DOPISY K. BŪGY J. ENDZELĪNOVI

Připravili J. Karaciejus a A. Sabaliauskas

Mezi epistolárními materiály K. Būgy zaujímají mimořádně významné místo jeho dopisy lotyšskému lingvistovi Jānisovi Endzelīnsovi (1873–1961). Korespondence těchto dvou nejvýznamnějších badatelů baltských jazyků začala v roce 1909 a trvala až do smrti K. Būgy. Její hodnota spočívá především v tom, že se v ní téměř výhradně pojednává o problémech baltské jazykovědy. Jsou v ní samozřejmě také zajímavé poznámky, které pomáhají lépe objasnit různé biografické skutečnosti ze života obou vědců. Většina korespondence K. Būgy adresované J. Endzelīnsovi se nachází v rukopisném oddělení Ústavu litevského jazyka a literatury. Jedenáct zde uchovávaných dopisů bylo publikováno v časopise „Literatūra ir kalba“ (V., 1956, sv. 1, s. 364–386; připravili E. Grinaveckienė a J. Kruopas). Ve „Vybraných spisech“ K. Būgy, které uspořádal Z. Zinkevičius (V., 1961, sv. 3, s. 817–879), je publikováno 44 dopisů (36 z rukopisného oddělení Ústavu litevského jazyka a literatury, včetně opětovného vydání 10 dopisů publikovaných v „Literatūra ir kalba“, a 8 z rukopisného oddělení Republikové knihovny). Z. Zinkevičius uvádí také obsah jemu známých, nikde nepublikovaných dopisů (sv. 3, s. 994–996). Když Z. Zinkevičius hovoří o dopisech K. Būgy J. Endzelīnsovi, poznamenává, že „některé jsou ještě u adresáta“ (sv. 3, s. 817), žádnou charakteristiku těchto dopisů však nepodává.

Lotyšská lingvistka M. Saulė-Sleinė, životní družka J. Endzelīnse, zaslala v únoru 1979 autorovi těchto řádků spolu s příslušným dopisem (I.31) jedenáct dopisů K. Būgy napsaných v letech 1911–1921. Jeden z těchto dopisů (1921.X.9) byl na základě dochovaného konceptu publikován ve „Vybraných spisech“ K. Būgy (sv. 3, s. 872–873). Text konceptu a originálu se liší několika jazykovými a stylistickými úpravami (např. místo konceptového susivažiavimo je v originále použito susirinkimas, místo žadu duoti trumpą kritiką se píše žadu parašyti trumpą kritiką atd.).

Spolu s uvedenými dopisy zaslala M. Saulė-Sleinė také přepisy dopisů K. Būgy německému lingvistovi M. Fasmerovi (Vasmer, 1886–1962) a finskému archeologovi A. M. Tallgrenovi (Tallgren, 1885–1945), který působil v letech 1920–1923 na Tartuské univerzitě; přepisy napsal vlastní rukou K. Būga.

Laiškas M. Fasmeriui (1921.IV.12) pagal Vilniaus universiteto bibliotekos rankraštyne saugomą laiško juodraštį yra paskelbtas K. Būgos „Rinktiniuose raštuose“ (t. 3, p. 872 – 873). Tačiau šiuose tekstuose yra ir skirtumų.

Mezi zaslanými materiály je také jeden rozsáhlý dopis (15 stran) bez data a podpisu. V tomto textu K. Būga zřejmě odpovídá na určité otázky. Odpovědi jsou očíslovány (26).

Epistolární materiály K. Būgy zaslané M. Saulė-Sleinė byly předány do rukopisného oddělení Ústavu litevského jazyka a literatury.

A. Sabaliauskas

54

[1]

Vvedenského 10, byt 76.

Petrohrad, 5. ledna 1911.

Vážená přítelkyně!

Přeji šťastný nový rok!

Dostal jsem otisk z KZ. Děkuji! Nenapsal jsem hned, protože jsem opravdu nevěděl, kde budete o svátcích. Několik poznámek k Vašemu článku „О судьбе носовых звуков“...: 1) žem. sundau 3 = siundau Kvedarna, 2) lit. stamančioti 7 lze srovnat s stamantrūs „pružný“ Šiauliai (= Шавли, srov. Mież. 227 ~ stamantus bez r!), 3) ruòbti 8 může být i litevského původu: iš-ruòpti, raupýti Jušk. slov. I 622, 4) lotyš. kampis 9: jak je třeba rozumět lot. kanapis? 5) lot. spēdz 15 může odpovídat i lit. spiegia, spiègti „křičet pronikavým, vysokým hlasem“ Dusėtos, 6) jėkti 21 z apj-ėkti (s e z a po j) ~ api+ąkti: a ukazuje na kupiškénské apjǵaᵏᵒᵃ (õ z ã, srov. mõatᵒᵃ = mãto), 7) vagúoti 22 není známo, existuje pouze vagóti (Kvedarna, Kretinga, Šiauliai, Dusėtos, Linkmenės, Seinai), 8) glúosnis 23: známo je i glúosis (bez n!) Jūžintai.

Ke KZ.: 9) lot. trękns 57 = lit. trėknas „tučný“ Jušk. slov. I 314: traknùs „úrodný, bujný? = „bujný“ tamtéž 4, 10) būžiej „hmyz“ 64 = būžiai „hmyz“, sg. būžys, būžio Butrimónys (pl.), okres Trakai, gubernie Vilnius, 11) aìnpalas „náledí“ 65 z aĩ[t]-palas = iš-palas „totéž“ Dusėtos ~ pìlti: od těchto slov je třeba odlišovat lot. pal’i „bažinaté břehy jezera“ Biel. LŠpr. I 54 ~ pàlios, pàlių „velké plochy bažin = mokřady (Dusėtos) = kūdros (Vilniaus Kaltnėnai)“ Pilviškiai, Suv. g. ~ lat. palūs, 12) saùbti, sautėti, apsaùsti 66 a násl. jsou známy z nářečí, kde se š změnilo v s; mně jsou známy jen siaùbti (žem.), siaùsti (aug. a žem.), 13) kakù brėkumus 69: šaukinas „míle“ Kvedarna (Daukšův Post.).

Daukšův jazyk je velmi cenným pramenem litevského jazyka: je v něm plno materiálu pro všelijaké účely! Daukšovy přízvuky jsou dosti osobité. Místo ugnis, šaknis, mirtis atd. bylo v Daukšově jazyce ùgnis, šàknis, mìrtis!! Na tom není nic zvláštního! Takové zdánlivě „nesprávné umístění“ přízvuků nacházíme i v dnešních nářečích. Ūgnis f., grąžtis f. atd. nacházíme v Dusėtos, Salos, Kamajai a Prienai.

Kà man znám pouze z rčení — kà výrai, tà výrai! Kvedarna „co chlapi, to chlapi“ (Dusėtos)! = молодцы!“ srov. kàs tà kàìtris Jušk. slov. I 421 b „to je ale vedro!“

Pri-ie-liešti žmonės DP. 364₂₂ „pri-liestė-ji“: liečiù, liẽsti „utiskovat“ ~ liecę „tlačí“ DP. 136₃₁, liecże 136₃₄, liecze 363₇, ~ pa-lytėti: 3. os. préz. pá-liti DP. 254₁₇. + liète naPlas „utiskovali vdovy“ = spáudė našlės” DP. 24₉: liečiù, liẽsti „dotýkat se, ruszować“ Dusėtos ~ negali jō až-lièst kaip vāpsvų gūžtōs! Ds. „dotknout se ho...“

Jurkšaitisovo jūs je skutečný tvar, známý i jinde (v Jablonskisově nářečí: Naūmiestis = Владиславов, Suv. g.). Srov. Jablonskis (pseud. P. Kriaušaitis), Lietuviškos kalbos gramatika. Tilsit 1901, s. 23: jūs.

Paskui mohl být také lok. sg. Pàsku (vedle žem. paskuõ ir pãskuo); spíše by ukazovalo, že jde o dat. sg.; srov. dovanai duoti „dono dare“ (adjektivum *dóvanas není známo).

55

Brugmannův akuzativ plurálu vilkuns je převzat z A. Leskienovy práce Declination 104, kde čteme: msc. a — st. lit. vilkùs = vilkuns, z *vilka-ns, -ans ještě prusky. *Vilkuns nenacházíme ani ve starých písemných památkách, ani v dnešním jazyce. Takový tvar není možný ani teoreticky. -uns v akuzativu plurálu a -unse v lokálu plurálu jsou známy jen v žemaitském nářečí; Aukštaitové je neslýchali. Nejde tu snad jen o novou nazalizaci, podobnou žem. mąstis = aukšt. mostis < rus. масть ‘мазь’, mėš „мбы“ (Kalnujai nedaleko Raseiniai) = aukšt. mėš (Dusetos, Naumiestis), glūnsnis (v kalendářích L. Iwinského) = glūsnis Kved. ~ glōusnis Rietavas = aukšt. glūosnis?

Janiaus gramatika je již vytištěna; prodávat se bude teprve tehdy, až vyjde její ruský překlad, jehož vypracováním jsem byl pověřen. Slíbil jsem, že napíšu příručku pravopisu (orthographia). Myslím, že tuto práci dokončím v létě. Jablonskis už začal tisknout syntaxi v měsíčníku „Vadovas“ (vychází v Seinai); odtud bude pořízen přetisk jako samostatná kniha. Etymologii píše Jurgis Šlapelis (Jablonského žák); patrně bude vytištěna do podzimu.

Šlapelis zpracovává Juškevičiusův slovník od písmene m; dosud vytiskl pouze tři archy. Písmena k–l Jušk. slovníku jsou u Ulijanova. Ulijanov dosud nic neudělal a těžko lze doufat, že něco udělá. Jestliže je pro Litevce, který dobře zná svůj jazyk, těžké redigovat Jušk. slovník, co pak říci o Ulijanovovi, který svůj jazyk už značně zapomněl. Hotový Juškevičiusův slovník se nám nejspíš hned tak nepodaří spatřit! Byla by to škoda. Juškevičiusův slovník by mohl jazykovědě přinést opravdu velmi mnoho!

Vaší žádosti, abych prohlédl literaturu o dat. pl. a loc. sg., nyní nemohu vyhovět. Velmi mi chybí čas! Mohl bych to udělat koncem ledna.

Až budete ve Vilniusu, měl byste se především seznámit s Dr. Jonasem Basanavičiusem, předsedou Vědecké společnosti (v knihovně a archivu byste mohl, budete-li mít čas, mnohé využít), a s Antanasem Smetonou, redaktorem „Viltis“ (prakticky ovládá jazyk docela dobře). Adresa „Viltis“: Кожевенная 5, кв. 25. S kým dalším by stálo za to se setkat, můžete zjistit od Basanavičiuse nebo Smetony. Stálo by za to seznámit se s aktivistou, knězem Tumou, který dosud vedl „Viltis“, ale kvůli polským endekům byl vypuzen církevní správou. Možná bude Tumas ve Vilniusu ještě nějakou dobu.

Tisknete nyní své studie o příbuznosti Baltů a Slovanů, nebo něco jiného? Otázka příbuznosti mě také velmi zajímá.

Pomalu, ale jistě se hroutí celá věda aistických studií! Nyní jsem už jasně viděl, že Vaše nauka o lotyšských intonacích a původu ė (ie) z ei je podložená. Nyní, když mám na mysli litevské tvary, vidím, že ie na začátku, uprostřed i na konci slova pochází z aist. ei pod přízvukem.

Lėpa, siena, siela, pieva: šeiva, šeima, neiva ~ dienā, novotvar od dienā… Šiaul-iētis, odkud je novotvar vōk-ietis, všichni, ostatní z visiē < aist. *visei, odkud je novotvar gēdingi.

apiē, priē s ie z apiē-[linkę], priē-[taras]: nei ~ nei, bei, vei ‘podívej!’, la, tei, šeī z proklize.

Lot. tris ‘tři’, nē, ne k ā = žem. ne-kō, tei šeī mají průtažný přízvuk (прерывистую), pocházející ze staršího klesavého (нисходящей) *tris atd. Zdá se mi, že lotyšských

56

V prajazyce někdy působil zákon, podle něhož se v proklizi klesavý přízvuk měnil v cirkumflex. Jak se to jeví Vám?

Pralaty. *tris māsas (*tris proklitikon) se změnilo v trīs māsas, stejně jako pra-l. *gālvā (= žemaitské nářečí Telšů gālvā – v galva.

Univerzitu hodlám dokončit letos na jaře.

Přeji Vám úspěch v práci!

Váš Kaz. Būga.

P. S. Zasílám zvlášť článek o dat. sg. ~ pl., z něhož můžete, Tamsta, čerpat. Potom bych Vás prosil, abyste mi jej vrátil. KB.

[2]

Petrohrad, 10. (23.) března (III) 1911.

Vážený příteli!

Bylo by velmi dobré, kdybyste se, Tamsta, ujal napsání článku o starých „Kurších“ a otiskl jej v orgánu Litevské učené společnosti „Lietuvių Tauta“ (Литовское Научное Общество. Вильно, Лидский переулок, д. № 7. Председатель Иван Юрьевич Басанович). Aby jej mohlo využít větší množství vědců, bylo by třeba psát německy. Od II. svazku „Lietuvių Tauton“ budou otiskovány také německy psané články. Prvním německým článkem bude práce Adalberta Srby (Moravana Srby) „Monographie über die verba momentiva als Beitrag zur litauischen Syntax“. Při psaní o Kurších byste, Tamsta, využil nomina propria a něco také z kuronské dialektologie.

Rucava (BW. 3840, 1; Bielenst. Grenzen 231), jak jsem se v těchto dnech dozvěděl od Žemaitů z Palangõs [acc. Pālanga], se v žemaitštině nazývá nikoli *Rūkiava, nýbrž Rūkiava (u je krátké). BW. 12461, 3 var. Rūcava patrně vykazuje novou délku; srov. Bezzenberger, Ueber die Spr. d. preuss. Letten: āsdarīt ~ asgālda 117, sūwe sūwele 118, ūs- ~ usgāldu 120. Že Rūk-iava = Rucava má etymologicky krátké u, mohou ukazovat následující nomina propria: Rukai – ves v mosėdské farnosti v okrese Telšiai, Ruk-š-iai – ves v pašilské farnosti v okrese Raseiniai, Ruk-ē-l-iai – ves v rokiškiské farnosti v okrese Ežerėnai, Ruk-uiža – příjmení z Liaudė (tak se nazývá krajina podle řeky Liaudė v okrese Panevėžys).

Kromě Venčio rago je v Prusku známa ještě lokalita Wentainen (Bezzenb. Ueber die spr. d. preuss-Letten 139¹) = * Ventāiniai; srov. Jut-āiniai, Gebāiniai, ves v ramygal­ské farnosti v okrese Panevėžys, Ōk-ainiai, ves v truskavské farnosti v okrese Panevėžys, Vānt-ainiai, ves v radviliškiské farnosti v okrese Šiauliai.

Kuronský název řeky Otange Bielenst. Grenzen 226 =? *Uot-angā; srov. Pal-angā na břehu řeky Rāže (= nář. Rõužė).

Nyní už vůbec nepochybuji, že v kuronštině se an etc. zachovávalo tak, jak bylo, a neměnilo se v uo, jako v lotyšském (= zemgalském a latgalském) nářečí. V Kuršē se zřejmě dochovalo jen málo pozůstatků staré kuronštiny: Kuršové si postupně během kolonizace Zemgalska a Latgalska osvojili „lotyšský“ jazyk. K pozůstatkům kuronštiny můžeme počítat:

57

1) dzintars BW. 27421 Ēduolē; 13282 Vecpilī, Meženiekuos, Ēduolē, Irjen, Nicā, Ugālē, Dundangā, Liel-Ezerē, Kandavā jsou nejbližšími sousedy Kursů Zemgalci ~ Pienavā (13282 var.), Džūkstē (13282,5) = dzinterṣ BW. 27421 var.; 13246,1 Ciravā: zītars 13282,11 Liel-Iecavā (Bauskas apskr.), P. Schmidt’as = ziters 13282,3 Erlaa (Cēsu apskr.). Proč se však říká dzintars i v Altenē (Jaunjelgavas apskr.) BW. 13282,3 var.? Dostalo se sem toto slovo od Kursů spolu se zbožím (товар)?

2) menčis BW. 30810 Nicā, menču rinda 18450 Ciravā: litev. menkė (sunu tie-was wede su sawęm… menkiu meszkierioti Palāngos Juze 5₁₀) ~ slov. mьnb: men-cis Kursiten (Ulmann) ‘člověk, který nic nepožaduje’ ~ merīkas.

3) danga „roh“ v severozápadním Kuronsku Biel. LSpr. I 144, BW. 16787: 16876; 21130 Alsvāngā; 21631 Kasdangā:?garā danga ‘jihozápadní vítr’ Nicā (Ulmann): dandzis ‘ráf kola’ (kde se užívá?).

4) tencināt ‘děkovat’ BW. 11575 Sarkanmuižā Ventspils apr.: ténkinuos ‘spokojuji se’ Kv. ~ iš-téko „pakāko“.

5) devanta vasarinā BW. 8973; 12586, 8 Sasmakā Talsu ap.: odkud se tu vzalo a?

6) lanka BW. 655 Kabilē Talsu ap.: luocks „laņkas“.

7) jentere Angermünde (Ulmann): ieter, ieterit! vok. BW. 23659 Dzer̄vē, Susejā, Dignājā Jaunjelgavas apr.

8) blendu, blenst Nicā Biel. LSpr. I 144, blenzdamies ‘s hořkým pláčem’ BW. 22249 Rāvā Aizputes ap.: blandaũ Jušk. žod. I 215.

9) blank-stities BW. 21205 Ciravā: blānk-sterēti J. nebo blānk-ti ~ nu-blanko ‘zbledl’ Marijampolē.

10) sklanda BW. 19788 Rāvā Aizputes ap. = pa-sklānda srov. Miež. 173 ~ pa-sklānda Ds., Užšpaliai, Jušk. žod. I 165 b. sub verbo atšlajē ~ paslāndis, -ies Joniškis „část zimní cesty úhledně zametená smetáky, kluzká“ (= pa-siautā Tverečius): sklendžiu.

11) kvůli matce at-linguoja BW. 23547 Alsvāngā = at-lingúoja Ds.: liguot.

12) kanc-inā-t ‘vypátrat’ v severozápadním Kuronsku Biel. LSpr. I 145 = litev. kan-k-in-ti ~ ken-t-ēti.

13) kurs. lanktes Ulmann: laņktis Kv., Kēlmē.

14) denktṣ „silný“ O. Bartau (Ulm.): dencis „malý, zavalitý chlapec“ (odkud?).

15) kurs.(?) duncis = dūcis P. Schmidt’as ‘takový nůž’.

16) guņģis ‘zakřivení’ v Kuronsku (Ulm.): litev. guņga ‘hrb, boule’ ~ gugā, g. sg. gūgos „totéž“: gauņ-aras.

17) vingr-ums Aizputē (Ulm.): litev. vingris „vingis“ Joniškis.

18) vink-alāt „potulovat se bez práce“ Ēduolē (Ulm.) z vi-n-k: vỹk-ti ~ vaik-ýti.

19) rantēt „porazit strom“ Dundangā (Bezz. Dial. 174): rantýti ~ ręsti ~ rāstas = lotyš. ruoti Saukā.

20) blezdelinga Bezz. Ueber die Spr. preuss. Lett. 144, pokud ovšem nejde o přetvořené slovo podle litev. blezdingā a lotyš. bezdelīga.

21) Dincis nom. propr. Bezz. l. c. 146:? Zda jsou vanga, venga (Ulm.) známa v Kuršē, nemohu vědět.

58

Meite (P. Š[midt’as]), riñda P. Š., sence Oppekaln, skrañda P. Š., ceñšūos P. Š., balañda P. Š., bañga P. Š., treñkt jsou známy velmi daleko od kuršské země, a proto je těžké považovat tato slova za „kuršismy“. Některá z těchto slov by mohla mít n místo m. Meite se svým přízvukem vůbec neshoduje s litev. meñtė Kved. nebo mentė, acc. meñte Skāpiškis. Seinai; cf. a̯lu m ė s t i „meñtēt“ Joniškis, Vadōkliai. Lot. mēnte (: mieturs = mentūris Ds.) je s největší pravděpodobností přejato z finštiny nebo z příbuzných litevských jazyků; srov. fin. mäntä „máselná tlouk“. – Treñkt ‘hnát’ bėgu se neliší od triek-t = treñkti? Lot. treñkt by mohlo pocházet z balt. trem-k-: litev. trempti „srážím“ ~ iš-tremti „vyhnat, poslat do vyhnanství“ J. žod. I 653: trimù „třesu se“ Ness. Wb. 115.

Riñda = litev. rinda (Daukantas) z *ri-n-dā ~ ir. rind ‘constellatio’ Walde 436: lot. riedu, ridu, rist ‘řadit’ (srov. lieku, likt) ~ srb. rěd, réda ‘řada’ = litev. *riñdas: rinda, -õs, riñdą (Dusetos, Skāpiškis) „roční letokruhy dřeva, rohu, podle nichž se počítá stáří stromu či zvířete“ [kelmo medžio riñdos = žem. kar̃tos = слои]: kořen rei-d(h)-: rei-v- > litev. rievė rievę Aist. stud. I 8738 [: Jušk. ž. I 235 ~ rivē = žem. rivė < rievė] stang. rāw z roi-v-: střhn. rihe ‘řada’ z i.-e. *rei-kā ~ litev. rikià ‘řada’ Daukša: rei-g(h) > žem. viskas eit pa-reižiu „všechno jde spořádaně, jak má“ Kved. = lot. pa-reizi: rei-s- > střhn. reise ‘průvod, cesta’ z roi-sā: rei-dh- > stn. rītan ‘jet, jezdit na koni’ ir. riadaim ‘jedu’ ~ litev. riedù, riedėti ‘kutálet se’ Jūžintai = rietù rietėti ‘tamtéž’ Dusetos < rei-t-. Lot. riñda lze vysvětlit jedině jako výpůjčku z litevštiny (anebo snad z kurštiny?).

Lot. bañga (srov. lot. buogs ‘zástup, množství“: litev. pra-bangà ‘nadbytek’ Rupestis prabangì ape pianu. Лхр. 618, per bingusias rupestis 1. c. 8324 ~ liga į-biñgo ‘nemoc se zhoršila’ Kved.) je rovněž přejato z litevštiny.

Lot. skrañda, balañda jsou rovněž zřejmě přejatá slova. Skār-ti > sk(a)r-an-dā, bāl-tas > bal-andā, gen. balañdos a balandõs, acc. sg. balañdą a bālandą (obě podoby Duset.) [balandė, acc. bālandę Linkmenės] srov. slov. želǫdb lat. gl-and- ~ βάλ-αν-ος pruské alisk-ande ~ alsk-n-is Širv., lot. galūoda z *gal-andā, pol. łabędź z *albh-an-d-i-, lot. til-andi „tilė“ z kuršského nářečí, val-andā. Lot. balañda by mohlo být kvůli své intonaci převzato z litevské východní podoby balanda [an c равномерно-восходящим ударением]; srov. lot. riñda < rindà, bañga < bangà.

Podoby sence, ceñšūos s indoevropským -n- jako lotyšským nedokážu vysvětlit. Tato slova se do Vidzeme mohla dostat z kuršského nářečí prostřednictvím ventinských, kteří žili v okolí Cēsis. Také Trikātes speñdz „tlačí“ by bylo ventinské slovo.

Když píšete o Kurších, račte znovu prohlédnout lotyšské nářeční podoby s an etc. Ještě jednou opakuji, že článek o starých Kurších je velmi očekáván.

Lot. piñ-ka ‘chomáč’: pīt ‘plést’; cincā „cinká“ ~ cink-slis ~ cim-slis Ulm. (pokud nejde o chybu. Ukazovalo by to, že kinka pochází z *kim-kā), kankars ~ ka-kars, cinkurs Lubā-nė ~ ciekūrzis, en nebo eį?, dzindz-ināt < ging-, (d)zint-ele, cenceres „nohy“ Kurl., blandīties ‘potulovat se’.

O tom, že lot. kert je přetvořeno z *cert podle vzoru – kart, nemůže být pochyb. Podoba *ceĭt je zřejmě známa východním Lotyšům; srov. cēris „drž se!“ BW. 31393,1.

Prus. 2 pl. es-tei 71₂₈ billi-tei 79₃₆ druwētei 67₂ laikutei 55₂₉.

59

[3]

19 17 III 11 m.

Vážený příteli!

Dignaja, jak ukazuje lotyš. vých. Dybnõja (u BW. Tentokrát jsem místo nemohl najít), je třeba číst Dignaja < z pralotyš. *Dubnãja [ub > ib cestou disimilace]. Že se v litevštině bn mění v gn, ukazují nejen dùgnas = lotyš. dubens < *dubņs < *dubn(a)s < *dubna-s, nýbrž i jiná slova; srov. lùbn i os „розва́льни“ Šalakas > lùgn ios Ušpāliai: lùbos ~ slov. lubo.

Že v názvech řek, například v takových jako: litev. Daũgava lotyš. Daũgava, litev. Šešuvìs, farnost Gaurė ~ lotyš. Sesava BW. 381, 11; 19283, 1 var. ~ lotyš. Sese, řeka Bielenstein Grenzen 97 ~ Ses-ile, Privatgut 1, c. 232, Pienaujā, jōs Pienaujā Kvėd., Riet. < *Pein-avī, g. sg. -avijās [srov. řec. μυῖα ~ musia, g. sg. musios Dus.: Vilkaujì, -jōs Vilkaujā, řeka > Vilkav-iškis, město. Suvalcké gubernie] = lotyš. Pien-ava a další, -avā může znamenat „řeku“, s tím zcela souhlasím; je však třeba zmínit, že je možný i jiný výklad. Daũg-uva = Daũg-ava by mohlo být „adjectiva“ se sufixem -o-vo-, -o-vā- (srov. Brugm. Gr. II², 1, p. 204: ai. kẽca-vā-s etc.). Pien-ava by bylo možné srovnat se slov. dǫbrova (Vondrák, Vgl. Gr. I 410), litev. welinuwá DPost. ed. Volteri 97₂₈ (: węlinuwós 173₃₃, wēlinuwą 173₃₀): šun-avā Dieve­niškis, okres Ašmena (zde nejde o život, nýbrž o šunavà), brol-avà, gen. sg. -āvos Dus. (a brolãvoj prisėina sus’pūkyti ‘даже между братьями...’, rus. жидова: bendr-ovės (gen. sg.) pievos Dus. „общие луга = луга общины“ ~ Viēst-ovė, řeka u Kulių, farnost Plungė, okres Telšiai, Kirkšn-ovė, řeka v Raseiniškiai, Gin-ėvė, řeka v Kauniškiai.

Řeky: Bārtuva = lotyš. Bārtava, Blindži uva, farnost Salantai, okres Telšiai, Gerd-auja, farnost Gargždai, okres Telšiai, Várduva, farnost Alsėdžiai, okres Telšiai, Mituva, farnost Jurbarkas, okres Raseiniai, Sandruva, farnost Šidlava, okres Raseiniai (není-li z San+druva), Vid-auja, farnost Eržvilkas, okres Raseiniai, Gard-uva, farnost Baisogala, okres Šiauliai, Ring-uva, farnost Kuršėnai, okres Šiauliai, Kūrtuva, farnost Kūrtuvėnai, okres Šiauliai, Maĩžuva, farnost Linkuva, okres Panevėžys, Liñkuva, farnost Linkuva, Lātava, farnost Troškūnai, okres Ukmergė, Vāduva, farnost Skapiškis, okres Ukmergė, Mituva, farnost Skapiškis.

Lotyš. Dignāja < Dubnāja můžeme z hlediska sufixu srovnat s litev. Lukõjus, jezero ve farnosti Linkmenys (: Luk-nā, řeka ve farnosti Kuliai, okres Telšiai).

„Ni(e)granden“ zní lotyšsky patrně jako Nigranda|e, srov. Nigrandnieki BW. 12866, 3 var. < Nigr-ande: Iv-ande. Alš-vanga je nyní jasná i mně: Alš- z alš(ń)- < alšņa-, nebo z alša- = balt. als-ja-, odkud „kuršský“ gen. pl. alkšu (rikšte) BW. 9778, 1 var. (Dundanga), není-li z *alks[ń]io.

Kurš. Tā ringāja Blintenieces v kraji Gudenieki BW. 15642 v Alšvangě: lotyš. Rīga = litev. rìnga (srov. svilpa < svilpti, rėka < rėkti) ~ Ringys, řeka ve farnosti Pašilė, okres Raseiniai, a v Užpaliai, okres Ukmergė.

Kurš. „s klisnami spangnem“ BW. 14510, 2 Dundangā: spāngas „žábalas“ Suv. Naumiestis.

kurš. siva, centra meitiņa BW. 12314 var. ‘dzedra’ v oblasti Sasmakas, okres Talsi:?

60

Při vplétání 12785 BW. 607 skrundā kurš. meitas lenca BW. 11985 Alšvangā: lankvīti (= la. luocit) „навецать“. {vilk(u) māt(e) jēr(u)s lenc „kerigūsta“ BW. 23566,4 Rinde (Angermünde) kurš. Dzelde (Emboutes par.) > Dzeld-enieki BW. 12684, 1 var. ukazuje, že lie. gēlda „корыло“ je domácí slovo. Tuk-ums, srov. la. Jaudz-umi, název domu BW. 19079; 18314, kurš. sumi…ieraudžija… nuo-skrendušu „zesláblou, uhynulou“ klisničku BW. 19071 Vec-Sieksātuos Āzputes ap.:? skrōnda. kurš. rindāt „bučet = murōti ~ maušti“ BW. 16518 Ventspilī, Vērgale, Rāvā:? Dulenka (gen. sg.?) strimalu kupči BW. 20724 Cīravā Āzputes aps. ~ název domu (?): la. přípona (e|in)-iek(a)-s < -enka-. Tinger-nieki BW. 20949 var. Dundangā < *Ting-ure: tingėti. Dundz-inieki BW. 20949 var.; 20957,3 Dundangā < *Dunga:? vīhante BW 21871,6 var. Ventspilī = vibuot-ne 21871,2:? planda vrstva? (význam není příliš jasný!) BW. 23583 Alšvangā, Ventspilī:? rank-ainis krček BW. 25794,2 Kabilē Talsu ap.:? něm. Runzel < rṇ-d-, la. ruōbs < ran-ba-. Ri-n-dā ~ ri-k-idā „v řadě“ je zřejmě příbuzné s lat. rī-t-e^* „in der Reihe“ loc. sg., rī-tu-s, stnhn. rī-m „Reihe, Reihenfolge, Zahl“ Brugm. Gr. II², 2, p. 710: všechna tato slova pocházejí z kořene rei- „téci“ (: slunce teče, voda teče, dívka se vdává, tākas, tekmē „лужа“) ~ slov. rě-ka, lat. rī-vus. Rozwadowskiho la. ženský rod *ē-dzēris (= ie-dzēris) se již dostal do Brugmannovy Gr. II², 2, S.817; odtud se, lze se domnívat, bude dále šířit i mezi lidmi, kteří neumějí lotyšsky! Locat. sg. vilkė by mohlo pocházet z *vilkēn: véd. Varuṇān-ī f. „manželka Varuṇy“ z loc.; srov. Agnāy-ī „manželka Agniho“ Brugm., KGr. 384, Manāv-ī „Manuova manželka“, přesněji „ta, která je u M.“ Brugm. KGr. 330, 384, Gr. II², 2, p. 514 ~ ai. sūrē duhitā Gr. II², 2, p. 514: Naujokie-nė „Naujōkova žena“ < loc. *Naujokie (srov. svāi-nē „свояченница“ z loc. sg. *svoi „bei sich“: stnhn. swei-n „Knecht, Sohn“, av. XVᵃe-paiťis „selbst“): žem. Paknēnē „Pakniės žena“ < loc. sg. Paknē(i) [nom. sg. Paknis]. *Vilken (srov. Varuṇān[-ī]) by vzniklo z vilke [основа = kmen] + en; srov. aind. kṣām-an „auf der Erde“ Brugm. Gr. II², 2, p. 727??

Přeji mnoho dobrého. Kaz. Būga

[4]

Petrohrad 19²³⁄^III 11 m.

Vážený příteli!

Děkuji za tři nové svazky Tvých studií! I v nich nacházím mnoho nového a poučného. Tvůj předpoklad, že ne každé ēu se změnilo v jau, se mi zdá docela správný. K definitivnímu vyřešení otázky by bylo třeba mít úplný seznam slov s jau a au. Je pravda, že tvarů s jau je mnohem méně než s au. K pjaułai (: accus. pjāulus Vilkaviškis = pjaułūs Kvėd.), kiaułai (: acc. kiāutus ~ nom. sg. kiāutas Dus., Kvėd., Suv.

61

Naumiestis) galima būtų dar pridėti: pliaūtas, plur. pliaūtai Tverečius ~ pliaūtas, pliaūtai Dus. „должен = avilio lenta, durys“, žem. šiau-t uvas „ткацкий челнок“, liáunas, -à „гибкий“, напр. liauni pirštai Kved., Šiauliai, Joniškis = la. launs, žiaunos, -ų Dus. „скулы“, liaukà, -õs liaũką „волна, didelė banga“ Joniškis, šiaurės-vakar. žem. žiaudùs „суровый“, jāura „juodžemys su moliu = pilkoji žemė (= šal-

tá-žemis)“ Dus., Tverečius, Linkmenės.

Сл.-балт. этюды 86: žem. dėves jau K. Jaunius vykládal z *de-d-vēns = skr. dadvān viz Aist. stud. I 64*.

стр. 90 Laidaras [: z izz laj daro Dauk. Būdas 15₂₇, laidars l. c. 22₃₁, srov. Jušk. žod. I 249a, Dauk. Lietuvos istorija I 189, II 169: laidars Jušk. žod. I 310 b] je doloženo pouze s cirkumflexem: laidaras v Joniškis (Aist. stud. I 75). Laidaras je znám pouze v litevsko-lotyšském pohraničí. Intonace naznačuje, že Litevci toto slovo převzali.

стр. 90. Prus. pelanno „ohniště“ vykládám z prapruského pelenā: lot z le < le srov. východolitevské pelenai.

pr. assaran z praprus. ezeran: východolitevské (v okrese Ašmena) āžaras vedle žāmė „země“ (= pr. same V. 24)

pr. glosano V. 778 „ještěrka“ nemůžeme opravit na glodano, neboť záměna při čtení s za d je sotva možná. Čtu glosano: z praprus. glās-enā; srov. východní aukštaitské šānas < šēnas vedle dedù vedù nešù (městečko Dusetos, Šalakas atd.): pr. assanis V. 14 = podzim.

Pr. pelanno z pelenō, srov. clattoy V. 292 < střhn. klette, ladis V. 56 = lād as Dusetų miestelis < lėdas Dusetų Pažiegė, lagno V. 125 „játra“ = ais. *leknā Pedersen Kelt. Gr. I 129, 177, lattako V. 543 „led-žinga“ = ais. *leda-takā, melato V. 743 = meleta „žofa“ Širvydův Dictionarium 457, pelanne V. 37 = pelenai Dus. < pelenai > žem. pelinai Kved., pelanno V. 223 = žem. pēlins „ohniště“ Kved. pēlenas, plasmeno V. 148: plāsmas „létna“ Dieveniškis (v okrese Ašmena) < plesnas = lotyš. pleksna „nárt“.

Pr. au-klextes V. 280 klexto 333, clenan 194 (: klē-tis), pellekis 202 „štít = acies tecti“ [: dlouhý vůz pluje s nataženou pelēką Jūžintai: pēlakas Dus. < pēlekas, pele-maygis 713 (srov. petē-kautai „pastupovací nástroj na myši =past“ Dus.), pleske 253 má e místo ē.

Calene V. 231, kele-ranko 303, sylecke 575, scalenix 703 mají e místo ī: kalinē, keli-rankā [srov. nami-šōstas „statek“ Linkmenės < nama-, blauzdi-kaulis Vadōkliai < blauzdā-, šōnikaulis Vadōkliai šāna-, prus. Crixti Lāiskas < kriksti-lāiskas ~ kriks-ta- „křest“], sili-kē (: slov. slb-db), skal-ini-k(a)-s.

Wilenikis V. 439 je třeba opravit na Eidenikis = eid-inika-.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v elbingském nářečí se le změnilo v la (= lā). V elbingském nářečí před e nečekaně ztvrdlo nejen l, ale také r, s a z.

rē > rē > r'a máme: kraclan V. 118 = východní hornoluž. *krākļai < krēklai ‚prsa‘, raples V. 520 = rāplās Šalakas < rēplēs Jūžintai, ratinsis V. 368, 540 = prae-lotyš. rētežb. Drawine V. 393 ‚dřevěný úl‘ mohlo stejnou měrou vzniknout i z pra-prus. drey-inē [:drēvē ‚dutina‘ Kvėdarna, Joniškis, Salantai] i z drav-inē: lot. draves nom. plur. BW. 18360, 2 var. ~ dravās kuoks 15729.

62

se > sa: assanis V. 14 rus. осень, possi-ssawaite 20= lit. pùs-sevaitė: Semeno V. 752 (= semeno Debeikiai) a seveynis V. 229 ‚chlév pro prasata‘ mají dlouhé ē. Pra-prus. sēv-eina-s ‚suinus‘ [srov. lit. lap-iēnē subst. z adj. lap-eina-]. Sēv-: sū- ‚ʒ‘ = bhrēv- ‚Brane‘; bhrū-.

Nose-proly V. 86 má e z i: nozy 85 ‚nos‘ ~ eina nósį-rakas Dus. ‚hrabe nosem zem a, padá‘. Wissene V. 622 ‚kohout‘ z *vis-inē: s. -ind. višá- ‚jed‘.

Elbingské nářeční ladis ‚led‘, pelanno ‚popel‘: raples ‚kleště‘: glosano ‚ještěrku‘: assaran ‚jezero‘ same ‚země‘ se nijak neliší od litevských podob východních Aukštaitů z okresů Ašmena a Trakai: ladas, pelanai, râples (ragēt < regėti, râtas < rėtas), sánas (< sēnas. V mém nářečí sėnas, ale sanai, sanātuvė, sanýbė), ažaras, žãmė. Elbingské pruské nářečí se velmi podobá litevským nářečím na samém východě Litvy, a to nejen tím, že le, re, se, ze přecházejí v la, ra, sa, za, nýbrž i tím, že na začátku slova se e- mění v a-.

e- > a-: 1. addle V. 596 = ãgla Joniškis ãglā Linkmenės < ēglā Dus. míst. < ēglė Jūžintai = ēglė, 2. asy V. 241: ažìa, g. sg. ažìas Linkmenės ažìa, ažìos Vilkija < ežia, ežios Dus.; 3. assaran V. 60 = ažaras Dieveniškis, Merkinė, až’aras Linkmenės < ēž’eras Dus., 4. asseges V. 572 z *azigis: ažgỹs Linkmenės z ežgỹs. V Salakė říkají jak ažgỹs, tak ežgỹs ‚hřib‘.

Abse V. 606 ‚osika, -y Dus.‘, aliskande 602 ‚olše Dus.‘, aketes 255 ‚brány‘, arelis 710 ‚orel‘, assanis V. 15, aswinan 695 ‚kobylí mléko‘, alkunis 110 mohou mít také aist. a-.

Ar-warbs V. 301 ‚pře-varas‘ by mohlo mít ar- = lot. ar ‚s, spolu s‘ (: lot. sa-varas: durių varai ‚křídla dveří‘ Kved.). -war-b(a)-s ‚-varas‘: vāras ‚tyč k stavbě plotu‘ Dus. durių vāras ‚pás = křídlo dveří‘ Kv. = pa-skāl-ba ‚pověst‘ Kv.: pā-ska-las ‚t. p.‘ Dus. -warbs není = virbas (chybně Aist. stud. I 139⁹).

Místo alne V. 647 ‚zvíře‘ čtu spolu s Jauniem alue (srov. Nesselmann Thes. 5. + Preartue V. 249) = alvē. Alvē je slovo finského původu: fin. alävä ‚živý, žijící; zvíře‘ (~ elo ‚život; dobytek‘). Druhé slovo finského původu máme v pruštině v podobě kal-ēt ‚velmi řídký nápoj (pivo)‘ Nesselm. Thes. 62 (Provin. převzaté ze staré pruštiny): fin. kalja ‚slabé či řídké pivo‘. Alue pochází z *elvē.

Aloade V. 541 ‚Haspe‘ je původem nejasné; je-li příbuzné s lot. el-vede ‚el-vytė‘, pak je třeba opravit na alvade (k v plg. vdro V 667 ‚vydře‘); srov. lit. al-varas ‚převaras‘.

Emelno V. 646 ‚jmelí‘ a esketres V. 567 ‚trn‘ mají z neznámého důvodu e- místo a-. Nemá se číst *ēmelnā? Kvalita samohlásky e v podobě emalas u Širvyda není známa. Srov. však lot. āmuls ‚jmelí‘. Esketres = eskētras snad nemá e zobecněné z nám nedoloženého *erškėtis = ērškėtis Kved. ‚trn‘?

Ennoys V. 158 ‚horečka‘ je snad třeba opravit na eynoys: z ein-āis-a-s ~ rus. иней; k sufixu srov. caymoys V. 105 < *camoys = kam-āis[a]-s: lot. kamiesis Lidén Arm. Stud. 30 < aist. *kam-eisis.

Estur-eyto V. 776 ‚ještěrka‘: ēstūr- z *jēstūr- [srov. eristian V. 681 z jēra- = lot. jērs = lit. jėras ‚jehně‘ Lazdūnai Dieveniškis] = pol. jaszczur (srov. борщ ≥ lit. barštis).

63

Estūr-eitą sufikso žvilgsniu galime palyginti su: pra-šal-iėtis „Fremdling“, gimin-iėtis ‘giminaitis’.

Penpalo V. 770 „pūtpela“ opravuji na peypalo [np by se změnilo v mp] a čtu jako totéž slovo jako litevské piepala Baisogala (srov. Aist. stud. I 82²⁴). Aist. tvar pei-palā vznikl reduplikací z kořene pel-: pelē „мышь = *серая“ řec. πελιδνός πολιός. Ke stupni reduplikace srov.: vie-versys, vie-versio Debelkiai, Panevėžys „жаворонок“ žie-žulā, -ōs žiežulą Dus. Linkmenys „červená-spaná Tverečius“ (taková ryba), žie-žirba „искра“, Sie-sartis, iēs Siesartį „речка Цесарка“ v Kaunaské, Vilniuské a Suvalkijské gubernii (je jich mnoho), lot. Cie-cere, řeka u Kuršė (: Kerēs-upis, potok v okolí Užpalių), Vei-viržas, řeka v okrese Raseiniai. Lot. pal-pala lze srovnat s gai-galas, vai-vōras „журавина“ (takové bobule), žai-žar-ōkas Jušk. žod. I 649 b. Pra-slov. per-pelo-má obdobnou reduplikaci s pruským werwirsis V. 733 „vie-versys: ve-versys“ Vadokliai: vo-versys, vóversio Vabalninkas ~ voveršis Dus.: vie-versis Linkmenės [zde vyslovují *véveršis, stejně jako dēveris vedle akuz. dieveri], var-vōr-ykstē „Regenbogen“ Butrimonys ~ vai-vōr-ykštis Kv. (k příponě srov. šeimyn-ykštis, band-ykštis).

стр. 92 švendrai = švendrai, acc. švėndrus Vilkaviškis: švėndrė Dus. (en > in).

str. 97 žāsis „гусь“ jsem na vlastní uši slyšel asi desetkrát v Zasėčiai (деп. Засец, Дятловской < XVI amž. Здетела, Слоним. у.): žāsis, iēs nom. pl. žāses, g. pl. žasū. Zasėčiai je rovněž pruské jméno; srov. litevské Жосама, řeka v okolí Veliuony (k příponě srov. Vės-etā, řeka protékající kolem Upytė v okrese Panevėžys, Vēr-etos, řeka v okolí Ylakiai, ve 13.–17. století Dus-etā, řeka, dnes Šventoji u Dusetos)

Pr. Weware = vēveris vēveri Taurāgnai (Aist. stud. I 62¹⁵), Linkmenės ir vietomis Dusėtiškiai (mānā dēveris < *dieveris kaip vēveris).

стр. 99 *drēvis s dlouhým ē neznám. Drēvē Kv. Joniškis Salantai: drovē drōve ‚dutina‘ Skāpiškis.

стр. 101 la. gliēmēzis lze kvůli své koncovce srovnávat s litevským glēmēžius Dus. „hlen“ (silkės aptrūktos glēmēžium).

Стр. 104 Pr. naw-an(a)-s I Kat.: neuw-en-en II kat. = la. ryt. slyd-ōna- BW. 13597, 1: la. žem. slid-ena BW. 13597.

стр. 109 la. šlau-b-ums „отлогость“: + pa-šliau-nuš „ukosný“ Jušk. žod. I 557 a ~ la. liki ragi, šlauni sāni BW. 28923 slauni sāni l. c. var., slauniem sāniem i. pl. BW. 28956 < šlau-na- [> Šlaunis, upė Rietavo par.]?: kle-v(e) ~ k’le-j(e) > šliei šlaitas: kel(e) > ahd. hald ‘geneigt’.

стр. 111 la. atvēžēties. Totéž znamená i litevské at-si-vēdėti Tverečius.

стр. 121 la. klaips. Širvydův kliepas „bochník chleba“, který nemohl být převzat z хлеб, ukazuje, že i la. klaips by mohlo být domácí slovo. Finské leipä lze vysvětlit pouze z litevského kliepas, nikoli však z germ. hlaiba-

Стр. 125 Plikšas ne iš *plik-sa-s, bet iš plik-šas, plg. varg-šas, gōb-šas, gūd-šas > gūčas, stit-šas > stičas, gint-šas > ginčas, trīd-šas > tričas, drib-šas etc.

Стр. 16 dumjū < dm-. Dumjū může mít také i.-evr. u; srov. ϑύελλα skr. dhū-ka-s ‚vítr‘.

стр. 18 Vedle ungurys (: prus. angurjis) máme také ingurys Dus. Kupiškis (Aist. stud. I 109) Vyžuonos (in může být také z en).

64

Str. 19 grumėti ‘hřmít’ Kv. může mít také u z i-eur. u; srov. grūmoti ‘vyhrožovat’ Kv.: grū-džiu, grąusti ‘hřmít’: nu-gramėti ‘s rachotem se někam propadnout’ ~ βρομ[ῆ]: garmė-ti ‘jít s hlukem a rachotem; propadat se do propasti’ = *βρομῆ: grum-džiu ‘vyhrožuji’.

str. 32 vėveršys: vė- z živé řeči vůbec není doloženo (viz výše). malatà Dus., Linkmenės, Jušk. žod. I 426ᵇ ‘žluna zelená’: meletà Квед., Курш., Širvydas = monomo: tenemo = gàrbana ‘kudrna’: *gerbenė > gerbenėtas Dus. ‘kudrnatý’.

str. 91 vėšelas je nelitevské slovo; je vypůjčeno z rus. вёшало ‘lešení, oplocení různého druhu k sušení něčeho’. Půjčeno z takového běloruského nářečí, v němž š přechází v s: vėšalo > vėsalo > litev. vėsėlas. K š, ž > s, z srov. přejatá slova: pažaras ‘požár’ pažytkas ‘užitek’ < пожитокъ.

Přeji vše dobré Kaz. Būga

[5]

Mósėdis (starožemait. May-sedis viz Bielenstein, Grenzen…)

26. prosince 1911.

Vážený příteli!

Děkuji za dopis! Myslel jsem, že před Vánocemi už budete pryč. Domníval jsem se, že jste byl ve Vilniusu: ve „Viltis“ bylo oznámeno, že budete přednášet o baltských jazycích. Váš dopis s Mülenbachovou adresou jsem dostal. Provinil jsem se tím, že jsem až dosud mlčel.

Jablonského adresa: Гор. Брест-Литовск, мужская гимназия Преподавателю И. О. Ябл.

I já nyní pochybuji, že by ps přešlo v pš (srov. vapsà ~ vapsvà, gen. sg. vãpsvos Dus.). Zdálo se mi, že ėpušis, gen. sg. ėpušies (říká se také ėpušė. Srov. šėrdìs, -iẽs, šėrdį i šėrdė Dus.) pochází z *ėpšis, gen. sg. *ėpšeis. *Ėpšis dostalo u podle pušis, iẽs. Ėpušis, iẽs by mohlo pocházet i z *ėpušis, iẽs s š podle pušis. Gen. pl. ėpuš-ų (~ puš-ų) a ėpušių. Ėpuš- z ėpuš- (podle puš-) má takový vztah k eps- (srov. lotyš. aps-e), jako els- (elks-nis < *els-nis, rus. лешина < els-) a elus- (srov. germ. aluz/s- rus. ёлха < *eloxa).

Anykštėnai říkají kl’ėvas (s širokým e) právě tak jako jėvas, jėknos, kėvalas. l’a od le v příponách rozlišují všichni východní Aukštajťané: kėlias, ale acc. pl. sáules nebo sáulas. K’elīavo = anyk. kupišk. keliōᵃvoᵃ. mėzliava ~ gãniava nebo (jinde v Dus.) mėz-l’eva ~ gãneva vedle devýni (d je tvrdé. Dus.). Kupiškéňané, kteří vyslovují apjōᵃkoᵃ „oslepl“, *kl’ōᵃvas nevyslovují. Kupiškėnų kl’āvas nebo kl’ėvas (jak tomu skutečně je, dnes nemohu říci) lze vysvětlit jen z kl’ėvas: ā začalo přecházet v ō tehdy, když už se l’a změnilo v l’e. Místo apjōᵃkoᵃ *apjėko s oᵃ z *ōᵃkoᵃ. Apjāka (Dus.) s a z āka nebo z pradušetského préz. apjankù (> *apjunku): východní mluvčí uměli rozlišovat jan od en: vėrpja-n-ti > vėrpjunt Dus. vėrkja-n-ti > verkjunt Dus., ale sarbintà z serbentà ‘rybíz’.

Vedle apjāka říkají Dusetané jėvas, jėknās (někteří vyslovují také ėknās, dokonce i āknās): e není ani široké, ani úzké. Jėvas a jėknās mohou mít i.-eur. e. Vedle kl’ėvas

3. 599

65

Obyvatelé Dusetos říkají pouze kel’āvā (važ’āvā atd.), kde ’ā stojí místo očekávaného e z infinitivu kel’āutē (t střední tvrdosti), fut. kel’āusū. Přízvukové ’a se nemění v ’e: jai d. s. fem., jām d. s. msc. šiai ~ šiam Dus., arkliām d. pl. Jāi, ale vāl’ei Dus. Accus. pl. val’as, dvasias, nom. sg. valia dvasia Dus. Gāneva Dus. (n měkké).

(„Není tu, kdo by) dāra“ je nom. pl. part. od daras. Srov. „není tu, kdo by dāras“.

V samotných Linkmenys neslyšíme: tak se mluví v okolí Kaltanenů a t. āgla je ’āglā: obě a mají stejnou délku (средней долготы). Prāšam se nerovná ani Linkmenyské podobě „mes (būlbas) kāsam ‘копаем’: prāšām (ā střední délky), ale kāsām.

G. s. širdēs u obyvatel Linkmenys může mít, jak ukazuje širdēs ve farnosti Tverečius (vedle pìrčiēs „pirts“), baltské -es; srov. Daukšovo širdēs.

O tom, co Bezzenberger říká o Trautmannově gramatice, nic nevím: tuto recenzi jsem neměl možnost číst.

Taková přídavná jména (adjectiva), jako la. led-uoja- ‘ledový’ BW. 13268¹, 25 var., celm-uoja- ‘z pařezu’ BW. 19604 var., dūm-uoja- ‘zakouřený’ BW. 14594, naiz-uoja- ‘nežuotas’ BW. 16278, diev-uoja- ‘božský = dobrý’ BW. 12409, 1, nebyla kdysi cizí ani litevštině. Sufix -uoja- nacházím zatím jen v místním jméně Kaln-uoja-i (Pruská Litva) = ž. Kaln-ūjai (okres Raseiniai, kde se říká dūna < dūona).

Kaln-uo-ta-s: *Kaln-uo-ja-s = apyn-ō-la-s ‘хмельник’ Kved. Riet.: apyn-ō-ja-s ‘t. p.’ Mósėdis, Salantai (nářečně: apynuos, g. sg. apynioję).

Jestliže ruinis, ruišis pochází z ie. *rōinos, *(w)rōikōs, jak potom chápat vārna vedle vārnas? Až dosud učenci jen tvrdili, že vārna pochází z ie. *wōrnā (ale *wōrnōs); srov. vilkė vedle vilkas: ie. wǝkʷyē, ale wī̆kʷos.

Srov. zuikė ‘зайчиха’ vedle zuikis. La. astuotais, jak ukazuje telšský žemaitský aštōnc (ōn není docela dlouhé), g. s. aštōnta (ōn je zcela dlouhé), bude pocházet nikoli z pra-la *astuontas, nýbrž z *astantas. Telšský aštōnc (главное ударение на первом слоге. Mósėdis, Skuõdas, Salantai), jak ukazují dūmblōs „bahno“, sunkōs „těžký“ (první přízvuk je silnější), mohl vzniknout pouze z *aštantas; srov. rōnkā, acc. s. rōnka, dąngōs ‘nebe’, krōnta „берег, kraštas“, pa-šōnkōs ‘žaludy’.

Žemaitské aštāntas spolu s la. astuotais ukazuje, že ie. „ō + n + Cons“ se už v praslovanštině změnilo v „ō + n + Cons“, odkud „ā + n + Cons“. La. dial. *astūtais a litevské spisovné aštūntas jsou novotvary od astuoni = aštuoni. Aštāntas + aštuoni > *aštuontas > *aštūntas > aštūntas.

Vilkui < *wī̆kʷōy: vilkais < *wī̆kʷōys = tū ‘τῶν’ < *tōm: aštāntas < *oktōntōs. Že s. -ind. vṛkais bylo *wī̆kʷāis, je nemožné dokázat. Není dostatečný důvod považovat λύκοις za novotvar vzniklý kvůli domnělému baltskému *vilkais < *wī̆kʷāis.

Aštāntas spolu s vārna ukazuje, že ruinas, ruišas nemůže mít ui z i.-eur. ōi. La. gen. pl. tuo, *vilkuō > vilku snad přece jen nevzniklo z prala. *tan *vilkān? *Tan ‘τῶν’: tū < *tun < *tuon = vyrai d. s. Debeikiai Vabalninkas (Jaūnius): vyrui < *vyrui.

Pochází la. tuo ‘τῶν’ z *tuon, v němž zaniklo n před zkrácením uon na un? Lotyšské nářeční astūtais by naznačovalo, že uon se zkrátilo před změnou an, un atd. v uo, ū atd. Jak se to Tamstai jeví?

Na článek o Kurších velmi čekám. Tato otázka mě velmi zajímá a sám jsem už něco málo shromáždil. Valtaiki atd. může být místo *Valtaīti (z *Valtaiši, stejně jako žem.

66

jaunėkātė ‘mládenci’). Říkají kurští Lotyši vedle pairīt ‘pozítří’ také muims < mums (zem. acc. pl. mōmìs, i. pl. mōmìs: i je úzké a m před i měkké). Považujete taková slova jako lotyšské sklīdēt za kuršismy (cursismus)?

Jedno či dvě slova telšských Žemaitů s ui by mohla být pozůstatky kurštiny. Srov. paukštuitis Mósėdis, Ylakiai. Kuisis ‘komár’ (-i- úzké. Kártės ‘kārtis, ies’ — i otevřené = ē) Mósėdis, Skuõdas, Salantai = prus. cussis. Od pruských Litevců? Ness. Wb. 302 puikỹs z okolí Klaipėdy a Kópů (Nehrung), získané od Kuršů? = pūkỹs v Tilžė = pūkis < puõkis m. Salantai. U pruských Litevců rūinis ‘tuleň’ < kuršské *rūinis z Kópů a Klaipėdy < *ruoʹnis = ruonis. Šliuizis РфВ. LXVI 231 — telšský žemaitský < kurš. *šluʹzis, g. s. *šluʹža = *šluzis: šliužas ‘koník’ Ds.

Nejsem si jist, že všechna tato slova s ui jsou „kuršskými“ pozůstatky. Kuisis se říká také v okolí Saločių (okres Panevėžys) na Mūše, nedaleko Bauškė. K paukštuitis lze snad přirovnat název městečka Meszkucie (okres Šiauliai, přímo jižně od Mintauji) — Meškūčičiai < *meškūitis ‘medvídě’. Puikỹs, rūinis a šliuizis by mohla být kuršská slova: znají je pouze sousedé Kuršů.

Pozůstatky kurštiny v okolí Mosėdisu snad jsou, ale dosud se mi je nepodařilo rozpoznat: jen zřídka se tam dostanu do styku se Žemaity. Chci tam přijet příští léto. Budu-li mít více volného času, dozvím se více. Jsou tam některá zvláštní nářečí. V Mosėdisu říkají: ōžūols ‘dub’ (druhé ōu je přízvučné — gestossen — a téměř stejně dlouhé jako první), žõušės, g. s. žõušėis (první přízvuk, třebaže krátký, je však důležitější) „žāsis, žāsiẽs“, žõušū „hus“, vỹrų „mužů“ (u úzké: ale dô vỹrō — u otevřené), kõu „co“, ānõu „ono“.

V Salantuosẽ říkají: ōžouls, žõsės (ō je téměř dlouhé, ale ne tak dlouhé jako v accus. žõsi: i úzké), g. s. žõšėis (ō středně dlouhé, ne-li krátké), žõšīm, vỹru (ale dô vỹrō), kõn, ānõn.

Telšští Žemaité mají dvojí krátké u a i: úzké (узкое) a široké, neboli otevřené (открытое) [píšu: u a ō, i a ē]. Obyvatelé Mosėdisu a Salantů říkají:

sūnõs n. s. dô sūno, tris sūnus acc. pl. dõgnõs „dno“ (ō středně dlouhé), dô dõgnō, tris dõgnùs tõ ‘ты’, sõ ‘сү’, c’ nõ „nunc“, tūs „тех, туо̃с“, ānùs acc. pl. šiūs acc. pl.

šēs ‘съ’ ale ši ‘си’ āķēs „глаз“, ale āķis n. pl. āķis ac. pl., āķi acc. sg. āķē i. sg., dvē āķē

āš tōriō, tō tōri (reflexivum tō tōrỹs)

ìt, ìkì, lìg, nō-gì v. nō-gìs ‚nunc‘

Úzké u a i vznikly z baltských ū a ī.

tūs vỹrus < balt. *tūs vỹrūs

vẽšus syny < višūs syny

(dō) sūno je novotvar podle (dō) vẽrgō; srov. nom. pl. sūnā (ā je delší než ū) a stejně tak vergā.

Acc. sg. sūno je novotvar místo sūnu, jak uvedl Daukantas. Daukantas vždy píše: sunu, alu, midu, medu, amžiu, ale dô sunō, medōmi atd. Accus. sg. sūno má ō místo u podle i. sg. sō sūno, n. ac. du. dô sūno. U accus. sg. āķi je i. sg. sō āķē [první přízvuk přeskočil na praepositios], n. du. dvē āķē.

3*

67

tō, sō, nō jsou baltské tū, sū, nù. ši = la. ši: řec. ἰ slov. cu.

ale šės = la. šis

ãkis n. pl. < *ãkis, akis acc. pl. < *akís, āki acc. sg. < *āki < āķi. sō akê = Dus. sū aki < *aken (podle saulė, pelė).

(dvė) ākė z baltského (dvei) *akei namísto *akī podle *dvei peleí.

tō tōri < turī: reflexivum tō tōrýs. Vedle sūno říká také sūnomi < *sūnū-mí.

Akuz. pl. a instr. pl. mòmis jōmis < mumīs jumīs: východní hornolitevské mumi jumi akuz. a instr. pl. I. sg. mōnė-mí, instr. pl. trėmės ‚třemi‘.

Akuz. sg. mōnì, tavì, savì = východní hornolitevské (Dus. etc.) manì, tavì, savì < manī atd.; srov. akuz. pl. mumi ‚nás‘, jumi ‚vás‘.

Lig proklize z lýg.

it asimilační cestou z *ēti (srov. iti-n „dobrý“) < *itī (srov. kvedarnské tý-toks „jakýpak“), jako iki z ēki < *ikī.

nō-gi srov. Dus. argī < *ar-gī.

V žemaitské prajazyce byly na konci slov stále ještě dlouhé nejen ū, ī, ale také ā, ē. Žem. vārna, ale nom. sg. neutr. pėrmō ‚dříve‘ = Dus. pirmà, mōn čė līnksmō (ne *līṅksmō, kdyby šlo o slovo kmene u) vedle nom. sg. fem. līṅksmà. Nom. pl. kãtės z *kãtiės (srov. saulė ~ pėliė), ale akuz. pl. kãtės < *katēs.

Akuz. sg. vārna, šãka, ale instr. sg. vārnō, šãkō. Srov. hornolitevské vārnā|ū: vārnā|ū.

-ēn, -ēn dává jednotně -ē: saulė akuz. a instr. sg., pėlė akuz. pėlė instr. sg. V akuzativu sg. mají telšští Žemaité -ē, nikoli -e, protože ve dvojslabičných slovech typu tri- se každé -e změnilo v -ē (otevřené -i). Srov. vok. sg. výrė, Dėivė; estė 2 pl. préz. (u Valančiauskase) nebė-bōva (ō střední délky).

Z několika těchto náznaků můžete usoudit, jak důležité jsou pro baltskou srovnávací jazykovědu nářečí z okolí Telšiai.

V Mósėdy říkají: kėistė ‚měnit, měnit‘, tėistė ‚prostírat, tięsti‘ a tėistė „táhnout, tęsti“.

V Salantuosę říkají: kėistė, tėistė, ale tėstė. Kėisōs, g. s. Kėisa ‚kočka, kęsas‘ Mos. = kėsōs, kėsa Salantai. tėivs, fem. tėivà Mos. = tėvs, f. tėvà Salantai = tėnvs, tėnvà Kvedarna = la. tievs.

Telšští Žemaité nazývají lotyšskou zemi Kōršōs, g. sg. Kōršā a její obyvatele kōršėninks, plur. kōršėninka. Kuršas ~ kuršininkas.

Žemaité z Mósėdis a Salantů znají následující Kuršō městečka: Grāmse, g. s. Grāmzda = něm. Gramsden. Nygrōnc, g. s. Nygrōnda = „Niegranden“ Vūožpūtis msc. < *Ōžputis < pražemaitsky *Āžputis = kurš. Āz-pūtis „Aizpute/is“. Buotė, dvůr = něm. Bahten. Vėrga < pražemaitsky Virga = kurš. Virga Pāur-ōpė, město ~ (část Rucavy?) Lėipūojė, loc. s. Lėipūojė = kurš. Liepāja Řeka Mósėdis se nazývá Bārtōva < Bārtuva. Jakou intonaci má v kuršském nářečí?

Jméno Rigy u telšských Žemaitů Riṅgā, g. Riṅuōs, acc. Riṅga (v akuzativu je kmen delší než v nominativu) je zřejmě kuršské slovo. Kuršské Riṅga > žem. Riṅgā. Žemgalské Rīga > aug. Rygā.

68

Kuldiga „Goldingen“ se ještě v 16. století (viz Спрогис словарь др. жемойтской земли) litevsky stále nazývala Kuldinga.

Mockвá se v litevštině (Dus. Mósėdis) mění na Maksvā: sk+Cons. > ks+Cons. -isk- > -išk- (В Сл.-балт. эт. 54 сл.): twjβka „blýská se, svítí“ Mielcke L.-d. Wb. 304, blyβkėti „jiskřit, třpytit se, lesknout se“ l. c. 129, wikβwa „červená drobná tráva, ostřice“ l. c. 329 ~ wikβris m. ‘sečená tráva’ l. c. 329 z *višk-và ~ *višk-rìs. Dus. viksvà je novotvar (~ *visk-vā: *viskā = vaps-và: vapsà). *Viskā stojí místo *viškà se -s z příbuzného rodu vizgā Kvėd.

Po jiných samohláskách (ne i) se sk nemění v šk; srov. vóskurnoti, éškà, préškas, pléškė, maskatuoti, láškana, lùškis atd.

-sk+Cons. se muselo změnit v -ks+Cons. Toto -ks- se stejně jako i.-eur. -ks- muselo změnit v -kš-.

Tràškana Dus. se š z trekšti < *trēks-tei < *trēsk-tei (pol. trzaska).

Pūkštė pā-pauškas (: pol. pysk) ~ pūkšt < *piūsk-ti

Taūkšti „žvanit“: taūzyti

tėkšti ~ taškas. trūkšt ~ truška 3. os. préz. (τερύσχω) pliaūkšti: pol. pluskać.

Šermukšnis msc. může pocházet z prabalt. šermusk-nis: slov. -ъха < -us-ā. Dus. ališk nys ‘olše’ může pocházet jen z *alis-nis: z alisk-nis by vzniklo *alikšnis.

*Alis-nis ~ olše: pruské alis-k-andē = slov. čermъx-a < -us-ā: *šermus-k-nis = úos-is: germ. as-ka-.

Rezgū ~ rēgztis m. srov. lat. res[c]-tis. Mezgū ~ megztuvė Ds.

Veizd-ėti (srov. der-ėti > der-lùs, tū-k-ti > tuk-lùs, jemù > *pa-jem-lùs > pajemb-lùs Kv.): *veizd-lùs d před l se mění v g (pol. handlować > Dus. angliavóti): *veizd-lùs > *veizglùs. Metatezí z *veizglùs vzniklo veizglùs РФВ.

Slov. -skn- > -sn-, kdežto baltské > -ksn-, odkud -kšn-: Бльс[к]нѣти ~ litev. blikšnóti, neznamená snad [to], že se osel zbavuje své srsti odřením? A což, není to snad neštěstí?

Zogr. Leskien Hd.⁴193 = atā-rišā Ds.

разд-рѣшити… отъ жзѣ = iš-raišyti. Srov. Slav.-balt. et. 69¹.

Rus. муж-ило: муж-[б]ло РФВ LXV 402 = prus. krup-eyle: s.-litev. deiv-ila-s „božská soška, идол“.

Ц.-сл. агн-ицъ: агн-ыць = pol. dial. pal-ic: pal-ec, palca = jaun-eika „mladší bratr“: jaun-ikis = jūod-eikis „černá krvavá polévka“ Linkmenes: juod-ikis „název mince“ = Nam-eikis příjmení: Nam-ikas ‘tamtéž’.

Bělorus. коро́ба: rus. ко́роб = воро́на: во́рон.

Skr. kljūna ‘německy Haken, Krampe’: kljūn ‘něco zahnutého, křivého’ Berneker SEW. 529 = kl’ēiva „křivonohý“: kl’ēivas příd. jm. = kvaiša ‘hlupák’: kvaišas ‘hloupý’.

Rus. воло́ца ‘člověk, který se bezcílně potuluje’ Dalь I³ 581: волоку́ = lot. luõža: lit. lendì.

Bėgėtė (bėgti) srov. δρόμῳ θεῖν ‘běžet’, бегом бежать je 1. os. sg. z *bēg-tē (obyvatelé Dusetos říkají bėgti bėgu); srov. Širvydovo (Dictionarium 1713): plaktė „bič“ 25ᵇ (~ plaktę plakù), sutek te 44ᵃ, wogte 110ᵇ (~ vogtę pāvogė), gulte 131ᵃ (~ gultę gūla), patepte 252ᵇ (~ teptę tēpa).

69

La. ryt. olūts turi t iš v; plg. āt-luša K̇vėd. iš *āt-vuša vietoje āt-uša (ir taip sako) su v iš āt-vaša ‘la. atvase’; Telšių par. vōnšōs, g. vōnša > ryt. aug. *vūšas, iš kur lūšas (Vadōkliai) greta su ūšas, vamzdis > ryt. aug. *vuⁿzdys > luⁿzdys Dus. Kamajai.

Tekė-ti: tekė-stos, ėsty „vdát se“ Linkmenys = ženyties < „ženit se“: žený-stos Linkmenys „svatba“ = germ. bevanō-n „sloužit“: bevanō-sta m. r. „služba“ Fick III⁴ 177.

Letos na podzim jsem byl ve farnosti Ciskodas (12 verst od Rēzekne — Режица), abych zkoumal litevskou kolonii. Při zkoumání litevského nářečí jsem si zapisoval také to a ono lotyšsky. Zde je několik příkladů (zda jsem dobře zaslechl, za to nemohu dát hlavu na špalek): màrga „dívka zralá k sňatku, od první menstruace“, mirdzinuot „mrholit“, leitins kai mygla slacinōj, patmal’as „mlýn“, místní jména ~ Cyskods, Vil’āni, nu, Gal’āni, -nu, Varkl’ōni, -nu, Rykova, Bykova, Drycāni, nu, Malnova, Lubuons—ēžeras, dīndōrzs ~ klāvs, V̄orkova, Raznas uzars, řeka Maltas, ai vanagi, vanadžēni! vok. (v písni), pymu, pylñs, zeml’i „dolů“, myl’ti, aviša „malina“, sēni laiki, ale vacs cīlvāks; malny muni kumelēni, kai yudēna vogul’ēni; gen. pl. žūsu, ziv-u; syvāns, ale šīvenēnš, šīvenu jīmti, pyrmu dīn l’audavēna, caturdīn, sasdīn, ovu boltas kuojas, lyku lyku gal’vēnā (sc. věnečku), meita dzaltuohim motim, munu vainūku atpakal’ atnas. Kam jsi položil věneček? Lyku… na klín. Naišu tautēnuos bez buol’ēna. Natak spūl’ēite, bez skrīmestēna. garvilce „duha“, carmuška (= v Rēzekne čermyuška), dzil’tēne, kuormi „střeva, budova“ z pralat. *kārmi < prarus. *хорми „palác“.

V Ciskodas jsem byl jen čtyři dny. Přízvuk jsem se neměl kdy pořádně naučit. Zatím mě více zajímala litevská než lotyšská nářečí. Lotyšské i litevské nářečí se mi jevilo jako velmi zajímavé: hodlám tam příště jet znovu.

Ještě o Kurších.

Nejdůležitější rysy kurštiny nacházíme ve slově *Santace = litev. san-takys: potok u Sentatze, kde se stékají dva potoky, 1422 m. Bielenstein Grenzen 452.

Kuršský bruk Bente-pürge 1422, tamtéž (eyn brok Sate-purve 1439, tamtéž, s. 455.

kurš. potok u mostu Grynde 1422 m. l. c. 452: litev. grind-inyš ~ la. zemg. grīda.

Kuršské Kandamer Vytzen sture, tamtéž, s. 453.

kurš. Cantimas 1387 l. c. 450, 1439 l. c. 455 ~ Cantyn 1290 l. c. 440.

kurš. Mames-pintes l. c. 477 ~ prus. pintis „cesta“?

kurš. Svente názvy statků pod Zabeln a pod Matkuln (oba nedaleko dolního toku Abanu) l. c. 344.

kurš. Dzintere l. c. 282²¹⁸: litev. Gintara, řeka.

{ potok Zynthere 480

kurš. Wanderen 1253 m. l. c. 233.

kurš. Stembre 1386 l. c. 450: la. zemg. stiēbrs „stéblo“ ~ žem. stembrai „druh rákosu“ Mosėdis.

kurš. Venzava l. c. 195. 198.

70

Kurš. Alš-vanga (Biel. Grenzen 206) pochází z *Alšu vanga: *Alšu z *alš(ń)juo „olší“. Alšu: *alsnis (> al’ksnis) = krašu Biel. Lett. Spr. II 4: krãsni-, srov. gen. pl. zvaĩžu l. c. II 32 ~ *zvaizne.

Kurš. Alšu muiža = Aĩkšnių (panský dvůr).

Kurš. levanga bude lev-vanga z ievų vanga.

Jak se Vám zdá, je v baltské zemi něco keltského, jak chce A. Šachmatov (AfSPh. XXXIII 51 ff.)?

Mezi jinými ani v následujících názvech nenacházím nic keltského: Nė-munas l. c. 77 (srov. оз. Муна ~ застенок По-муне nedaleko jezera Dykšnykšcio a řeky Dysny. Okres S̆venčionys. Srov. He-vapda: Vãrd-uvos řeka u Alsėdžiai = не-веда: Вед-epa prus. Wedera Wedir lacus Ness. = Ne-vėžis: Vėžio řeka Kvěd. p. Не-коча > > žem. Nãkačia (zde říkají na-žinau): Ком-pа = Не-мокшита озеро: jezero Makštýs), Лучеса l. c. 79 = Laukėsà přítok Daugavy u Gryvy, lot. Riga l. c. 81 = riņga ~ Riņģys potok u Ušpaliai.

Snad ještě zůstanu v Mosėdis. Prosím, pište na tutéž adresu. Přeji Vám vše dobré do nadcházejícího Nového roku.

Zůstávám s úctou Váš Kazimieras Būga.

[6]

Mosėdis. 8. ledna 1912 (21).

Vážený příteli!

Výraz Dusetštíků a kupiškénů kl’ėvas (otec) chápu jen jako praslovanský. kl’avas; srov. lotyšské klava. Z praslovanského *klėvas bychom v Dusetách očekávali *klėvas, v Kupiškisu — *klāvas. Jak se v Dusetách vyslovuje kupiškénské lėpinu, (iš)lėpęs, to bohužel nemohu říci (už si nevzpomínám).

Dusetští říkají: lėkia, slėgia, plėšia, tęsa, lėidas, plėkšta, klėtys množné číslo, glėbja jednotné číslo, lãidžiu, plãisėt=, ale lėpšys „taková houba“, tãvo aũsys nu-l’ėpę („visící dolů“) jako u prasat ~ l’ėpštų l’ėpti, l’eipstų juokù „smíchy se hroutím, nemohu se udržet smíchy“ (srov. leipti u Jušk. slov. I 422ᵇ, 500ᵇ), bl’édis, -ies „škoda“ (srov. Лхр. 208₁₂), gl’eizoti „praskat“ v Linkmenys.

Bl’ėdis, je zřejmě slovo lotyšského původu.

Co se týče kolísání intonace (vãrna: vãrnas), lze porovnat také následující řadu příkladů:

Prūs ~ fem. Prúska Kvěd. Rietavas

kaimýnas ~ fem. kaimýnė „ „ „, srov. žemaitské dãktars ~ fem. daktãrė z farnosti Viekšniai „doktorka“.

Telšští ãštõnc, pochází-li z *aštountas, by bylo mladšího původu jako genitiv plurálu vỹru (s úzkým u) < *vyrų < *vyrun < *vyruon. Útõnc by se dalo srovnat (ale ne ztotožnit!) s tvarem Telšských vėnc (gen. sg. vėina) „jeden“ [ė není nosové, tedy nikoli *vėnc!]. Žemaité z Telšiai říkají ãštõunė.

71

Telš. žem. akuz. mn. tūs vyrus, stejně jako Vy, nyní vykládám z *tuns vỹrųns [srov. gen. mn. v mosėdské nářeční oblasti: tũ vỹru vedle nom. du. tõu-do vỹrō] < *tións vỹruons. Akuz. mn. telš. pėktũs vỹrus: rašėnišští žemaité pėktūns-õs [raseinští Žemaité již nerozlišují krátké u ~ õ, i ~ ė] vỹrõs.

Pėktas mergãs Kv.: pėktūns-es m. Kv. = pėktõs vỹrõs Kv.: pėktūns-õs v. Kv. Telšští Žemaité říkají pouze pėktũos-es (múotėris) < piktós-ias; srov. Dus. piktãs-ias. Akuz. mn. telšští Žemaité pėktũsius by bylo odvozeno z *pėktūnsius; srov. telš. žem. skūšti.

Tak se ukazuje, že slova s kmenem na ō měla někdy v akuzativu plurálu dvojí koncovku: -õs a -ōns.

Akuz. mn. telš. tūs vỹrus a gen. mn. vỹru ukazují, že aštõnc nemůže pocházet z *aštuontas. Z *aštōunc (šlo by o velmi nedávný novotvar) mohlo vzniknout aštõnc: *aštōunc > *aštõnc [srov. kąs vėn z *vėin < *veinõ ntr. (srov. telš. žem. neutrum trūmpō) < *viė-nã] > aštõnc; srov. dat. du. dõm vỹrōm < *dōum.

Litevské kuodėlis je, jak se domnívám, slovo ruského původu (srov. dolnoněmecké põukā a ruské < rus. пух. K uo srov. lotyšské duoma, kuoma atd.). Mikkola pokládá finské slovo kuontalo za ruské, mohlo by však být i baltské. Pokud by kuontalo bylo baltským slovem, dalo by se z něj vyvodit, že v baltštině ještě existovalo ān + Cons. nesmíšené s ōn + Cons.

Balt. kānd- > f. kuont-alo: Daukantův akuz. sg. fem. aną tą [vedle msc. anou, tou. Prasmą lotinų kalbõs... Petrapilie 1837 s. 19. Daukantas ve všech svých spisech rozlišuje tą, tj. tā, od tou] < *anān *tān: tūs < *tōns: vilkui: ž. vỹru: pùlti.

S ohledem na všechno uvedené nebude nemožné odvozovat také -ui- z -uoi- < i.-eur. -ōi-. Litevské lūina РФВ. LXVI 225 by mohlo pocházet z i.-eur. lōinā: keltské leino-; srov. co říká Bezzenb. K Z. XLIV 309 (měl jsem možnost si to přečíst ve Vilniusu v Mokslo Draugija).

Nemůže snad být slūnkius „der Schleicher“ odvozeno z *slōnk-? Slūnkius < *slōnk-: slankius < slōnk-: slenkù = lotyš. kluinis: lotyš. klainis srov. BW. 29840: kleinis „кривоногий“ BW. 11308 var. = lotyš. krūilis: *krailis: kreilis РФВ. LXVI 222 = luitas tamtéž s. 226: laitas: liėti tamtéž s. 227 = muitā: maitā: meit-kaulis = puĩšos: paĩšos: piẽšos. = tūlp-in-ti Jušk. ž. I 554a: talp-inti: telpù = į-tumpas (Kurš. v závorkách): tampau: tęmpti = lotyš. tumsa: litev. tamsa: témti.

Problematika -ōi- mi dosud není jasná. Z i.-eur. ōu bychom patrně měli očekávat ū:: ōu > *uou > uu (srov. uoi > uū) > ū; srov. pa-laid-uonas (srov. Лхр. 70. Širvydův Dict. 9, 165, 277, 359 – palayduo) a pa-laidūnas < *-ōunos? Palaid-uō < *palaiduo[u]n, ale gen. sg. *palaidōn-ės > *palaidūn-?

Livonské mändreks, kill, loiga, koidas nemohou být žemaitského původu, neboť podle svědectví Bielensteina (Die Grenzen) Livonci nebyli sousedy Žemaitů: livonská místní jména nedosahují až ke Gramždai. Livonská loiga, koidas musí být kuršská slova. Livonské oi by pocházelo z kuršského ei (, stejně jako u telšštích Žemaitů).

Nejsou snad Kurši zlotyštělí Žemaité? Livonské kill a lotyšské = la. dzilna by ukazovaly, že se Livonci setkali s Kurši–Žemaitskými ještě před zlotyštěním.

Všichni východní Litevci znají pouze kiškį (Salõčiai v Panevėžském okrese, Dus., Širvydas). Telšští a rašėniští Žemaité, západní Aukštaité (Tilžė, S. Naumiestis) říkají zuikis. Zuikis by mohlo být kuršské slovo *zuojekias. Z *zuojekio mělo v žemaitském nářečí vzniknout *zuojikys: nepřízvučné e dává i ~ telš. ōudėgā = ras. ūdėgā atd. z uodigā <

72

uodegà. Trėjėtas > žem. *trėjits > treits > trėits > trẽc „тройка“ (Mos. Salantai). *Žuõjikys > *žõujikys > *žõu[j]ikys > žõikys (kaip kad ištar Mōsėdiškiai, Salan- tiškiai žemaičiai) > tilž. zuikis.

V Tvereči se zdá, že v i. sg. se srdcem, jak říkají někteří také v Dusetách — srdcem.

Telšiškių žemaičių acc. sg. iš vỹrs yra vỹra, bet i. sg. fem. sõ bõrnõ. Dėl to skirto plg. Dus. vỹrų, bet sù bũrnų, Suvalkų Naumiesčio, Virbaliaus (Вержболово) — vỹrą, sù bùrną.

Bylo by možné získat Dzimtenės Vēstnesis, kde jste, Vaše Milosti, psal o Šachmatovových keltích?

Aistere však není Aistar-? srov. Aistar-nieki BW. 12684 (Rāvā).

Tuos-mare BW. 9593 (na břehu jezera) je svou první částí příbuzné s názvem řeky Tuos-ele (přítok leipuské Nicāsy Bārtavy. Konverzacijos Wārdnica 279). Druhou částí je Tuos-mare srovnatelné s lotyšským názvem města Palc-mare (Konv. vārdn. 667) na břehu řeky Palce (přítok Gauji): litev. Žiž[ma]-māriai, město v Trakaiském okrese, Žižmariškiai, vesnice ve farnosti Vabalninkas; srov. Žižmà, 1) řeka ve farnosti Kuršėnai–Tryškiai, 2) přítok Gauji ve farnosti Dievėniškis, Vilenská gubernie.

-mare: Marra, přítok Ryvy, která se u Labraggen vlévá do Baltského moře. Biel enst. Grenzen 480: litev. речка Мор-иха z 16. století (Ревизия душь...50, 54) ~ от врочища Поставяли (= Pastovėliai) миля до озера Моря 1. с. 54 (okres Seinai, gubernie Suwałki): Marūge речка близь г. Видз — Vidžiai: Pa-mar-ēika, řeka u Zasečiai v Дятловской вол. Слоним. у.: prus. Pas-mar řeka u Kreuzburgu (Nes selm. Thes.):? staroind. mārayati „ponořuje něco, vrhá do vody“.

Zda -mare odpovídá mārē „море“, není jasné.

Kurl. Vec- Sumber- statek v kraji Dondang (Biel. Grenz. 288): sūbr-īti! BW. 30493 Skrundā z žemgalského nářečí.

Kurl. And-ume poblíž Stende ~ Talsi (Konverz. vārdnīca 113, 1144):? slov. qda.

{srov. venter-kājis BW. 14517, 9 Kuldīgā

Venteru domy, v hlubokém údolí řeky (u Aizupe, v okrese Talsi), v nížině. Konverz. vārdn. 47: vēnteris msc. Mosėdis, Dusetos = rus. вѧтерь.

Rindz-ele v okolí Engure. Konverz. vārdn. 846: žem. Ringà < kuršské *Ringa = zemgalské Rīga.

Kuršové. Alšu muiza, Alš(u) vanga; srov. alkšu rikste BW. 9778, 1 var. Dundanga: lagžu krūminā BW. 29316.

Kdy Volter vydá své výzkumy Slanima, nevím (měly vyjít v Изв. И.А.Н. na začátku roku 1912).

Ve vědeckých článcích se uvádějí formy spisovného jazyka; rád bych užíval také spisovný pravopis (jako jste psal Слав.-бал. эт.): např. vỹras, eĩsiu, žõdžio. Při uvádění nářečních forem by se měl užívat vědecký pravopis; srov.: telšské žemaitské dat. sg. vīrou, 1. sg. fut. dōusō, telšské žemaitské būužava, tverečské žãgìs, žìdel’is.

V příkladech psaného jazyka bych doporučil držet se běžného pravopisu současných písemných textů, tj. psát: vỹras, vērksiu, mēdžio.

73

Paveikslas není odvozeno touto cestou: pa-veid + tlas (srov. *ár-tlas > ar-klas) > *pa-veistlas > *paveikslas [nikoli *paveišklas, protože když bylo taut-iškas se š, paveikslas mělo před s ještě zubové t] > paveikslas.

V příštím čísle РфБ vyjde moje „Славяно-балт. этимологии“.

Srdečné pozdravy

Váš K. Būga.

PS. Recenzi Bezzemb. jsem četl, když jsem byl ve Vilniusu.

[7]

Mósėdis, leden 1912 (I)30.

Vážený příteli!

U i.-eur. ōu bych v litevštině očekával ū: ōu > *uou (srov. -uoi > -ui) > *uu > ū. Vedle nom. sg. žmuo má Daukša acc. sg. žmūnį, což bych chtěl takto vykládat: žmuo < *žmō < *žmō(n) z *žmōun, srov. ákmūo ~ ἄκμων, avšak žmūnį z *žmōun-m. Tak je třeba vykládat i Širvydovo širšuo spolu s telšským žemaitským širšūns < širšūnas.

La. pērk-uon-s: hrom

did(u)omenė Dus.: didūmenė Salantai

sūodys pl. „sáha“: sūdys telšský žemaitský dial.

grūodas: slov. gruda< *grōuda?

šuokoti intenz.: šuk-snis msc. „skok“

liūbas: slov. lubъ < *loub(h)os: liūbos

ὠμός: ūmas „syrový“: um-ēdē „syrová houba“

miegūostas (srov. rus. зуб-аст: miegūstas

snaigulė: telšské žm. snaigūlė.

Telšští Žemaité aštōnc „osmý“ mi není jasné: od *aštōuntas bychom měli očekávat *aštūnc; srov. vedle pōudōnktis ‚poklice hrnce‘ máme také pūndōnktis. Tato podoba vznikla z *pōuddōnktis (dissimilation duorum d. Srov. podobu ze vsi Zasėčiai (okres Slā-nimo) andiot < *adduoti) > *pōundōnktis (srov. kailiniai > dusetské kalniai < *kailniai) > *pōndōnktis > *pūndōnktis > pūndōnktis. Pūndōnktis pochází spíše z *pōndānktis (kdy se ještě an + Con. nezměnilo v ōn + Con).

Pērkuons ~ perkūnas lze chápat i jinak; srov. χελῶνη ~ χελῶνα.

Telšské žm. aštōnc lze podle mého názoru odvodit pouze z *aštāntas, což by ukazovalo, že ōn se mění nikoli v un, nýbrž v an. *Aštāntas spolu s instr. pl. -ais = gr. -οις skr. aiś by ukazovalo, že ō se v uzavřených slabikách v baltské prajazykové fázi zkrátilo. Nezkrácení dvojhlásek -ōi (vilkui) a -ōn (žąs-ų ἔχην-ῶν) lze vysvětlit sandhiem ([in positione] ante vocalem antecedentis verbi). Budeme-li takto vysvětlovat tyto slovní podoby, zůstane nepochopitelné žemaitské acc. pl. -us: telšské tūs vėlkuos (při dô vėlkō!). Telšské žm. acc. pl. tūs pochází z *tūns; pro těsnost samohlásky u srov. pūdamenc, gen. sg. pūdamēnta ‚základ‘ vedle pūndamēnc, gen. sg. pūndamēnta.

74

Tùs < [*tųs?] < *tūns < *tūons (srov. ř. τούς) = gen. pl. vārṭu < *vārṭu < *vārṭun < *vārṭuon.

Východolitevské tuõs by bylo možné vysvětlit z *tuõns < *tuõns pouze tehdy, kdybychom připustili, že ve východolitevském nářečí se „vocalis+n+s“ změnilo v „nasalis vocalis+s“ dříve než v žemaitštině a že tyto dvojhlásky se jako „nosové samohlásky“ začaly měnit ještě před zkrácením uon na un. Tvar -uont- ještě nebyl zkrácen na -unt-, když východní Litevci již začali vyslovovat *tuõš.

Zdá se, že není třeba pochybovat o tom, že -uøs se mohlo změnit v -uos.

To, že se ve východolitevském nářečí an+s, en+s dávno změnilo v ąs, ęs, můžeme vidět u dzūků z okresů Trakai a Seinai: vedle ranką, renkų říkají žūsis, tįsų < žąsis, tęsiu.

V žemaitských nářečích se *žansis změnilo v *žęsís mnohem později než ve východolitevštině.

Žemaité z farnosti Žvingiai (okres Raseiniai) dodnes říkají žansės (s nosovým a+n). V Kvėdarně žąnsės; v Kulių, Salantech žōsės; v Mosėdisu, Darbėnu žōusės.

Acc. pl. telšských Žemaitů tùs = a východolitevské tuõs ukazují, že se o v uzavřených slabikách v baltské prajazykové fázi nezkrátilo na a (jak však vysvětlit *aštañtą?).

Litevské lėkas zřejmě pochází z indoevropského *leikʷont-s (srov. sanskrtské bhāran ~ *bhāras t-), nikoli však z *leikʷōnts (srov. ř. φέρων[t], slov. bery).

Rūšis: rāisas = žemaitsky rūinis ‚pestřák‘ (Jaunius): žemaitsky rāinas = klūkis: *klaikas > pa-klaikti (srov. sveikas > pa-sveikti).

Lotyšské krūlis: kreil(a)-s = lotyšské kluinis: kleins.

Gruinys: grýnas.

Zde máme celou řadu substantiv s ui, odvozených od adjektiv. Bylo by zde ui z i.-evr. ōi? Jiné vysvětlení ui je v tomto případě obtížné.

Jako vedle rāisas máme rūšis, tak bychom vedle sēnas měli mít *sānis a vedle šēmas – *šūomis. Nemáme-li *sānis, *šūomis, neměli bychom ani slovo rūšis vysvětlovat z *rōišīs. Není-li rūšis *rōišis, co tedy je? Lotyšské krūlis a kluinis ukazují, že slova typu rūšis pocházejí ze společného lotyšsko-litevského prajazyka.

Sēnis, šēmis zřejmě nemohou být novotvary místo *sānis, *šūomis.

Otázka dvojhlásky ui je velmi spletitá a podle mého názoru dosud není vyřešena.

Zuikis by mohl být kuronské *zuicis. Toto slovo bylo převzato ještě tehdy, když Kuronové ještě říkali *zuikis; srov. kuronské Rucava = telš. žem. Rōkava (ō střední délky) < Rūkava. Kuronské *zuicis z *zuoicis (s epentetickým i) < *zuõčis; lotyšské zakis místo *zacis s nářečním k (ventinským?? zemgalským??), nebo s k z *zak(a)s?. *Zuočis: *zacis by měly různý vokalický stupeň (ablaut!). Vztah k заяц, rus. зайка, заенька, заинька není jasný.

Заяц < *Žo-j-en-ko-s, заень-[ька] < *žo-j-en-[ikā] z i.-evr. *ǵ(h)ō[u?]-jo-ar ǵ(h)ōj-o- < ǵ(h)ō[i]-.

Kurš. *zuõ-c-is ~ lot. za-k-is: slav. za-j-en- = lat. ō-yum lot. uo-l-a ‚vejce‘: slav. ja-j-e.

1) Litevsko-lotyšská dvojhláska ie dává ve finštině ei: heinā < šienas, seinā < siena.

Baltské ei (z něhož pochází litevské — lotyšské ie) dává finské ai: taivas < *deivas, paimen < *peimen-, vāivel['] z *vaives < *veives-[ā] (odtud litevské vievesà, -õs, akuz. vievesą. Kv. Mōsedis).

75

2) Litevské — lotyšské uo = finské uu: juutas < juõds, luuta < šluota.

Baltské ō = finské ou: routa < *grōdas „grúodas“.

Odtud vidíme dvě období v baltsko-finských vztazích: 1) starší – baltské období, 2) mladší – lotyšsko-litevské (nebo pouze litevské?) období. Finská morsian „nevěsta“, lohi „losos“, toe „lotyšské tacis“ by byla slova ze staršího baltského období, kdy se ještě rozlišovalo krátké a od krátkého o. Baltský původ těchto slov je nepochybný. Finské olut může být jak germánské, tak baltské (srov. pruské alu z *alut). Finské o v uvedených slovech lze vysvětlit pouze z baltského ō: z a bychom měli také finské a. Morsian atd. by bylo starší než slova z baltského období taivas a routa. Morsian atd. by mohlo být také stejně staré jako taivas, routa, připustíme-li, že v koncovkách (bez přízvuku?) se ō dříve změnilo v ā než v jiných pozicích (pod přízvukem, anebo také bez přízvuku?).

Otázka krátkého o je velmi důležitá. Bylo by třeba se zde poradit s finology, co říkají o morsian atd. Zdá se mi, že morsian nelze vysvětlit jinak.

Je finské kuontalo baltské (lotyšské kuodel’a, pokud nejde o ruské slovo), nebo slovanské? Ze slovanského *kođĕlь nechápu finské f. -uont-.

Jestliže dažgys pochází z *dagijas (=Livonské tagijas), proč tedy galvijas není *galvys? (kalavijas atd.). Žemaitské a východní aukštaitské kirvys by se dalo vysvětlit i z *kirvij(a)s (a daleko od přízvuku!). Jestliže livonské tagijas „bodlák“ nelze vysvětlit jinak než z *dagijas, pak bude třeba číst dagy̌s jako pocházející z *dagijas. Neexistuje ve finštině více slov na -ija(s) přejatých z baltského -is? Nemám teď u sebe Thomsenovu práci, a proto nemohu hledat další slova s -ija(s).

Přeji Vám vše dobré. S úctou zůstávám, Kaz. Būga.

PS. Novou svou adresu Vám pošlu z Vilniusu, kde budu 3. a 4. II. Do Vilniusu prosím pište na tuto adresu:

Koželužská č. 5, redakce novin „Viltis“.

[8]

Samota Pažiegė, okres Dusetos, 17. (30.) března (III) 1912.

Vážený příteli!

Blahopřeji Vám, že jste úspěšně obhájil svou doktorskou disertaci! Přeji si, aby Vás ministerstvo co nejdříve jmenovalo profesorem!

Baudouin je podivný a nepochopitelný člověk. Ačkoli je mým učitelem, mnohé z jeho povahy a chování se mi nelíbí. B. se nejvíce zhoršil v posledních letech. Ty výtky, které činil Šachmatov, musí být vytištěny. Říká se, že Š. má k Vašemu spisu nějaké dodatky. O této otázce jsem neměl příležitost mluvit se Š.

Váš článek o -ui- bude očekáván nejen mnou, ale i evropskými vědci. Otázka dvojhlásky -ui- zůstává neobjasněna i evropským jazykovědcům. Velmi rád Vám dovoluji zveřejnit vědecké drobnosti o telšských Žemaiťanech

76

Koncovka akuzativu plurálu -us. Koncem léta bych také sám rád popsal „Auslaut“ telšských Žemaitů (-ė: -i, -ō: -u etc.).

Otázka výslovnosti dvojhlásky -ui- je nyní jasná i mně. Mimo jiné může -ui- pocházet také z i.-eur. -ōi-. Tamstovo mínění, že -ui- vzniklo pouze z přízvučného -ōi-, se mi zdá správné. Rūnis vedle rainas, rūišis vedle raišas, kluikis vedle klaik-šas ‘fatulus’ toto mínění zcela potvrzují.

lui-ta-s ‘zamazka’ (с неподвижным ударением. Cf. grąž-tai, kál-tai, saī-tai, skāb-tai etc.: gr. φόρ-το-ς, πλοῦ-το-ς) z *lōitos: praet. lėjau (cf. Dus.: šlėjau, lėjau).

-ui- máme mnohem méně než -ai-; není se však čemu divit. -ai- místo očekávaného -ui- bude litevsko-lotyšský novotvar, stejně jako -ā- místo -uo-; srov. sėdu, bėgu, slėgiu, ale sodinù, boginù, sloginù místo *suodinù (cf. slūogas, rūozas < režiu. plūoštas = slav. пласть < plėšiu etc.).

Piẽšà: paišà: puišà Ds.¹ = slìnkìus (Kuršaitisovo slinkis v závorkách. Cf. mižnius: mižnìs Dus.): slankius: slùnkìus.

Lūiba PФB. LXVI 224: láibas = lūina: leìctas) = šlūina (lot. slūns „tulák“ Rīg. r. kr. XV 136): lot. slaists l. c. 94 ~ šlaistāusi ~ šliēti. Slova tohoto typu mají nepohyblivý přízvuk na kořeni; cf. klėiva: klėivas, kváila „hlupák“: kváilas, kváisa ‘hlupák’: kváisas.

Lot. gaiba ‘který hyne’ by mohlo být novotvarem místo *guība: adject. *gaibs = lit. *gaibùs (geibti: *gaibùs = teikti: taikùs = nėšti: našùs etc.). Lot. (viñs g luži sa-)guībis (Rīg. r. kr. XV 77: guībt) by byl novotvarem místo *sa-gaibis z *guība (cf. lit. gvāiba).

Vedle mūistau, podle Koss. Litu. 48ª, říkají východní Aukštaité také māistau ‘kiwam’. Není však kořenem mēi-? (cf. lai-stau ~ lie-ti, sai-stau ~ sie-ti etc.)

uīdiju PФB. LXVI 231 není snad odvozeno z *vuōidijuo: vaidas.

Lot. plēst: pluosīt = lit. *mieti?: mūistau.

Maitā: muitā, g. s. muitos Ds. < kořen mei- = laitas: luitas ‘zamazka’.

I.-eur. ōu dává v litevštině a lotyštině buď uo, nebo au: ōu > uo, ale bez přízvuku ōu > au.

kúopa = slav. kupa

grúodas = “ gruda

liùobas = “ lubъ.

Lot. virsuone: virsaune, pērkuons: pērkauns.

Litevské a lotyšské uo: au z indoevropského ōu má úplnou analogii s litevským a lotyšským ie: ei z indoevropského ēi. Z toho tedy vyplývá, že litevské a lotyšské uo může mít dvojí původ: z indoevropského ō a ōu.

Nom. pl. lýguos Tverečius: lýgūs je totožné s kárties Tverečius, Adūtiškis: kártis a snad i s

didùomenė: didūmenė a

lapiẽnė: dolnolužicky lapinė.

Přeji hezký den! Váš Kaz. Būgà.

¹ Puišà je novotvar místo paišà od přídavného jména puišinas < indoevropského pōfkino-s: kìrtis (přízvuk) byl pohyblivý (srov. rus. красный, ale краса).

77

Pošt, st. Dusėtai, Koven. gub. Zastenok Pažėte (Pažiegė). Podle Kārlise Petersonse v Aūce prý říkají: suikis, ruize – клички свиней suikis ‘poloviční prase’, sivėns ‘sele’.

Aūce.

[9]

Pažiegė (okres Dusetos), 24. července 1913.

Vážený příteli!

Nevím, zda vás tento můj dopis zastihne u moře. Už dávno jsem se chystal napsat, ale sám nevím, jak se to stalo. Ve Vilniusu jsem pobýval 24 dní. 15 dní jsem strávil v Suvalské gubernii (v nauměstské farnosti). Ve Vilniusu jsem našel značné množství materiálu pro slovník litevského jazyka. Všechen materiál jsem v těch dnech ještě nestihl zpracovat. Budu tam muset zajet ještě někdy jindy, v příhodnější době. Rukopisný materiál pro slovník se nachází nejen ve Vilniusu, ale také v Kaunasu, Sejnech a na dalších místech. Našel jsem ještě dvě redakce Juškevičova slovníku, ne tak úplné jako tištěná verze.

Nyní se učím sanskrt. Na podzim se hodlám podrobit zkoušce z komparativní gramatiky a ze sanskrtu. Na jaře si nechávám latinu a řečtinu. Ke studiu sanskrtu používám spis G. Bühlera „Leitfaden für den Elementarcursus des Sanskrit“ a Wackernagela.

Vaše „Miszellen“ z „Lietuvių Tauta“ jsem dostal od Basanavičiuse, a proto mi je už neposílejte. Když jsem byl na venkově, neměl jsem ještě příležitost vidět nic nového, co vyšlo v jazykovědě.

V Pažiegė zůstanu do 10.–15. VIII. Od 15. VIII. budu bydlet v Petrohradě na témže místě, totiž M. Дворянская № 7.

Nyní na to odpovím ve Vašem dopise, který jsem dostal ještě za svého pobytu ve Vilniusu.

1. Že litevské srovė pochází ze starší podoby strovė, tomu sotva může někdo věřit, neboť tomu odporují jazyková fakta. Obyvatelé Duset říkají stryptie, strėnos, strūkt’!, ale srėbtie, sriegas, mn. č. sriegaī, srauja ūpė; obyvatelé Kvedarny — strėnos, strypailiōti, strūgas, ale srėbti, srauni ūpė. Dzūkai z okresu Trakai a Seinai mají všude místo sr- ir šr- ir -sr-, -šr- str-; srov. srėbė, auštrà.

2. Také se mi zdá, že litevské kirvio není novotvar lotyšského cirvja (srov. plačios).

Lengvì, lengvìos: lengvūs místo *lengùs (s v lengvì, fem.). Srov. erdvì, fem., > erdvūs, masc. (místo *erdūs). Ačkoli lengvì, erdvì mohlo mít v díky příbuzným tvarům lengvà, erdvà (samog. lėngvas, eŕdvas).

Takových faktů, které by ukazovaly, že kirvio není novotvar, nemám.

3. Ve všech nářečích, která znám, se vedle slov s sl- vyskytují i slova s skl-. Vedle slidūs, sliekas, slėgiu, slapūkas, slāstai se u Duset také říká skl’ėdinas ‚plný jako oko‘, pà-sklìtė, 3. préteritum, ‚rozprostřela‘, in-sklimbai, přísl. ‚šikmo‘, skliaūtai.

V indoevropských jazycích se skl- v litevských nářečích nemění na sl-.

4. Nyní nevěřím, že žaltys a žalktys (Dusetos, Dysna: ne *žalktýś!) pocházely ze dvou odlišných podob. Žaltys lotyšské = záltis vzniklo z *žalk-tyś: -kt-, neboť foneticky se v litevštině i lotyštině mění na -t-. -kt- mohlo zůstat zachováno pouze tam, kde dosud přetrvává

78

nezaniklý vztah mezi tímto kořenem a slovem, které z něj bylo utvořeno. Smagītis, nikoli *smaitis, vzhledem k smeigiū, smāgas; rāktas, nikoli *rātas, vzhledem k rakinu, āt-rakas. V některých nářečích se vztah ke kořeni mohl přerušit dříve než v jiných. Tím lze vysvětlit vysoké drūtas vedle nízkého drūktas. Samotný kořen drūk- nebo drūg- však zanikl. Máme dáiktą (nikoli *dáitą) proto, že jsme ještě donedávna měli *dáika (srov. lot. daiki, daiceklis). Pruské aukta- ‚vysoký‘ dalo v sambijském nářečí podobu auta- (srov. Gerullis). Starobylé litevské jméno *Daugi-tāras se dnes vyslovuje pouze jako Dautāras (*Dauktāras). Srov. Daug-vilā: Vaiš-tāras.

5. Teišiškiaiští Žemaité mohou eisina, bēgsina atd. foneticky pocházet z eisena < *eisianga. Srov. telšské lētina, uodigà, kūpita atd. Žemaitské -sina < -sena < -sjanā je hláskovou změnou shodné s žemaitským telšským slovem mēdiga < *mēdega (srov. žem. uodigà) < *mēdjęga < pražem. *mēdjugā = aug. mēdžiaga.

6. Lotyšské zdrobněliny naksniņa, sirsniņa atd. s -sn- jsou i pro mne nesrozumitelné.

7. Balžiena z Duset (žemaitsky balžena v Kv.) podle mého názoru nemá příponou nic společného s lot. -ēns (edīens, metīens). Balž-iena (podobu balžienas jsem z hovorové řeči neslyšel) je odvozené slovo z *balžā-; srov. kiaul-iena z Duset (žemaitsky kiaul-ēna v Kv., Mósėdis) || kiaulē.

8. Leskienovo molūjas je nepřípadný slovní tvar: Juškevičius má, pokud si vzpomínám (помню), akuzativ singuláru mólūji pūdą (od molus, moli?). Lotyšské māluojis je svou koncovkou podobné místnímu jménu Kalnuojai.

K Volterově čítance má vyjít slovníček, jehož rukopis je již hotov (připravil jej Juozas Balčikonis, absolvent slovansko-ruského oddělení Petrohradské univerzity).

Připojuji ještě několik drobností:

9. Litevské moteriškas „žena“: παῖ-ς-χος „kluk“.

10. Laiškūs, ale laikš-ūs. Jasný: aikš-tē.

11. Pa-veikslas < *paveikslas (-skl- > -ksl-) < *paveistklas < *pa-vēizd-klas (: veizdēti: ār-klas, ir-klas atd.).

12. Boginti novotvar, sodinti, sloginti: bėgu, sēdžiu, slēgiu, avšak starobylý tvar se zachoval v podobách: bēga pa-šūokom(is) Dus. „poskakuje“, rūož-tas „čára, pruh“ || rēžti, plūoštas || plēšti (k ablautování srov. řec. φέρω-τος || φέρω, πλοῦ-τος || πλέω atd., lit. grāž-ta-s || grēžti, sai-tas || siēti atd.). Srov. lotyš. pluosīt: plēst.

Šōku: pa-šūokom(is), slēgiu: slūogas ukazuje, že slogā, žem. sodā „vesnice“, žolē atd. jsou novotvary (novotvorba).

13. Místo ruského u mají Litevci stejně jako Lotyši uo: kruōpos, kruōpų < крупа, kuo dėlis < кудель *къделъ, puōkas < пух.

14. Místo ruského i máme ie ve slově pielā, pielōs, pielą (Dus.) < nunā.

15. Pruské klanti- „proklínat“ je z polštiny nesrozumitelné. Není to klanti(tvei) denominativum od *klan-tā- „přísaha“ < ieur. *klōn-tā (srov. χολ-τη || χεῖμα, lit. lak-tā, g. lāktos || lekū, našta, g. nāš-tos || nešti atd.): slov. klьno, klēti < klen-?

16. Maitā „mršina“: meit-ēlis „penis“ || mitas || mitinti = něm. Aas „mršina“: jíst.

17. Tūmulas „hromada, chumáč“ (sněhové hroudy buší do oken. Viltis 1912 č. 36 Jušk. slov. I 286ᵃ) lat. tumulus: lit. tum-tas.

79

18. Mailius sbír. drobné rybky „мелзота“ Dus.: slov. mélz(k)o.

19. Naš-ystà, -ystos „мода“ Svėdasai, Kūniškis: slov. nosi-ti „не́си́ти“. Tekė-stos, tekėstų „tok, provdávání = выход замуж“ Linkmenės: tekė-ti „vdávat se“. Gyva-stà, gen. -àstos „život“ Dus.: gyva-s. Gáil-ysta „lítost, politování“ Dus., An. šil.:? Žmon-ystà, -ystos atd.

Zajisté jste toto léto jezdil po Lotyšsku kvůli dialektologickým záležitostem?

Srdečné pozdravy!

Kaz. Būga

Poštovní stanice Dusetos, Kovno gubernie.

Pažiegęs Būgai Kazimierui

[10]

1. Litevci z trakajského okresu, pokud jsem měl možnost zjistit, nemění dvojhlásky an, en na un, in, jak to dělají obyvatelé Dusetosu, Anykščiai, Tverečius atd.

Například ve farnosti Oniškis (Ганушишки) se říká: anciulė „kachnička“ Лхр. 390₂₀, krantų akuz. sg. f. tamtéž 390₂₂, mendr- tamtéž 390₃₄₃₅₃₇ = v dusetštině mindr-, nemieganciu akuz. sg. f. tamtéž 391₃₈, danguĩ tamtéž 394₈, peŕ langély tamtéž 395₂₅ atd.

V okolí Jiezna, Punie, Marcinkonys, Merkinė (= Меречь) se také říká dantis, rankà, dengiu atd.

Dat. sg. žąsi (v Jieznu se vyslovuje žāši, srov. grąžtas < grąžtas), šuni atd. znám díky Jablonskému.

Jablonskis v dativu sg. šuni slyšel krátké (nikoli středně dlouhé!) u. V trakajském okrese, zdá se, středně dlouhé samohlásky vůbec nejsou; alespoň Jablonskis je neslyšel v Puni, Valkininkai ani Jieznu.

2. Koncovky z elbingského slovníčku -ay (brookay 480 „kalhoty“, nom. du.) a -oy (clattay 292 „hřebíky“) jsem vysvětloval přízvukem: -ay z -aĩ (nom. du. fem.), kdežto -oy z -aĩ (nom. pl. masc.). -aĩ se v nářečí slovníčku muselo změnit na -ũĩ; srov. dalgių 546 = dalgis, corbis 306 = kàrbas.

V nářečí slovníčku není vždy jasné, z jakého důvodu máme o namísto očekávaného a:

api-sorx 772 „ledňáček“ < -šãrks?

bordus 101 ‘vous’ < bàrdus?

dongo 403 ‘Refe’ < dāngà (srov. litevské nář. òmžinė ‘navždy’ vedle āmžinas Baisogala)

carua-woytis 416 [Trautm. 353 píše nesprávně: carya-ą] < karjà-vāitis: kariowieſch-czias okrajová glosa u Kariobalfa Bretkūnase (BGLSpr. 293) = kārio vieščias akuz. pl. atd. atd.

3. Ve slově pētū ‘jih’ v dusetském nářečí je otevřené (středně dlouhé) e, před nímž p není tvrdé (ale ani měkké!). Akuz. piētūs má nezkrácený dvojhláskový zvuk díky Baranauskasovu „рефлексу ударения“. Takové tvary jako piētūs vznikají díky Jauniusovu zákonu o „димощии сталкивающихся ударений“ (Понев. гов. I ч., стр. 97 сл.). Místo piētūs vérda se častěji říká piētus vérda; srov.; liētus sūnųšė

80

Rugiiūs. Retrakce přízvuku se v dusetském nářečí vyskytuje i v pauze; srov. ą’ras! ‘táhni pryč!’ (tak se odhání pes) vedle ãras, aik tãlin! < tolỹn, kur árklius vẽsma? = (odpověď:) vesmã Terpūravėn.

4. Gerãmui-jamui se mohlo změnit v gerãmujamui, z čehož dále >*gerãm-jam(ui) > gerãmjam (dissimilatio duorum m) > gerãjam. Dusetičané říkají gerã-jam (dat. et loc. sg.), se středně dlouhým a.

Dat. sg. fem. v dusetském nářečí gerãjei, se středně dlouhým a.

5. Buivydžská paniẽ je mému příteli Kiliovi, který také pochází z Buivydžů, zcela cizí; zná pouze pã’ni (s posunutým přízvukem, ale tvrdým l). S tvary slov převzatými z pojednání R. Gauthiota je třeba zacházet velmi opatrně. Gauthiot nebyl dostatečně připraven na studium litevských nářečí. O p. G-t’ovi je třeba poznamenat toto:

1) zcela se nenaučil rozlišovat intonace: píše šẽmas 105, ruñka 35, tãmsta tãms-ta 106 [NB, protože to tak našel u Kursaitise!!], zatímco v Buivydžích (Petras Kily s) se říká pouze: šẽmas, ruñka (ražená!), tãmsta;

2) neumí rozlišovat měkké p od pj: píše pãuju 101 (srov. Kurš. liet.—vok. žod. 308: piãuju!) místo pjãuju;

3) neumí rozlišovat e (střední hlásku mezi e a i) od e: trẽjų gírnų 83 není z trijų, nýbrž z trẽjų, protože se říká nikoli *tris girnas, ale trẽjas girnas;

4) píše gardži megójā 1 sg. 84 místo vyslovovaného gardž’ē mẽgojo: ē ā ō jsou středně dlouhé;

5) nepřízvučnou středně dlouhou samohlásku považuje za krátkou, avšak s přízvukem: skãrsaẽi kẽl’ù 82₁₄ místo skãrsaẽi kẽl’ù;

6) píše alã’ 84, zatímco vyslovuje al’ã’;

7) píše pịã’nunt 83₆ pịã’nunt 83₁₃, kdežto lidé vyslovují pouze pãẽnunt (jinde pẽnint: infinitiv penėti ‘krmit’).

6. Dusetičané obvykle říkají apẽ ‘apiẽ’ (*apẽ jsem neslyšel) [s otevřeným e]. Severozápadní Suvalkové, Litevci (Naũmiestis, Slavikai, Sintautai), říkají: ãpė.

Vedle ter̃p, terpù mají obyvatelé Duset také subst. terpẽ ‘промежуток’, terpẽklis ‘т. с.’

7. Барановский Заметки 29 čianãi tenãi znamená ‘здесь = čia’, „там = tē“, kteráãi katrãi je dat. sg. Dat. sg. fem. kuriãi katrãi anãi říkají také obyvatelé Duset.

Vedle čiãnãi tỹnãi říkají obyvatelé Duset také č’enãi tinãi ~ čianãi tynãi a čenãi ti-nãi. V Ramygalě (nedaleko Panevėžys) říkají: činãi tinãi a činãjos tinãjos [srov. jinãjos ‘jinãi = она’].

Tinãi obyvatel Duset, jak ukazuje plná délka koncovky slova a ã, je nedávno zkráceno z delší podoby. Tinãi < tinãjās místo *tinãjās s přízvukem akutovým z tinãi-gi.

Že G-t’as četl pịã’nunt s diftongem, můžeme usuzovat z vijã’no 82₃ = viã’no ‘jednoho’;

8) Měkké ś nerozlišuje od měkkého š: ušj 107 místo ũš (s u střední délky).

Gauthiotovo gen. sg. sūnũ’s 41 je foneticky nesprávně pochopené sūnõs < *sūnõũs; srov.: senõ 81 ‘dříve’, tol’ọ 82, 83 ‘dále’, sirgõ ‘sirgaũ’ 103, aš bijãjā 83, megójā ‘spal jsem’. Sūnõs G-as svým zápisem označil jako sūnõs (srov. tol’ọ 82, 83 = tol’õ 106) a podle příkladu tadõ 82 = ta’ tadù 83 vytvořil sūnũs. Tento z prstu vycucaný sūnũs už figuruje u Trautm. 240.

81

Buivyžďské *poniė, jakožto velmi pochybné podobu, Tamsta nezařazujte do svého spisu. Letos v létě doufám, že budu v Buivyžďiai a všechno ověřím.

Ještě opakuji, že podoba *klėk < klėk je buivyžďskému Petru Kiliui zcela neznámá; říká pouze klėk.

8. Loc. sg. *širdí, *suní s Jauniusem srovnávám spolu s ved. (RV.) vėdi (Grassmann, Wb. zum Rig-Veda 1353) a čamū (l. c. 437).

9. V Kat. z roku 1605 mielup’ sunúp’ 58₁, ‘apud carum filium’ nemůže pocházet z accus. sing. + p(i), protože bychom pak měli *mielump’ *sunúmp’: „nazální“ samohláska před pi se mění v „vocalis + m“; srov. také z Kat. z roku 1605 sawimṕ 38₁₈,₁₉, sáwimp 59₃, szwintúmpium 55₁₆, músump’ 58₁₁, maldump 71₃; 72₁₅ darbump gierump 74₉.

Ani Daukšovo žmogúp’ nemůže pocházet z acc. sg. žmogų + pi. Z poslední podoby bychom u Daukši získali pouze *žmogump’, nikdy však žmogúp’.

10. Vėlnjas lze vykládat z původního *vél’ nas < vélinas; srov. rus. вольно = litev. vál nia adv. (Duset) < *vál’na.

11. Daukšovo úgnip’ nemůže pocházet z acc. sg. úgnį + pi (pak by bylo: *úgnimp’).

12. Z *akì (< i.-eur. *ogēi)+en je třeba očekávat nikoli akijė, nýbrž *akę.

13. Jak se má číst úgnip’, ligónip’, Wieszgpatip atd., mohou ukázat nářečí Lazdūnai, Dieveniškės a Zasečiai.

14. V lok. sg. mergo-jė žėmėj-e akij-ė jsem nechtěl hledat gr. ėv jen proto, že mu v lotyštině odpovídá iė-, = pruské ēn-, s indoevropským cirkumflexem.

15. Litevské lok. sg. laiškė, sakramentė se neliší od pruského en… laisken III Kat. 63₁₆ a en Sacramenten 49₁₈,₂₉.

16. Dusetské túmsus „tmavé“ pochází z tám sus, jak ukazují podoby z farnosti Sejny tám sus, rankū acc. sg., pėmpį acc. sg. atd.

17. Žemaitské dat. sg. úgnie, ávie atd. může mít archaické -ie i bez vlivu lok. sg. *ugnie[je] (které Žemaité vůbec neznají!).

To, že se v žemaitském nářečí ѵ -ie nemění na -i, může ukazovat 3. os. permissivu.

tavaguōji ~ tavaguōjėi

tavažiūji ~ tavažiūjėi

< te-vagōjie, te-važiūjė

Žem. talingūji ~ telingōvėi: tanešī ~ tānešēi = miēnū ~ miēnōū: šū ~ šōū

Ale žemaitské nėšti: nėštīs ~ nėšteis

{gen. sg. kartis: širdīs ~ širdėis

18. Pruské ioūs je = lotyšské jūs < indoevropské *jūs. Odvození ioūs od *jūs je důsledkem mého přehlédnutí.

19. Daukšovo bū, v Kat. z roku 1605 búo (1. pl. búome), sotva vzniklo z *bū(v)o. Vedle būti: búvo > bū bychom u Daukše měli očekávat také pūti: pūvo > *pū, žūti: žūvo > *žū. atd.

Búo-me (takový přízvuk v Kat. z roku 1605): bú-kla = germ. bō-pla n. bō-pōn f.: germ. bū-pō f. Fick III⁴ 272.

20. Pruské pirmois msc., pirmoi fm. budou pocházet z *pirma-(j)is:[*pirma-(j)i (ufchtai 37₃₁); srov. jiholitevské geraji, szwentaji. Aist. stud. I p. 13.

82

21. Tvar nom. pl. žaislai jsem v Aist. stud. I 99* vysvětloval jako novotvar z acc. pl. žāslus (tak se vyslovuje ve Slaviku, na pruské hranici, v Suv. g., vedle nom. žaislai), vytvořený podle vzoru Jókūbaitis ~ Nau jokátis (oba tvary ve Slaviku). Zdá se mi, že toto vysvětlení lze přijmout.

Ąžuols místo ąžuols s ai, z nom. pl. ąžuolai; novotvar místo ąžuolai, vytvořený podle vzoru daigai ~ dāgs. Dāigs by vzniklo analogickým přetvořením z daigai: dāgs.

V některých nářečích někdy působil zákon á: ai nebo á: au; srov. Naujokátis, ale Jókūbaitis, Jūrgaitis;

jāns, ale jaunà

dub: x = { dāgs: sazenice / šiads: sláma; x = { 1. duby / 2. aužuolai

Existuje také tvar āržuolas (Zasėčiai, okres Slānimo; Marijampolė, Garliava), který lze jen obtížně odvodit z ąžuolas.

22. Litevské vilkai nelze odvozovat z i.-eur. vľgai (: ϑeol, tol), s akutovaným zakončením, neboť tomu odporují takové tvary jako būtai, pautai. Z i.-eur. bhūtoí by litevsky vzniklo *butai; srov. tù sakai [: tu vedi ~ vedie-si < *védhei-(s)] < *sākā + éi, spíše sākā+ē > *sākāi > *sakāi > sakai.

Nebude nakonec třeba vrátit se ke starému výkladu, že vilkai je i.-eur. neutr. *vľgai (srov. Trautmann, Altpr. Spr. 218 sq.)?

23. V Katechismu z roku 1605 prieg kriksz tie 31₂₁ je zjevně loc. sg. slov i-kmenů; srov. Wieszpatie-p v Chilinského bibli, Žalm XL, 4.

Daukšovo Wiesznati-p’ (Post. orig. 537₂₉), má-li po t krátké i, může být loc. sg. souhláskového kmene; srov. gen. pl. Wieszpat-u, nom. pl. Wieszpat-es.

Vieš-pat-i-p’: Vieš-pat-ie-p’ = t. j. dañti: t. j. dañtie.

24. Terpù [= terpù móteru 1605 m. Kat. 56₃, terpì saui 79₁₃, ale terpu-sawi 46₁₇ terpu sawi 51₈, terpu mùsu 42₉; 52₁₀,₁₈ terpu Dētaru 85₁₈ terpu móteru 56₁₄ terpu kitu 69₁₈ < terpù s velmi slabým proklitickým přízvukem] pochází z terpu < *térpu vlivem proklitického postavení; srov. řec. ὀντὶ παντὸς ἔχειν < s.-ind. ánti, περί τάτρης < περί = s.-ind. pári.

Περὶ ἔρδος II. 6₃₀₁: ἔρδος περί II. 16₄₇₆ = stóvi podle tvórą: z Kaūna jsem se vrátil v noci-pāgal „vyjel večer a vrátil se ráno“ Kvedarna = deléig to ne sielókites D Post., or. 330₆ mìli ne deléi W. Dievo l. c. 331₁: Dievo dėliai, Dievo dėliai namõ parejau. Kupiškis „stěží, s námahou“ (první slovo [= Dievo] s velmi slabým přízvukem).

Kromě tarp: terp ~ terpu jsou známy také tvary: tarpa ~ tarpo, tarpu, tarpe, terpei, tarpe; viz Bezzenb. BgLS. 56, 71, 72, 331.

Terpei Pagonų (Bretkūnas) může být loc. sg. fem. z nom. sg. térpė (Dusetos). Tarpe je loc. sg. od tárpas; srov. mūsų tárpę „mezi námi“.

Bretkūnovo tarpa ~ tarpo může odpovídat lotyšské starpā, tj. loc. sg. od nom. *tarpa fem.

25. Daukšovy tvary ik’ tam’ mėti Post., or. 392₂₁ zcela odpovídá podobě z kat. z roku 1605 ik tam-met 44₂₅; srov. ikszammet 72₂₂.

83

Srov. Daukšovo prieg dvāri (Post., or. 434₁₇) s podobou z kat. z roku 1605 prieg stulpų 85₂₂ (: prieg krikštie 31₂₁).

(ik’) tam’ mėti jsou oba tvary lokativy singuláru tam’ z *tami, srov. tami-p berneļip DPost., ed. Volt. 46₁₉: avest. aē-ta-hmi slov. to-mb Brugm. Gr. II², 2, p. 362 sq. tāmi-p(i) [takové místo přízvuku ukazuje na zansetštinu kámṕ ‘u koho’, támṕ ‘u toho’. Z *kamipi bychom měli *kaṃp]: berneļi-p(i) [přece jen se mi zdá, že v lok. sg. bylo dlouhé i(u)]

= tamę: berneļį-e.

Ši-mė = prus. *schi-s-men (schisman: a, zjevně aᵉ nebo eᵃ [Baranauského]) z aist. ši-mi + én ~ ši-smi + én. Z *šīmī + én mělo vzniknout šīmjen (srov. mes vėmja-me) > šī-menī [j po souhlásce + e mizí: aist. *svētjas ‘host’ ~ voc. sg. *svetjē > svetė] > *šimen > šimę.

Předlit. loc. sg. ši-m[j]-en: ši-mi můžeme srovnat s osk. hūrtin z *hortej-en ‘in horto’: comenei ‘in comitio’ Brugm. Gr. II², 2, p. 180.

Z lok. sg. ik’ gāli (DPost. or. 393₉), prieg dvāri (tamtéž 434₁₇) můžeme velmi snadno odvodit lokativ s příponou -ėn.

Gāli + én, dvāri + én > gālien, dvārięn > gālēn, dvārēn > galēn, dvarēn > galę, dvarę.

Gāli dvāri jsou nejasné, pokud jde o jejich koncovku; očekávali bychom *galē *dvārię.

26. Z žytelištiny Domeikai-p ‘u Domejky’ je zřejmé, že singulárová lokativní koncovka -āi měla cirkumflex.

Me’rgāi dat. sg.: meirgā’i loc. sg.

Mergā’i + én > mergāj-én > mergoj-ę

{lotyšské malā ani malā neodpovídá *mergājēn. Nezměnilo se snad mergā’i + én v *mer-gā-jén?: -āi, ale -āi + én > ājen = lotyšské malā = ā-jen?

[11]

1910. 14. X.

Dopis bez závěru (až do „…valau Suv. Naumiestis“) vydal v K. Būgůvých „Rinkiniuose raštuose“ (V., 1961, t. 3, p. 832—834) Z. Zinkevičius s poznámkou: „Závěr dopisu chybí“. Nedávno, při prohlídce archivních materiálů K. Būgy uložených v rukopisném oddělení Institutu litevského jazyka a literatury AV LSSR (zde se uchovává i vytištěný dopis, signatura F 7—30), byl nalezen list papíru stejného formátu, avšak jiné barvy, napsaný rukou K. Būgy. Porovnáním textu celého dopisu s textem nalezeného listu se ukázalo, že tento list je závěrem uvedeného dopisu. Protože publikovaný text je snadno dostupný, opakuje se zde pouze ta část dopisu, kde začíná etymologie pruského slova tlaku, a poprvé se zveřejňuje nalezená část dopisu.

Pruské tlaku ‘on threshes’ není výpůjčka z pol. tłoczyć, nýbrž aistické slovo. Je příbuzné s východolitevským luōkiju, luōkyti ‘eo piscandi genere ūti ubi pueri, qui glaciēm clavīs fustibus que pertundant, adhibentur’ Dusetos, Linkmenės.

Pr. tlaku z ais. *tlōkā (srov. lāiku per-bānda): luōkija = (odvážím se z pole) valau Suv. Naumiestis: vāliju Kv. Riet. = žārdau Dus. Tilžė: žārdiju Kv. Riet.

84

Tlaku: luõkija = Tlokun-pelk ‘bažina na galindsko-mazurské hranici, 1347 J’: lokys lõkio ‘medvěd’.

Aisčių tlõk- je příbuzné se slovanským tolk- (pol. tłoczyć, rus. толочь).

Tlõk: tolk- = *ρο-τός *ρώ-γ-λη; τόρ-μο-ς ‘každá díra, do níž se zasouvá čep’ la. ter-m(a)-s ‘červ’ = ae. wlōh f. ‘vlákno, třáseň, vločka’ z *vlo-kā nebo *vlā-kā: s.-ind. valkā- ‘bast’ rus. волокно (волоть ‘vlákno’).

Jak se Vám tato etymologie jeví?

Mám mnoho práce. Připravuji se na závěrečné jarní zkoušky. Jak se daří Vám? Profesorem Vás ještě nejmenovali?

Přeji Vám vše dobré. Váš Kaz. Būga