JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0003-1542-2866

OBLASTI VĚDECKÉHO VÝZKUMU: syntax, sémantika a pragmatika staré i současné litevštiny, etnolingvistika, dějiny litevské kultury a církevních textů.

DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.14

370 LET OD VYDÁNÍ PRVNÍ TIŠTĚNÉ GRAMATIKY LITEVŠTINY

Danielius Kleinas (30. 5. 1609–28. 11. 1666) je považován za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců litevské písemné kultury 17. století. Byl autorem prvních tištěných gramatik litevského jazyka, napsaných latinsky a německy (Královec, 1653 a 1654), a také editorem luterského zpěvníku a modlitební knihy vydaných v jednom svazku (Královec, 1666). O dlouhodobém uznání knih Naujų giesmių knygų a Naujų labai privalingų ir dūšioms naudingų maldų knygelių, které D. Kleinas připravil, svědčí desítky opakovaných vydání tohoto konvolutu, později více či méně doplňovaných¹. Gramatiky litevštiny Grammatica Litvanica a Compendium Litvanico-Germanicum² byly připraveny přibližně ve stejné době jako zpěvník (a modlitební kniha)³, ale vytištěny dříve. Potřebnost a vliv těchto tisků lze měřit poněkud jinak – nikoli náklady, ale opakováním gramatického popisu a ilustračního materiálu v pozdějších lingvistických pracích, gramatikách a slovnících. Tento směr šíření potvrdilo také vědecké setkání pořádané Centrem pro výzkum písemného dědictví Institutu litevského jazyka, které se konalo 29. listopadu 2023 v knihovně tohoto institutu u příležitosti 370. výročí vydání gramatiky D. Kleina Grammatica Litvanica (1653) – odborné

¹ Žr. Kaunas Domas. Mažosios Lietuvos knyga. Lietuviškos knygos raida 1547–1940, 1996, Vilnius: Baltos lankos, 167–169.

² Fotografické reprodukce textů těchto gramatik a jejich litevské překlady viz Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, 1957, hlavní redaktoři J. Balčikonis, B. Larin, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla (dále v poznámkách PLKG); elektronické přepisy viz https://senieji.rastai.lki.lt (texty připravil Mindaugas Šinkūnas, konkordance Mindaugas Šinkūnas a Vytautas Zinkevičius, 2011).

³ D. Kleinas v dedikaci knížeti Jiřímu Vilémovi uvádí „dílo dokončené z Boží milosti, totiž: gramatiku litevského jazyka a knížku církevních písní“ (srov.: Abolutum itaque per DEI gratiam laborem, qui eft Grammatica Litvanica [...]: hymnis quàm plurimis adaucto Eccleſiaſticarum Cantionum libello), viz PLKG 74; 401–402.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pirmieji spausdintai lietuvių kalbos gramatikai – 370 metų

245

linární seminář Dialog tvůrců 17.–19. století a proměny lingvistických idejí: Gramatiky Daniela Kleina v litevštině, stejně jako výstava Lituanistické dědictví Daniela Kleina a jeho výzkum⁴.

Seminář zahájila pozdravným projevem ředitelka Institutu litevského jazyka (LKI) Albina Auksoriūtė. Připomněla význam Kleinových gramatik pro rozvoj litevské lingvistiky a zmínila také normativní povahu první gramatiky litevského jazyka.

První příspěvek semináře byl věnován osobnosti Daniela Kleina a novým skutečnostem z jeho životopisu. Birutė Triškaitė (LKI) seznámila účastníky a posluchače semináře s nově nalezenými archivními materiály (téma příspěvku – Danielius Kleinas: co nového vypovídají archivy?). Po připomenutí publikovaných archivních pramenů Viktora Falkenhahna (1941), Doma Kaunase (1998), Liucije Citavičiūtė (2009) a Liane Klein (2009, 2010) přednášející pojednala o dokumentech uchovávaných v několika paměťových institucích (jde o Tajný státní archiv Nadace pruského kulturního dědictví a Ústřední evangelický archiv v Berlíně a také o Polský státní archiv v Olsztyně), které přinášejí nejen již známé, ale i nové údaje o D. Kleinovi. Na základě různých pramenů, přičemž nezapomněla zmínit ani zápisy v rukopisu Johanna Jacoba Quandta Preußische Presbyterologie (před rokem 1772), vyprávěla B. Triškaitė také o původu D. Kleina a jeho rodině: Danielius byl představitelem třetí generace duchovních, jeho rodiče – Balthasaras Kleinas a Gertruda Schönwald – se vzali roku 1595, otec zemřel roku 1608, ještě před Danielovým narozením; sám Danielius byl ženatý dvakrát: s první ženou Annou Klemm měl sedm dětí – jednoho syna a šest dcer –, s druhou ženou Annou Caseburg jednu dceru⁵. Přednášející také upozornila na usedlý způsob života D. Kleina (s výjimkou devíti let studií v Královci žil trvale v Tylži) a hovořila o jeho tvůrčí činnosti, která se pojí nejen s přípravou zmíněných tisků – dvou gramatik, zpěvníku a modlitební knihy –, ale také s revizí překladu Bible Jonase Bretkūnase (po roce 1638) a s přípravou dvojjazyčného slovníku (kolem poloviny 17. století). Přednášející rovněž ukázala dosud za nejstarší považovaný autograf D. Kleina z 29. června 1637 –

⁴ Účastníkům a hostům semináře byla představena výstava připravená speciálně k připomenutí 370. výročí vydání gramatiky D. Kleina Grammatica Litvanica. Výstava nabízí kopie titulních stran této gramatiky a její stručné verze Compendium Litvanico-Germanicum a články, knihy a zvláštní sbírky věnované výzkumu tvůrčího odkazu D. Kleina. Výstavu připravily Birutė Triškaitė a Ugnė Baronienė.

⁵ Sulietuvintus vardų užrašymus žr. Vaclovas Biržiška 1990 [1960]. Aleksandrynas. T. 1: XVI–XVII amžiai, 2-asis (fotografuotas) leidimas, Vilnius: Lietuvos kultūros fondas, 302.

246

BENDRINĖ KALBA | 96

fą ir jo dukterų Gertrudos (1643), Catharinos (1644), Dorotheos (1651), Marios (1665) bei sūnaus Danieliaus (1646) gimimo (krikšto) datas liudijančius bažnytinių metrikų knygų įrašus, pasakojo apie naujai atrastą nedatuotą D. Kleino laišką, bylojantį, kad jo autorius gyvenęs visai pasiturimai (buvęs paskolinęs pinigų, be to, turėjęs du sklypus), pažindino su brėžiniu, perteikiančiu XVII a. vidurio Tilžės gatvių ir sklypų išsidėstymą, ir leidžiančiu įsivaizduoti D. Kleino pasivaikščiojimų kryptis to meto Tilžėje.

Mindaugas Šinkūnas (LKI) hovořil o pramenech gramatiky D. Kleina (téma příspěvku: Prameny gramatiky Daniela Kleina: nové poznatky). Poté, co poukázal na vynikající filologickou průpravu autora gramatiky (která souvisela s možnou znalostí sedmi jazyků) a na všeobecný pokyn pruské vlády z roku 1639, jenž přiměl D. Kleina k lingvistické práci a ukládal kněžím znalým litevštiny, aby připravili gramatiku litevského jazyka a slovník nejčastěji užívaných slov⁶, pojednal přednášející o možných pramenech první litevské gramatiky Grammatica Litvanica. M. Šinkūnas připomněl, že D. Klein v předmluvě ke gramatice hojně zmiňuje gramatiky latinského jazyka a několik gramatických popisů evropských národních jazyků⁷, a podrobně rozebral možné předlohy uvedených gramatických popisů: gramatiky němčiny (Johan Clajus. Grammatica Germanicae Linguae, 1578, 1587, 1592, 1604, 1610, 1617, 1625, 1651, 1653), polštiny (Mikołaj Volckmar. Compendium Linguae Polonicae, 1596, 1646; Jer­emius Roter. Schlüssel zur Polnischen und Teutschen Sprache, 1616, 1646) a češtiny (Laurentius Benedictus Nudozeirinus. Grammaticae Bohemicae, 1603, 1612). Kromě autorů uvedených D. Kleinem spatřoval přednášející možný vliv gramatiky Francisca à Mesgniena Grammatica seu Institutio Polonicae Linguae (1649) na Kleinovu gramatiku. Dále uvedl, že D. Klein tvůrčím způsobem čerpal z nejlepších gramatik latiny a řečtiny 16. a 17. století a také z gramatik polštiny, němčiny a češtiny, přičemž z tradičního

⁶ O tom, že D. Klein byl hlavním vykonavatelem Všeobecného nařízení (Recessus generalis) vydaného knížetem Jiřím Vilémem a že se řídil nejen knížecím pokynem, ale také vlastní iniciativou, viz Liucija Citavičiūtė. Význam vizitačního nařízení Recessus generalis (1639) pro písemnictví v litevštině v okrese Insterburg a jeho vykonavatel Danielius Kleinas. – Archivum Lithuanicum 11, 2009, 9–62.

⁷ Srov. odkaz, který uvádí D. Klein: Quid? quod in omnibus lingvis habeamus Grammaticas inſtitutiones; in Orientali non paucas, in Latinâ ferè innumeras. In Germanica olim ſcripſit Johannes Claius, in Polonica Nicolaus Volckmarus & Jeremias Roterus, in Bohemica M. Laurentius Benedictus Scholæ Teuto-Brodenſis Rector <...> (Vždyť máme učebnice gramatiky všech jazyků: několik orientálních, latinských téměř nespočet. Gramatiku němčiny napsal kdysi Johann Klajus, polštiny Mikolaj Folkmar a Jeremiáš Roter, češtiny Laurentius Benediktus, rektor školy v Nemeckém Brodě <...>) PLKG 408.

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pirmąjai spausdintai lietuvių kalbos gramatikai – 370 metų

247

Při výběru příkladů z gramatického popisu klasických jazyků volil vhodné příklady pro popis litevštiny; souvislost se zdroji, které dosud nebyly popsány, se však zatím nepodařilo prokázat. Mezi předlohami, které mohl D. Klein využít, lze snad zmínit gramatiku polštiny F. à Mesgniena.

Christiane Schiller (Humboldtova univerzita v Berlíně) hovořila o vazbách D. Kleina na lexikografickou tradici pruské Litvy a položila otázku, zda jej lze považovat za autora nikoli jednoho, nýbrž dvou slovníků (téma příspěvku: Daniel Klein und die lexikographische Tradition Preußisch-Lita(u)ens). Existence nedochovaného slovníku se opírá o tvrzení samotného D. Kleina. Jedno z nich se nachází v dedikaci gramatiky z roku 1653 kurfiřtovi⁸, druhé v dopise D. Kleina z roku 1659 braniborskému kurfiřtovi a pruskému vévodovi Fridrichu Vilémovi (uvádí se v něm, že po učební gramatice litevštiny napsané latinsky a jejím kompendiu sepsaném německy „měl následovat slovník“⁹, o němž D. Klein již informoval v dedikaci a na němž pracoval od roku 1655). Přednášející spojuje existenci těchto dvou zmínek s nejasnostmi ohledně počtu slovníků, které lze D. Kleinovi připsat: D. Klein mohl doplňovat slovník zmíněný v předmluvě ke gramatice, nebo mohl od roku 1655 začít psát ještě další slovník. Na základě analýzy příkladů z anonymního slovníku Clavis Germanico-Lithuana (po roce 1680) přednášející pojednala o domnělých stopách slovníku připisovaného D. Kleinovi v tomto rukopisu a v závěru uvedla, že tvrzení D. Kleina v dopise knížeti z roku 1659 souvisí s přípravou slovníku, která ještě probíhala v roce 1657; D. Kleinovi lze proto připsat dva slovníky: slovník vokabulářového typu a slovník typu dictionarum sestavený na základě konkordance Konrada Agricoly.

Vilma Zubaitienė (VU) aptarė D. Kleino gramatikų įtaką Frydricho Vilhelmo Hako (1730) ir Kristijono Gotlybo Milkaus (1800) gramatikoms. Išryškinusi D. Kleino gramatikoms būdingus gramatinio teksto pateikimo principus – jo paties nurodytą gramatikos metodą¹⁰ (tikslūs dėsnai, arba

⁸ Srov. Accipe ergò, ELECTOR POTENTISSIME, hæc laborum meorum primitias, Grammaticen novam unà cum annexo Compendio Germanico, ut & Lexico Lituanico, quæ ad pedes Serenissimæ Vestræ Celsitud. subjeci[s]simè depono (Přijmi tedy, nejmocnější kurfiřte, tyto první plody mé práce: novou gramatiku spolu s připojeným německým kompendiem a litevským slovníkem, které nejpokorněji kladu k nohám Vaší nejjasnější Výsosti) PLKG 402.

⁹ Viz též dokumenty publikované v příloze článku Liuciji Citavičiūtė Význam nařízení Recessus generalis o vizitaci kostelů a škol v okrese Įsrutis (1639) pro litevské písemnictví a jeho vykonavatel Danielius Kleinas (Archīvum Lithuanicum 11, 2009, 9–38) (tamtéž, 39–62) a citát probírané fráze D. Kleina i její překlad uvedený na s. 46, 54).

¹⁰ Viz PKLG 1957, 86, 409.

248

BENDRINĖ KALBA | 96

(pravidla s ohledem na úzus, stručný výklad a jasné příklady), přednášející pojednala o tradici pozdějších gramatik litevštiny. Výzkum V. Zubaitienė ukázal, že pozdější gramatiky vycházely z první gramatiky D. Kleina. Od jejího modelu se nejméně odchýlila gramatika F. V. Haka Anhang einer kurzgefassten litauischen Grammatik (za jednu z novinek této gramatiky lze považovat samostatný popis přídavných jmen, oddělený od podstatných jmen). Gotfrydas Ostermejeris, který jako první poukázal na souvislosti této gramatiky s gramatikou D. Kleina z roku 1953, se snažil nabídnout poněkud odlišný gramatický popis litevštiny: novost jeho díla Neue littauische Grammatik (1791) dokládá odlišná klasifikace deklinačních a konjugačních paradigmat, rozšířená kapitola o syntaxi a větší množství příkladů. Gramatika F. V. Haka byla jedním z hlavních pramenů díla Pavla Frydricha Ruigise Anfangsgründe einer litauischen Grammatik (1747), které se zase stalo oporou gramatiky K. G. Milka Anfangs-Gründe einer Littauischen Sprachlehre (1800) (ta věnovala zvláštní pozornost skloňování podstatných jmen a časování sloves). Podle přednášející se v pozdějších gramatikách měnila terminologie, popis a definice slovních druhů, nově se stanovovalo pořadí rozboru ohebných slov, upravoval se soubor příkladů zájmen a číslovek, rozšiřovaly se nejen popisy pravidel v oddílech o fonetice, morfologii a syntaxi, ale také způsoby prezentace ilustračního materiálu — využívaly se už nejen náboženské spisy, ale také drobná lidová slovesnost a mluvený jazyk.

Ona Aleknavičienė (LKI) představila recepci myšlenek D. Kleina v gramatice P. F. Ruigise Anfangsgründe einer Littauischen Grammatick (1747). Příspěvek pojednal o výraznějších rozdílech mezi gramatickými popisy D. Kleina a P. F. Ruigise a o hlavních myšlenkách převzatých z jedné gramatiky do druhé. Časté explicitní i implicitní opírání se o dílo D. Kleina Grammatica Litvanica, které lze pozorovat v gramatice P. F. Ruigise, přednášející spojovala s příslušností k podobné škole lingvistického myšlení a s přijetím jejích idejí. Vliv vzoru gramatiky D. Kleina v díle P. F. Ruigise lze rozpoznat ve volbě hlavního nářečí pro gramatický popis, které je vymezeno vůči ostatním (u D. Kleina jde o nářečí Įsrutis, u P. F. Ruigise o nářečí okresů Įsrutis a Ragainė), i v rozšíření kapitoly o syntaxi. P. F. Ruigys převzal od D. Kleina myšlenku zvolit pro popis litevštiny jedno nářečí a zdůraznil opozici pagrindinis: šalutinis (uvedl tři vedlejší nářečí: dvě ve Velké Litvě a jedno v Pruské Litvě). Podle přednášející P. F. Ruigys tím, že vyzdvihl stabilitu, univerzálnost a prestiž jednoho nářečí ve vztahu k ostatním, navázal na tradici, kterou zahájil D. Klein, tedy formovat spisovný jazyk na základě jednoho nářečí. P. F. Rui-

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pirmajai spausdintai lietuvių kalbos gramatikai – 370 metų

249

gisova gramatika se nezaměřuje pouze na výklad základů jazyka, ale také na zmenšení rozdílu mezi úředním písemným a mluveným jazykem: důležitými se stávají akcentografie a akcentologie, protože kněží a učitelé se potřebují naučit správné výslovnosti. P. F. Ruigys psal gramatiku pro nerodilé mluvčí litevštiny a věnoval proto velkou pozornost syntaxi a rozvoji jazykové komunikační kompetence. Shodu modelů popisu gramatické stavby v gramatikách obou autorů přednášející spojila s pomalým vývojem popisované litevštiny.

Lina Plaušinaitė (VU) pojednala o souvislostech mezi materiálem obsaženým ve slovníku sestaveném Jakobem Brodovským (1692?–1744) Lexicon Germanico-Lithuanicum et Lithuanico-Germanicum a gramatikami D. Kleina (téma příspěvku: Kleino gramatikų atspindžiai Brodovskio žodyne). Přednášející seznámila posluchače s vlastnostmi a strukturou tohoto rukopisu. Jde o slovník mimořádně rozsáhlý (například německá část zahrnující slova od A do S obsahuje přibližně 30 000 německých lemmat) a bohatě dokládaný příklady z biblické slovní zásoby, každodenního i odborného jazyka, ustálených spojení, přísloví a hádanek. Podle L. Plaušinaitė se na první pohled může zdát, že slovník obsahuje jen málo informací gramatické povahy, jejich poměrně pravidelné uvádění v určitých případech (například při vysvětlování nebo rozlišování významů homonym) však ukazuje, že sestavovatel slovníku měl jasný plán, kdy jsou tyto informace nezbytné. Gramatické poznámky formulované latinsky nebo německy jsou v J. Brodovského slovníku uváděny u lemmat. Stopy vlivu gramatik D. Kleina jsou v tomto slovníku zřejmé. Projevují se také ve slovní zásobě, její shody však souvisejí spíše s dílem D. Kleina Compendium Litvanico-Germanicum než s příklady v jeho gramatice z roku 1953. J. Brodovskis se snažil uvádět také neutrální (ne knižní) příklady. Přednášející připustila, že část příkladů D. Kleina se mohla do slovníku dostat prostřednictvím jiného pramene, který posloužil jako prostředník — slovníku Clavis Germanico-Lithvana.

Giedrius Subačius (Illinoiská univerzita, Chicago; Litevský historický ústav) pojednal o vlastnostech opisu gramatiky D. Kleina, který se nachází v jednom z rukopisů Simona Daukantase (téma příspěvku: Daukantas ir Kleino gramatika). Přibližnou dobu pořízení tohoto nedatovaného opisu gramatiky badatel určil podle podobnosti papíru tohoto rukopisu a dalšího rukopisu S. Daukantase — Išrašai iš knygų apie etnografiją ir istoriją — která umožňuje klást vznik opisu gramatiky do roku 1828 nebo o něco pozdější doby. Příspěvek představil strukturu a vznik opisu S. Daukantase: skutečnost, že opis S. Daukantase nepředstavuje úplný přepis gramatiky D. Kleina (chybějí první čtyři úvodní oddíly gramatiky a několik závěrečných kapitol) a je neúplný (na s. 49 chybí text gramatiky ze s. 89 až 93), spíše

250

BENDRINĖ KALBA | 96

souvisí s tím, že byl opisován nikoli z originálu, nýbrž z jiného opisu. Takový původ opisu potvrzuje také kvalita papíru, úhledné uspořádání rukopisných listů a poznámka S. Daukantase nestaie [chybí], která ukazuje, že pochopil, že opisuje z defektního exempláře. Podle přednášejícího se gramatika D. Kleina a poznámky o nářečích uvedené v její předmluvě zmiňují na okraji konceptu, který S. Daukantas napsal snad o deset let později; v dopise Frydrichui Kuršaičiui z roku 1853 pak S. Daukantas žádá, aby mu opatřil gramatiku D. Kleina v latině. G. Subačius v závěru uvedl, že ačkoli S. Daukantas projevil zájem o gramatiku D. Kleina z roku 1953 několikrát, na různých místech a v různých dobách — v Rize (opis), v Petrohradě (komentář k předmluvě) a ve Varnių (dopis Fr. Kuršaičiui) — neexistují příliš přesvědčivé důkazy, že by tuto gramatiku ve větší míře využíval ve svých dalších dílech (vliv gramatiky D. Kleina lze spojovat nanejvýš s psaním diakritických znamének, jako jsou û, ê, ô, které se v Daukantasově pravopisném systému objevilo v roce 1828).

V závěrečné diskusi semináře Jurgita Venckienė (LKI) hovořila o souvislostech mezi litevskými gramatikami 19. století a gramatikami D. Kleina. Podle badatelky se o Grammatica Lituanica opírali jak Augustas Schleicheris při psaní díla Handbuch der litauischen Sprache v letech 1856–1857, tak F. Kuršaitis při přípravě díla Grammatik der lit(t)auischen Sprache (1876); je pravděpodobné, že také Kazimieras Jaunius, jehož Lietuvių kalbos gramatika (1885–1892) vyšla tiskem v roce 1911. Jak uvedla V. Zubaitienė, také gramatika Mykola Miežinise Lietuviszka gramatika (1886) byla připravena (sepsána) podle vzoru gramatiky D. Kleina nebo F. V. Haka.

Příspěvky na semináři ukázaly, že zájem o litevský odkaz D. Kleina časem neustává. Oslavy 400. výročí narození D. Kleina v roce 2009 rozšířily množství výzkumů věnovaných jeho osobnosti a rozmanité tvorbě a podnítily vznik a šíření elektronických přepisů Kleinových knih. Lze očekávat, že důstojné připomenutí významného výročí první gramatiky litevštiny přinese také novou vlnu vědeckých publikací a podnítí cílené vyhledávání archivních pramenů, které prohloubí naše poznání osobnosti D. Kleina a jeho díla.

Přijato 22. 12. 2023

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Litevský jazykový ústav Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected]

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Pirmieji spausdinti lietuvių kalbos gramatikai – 370 metų

251