Zvratné sloveso bespausdinti ve významu „přitlačit, přimáčknout“ užíval M. Mažvydas:

K. Širvydas užíval pro označení pojmu tisku ve třetím vydání slovníku slovní spojení vytvořená podle díla G. Knapskise „Thesaurus Polonolatinograecus“ (1621) – mokslas išspaustuvės |druk. Expressae metallo literae charta impressa literis|.

V 18. století se pojem tisku vyjadřoval přejatým slovem druką (ŽCh), v 19. století nejen přejatým slovem (N, K, S. Dauk, I, LC1886, 40), ale také litevským ekvivalentem spauda (N, K, A1884, 318).

Soubor tištěných publikací a knih se zpočátku označoval přejatým slovem drukas (M, I, A.Baran). Litevský ekvivalent spauda se prosazoval pomalu. F. Kuršaitis v „Deutsch-Littauisches Wörterbuch“ (1870.I.5) užíval hybrid drukavonė „tisk“, zatímco aušrininkové nahradili drukavonę výrazem spaustuvyste (1884, č. 96). Jak jsme uvedli, místo přejatého slova druka „tisk“ užil litevský ekvivalent spauda⁶ jako jeden z prvních G. Neselmanas v díle „Wörterbuch der Littauischen Sprache“. Ze slovníku G. Neselmana se slovo spauda dostalo do F. Kuršaitisova⁷ „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ a do časopisu „Aušra“ (1884, 318).

Slovo spauda v novém významu „soubor knih a periodik“ užila nejprve „Aušra“ (1885, 75) a později také J. Balvočius. Zdá se, že v literárním jazyce ustálil slovo spauda v obou významech K. Būga.

L. Ivinskis v polsko-litevském slovníku nejprve uváděl přejatá slova druką, drukas a poté slovní spojení spaudimas knygų, spaudimas rašto; S. Daukantas v polsko-litevském slovníku dával přednost litevskému spojení spaudimas a přejaté slovo druka užíval jako synonymum.

Přejaté slovo drukas ve významu „písmo, tiskové literky“ je v excerpční kartotéce akademického „Slovníku litevského jazyka“ zaznamenáno pouze z dialektů východních aukštaitů. J. Baronas v „Rusko-litevském slovníku“ (1923) jako jeden z prvních nabídl vhodný ekvivalent spaudmuo pro označení písma či tištěného písmene.

K. Pakalka

JAK SE PŘIPRAVOVALY LITEVSKÉ SLOVNÍKY BOTANICKÉ TERMINOLOGIE

Po založení dvou vysokých škol v Litvě (Litevské univerzity v Kaunasu v roce 1922 a Zemědělské akademie v Dotnuve v roce 1924), na nichž se vyučovala botanika, začali vyučující dbát na sjednocení biologické terminologie a nomenklatury rostlin. Iniciativy se v této věci roku 1926 ujal prof. L. Vailionis. Jeho přičiněním byla roku 1927 ustavena komise pro botanický slovník o 10 členech – byli v ní zastoupeni odborníci ze všech botanických oborů: 8 z Kaunaské univerzity a 2 ze Zemědělské akademie. Jejím předsedou byl J. Vailionis, tajemníkem J. Dagys. Na výzvu, aby s přípravou slovníku pomohli různí zájemci o otázky botanické terminologie (biologové, lékaři, farmaceuti, lingvisté, lesníci

⁶ Slovo spauda ve významu „opory“ jako první použil K. Širvydas v knize „Punktai sakymų“ (II, 1644).

⁷ F. Kuršaitis považoval slovo spauda za neznámé v dialektech východního Pruska a označoval je hranatými závorkami.

244

a další) při práci na přípravě slovníku, ozvalo se několik lidí a zaslali starší literaturu a rukopisy s názvy rostlin. Práci komise pro slovník finančně podporovala Litevská vlastivědná společnost.

Zpracováním kartotéky botanického slovníku z shromážděné literatury byl za určitou odměnu pověřen J. Dagys, tehdy student třetího ročníku biologického oboru. Při tvorbě kartotéky se vycházelo z latinských názvů rostlin, zapisoval se název čeledi a odpovídající názvy dané rostliny v litevštině, němčině, ruštině, polštině a lotyštině. Dále se uvádělo stanoviště, rozšíření, praktické využití a doba kvetení rostliny.

Hlavními zdroji, které jsme využili ke shromažďování názvů rostlin, byly: 1) „Slovník botanických názvů“ D-ro J. Staugaitise, sestavený v Šakiai roku 1891, 2) „Botanika arba Taislius auguminis“ J. Pabrėži, vydaná v USA, Shenandoah Pa, roku 1900, 3) „Žolynas“ P. Matulionise, část II, Vilnius, 1906, 4) kalendáře L. Ivinskise (1846—1866) a 5) „Botanický slovník“ D-ro K. Griniause, litevsko-latinská část. Šlo o názvy rostlin shromážděné do roku 1904 z literatury a z mluvy obyvatel v okolí Marijampolė—Pilviškiai.

Názvy rostlin ze starých litevských slovníků (Sirvydasova, Neselmanova, Kuršaitisova, Milkeho a dalších) úplně shromáždil a pečlivě sepsal J. Staugaitis, aktivní veřejný činitel a velký milovník litevského jazyka. V rukopisu botanického slovníku, který sestavil podle latinských názvů rostlin, jsou litevské ekvivalenty uspořádány do sloupce a u každého je zkráceně uveden zdroj, z něhož bylo slovo převzato. U některých rostlin bylo shromážděno i několik desítek synonym. Uveďme jako příklad Myosotis palustris — pelkinė neužmirštuolė. J. Staugaitisův slovník u ní uvádí 21 názvů, a to: dangaus ašarikas J, dangaus ašarikė Ch, geltžolė _K₂ (Coadj), Ch, gelžolė _K₂ (Coadj.), miego žolė J (N), minėtenė Mat, minetenės pelkinės Iv, minietenė Al (žem), minietenė pelkinė Iv, naktibalda Mat, nemiršėlės Iv, neužmiršikė Ž, neužmiršk manęs B (Ek), rasutės St (Plokščiai), saulės ašarėlės St, varlakutės (apie Alvitą), varlės ašarėlės K.G., varnakutis Al, vergismeinė _K₁, žaizdra Ch, žaizdros žolikės J (Prök). Z uvedených názvů pouze dva shromáždil J. Staugaitis sám z živé lidové mluvy (rasutės ir saulės ašarėlės) a další dva připsal rukou K. Grinius, který je zaslechl od lidí (varlakutės ir varlės ašarėlės); zbývajících 17 pochází z literatury. V dalších zdrojích jsme pro tutéž rostlinu našli také: katrytės (Pn), landonės žolė (Pet), varlakoję (Klv), varliakėliai (Kėd), varlių rūtėlės (Pn). Tak se shromáždilo již 26 názvů, z nichž měla komise pro botanický slovník vybrat nejlepší a uznat jej za základní; ostatní buď ponechat jako synonyma a upravit je podle současného litevského pravopisu, nebo je zcela vypustit jako chybné. Výběr nejvhodnějších názvů se prováděl na schůzích komise pro botanický slovník, zatímco jazykové úpravy prováděl redaktor, který se v nejistých případech radil s lingvisty J. Balčikonisem a Pr. Skardžiem.

Některé názvy rostlin jsou na konci botanického slovníku J. Staugaitise sepsány bez latinských názvů, protože autor nevěděl nebo pochyboval, kam je zařadit. Seznam takových názvů spolu s uvedením jejich zdrojů zabírá 18 stran. U některých jsou uvedeny německé ekvivalenty nebo poznámka, k čemu se používají. Zde je několik příkladů. Aklys — lék pro dobytek proti otoku pod jazykem: po rozdrcení je třeba smíchat se syrovátkou nebo octem, potírat pod jazykem a podávat s krmivem. Bajoras — léč-

245

kvůli kravám, aby je zlé oko neuhranulo a nezkazilo mléko: na jaře, když se vyhánějí na pastvu, smíchají tuto bylinu s velikonoční pomlázkou a vykuřují jimi. Besotė — žena, která je napojila odvarem z jejích bobulí, dostane „besotes“: jí a jí a nikdy se nenasytí, zůstává slabá. Bulbė laukinė — lék na třesavku u malých dětí; sušené byliny se vaří a pijí. Dantžolė — kořen je lékem na nejprudší bolest zubů: rozmačká se s cukrem a přikládá se na zub ve vatě. Drugė, drugžolė — lék na zimnici: když začínají záchvaty třesu, vykuřují se jí spánky nad uhlíky, nebo se pije její odvar. Godas — lék pro člověka i dobytek: když je napojí odvarem z kořenů, jedí pak velmi hltavě, až nenasytně. Kepurnink’s — když se do rukou a nohou vkrádá revmatismus, je třeba z ní pít čaj ráno a večer; potom se přesune do vlasů na hlavě. Koklis — lék pro krávy, aby dávaly více smetany; její výluh se tedy připravuje v hliněných hrncích, aby se zlepšila smetana. Lagerstas tikrasis — lék na vykrmování a ztučnění koz. Ritzolė — lék pro krávy, aby nepotratily po zabřeznutí. Silpnažolė — lék pro staré lidi proti těžké dušnosti. Trukžolė — lék proti tloustnutí a otékání. Vengrykštis, vengrukštis — proti rýmě, zahání devět nemocí. Žmogžolė — lék proti slabosti. Z těchto vysvětlení vidíme, že J. Staugaitis shromažďoval materiál také o používání rostlin v lidovém léčitelství.

Botanický slovník dr. K. Grinia, uspořádaný abecedně ve formě kartotéky ve velkých plechových krabicích, nám také poskytl mnoho nového materiálu. Pokud si vzpomínám, byly v něm i prvky folklóru související s názvy rostlin. Ve slovníku byly také názvy rostlin, jejichž vědecké (latinské) pojmenování autor neznal, např. stypžolės — jsou to byliny, které někteří muži užívají jako afrodisiacum.

Slovník J. Pabrėži jsme používali v podobě textu vydaného v Americe a upraveného do spisovného jazyka. Byly v něm ovšem některé nepřesnosti, protože sestavovatel nedokázal všude přesně převést žemaitský dialekt a svébytnou transkripci, kterou užíval J. Pabrėža, do spisovného jazyka. S opravou některých zkreslení nám pomohl přesný opis slovníčku botaniky J. Pabrėži, který stud. Bielinis pořídil z rukopisu uloženého ve Vrublevského knihovně a zaslal L. Vailionisovi (ačkoli v něm nebyl uveden autor). J. Pabrėžu jsme považovali za největší autoritu v tvoření názvů rostlin, neboť byl průkopníkem této práce a vytvořil úplnou nomenklaturu pro litevské krytosemenné rostliny. Pravda, mezi názvy rostlin, které vybral, se objevují polonismy, např. maceška se nazývá piolka (ln. fiolek), lichořeřišnice — nasturcija arba misturcija (ln. nasturcia). Ale v jeho „Botanikoje arba Taisliuje auguminiame“ je velmi mnoho názvů sesbíraných z úst lidu. Také rostlinné názvy přeložené z latiny jsou v Pabrėžově slovníku poměrně dobré, např. bokštytė (Turritis), česnakinė (Alliaria), driežlėlė, nebo gyvatsnapė (Ophioglossum), dumblė (Limosella), nenaudė (Adoxa), vanagė (Hieracium), vilkakojė (Lycopus), šimtūnė (Centunculus), undgrakšta (Hydrocharis) a další. Je velmi dobře, že J. Pabrėža použil pro pojmenování mnoha rostlin litevská mytologická jména, např. Jasione montana dostala jméno včelí bohyně Austėjos, Festuca jméno boha jehňat Eraičino, Sisymbrium jméno podsvětního boha Pokliaus a rod mechů Bryum jméno boha mechů Silnyčio. Jestliže katolický kněz pokládal za možné uchovávat v paměti lidí jména pohanských božstev, svědčí to o jeho velkém vlastenectví, které ho vedlo k tomu, aby zachoval mizející drahokamy našeho jazyka.

Komise pro botanický slovník vysoce oceňovala také přínos profesora P. Matulionise, učitele litevských lesníků, ke stanovení souboru názvů rostlin. V jeho „Žolynas“ jsme nalezli asi

246

2000 názvů rostlin. P. Matulionis se při sestavování tohoto souboru názvů opíral především o nomenklaturu rostlin stanovenou J. Pabrėžou, mnohé však také doplnil. Některé názvy rostlin zavedené J. Pabrėžou P. Matulionis poněkud pozměnil, např. rod Mespilus, který Pabrėža nazýval šliandra (szlądra), upravil na šliaudrą (nebo šlo snad o tiskovou chybu). Rod Andromeda nazýval J. Pabrėža balžuva, P. Matulionis upravil název na balažuvę. Rod Chara, který se v Pabrėžových spisech nazývá šaltinute, Matulionis přejmenoval na šaltinuole.

Komise pro botanický slovník se neomezovala jen na literární prameny, ale snažila se soubor názvů rostlin doplňovat také z živého jazyka. Téměř všichni členové komise předložili soupisy názvů rostlin, které slyšeli ve svém rodišti. Mnoho práce při shromažďování názvů rostlin vykonal také doc. J. Elisonas, který dlouhá léta působil jako učitel přírodních věd na panevėžském gymnáziu. Ukládal svým žákům, aby v létě sbírali herbáře a na štítky jejich listů zaznamenávali, jak danou rostlinu nazývají místní lidé. Takových herbářových listů bylo v přírodovědných kabinetech panevėžského gymnázia a učitelského semináře velmi mnoho (asi dva tisíce). Ředitel J. Elisonas mi laskavě dovolil tyto herbáře prohlédnout a názvy rostlin z nich opsat (s přesnými údaji, z kterého okresu a újezdu byly názvy zaznamenány). Také J. Alekna, inspektor základních škol v okrese Biržai, mi ukázal pěkný herbář, který jeho žáci nasbírali v biržajském okrese a který obsahoval poměrně mnoho litevských názvů rostlin.

Takto byl shromážděn a zpracován do podoby kartotéky materiál, který pak komise pro botanický slovník v letech 1929–1933 projednala a doplnila mnoha novotvary; její tajemník následně připravil text k tisku. Vydavatel pro toto poměrně rozsáhlé dílo se hledal dlouho, avšak hledání nepřineslo žádný výsledek. Nakonec se předseda komise pro botanický slovník prof. L. Vailionis rozhodl vydat dílo na vlastní náklady; vyšlo tiskem v roce 1938. Od zahájení práce do vydání I. části slovníku (souboru názvů rostlin) tedy uplynulo 12 let.

Další oblastí práce byla příprava slovníku botanických termínů (z anatomie, morfologie, ekologie, fytopatologie, fyziologie, genetiky a geobotaniky rostlin). Začalo se s ní v roce 1939. Protože prof. L. Vailionis toho roku zemřel, stal se předsedou komise pro botanický slovník prof. V. Vilkaitis a tuto funkci zastával až do roku 1941. Komise byla rozšířena o dva členy: E. Gimbutiene pro shromažďování genetických termínů a J. Rauktys pro termíny lesnictví.

Velká vlastenecká válka tuto práci přerušila. Byla obnovena v roce 1945 z iniciativy Botanického oddělení Biologického ústavu Akademie věd Litevské SSR. Doc. M. Natkevičaitė-Ivanauskienė a S. Čižauskaitė shromažďovaly botanické termíny z literatury po tři roky. Po založení litevské pobočky Všesvazové botanické společnosti v roce 1950 bylo vedením přípravy botanického slovníku pověřeno představenstvo této organizace. Komise pro botanický slovník byla reorganizována a doplněna o nové členy. Patřili do ní z botanických kateder Vilniuské státní univerzity (A. Minkevičius, P. Snarskis, M. Ivanauskienė, P. Bluzmanas, I. Šarkinienė), z Vilniuského pedagogického institutu (V. Galinis), z Kaunaské botanické zahrady (K. Grybauskas, A. Urbonas) a z Lesnické technické školy (J. Gelaževičius). Na zasedání komise, kde se projednávaly termíny, byli zváni také členové Terminologické komise Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd: J. Kruopas, N. Grigas, A. Balašaitis a K. Gaivenis. Komisi

247

Předsedou byl J. Dagys. Komise pro slovník zasedala přibližně 10 let. Po schválení všech termínů na těchto zasedáních byl slovník v další etapě redigován podle plánu Botanického ústavu; redakční komise: šéfredaktor J. Dagys a členové A. Lekavičius a V. Mališauskienė. Slovník byl definitivně připraven v roce 1962 a předán nakladatelství „Mintis“, které jej vydalo v roce 1965. Vydaný „Slovník botanických termínů“ je fakticky II. dílem dříve vydaného „Litevského botanického slovníku“. Příprava tohoto dílu trvala přibližně 20 let.

Tím práce neskončila. Komise pro botanický slovník, která působí jako organizační složka Litevské botanické společnosti při Botanickém ústavu Akademie věd Litevské SSR, se nyní pustila do nové revize, zpřesnění a doplnění soupisu názvů rostlin a do přípravy nového vydání I. dílu Botanického slovníku. Práce probíhá systematicky: do činnosti komise bylo zapojeno několik nových odborníků: názvy řas — G. Jankavičiūtė, názvy hub — J. Mazelaitis, názvy mechorostů — A. Kuzas, názvy okrasných rostlin — vedoucí Botanické zahrady Vilniuské univerzity A. Lučinskienė, funkce tajemnice komise — R. Jankevičienė. Zasedání se vždy účastní členové terminologické skupiny Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd. Práce je již v polovině.

J. Dagys

TERMINOLOGICKÁ FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ S OSOBNÍMI JMÉNY

Terminologická frazeologická spojení se nejčastěji vyskytují v lidovém hovorovém jazyce. Ačkoli pokrok vědy a techniky i nové podmínky společenského a politického života vyžadují stále nové nejen jednoslovné, ale i víceslovné termíny, lidová terminologická frazeologická spojení pronikají do současné odborné terminologie poměrně zřídka. Ještě vzácněji se v odborné terminologii objevují jako překlady z jiných jazyků.

Nejvíce terminologických frazeologických spojení se vyskytuje mezi názvy rostlin, např.: zaječí zelí „kyseláč“, žabí slzičky „pomněnka“, méně často v terminologii živočichů — lesní koza „srna“, zloděj březových proutků „vážka“, ještě méně často v technických oborech, např. v astronomii — nebeský lesk „kometa“, v geologii — Perunova střela „belemnit“ atd.

Samostatnou skupinu terminologických frazeologických spojení tvoří taková, která určitým způsobem souvisejí s onomastikou, protože jednou z jejich složek je osobní jméno, např. Mariny listy¹, Joniův jetel atd. Jména, která jsou součástí takových frazeologických spojení, jsou téměř výhradně křesťanská, a proto částečně vypovídají i o přibližném historickém datu vzniku těchto termínů, tj. v litevštině se začala utvářet po uplynutí určitého

¹ Při psaní článku byla použita tato literatura a rukopisné fondy: J. Dagys, Lietuviškas botanikos žodynas, I, Kaunas, 1938; I. Edelmanė, Daži augu nosaukumi, kas saistāmi ar krāsu, garšu un smaržu nosaukumiem, — Veltījums Akadēmiķim Jānim Endzelīnam 1873—1973, Rīgā, 1972, p. 274—292; J. Elisonas, Zoologijos sistematikos terminų žodynėlis, Kaunas, 1920; Jacoby, Litauischen Litterarischen Gesellschaft, II, Heidelberg, 1887, p. 133—143; J. Kalvaitis, Lietuviszkų wardų klėtelė, Tilžė, 1910, p. 72—84; K. Mülenbacha, Latviešu valodas vārdnīca, II, Rīga, 1925—1927; kartotéka Akademického litevského jazykového slovníku a fondy Litevského jazykového atlasu uchovávané v Ústavu litevského jazyka a literatury. Některá terminologická frazeologická spojení autorka zapsala sama v nářečích.

Významy terminologických frazeologických spojení jsou uvedeny v přiloženém seznamu.

248