LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987)

GIEDRIUS SUBAČIUS

O GENEZI POLSKO-LITEVSKÝCH SLOVNÍKŮ S. DAUKANTA

Lexikografická činnost S. Daukanta byla zkoumána jen málo. Charakteristiku jeho slovníků a slovní zásoby podal J. Kruopas.¹ Zde se pokusíme poněkud podrobněji přiblížit historii vzniku polsko-litevských slovníků S. Daukanta.

Když se S. Daukantas roku 1850 vrátil do Litvy a usadil se ve Varniai u M. Valančiuse, jen zřídka se chopil pera historika (své poslední historické dílo „Vyprávění o činech litevského národa ve starověku“ datoval rokem 1850). Především proto, že se zde již nedostal k historickým pramenům, které využíval v Petrohradě. Na druhou stranu S. Daukanta k tomu, aby odložil práci historika a věnoval se lexikografii, podněcovalo litevské prostředí, v němž se tváří v tvář setkal s kulturním životem Litevců a viděl jeho problémy. V 19. století, kdy litevské inteligence stále přibývalo, byla stále bolestněji pociťována absence různých litevských slovníků. Zvlášť chyběl polsko-litevský slovník. Polština byla tehdy dorozumívacím prostředkem litevské inteligence a jediným do té doby vydaným polsko-litevským slovníkem bylo „Dictionarium trium linguarum“ K. Sirvyda, naposledy vydané až roku 1713. Stalo se bibliografickou vzácností a pro praktické potřeby bylo jen obtížně dostupné. To vše podnítilo S. Daukanta, aby se ujal tehdy velmi aktuální práce – sestavení polsko-litevského slovníku.

Už v mládí, během studií ve Vilniusu, S. Daukantas psal polsko-litevský slovník². Z letopočtu vtlačeného do papíru J. Kruopas usoudil, že jde o jedno z Daukantových prvních děl, dokončené po roce 1820. J. Kruopas uvádí, že „S. Daukantas při zahájení své literární činnosti nejspíš pocítil nedostatek polsko-litevského slovníku a sám se rozhodl jej sestavit“³.

Malý slovník se dochoval jen zčásti, přibližně pouze v jedné dvanáctině. Při jeho zkoumání se ukázalo, že polská část slovníku byla sestavena na základě trojjazyčného polsko-latinsko-francouzského slovníku J. Litvinského (Słownik polsko–łacińsko–francuzki na zasadach słowników Knapskiego, Danneta i Troca ułożony i pomnożony przez X. Litwińskiego. – Warszawa, Wilno, 1815, t. 1–2.). Zjevně to dokládají shodné polské slovníkové záznamy, podobnost uváděných tvarů, jednotlivá slovní spojení nebo dokonce věty atd.

¹ Kruopas J. S. Daukanto leksikografiniai darbai. – Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai, 1961, t. 4, p. 301–316.

² Slovník bez titulního listu (uložený v rukopisném fondu LKLI, signatura SD 13); budeme jej nazývat malým, abychom ho odlišili od druhého, velkého polsko-litevského slovníku (také bez titulního listu, signatura SD 12), který Daukantas sepsal až po roce 1850 (viz dále).

³ Kruopas J. Min str., p. 302.

151

Slovník J. Litvinského se začal tisknout ve Vilniusu a po autorově smrti byl dokončen ve Varšavě. S. Daukantas tehdy již žil ve Vilniusu a mohl o tomto slovníku něco vědět. Spočítali jsme, že slovník J. Litvinského obsahuje přibližně 24 850 polských hesel. Celkově je slovník J. Litvinského poměrně jednoduchý a obsahuje málo gramatických informací. Často v něm jako samostatná hesla uvádí slovní spojení, někdy dokonce celé fráze. To vše ukazuje, že J. Litvinskis připravoval slovník pro výukové účely. Zmiňují se o tom i jeho vydavatelé Zawadzki a Venckis. V předmluvě píší, že J. Litvinskis „touto prací prokázal velkou službu zejména školní mládeži“.

Z J. Litvinského slovníku si S. Daukantas opsal mnoho slov, ale ne všechna. Bylo spočítáno, že v dochované části textu vynechal přibližně 7,5% Litvinského slov⁴. Daukantas se vyhýbal opisování slovníkových hesel se zjevně výukovým zaměřením. Například vynechal spojení uvedená jako samostatná hesla Dat im się Bóg łasa dorwać; Daw­szy zaś brać, obiecawszy nie dać; Gromnyczy sey­mek; Za nic sobie ważę a další. Někdy také neopsal podoby téhož slova uvedené jako samostatná hesla, např. czotgający się (ačkoli je uvedeno czotgam się), częściami (ačkoli je uvedeno częścią). Některá slova se S. Daukantovi zřejmě nezdála příliš potřebná, a tak je vynechal, např.: domek, domyczko (ačkoli dom opsal), domyślny (je uvedeno domyślnie), dopuszczenie (je uvedeno dopuszczam), fizyonomia (je uvedeno fizyonom), gębczaty (je uvedeno gębaty), gęstwa (je uvedeno gęstwina) atd. Jsou i slova, jejichž vynechání lze těžko vysvětlit, např.: głuchy, godzina, gotowy, ačkoli jejich odvozeniny jsou uvedeny.

S. Daukantas se nespokojil pouze se slovy J. Litvinského. Tak například mezi slova na D drobným písmem zapsal taková, která ve slovníku J. Litvinského nejsou (jedno i mezi slova na G), např.: dalowid, danny, dawacz, decydować, dedukcya, deficit, delegat, delikatny, gołysz a další (celkem 38). Tyto dodatky jsou však ve srovnání s dochovaným textem velmi nepatrné (dochovalo se 2244 hesel).

Daukantas by svůj malý slovník, stejně jako Litvinskis, nejspíše věnoval školní mládeži. Slovník by však byl užitečný také vzdělanci, který se zajímá o litevštinu nebo se ji učí. Bohužel dílo nebylo dokončeno (některá polská slova nemají litevské ekvivalenty). Lze se domnívat, že S. Daukantas po odjezdu z Litvy začal mít na starosti jiné věci a dílo odložil.

Druhý, velký polsko-litevský slovník začal Daukantas psát až po návratu z Petrohradu, když se usadil ve Varniai u M. Valančiuse. Zmínil se o něm J. Šliūpas roku 1883 v časopise „Aušra“, když řekl, že Valančius Daukantasovi „naložil na bedra břemeno napsat jeden polsko-žemaitský slovník“. Šliūpas také uvádí, že „Daukantas měl pro biskupa přepsat polsko-francouzský slovník“⁵. Tato poznámka působí poněkud podivně (i když víme, že Šliūpas zaujatě hodnotil spory S. Daukantase a M. Valančiuse). Co mohlo S. Daukantase přimět k opisování takového slovníku? J. Šliūpas se zde zřejmě vyjadřuje nepřesně. Podařilo se zjistit, že S. Daukantas si pro svůj velký slovník opisoval polskou část polsko-francouzského slovníku S. Ropelewského.

⁴ Na tomto základě lze vypočítat, že malý slovník měl přibližně 23 000 slov (J. Kruopas odhadoval jejich počet na 24 000).

⁵ Šliūpas J. Rinktiniai raštai. – V., 1977, p. 178.

152

rejstřík (Słownik polsko—francuzki. — Berlin, 1843—1847, poszyt I—VIII, 3412 s.⁶). To, co J. Šliūpas považuje za přepisování polsko-francouzského slovníku, tedy nejspíše není samostatná práce, nýbrž pouze opis polských slov pro tentýž „polsko-žemaitský“ slovník.

To, že S. Daukantas používal dílo S. Ropelewského, zjevně dokládá celá struktura velkého slovníku (zejména častý odkaz ob. = obacz „viz“), téměř totožné ilustrační příklady, stejně neobvykle podaná hesla (např. heslo w Lewo, na Lewo je uvedeno pod písmenem L, heslo w Krotce — K pod písmenem K; někdy je heslem nikoli infinitiv, ale přítomný čas, např. Kradnę ob. kraść, a mnoho dalších), různé chyby (např. slovo Wytryskać S. Daukantas uvedl mezi slovy na B — místo slova Buchać omylem opsal synonymum uvedené vedle něj; podobně se mezi slova na C místo Cieszyćciel dostalo Pocieszyciel). V rukopisu S. Daukantase nebyla zaznamenána žádná polská slova, která by nebyla ve slovníku Ropelewského.

Dobový tisk hodnotil slovník S. Ropelewského příznivě. „Przegląd Poznański“ napsal, že je „nesrovnatelně lepší než všechny naše slovníky vydané dosud a vyrovná se zahraničním knihám tohoto druhu“⁷. O hodnotě tohoto slovníku nepřímo svědčí i jeho popularita — do konce XIX. století vyšlo patrně 7 původních a 2 plagiátorská vydání.

Slovník S. Ropelewského je poměrně odborný, přestože byl „sestaven ve spěchu“⁸. Každé slovo je v něm gramaticky charakterizováno, často se uvádí několik tvarů, nezřídka je slovo ilustrováno jedním, několika, někdy i desítkami příkladů a jsou uvedeny stylistické poznámky. S. Daukantas tohoto odborného zpracování využil jen málo. Slova v jeho slovníku zpravidla nemají žádnou gramatickou charakteristiku (občas ji však některé z nich dostanou, např.: Dłużen, żnia; I, conj. ir, bej; Ją, acc. sing. fem. je; Ks obie, contract. ku sobie; Kwita, indecl.). Uspořádání slovníku S. Daukantase je mnohem jednodušší. Polská a litevská slova v něm nejsou nijak zvlášť odlišena. Uvádí se jedno nebo několik polských slov a za čárkou jedno nebo několik litevských. Proto je někdy dokonce obtížné určit podle tvaru, zda je slovo litevské, nebo polské (např. taková slovníková hesla jako Apteka, Aptieka; Nagietek, ob. nogietek, nagatka; Piramida, pyramidą, ob. ostrosłup lze chápat dvojznačně).

Ze 120 zkratek ve slovníku Ropelewského používá S. Daukantas soustavně jen jednu: ob. Je velmi častá, na téměř každé stránce se vyskytuje několikrát. S. Daukantas nové zkratky nevytváří, ale při používání ob. bývá někdy nedůsledný (např. před amalia, gredzidło, niedożierca uvádí odkazy na slova emalia, grązel, niedozor, která však ve slovníku nejsou — při opisování polského rejstříku byla vynechána). Jde samozřejmě jen o přehlédnutí, které by se při přípravě slovníku k vydání opravilo.

Z častých ilustračních příkladů ve slovníku Ropelewského si S. Daukantas vybíral jen některé. Ve třetím a druhém svazku se vyskytují velmi zřídka, snad o něco častěji pouze v prv-

⁶ Autorius (Stanisław Ropelewski) žinomas tik iš veikalo: Estreicher K. Bibliografia polska XIX stólecia. — Kraków, 1878, t. 4, s. 88.

⁷ Przegląd Poznański. — 1848, t. 6, s. 230.

⁸ Tamže, s. 230.

153

V písmenu D je v heslech nejvíce příkladů, snad 135 (ve 124 slovníkových heslech). D obsahuje celkem 2286 slov, takže ilustračními příklady je doloženo jen 5,4%.

Při uvádění ilustračních příkladů je S. Daukantas obvykle ponechává nezměněné, pouze některé zkracuje. Z příkladů S. Ropelevského Być posądzo- nym, podejrzanym o dezm; Doniosłem mu przez kogoś z jego przyjaciół o tem co się stało; Doczekał się pociechy z dzieci vytvořil S. Daukantas Być posądzonym o deizm; Doniosłem mu przez kogoż; Doczekał dzieci. Ve velmi vzácných případech S. Daukantas příklady poněkud přepracovává, např. z Zdecydowany jestem wszystkiego się chwy- cić a Decydować o wszystkiem vytvoří jeden — zdecydowałem się na wszystko. Někdy uvádí také vlastní, velmi jednoduché ilustrace, např.: Dycht i jest; dziedziniec przed stajniami.

S. Daukantas nepřevzal do svého slovníku všechna polská slova uvedená S. Ropelevským. Vynechal část místních jmen, např.: Genewa, Genua, Moldawia, Kaffa „vesnice na Tauridě“, Kair (ačkoli zařadil Afryka, Chwalenskie morze, Dania, Francya, Galilea, Galicya, Niemen, Paryż). Vynechal také mnoho osobních jmen (např.: Adam, Daszko, Elżusia, Jagiello, Julian, Kaifasz, Kain a další; zařadil však Judasz, Jumona, Neptun, Paweł, Pitagor a další), některé názvy z biologické systematiky (např.: agaryk „houba choroš“, albatros, alka „tučňák“, dra „takový dlouhoocasý papoušek“, dafnia, kablion „treska“, kaczyniec „blatouch“ a další). S. Daukantas nezařadil ani některá mezinárodní slova (např.: alkohol, analyzować, archeologia, arytemetyka, automat, elektrometr, ewakuacya, kadr a další). Vynechával také některé názvy povolání v ženském rodě, např.: aspirantka, autorka, kadzicielka, kalkulatorka, ačkoli odpovídající názvy v mužském rodě uváděl.

Ve slovníku S. Ropelevského je mnoho odvozených slov uvedeno jako samostatná slovníková hesla. S. Daukantas některá z nich (někdy i neodvozená slova) vynechal — zřejmě ta, která mu připadala méně potřebná. Například zařadil atom, elipsa, kącermistrz, kacerny, kajdany, ale vynechal atomiczny, eliptycznie, eliptyczny, eliptyczność, kacerstwo, kacerz, kacerować, kajdanki a další.

S. Daukantas svůj rejstřík polských slov odjinud nedoplnil. Ne všechna hesla v jeho slovníku jsou však totožná s hesly S. Ropelevského. S. Daukantas totiž někdy vyčlenil jako samostatné heslo slovo, které S. Ropelevski uvedl společně s jiným příbuzným slovem. Například S. Ropelevski uvedl slova danny a datliwy v jednom hesle, zatímco S. Daukantas vyčlenil datliwy jako samostatné heslové slovo. S. Daukantas vyčlenil také slova abrewidcya a abrewidator, expens a expensować, kalamajka a kalamajkowy a další. Takových samostatných úprav provedených S. Daukantem je však velmi málo.

Odhadem obsahuje slovník S. Ropelevského přibližně 65 000 polských heslových slov⁹. Počet polských slov ve slovníku S. Daukantase vypočítal J. Kruopas — 56 567 slov¹⁰. Lze tedy tvrdit, že při přepisování S. Daukantas

⁹ Tento počet byl získán na základě průměrného počtu slov na jedné stránce, vypočítaného spočítáním slov přibližně z třetiny míst vybraných z různých částí slovníku.

¹⁰ Kruopas J. Cit. dílo, s. 305.

154

vynechal asi 8,5 tisíce, tedy 13%, slovníkových hesel ze S. Ropelevského slovníku. Při srovnání různých míst ve slovnících je vidět, že vynechával nerovnoměrně. Zpočátku vypisoval méně slov (např. u písmene A chybí 46,7%, B — 24,1%), později vybíral méně svědomitě (např. u písmene C chybí 16,8%, D — 13,8%, F — 16,5%, G — 8,1%, H — 14,3%, I,J — 11%, N — 4,7%, O — 3,9%, Z,Ž,Ž — 8,2%). Lze se domnívat, že S. Daukantas se časem obával, že svůj slovník příliš zúžil, a začal vynechávat stále méně. Zároveň se rýsuje zákonitost, že polský rejstřík je mnohem úplnější u těch písmen, u nichž zůstalo málo litevských ekvivalentů (N, O aj.). Další tendencí je omezovat počet internacionalismů, zejména u písmen, jichž je mnoho (A, F, H).

Text u většiny písmen byl psán podobným způsobem: opisoval se polský rejstřík S. Ropelevského slovníku a k části slov se ihned připisovaly litevské ekvivalenty. Texty u písmen N, O, S, T, U však byly psány jinak. U části písmen O a S a v celém rozsahu u písmen T a U je pouze polský rejstřík (s velmi zřídka se vyskytujícími litevskými ekvivalenty). S. Daukantas se zde patrně rozhodl, že v zájmu urychlení práce připíše litevské ekvivalenty později, až sestaví polský rejstřík (připsal je však pouze ke slovům na N). Je třeba poznamenat, že když Daukantas zapisoval pouze polský rejstřík, upouštěl od ilustrativních příkladů – jednoduše na ně nenechával místo.

S. Daukantas svůj slovník upravoval jen málo. V prvním a třetím svazku se jen u několika polských slov nachází později dopsané litevské slovo – to lze určit podle barvy inkoustu. Závažněji upravoval pouze druhý svazek, přesněji materiál k písmenu N v tomto svazku. Zde je jasně patrné, že mnoho litevských slov bylo dopsáno později, jiným inkoustem. S. Daukantas však slova nejen dopisoval: při redakci zároveň porovnával text se slovníkem S. Ropelevského (dokládají to lístky s 12 a 14 slovníkovými hesly přiložené ke stranám 88 a 99 druhého svazku: kdyby S. Daukantas texty nesrovnával, nemohl by si všimnout, že v obou případech vynechal jednu rubriku slovníku S. Ropelevského). Autor tedy začal slovník redigovat, ale práci nedokončil.

S. Daukantas psal slovník na velké archy papíru formátu 35,5 × 21,6 cm. Stránky nečísloval, tužkou očísloval pouze složky (I. a II. sv. po 31 složkách, III. sv. 36). Složky se většinou skládaly ze 6 dvojlistů, někdy sešité do 2 půlsložek po 3 dvojlistech a někdy do jedné složky.

Několik skutečností umožňuje domnívat se, že S. Daukantas slovník skutečně psal do takových, již svázaných složek. Nasvědčovaly by tomu především neočíslované listy. Za druhé tomu nasvědčují i skvrny od inkoustu ve druhém svazku. Na začátku 4. složky textu k písmenu N se S. Daukantasovi rozlil inkoust. Polité slovníkové heslo Nazdjurtz, ryta meta a nově připsané heslo vedle něj, napsané inkoustem stejné barvy jako ostatní upravovaná slova, ukazují, že k nehodě došlo při redigování rukopisu. Nezašpinila se jen 4. složka, ale i další (5., 6., 7., 8. a 10.). Inkoust se však dostal pouze na první a poslední stránky složek, zatímco vnitřní listy nezasáhl. Text určený k redakci tedy už byl složen do složek, ale ještě nebyl svázán do knih (posledně uvedené tvrzení podporují některá slova v upraveném rukopisu, která by bylo obtížné vepsat do svázané knihy). Také vodotisky na papíře slovníku ukazují, že papír musel být před svázáním do knih po delší dobu složen (nebo sešit) do složek. Znak papírny je totiž do papíru vytlačen,

155

tj. je reliéfní, a na prvních listech každé složky je mnohem výraznější než na následujících.

To vše jasně ukazuje, že S. Daukantas nepsal slovník na volné listy ani na čistý papír již svázaný do knih, nýbrž do složek sešitých z 12 listů. Tato skutečnost nám může pomoci upřesnit také datum sepsání velkého slovníku S. Daukantase. M. Akelaitis již v dopise M. Valančiovi z 15./27. X. 1856 zmiňuje slovník S. Daukantase: „Jak šťastný bych byl, kdyby se ty folianty polsko-žemaitského slovníku připraveného S. Daukantasem (folijaty... do słownika polsko–żmudskiego) dostaly do mých rukou!“¹¹ To, že M. Akelaitis píše již o samostatných foliántech slovníku, znamená, že S. Daukantas měl slovník v té době (na konci roku 1856) již svázaný. A protože, jak jsme viděli, byl slovník napsán a upravován ještě před sešitím do tří svazků, musel být do konce roku 1856 již dokončen (samozřejmě se mohlo stát, že S. Daukantas některé slovo dopsal nebo opravil později). Toto datum se shoduje také se změnami v životopise S. Daukantase – roku 1855 odjel z Varniai, opustil M. Valančiuse a uchýlil se ve Svirlauky v Lotyšsku k lékaři Petru Smuglevičovi. Od té doby začalo v životě S. Daukantase období kočovného života a během zbývajících posledních osmi let svého života se již ke slovníku nevrátil. Rozhodující příčinou mohlo být, že se rozhádal s M. Valančiusem a pravděpodobně ztratil naději, že tento slovník někdy vydá. Lze tedy usuzovat, že S. Daukantas psal svůj velký polsko-litevský slovník v období mezi rokem 1850 a koncem roku 1856 (je známo, že papír slovníku byl vyroben v padesátých letech XIX. století¹²).

V. Merkys při psaní Daukantasova životopisu poněkud nepřesně zhodnotil jeho lexikografickou činnost. Životopisec převypráví dopis S. Daukantase Narbutovi z roku 1842, v němž S. Daukantas uvádí, že se pustil do zkoumání samotného jazyka. V. Merkys zmiňuje polsko-litevský slovník (malý), který S. Daukantas napsal v mládí, a dochází k závěru: „Zdá se, že k další přípravě tohoto slovníku se S. Daukantas vrátil tehdy, když psal Narbutovi zmíněné dopisy. V rukopisném oddělení knihovny Ústavu litevského jazyka a literatury jsou uloženy tři obrovské foliánty tohoto slovníku“¹³. Zdá se, že V. Merkys zde považuje dva slovníky S. Daukantase za jedno a totéž dílo (druhý za pokračování prvního). Píše, že „Daukantas, který začal tento slovník připravovat ještě na Vilniuské univerzitě, jej doplňoval a opravoval až do své smrti“¹⁴. S takovým závěrem nelze souhlasit. Dva rukopisy polsko-litevských slovníků S. Daukantase jsou zcela odlišná díla. První psal v mládí jako student, když žil ve Vilniusu; druhý až kolem šedesáti let, ve Varniai. První vznikl s využitím jednoduššího slovníku, určeného spíše pro výukové účely, druhý na základě solidní publikace své doby, která se vyrovnala světovým standardům. Nebylo zaznamenáno, že by S. Daukantas při psaní svého velkého slovníku čerpal materiál ze svého díla z mládí. A když říká „níže-

¹¹ Janulaitis A. M. Akelaičio laiškai. – Tauta ir žodis, 1925, kn. 3, p. 296.

¹² Клепиков С. А. Филиграни и штемпели на бумаге русского и иностранного производства XVII—XX вв. – М., 1959, с. 100. Totéž tvrdí i dopis oddělení rukopisů a vzácných tisků knihovny AV SSSR, nyní uchovávaný u rukopisu slovníku. Tvrzení J. Kruopase (Kruopas J. Min. str., s. 305), že tento papír byl vyroben právě v roce 1850, není podloženo.

¹³ Merkys V. Simonas Daukantas. – V., 1972, s. 203.

¹⁴ Tamtéž, s. 204.

156

zkoumat jazyk“ S. Daukantas sotva měl na mysli psaní slovníku — pravděpodobně se tehdy zajímal o srovnávání jazyků nebo o etymologizaci slov. (Srov. také závěr, k němuž dospěl J. Kruopas po prohlédnutí slovníkového materiálu S. Daukantase: „Je vidět, že v té době [po roce 1845] S. Daukantas zajímal příbuznost slov litevského jazyka se slovy antických jazyků“¹⁵.)

GENEZE POLSKO-LITEVSKÝCH SLOVNÍKŮ S. DAUKANTASE

Resumé

Článek podává stručný historický přehled dvou polsko-litevských slovníků S. Daukantase, známého činitele litevské kultury první poloviny a poloviny XIX. století. Byly určeny zdroje polských heslářů obou slovníků, což pomohlo upřesnit jejich vzájemný vztah. Bylo zjištěno, že druhý polsko-litevský slovník (1850 — konec roku 1856) není pokračováním prvního (kolem roku 1820), nýbrž představuje samostatnou lexikografickou práci. Kromě toho je odhalen přístup, na jehož základě byly tyto slovníky sestaveny.

¹⁵ Kruopas J. Min. str., s. 312.