OPĚT PROTIÚSTAVNÍ NÁVRH ZÁKONA

Před dvěma a půl lety byl Seimasu předložen návrh zákona Litevské republiky o jménech a příjmeních. Když se ukázalo, že je v rozporu s Ústavou Litevské republiky a výkladem Ústavního soudu ohledně zapisování jmen a příjmení do pasu občana Litevské republiky, Seimas návrh neprojednal^*. Bylo rozhodnuto znovu se obrátit na Ústavní soud. Ten zopakoval zásadní stanovisko, že v pasu musí být jméno a příjmení zapsány ve státním jazyce, zatímco v jiných jazycích je lze uvést na stránkách určených pro další záznamy.

Po tomto rozhodnutí Ústavního soudu připravila vláda Litevské republiky namísto předchozího návrhu a předložila Seimasu návrh zákona Litevské republiky o zápisu jmen a příjmení v dokumentech. Nový návrh odstranil několik nedostatků předchozího návrhu: jasně odděluje zapisování jmen a příjmení v dokumentech od jejich zápisu v jiných oblastech; úpravu zapisování jmen a příjmení začíná základním principem – zapisovat je litevskými písmeny; neobsahuje řadu vedlejších záležitostí, které byly v předchozím návrhu.

Nový návrh je však stejně jako předchozí v rozporu s Ústavou a rozhodnutím Ústavního soudu. A co hůř – byl připraven až po opakovaném výkladu Ústavního soudu. To znamená, že autoři návrhu a také vláda, která jej předkládá Seimasu, vědomě porušují litevské zákony a zásady právního státu.

Aby autoři návrhu svou práci ospravedlnili a teoreticky zdůvodnili, sestavili podivnou preambuli. U takového zákona není nutná, nebo by alespoň měla vypadat jinak. Současná verze je povrchní a naprosto zaujatá. Není v ní ani náznak zmínky o Ústavě, státním jazyce či litevských osobních jménech. Tři ze čtyř bodů dokonce rozvádějí teorie o osobách z jiných zemí a osobních jménech v jiných jazycích a zdůrazněně je stavějí do protikladu k litevským osobním jménům. Má se nám vnutit představa, že osobní jméno údajně není jazykovou záležitostí, nýbrž „jedinečný

^* O nevhodnosti návrhu se v tisku psalo nejednou: Pranas Kniūkšta. K návrhu zákona o jménech a příjmeních. – Literatūra ir menas, 2007, 20. července; Gimtoji kalba, 2007, č. 7, s. 15–18; Pranas Kniūkšta. Obhájí Seimas litevský jazyk? – Literatūra ir menas, 2009, 19. června.

324

KALBOS KULTŪRA | 82

označení identity konkrétní osoby“, že osobní jména „nemají lexikální význam, a proto nelze osobní jména jednoho jazyka považovat za součást systému jiného jazyka, který je užívá“.

Osobní jméno lze snad považovat za jakési označení osoby, má však také jazykovou podobu. Je třeba přímo a jasně uznat, že osobní jména jsou záležitostí nejen právní, ale i jazykovou. A zda osobní jméno má, či nemá lexikální význam, není příliš důležité. Slova se do jazykového systému zařazují nikoli podle lexikálních významů, nýbrž podle morfologických a fonetických vlastností. Lexikální ani sémantický význam osobního jména mu nebrání přecházet z jednoho jazyka do druhého.

Autoři návrhu jako omluvu a argument uvádějí zákon o příjmeních z roku 1938. V preambuli se nezmiňují o žádném jiném dokumentu, uvádějí pouze tento zákon, a navíc jen jeho ustanovení o zapisování cizích příjmení nelitevskými písmeny. Jenže onen zákon k tomu nebyl určen. Upravoval změny a opravy litevských příjmení, zatímco ustanovení o zapisování cizích příjmení bylo do něj uměle připojeno a odtrženo od zbytku zákona. Je možné, že šlo o reakci na polské ultimátum z roku 1938 a požadavky na zajištění práv Poláků v Litvě. Podezření vyvolává i to, že podobné požadavky slýcháme i dnes; autoři návrhu je sice nejmenují, ale poslušně je plní.

Rozdíly tu však jsou. Zákon z roku 1938 neříká, zda zmínění ne-Litevci jsou občany Litvy ani kde lze jejich příjmení psát nelitevskými písmeny, zatímco autoři nového návrhu tento princip bez okolků přenášejí na občany Litevské republiky a zapisování jejich příjmení v dokumentech. Pátý bod třetího článku návrhu stanoví: „Jméno a příjmení občana Litevské republiky patřícího k národnostní menšině se na základě zdrojového dokumentu zapisují nelitevskými písmeny latinského základu, pokud má abeceda jazyka této národnostní menšiny latinský základ a občan Litevské republiky podal žádost“.

Právě toto ustanovení návrhu se konkrétně a zásadním způsobem střetává s Ústavou Litvy a rozhodnutím Ústavního soudu.

Protiústavní ustanovení návrhu se projevují i dalšími způsoby. Nelitevskými písmeny se mají zapisovat příjmení manželů občanů nelitevské národnosti, a kdo chce litevská písmena, musí podat zvláštní žádost. O zapisování jmen a příjmení občanů nelitevské národnosti litevskými písmeny se vůbec nikde ani nezmiňuje. A zcela účelově – ustanovení o zapisování jmen a příjmení občanů patřících k národnostní menšině je zařazeno až za osobní jména občanů cizích států. Má se za ně schovat a co nejvíce se vzdálit litevskému jazyku a litevským písmenům.

Vėl antikonstitucinis įstatymo projektas

325

Zde je třeba říci, že občany Litvy nelitevské národnosti nelze ztotožňovat s občany jiných zemí.

Osobní jména občanů Litevské republiky se legalizují a zapisují podle litevských zákonů, mezi nimiž je i zákon o státním jazyce. Nejdůležitější zásady zápisu křestních jmen a příjmení stanovilo usnesení Nejvyšší rady ze dne 31. ledna 1991 „O zápisu jmen a příjmení v pase občana Litevské republiky“. Osobní jména osob nelitevské národnosti jsou tam pojednána v samostatném bodě:

„Jména a příjmení osob nelitevské národnosti se do vydávaného pasu občana Litevské republiky zapisují litevskými písmeny“.

Tato zásada se již téměř dvacet let uplatňuje nejen u pasů, ale i u dalších dokumentů. Ústavní soud potvrdil, že je v souladu s Ústavou.

Jiná věc jsou osobní jména občanů jiných zemí. Ta se legalizují podle zákonů příslušné země a zapisují se podle jazykových požadavků této země. V úředním styku ve všech zemích, včetně naší, platí v podobě, v jaké byla legalizována. Právně je proto opodstatněné ustanovení návrhu, že jména a příjmení občanů cizích států „zapsaná v předloze dokladu nelitevskými písmeny latinského základu se přepisují po jednotlivých písmenech písmeny latinského základu“. To není v rozporu ani s Ústavou Litevské republiky, ani s rozhodnutím Ústavního soudu, neboť toto rozhodnutí se týká zápisu jmen a příjmení občanů Litvy písmeny litevského jazyka.

Možnost zapisovat příjmení občanů jiných států také nelitevsky předpokládalo usnesení Nejvyšší rady z roku 1991. Jeho třetí bod dovoloval zapisovat jména a příjmení osob, které měly občanství jiného státu, podle pasu občana tohoto státu nebo dokladu, který jej nahrazoval.

Bod současného návrhu o jménech a příjmeních cizinců je však třeba upřesnit, protože slučuje občany cizích států s osobami bez státní příslušnosti, cizinci, kteří získali občanství Litevské republiky, a manžely a dětmi občanů cizích států. Nejsou všichni stejní a neměli by být bez rozdílu posuzováni podle stejných měřítek. Například osoba bez státní příslušnosti může být trvalým obyvatelem Litvy nebo se v Litvě z nějakých důvodů ocitnout dočasně – první skupinu lze přirovnat k občanům Litvy, druhou k cizincům.

Občan Litvy, který uzavřel manželství s cizincem, se tím nestává cizincem. Pro takové občany Litevské republiky platí především obecná zásada zapisovat jména a příjmení litevskými písmeny. Ale,

326

KALBOS KULTŪRA | 82

Na druhou stranu, přijetím příjmení občana jiného státu získá manžel či manželka společné rodinné příjmení, které souvisí se zásadami užívání a zápisu příjmení v jiném státě. Ty lze uplatnit i na občana Litevské republiky, který přijal příjmení cizince, zejména pokud bylo manželství uzavřeno a daná osoba žije mimo Litvu. Z právního hlediska jsou taková příjmení rovnocenná příjmením cizinců a lze na ně uplatnit zásadu zapisovat příjmení cizinců nelitevskými znaky. Střetávají se dva protichůdné, avšak právně oba opodstatněné principy, proto zákon může umožnit zapisovat taková příjmení podle volby – litevskými znaky, nebo stejnými znaky jako příjmení manžela či manželky. Dvojím způsobem lze zapisovat také jména a příjmení jejich dětí. Bylo by třeba samostatného bodu, který by takové případy upravoval.

Největším problémem návrhu je však jeho protiústavní bod 5 článku 3, jímž se chce popřít zásada zapisovat jména a příjmení litevských občanů náležejících k národnostním menšinám litevskými znaky. O totéž se již pokoušeli v návrhu z roku 2007, ale takové záměry neuspěly. Autoři nového návrhu opět hrají na schovávanou a bez ostychu nám vnucují vyřazené zboží.

Zákon je samozřejmě potřebný. Není však nutné bořit to, co už bylo vytvořeno a vžilo se. Lze převzít usnesení Nejvyšší rady, potvrdit jeho zásady a hlavní ustanovení, stávající usnesení doplnit s ohledem na nové okolnosti – avšak bez změny nejdůležitějších zásad – a dokument formálně přijmout jako zákon.

POST SCRIPTVM

Hlavní články zákona lze formulovat stručně a jednoduše:

Článek A. Zápis jména a příjmení

1. Jména a příjmení občanů Litevské republiky se na základě zdrojového dokladu zapisují znaky litevského jazyka v osobních nebo jiných dokladech vyhotovovaných a vydávaných příslušnými orgány, s výjimkou bodu 2 článku B.

2. Jména a příjmení občanů Litevské republiky jiné než litevské národnosti se v dokladech zapisují podle výslovnosti znaky litevského jazyka, přičemž se zachovává

Vėl antikonstitucinis įstatymo projektas

327

autentické podoby osobních jmen. Jméno a příjmení lze na žádost osoby psát bez gramatických koncovek (bez koncovek) nebo s gramatickými koncovkami (s koncovkami).

Článek B. Přepis jména a příjmení

1. Jména a příjmení občanů cizích států zapsaná ve zdrojovém dokladu nelatinkovými písmeny latinského základu se přepisují po jednotlivých písmenech latinkou. Z technických důvodů lze jméno a příjmení přepsat bez diakritických znamének.

2. Jméno a příjmení občana Litevské republiky, který uzavřel manželství s občanem cizího státu a přijal jeho příjmení, se podle volby dané osoby zapisují litevskými písmeny nebo týmiž písmeny latinského základu jako příjmení manžela či manželky.

Jména a příjmení dětí těchto osob se rovněž zapisují dvojím způsobem, litevskými nebo jinými písmeny latinského základu.

3. Jméno a příjmení zapsané ve zdrojovém dokladu písmeny nelatinkového základu se přepisují litevskými písmeny podle výslovnosti.

PRANAS KNIŪKŠTA

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius

328

KALBOS KULTŪRA | 82