Článek představuje Slovník lidových stereotypů a symbolů, vydávaný v Lublinu pod redakcí Jerzyho Bartmińského a Stanisławy Niebrzegowské-Bartmińské Słownik stereotypów i symboli ludowych. Metodou definování přijatou ve Słowniku je kognitivní definice rozvíjená v rámci lubelské etnolingvistiky, která umožňuje subjektovou rekonstrukci obrazu světa zakotveného v jazyce a lidové kultuře. V první části článku autorka představuje hlavní metodologické předpoklady Słownika a ve druhé ukazuje jejich praktické uplatnění na příkladu dosud nepublikované verze hesla perz.
ABSTRAKT
Článek představuje Slovník lidových stereotypů a symbolů, vydávaný v Lublinu pod redakcí Jerzyho Bartmińského a Stanisławy Niebrzegowské-Bartmińské. Definiční metodou přijatou ve Slovníku je kognitivní definice rozvíjená na půdě lubelské etnolingvistiky. Umožňuje subjektivní rekonstrukci obrazu světa uchovaného v lidovém jazyce a kultuře. V první části článku autorka představuje hlavní metodologické předpoklady Slovníku a ve druhé části ukazuje jejich praktické uplatnění na příkladu dosud nepublikované verze hesla pýr.
54
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 2
Cílem článku je představit – teoreticky i prakticky – lubelský Slovník lidových stereotypů a symbolů (SSiSL 1996–2022), jehož koncepci vytvořil Jerzy Bartmiński (1939–2022) a po léta ji rozvíjel společně se Stanisławou Niebrzegowskou-Bartmińskou a týmem spolupracovníků. Od J. Bartmińského pochází označení „etnolingvistický slovník“ použité v názvu. Spolu s označením „slovník jazyka folkloru“ se objevilo roku 1980 v redakčním úvodu ke zkušebnímu sešitu Slovníku lidových jazykových stereotypů (SLSJ 1980), který ohlašoval první svazek Slovníku lidových stereotypů a symbolů, vydaný o několik desetiletí později. Již před více než čtyřiceti lety, kdy se etnolingvistika teprve začínala rozvíjet v Polsku, měl tedy J. Bartmiński vizi slovníku nového typu1, v němž bude rekonstruován lidový obraz světa:
Slovník jazyka folkloru bude etnolingvistickým slovníkem. Představí slovní zásobu folkloru („ústní kolektivní tvorby“) jako komponentu určité kultury, s důrazem na sémantiku, nikoli na jazykové formy. <....> Hlavním cílem našeho slovníku bude analýza a popis jazykových stereotypů uchovaných v lidové kultuře (Bartmiński 1980: 10–11).
Koncepce zkušebního sešitu a vlastních svazků Slovníku byla po léta předmětem živé vědecké diskuse. V tisku vyšla řada recenzí a analytických článků, které nepochybně významně ovlivnily současnou podobu Slovníku2. Vznikla také řada diplomových a doktorských prací, v nichž se metoda do jisté míry testovala a připravovaly se předběžné verze hesel. Dnes, kdy se stále častěji hovoří o lubelské etnolingvistické škole (srov. Zinken 2009, 2015), můžeme zkušební sešit Slovníku považovat za její „programový manifest“ a vlastní svazky Slovníku za metodologický základ dalších etnolingvistických prací, v nichž se rekonstruuje obraz světa uchovaný v jazyce. Je důležité, že výzkumné nástroje vypracované během příprav Slovníku se úspěšně využívají nejen ve výzkumech lidové kul-
1 Ve své recenzi zkušebního sešitu Andrzej Marii Lewicki napsal, že „Slovník lidových jazykových stereotypů pod redakcí J. Bartmińského je mimořádně odvážným lexikografickým experimentem, na současnou úroveň zpracování sémantiky snad až příliš odvážným“ (Lewicki 1984: 587).
2 Więcej na temat Słownika, jego historii i recepcji zob.: Bartmiński 1988a, b, 1996; Bartmiński, Niebrzegowska-Bartmińska 2016; Niebrzegowska-Bartmińska 2009, 2010, 2013; Prorok 2022.
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
55
Page 3
tury lidové, ale také v širším kontextu národní kultury a v komparativních výzkumech kultur různých národů3. V další části článku bych chtěla stručně představit Slovník a jeho metodologické předpoklady a následně ukázat jejich uplatnění na příkladu zkušební, dosud nepublikované verze hesla pýr.
Hlavní metodologické postuláty formuloval J. Bartmiński v úvodu k prvnímu svazku Slovníku s názvem Kosmos (1996); s drobnými úpravami je slovníkový tým uplatňuje dodnes, což znamená, že navržená řešení se osvědčila. Cíl Slovníku zůstává nezměněn:
Slovník lidových stereotypů a symbolů je pokusem o rekonstrukci tradičního obrazu světa a člověka, provedenou metodami etnolingvistiky a folkloristiky. Tento obraz – uchovaný v jazyce, folkloru a obřadech – je klíčem k poznání kultury, postoje vůči světu, který je v ní přítomen, a svébytné mentality (Bartmiński 1996: 9).
Slovník má tematické uspořádání a je plánován do sedmi svazků, jak znázorňuje obr. 1.
OBR. 1. Slovník lidových stereotypů a symbolů – uspořádání svazků (SSiSL 1996: 2).
3 Za przykład może tu posłużyć Leksykon aksjologiczny Słowian i ich sąsiadów (2015–2019), wydawany w ramach międzynarodowego projektu (konwersatorium) badawczego EUROJOS – Językowo-kulturowy obraz świata Słowian i ich sąsiadów na tle porównawczym. Jego celem jest dokonywanie paralelnych analiz semantycznych istotnych pojęć aksjologicznych (konceptów) na materiale różnych języków słowiańskich i „sąsiadujących” z nimi innych języków europejskich.
56
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 4
Zvolené členění do značné míry souvisí s rostoucí sémantickou složitostí hesel a má představit lidový obraz světa a člověka v „biblickém“ pořadí stvoření (výjimkou je pouze umístění náboženství nikoli na začátek, nýbrž ke konci řady). Důležité je, že Slovník má intenzivní (nikoli extenzivní) charakter, a proto v něm najdeme pouze vybraná, kulturně významná hesla. Dosud byly publikovány čtyři sešity svazku Kosmos: Nebe, nebeská světla, oheň, kameny (1996), Země, voda, podzemí (1999), Meteorologie (2012) a Svět, světlo, kovy (2012), a také sedm sešitů svazku Rostliny: Obiloviny (2017), Zelenina, koření, průmyslové rostliny (2018), Květiny (2019), Byliny (2019), Ovocné a jehličnaté stromy (2020), Listnaté stromy (2021), Keře a polokeře (2022). K vydání se připravuje poslední rostlinný sešit Rostlinná společenstva, plevele, houby. V roce 2022 byly díky grantové podpoře Národního programu rozvoje humanitních věd zahájeny přípravy svazku Zvířata, v jehož rámci se plánuje vydání pěti sešitů zahrnujících oblasti: domácí zvířata, divoká zvířata, ryby, obojživelníci a plazi, ptáci, hmyz.
Na rozdíl od typických jazykových slovníků nejsou jednotkami popisu ve Slovníku reálné předměty ani slova, nýbrž „mentální předměty“, „sémantické koreláty stojící mezi slovy a předměty, jinak řečeno – společenské představy předmětů“. Jsou přístupné jak prostřednictvím údajů obsažených v jazyce a textech, tak prostřednictvím záznamů víry a popisů chování (Bartmiński 1996: 14). Díky tomuto přístupu můžeme lubelský slovník označit za etnolingvistický slovník, jak píše J. Bartmiński:
Etnolingvistický charakter našeho Slovníku spočívá <...> především v pojímání jazyka v kontextu kultury: tedy v důsledku v překročení čistě jazykových údajů (lexika, sémantika, které jsou samozřejmě základem Slovníku), v zohlednění užívání jazyka, v obracení se k společensky ustáleným vírám a praktikám, které vytvářejí jazykový (nikoli mimojazykový) kontext slovních výpovědí, a dokonce i ve využívání (byť jen částečném) informací z oblasti lidového výtvarného umění (ornamentiky, malířství). Stručně řečeno – etnolingvistický je způsob chápání heslového předmětu, který je objektem popisu v našem Slovníku (Bartmiński 1996: 11–12).
Analýza tak rozmanitých údajů je možná díky přijaté metodě definování – kognitivní definici, která se odvolává na každodenní uvažování o světě a usiluje o zachycení všech pozitivních rysů
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
57
Page 5
definiowanego przedmiotu, które są relewantne kulturowo (Bartmiński 1988a: 2009). W definicji kognitywnej analiza znaczeń jest wieloaspektowa, co objawia się m.in. tym, że zdania definicyjne ułożone są w niej zwykle w specjalne kategorie semantyczne (fasety), czyli zespoły z jakiegoś punktu widzenia jednorodne (np. nazwa, pochodzenie, kompleksy i kolekcje, opozycje, wygląd, właściwości, zastosowania). Podział na fasety pozwala wniknąć w „strukturę poznawczą haseł” i odnaleźć powiązania między różnymi tekstami. Umożliwia także łatwiejsze operowanie materiałem, jego analizę i porównanie. Co warto podkreślić, rodzaj, kolejność i wypełnienie faset nie są narzucone z góry, ale powinny każdorazowo wydobywać na jaw wewnętrzną, ukrytą w analizowanym materiale charakterystykę przedmiotu. Przed mechanicznym wydzielaniem faset przestrzegają redaktorzy Słownika:
Chceme důrazně zdůraznit <...>, že ani parametrizaci definice (vyčlenění faset), ani jejich obsahové naplnění prostřednictvím stereotypních motivů (vět obsahujících soudy o předmětu) nelze mechanicky vnucovat zvenčí, z pozice vnějšího pozorovatele; pokaždé by naopak měly odhalovat vnitřní (imanentní) charakteristiku předmětu skrytou v analyzovaném materiálu, a to z hlediska nositele a účastníka zkoumané kultury (Bartmiński, Niebrzegowska-Bartmińska 2013: 60).
Jelikož má kognitivní definice především poznávací charakter, snaží se zohlednit všechny ustálené a kulturně důležité rysy daného (typického) předmětu a „vyprávět“ o něm co nejpřístupnějším způsobem4; nabývá podoby „narace o předmětu“ (Bartmiński 2014) a bývá obvykle rozvitější než typické lexikografické definice.
Každé heslové pojednání se záměrně skládá ze dvou hlavních částí: explikační a dokumentační5, které jsou propojeny číselnými odkazy, takže za charakteristikami uváděnými v explikaci
4 Kognitivní definice předpokládá odklon od vědeckého jazyka a užívání hovorového jazyka (stylu), který je „nejjednodušší, nejkonkrétnější, nejbližší“ a uchovává „elementární struktury myšlení a vnímání světa spojené se základními lidskými potřebami v základních existenčních situacích“ (Bartmiński 2001: 115–117).
5 Rozsáhlejší hesla jsou navíc opatřena: „obsahem“ (obsahujícím seznam faset, které se postupně objevují v explikaci, a žánrů textů tvořících dokumentaci); „kapsulí“ (shrnutím hesla); úvodem o obecné kultuře (ukazujícím, jak daný heslový předmět funguje v jiných kulturách); bibliografií; seznamem odkazů na další slovníková hesla, která se v daném hesle objevila.
58 BENDRINĖ KALBA | 96
Page 6
…kaci stojí „důkazy“ v podobě konkrétních kontextů v dokumentaci. U kratších hesel je dokumentace nejčastěji zahrnuta do výkladu v plném rozsahu. Ve výkladu – který má obvykle fasetovou strukturu – jsou v podobě definičních vět uváděny „ustálené charakteristiky, jež předmět hesla získává v lidové tradici a které umožňují rekonstruovat jeho jazykově-kulturní obraz“ (Bartmiński 1996: 13).
Dokumentaci tvoří citáty (někdy shrnutí nebo výklady) pocházející především z lidových klíšovaných textů, jako jsou přísloví, hádanky, zaříkávání, písně, legendy, pohádky či pověsti. Všechny texty jsou opatřeny tzv. metrikami (zkratkami pramenů, z nichž pocházejí) a uspořádány do variant, nad nimiž jsou budovány „stereotypní motivy“. Tyto motivy, zaznamenané ve formě citací nebo v metajazyce badatele, jsou konstruovány tak, aby mohly být přímo zařazeny do výkladu jako definiční věty. Texty neklíšované, tj. záznamy věr a popisy lidových praktik (každodenních, obřadních, magických, léčebných), označované jako „předjazyková data“, se do dokumentace obvykle nezařazují, ale vstupují přímo do výkladu. Pokud jde o časový rozsah Slovníku, zohledňují se jak tištěné materiály od 19. století a dřívější, tak současné terénní záznamy shromažďované v Etnolingvistické pracovně Jerzyho Bartmińského od 60. let 20. století (zde se nachází kartotéka a knihovna Slovníku).
Abych ukázala, jak v praxi vypadá slovníkové heslo, uvádím níže zkušební verzi hesla perz, které bude zařazeno do oddílu Plevely posledního rostlinného sešitu Slovníku připravovaného k tisku, s názvem Společenstva rostlin, plevely, houby. Heslo se skládá pouze z výkladové části, do níž přímo vstupuje dokumentační materiál. Tato stavba vyplývá z relativně malého rozsahu hesla a ze specifické povahy předmětu hesla – perz jako nežádoucí a hubená rostlina, která však zároveň není na pohled příliš výrazná6, se v klíšovaných folklorních textech objevuje jen zřídka. Rekonstrukce jeho jazykově-kulturního obrazu se opírá především o názvy (synonymní a odvozené od perzu) a o lidová vyprávění a etnografické záznamy, které dokládají někdejší lidové praktiky zaměřené na odstranění perzu z polí nebo – což je zajímavé – na jeho využití jako hladového pokrmu či léčiva.
6 Na rozdíl například od bodláku, který je rovněž nežádoucí a hubenou rostlinou, ale velmi charakteristickou, protože píchá, a proto se velmi často objevuje v lidových písních či pohádkách, kde je symbolicky spojován s bolestí, utrpením a ďáblem.
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
59
Page 7
…ovou potravu či léčivý prostředek. V této situaci není třeba vyčleňovat dokumentaci a legenda nebo několik přísloví, v nichž se perz objevuje, mohou být zařazeny přímo do dokumentace.
PERZ
[NÁZVY]7 Perz – v nářečích také: pyrzyk Pal Roś 91, perzówa, perej Pelc SGLub 5: 350–351, pyrej Pal Zer 101, pyrnik Pal Roś 91, pyrnica Kaś Podh 9: 386 – jde o všeslovanské pojmenování, původně vztahované k odrůdě pšenice (Triticum), přenesené na perz (Elymus), když bylo pro pšenici vytvořeno nové slovo (Wan Pol 148). Ještě do 17. století se mělo za to, že perz je pouze zdegenerovaný druh pšenice (Budz Słow 206). Podle lidové etymologie souvisí slovo perz se slovesem za-perzyć8. Pyrz, to je jako když se člověk zapyrzy, tak asi i tenhle plevel tak; takový jako zarputilý, zatne se a ty kořeny nejdou vytrhnout Pelc Roś 1059.
Je doloženo několik synonymních názvů pro perz: psia pyrzyca Pal Zer 102, psia pasza – psi instinktivně vyhledávají perz a rádi ho jedí, protože jim má pomáhat při zažívacích potížích Wan Pol 108; korzenica MSGP 110 – protože perz velmi silně zakoření a tak zpevní půdu Pelc SGLub 5: 223; drutowiec – protože tak proplete půdu, že ho lze jen těžko vytrhnout Pelc SGLub 5: 126; trawa ZWAK 1895: 72 – protože se podobá trávě TN Chołowice 1998, kdo neví, může si perz splést s trávou TN Puszno 1998; manna ogrodowa Pal Roś 91; osocz Sych SGKasz 3: 341; łęczebnik Sych SGKasz 2: 343; zgadiwåcz Sych SGKasz 6: 225; piątrownik, piątrowka; pachåčena; pażłač, pażåčena Sych SGKasz 4: 8, 46, 244.
[KATEGORIZACE] Perz je všeobecně považován za plevel K 3 Kuj 83, plevel: Nejhorší plevel je ta perzówa, protože má v zemi tak silné kořeny, a když ho vytrhneš, hned zase roste Pelc SGLub 5: 351.
7 Názvy faset uvádím v hranatých závorkách (ve Slovníku jsou nahrazeny příslušnými ikonickými znaky).
8 Slovo zaperzyć „rozohnit se, rozzlobit se“ etymologicky nesouvisí se slovem perz „plevel“, nýbrž se spojuje se slovem perzyna „to, co hoří nebo bylo zničeno požárem, spáleniště“ a starým výrazem perz „žhavé uhlí, horký, žhnoucí popel, žároviště, spáleniště“, perzyć się „vzplanout“, odtud „pyšnit se, zlobit se“, srov. praslovanské *pyriti się „hořet“, od PIE *pūr- „oheň“ Bor SE 421, 729.
9 Kurzíva se používá u názvů a u citátů pocházejících přímo z folklorních textů či nářečních lidových vyprávění.
60
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 8
Dříve se pýrem nazývaly také jiné rostliny obtížné v zemědělství, mimo jiné bodlák (Bor SE 421), srov. pyrzówina ‚plevel‘ Śmiel Opol 110, złość ‚plevel, pýr‘ MAAE 1912: 167.
[KOMPLEXY A KOLEKCE]
Pýr se spojuje:
(a) s jinými nežádoucími „objekty“: podle přísloví Czym złodziej w komorze, wilk w oborze lub świnia w szkodzie, tym perz w ogrodzie (NKPP 2: 843;
(b) s bramborami, mezi nimiž hojně roste: v přísloví Gdzie jest perz, tam kartofel też (NKPP 2: 843), srov. běžné vyprávění: Pyrz był tyż taki dokucny, to un jak w zimioka urośnie, to w zimioku jesce jes ten pyrz Pelc SGLub 5: 351;
(c) se skřivanem, který si staví v pýru hnízdečko, odtud přísloví: Na świętego Kazimierza (to) skowronek wyłazi (wylezie) z pérza Rog Wag 298.
[VZHLED A VLASTNOSTI]
Pýr je plevel s listy jako tráva; roste vzhůru, samé stonky Pelc SGLub 5: 351. Jeho nejcharakterističtější částí jsou kořeny/oddenky: pýr má velmi silné kořeny Mich Dem 41, je těch kořenů hodně, táhnou se dlouhé, bílé TN Chołowice 1985. Květy pýru mají podobu hladkých, tenkých klásků a listy jsou poměrně ostré, lze se jimi pořezat; podle pověsti to bylo příčinou toho, že pýr nemá léčivé účinky: Matka Boží, která chodila po světě první, sbírala všechny byliny a každé říkala, k čemu má sloužit. Když našla pýr, chtěla ho utrhnout. Pýr je však tak ostrý, že si o něj Matka Boží pořezala celé ruce. A tak ho nevzala. Proto také pýr není žádná bylina, ničemu nepomůže Jak Zwycz 110.
[LOKALIZACE]
Pýr je všude, totéž se seje a roste Pelc SGLub 5: 351. Má rád dobrou, úrodnou půdu, což potvrzuje přísloví: Kde pýr, tam na poli hospodář NKPP 2: 843. Zvláště hojně roste na obdělávaných polích, na zanedbaných bramborových polích (Górn Malb 2: 17), odtud četné odvozeniny: pyrzowina ‘zanedbané pole, na němž vyrůstá pýr’ Dob Niem 47, perzowisko ‘území zarostlé pýrem’ PWSP 28: 200, perzasty, perzowaty ‘plný pýru, oplývající pýrem’ Karl SJP 4: 121 (Pole perzyste, pérz rośnie i perzyste Rog Wag 298), zapyrzony ‘zarostlý, zaplevelený pýrem’ Kaś SGO 2: 688, perzyć się ‘zaplevelovat se, mít hojnost pýru’ Karl SGP 4: 76, zapyrzić ‘dopustit, aby místo zarostlo pýrem’, zapyrzić sie ‘zarůst pýrem’ Kaś Podh 12: 314, oszocować ‘zarůstat pýrem’ (Zemia nieuprawionå wnet så zaoszocéje) Sych SGKasz 3: 341.
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
61
Page 9
[ZPŮSOBY, JAK SE ZBAVIT PÝRU] Pýr se většinou ničí, protože když zaplaví pole, obilí pak nechce růst. Je to však plevel obtížně vyhubitelný kvůli dlouhým podzemním výběžkům Pelc SGLub 5: 351, srov. přísloví: Marně se hospodář sýpkou raduje, když mu žito široce pýrem vzchází NKPP 2: 843.
Dříve se pýru z pole zbavovali tím, že je orali co nejhlouběji, protože čím hlouběji rolník orá, tím více pýru vytáhne na povrch TN Chołowice 1985. Pýr z rozoraného pole odstraňovali pomocí zvláštního háku (Święt Nadr 9), bránami (Kutrz Kurp 2: 87) nebo kultivátorem: Kde byl pýr, tam se muselo kultivátorovat podél a potom po nějaké době napříč, až všechen pýr na povrchu uschl Rog Wag 298, srov. perzyna ‘kořeny a stonky pýru vyorané a vyvláčené z pole a ponechané u cesty’ Karl SGP 4: 76. Věřilo se, že pohanka setá na jaře půdu zúrodňuje, tj. vypaluje pýr (ZWAK 1890: 149).
Pýr rostoucí již v setbě se plel ručně, často pomocí motyky (TN Chołowice 1985). Doporučovalo se pěkně ty trsy toho pýru vysbírat Kąś SGO 1: 444 a spálit. Byla to namáhavá práce vyžadující pravidelné, dokonce každodenní opakování: Ráno na seno, až oschne rosa, na proso a večer na pýr (NKPP 3: 22), a často nadarmo, protože Tím víc se pýr šíří, čím víc ho škubeš NKPP 2: 843, srov. rčení: žebes szed osocz szczepiac ‘jdi pryč, dej pokoj’ Sych SGKasz 3: 341.
[PRAKTICKÉ VYUŽITÍ] Ačkoli byl pýr na obdělávaných polích velmi nežádoucí, často lidi chránil před hladem, zvláště v období před novou úrodou. Jeho dlouhé kořeny se myly, sušily, sekaly na řezanku a mlely; získaná mouka se míchala například s žitnou moukou, připravoval se z ní kvásek a později se pekl chléb (Kul Wiel 2: 415–416). Přípravu chleba ze samotného pýru zachycuje lidové vyprávění: Nasbíral ho, vypláchl, usušil, nasekal na řezanku, pak ho dal pod kámen a namlel na žernovech. Kdo byl zdravý a měl zdravý žaludek, vydržel to, a kdo ne, zemřel. Protože když je hlad, je i mor Hajd Nie 236. Takový pýrový chléb byl nahořklý TN Chołowice 1985, suchý a chutnal „jako dřevo“ Burch Za 46. Někdy se do něj přidávalo mleté sušené ovoce, ba i kaštany utlučené v stoupě a namleté na žernovech (Kuk Kasz 158), srov. pachana ‘chléb z lipové nebo pýrové mouky, pečený v období před novou úrodou venkovskou chudinou’ Wiet SPog 117. Mouka z oddenků pýru se přidávala také do polévek a řídkých kaší (Łucz Dzik 101).
Pýr byl a stále je potravou pro hospodářská zvířata, zejména pro krávy: Z pýru se dá udělat seno pro zvířata a to se jim dává k jídlu TN Puszno
62 BENDRINĖ KALBA | 96
Page 10
1998, pýr je dobrá rostlina, protože krávy seno [z něj] jedí jako nevím co TN Chołowice 1998. Pýrem se krmí také prasata, srov. hospodářské doporučení: Na svatého Kazimíra (4. 3.) vyžeň prasata na pýr NKPP 2: 50.
Pýr kdysi plnil funkci „izolantu“. Například vrchol střechy – kal enicę – se pokrýval pýrem Święt Nadr 35, což mělo chránit před zatékáním deště a sněhu ZWAK 1890: 9. Aby do chalupy nepronikala zima, obkládali ji zvenčí pýrem – za kůly zatlučené podél stěny (dosahujícími až ke střeše) se pýr kladl až nahoru Cisz Sławk 17, srov. zágata ‘obložení u stěny chránící před mrazem a větrem, z kůlů a chrastí, vystlané mechem, pýrem nebo vřesem’ Lud 1908: 126.
Nádobí (hrnce) se mylo svazky slámy nebo pýru a podlahy se jimi drhly Kul Wiel 2: 385, 389.
[LÉČEBNÉ VYUŽITÍ] Ačkoli podle výše uvedené legendy o Panně Marii pýr na nic nepomůže, jsou zaznamenány zprávy o jeho využívání jako léčebného prostředku, mimo jiné při onemocněních močového ústrojí: Pýr je zase velmi dobrý na pročištění ledvin Pelc SGLub 5: 351. „Proti zadržování moči“ se pil odvar z kořene reveně, listů medvědice [= medvědice lékařské], jalovce a májového pýru Wisła 1894: 355. Věřilo se také, nemocný s močovým měchýřem se uzdraví, když sní hlízu [= bramboru], kterou prorostl pýr Sych SGKasz 4: 49.
Odvary, nálevy nebo vývary z pýru se pily při horečce (Wit Baj 271), kašli (Łęga Świec 138), astmatu (Udz Biec 371), souchotinách (Wisła 1901: 617), tuberkulóze (Pal Zer 102), „chrlení krve“ (Wisła 1894: 141), žloutence (Łęga Malb 136) a obecně při „vnitřních neduzích“ (Lud 1896: 160). Pýr měl být navíc prospěšný při bolestech žaludku a jater (Wisła 1894: 141); jeho oddenky se používaly při léčbě cukrovky, hemoroidů a poruch látkové výměny (Bań Zioł 88).
[SYMBOLIKA] Pro rolníka je pýr nejhorší plevel Pelc SGLub 5: 351, protože dusí plodiny a velmi obtížně se vypleňuje, a proto je symbolicky spojován s obtížností a neužitečností.
ZÁVĚRY
Zrekonstruovaný obraz pýru v lidové kultuře je zde poměrně chudý na symbolický obsah, převažují v něm užitkové charakteristiky, což vyplývá – jak jsem uvedla výše – ze specifické povahy definovaného předmětu. Rozhodně „atraktivnější“ se zdají být slovníková hesla založená na mate-
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
63
Page 11
riálu dokládajícím různorodé folklorní texty, které obrazným způsobem uchovávají lidové symboly a stereotypy. Ve Slovníku však nejde o atraktivitu, nýbrž o to co nejúplněji ukázat, jak obyvatelé vesnic vnímali (a vnímají) skutečnost, která je obklopuje, z jejich hlediska. Jestliže tato skutečnost spočívala v boji s rostlinou ničící úrodu, která zároveň sloužila jako nouzová potrava či léčivý prostředek, měla by to definice odrážet. Zastoupení jazykových, textových a „parajazykových“ údajů se v jednotlivých heslech liší, jak ukázaly dosud vydané svazky Slovníku. Všechny typy údajů jsou však „etnolingvisticky relevantní“ (Niebrzegowska-Bartmińska 2017) a navzájem se soustavně doplňují, čímž umožňují rekonstruovat svět lidových představ.
PRAMENY
Bań Zioł – Ziołolecznictwo ludowe, Cz. Bańkowski, E. Kuźniewski, Warszawa–Wrocław: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1980.
Bor SE – Słownik etymologiczny języka polskiego, W. Boryś, Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2005.
Budz Słow – Słowiańskie słownictwo dotyczące przyrody żywej, W. Budziszewska, Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1965.
Burch Za – Za ostatnim przystankiem, P. Burchard, Warszawa: Czytelnik, 1985.
Cisz Sławk – Lud okolic Sławkowa w powiecie olkuskim, S. Ciszewski, Kraków: Drukarnia Uniwersytetu Jagiellońskiego, 1887.
Dob Niem – Gwary powiatu niemodlińskiego, část 2 Morfologie, teksty gwarowe, W. Dobrzyński, Wrocław, 1967.
Górn Malb – Dialekt malborski, sv. 2, seš. 1–2, H. Górnowicz, Gdańsk: Gdańskie Towarzystwo Naukowe, 1973–1974.
Hajd Nie – Nie wszystko bajka. Polskie ludowe podania historyczne, výběr, úvod a komentáře J. Hajduk-Nijakowska, Warszawa: Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, 1983.
Jak Zwycz – Karta Groni. Zwyky a víra obyvatel okolí Żywiecczyzny 9–10, S. Jakubiec, 1980, 104–120.
K 3 Kuj – Dzieła wszystkie 3: Kujawy, O. Kolberg, Warszawa: Polskie Towarzystwo Ludoznawcze, 1962.
Karł SGP – Słownik gwar polskich, J. Karłowicz, sv. 1–6, Kraków: Akademia Umiejętności, 1900–1911.
Karł SJP – Słownik języka polskiego, J. Karłowicz, A. Kryński, W. Niedźwiedzki, sv. 1–8, Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1952–1953.
64
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 12
Kaś Podh – Ilustrovaný lexikon podhalanského nářečí a kultury, J. Kaś, sv. 1–3, 2015–2016, Bukowina Tatrzańska–Nowy Sącz: Bukowińskie Centrum Kultury „Dom Ludowy“; sv. 4, Krakov: Wydawnictwo Astraia, 2017; sv. 5–12, Nowy Sącz: Małopolskie Centrum Kultury „Sokół“, 2017–2019.
Kaś SGO – Slovník oravského nářečí, J. Kaś, sv. 1–2, Krakov: Księgarnia Akademicka, 2011.
Kul Wiel – Lidová kultura Velkopolska, sv. 1–3, red. Józef Burszta, Poznaň: Wydawnictwo Poznańskie, 1960–1967.
Kutrz Kurp – Kurpie – Zelený prales, sv. 1–3, red. A. Kutrzeba-Pojnarowa, Vratislav: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1962–1965.
Las Lub – Andělé a ďáblové. Začarované Lublinsko, koordinace projektu M. Krzykała, redakční tým K. Gajowiak, M. Krzykała, P. Lasota, Lublin: Wydawnictwo Ośrodka „Brama Grodzka – Teatr NN“, 2012.
Lud – Lud. Orgán Polské etnologické společnosti, 1895–.
Łęga Świec – Łęga Władysław, Okolí Świecie. Etnografické materiály, Gdaňsk: Gdańskie Towarzystwo Naukowe, 1960.
Łucz Dzik – Łuczaj Łukasz, Divoké jedlé rostliny využívané v Polsku od poloviny 19. století do současnosti. – Polská etnobiologie 1, 2011, 57–125.
MAAE – Antropologické, archeologické a etnografické materiály vydávané z podnětu Antropologické komise Akademie věd v Krakově 1–14, 1896–1919.
Mich Dem – Michalec Anna, Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława, Jak si sedlák půjčoval peníze od čerta. Polská lidová démonologie v ústních podáních, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 2019.
MSGP – Malý slovník polských nářečí, pod redakcí Jadwigy Wronicz, zpracoval tým: R. Kucharzyk, A. Niezabitowska, J. Reichan, M. Tokarz, W. Wójcicka, J. Wronicz, Krakov: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, Wydawnictwo PAN, 2010.
NKPP – Nová kniha polských přísloví a příslovečných výrazů, na základě díla S. Adalberga zpracoval redakční tým pod vedením J. Krzyżanowského, sv. 1–4, Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1969–1978.
Pal Roś – Paluch Adam 1988: Świat roślin w tradycyjnych praktykach leczniczych wsi polskiej, Wrocław: Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego.
Pal Zer – Paluch Adam 1989: Zerwij ziele z dziewięciu miedz…, Wrocław: Polskie Towarzystwo Ludoznawcze.
KATARZYNA PROKOP. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
65
Page 13
Pelc Roś – Pelcowa Halina 2001: Nazwy roślin w świadomości językowej ludności wiejskiej. – Język a kultura 16, 99–116.
Pelc SGLub – Pelcowa Halina 2012–2023: Słownik gwar Lubelszczyzny, t. 1–12, Lublin: Wydawnictwo UMCS.
PWSP – Praktický slovník současné polštiny, red. H. Zgółkowa, sv. 1–50, Poznań: Wydawnictwo Kurpisz, 1994–2005.
Rog Wag – Rogowska-Cybulska Ewa, Nářeční obraz rostlin ve světle nominační aktivity jejich názvů (na příkladu nářečí vesnice Wagi v okrese Łomża), Gdańsk: Wydawnictwo Uniwersytetu Gdańskiego, 2005.
Sych SGKasz – Sychta Bernard, Slovník kašubských nářečí na pozadí lidové kultury, sv. 1–7, Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich. Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1967–1976.
Śmiel Opol – Śmielowski Stanisław, Kleklimanki. Lidová vyprávění z Opolského Slezska, Katowice: Wydawnictwo „Śląsk“, 1967.
Święt Nadr – Świętek Jan, Nadvislanský lid (od Gdowa po Bochnię). Etnografický obraz, Kraków: Akademia Umiejętności, 1893.
TN – Zvukový archiv nahrávek nářečních textů Etnolingvistické dílny Jerzyho Bartmińského UMCS (za TN je uvedeno místo a datum nahrávky).
Udz Biec – Udziela Seweryn, Biecká země. Polský lid v okresech Gorlice a Grybów, Nowy Sącz: Sądecka Oficyna Wydawnicza, 1994.
Wan Pol – Waniakowa Jadwiga. Polské nářeční názvy planě rostoucích zelených rostlin ve slovanském kontextu. Obecné otázky, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego, 2012.
Wiet SPog – Wietrzyk Aleksander, Slovník nářečí obyvatel Pogórze (z okolí Gorlic), vědecky redigovaly Barbara Grabka a Renata Kucharczyk, Gorlice: Muzeum „Dwory Karwacjanów i Gładyszów“ w Gorlicach, 2011.
Wit Baj – Witkoś Stanisław, Bajdy a Moderówka, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Rolnicze i Leśne, 1977.
ZWAK – Sbírka zpráv z antropologie země vydávaná péčí Antropologické komise Akademie Umiejętności 1–18, 1877–1895.
L I T E R A T U R A
B a r t m i ń s k i J e r z y 1980: Założenia teoretyczne słownika. – Słownik ludowych stereotypów językowych. Zeszyt próbny, red. J. Bartmiński, Wrocław: Wydawnictwa Uniwersytetu Wrocławskiego, 7–36.
B a r t m i ń s k i J e r z y 1988a: Definicja kognitywna jako narzędzie opisu konotacji. – Konotacja, red. J. Bartmiński, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 169–183.
66
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 14
Bartmiński Jerzy 1988b: Słownik ludowych stereotypów językowych. Założenia ogólne. – Etnolingwistyka 1, 11–34.
Bartmiński Jerzy 1996: O „Słowniku stereotypów i symboli ludowych”. – Słownik stereotypów i symboli ludowych 1: Kosmos, z. 1: Niebo, światła niebieskie, ogień, kamienie, red. J. Bartmiński, zastępca red. S. Niebrzegowska, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 9–34.
Bartmiński Jerzy 2001: Styl potoczny. – Współczesny język polski, red. J. Bartmiński, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 115–134.
Bartmiński Jerzy 2009: The ‘Cognitive Definition’ in the Description of Stereotypes. – Aspects of Cognitive Ethnolinguistics, J. Bartmiński, London: Equinox, 67–75.
Bartmiński Jerzy 2014: Narracyjny aspekt definicji kognitywnej. – Narracyjność języka i kultury, red. D. Filar, D. Piekarczyk, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 99–115.
Bartmiński Jerzy 2016: Visatos kalbinis paveikslas lenkų liaudies kultūroje. – Liaudies kultūra 5, 56–59.
Bartmiński Jerzy, Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2013: Czy grzyb jest rośliną, czyli co znajdzie się w polu Rośliny w II tomie „Słownika stereotypów i symboli ludowych”. – Sapientia Ars Vivendi. Księga Jubileuszowa ofiarowana Profesor Annie Dąbrowskiej, red. A. Burzyńska-Kamieniecka, A. Libura, Wrocław: Oficyna Wydawnicza Atut – Wrocławskie Wydawnictwo Oświatowe, 41–64.
Bartmiński Jerzy, Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2016: O lubelskim „Słowniku stereotypów i symboli ludowych”. – Leksikologija i leksikografija u svetlu savremenih pristupa: zbornik naučnih radova, ured. S. Ristić, I. Lazić-Konjik, N. Ivanović, Beograd: Čugorja štampa, Institut za srpski jezik SANU, 355–376.
Lewicki Andrzej M. 1984: Zeszyt próbny „Słownika ludowych stereotypów językowych”. – Poradnik Językowy 9–10, 587–592.
Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2010: Dwa słowniki etnolingwistyczne – moskiewski i lubelski. – Etnolingwistyka a leksykografia. Tom poświęcony Profesorowi Jerzemu Bartmińskiemu, red. W. Chlebda, Opole: Wydawnictwo Uniwersytetu Opolskiego, 21–32.
Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2013: Slovar’ narodnych stereotypov i simvolov – proekt i realizacija. – Putevi i dometi dijalekatske
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych
jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz)
67
Page 15
lexikografie. Sborník prací ze stejnojmenného mezinárodního vědeckého setkání, ed. J. Marković, Niš: Univerzita v Niši, Filozofická fakulta, 247–257.
Nieb rzegowska-Bartmińska Stanisława 2017: Jakie dane są rele-wantne etnolingwistycznie? – Etnolingwistyka 29, 11–29 [English version: What data are relevant to ethnolinguistic analyses? – Ethnolinguistic 29, 11–29].
Prorok Katarzyna 2022: Dictionary of Folk Stereotypes and Symbols: Its History and Present Day. – I Międzynarodowy Kongres Etnolingwistyczny 2: Obraz świata i człowieka w kulturze ludowej i narodowej, red. E. Białek, S. Nieb-rzegowska-Bartmińska, J. Szadura, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 129–158.
SLSJ 1980: Słownik ludowych stereotypów językowych. Zeszyt próbny, red. J. Bart-miński, Wrocław: Wydawnictwa Uniwersytetu Wrocławskiego.
SSiSL 1996–2022: Słownik stereotypów i symboli ludowych. 1: Kosmos, z. 1–4, t. 2: Rośliny, z. 1–7, red. J. Bartmiński, zastępca red. S. Nieb rzegowska-Bartmińska, Lublin: Wydawnictwo UMCS.
Zinken Jörg 2009: The Ethnolinguistic School of Lublin and Anglo-American Cognitive Linguistics. – Aspects of Cognitive Ethnolinguistics, J. Bartmiński, London: Equinox, 1–5.
Zinken Jörg 2015: Lubelska szkoła etnolingwistyczna a anglo-amerykańskie językoznawstwo kognitywne. – Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury 27, 273–277.
Obdrženo 2023 09 17 Přijato 2023 10 04
KATARZYNA PROROK
SLOVNÍK LIDOVÝCH STEREOTYPŮ A SYMBOLŮ JAKO ETNOLINGVISTICKÝ SLOVNÍK (NA PŘÍKLADU HESLA ELYMUS)
S h r n u t í
Autorka v článku představuje Slovník lidových stereotypů a symbolů, jehož koncepce vznikala a byla po léta rozvíjena v Lublinu Jerzym Bartmińským společně se Stanisławou Niebrzegowskou-Bartmińskou a týmem spolupracovníků. Cílem Slovníku je rekonstruovat tradiční obraz světa a člověka pomocí výzkumných nástrojů rozvinutých v etnolingvistice a folkloristice. První část článku představuje hlavní metodologické předpoklady Slovníku. Na rozdíl od typických lingvistických slovníků nejsou jednotkami popisu skutečné objekty ani slova, nýbrž „mentální objekty“, „sociální obrazy objektů“.
68
BENDRINĖ KALBA | 96
Page 16
Rekonstrukce těchto obrazů je možná díky přijaté metodě definování – kognitivní definici. Vychází z běžného uvažování o světě a usiluje o vystižení všech pozitivních rysů objektu, které jsou kulturně relevantní. Tyto rysy se získávají analýzou jazykových i textových dat a také takzvaných „mimojazykových“ dat, tj. záznamů víry a popisů lidových praktik. Příklad bohatého využití „mimojazykových“ dat najdeme ve druhé části článku, kde je představena pracovní, dosud nepublikovaná verze hesla elymus. Dozvídáme se z ní, že v polské lidové kultuře byl elymus na jedné straně považován za velmi obtížný plevel, protože se ho těžko zbavovalo, na druhé straně však měl i praktické využití – byl potravinou z nouze (z jeho kořenů se připravovala mouka, z níž se pekl chléb), jakýmsi „izolantem“ (používal se k pokrývání stěn domů na ochranu před mrazem a větrem) nebo léčivem (užíval se mimo jiné při dýchacích potížích). Navržená definice ukazuje, že etnolingvistická analýza provedená ve Slovníku umožňuje mnohostranný pohled na definované objekty, a tím co nejúplněji ukázat, jak obyvatelé polské vesnice vnímali realitu, která je obklopovala.
K A T A R Z Y N A P R O R O K Uniwersytet Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie Pl. M. Curie-Skłodowskiej 4a/205 20-031 Lublin [email protected]
KATARZYNA PROROK
SLOVNÍK LIDOVÝCH STEREOTYPŮ A SYMBOLŮ
ETNOLINGVISTICKÝ SLOVNÍK (NA PŘÍKLADU KONCEPTU PÝR)
S h r n u t í
Autorka v článku představuje Slovník lidových stereotypů a symbolů, jehož koncepci v Lublinu po řadu let připravoval Jerzy Bartmiński společně se Stanisławou Niebrzegowskou–Bartmińskou a řadou dalších badatelů. Cílem Slovníku je rekonstruovat tradiční obraz světa a člověka s využitím nástrojů etnolingvistického a folkloristického výzkumu. První část článku představuje základní metodologická východiska Slovníku. Na rozdíl od běžných jazykových slovníků zde popisovanými jednotkami nejsou
KATARZYNA PROROK. Słownik stereotypów i symboli ludowych jako słownik etnolingwistyczny (na przykładzie hasła perz) 69
Page 17
reálné objekty ani slova, nýbrž „představované objekty“, „sociální představy o objektech“. Tyto představy pomáhá rekonstruovat zvolená metoda kognitivní definice. Ukazuje celkové vnímání světa a jejím cílem je zdůraznit všechny vlastnosti objektu, které jsou relevantní z kulturního hlediska. Tyto vlastnosti se určují analýzou jazykových i textových údajů a také takzvaných extralingvistických údajů, tj. popisů lidových věr a zvyků. Příklad rozsáhlého využití extralingvistických údajů lze nalézt ve druhé části článku, která představuje pracovní, dosud nikde nepublikovanou verzi hesla pýr. Dozvídáme se z ní, že na jedné straně byl pýr v polské lidové kultuře považován za velmi rozšířený plevel, protože se obtížně hubil, na druhé straně se však dal využít i v domácnosti – z jeho kořenů se mlela mouka na pečení chleba, používal se k pokrývání a utěsňování stěn domů, aby chránily před chladem a větrem. Kromě toho se pýr používal také jako léčivá rostlina k léčbě onemocnění dýchacích cest. Kognitivní definice ukazuje, že etnolingvistická analýza provedená ve Slovníku umožňuje nahlížet na definované objekty z různých hledisek a co nejúplněji tak odhalit, jak obyvatelé polského venkova vnímali skutečnost, která je obklopovala.
