,...; mestuval, karštuval, zeltuval, šiauštuval,...; verptuvas, temptuvas, maišytuvas, plūktuvoas, rietuvas,... vamzdžių klotuvas, sniego valytuvas, šakų genet(u)vas, vandens keltuvas, akmenų rinktuvas,...; kedentuvė, šukuotuvė, pašytuvė, pluoštintuvė, dulkin tuvė,...; rūšiuoklė, kratykle. V ruštině, která naši terminologii všelijak ovlivnila, je zde машина PolŽ 1984, ŽŪMechTŽ 1983. Angličtina má „strojů“ ještě více: machine – 1) – a také talking machine – fonograf, 3) jízdní kolo; <...>; letadlo, 4) šicí stroj, machine-gun – kulomet, machine-tool – obráběcí stroj [dokonce i tool – 3) obráběcí stroj – 1) nástroj, instrument, 2) náčiní, 4) řezák], rovněž machinist – 1) zámečník; kvalifikovaný dělník (kovodělník nebo obsluha obráběcího stroje), 4) ten, kdo šije na šicím stroji; švadlena ALKŽ 1975.

Je třeba se domnívat, že naše nadměrné užívání termínů stroj, mechanismus je silně ovlivněno jejich metaforickým užíváním, které se bezpochyby snadno přejímá z velkých kontaktních jazyků. Např.: televize je ďábelský stroj Vd 2008 4 26, stroj státních institucí Vd 2008 4 70; tržní mechanismy NŽA 2007 8–9 418, mechanismy teroru NŽA 2007 11–12 566, mechanismy manipulace vědomím Vd 2008 4 57, organizační mechanismus L ir M 2005 26 2, „mechanismy“ působení a uplatňování moci: právní mechanismus, disciplinární mechanismus, bezpečnostní mechanismus NŽA 2007 11–12 548, mechanismus sebezáchovy živočišného druhu Vd 2008 4 57, mechanismus, jak posílit instituci rodiny Vd 2004 41 24, „ralio kuchyně“ – složitý mechanismus Vd 2005 3 54. To nepřispívá k jasnosti a jednoduchosti jazyka ani k přesnosti pojmů; naopak.

Definice v DŽe 2006 jsou nedostatečné, ba ne bez vad: stroj – 1. tech. „mechanismus, který vykonává nějakou práci“: parní s., což vůbec není pracovní, nýbrž energetický stroj; mechanismus – 1. „zařízení k přenosu a přeměně pohybů“, ve skutečnosti však „technický prostředek k přeměně pohybu síly na pracovní pohyb či činnost“, 3. přen. „vnitřní stavba, systém“: jazykový m., státní m., což znamená „způsob fungování systému“; technika –

220

Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

1. „prostředky materiální činnosti lidí (stroje, zařízení atd.)“; a další jsou podstatné součásti – „výrobní budovy, silnice, mosty, kanály, dopravní a komunikační prostředky“ LTE XI 1983, proto je nelze vynechat.

ZÁVĚRY

Široké synonymní skupiny – náčiní, nástroj; instrument; nářadí (padaras, padarynė, padarinys), zbraň, výzbroj, přístroj, pomůcka, instalace, zařízení, vybavení; įkaboklis, įstrakalas, kibyklas, pakibyklas; prostředek, rykas, rakandas – většina členů pochází z živého jazyka. Motivace je většinou zřejmá nebo ji lze snadno vysvětlit etymologicky, existují však i sporné výklady. Téměř každý člen je polysemní, spektrum významů synonym je poměrně široké a ne zcela vymezené. Polysémie i synonymie se vyskytují dokonce v témže nářečí. Většina výrazů přešla do spisovného jazyka, jen įkaboklis, įstrakalas, (pa)kibyklas zůstaly jakoby bez významu. Nadbytečné varianty poměrně snadno odpadly. Normativní lexikografie si zde neporadila s potřebou diferenciace. Terminologizace probíhala pomalu a zdlouhavě – samozřejmě v závislosti na technickém pokroku, ale také se zpožděním; možná je však blízko konečnému výsledku (ten ovšem závisí i na tom, že vědecká klasifikace pojmů v této oblasti dosud není definitivní). Významově se vyčlenil instrument – pro hudbu a zdravotnickou techniku, zbraň – pro vojenství. Rykas a rakandas, jejichž významy se vyznačují značnou pestrostí (kontrastností), byly terminologizovány snad jen napůl. V užívání se velmi dlouho udržovalo neurčité slovo instalace (obvykle v hromadném množném čísle instalace) namísto zařízení (rovněž ne právě nejjasnějšího) a vybavení. Velmi neuspokojivým, byť ne každým zaznamenaným jevem v užívání je nástroj užívaný místo nářadí. Z druhé strany je nářadí neoprávněně vytlačováno slovem stroj, které navíc není náležitě odlišeno od mechanismu. Zde je třeba vycházet z teorie, nikoli z pragmatických názvů vyučovacích předmětů (či kateder!...) a také ne z praxe živého jazyka, která ostatně ovlivňuje i jiné jazyky (v obecné, nikoli terminologické praxi) a není regulována teorií. Jinak řečeno, v litevské terminologii bylo slovo stroj rozumně výrazně omezeno – nahrazeno konkrétními litevskými, jasně motivovanými slovy (většinou novotvary). Nejvyužitějším obecným slovem prostředek se nevyužilo jako lexikografického a terminografického definičního a popisného slova ani jako zobecňujícího výrazu – snad proto, že prostředek byl vtíravým nástrojem nekonečné komunistické převýchovy, indoktrinace a organizování, a navíc i „nápravnou akcí“, to vše však už dávno patří minulosti. Determinizace a metaforizace termínů – většinou publicistická, zvláště u instrumentu a v menší míře u nástroje a mechanismu – je převážně kosmopolitní, netvůrčí a šablonovitá.

Terminologija | 2013 | 20

221

ŠALTINIAI

ALKŽ 1975 – Anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiūtė, Vilnius: Mintis.

ALŽŪTŽ 1977 – Anglų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas. Sudarė D. Čep onienė, R. Gelūnienė, J. Kazėnas, R. Kelbauskienė (ats. red.), Vilnius: Mokslas.

J. V. BagdKGPas 1992 – Bagdanavičius V. J. Kultūrinės gelmės pasakose, Vilnius: Taura.

DŽ₁ 1954 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

DŽ₂ 1972 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas, Vilnius: Mintis.

DŽ₃ 1993 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

DŽe 2006 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. VI (III e.) leid., vyr. red. S. Keinys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

EurŽ 2004 – Europos žodynas. Eurovoc 1 – Abėcėlinė dalis, 2 – Teminė dalis, 3 – Daugiakalbė dalis, Vilnius: Lietuvos Respublikos Seimo kanceliarija.

GKr – Gimtasis kraštas (laikraštis).

N. GogR V 1954 – Gogolis N. Raštai 5, Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla.

GrožKont 1980 – Grožio kontūrai, Vilnius: Mintis.

I ir B 1988 – Istorija ir būtis, Vilnius: Mintis.

IQ – IQ (žurnalas).

K I 1870 – Wörterbuch der littauischen Sprache von Friedrich Kurschat 1, Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses.

K II 1874 – Wörterbuch der littauischen Sprache von Friedrich Kurschat 2, Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses.

KarŽ 1919 – Kariškas lietuviškai-rusiškas ir rusiškai-lietuviškas žodynėlis, Kaunas: Krašto apsaugos ministerija.

A. KivSBr 1968 – Kivis A. Septyni broliai. Vert. A. Sabaliauskas, red. D. Urbas, Vilnius: Vaga.

KV – Kalba Vilnius (laikraštis).

LA – Lietuvos aidas (laikraštis).

LAKŽ₂ 1991 – Piesarskas B., Svecevičius B. Lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas.

LEtn 1964 – Lietuvių etnografijos bruožai. Red. A. Vyšniauskaitė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

LEtn 1982 – Dundulienė P. Lietuvių etnografija, Vilnius: Mokslas.

LietRTermB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. – http://terminai.vlkk.lt.

J. LipskSomP 1979 – Lipskienė J. Lietuvių kalbos somatiniai posakiai, Vilnius: Mintis.

L ir I 1980 – Laikas ir idėjos, Vilnius: Mintis.

L ir M – Literatūra ir menas (laikraštis).

LKT 1970 – Lietuvių kalbos tarmės. Chrestomatija, Vilnius: Mintis.

LKŽ₁ 1941 – Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LKŽ₂ 2 1968 – Lietuvių kalbos žodynas 2, Vilnius: Mintis.

LKŽ IV 1957 – Lietuvių kalbos žodynas 4, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

LKŽ V 1959 – Lietuvių kalbos žodynas 5, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

LKŽ VII 1966 – Lietuvių kalbos žodynas 7, Vilnius: Mintis.

LKŽ VIII 1970 – Lietuvių kalbos žodynas 8, Vilnius: Mintis.

LKŽ IX 1973 – Lietuvių kalbos žodynas 9, Vilnius: Mintis.

LKŽ X 1976 – Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius: Mokslas.

LKŽ XI 1978 – Lietuvių kalbos žodynas 11, Vilnius: Mokslas.

LKŽ XII 1984 – Lietuvių kalbos žodynas 12, Vilnius: Mokslas.

LKŽ XV 1991 – Lietuvių kalbos žodynas 15, Vilnius: Mokslas.

LP – Lietuvos pionierius (laikraštis).

LRKŽ 1988 – Lyberis A. Lietuvių–rusų kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas.

LT II 3 1914 – Lietuvių tauta 2 3, Vilnius.

222 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX

LT II 4 1919 – Lietuvių tauta 2 4, Vilnius.

LTE IV 1978 – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 4, Vilnius: Mokslas.

LTE VII 1981 – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 7, Vilnius: Mokslas.

LTE XI 1983 – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 11, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

LTE XII 1984 – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 12, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

LTV – Lietuvos televizija.

S. MarkNN 1969 – Markišas S. Niekam nenusileisiu. Vert. M. Žilionienė, red. A. Kašinskaitė, Vilnius: Vaga.

MetrŽ 2006 – Valiukėnas V., Žilinskas P. J. Penkiakalbis aiškinamasis metrologijos terminų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

MG – Mūsų gamta (žurnalas).

M ir G – Mokslas ir gyvenimas (žurnalas).

MkslL – Mokslo Lietuva (laikraštis).

MLE II 2003 – Mažosios Lietuvos enciklopedija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

MLE III 2006 – Mažosios Lietuvos enciklopedija 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

NKn – Naujos knygos (žurnalas).

NŽA – Naujasis židinys–Aidai (žurnalas).

J. Par OD 1984 – Parandovskis J. Olimpijos diskas. Vert. D. Urbas, red. A. Gailius, Vilnius: Vaga.

V. PietRR 1973 – Pietaris V. Rinktiniai raštai, Vilnius: Vaga.

PolŽ 1959 – Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas. Red. kol. p-kas A. Novodvorskis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

PolŽ 1984 – Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

PONS. ALKŽ 2004 – PONS. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Šviesa.

PrekŽ 1996 – Pričinauskas J. Rusų–lietuvių kalbų prekių žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

B. RailKA 1991 – Raila B. Kodėl antraip?, Vilnius: Vaga.

J. RainL 1975 – Rainis J. Lyrika. Vert. K. Korsakas, Vilnius: Vaga.

RLKŽ II 1983 – Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Sudarė Ch. Lemchenas, Vilnius: Mokslas.

RLŽ 1924 – Baronas J. Rusiškai lietuviškas žodynas, Kaunas: Spindulys.

Sav su TV – Savaitė (su TV) (žurnalas).

SinŽ 1980 – Lyberis A. Sinonimų žodynas, Vilnius: Mokslas.

SNŽŽ 1907 – Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė.

SNŽŽ 1924 – Norkus J. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis, Kaunas: „Vaivos“ b-vė.

STŽŽ 1923 – M. ir S. Svetimų ir tarptautiškų žodžių žodynėlis, Šiauliai: „Vilties“ dr-ja.

Šl – Šluota (žurnalas).

ŠlKal 1975 – „Šluotos“ kalendorius, Vilnius: Lietuvos TSR žurnalistų sąjunga.

A. ŠveicK ir E 1989 – Šveiceris A. Kultūra ir etika, Vilnius: Mintis.

T – Tiesa (laikraštis).

P. TarasPab 1972 – Tarasenka P. Pabėgimas, Vilnius: Vaga.

TechEnc I 2000 – Technikos enciklopedija 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

TechEnc II 2003 – Technikos enciklopedija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

TechEnc III 2006 – Technikos enciklopedija 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

TechEnc IV 2010 – Technikos enciklopedija 4, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

TLE III 1987 – Tarybų Lietuvos enciklopedija 3, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

TLE IV 1988 – Tarybų Lietuvos enciklopedija 4, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

TŽŽ 1936 – Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas: Spaudos fondas.

TŽŽ 2001 – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera.

TŽŽ 2013 – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera.

Vd – Veidas (žurnalas).

VĮ 1924 – Vireliūnas A. Įvardai, arba terminal, priimti Terminologijos komisijos, Kaunas: Sakalas.

A. VienR III 1986 – Vienuolis A. Raštai 3, Vilnius: Vaga.

VLE VIII 2005 – Visuotinė lietuvių enciklopedija 8, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Terminologija | 2013 | 20

223

VLE XIV 2008 – Visuotinė lietuvių enciklopedija 14, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŽŪE I 1998 – Žemės ūkio enciklopedija 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŽŪE II 2003 – Žemės ūkio enciklopedija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŽŪE III 2007 – Žemės ūkio enciklopedija 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŽŪMechŽ 1983 – Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio mechanizacijos terminų žodynas. Parengė V. Gerulaitis, S. Lukėnas, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

СИС 1979 – Словарь иностранных слов, Москва: Русский язык.

LITERATŪRA

Dragūnevičius A., Klementavičius A. 1984: Technikos terminų sisteminimo klausimu. – Mūsų kalba 2, 3–12.

Grinaveckienė E. 1972: Įrankis ir įnagis. – Mūsų kalba 9, 43.

Klimavičius J. 1973: Ne tik įdomiai. – Mūsų kalba 8, 19–28.

LEW 1955–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch von Ernst Fraenkel, Heidelberg: Carl Winter. Universitätsverlag, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

LKA I 1977: Lietuvių kalbos atlasas 1. Leksika, Vilnius: Mokslas.

LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis.

Lukšys D. 1973: Prietaisų ir įtaisų pavadinimai. – Kalbos kultūra 25, 70–72.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas.

Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius.

Valiukėnas V., Smilgevičius A. 1999: Dėl technikos priemonių pavadinimų. – Gimtoji kalba 2, 7–9.

Gauta 2013-10-03

Jonas Klimavičius

Erfurto g. 56-14

LT-04107 Vilnius, Lietuva

2 2 4 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. IX