LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994)

KALBOS NORMALIZACIJOS KLAUSIMAI

VIDA RUDAITIENĖ

O UŽÍVÁNÍ DERIVÁTŮ S PŘÍPONAMI V LITEVŠTINĚ

Materiál použitý v tomto článku autorka shromáždila v letech 1987—1989 na základě „Dotazníku pro výzkum lexika“, který rovněž sestavila. Z něj je patrné užívání některých lexikálních variant, normativních i nenormativních. Využila také jazyk písemných textů.

Dotazník se zabývá těmito hlavními problémy: 1) užíváním slov mezinárodního původu (které slovo — litevské, nebo mezinárodní — informanti nejčastěji upřednostňují, když se jejich významy shodují); 2) užíváním litevských a mezinárodních slov v přenesených významech; 3) rozmanitostí významů slov — totéž slovo může mít různé významy, například guolis — pro některé informanty pouze „místo k ležení“, pro jiné „určitý opěrný díl součástí mechanismu“; siūlas — „tenká spředená příze“, „chirurgická nit“, „technický termín závitová nit“ atd.; 4) užíváním frazeologismů (které frazeologismy se užívají častěji a kteří informanti je častěji upřednostňují); 5) užíváním složených slov a různých zkratek; 6) užíváním předponových a příponových derivátů.

Zkoumalo se, jaký je skutečný jazyk lidí z různých oborů a s různým vzděláním. Dotazováni byli informanti pracující v oblasti vědy, výroby, kultury, lékařství, každodenních služeb obyvatelstvu, školství, zemědělství, spojů a dopravy.

V dotazníku bylo u každého případu uvedeno několik variant slov nebo výrazů a informanti si měli jednu z nich vybrat. Byli požádáni: „Podtrhněte slovo nebo slovní spojení, které užíváte.“ Ukázalo se, že informanti často inklinují k užívání různých barbarismů, hybridů a kalků; také se nezřídka dopouštějí chyb při užívání složených slov, různých zkratek a předponových a příponových derivátů. Tentokrát jsme se zajímali o jazyk lidí pracujících ve vědě. Bylo dotázáno 98 pracovníků vědecké sféry. Byli mezi nimi filologové, právníci, ekonomové, odborníci na techniku, zemědělství a přírodní vědy, plánování a účetnictví, kteří pracují v ústavech Litevské akademie věd, v Klaipėdském námořním muzeu a akváriu, v Šiauliaiském pedagogickém institutu a v konstrukční kanceláři „Nuklon“ v Šiauliai (konstruktéři, inženýři, kteří se obvykle zabývají vědeckou prací). Všichni měli vysokoškolské vzdělání a mnozí z nich vědecké hodnosti nebo tituly. Pro všechny byla litevština mateřským jazykem. Zkoumali jsme tedy uživatele současné spisovné litevštiny, jejichž průměrný věk činil 37 let.

Zajímali jsme se také o užívání derivátů s příponami. Snažili jsme se zjistit, které z nich se užívají častěji a jaké jsou výraznější tendence v užívání těchto derivátů. Deriváty s příponami se hodnotí také z hlediska jazykové normy. Deriváty s příponami uvedené—

1•

163

—v dotazníku byly vybírány s ohledem na produktivitu jednotlivých přípon a na nejcharakterističtější chyby související s tvořením a užíváním derivátů některými příponami.

Jedním z nejproduktivnějších a nejflexibilnějších způsobů tvoření slov ve spisovné litevštině je tvoření slov pomocí přípon. Na rozdíl od předpony se přípona připojuje za základní kmen před koncovku, s níž je spojena, protože „v litevštině může přípona poměrně zřídka, pouze u neohebných slov, vystupovat samostatně jako slovotvorný formant, srov. kit-aip, vien-u¹.“

Tvoření slov pomocí přípon také rozšířilo slovní zásobu spisovné litevštiny. Tento způsob tvoření je dnes velmi produktivní i při vytváření nových podstatných a přídavných jmen.

V litevštině jsou mezi podstatnými jmény „odvozená slova podstatně častější než slova základní. Většina těchto odvozených slov jsou deriváty a jen malá část jsou složená podstatná jména. Nejčastější jsou deriváty s příponami — těch je několikanásobně více než všech ostatních odvozených slov dohromady“².

Ve spisovné litevštině je tvoření podstatných jmen s příponami velmi produktivní u názvů osob. Některé z nich označují činitele a nositele dějové vlastnosti (nomina agentis). Jde o podstatná jména tvořená od sloves pomocí přípon nebo koncovek a označující vykonavatele děje. Mezi nejproduktivnější přípony této skupiny patří -tojas, -a a -ėjas, -a. Jiné názvy označují nositele vlastnosti vyjádřené jménem (nomina atributiva), tj. podstatná jména tvořená pomocí přípon nebo koncovek z přídavných jmen, podstatných jmen či jiných slov blízkých jménům a označující osobu podle některé její charakteristické vlastnosti. Jednou z nejproduktivnějších přípon těchto derivátů je -ininkas, -ė, z mezinárodních pak -istas, -ė.

Ve spisovné litevštině je produktivní také tvoření podstatných jmen s příponami, která označují osoby podle jejich povolání, odbornosti či zaměstnání. Tvoří se pomocí přípon nebo koncovek z podstatných jmen, zejména z těch, která označují předmět podnikání nebo práce dané osoby. Nejproduktivnější příponou těchto derivátů je -ininkas, -ė; u slov mezinárodního původu je nejčastější přípona -istas, -ė. Nové deriváty tohoto typu se obvykle tvoří všechny příponou -ininkas, -ė a jejich potřebnost určují také mimojazykové faktory: vznikají nová povolání, odbornosti a zaměstnání.

V litevštině přibývá také podstatných jmen označujících osoby podle jejich původu a příslušnosti. Nejčastěji se tvoří pomocí přípon z jiných obecných nebo vlastních podstatných jmen. Při tvoření uvedených podstatných jmen je velmi obvyklá přípona -ietis, -ė.

Ve spisovné litevštině se deriváty s uvedenými příponami často užívají synonymně s deriváty tvořenými jinými příponami nebo s podstatnými jmény vytvořenými jiným způsobem.

Pojednáme o údajích z dotazníku týkajících se užívání derivátů s příponami.

V dotazníku byla uvedena věta: Mladík pracuje v přístavu (jako vykladač, nakladač, nakla-

dač), přičemž bylo třeba vybrat jednu z variant uvedených v závorkách. Ukazuje se, že nejoblíbenější z nich je nakladač: z 95 respondentů jej uvedlo 56 (57,1%), nakladače — 32 (32,7%). V tomto případě zvolilo nevhodnou variantu vykladač 7 respondentů (7,1%).

¹ Urbutis V. Žodžių darybos teorija. V., 1978. P. 214.

² Taip pat jo. Daiktavardžių daryba // Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1. P. 252.

164

respondenti: 5 odborníků na technické a 2 na právní vědy. Odvozené pojmenování vykladač je v litevštině oprávněné pouze tehdy, když je třeba označit směr práce. Například pokud v některé organizaci vykonávají nakládací práce titíž dělníci, lze je nazývat nakladači, nakládači (srov. nakladač—vykladač).

V současné litevštině se užívají pojmenování osob podle povolání, odbornosti či činnosti s litevskou příponou -ininkas, -ė a mezinárodní příponou -istas, -ė. Bylo zajímavé zjistit, zda se častěji upřednostňují odvozeniny s příponou -istas, nebo -ininkas. V dotazníku byly uvedeny varianty: motociklininkas—motociklistas, kranininkas—kranistas, traktorininkas—traktoristas. Ukazuje se, že oblíbenější jsou odvozeniny s příponou -ininkas: volí je 44,73% našich respondentů, zatímco odvozeniny s příponou -istas 26,37%. Je tedy patrná tendence vyhýbat se odvozeninám s mezinárodní příponou -istas. Z uvedených odvozenin s příponou -ininkas byl nejčastěji uveden kranininkas — označilo jej 74 (75,5%) z 97 respondentů; z odvozenin s příponou -istas pak futbolistas: zvolilo jej 36 (36,7%) z 98 respondentů, a traktoristas, kterého označilo 33 (33,7%) z 98 respondentů. Za zmínku stojí také to, že odvozeniny s příponou -istas uvedené v dotazníku častěji volí odborníci na zemědělské vědy (22,37%; -ininkas — 7,38%), ekonomii (15,6%; -ininkas — 8,9%) a právo (14,08%; -ininkas — 11,4%).

Odvozeniny s příponou -ininkas, -ė jsou v litevštině poměrně časté, a to jak v psaném, tak v mluveném jazyce. Mají sklon vytlačovat odvozeniny s jinými příponami. I naši respondenti proto z variant uvedených v dotazníku prozininkas—prozaikas upřednostňují prozininkas — zvolilo jej 67 (68,4%) z 98 respondentů, zatímco prozaikas 31 (31,6%). Největší podíl mezi těmi, kdo zvolili lexikální variantu prozaikas, tvoří filologové³: z 20 ji uvedlo 9 (29%), zatímco 11 (16,4%) uvedlo prozininkas.

Na četnost a oblíbenost odvozenin s příponou -ininkas, -ė v litevštině má vliv také skutečnost, že tyto odvozeniny lze tvořit ze slov různé morfologické struktury, obvykle z podstatných jmen. Četnější jsou také odvozeniny utvořené ze složených podstatných jmen obsahujících složku -tyra, která označují vědní obory, např.: dirvotyra—dirvotyrininkas, -ė, kraštotyra—kraštotyrininkas, -ė, menotyra—menotyrininkas, -ė, mokslotyra—mokslotyrininkas, -ė, tautotyra—tautotyrininkas, -ė. Složku -tyra lze připojit i k mezinárodnímu slovu, např.: patentotyra, teatryra. Z těchto složených slov se rovněž tvoří podstatná jména s příponou -ininkas, -ė: patentotyrininkas, -ė, teatrotyrininkas, -ė. Podstatná jména s výše uvedenou slovotvornou příponou -ininkas, -ė obvykle označují vědce. Vedle nich se užívají také čistě mezinárodní názvy vědních oborů, často zejména se složenou složkou -logija (-log- + -ija), např.: kultūrologija, literatūrologija, patentologija, teatrologija. Podstatná jména obsahující složku -logas, -ė označují vědce, např.: kultūrologas, -ė, literatūrologas, -ė, patentologas, -ė, teatrologas, -ė. Složky -logija, -logas, -ė lze připojit i k litevskému podstatnému jménu, například dainologija, dainologas, -ė.

V litevštině se tedy často synonymně užívají podstatná jména s příponou -ininkas, -ė, utvořená ze složených slov obsahujících složku -tyra, a podstatná jména obsahující

³ Většina našich dotazovaných filologů jsou odborníci na ruský jazyk.

165

komponent -logas, -ė. Bylo zajímavé zjistit, kterým z těchto podstatných jmen dávají naši informanti přednost. Z variant uvedených v dotazníku teatotyrininkas—teatrologas, patentotyrininkas—patentologas naši informanti častěji volí podstatná jména s komponentem -logas: uvedlo je 77,5%, zatímco -ininkas — 16,35%. Z 93 respondentů zvolilo derivát teatrologas 79 (83,6%), teatotyrininkas — 14 (14,3%); z 88 respondentů označilo patentologą 70 (71,4%), patentotyrininką — 18 (18,4%) informantů. Největší podíl (50%; -logas — 18,8%) těch, kdo zvolili uvedené deriváty se sufixem -ininkas, tvoří odborníci v technických vědách.

Vznikají a budou vznikat další vědní obory. Budou zapotřebí také nové názvy těchto vědních oborů a vědců. Novotvary uvedeného typu (zejména s komponenty -logija, -logas, -ė) se v některých jazycích používají již dlouho. V důsledku jazykového kontaktu se rozšířily také v litevštině.

Hybridní útvary se sufixem -orius (giedrius, pasakorius) se drží poměrně pevně; o něco méně často se používá derivát se sufixem -auninkas keliauninkas (= keliautojas, keleivis). Mnohé z nich totiž mají specifický význam a lze je jen obtížně nahradit. Zvláště oblíbený je výraz pasakorius: z 97 respondentů jej zvolilo 54 (54,1%); pasakotoją — 43 (43,9%). Výraz giedrius uvedlo 48 (49%). Hybridní útvar keliauninkas uvedlo ve svých odpovědích 29 (29,6%) z 96 respondentů.

V jazyce se stále používají také hybridní útvary se sufixem -adėjas. Z variant uvedených v dotazníku piktadarys—nenaudėlis—niekadėjas zvolilo 13 (13,3%) z 94 respondentů neobratný derivát s uvedeným sufixem niekadėjas. Bylo to 7 z 23 techniků, 2 z 15 ekonomů, 2 z 16 právníků, 1 z 28 filologů a 1 z 10 přírodovědců.

V současné spisovné litevštině se poměrně často používají deriváty se sufixem -ietis, -ė. Jak v nářečích, tak ve spisovné litevštině se sufixem -ietis, -ė tvoří názvy osob podle názvů měst, městeček a vesnic, v nichž žijí nebo žily, např.: birštonietis, -ė DLKŽ 81, sasnavietis, -ė LKG I 411, vilkaviškietis, -ė DLKŽ 939, vilnietis, -ė DLKŽ 940.

Ke stejnému účelu se používají také sufixy -iškis, -ė, -ėnas, -ė, např.: kuršėniškis, -ė LKŽ VI 972, mažeikiškis, -ė DLKŽ 389, molėtiškis, -ė DLKŽ 407, skuodiškis, -ė DLKŽ 716, šilališkis, -ė DLKŽ 812, vilniškis, -ė DLKŽ 940, kupiškėnas DLKŽ 345, r okiškėnas DLKŽ 671, vabalninkėnas LKG I 412.

Ve spisovné litevštině se téměř všechny deriváty označující osoby podle místa jejich původu a bydliště tvoří pomocí sufixu -ietis, -ė. V „Lietuvių kalbos gramatika“⁴ jsou kromě tohoto významu uvedeny ještě dva další způsoby tvoření derivátů se sufixem -ietis, -ė. Tímto sufixem se tvoří názvy osob: 1) z vlastních jmen světadílů, států a krajů, např.: amerikietis, -ė DLKŽ 13, europietis, -ė DLKŽ 152, suvalkietis, -ė DLKŽ 794; 2) z obecných označení míst, např.: kaimietis, -ė DLKŽ 274, miestietis, -ė DLKŽ 399, pajūrietis, -ė DLKŽ 485, užsienietis, -ė DLKŽ 899.

V „Lietuvių kalbos gramatika“ se zmiňují také taková podstatná jména se sufixem -ietis, -ė, která neoznačují vztah osoby k místu, nýbrž její příslušnost (k vlastní ide-

⁴ Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1. P. 411.

166

ologie, činnost...) k nějakému kolektivu nebo skupině lidí⁵, např.: ansamblietis, -ė, giminietis, -ė, gvardietis, -ė, pasaulietis, -ė, tautietis, -ė. Takových příkladů je i více, např.: armietis, -ė LKŽ I 309, tėvynietis, -ė DLKŽ 848.

V „Gramatice litevského jazyka“ jsou za normativní považovány dvojí deriváty s příponou -ietis, -ė: jedny označují osoby podle místa jejich původu a bydliště, druhé podle příslušnosti ke kolektivu. Ve spisovné litevštině přibývá podstatných jmen utvořených příponou -ietis, -ė z názvů pracoviště či pracovního kolektivu. Přípona -ietis, -ė je nyní velmi produktivní a má tendenci stát se nejuniverzálnější při tvoření pojmenování osob jak podle místa jejich původu a bydliště, tak podle příslušnosti k nějakému kolektivu. Nejhorší je, že se deriváty s touto příponou užívají až dotěrně a vytlačují deriváty s jinými příponami. O tom bylo napsáno nemálo⁶. Potvrzují to i naše anketní údaje: 65,31% našich respondentů dává přednost užívání derivátů s příponou -ietis, -ė, zatímco 30,43% volí deriváty s jinými příponami.

Jak jsme již uvedli, v litevštině se k tvoření pojmenování osob podle místa jejich původu a bydliště odedávna užívají také přípony -iškis, -ė, -ėnas -ė. Z nabízených variant vilnietis—vilniškis uvedlo z 98 respondentů 91 (92,9%), že užívá vilnietį, 5 (5,1%) — vilniškį a 2 (2%) označili obě varianty. Z variant kuršėniškis—kuršėnietis se také ukazuje jako častější kuršėnietis: uvedlo, že jej užívá, 50 (51%) z 97 respondentů; kuršėniškį zvolilo 45 (45,9%) a 2 (2%) označili obě varianty. Také u dalších nabízených variant se dává přednost derivátům s příponou -ietis, -ė: z 97 respondentů zvolilo 64 (65,3%) mažeikietį, 31 (31,6%) — mažeikiškį, 2 (2%) uvedli, že užívají obě varianty; z 95 respondentů uvedlo 53 (54,1%) skuodietį, 41 (41,8%) — skuodiškį a 1 (1%) obě varianty.

Ačkoli jsou i místní obyvatelé zvyklí častěji říkat kupiškėnas, rokiškėnas, naši informátoři mají větší sklon říkat kupiškietis: označilo jej 67 (68,4%) z 97 respondentů, kupiškėną — 29 (29,6%) a 1 (1%) zvolil obě varianty. Dokonce i z nabízených variant australas—australietis uvedlo 62 (63,3%) z 98 respondentů, že užívá druhou z nich, 35 (35,7%) — australą a 1 (1%) obě varianty.

Z variant uvedených v dotazníku geležinkelietis—geležinkelininkas volí 73 (74,5%) z 97 respondentů geležinkelietį a 23 (23,3%) — geležinkelininką (1 informátor označil obě), ačkoli při označení podle specializace, povolání či zaměstnání je třeba užívat deriváty s příponou -ininkas, -ė.

Soudě podle anketních údajů volí deriváty s příponou -ietis častěji odborníci technických oborů (-ietis — 30,11%, deriváty s jinými příponami — 11,98%), zatímco deriváty s jinými příponami častěji užívají filologové (-ietis — 21,21%, deriváty s jinými příponami — 26,64%).

Šíření podstatných jmen s příponou -ietis, -ė má negativní důsledky. Tato podstatná jména se nyní hojně tvoří z názvů jakýchkoli výrobních či uměleckých kolektivů, organi-

⁵ Tamtéž. S. 412.

⁶ Žr. Paulauskienė A., Tarvydaitė D. Gramatikos normos ir dabartinė vartosena. K., 1986. P. 44—46; Simonait ytė V. Priesagos -ietis, -ė daiktavardžiai tarybinių metų raštų kalboje // Kalbos kultūra. 1979. Sąs. 36. P. 38—44; Venckutė R. Senos ir naujos bėdos // Mūsų kalba. 1980. Nr. 4. P. 15—17 ir kt.

167

zacijos pavadinimo. Jų darbą ir vartojimą, galimas daiktas, skatina kitos kalbos, ypač rusų. Pavyzdžiui, daug naujų priesagos -ietis, -ė daiktavardžių sudaroma iš įmonių ir kitokių simbolinių pavadinimų: baltijietis, -ė („Baltijos“ laivų statykla) T 1985 3, ekranietis, -ė („Ekrano“ gamykla) T 1987 100, elektronietis, -ė („Elektrono“ gamybinis susivienijimas) VN 1988 76, jiesietis, -ė („Jiesios“ eksperimentinė dailiosios keramikos gamykla) T 1989 99, mastietis, -ė („Masčio“ trikotažo fabrikas) T 1989 12, vairietis, -ė („Vairo“ dviračių gamykla) T 1989 13; iš sporto draugijų bei kolektyvų simbolinių pavadinimų: dinamietis, -ė („Dinamo“ sporto draugija) T 1985 4, kibirkštietis, -ė („Kibirkšties“ krepšinio komanda) T 1987 70, žalgirietis, -ė („Žalgirio“ krepšinio komanda) T 1989 200; iš laikraščių ir leidyklų simbolinių pavadinimų: tiesietis, -ė (laikraštis „Tiesa“) T 1990 254, moksl ietis, -ė (leidykla „Mokslas“) rš.; iš meno bei kitų kolektyvų simbolinių pavadinimų: sakalietis -ė (vyrų choras „Sakalas“) LR 1990 10, versmietis, -ė (klubas „Versmė“) T 1987 40, žinijietis, -ė („Žinijos“ draugija) MG 1986 4 19 ir kt.

V ruštině se z vlastních názvů tvoří podstatná jména se sufixem -ец, která se do litevštiny nejčastěji překládají deriváty se sufixem -ietis, -ė, např.: динамо́вец (футбольная команда „Динамо“) П 1978 53 — dinamietis, спарта-ковец (футбольная команда „Спартак“) ВМ 1976 257 — spartakietis, торпе-довец (команда по хоккею „Торпедо“) — torpedietis, мосфильмовец („Мосфильм“) ВМ 1975 156 — mosfilmietis. Takové kalky podněcují vznik podobných podstatných jmen také z vlastních názvů užívaných v litevštině. Určitá část těchto podstatných jmen je příležitostná (okazionální) a po proniknutí do psaného jazyka získává přídech novinářského žargonu. Kromě toho není třeba nahrazovat deriváty s jinými sufixy deriváty s tímto sufixem. Dříve se tak z názvů novin tvořila podstatná jména se sufixem -ininkas, např.: aušrininkas, varpininkas.

V litevštině přibývá podobných derivátů tvořených sufixem -ietis, -ė ze jmen osob, která byla dána podniku, škole či jinému kolektivu. Těmito deriváty se sufixem -ietis, -ė se vyjadřuje příslušnost osoby ke kolektivu, který byl pojmenován po významné osobnosti, např.: čiurlionietis, -ė (střední umělecká škola M. K. Čiurlionise) LM 1989 13, janonietis, -ė (papírna J. Janonise) T 1986 10. Jde o nový a neobvyklý jazykový jev.

Nejhorší je, že se ve spisovné litevštině užívají podstatná jména se sufixem -ietis, -ė, utvořená z názvů různých kolektivů a organizací. Některá z nich jsou velmi těžkopádná, například ta odvozená od derivovaných podstatných jmen: leidykl- lietis, -ė „pracovník nakladatelství“ LM 1987 9, švietimietis, -ė „pracovník školství“ T 1989 12; od složených podstatných jmen: bendrabutietis, -ė (rš.), literatūrmenietis, -ė LM 1989 10, odvozené od žargonového literatūrmenio; ze dvou slov: naujaakmenietis, -ė (obyvatel Naujoji Akmenė) T 1989 200, naujavilnietis, -ė (obyvatel Naujoji Vilnia) VN 1990 242 aj. V souladu s jazykovou normou není třeba užívat podstatná jména s tímto sufixem namísto derivátů s jinými sufixy. Například při označování osob podle jejich původu či místa bydliště bychom neměli zapomínat na sufixy -iškis, -ė a -ėnas, -ė. Při označování osob podle příslušnosti ke kolektivu se hodí lépe než sufix -ietis, -ė sufix -ininkas, -ė.

168

V litevštině jsou velmi produktivní sufixální podstatná jména označující stroje, mechanismy, zařízení, přístroje nebo jejich části. Obvykle se nazývají názvy nástrojů (nomina instrumenti). Patří k nim „ta podstatná jména, která jsou pomocí sufixů nebo koncovek utvořena od sloves (nejčastěji tranzitivních) a označují předmět (nástroj, pomůcku, přístroj či obecně nějaký prostředek) určený k provádění děje vyjádřeného základovým slovem“⁷. Názvy nástrojů se nejčastěji tvoří sufixy -tuvas, -iklis. V terminologii se funkce těchto sufixů obvykle rozlišují: názvy větších technických zařízení a různých strojů a aparátů se nejčastěji tvoří sufixem -tuvas, zatímco názvy menších technických zařízení, strojů a mechanismů sufixem -iklis, méně často -eklis. Někdy se však v technické terminologii paralelně užívají deriváty se sufixy -tuvas ir -iklis k označení téhož pojmu.

Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, které deriváty — se sufixem -tuvas, nebo -iklis — respondenti upřednostňují (pokud mají stejný význam). V dotazníku byly uvedeny varianty s oběma sufixy, např.: Nusipirkau sodui (purškiklį, purkštuvą). Z variant v závorkách zvolilo 91 (92,9%) z 97 respondentů purkštuvą, zatímco 6 (6,3%) zvolilo purškiklį. Stejným způsobem byly předloženy i další varianty: gaudiklis ir gaudytuvas — ze 80 respondentů uvedlo 62 (63,3%) gaudytuvą, 17 (17,3%) gaudiklį a 1 (1%) zvolil obě varianty; tiekiklis ir tiektuvas — 42 (42,9%) ze 70 zvolilo tiektuvą, 28 (28,6%) tiekiklį. Také z variant rinkiklis ir rinktuvas byla upřednostněna možnost rinktuvui: označilo ji 64 (65,3%) z 81 respondentů, zatímco rinkiklį zvolilo 17 (17,3%).

Celých 66,1% respondentů tedy uvádí deriváty se sufixem -tuvas, zatímco 17,33% deriváty se sufixem -iklis. K popularitě derivátů se sufixem -tuvas v současné spisovné litevštině přispěla i skutečnost, že tento sufix svou produktivitou převyšuje všechny ostatní sufixy s týmž významem. Podstatná jména se sufixem -tuvas jsou navíc většinou termíny a „v terminologii se tímto sufixem tvoří pouze názvy nástrojů. To v zásadě odpovídá slovotvorným tendencím tohoto sufixu v literárním i lidovém jazyce. Na druhou stranu se v lidovém jazyce jeho deriváty nejčastěji pojmenovávají pouze různé nástroje“⁸.

V mluvené litevštině (a často i v písemných textech) zesílilo tvoření názvů různých nástrojů, nikoli osob, pomocí sufixů -ėjas, -tojas, např.: skleidėjas, smulkintojas (krmiv). Deriváty se sufixy -ėjas, -tojas označují také různé chemické látky, např.: skleidėjas, minkštintojas, tirpintojas. Tento jev ovlivňují také slovanské jazyky, zejména ruština, kde deriváty týchž sufixů mohou označovat osoby i nástroje, např.: водитель ir водоналиватель, питатель. V litevštině se odedávna rozlišují významy derivátů se sufixy -ėjas, -tojas a -iklis, -tuvas. První označují osoby, činitele, druhé nástroje, přístroje a látky, s nimiž se děj provádí. Ruská slova распространитель, кормоизмельчитель, растворитель, мягчитель se tedy do litevštiny

⁷ Urbutis V. Daiktavardžių daryba // Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1. P. 381.

⁸ Keinys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba // Lietuvių terminologija: Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1975. T. 16. P. 20.

169

do jazyka se mají překládat jako rozptylovač, drtič krmiva, rozpouštědlo, ředidlo, změkčovadlo.

Jak jsme již zmínili, odvozeniny s jasnými příponami označujícími činitele se často užívají v jiném než svém významu. Říká se a píše išėmėjas (demių) místo valiklis, pakėlėjas místo keltuvas, kėliklis a další. Je to zřejmé i z našich dotazníkových údajů. Z nabízených možností valiklis, ėmiklis, išėmėjas (demių) většina informantů (celých 68 (69,4%) z 97 respondentů) zvolila nenormativní výraz išėmėjas, který se s příponou -ėjas používá dokonce i pro označení materiálů, na nichž se provádí daná činnost. Odvozeninu valiklis, která je normativní, označilo za užívanou pouze 24 (24,5%) informantů, zatímco ėmiklis — 3 (3,1%).

Z dotázaných odvozeninu išėmėjas nejčastěji uvedli odborníci technických věd — 19 z 23, zemědělských věd — 10 ze 14 a ekonomických věd — 11 z 15. K našemu překvapení tuto odvozeninu zvolilo také celých 11 z 20 filologů (pravda, jak jsme již zmínili, většina dotázaných filologů jsou odborníci na ruský jazyk).

Poměrně mnohem méně informantů než odvozeninu išėmėjas zvolilo nenormativní odvozeninu skiedėjas: uvedlo ji jako užívanou 24 (24,5%) z 95 respondentů, zatímco normativní skiediklis zvolilo 61 (61,9%). Z dotázaných si tuto nekodifikovanou lexikální variantu zřejmě oblíbili nejvíce odborníci technických věd: zvolilo ji 12 z 23 respondentů.

Odvozeniny s příponami -ėjas, -tojas, kterými se zabýváme, někdy obsahují také předponu, jež není pro litevštinu příliš typická. Poměrně častým a nevhodným útvarem v litevštině je pagreitintojas. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že jej má sklon užívat celých 64 (65,3%) z 90 respondentů, zatímco normativní variantu greitintuvas zvolilo 26 (26,5%). Výrazu pagreitintojas, který se v litevštině nedoporučuje, dávají přednost zejména odborníci zemědělských věd (uvedlo jej 10 z 12 respondentů) a technických věd (zvolilo jej 16 z 19 respondentů).

Také většina informantů zvolila nenormativní výraz pakėlėjas — celých 65 (66,3%) z 86 respondentů (místo normativní varianty kėliklis uvedené v dotazníku, kterou ve svých odpovědích označilo 26 (26,5%) informantů). Jeden informant nevnímá rozdíl mezi výrazy pakėlėjas ir kėliklis, a proto volí oba.

V našem jazyce se často užívá také nevhodný útvar autopakrovėjas místo normativního autokrautuvas. Dokládají to i naše dotazníkové údaje: z 93 respondentů jich celých 70 (71,4%) zvolilo autopakrovėją, zatímco 23 (23,5%) — autokrautuvą. Odvozenina autopakrovėjas je navíc velmi těžkopádná; vedle prvního mezinárodního komponentu auto- obsahuje ještě litevskou předponu pa-. V psaném i mluveném jazyce se užívá také autopakraut(u)vas. Takové útvary se pro spisovnou litevštinu nedoporučují a ve většině případů se užívají bez litevské předpony. S litevskou předponou jsou tato podstatná jména oprávněná pouze tehdy, pokud mají bez předpony jiný terminologický význam.

Norma litevského jazyka tedy vyžaduje, aby odvozeniny s příponami -ėjas, -tojas označovaly osoby, činitele a nepoužívaly se pro označení nástrojů, přístrojů, strojů ani materiálů, na nichž se provádí činnost⁹.

V současné spisovné litevštině se šíří mnoho podstatných jmen s abstraktním významem. Jsou rozšířena zejména ve vědeckém a publicistickém stylu. Často se užívají abstraktní deverbativa neboli názvy vlastností, které se tvoří příponami a

⁹ Podrobněji viz Keinys S. Min. veik. P. 24–27.

170

Pomocí koncovek se nejčastěji tvoří od přídavných jmen, méně často od podstatných jmen a někdy také od jiných skloňovaných slov¹⁰.

Nejproduktivnější příponou pro tvoření abstraktních substantiv je -umas; z ostatních je třeba zmínit ještě -ybė a -ystė. Přípony -umas a -ybė se nejčastěji užívají k tvoření abstrakt od přídavných jmen, zatímco přípona -ystė slouží k tvoření abstrakt od podstatných jmen.

Některá podstatná jména s příponou -ystė jsou svým významem blízká podstatným jménům s příponami -umas a -ybė. Nejvýraznější rozdíl mezi abstrakty s příponami -umas a -ybė spočívá v tom, že „odvozeniny s příponou -ybė se obzvláště rády užívají tehdy, když je třeba označovanou vlastnost více zdůraznit, zesílit, jinými slovy, když se hovoří o velmi výrazné, silně se projevující vlastnosti¹¹.“

Bylo zkoumáno, které odvozeniny s příponami naši informátoři častěji upřednostňují. V dotazníku byly uvedeny odvozeniny: antrametystė—antrametiškumas. Z 92 respondentů 80 (81,6%) uvedlo, že užívá variantu antrametystė, zatímco 12 (12,2%) — antrametiškumas. Byla uvedena také slova s příponami -ystė a -ybė: pilnametystė—pilnamet ybė, neturtystė—neturtybė. Z 97 respondentů označilo pilnametystę 91 (92,9%), zatímco pilnametybę — 6 (6,1%); z 72 informátorů zvolilo neturtystę 25 (25,5%), zatímco neturtybę — 46 (46,9%).

Vlivem ruštiny se stále častěji objevují podstatná jména s předponou nu- a příponou -imas, která jsou obvykle termíny, např.: nudžiūnimas — обезгазование, nukenkinsminimas — обеззреживание, nuriebalinimas — обезжиривание, nuskausminimas — обезболивание, nuvandeninimas — обезвоживание.

Tato slovesa odborného stylu lingvisté neschvalují, avšak ve specializované literatuře i v běžném úzu jsou v posledních desetiletích poměrně častá. Také naši respondenti z nabídnutých variant anestezavimas—anestezija—nuskausminimas dávají přednost nuskausminimui: z 96 respondentů jej zvolilo 53 (54,1%), anestezavimą uvedlo 12 (12,2%) a anestezija — 19 (19,4%). Je zajímavé poznamenat, že odvozeninu nuskausminimas zvolilo dokonce 11 z 20 filologů; přednost jí dali také 13 z 23 odborníků v technických oborech, 10 z 15 ekonomů a 7 z 10 přírodovědců.

V litevštině přibývá také přídavných jmen. K oživení jejich tvoření a užívání přispěl i rozvoj vědy a techniky, který si vyžádal složitá pojmenování, často vyjadřovaná přídavným jménem a podstatným jménem. V současné spisovné litevštině jsou nejproduktivnější přípony přídavných jmen -inis, -ė, -iškas, -a, -ingas, -a. Nejvíce je přídavných jmen s příponou -inis, -ė. Produktivitu tvoření přídavných jmen touto příponou ovlivnila také skutečnost, že je lze tvořit z podstatných jmen, přídavných jmen, číslovek, příčestí, příslovcí, předložkových konstrukcí aj.¹² Příponu -inis, -ė lze tedy připojit k základům různé struktury i různého významu.

¹⁰ Plačiau žr. Urbutis V. Daiktavardžių daryba // Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1. P. 306—316.

¹¹ Tamtéž. S. 308.

¹² Podrobněji viz Kniūkšta P. Priesagos -inis būdvardžiai: daryba, reikšmės, gramatiniai sinonimai. V., 1976. S. 7—55.

171

Produktivita odvozování přídavných jmen příponou -inis, -ė je jedním z hlavních důvodů, proč se tato přídavná jména tak hojně užívají a jejich počet v současné litevštině stále roste. Je jich mnoho jak v mluveném, tak v psaném jazyce, zvláště v publicistice a odborné literatuře.

Na odvozování a užívání přídavných jmen s příponou -inis, -ė mají vliv také vnější příčiny. Jednou z nich je vliv ruštiny. Ruská přídavná jména s příponami -енный, -ский podněcují odvozování a užívání přídavných jmen s příponou -inis, -ė v litevštině, srov.: gamybinis — производственный, kokybinis — качественный, mičiurininis — мичуринский, ūkinis — хозяйственный aj.

V souvislosti s užíváním přídavných jmen s příponou -inis, -ė v litevštině vyvstává řada problémů, zejména pokud jde o konkurenci přídavných jmen s opisným genitivem. Ne všechna přídavná jména s příponou -inis, -ė jsou potřebná, tím spíše, že se často bezdůvodně užívají místo genitivu podstatného jména¹³.

Pokusili jsme se zjistit, zda naši informátoři častěji dávají přednost přídavným jménům s příponou -inis, -ė, nebo genitivu podstatných jmen (samozřejmě tam, kde se význam těchto gramatických tvarů shoduje). V dotazníku byla uvedena věta: V kulturním domě se konal (kraštotyrinė, kraštotyrininkų) večírek. Z variant v závorkách bylo třeba vybrat jednu. Z 96 respondentů zvolilo 90 (91,8%) horší variantu — kraštotyrinė vakaronė, zatímco 6 (6,1%) (filologů) — kraštotyrininkų vakaronė. Z variantů įrankinis cechas — įrankių cechas se ukazuje jako nejoblíbenější rovněž įrankinis cechas: uvedlo jej 78 (79,6%) z 97 respondentů, zatímco įrankių cechą — 19 (19,4%). Doporučenou variantu įrankių cechas označilo 18 z 19 filologů a 1 přírodovědec.

Z variant metodinis kabinetas a metodikos kabinetas je oblíbenější metodinis kabinetas: z 95 respondentů jej údajně užívá 69 (70,4%), zatímco metodikos kabinetą — 25 (25,5%); 1 (1%) označil obě varianty.

V litevštině se užívají také přídavná jména s příponou -inis, -ė a prvními složkami bendra- nebo visa-. Jejich výskyt podnítila také ruština (srov. rus. обще- a все-). Nejčastěji jde o kalky z ruštiny. Taková přídavná jména jsou pro litevštinu nepřijatelná a obvykle se opravují vypuštěním složek bendra- a visa-. Namísto těchto přídavných jmen lze užít také slovní spojení. Přídavná jména utvořená uvedeným způsobem jsou však v našem jazyce častá, např.: bendraliaudinis turtas LR 1990 199, bendra-valstybinė reikšmė T 1989 12, visaliaudinis patriotizmas R 1990 270.

V současné spisovné litevštině se přídavná jména s příponou -inis, -ė často tvoří z předložkových konstrukcí¹⁴, zejména z podstatných jmen a předložky tarp. V ruštině začal téměř ve stejné době narůstat počet přídavných jmen se složkou меж- (между-). Ruští lingvisté tvrdí, že se tento derivační trend výrazně projevil kolem poloviny našeho století¹⁵.

Přídavná jména utvořená uvedeným způsobem často vytlačují genitiv, který je pro litevštinu vhodnější. To dokládají také údaje z našeho dotazníkového šetření. V dotazníku

¹³ Žr. Kniūkšta P. Min. veik. P. 123—158.

¹⁴ Plačiau žr. Kniūkšta P. Min. veik. P. 36—43.

¹⁵ Žr. Бельчиков Ю. А. О развитии русской лексики в советскую эпоху // Русский язык в школе. 1965. № 6. С. 3—9.

172

byly uvedeny možnosti: mezivládní dohoda — dohoda mezi vládami. Z 96 respondentů zvolilo 47 (48%) možnost dohoda mezi vládami, zatímco 49 (50%) — mezivládní dohoda. Mezi těmi, kdo upřednostňují horší variantu, jsou vědci z technických oborů (ze 23 ji uvedlo 14, dohoda mezi vládami — 9) a ze zemědělství (z 14 mezivládní dohoda podle svých slov užívá 9, zatímco dohoda mezi vládami — 5). Kromě toho mezivládní dohodu ve svých odpovědích uvedlo také 5 z 18 respondentů z řad filologů.

Takových přídavných jmen se v tisku vyskytuje mnoho, ačkoli zamýšlenou myšlenku často vyjadřuje ještě lépe genitiv podstatného jména. Srov.: mezifakultní vztah VN 1989 20 a vztah fakult; mezietnická nevraživost VN 1989 223 a nevraživost národů, etnik, mezinárodní soulad VN 1989 223 a soulad národů, etnik, mezietnické odcizení VN 1989 223 a odcizení národů, etnik, mezivládní dohoda LA 1990 133 a dohoda vlád.

Jak ukazují údaje z dotazníkového šetření, přídavná jména s příponou -inis, -ė má sklon používat 60,02% našich informantů, zatímco genitiv podstatného jména 34,88%. Nejvyšší podíl informantů, kteří mají sklon používat přídavná jména s příponou -inis, -ė, tvoří odborníci z technických oborů (52,18%; genitiv podstatného jména 16,38%) a zemědělství (18,63%; genitiv podstatného jména 7,2%). V litevštině se k označení vlastnosti věci lépe hodí opisný genitiv. Proto je také lepší používat výrazy kabinet metodiky, večer krajinářů, dílna nástrojů.

V současné litevštině mají přídavná jména s příponou -inis, -ė často sklon vytlačovat z užívání také přídavná jména s příponou -ingas, -a. Mezi těmito přídavnými jmény jsou významové rozdíly. Přídavná jména s příponou -ingas, -a označují hojné zastoupení vlastnosti nebo její výraznost, zatímco přídavná jména s příponou -inis, -ė označují především druh věci. Někdy se tato přídavná jména používají synonymně, avšak jak uvádí P. Kniūkšta: „Při relativním významu vlastnění mohou být přídavná jména s příponou -inis synonymní s těmi přídavnými jmény s příponou -ingas, která vyjadřují pouhé vlastnění dané vlastnosti“¹⁶. Je třeba mít na paměti, že k vyjádření hojnosti či intenzity se lépe hodí přídavná jména s příponou -ingas, -a. Bohužel se to v mnoha případech nedodržuje. Dokládají to také výsledky našeho dotazníkového šetření.

V dotazníku byla tato věta: Dostali jsme mnoho (bílkovinných, proteinových) krmiv; z variant v závorkách zvolilo horší variantu baltyminių plných 52 (53,1%) z 95 respondentů, zatímco baltymingų zvolilo 43 (43,9%). Horší variantu častěji volí odborníci z technických (15 z 23), právních (10 z 16) a přírodovědných oborů (7 z 10).

Největší problém s přídavnými jmény s příponou -inis, -ė spočívá v tom, že velmi výrazně zastírají jiné vyjadřovací prostředky litevštiny. Užívání a normování těchto derivátů patří k nejsložitějším otázkám jazykové kultury¹⁷.

¹⁶ Kniūkšta P. Min. veik. P. 185.

¹⁷ Žr. Pupkis A. Kalbos kultūros pagrindai. V., 1980. P. 119—120.

173

V litevštině často zastínějí jiné vyjadřovací prostředky, zejména genitiv podstatného jména, také přídavná jména s příponou -iškas, -a. Ukazují to i výsledky našeho dotazníku. V dotazníku byla tato věta: Žáci si vybírají (dělnické, dělníkovské) profese. Z variant v závorkách zvolila většina — 51 (52%) z 98 respondentů — variantu darbininkiškas, darbininkų zvolilo 46 (46,9%) a 1 (1%) uvedl obě varianty. Z dotázaných zvolilo variantu darbininkiškas nejvíce odborníků z technických oborů (z 23 ji označilo 15) a ekonomie (z 15 ji uvedlo 9). V litevštině je při vyjadřování příslušnosti jakožto druhové vlastnosti lepší použít opisný genitiv než přídavné jméno s příponou -iškas. V uvedené větě bychom tedy měli použít variantu profese dělníků, protože v opačném případě by to vypadalo, že si žáci vybírají profese podobné profesím dělníků.

V současném úzu přibývá složených přídavných jmen, jejichž druhou složkou je celé slovo s příponou -iškas, -a, např.: daugiatautiškas, -a, lygiatėsiškas, -a, naujamadiškas, -a aj. Místo nich je často lepší používat deriváty s koncovkou -is¹⁸. Z variant uvedených v dotazníku lygiatėsiškas—lygiatėsi však většina našich informantů zvolila první: uvedlo ji 60 (61,2%) z 98 respondentů, zatímco lepší variantu lygiatėsi zvolilo 37 (37,8%); 1 (1%) informant uvedl, že používá obě varianty. Nejvíce těch, kteří zvolili variantu lygiatėsiškas (16 z 23), jsou odborníci z technických oborů.

V dotazníku byla uvedena věta: Líbí se mi tyhle (modernistické, modernistické) šaty. Opět se ukázala jako nejoblíbenější varianta naujamadiška: tento uměle vytvořený tvar údajně používá dokonce 76 (77,6%) z 93 respondentů, zatímco 16 (16,3%) zvolilo doporučovanou variantu naujamadė.

Používají se také (zejména v hovorovém jazyce) hybridní tvary s -avas, např.: ružavas (= růžový), smėliavas (= pískový). Dokládá to i dotazníkové šetření. Zvláště oblíbený je hybrid ružavas: uvádí, že jej používá, 42 (42,9%) z 96 informantů. Nejoblíbenější je u odborníků z technických (zvolilo jej 14 z 23), zemědělských (8 ze 14) a ekonomických oborů (8 z 15). Uvedený hybrid označilo ve svých odpovědích také 6 z 19 filologů.

Hybridní tvar smėliavas se z úzu vytrácí stále více. Místo něj se v jazyce stále pevněji prosazuje normativní lexikální jednotka smėlinis. Ukazují to i výsledky našeho dotazníku. Tvar Smėliavą uvedlo ve svých odpovědích pouze 14 (14,7%) z 95 respondentů: 8 odborníků z technických oborů, 4 ze zemědělství a 2 z ekonomie.

V litevštině, zejména v hovorovém jazyce, se často používají nesprávně tvořená příslovce, např.: dvasiškai (= duchovně) neustále, na život se dívám filosoficky (= filosoficky), fyzicky (= fyzicky) zaostalý aj. Vidíme to také z údajů dotazníkového šetření.

Anketoje pateiktas sakinys: Bilietai buvo išpirkti per (rekordiniai, rekordiškai, labai, nepaprastai) trumpą laiką. Net 47 (48%) iš 98 atsakiusiųjų sakosi vartoją netaisyklingos darybos prieveiksmį rekordiniai, 39 (39,8%) — rekordiškai, 12 (12,2%) — labai, nepaprastai.

¹⁸ Plg. Kalbos praktikos patarimai. V., 1985. P. 109.

174

Ve spisovné litevštině se z relativních adjektiv s příponou -inis, -ė netvoří příslovce. Tento způsob tvoření vznikl pod vlivem jiných jazyků. J. Jablonskis při opravování příslovcí vytvořených tímto způsobem často poukazoval také na nesprávnost celé konstrukce, v níž se tato příslovce užívají¹⁹.

Shrneme-li užívání slov odvozených příponami v současné litevštině, lze dojít k závěru, že se stále často užívají i podstatná a přídavná jména a příslovce utvořená nesprávným způsobem. Dokládají to také údaje z dotazníku: 57,65% informantů má sklon užívat nenormativní slovní útvary s příponami, zatímco 37,75% užívá normativní. Z údajů z dotazníku je rovněž patrné, že největší procento respondentů, kteří zvolili nenormativní slovní útvary s příponami, tvoří odborníci v technických vědách: 63,73% z nich zvolilo nesprávné varianty a 34,35% správné. Jak jsme viděli, některé slovní útvary s příponami se užívají také na nesprávném místě.

ZKRATKY

DLKŽ — Dabartinės lietuvių kalbos žodynas / Ats. red. J. Kruopas, 1972.

LA — Lietuvos aidas (noviny).

LKG — Lietuvių kalbos gramatika / Vyr. red. K. Ulvydas. 1965. T.1.

LKŽ — Lietuvių kalbos žodynas / Ats. red. J. Kruopas. 1968. T.1; 1969. T.2.; 1962. T.6.

LM — Literatūra ir menas (noviny).

LR — Lietuvos rytas (noviny).

MG — Mokslas ir gyvenimas (časopis).

R — Respublika (noviny).

rš. — spisy, které nemají samostatné zkratky.

T — Tiesa (noviny).

VN — Vakarinės naujienos (noviny).

ВМ — Вечерняя Москва (noviny).

П — Правда (noviny).

Poznámka: Čísla označují roky vydání a čísla novin, ročníky, čísla a stránky časopisů. Římské číslice označují svazky knih, arabské číslice stránky.

O užívání některých derivačních přípon v litevštině

Shrnutí

Tato studie vychází z údajů získaných pomocí zvláštního dotazníku lexikologického výzkumu „Leksikos tyrimo anketa“, který autor této zprávy sestavil v letech 1987—1989. Studie nám umožňuje určit užívání některých lexikálních jednotek ve spisovné i nespisovné litevštině. Využili jsme také psaný jazyk.

Byla zkoumána řeč osob s různým stupněm vzdělání, žijících v různých regionech. Respondenty byli lidé z různých oblastí činnosti: vědy, výroby, kultury, medicíny, služeb, školství, zemědělství, dopravy a spojů.

Dotazník obsahoval několik variant slova nebo výroku a respondent si měl vybrat. Ukázalo se, že respondenti měli sklon volit barbarismy a hybridy; při užívání složených slov, zkrácených tvarů nebo předpon a přípon se dopouštěli doslovných překladových chyb.

¹⁹ Žr. Jablonskio raštai / Sud. J. Balčikonis. K., 1936. T. 5. P. 10, 88.

175

Většina lidí se specializovaným, a dokonce i vyšším vzděláním má špatnou znalost litevského jazyka. Zajímalo nás především, jakým jazykem hovoří lidé působící ve vědě.

Celkem bylo dotázáno 98 respondentů: filologové, právníci, ekonomové, inženýři, odborníci na zemědělství, přírodní vědy, plánování a účetnictví. Všichni absolvovali vysokou školu, někteří z nich získali v příslušných vědních oborech akademické hodnosti. Všichni jsou rodilými mluvčími litevštiny. Průměrný věk respondentů byl 37 let.

Zajímalo nás užívání některých příponových odvozenin a pokusili jsme se zjistit, kterým z nich se dávala přednost. Příponové odvozeniny jsme také hodnotili z hlediska spisovné litevštiny.

Jak známo, největší počet přípon mají ve spisovné litevštině podstatná jména označující povolání, specializace a zaměstnání. Podstatná jména tohoto druhu s litevskou příponou -inkas, -ė zvolilo 44.73% respondentů, zatímco podstatná jména s mezinárodní příponou -istas, -ė 26.37%.

V litevštině jsou v těchto případech běžné také přípony -orius, -atninkas, -adijas. Velmi dobře se ustálily hybridní podoby, zejména s příponou -orius (giedorius, pasakorius). Podstatné jméno pasakorius zvolilo celkem 54 (54.1%) respondentů a giedorius 48 (49%).

V současné litevštině se běžně užívají také odvozeniny s příponou -ietis, -ė. Jedinou nevýhodou je jejich nadužívání. Podle našich zjištění dávalo 65.31% respondentů přednost příponě -ietis, -ė a 30.43% jiným odpovídajícím příponám.

V litevštině jsou velmi produktivní přípony označující názvy nástrojů. Nejběžnější jsou tyto přípony — -tuvas, -iklis —. Někdy se v technické terminologii k označení téhož pojmu současně užívají odvozeniny s příponou -tuvas nebo -iklis. Chtěli jsme zjistit, kterou příponu naši informátoři obvykle užívají, pokud mají přípony stejný význam. Příponové odvozeniny s -tuvas tak podle svého vyjádření užívá 66.1% respondentů a odvozeniny s příponou -iklis 17.33%.

Zjistili jsme, že v mluvené litevštině a často i v psané litevštině jsou pro označení nástrojů, nikoli povolání, běžnější podstatná jména s příponami -ėjas, -tojas. Tím se porušuje norma litevského jazyka, podle níž odvozeniny s příponami -ėjas, -tojas označují činitele děje, nikoli nástroje či materiály, jejichž prostřednictvím se daná věc vyrábí.

V současné litevštině přibývá abstraktních podstatných jmen. Nejproduktivnější příponou je v tomto případě -umas. Vliv ruštiny je velmi silný, a proto přibývá podstatných jmen s předponou nu- a příponou -imas; zpravidla jde o termíny, například nudijimas, nukenkseminimas, nuskausminimas, nuvandeninimas. Lingvisté užívání těchto termínů neschvalují, jsou však velmi časté ve vědecké literatuře i v každodenním užívání. Právě tuto variantu zvolilo 54.1% respondentů.

V litevštině se zvýšil také počet přídavných jmen, zejména těch s příponou -inis, -ė. Často se nesprávně užívají místo podstatného jména v genitivu. Naše zjištění to potvrzují: 60.02% respondentů dávalo přednost přídavným jménům s příponou -inis, -ė a 34.88% užívalo podstatné jméno v genitivu.

Shrneme-li získané údaje, můžeme konstatovat, že 57.65% našich respondentů má sklon používat některé deriváty se sufixy, které neodpovídají normám litevského jazyka, a pouze 37.75% z nich používá správný jazyk. Můžeme také vyvodit závěr, že odborníci v technických oborech porušují normy častěji; dokonce 63.73% našich respondentů zvolilo nesprávné varianty a pouze 34.35% správné.