Skip to document
Back
Go to original Localized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…

ZINAIDA PAKHOLOK

Institut lidského rozvoje v Lucku při Otevřené mezinárodní univerzitě „Ukrajina“

ID ORCID: orcid.org/0000-0002-8911-5909

OBLASTI VÝZKUMU: obecná lingvistika, psycholingvistika, regionální studia, kulturální studia, litevská studia.

DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.10

TOPONYMA S OPAKOVÁNÍM SLOVOTVORNÉHO PRVKU JAKO RELIKTY DÁVNÉHO MYŠLENÍ (K VYMEZENÍ PROBLÉMU)

KLÍČOVÁ SLOVA: onymum, toponymum, reduplikace, slabika, kořenový morfém, afix, slovo, slovotvorný model, etymologická analýza, opakovatelnost, dávné myšlení.

ABSTRAKT

Článek se zabývá toponymy s opakováním slovotvorného prvku. Etymologická analýza umožňuje zjistit opakování slabiky, kořenového morfému či slova v aborigénních a standardizovaných toponymech. Jsou určeny hlavní klasifikační slovotvorné modely založené na vlastnostech toponymického materiálu. Pozornost se zaměřuje na základní strukturu apelativ, která odrážela dávné myšlení a byla základem vzniku onym v procesu pojmenovávání přírodních objektů. Zeměpisný rozsah uvedených příkladů pokrývá různé kontinenty.

ANOTACE

Článek analyzuje místní názvy s opakujícím se slovotvorným prvkem. Etymologická analýza umožňuje určit opakující se slabiku, kořenový morfém či slovo ve starých i normovaných místních názvech. Na základě vlastností toponymického materiálu jsou určeny hlavní klasifikační slovotvorné modely. Největší pozornost je věnována struktuře základních apelativ, která odrážela starobylé myšlení a sloužila jako základ vzniku proprií při pojmenovávání přírodních objektů. Zeměpisný rozsah uvedených příkladů zahrnuje různé kontinenty.

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

199

ÚVOD

Zeměpisná jména jsou nejdůležitějším prvkem duchovního života civilizace; mají vědeckou, historickou a kulturní hodnotu. Zkoumají se ve třech aspektech: geografickém, který zahrnuje prostorové určení, historickém, jenž se zabývá okolnostmi jejich vzniku, a jazykovém, zaměřeném na chápání pojmenování.

Vlastní jméno zeměpisného objektu, které slouží k jeho rozpoznání a odlišení od ostatních objektů, se obvykle označuje termínem „toponymum“. Tento termín byl poprvé zaveden v anglické jazykovědě v roce 1899 a poté se používal souběžně s již existujícím označením „místní jméno“.

V lingvistice se zkoumá podoba toponyma, slovotvorný proces a sémantika. Mezi teoretickými otázkami moderní toponomastiky zůstává aktuální studium způsobu pojmenování, chápaného jako „cesty, typy a prostředky pojmenování objektu, sjednocené podle určitých strukturálních znaků“ (Luchyk 2011: 22).

Zdroji pro jejich studium jsou zeměpisné mapy a atlasy; toponymické, etymologické a výkladové slovníky; geografické, historické a jazykovědné studie; a knihy cestovatelů, které autorovi nedovolí sejít na scestí naivních etymologií.

Opakování unikají pozornosti jazykovědců, přestože prostupují celým naším životem. Nedostatek souhrnných prací o opakování v toponymii vede k potřebě navrhnout jejich popis jako samostatného strukturálního typu v jazycích s různou strukturou, a to formou propedeutické studie.

Vycházíme-li z tohoto chápání problému uvedeného v názvu článku, předmětem zkoumání je struktura pojmenování zeměpisných objektů a objektem zkoumání jsou toponyma s opakováním slovotvorného prvku.

Cílem tohoto článku je identifikovat stopy starobylého myšlení v toponymech s opakováním v jazycích různé struktury a popsat je jako samostatný strukturální typ, který nabízí pohled na dílčí části složitého procesu utváření a vývoje toponymického prostoru.

Za tímto účelem je třeba vyřešit následující problémy: odlišit původní toponyma od normovaných; určit strukturální prvky toponym s opakováním rekonstrukcí příslušných praslovných forem; vysvětlit derivační význam odrážející motivační rys charakteristický pro dobu vzniku propria; určit slovotvorné modely a typy toponym; provést

200

BENDRINÉ KALBA | 96

syntézu vědeckých argumentů, porozumět existujícím verzím a nabídnout vlastní komentáře k těm zeměpisným názvům, které zůstávají nevysvětlené.

Metodologie výzkumu spočívá v tom, že za hlavní přístup ke studiu toponym je zvolen strukturální princip a úplného porozumění se dosahuje použitím různých metod analýzy a syntézy toponym určité oblasti: jejich příslušnosti ke konkrétnímu jazyku; objektu pojmenování; historie jejich vzniku; etymologie a oblasti užívání (hovorové nebo spisovné řeči).

1. PŮVODNÍ TOPONYMA S OPAKOVÁNÍM

Názvy zeměpisných objektů vznikaly spontánně, protože každá novinka se nejprve objevuje v individuální řeči a později se stává objektivním společenským jevem. V procesu pojmenovávání člověk rozpoznával a zaznamenával to nejdůležitější. Po tisíce let lidé nerozlišovali mezi vlastními a obecnými jmény. První vlastní jména byla obyčejná obecná slova: voda, hora, les, poušť, pole, řeka. Později, když lidé začali osidlovat rozsáhlá území, bylo nutné rozlišovat jednotlivé hory, lesy, pouště atd. K tomu lidé používali různé charakteristiky, které tyto objekty popisovaly podle barvy, velikosti, tvaru, účelu atd.

Podle původu, oblastí užívání a rozšíření rozlišujeme dva typy toponym: původní a standardizovaná. Původní toponyma (Podolskaya 1988: 119) vytvořili domorodí obyvatelé pro pojmenování místního zeměpisného objektu; užívají se pouze na daném území a jsou běžná v hovorové řeči. Zájem o tento typ vyplývá ze skutečnosti, že toponyma nesou stopy lidové tvorby, expresivity a informačního potenciálu, který odráží specifika přírodních podmínek.

2. SLOVOTVORNÝ MODEL OD APELATIVA K ONYMU

Zeměpisné názvy se tvořily podle určitých vzorců, které se v toponymii nazývají slovotvornými modely. Nejjednodušším z nich je přímý přechod obecného jména neboli apelativa ve vlastní jméno neboli onym. Lingvista věnuje pozornost podobě zeměpisného názvu a jeho sémantice, protože toponymum je dvoustranná jednotka, která má rovinu výrazu a rovinu významu. V tomto případě je třeba vzít v úvahu, že

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

201

„vedle hlavního významu, vlastního jména, existuje také další, předtoponymický význam“ (Zhuchkevich 1974: 48).

Uveďme příklad potvrzující vyslovenou myšlenku. V australském státě Queensland, na řece Barron, se nachází stejnojmenný Barronův vodopád; v domorodém jazyce se nazýval Din Din, což je slovo symbolizující kapky padající vody. Hydronymum vzniklo na počest Thomase Henryho Bowmana Barrona, šéfa policie v Brisbane v 60. letech 19. století, a dalo jméno národnímu parku Barron Gorge; souběžně se však používá také oblíbený zeměpisný název národní park Din Din (Carmody, Prideaux 2011: 1).

Při pojmenovávání zeměpisného objektu může být přítomna konotace, jako v případě pouště Never-Never ve vnitrozemské části australského kontinentu. Cestovatel L. Wolanowski při výkladu názvu odkazuje na Aeneas Gunn (2008), která ve svém autobiografickém příběhu z roku 1908 napsala: „Těmto krajům se říká Never-Never, protože ti, kdo tam žili a zamilovali si je, je nikdy dobrovolně neopustí. A jiní – ti, kteří to nevydrželi – vám řeknou, že název pochází z toho, že ten, komu se odtamtud podařilo uniknout, přísahá, že se nikdy, nikdy nevrátí“ (Wolanowski 1976: 56).

In the family saga of Colleen McCullough, published in 1977, we read: “<...> spread over two thousand miles of desolation, the waterless desert “Never-Never”, where it never rains” (McCullough 1988: 96). The meanings recorded in fiction testify to the stability of the onym b for seven generations of Australians of the 20th century.

Analyzované příklady původních toponym s obraznými a expresivními konotacemi jsou důsledkem opakování téhož slovotvorného prvku. V lingvistice se tento způsob tvoření nových slov nazývá reduplikace. Rozdíly spočívají ve struktuře toponym a umožňují posoudit, že onym vznikl v dřívější době; jeho základem je apelativum s jednoslabičným opakováním.

První zeměpisný objekt se vyznačuje tím, že má dvě souběžná toponyma: původní a standardizované, zatímco druhý má pouze jedno.

3. STANDARDIZOVANÁ TOPONYM A S OPAKOVÁNÍM

Standardized toponyms (Podolskaya 1988: 131) are the normative form of toponyms, adopted in official documents within the country and in international practice.

202

BENDRINĖ KALBA | 96

Tvůrci standardizovaných toponym byli obyčejní lidé, cestovatelé a objevitelé, kteří pojmenovávali kontinenty, ostrovy, horské vrcholy apod. Geografové a lingvisté poté shromažďovali zeměpisná jména, prováděli jejich systematizaci, zakreslovali je do map a lexikograficky kodifikovali. Standardizovaná toponyma jsou jevy společenského života, podřízené historickým zákonitostem; běžně se užívají a mají mezinárodní platnost.

3.1. Slovotvorný model přechodu apelativa s opakováním v propria

3.1.1. Opakování slabiky

Jak dokládají naše materiály, nejstarším slovotvorným modelem je přechod apelativa s opakováním slabiky v proprium. Tento proces nelze popsat jako „každý jednotlivý zvuk se utváří ve vztahu k ostatním zvukům, které jsou pro plynulou výstavbu řeči stejně nezbytné jako zvuk sám“ (Humboldt 2000: 86), pozornost však přitahuje zřejmá motivace a každodenní podmíněnost pojmenovávání objektů. Přírodní prostředí bylo zdrojem lidské existence, neboť lidem poskytovalo přístřeší, potravu a oděv, a otázka „co je důležité odrazit v názvu, se tedy řešila na základě praktické činnosti člověka“ (Khvesko 2009: 112).

Při pojmenovávání geografických objektů docházelo k přechodu apelativa s opakováním slabiky v proprium. Ve slovanské toponymii se v názvu baba uplatnila kultovní hodnota ženského pohanského božstva, zosobňujícího život, plodnost a zdraví. Tuto skutečnost potvrzuje řada příkladů, včetně oikonym: Baba (ukr. Баба) – vesnice v Sumské oblasti na Ukrajině; Baba (ukr. Баба) byl do roku 1941 také název vesnice Pokrovske v Černihivské oblasti na Ukrajině; hydronymum Baba (ukr. Баба) je název řeky v Charkovské oblasti na Ukrajině; oronymum Baba (ukr. Баба) označuje horu v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině; Baba (bulh. Baba) je hora v Sofijské oblasti v Bulharsku; Baba (mak. Baba) je pohoří na hranici mezi Severní Makedonií a Řeckem; Baba (srb. Baba) je hora v Bosně a Hercegovině na území Republiky srbské.

Příklad astyonyma utvořeného opakováním slabiky se nachází na západě Švýcarska, ve frankofonním kantonu Vaud. Tam, na břehu Ženevského jezera, leží město Vevey. Vevey < francouzsky

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element

as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

203

Vevė. Lev Uspenskij považoval tento název za konečný výsledek staletých změn latinského slova Viviscus (Uspensky 1973: 91).

Existenci toponym utvořených opakováním slabiky lze vysvětlit Zipfovým zákonem (Zipf 1949), podle něhož jsou v různých jazycích světa nejčastější slova kratší, neboť princip nejmenšího úsilí je univerzální pro mluvčího i posluchače ve všech kulturách. Není pochyb o tom, že ve fázi prvotního pojmenovávání měl pro dávného člověka s mytologickým myšlením, které se ukázalo být „něčím jako intelektuální kutilství“ (Lévi-Strauss 1994: 126), a s nevyvinutým hrtanem hlavní význam slabičný způsob tvorby řeči. Vznikl na základě fonetického přizpůsobování neslovních zvukových komplexů; není náhodou, že nejstarší vrstvu slovní zásoby tvoří onomatopoie.

The toponyms of this model belong to the primary, oldest of names (Podolskaya 1988: 105), since they arose from the onym, based on an appellative with a monosyllabic repetition, and have a form identical to it.

3.1.2. Opakování slabiky a přidání afixu

Topoforém, slovotvorný prvek, který se v jazyce neužívá samostatně a při tvorbě zeměpisného názvu se připojuje k základu, má v toponymii důležitou funkci.

V antroponymu Dedelishki (lit. Dėdeliškės), zaznamenaném roku 1860 na mapě v okrese Trakai ve vilenském kraji Litvy (Shubert 1860), je topoforémem přípona -ishki (-iškės). V uvedeném regionu se nacházejí Kadrishki (lit. Kadriškės), Kariotishki (lit. Kariotiškės), Karpishki (lit. Karpiškės), Kiemelishki (lit. Kiemeliškės), Kulokishki (lit. Kulokiškės). Nacházejí se zde také Eishishki (lit. Eišiškės), Grigishki (lit. Grigiškės), odvozené od jména Grigas, a Rudishki (lit. Rūdiškės).

Podle renomovaných badatelů Nikolaye Biryly a Aleksandrase Vanagase označuje tento formant „názvy oblasti utvořené podle příjmení či jména majitele nebo osoby, která na tomto místě žila“ (Biryla, Vanagas 1968: 12).

Domníváme se, že toponymický základ má archaickou povahu, neboť vznikl opakováním zvukových kombinací v dětské řeči dė-de. V moderní litevštině znamená dėdė „strýc“.

Nejstarší vrstvu slovní zásoby tvoří zvukomalebná slova, která jsou jádrem slovníku. Vznik velkého množství zvukomalebných slov v rané fázi společenského života lidí byl dán úzkým vztahem k přírodě a důležitostí vyjadřování

204

BENDRINĖ KALBA | 96

zvuků a vnějších projevů pohybu při pojmenovávání jevů i tendencí „navazovat určité spojení mezi přírodními objekty a dát jazyku bezprostřední charakter“ (Rosetti 1962: 91).

Z pohledu Vadima A. Zhuchkeviche, zakladatele běloruské toponymické školy, jsou potamonymum Tsetyarooka (bělorus. Цецяровка), přítok Svisloče, a obecná jména Tsetseravets (bělorus. Цецеравец), Tsetyarovintsy (bělorus. Цецяровинцы), Tsyateryn (bělorus. Цяцерын), patronymického původu, odvozená od příjmení Tsetyaruk (bělorus. Цецярук) a Tsyateryn (bělorus. Цяцерын) (Zhuchkevich 1974:: 373–374). Vznikla ze zvukomalebného názvu ptáka tsetyaruk (bělorus. Цецярук), v němž lze vysledovat úplné nebo obměněné opakování slabiky tse- (це-).

Podobně opakováním slabiky te- a přidáním přípony -row vzniklo oikonymum Teterow v německé spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko, označující osadu tetřevů. Objevilo se nejpozději v 8th. století, neboť toto území bylo centrem středověkého západoslovanského kmene (Basik 2008: 102).

Lze předpokládat, že potamonymum Cucuteni (rum. Cucuteni), označující pravostranný přítok řeky Bahluet (rum. Bahl uieț) v povodí Dunaje v oblasti západní Moldávie v Rumunsku, se skládá ze zvukomalebného kořene Cucu- (rumunsky se „kukačka“ řekne cuckoo cuc) a toponymického formantu -teni ve významu „osada“, analogicky k názvům Zaboloteni (Ștefănescu 2018: 74–75), Drăgoteni (Petrovich 1968: 15), Broșteni, Moșteni. Později vzniklo oikonymum Cucuteni ve významu „osada kukaček“.

The described toponyms belong to non-primary names (Podolskaya 1988: 86), since they were formed from other onyms.

3.1.3. Opakování slabiky a přidání slova

K novějším útvarům patří pojmenování zeměpisných objektů, při němž se k opakované slabice přidalo slovo, tj. nový toponym vznikl morfologickým způsobem skládání. Například oronymum Vovokuvabiti je název sopky ve střední Africe. Etymologie tohoto slova, které začíná opakováním slabiky vo-, znamená „voda pygmeje Bitiho“, který byl údajně nalezen mrtvý na břehu jezera poblíž hory (Uspensky 1973: 194).

Primitivní člověk měl malou slovní zásobu a toponymie byla rudimentární, takže jeden termín spojoval mnoho různých pojmů společného původu. V této souvislosti je zajímavý příklad limnonyma Titicaca (špan. Titicaca, kečuánsky Titiqaqa), jímž se označuje největší sladkovodní jezero Jižní Ameriky na

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

205

hranici Peru a Bolívie. Název vznikl opakováním slabik dvou slov v jazyce indiánů: kečuánského qaqa – „kámen, hora“ a titi – „olovo“; původně se insulonymum Titicaca vztahovalo pouze na ostrov v jezeře Isla-del-Sol (špan. Isla del Sol) (Cano 1952: 14–15), později se rozšířilo i na samotné jezero (Pospelov 2002: 417).

Z apelativa baba mohou toponyma vznikat nejen onymizací, ale také přidáním slova. Například oikonymum Baba Bakala (hindsky Bāba Bakāla) je název svatého místa sikhismu, vesnice v indickém státě Paňdžáb.

Historik geografické vědy E. M. Murzajev, odkazuje na kazašského toponymistu Galiho K. Konkašpajeva (1948), uvedl příklady produktivity toponym na -ata, mezi nimiž je středověké sídlo Baba-ata (Murzaev 1974: 228). Podle kazašské encyklopedie Baba, Ata-baba znamená „1) předek, zakladatel rodu; 2) součást složeného slova označující původ, staršího (například Anet-baba)“ (KNE 2004: 324); ata je rovněž mnohoznačné slovo; vzhledem k našemu výzkumu bereme v úvahu pouze první dva významy: „1) dědeček, děd; předek; 2) ochránce ve složení vlastních mytologických jmen“ (KNE 2004: 278). V kazašském toponymu Baba-ata se tedy strukturálně opakuje slabika ba- a sémanticky význam slova „předek“.

Pomocí turkického slova dağ – „hora“ se tvoří oronyma v gubinském okrese Ázerbájdžánu Babadāğ a v provincii Muğla na jihozápadě Turecka Babadāğ; astionymum Babadag v rumunském župě Tulcea vzniklo v důsledku tureckého vlivu.

Slovanské i neslovanské příklady s apelativem baba (баба) spojuje jejich původní podoba *bǎbā nebo *bhābhā – staré slovo z dětské řeči, vzniklé opakováním téže slabiky (Luchyk 2014: 27). Liší se sémantika: slovanské baba pochází z označení osoby ženského rodu, zatímco turkické a íránské podoby z označení osoby mužského rodu. Ve slovanských jazycích je přízvuk na první slabice (ба́ба), zatímco ve východních jazycích na druhé (babá). Wilhelm von Humboldt v této souvislosti správně poznamenal: „Zdá se, že všechny jazyky obsahují slova se zcela odlišnými významy a naprosto totožnou zvukovou podobou, která lze proto chápat dvojznačně“ (Humboldt 2000: 275).

Četné příklady toponyma babá/баба́ dokládají toponymickou homonymii: jde o souhláskově shodné zeměpisné termíny, které se zcela nebo částečně kryjí ve výrazové rovině. Existovalo tedy

206

BENDRINĖ KALBA | 96

přenos onyma z jednoho objektu na jiný, s ním sousedící objekt v názvu města, vesnice, aulu, řeky, hory či pohoří v souvislosti s jeho doplněním různými zeměpisnými termíny charakterizujícími danou oblast.

3.2. Slovotvorný model přechodu apelativa bez opakování v onymum

K přechodu apelativa v onymum může dojít v důsledku opakování slova, které má bilaterální strukturu a názorně dokládá filozofický zákon přechodu kvantitativních změn v kvalitativní. V lingvistice se tento jev projevuje na sémantické úrovni: prvek, který se opakuje dvakrát nebo několikrát, nabývá nového významu (Pakholok 2013: 73). Lexikální opakování je strukturálně nejjednodušším lexikálně-gramatickým prostředkem zesílení významu.

Kataraktonymum Dzhur-Dzhur (ukr. Джур-Джур, krymskotatarsky Cür-Cür) je název mohutného vodopádu na řece Ulu-Uzen na jižním pobřeží Krymu. Nikdy nevysychá, a to ani v nejsušším období roku. Tato vlastnost se odráží v sémantice jeho starobylého názvu, odvozeného od opakovaného arménského slova „dzhur“ (arm. Ջուր-Ջուր, doslova „voda-voda“, tedy hojnost vody). Etymologii tohoto slova vysvětluje podle Vasyla V. Luchyka, který vychází z Eduarda M. Murzajeva, významy „potok“, „řeka“ a „kanál“ v perštině a tádžičtině (Luchyk 2014: 180).

Podle našeho názoru je při snaze odhalit význam místního názvu vhodnější upřednostnit ty výklady, které jsou bližší přírodě a podstatě daného objektu. Čím starší je zeměpisný název, tím pravděpodobněji souvisí s pojmenovaným objektem. Například limnonymum Loch Lochy, název sladkovodního jezera ve Skotsku, vzniklo zdvojením slova, jehož příbuzné podoby lze vysledovat v manštině logh, staré irštině loch a velštině llwch, kde znamenají „vodní plocha“, a také v latině lacus ve významu „jezero“ (Harper 2003). K opakovanému slovu byla připojena přípona -y. Limnonymum means znamená „jezero Lake“.

Rozsáhlou a významnou část australské toponymie tvoří onyma označující přírodní geografické podmínky a klimatické zvláštnosti. Cyklon v severozápadní části země se tak nazývá „Willy Willy“ (Orlov 1978: 103). Anemonymum Willy Willy vzniklo opakováním anglického slova willy – záludný.

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

207

Mnohé toponyma na mapě tohoto kontinentu mají strukturu svědčící o úplném opakování slova, jejich etymologie je však nejasná a vyvolává řadu protichůdných výkladů, neboť zahrnuje názvy australských domorodých obyvatel (Aboriginal), německé a anglické názvy (Wolanowski 1990: 49–50): Buln Buln, Gol Gol ve státě Victoria; Gingin ve státě Western Australia; Cowan Cowan, Gin Gin, Kin Kin, Millaa Millaa ve státě Queensland; Barra-Barra, Boonoo Boonoo, Booti-Booti, Budgee Budgee, Curl Curl, Dum Dum, Tilba Tilba, Wagga Wagga, Wangi Wangi ve státě New South Wales.

Pravopis toponym s opakováním slov vyžaduje sjednocení ze strany státní pravopisné komise, neboť se setkáváme s psaním dohromady, se spojovníkem i zvlášť.

3.3. Slovotvorný model přechodu apelativa bez opakování v oikonymum v toponymické frázi

3.3.1. Opakování kořenového morfému

Úplný název geografického objektu je toponymická fráze sestávající ze dvou částí: hlavní složky (vlastního jména, onyma), nezbytné k odlišení pojmenovaného objektu od ostatních objektů, a obecného názvu (apelativa).

Mnohá slovanská limonyma jsou tvořena z apelativa jezero opakováním kořenového morfému: lake Ezerak (pol. jezioro Jeziorak, Polsko, Varmijsko-mazurské vojvodství) (SGP 1983: 243); Ozerianskoe lake (ukr. Озерянське озеро, Ukrajina, Volyňská oblast) a Ozerianskoe lake (bělor. Азярянскае возера, Bělorusko, Grodenská oblast); Ozerskoe lake (rus. Озерское озеро, Rusko, Leningradská oblast). Variantou tohoto modelu je příklad, v němž je onymem zdrobnělina lake Ozertse (ukr. озеро Озерце, Ukrajina, Volyňská oblast).

Obecné slovanské apelativum vesnice (starorusky selo – „obydlí, sídlo, pole“, bulharsky a srbochorvatsky – село, česky – selo, polsky – siolo z praslovanského *selo – „zoraná půda“, které se ve východoslovanských a jihoslovanských jazycích foneticky shodovalo s *sedlo – „sídlo“) (Basik 2008: 70–71) přešlo mezi onyma a jako součást toponymické fráze se hojně vyskytuje v Bělorusku. Staré vesnice v okresech Haradok, Vileyka, Slutsk a dalších se obvykle nazývají Selishche (bělor. Селішча); v okresech Braslaw, Zhítkovichi a dalších se vyskytují názvy odvozené od slova v množném čísle „vesnice“ Selki (bělor. Сёлкі); v okresech Kalinkavichy, Talachyn a dalších mají názvy utvořené z téhož slova ve zdrobnělé podobě – Seltzy

208

BENDRINĖ KALBA | 96

(bělor. Сельцы) (Zhuchkevich: 340). Vladimir A. Nikonov považoval takové toponymické fráze oprávněně za tautologii, která vznikla při označení apelativem, jemuž chybělo onymum (Nikonov 1965: 18).

Opakování kořenového morfému село se objevuje ve zdrobnělé podobě onyma Seltso/Siltse (ukr. село Сільце), které se užívá na Ukrajině v okresech Kovel a Ratno ve Volyňské oblasti; v okrese Korosten v Žytomyrské oblasti; v okresech Berehovo a Irshava v Zakarpatské oblasti; a v okrese Podhaietsky v Ternopilské oblasti. Měli bychom souhlasit s postřehem V. A. Nikonova, který se domníval, že ukazatele zdrobnělosti „namísto ztraceného významu zdrobnění začaly vyjadřovat pouze toponymičnost“ (Nikonov 1965: 96).

Je třeba věnovat pozornost slovnímu druhu apelativa, které může být vyjádřeno nejen podstatným jménem, ale také substantivizovaným přídavným jménem: Бережковская набережная (Berežkovské nábřeží). Hodonymum je pojmenováno podle patriarchální rybářské osady „na Berežkách“, která existovala v 16th–17th století na pravém břehu řeky Moskvy (Sytin 1958: 577).

Výše uvedené příklady opakování základu v toponymii se obvykle označují jako reduplikovaná jména (Podolskaya 1988: 114).

3.3.2. Opakování slova

Toponyma, převážně nepřejatá propria vytvořená historicky ustaveným společenstvím lidí, vykazují podobnosti ve vnímání, filtrování a interpretaci informací o geografických objektech bez ohledu na oblast. Například cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund odhalili sémantiku toponymického spojení lake Kiou: „V bantuském jazyce východního Konga znamená slovo „kivu“ „jezero“. Výraz tedy znamená „jezero Jezero“ (Hanzelka, Zikmund 1956: 215). Limnonymum s apelativem lake představuje z hlediska obsahu opakování slovotvorného prvku.

Popsaná toponyma s opakováním slovotvorného prvku lze interpretovat jako propria vytvořená kolektivním nevědomím na základě objektivní zákonitosti, která je zcela nebo částečně vlastní všem objektům a jevům hmotného světa. Touto objektivní zákonitostí je opakovatelnost, kterou si člověk dávnověku nevědomky osvojoval získáváním zkušeností a pozorováním časových a prostorových jevů (střídání dne a noci, ročních období, přílivu a odlivu atd.). Schopnost opakovat lze vysvětlit prostřednictvím archetypu lidského vědomí.

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element

as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

209

V řeči člověka dávnověku se opakovatelnost odrážela v onomatopoických výrazech a zdrobnělinách, které později vedly ke vzniku proprií. Reduplikační útvary ve složení toponym lze určit etymologickou analýzou. Nejstarší z nich vznikly opakováním slabik, zatímco novější obsahují afixy, opakování kořenového morfému a slov.

ZÁVĚRY

Studium toponym s opakováním nám umožňuje učinit několik závěrů. Opakováním slabiky, kořenového morfému nebo slova vznikají slovotvorné modely náležející ke dvěma toponymickým typům: domorodému a standardizovanému. Domorodá toponyma se tvoří z apelativ a používají se v hovorové řeči na omezeném území místními obyvateli. Standardizovaná toponyma se užívají ve spisovném jazyce a mají mezinárodní charakter.

Pomocí etymologické analýzy bylo zjištěno, že opakování slabiky v toponymech svědčí o jejich dávném původu, protože opakovatelnost je objektivní skutečnost, kterou si člověk nevědomky osvojuje při získávání praktických zkušeností.

Zaměření na toponyma s opakováním slovotvorného prvku je výzvou ke studiu dávného způsobu pojmenovávání v jazycích různé struktury. Vytvoření registru takových toponym v těchto jazycích umožní porovnat jejich onymický prostor, jehož kořeny sahají hluboko do historie.

REFERENCES

Basik Sergey 2008: General Toponymy, Minsk: Publishing House of the Belarusian State University.

Biryla Nikolay, Vanagas Aleksandras 1968: Litouškiia elementy ü belaruskai anamastytsy, Minsk: Navuka i tėkhnika.

Cano Washington 1952: Estudio geográfico, histórico, y sociológico del Lago Titicaca, Argentina: Ediciones Moreno.

Carmody Julie, Prideaux Bruce 2011: Sustainable Nature Based Tourism: Planning and Management. Report on Visitation and Use at Barron Falls, Far North Queensland, 2009/2010. Report to the Marine and Tropical Sciences Research Facility. Cairns: Published by the Reef and Rainforest Research Centre Limited. Available at: https://researchonline.jcu.edu.au/18149/1/492_JCU_Carmody_%26_Prideaux_%282011%29_Wet_Tropics_Site_Report_7_.pdf.

210

BENDRINĖ KALBA | 96

Gunn Aeneas 2008: We of the Never-Never, New South Wales: Vintage Books.

Hanzelka Jiří, Zikmund Miroslav 1956: Africa: The Dream and the Reality 2, Moscow: Foreign Literature Publishing House.

Harper Douglas 2003: Online Etymology Dictionary. Available at: http://www.etymonline.com.

Humboldt Wilhelm von 2000: Selected Works on Linguistics, Moscow: Progress Publishing Group.

Khvesko Tamara 2009: Ways Toponyms Formation. – Issues in Cognitive Linguistics 1(018), 107–113. Available at: file:///C:/Users/Zinaida/Downloads/sposoby-obrazovaniya-toponimov.pdf.

KNE – Kazakhstan. National Encyclopedia. Almaty: Kazakh encyclopedia 1, 2004.

Konkashpayev Gali K. 1948: Name of the City Alma-Ata. – Izvestiya AN Kazakhskoy SSR. Geographical Series 58(2), 72–77.

Lévi-Strauss Claude 1994: Primitive Thinking, Moscow: Republic.

Luchyk Vasyl V. 2011: About the Peculiarities of Nomination in the Toponymy of Ukraine. – Journal of Vasyl Stefanyk Precarpathian National University. Philology 29/31, 21–24.

Luchyk Vasyl V. 2014: Etymological Dictionary of Ukraine’s Toponyms, Kyiv: Publishing center “Akademiya”.

McCullough Colleen 1988: The Thorn Birds, Moscow: Hudozhestvennaya literatura.

Murzaev Eduard M. 1982: Geography in Names, Moscow: Nauka.

Murzaev Eduard 1974: Essays on Toponymy, Moscow: Mysl.

Nikonov Vladimir N. 1965: Introduction to Toponymy, Moscow: Science.

Orlov German 1978: Modern English in Australia, Moscow: Vysshaya Shkola.

Pakholok Zinaida 2013: The Epistemological and Ontological Status of the Repetition Category: Linguistic and Speech Dimensions, Lutsk: Vezha-Druk.

Petrovich Emil 1968: Romanians as “Creators” of Slavic Toponyms. – Romanoslavica 15, 6–18.

Podolskaya Natalia 1988. Dictionary of Russian Onomastic Terminology, Moscow: Science.

Pospelov Evgeniy 2002: Geographical Names of the World. Toponymic Dictionary, Moscow: Russian dictionaries, Astrel, AST.

Rosetti Alexandru 1962: Notes on the Use of Onomatopoeia. – Issues in Linguistics 3, 91–92.

Schubert Theodor 1860: European Russia 1:126K v. Available at: http://retromap.ru/14186010_54.676709,25.070972.

SGP – Słownik geograficzno-krajoznawczy polski, red. M. Milewska, Warszawa: Panstwowe wydawnictwo naukowe, 1983.

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

211

Sytin Petr 1958: From the History of Moscow Streets, Moscow: Moskovskiy Rabochiy.

Štefănescu Margareta 2018: Russian Elements in Romanian Toponymy. – Library of the Magazine «Rusyn» 9(26), 66–79.

Uspensky Lev 1973: Riddles of Toponymy, Moscow: Molodaya Gvardiya.

Wolanowski Lucjan 1990: The Continent that Has Ceased to Be a Legend, Moscow: Main editorial office of oriental literature of the Nauka publishing house.

Wolanowski Lucjan 1976: Post to Never-Never Land, Moscow: Main editorial office of oriental literature of the Nauka publishing house.

Zhuchkevich Vadim 1974: Short Toponimic Dictionary of Belarus, Minsk: BSU Publishing House.

Zipf George Kingsley 1949: Human Behavior and the Principle of Least Effort, Cambridge: Addison-Wesley Publishing.

Gauta 2023 09 04

Priimta 2023 11 15

ZINAIDA PAKHOLOK

TOPONYMS WITH REPETITION OF A WORD-FORMATION ELEMENT AS RUDIMENTS OF ANCIENT THINKING (TO STATEMENT OF THE PROBLEM)

Summary

The description of the onomastic picture of the world is impossible without repetitions that permeate the toponymic space. When determining the inner form of a toponym, the repetition of a structural element is clearly traced: a syllable, a root morpheme, a word. These elements, depending on the source of creation, areas of use, and distribution, create word-formation models included in two toponymic types: aboriginal and standardized.

Aboriginal toponyms were created by indigenous people to name a local geographical object; they are used only in a given territory and are widespread in colloquial speech. The interest in this type is conditioned by the fact that toponyms have preserved traces of folk art, expressiveness, and have information potential that reflects the specifics of natural conditions. The examples of aboriginal toponyms with figurative and expressive connotations analyzed in the article, formed by the direct transition of the appellative into the onym, are a consequence of the widespread use of reduplication.

212

BENDRINĖ KALBA | 96

Standardized toponyms were created by people of different spheres of activity; they are used within the country and in international practice, recorded in literary language. This type of toponyms is represented in the following word-formation models: transition of appellative into onym with repetition of syllable, with repetition of syllable and addition of affix, with repetition of syllable and addition of word, with repetition of word; transition of appellative into onym in a toponymic phrase with repetition of root morpheme and with repetition of word. The filling of word-formation models depended on the different degrees of study of a number of general issues in regional toponymic systems.

Toponyms of the same model recorded in the same type of geographical objects located on different continents are evidence of the commonality of the nomination.

Using etymological analysis, it was established that the repetition of word-forming elements in toponyms indicates an ancient origin, because repetition is an objective reality that a person unconsciously assimilates as one gains practical experience.

Appealing to toponyms with repetition of the word-formation element is a request for studying the ancient method of nomination in languages of different structures. The creation of a register of similar toponyms in such languages will make it possible to compare and contrast their onym space, which has deep historical roots.

KEYWORDS: onym, toponym, reduplication, syllable, root morpheme, affix, word, word formation model, etymological analysis, repeatability, ancient thinking.

ZINAIDA PAKHOLOK

Lutsk Human Development Institute of the Open International University “Ukraine” Georgy Gongadze st. 5

[email protected]

ZINAIDA PAKHOLOK

VIETOVARDŽIAI SU PASIKARTOJANČIŲ ŽODŽIŲ DARYBOS ELEMENTŲ KAIP SENOSIOS MĄSTYSENOS UŽUOMAZGOS

Santrauka

Apibūdinti onomastinį pasaulio vaizdą neįmanoma be pakartojimų, kurių apstu toponimijoje. Vidinėje vietovardžio formoje galima aiškiai atsekti pasikartojantį struktūrinį elementą – skiemenį, šaknies morfemą, žodį. Priklausomai nuo sukūrimo šaltinio, vartojimo ir paplitimo srities, šie elementai sudaro žodžių darybos modelius, būdingus abiejų tipų – seniesiems ir norminiams – vietovardžiams.

ZINAIDA PAKHOLOK. Toponyms with Repetition of a Word-Formation Element as Rudiments of Ancient Thinking (to Statement of the Problem)

213

Senuosius vietovardžius vietiniai gyventojai kūrė, siekdami įvardyti vietos geografinį objektą, jie vartojami tik tam tikroje teritorijoje ir yra plačiai paplitę šnekamojoje kalboje. Domėjimąsi šio tipo vietovardžiais lemia tai, kad juose yra išlikę liaudies meno bruožų, išraiškingumo. Jie gali teikti informaciją apie gamtinių sąlygų ypatybes. Šiame straipsnyje analizuojami perkeltinių ir ekspresyvių konotacijų turinčių senųjų vietovardžių, susiformavusių bendriniam daiktavardžiui tiesiogiai virstant onimu, pavyzdžiai – plačiai paplitusio pasikartojimų vartojimo rezultatas.

Norminius vietovardžius kūrė skirtingų veiklų atstovai. Jie vartojami tiek šalyje, tiek tarptautinėje erdvėje, fiksuojami literatūrinėje kalboje. Šios rūšies vietovardžiams būdingi tokie žodžių darybos modeliai: bendrinio daiktavardžio vertimas onimu, pakartojant skiemenį arba pridedant afiksą, pakartojant skiemenį ir pridedant žodį, pakartojant žodį; bendrinio daiktavardžio vertimas onimu vietovardiniame žodžių junginyje, pakartojant šakninės morfemą ir pakartojant žodį. Žodžių darybos modelių panaudojimas priklauso nuo kai kurių bendrųjų regioninės vietovardžių sistemos klausimų ištirtumo laipsnio.

To paties modelio vietovardžiai, naudoti skirtinguose žemynuose esantiems tos pačios rūšies geografiniams objektams įvardyti, rodo, kad toks įvardijimo būdas buvo gana įprastas.

Pasitelkus etimologinę analizę nustatyta, kad vietovardžiuose pasikartojantys žodžių darybos elementai rodo senovinę žodžio kilmę, nes pasikartojimas atspindi objektyvią tikrovę, kurią asmuo nesąmoningai įsisavina, įgydamas praktinės patirties.

Vietovardžiai, kuriuose pasikartoja žodžių darybos elementas, kelia poreikį tyrinėti senąjį objektų įvardijimo skirtingos struktūros kalbomis metodą. Sukūrus tose kabose vartojamų panašių vietovardžių registrą, atsirastų galimybė palyginti ir sugretinti gilias istorines šaknis turinčią jų onimiją.

ESMINIAI ŽODŽIAI: onimas, vietovardis, pasikartojimas, skiemuo, šaknies morfema, afiksas, žodis, žodžių darybos modelis, etimologinė analizė, pakartojamumas, senovinė mąstysena.

ZINAIDA PAKHOLOK

Lutsk Human Development Institute of the Open International University “Ukraine” Georgy Gongadze st. 5

[email protected]

214

BENDRINĖ KALBA | 96

Document details