Derinamojo pažyminio vieta senojoje lietuvių kalboje

Virginija Vasiliauskienė

Preparing document pages…

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIII (1995) GRAMATIKA IR LEKSIKOLOGIJA

VIRGINIJA VASILIAUSKIENĖ

MÍSTO SHODNÉHO PŘÍVLASTKU VE STARÉ LITEVŠTINĚ

1. Přívlastek v současné litevštině obvykle stojí před určovaným podstatným jménem. Jeho pozice je neutrální, neoznačená. Postpozitivně se užívá tehdy, když jej chceme zdůraznit (Schwentner 1922: 29–30; Durys 1927: 81–82; Meškauskas 1929: 45; Girdenienė 1981: 156, 168; Ambrazas 1986: 96; Грамматика литовского языка 1985: 685–686).

Bylo zjištěno, že ve starých písemných památkách ze 16.–17. století se postpozice shodného přívlastku vyskytuje častěji, avšak jeho pozice vzhledem k určovanému slovu nebyla v těchto písemných památkách podrobněji zkoumána; pouze se předpokládá, že přívlastek se častěji přesouvá za určované slovo vlivem slovanských jazyků — mnoho náboženských knih bylo přeloženo z polštiny (Palionis 1967: 208; Ambrazas 1982: 107); k vlivu slovanských jazyků viz Мельничук 1958: 37 a násl.; Сиротинина 1965: 12 a násl.)

Typologické výzkumy různých jazyků ukazují, že pozice determinujícího členu vzhledem k determinovanému souvisí s pořadím složek větného jádra (Greenberg 1963: 73 a násl., Hawkins 1979: 619–620; 629 a násl.). Pro jazyky, v nichž se přívlastek užívá prepozitivně, je typičtější slovosledný model SOV. Prepozice adjektivního (AdjN), číslovkového (NumN) a zájmenného (PronN) přívlastku je typologicky v souladu s tímto slovosledným modelem (Greenberg 1963: 73 a násl.; Ambrazas 1982: 107). Práce ze syntaktické typologie uvádějí, že mezi přívlastkem a předložkovými konstrukcemi existuje velmi silná implikace: má-li nějaký jazyk předložkové konstrukce, jeho přívlastek se užívá postpozitivně: PraepN → NGen → NAdj (Ambrazas 1986: 99).

Pro současnou litevštinu je typický slovosledný model SVO a také převaha předložkových konstrukcí; typologicky se to neslučuje s prepozicí přívlastku, proto se předpokládá, že tento model může být novější a v literárním jazyce se ustálil teprve nedávno. Bylo zjištěno, že v lidové slovesnosti a nářečích je model SOV a OV častější než v současném spisovném jazyce (Ambrazas 1982: 102 a násl.), avšak k podložení tohoto názoru dosud chybějí podrobnější údaje.

Ve starých písemných památkách ze 16.–17. století se, jak již bylo uvedeno, postpozice shodného přívlastku vyskytuje častěji. To vedlo k vyslovení předpokladu, že ve staré litevštině mohl být shodný přívlastek pravidelněji užíván za určovaným podstatným jménem a že jeho postpozici lze spojovat se slovosledným modelem SVO a VO. D. Girdenienė po prozkoumání shodného přívlastku v žemaitském nářečí zjistila, že v osloveních a disfemismech stojí častěji za určovaným podstatným jménem. Domnívá se, že v takových konstrukcích mohlo být

124

išlikusi archaiška žodžių tvarka (Girdenienė 1981: 165 tt.).

2. Údaje ze starých písemných památek by pomohly určit směr vývoje slovosledu. Výzkum však ztěžuje okolnost, že téměř všechny staré texty jsou překlady, které byly značně ovlivněny jinými jazyky. Zvolený pramen by měl být původní nebo alespoň zčásti původní.

Tento článek se zabývá pozicí shodného přívlastku v díle K. Sirvyda „Punktai sakymų“ a v J. Bretkūnasově „Postilė“. „Punktai sakymų“ nejsou překladem, nýbrž původním dílem, které bylo nejprve napsáno litevsky a teprve poté přeloženo do polštiny (Zinkevičius 1988: 256). Připojený překlad umožňuje porovnat slovosled v litevské a polské části textů. Ani J. Bretkūnasova „Postilė“ není překladem, nýbrž kompilativním dílem; při jejím psaní autor vycházel z vlastních kázání a z prací jiných protestantských teologů (Zinkevičius 1988: 66—67).

Z hlediska stylu není ani jeden z těchto pramenů zcela neutrální a neoznačený. Jde o rétorické texty — sbírky kázání. K tomu se bude přihlížet při využití statistických údajů i při snaze určit převládající slovosled v neutrálním textu (Reklaitis 1982: 371 a násl.).

3. Aby bylo možné určit pozici shodného přívlastku vzhledem k určovanému slovu, byly z první části K. Sirvydových „Punktai sakymų“ a ze 100 stran J. Bretkūnasovy „Postilė“ vybrány všechny věty obsahující přívlastky. Slovosled byl prozkoumán v 3447 spojeních (2263 z „Punktai sakymų“, 1184 z „Postilė“). Statistické údaje z obou pramenů ukazují (viz tabulku 1), že převládá prepozice shodného přívlastku: v „Punktai sakymų“ je prepozitivně užito 74,3% všech shodných přívlastků, zatímco v „Postilė“ dokonce 89,4%¹.

Tabulka 1

Pramen | Celkový počet | Prepozitivní přívlastky počet% | Postpozitivní přívlastky počet% | „Punktai sakymų“ | 2263 | 1682 | 74,3 | 581 | 25,7 | „Postilė“ | 1184 | 1059 | 89,4 | 125 | 10,6

Užívání shodného přívlastku před určovaným slovem nebo za ním přímo závisí na tom, jaký slovní druh daný přívlastek představuje (tabulka 2). Jak v „Punktai sakymų“, tak v „Postilė“ se číslovkový a zájmenný přívlastek nejčastěji užívá prepozitivně („Punktai sakymų“ NumN=95,2%, PronN=92,4%; „Postilė“ — NumN=100%, PronN=93%). Pozice adjektivního a participiálního přívlastku se mění více: v „Punktai sakymų“ je prepozitivně užito 58% adjektivních a 30,2% participiálních přívlastků, zatímco v „Postilė“ je to 86%, respektive 67,8%. Jak vidíme, adjektivum a participium v „Postilė“

¹Statistické údaje budou i nadále uváděny v tomto pořadí: nejprve z „Punktai sakymų“ a poté z „Postilė“.

125

podstatně častěji stojí před určovaným slovem.

Pozici přívlastek vyjádřeného číslovkou, zájmenem, přídavným jménem a příčestím je vhodné probrat zvlášť.

3.1. Jak již bylo zmíněno, číslovka stojí nejčastěji před určovaným slovem — PS 95,2%, BrP 100%.

Tak čteme o králi Saulovi, o němž Písmo říká, že dva roky kraloval nad Israelem PS 136_12–15. První den se učíme, že se skutečně narodil z Krista, Pána Marie, v Betlémě BrP 93_12–14.

Po určovaném slově se v „Punktų sakymuose“ vyskytuje pouze 4,8% číslovkových přívlastků (4 příklady). Dva z nich najdeme nikoli v samotných bodech, ale v úryvcích z evangelií, které, jak se zdá, nepřekládal sám K. Sirvydas (Zinkevičius 1988: 256).

A vyjde kolem třetí hodiny a uvidí jiné, jak stojí na tržišti nečinně... PS 317_7–8. A bylo tam právě z kamene šest džbánů postavených podle židovského očišťování... PS 214_10–11.

V jednom případě je číslovka užita prepozičně, když je před určovaným podstatným jménem použito jiné přívlastek (podrobněji o takových případech viz 3.3.). Ti tři další jsou ti, které... PS 379_24–25.

Umístění číslovkového přívlastku vzhledem k podstatnému jménu se v litevském a polském textu „Punktų sakymų“ liší: ve třech ze čtyř případů odpovídá postpozitivnímu přívlastku litevské části prepozitivní přívlastek v polské části. Příklady: devátého dokonalého PS 86_22–23 — dziewiąći doskonałości; kolem třetí hodiny PS 317_7–8 — trzećiey godzinie; šest džbánů PS 214₁₀ — sześć stągiew.

3.2. Zájmenná přívlastková určení se téměř vždy užívají v antepozici — PS 92,4%, BrP 93% (tabulka 2). V obou zkoumaných pramenech tvoří více než polovinu všech anteponovaných přívlastkových určení (PS 59,9%, BrP 50,1%; viz tabulku 3). Postponovaným přívlastkovým určením bývá nejčastěji adjektivum, je však zajímavé, že zájmenné přívlastkové určení tvoří dokonce 32% všech postponovaných přívlastkových určení užívaných v „Postile“ (PS 14,3%, viz tabulku 4).

Mimochodem, ukazovací zájmena tas, ta, šis, ši, šitas, šita, anas, ana se v některých případech užívají podobně jako členy v současných západoevropských jazycích. A. Rosinas navrhl v takových případech nazývat je artroidy (Rosinas 1972: 84; 88—89; 1980: 96 a násl.; 1988: 59 a násl.). Míru blízkosti těchto zájmen k členům je však obtížné přesněji vymezit, a proto se dále neodlišují od ostatních zájmenných přívlastkových určení, neboť hlavním cílem bude určit jejich pozici vzhledem k podstatnému jménu.

Uvedená ukazovací zájmena tvoří značnou část všech zájmenných přívlastkových určení — přibližně polovinu (43,7% a 52,5%).

Četnost užívání některých přívlastkových určení zřejmě závisí na nářečních zvláštnostech textu (viz tabulky 5 a 6). K. Sirvydas užívá zájmeno kitas častěji než J. Bretkūnas, zájmeno šis však méně často. Zájmeno tūlas je typické pouze pro K. Sirvyda. V kázáních J. Bretkūnase se místo kiekvienas užívá kożnas; kiekvienas se vyskytuje pouze jednou.

Bet k i e k w i e n a s ż m o g u po io akim thiek stovinti BrP 81_13–14.

Pouze několik zájmenných přívlastkových určení se v obou pramenech užívá častěji v postpozici. Především jde o zájmena anas, ana (PS 15,9%, BrP 15,4%).

126

Pozice číslovkového, zájmenného, adjektivního a participiálního přívlastkového určení

Tabulka 2

Pramen | Číslovkové přívlastkové určení: Pr Po% | Zájmenné přívlastkové určení: Pr Po% | Adjektivní přívlastkové určení: Pr Po% | Participiální přívlastkové určení: Pr Po% | „Punktai sakymų“ | 80 | 95,2 | 4 | 4,8 | 1008 | 92,4 | 83 | 7,6 | 556 | 58 | 403 | 42 | 39 | 30,2 | 90 | 69,8 | „Postilė“ | 82 | 100 | – | – | 530 | 93 | 40 | 7 | 407 | 86 | 66 | 14 | 40 | 67,8 | 19 | 32,2

127

Rozložení předponových atributů podle slovních druhů

Tabulka 3

Zdroj

Celkový počet

Počet číslovkových atributů%

Počet zájmenných atributů%

Počet přídavných atributů%

Počet příčestních atributů%

„Punktai sakymų“

1682

4,7

1008

59,9

556

33,1

2,3

„Postilė“

1059

7,7

530

50,1

407

38,4

3,8

Rozložení postpozitivních atributů podle slovních druhů

Tabulka 4

Zdroj

Celkový počet

Počet číslovkových atributů v%

Počet zájmenných atributů v%

Počet adjektivních atributů v%

Počet participiálních atributů v%

„Punktai sakymų“

581

0,9

14,3

403

69,4

15,5

„Postilė“

125

—

52,8

15,2

128

a sám, sama (10,8% a 12,2%). Mají tendenci být užívána postpozitivně, zřejmě ve snaze více zdůraznit podstatné jméno.

Tabulka 5

Poměr prepozice a postpozice častěji užívaných zájmenných atributů v „Punktai sakymų“ K. Sirvyda

Zájmenný atribut Užito prepozitivně Užito postpozitivně Pre% Post% Tas 384 97 12 3 Visas 192 97 6 3 Kitas 123 99,2 1 0,8 Tūlas 72 75,8 23 24,2 Visoks 65 95,6 3 4,4 Anas 37 84,1 7 15,9 Toks 28 90,3 3 9,7 Pats 33 89,2 4 10,8 Kiekvienas 21 91,3 2 8,7 Šis 17 100 — — Koks 2 11,1 16 88,9

...teyp regiesime k a r a l i s t e y a n o y Dievu Tewu/ Dwasíu szwentu ir Sunų. Diewo PS 337₁₆–₁₉. Lutheru ir Kalwinu eldideles ne turi stimmiko C h r i s t a u s p a t i e s/ ney kitu nuo jo įstatu PS 275₃₁ – 276₁–₃. Er pawirsta d ů n a n n a, peršėknota ing kuna BrP 66₅–₆.

Lze také pozorovat, že v „Punktai sakymų“ se tato zájmena častěji vyskytují v postpozici před pauzou. To souvisí s okolností, že v litevštině je více zdůrazňována předposlední pozice (Girdenienė 1971: 41; 1981: 162–163).

Tak duše ona, a v tom spánku spí, který o sobě tak praví PS 284₂₇–₂₉. Za prvé, znamení je země ona, jejíž jméno kdo PS 190₁₆–₁₇....každý umí plavat do nebeského království... ale plave přímo do pekelné propasti PS 276₅–₆.

Postpozitivně užívané zájmeno pats, pati ne vždy tvoří atributivní spojení: s podstatným jménem může být spojeno také apozitivním vztahem (Valackienė 1984: 117–118; 123). Toto zájmeno a některá další zájmena užívaná postpozitivně (visas, visa, tas, ta) znovu odkazují na věc označenou podstatným jménem:

129

Tabulka 6

Poměr prepozice a postpozice častěji užívaných pronominálních atributů v „Postile“ J. Bretkūna

Pronominální atribut

Užívané prepozitivně

Užívané postpozitivně

Ten

121

98,4

1,6

Tento

111

96,5

3,5

Vše

105

96,3

3,7

Sám

87,8

12,2

Tento

100

—

Další

96,8

3,2

Každý

94,4

5,6

84,6

15,4

Jaký

A Kristus sám takto mluví BrP 72₁. Tehdy bude soudný den těžší než odpovědět samotnému Bohu BrP 99₁₉–₂₀. Protože všichni lidé jsou skutečnými služebníky Božími PS 322₆–₈. Smrt a země budou muset vydat všechny zemřelé lidi BrP₁₉–₂₀. Neboť ty duše, které dříve žily v těle, byly do svých těl mocí Boží znovu shromážděny PS 88₂–₆.

Ještě častěji než dříve uvedená zájmena se v postpozici užívá tūlas, který se v poslední době navrhuje považovat za přídavné jméno (Rosinas 1986: 30 tt.). Tūlas se svou četností postpozitivního užití (23%) podobá některým přídavným jménům (srov. baisus — 23,5%, geras — 24,6%), ale podobně jako u zmíněných zájmen jeho postpozice zdůrazňuje určované slovo — podstatné jméno:

Tedy látka, kterou hvězdy září a všelijaké nemoci PS 355₁–₂. V duších jsou různé schopnosti pamatovat si lidi, svobodnou vůli: a opět jsou v nich různé nauky PS 292₃–₆.

Tūlas má v postpozici ještě jednu charakteristickou vlastnost: toto zájmeno se po určovaném slově před pauzou vyskytuje ještě častěji než anas (viz i předchozí příklady):

Války, hladomory, všelijaké nemoci PS 260₂₉–₃₀.

Pozice zájmena tūlas užívaného v prepozici ve větě není takto vymezena:

Pořádal hostiny nebo slavnosti, připravoval veliké množství jídel a nápojů PS 227₅–₈. Tím ukazuje, že Bůh… činí různé věci na nebi i na zemi PS 96₁₀–₁₅.

130

Od ostatních zájmen se svou pozicí výrazně liší zájmeno koks. Za určovaným slovem se vyskytuje dokonce častěji než před ním (PS 88,9%, BrP 68%).

Syn přebírá majetek svého otce nikoli pro skutky své, nýbrž proto, že je syn PS 323₃₀ – 324₁–₃. ...a tak o jeho dalších skutečnostech po troškách usuzujeme a jako zlato ryzí z písku dobýváme PS 209₂–₆. Když člověk nějaký stůl prostře anebo připraví a pozve hosty, anebo chce jíst se svou rodinou BrP 64₂₆–65₁–₂. Tehdy nám Kristus dává své tělo a krev jako znamení nějaké milosti BrP67₂₀–₂₁.

Zaprvé, na takové užívání tohoto zájmena mohl mít vliv jeho neurčitý význam, podle něhož odpovídá dnes převažujícímu zájmenu koks nors. Zadruhé, koks se užívá pouze postpozitivně ve spojeních kažin koks, bet koks, maža koks apod., kde má podobnou apozitivní funkci jako již zmíněné pats. To naznačuje, že postpozice neurčitého zájmena koks je reliktní a že konstrukce, v nichž se toto zájmeno užívá enkliticky po více zdůrazněném podstatném jménu, zachovávají starší stav.

Prepozitivně se toto zájmeno nejčastěji užívá tehdy, když má určované podstatné jméno ještě další přívlastek:

...od moře přicházejí ti, kteří mají v sobě jakousi lásku k Bohu PS 173₃–₆. Nejsem Kristus ani Eliáš, ani snad nějaký zlý člověk BrP 40₂₃–₂₄. Z Nového zákona... slyšeli jsme, že Kristus se skutečně... narodil v Betlémě a jako jiné obyčejné dítě byl zavinut do plenek BrP 70₁–₆.

Pozice zájmen se v litevském textu „Punktů kázání“ a v polském překladu nemusí shodovat: v této sbírce kázání se vyskytuje 9,6% spojení, v nichž zájmeno, které v litevském textu stojí za určovaným slovem (NPron), stojí v polské části textu před ním (PronN), např.: sutwerimo kiekwieno PS 79₂₃–₂₄ — każdego stworzenia; widurins pačius PS 87–8 — samych wnętrzności; dienomis šitomis PS 370₂₂–₂₃ — te dni; taymiby tokiu PS 38₂₇ — takie szczęście; mariu wisu PS 209₁₀–₁₁ — wszystkiego morza.

Spojení, v nichž by v litevském textu bylo pořadí PronN, zatímco v polském NPron, je velmi málo (0,8% všech prepozitivně užívaných zájmen), např.: to swęto PS 108₂₆ — swiata tego; tasay žodis PS 341₂₈ — słowo to; wisi žmones PS 358₂₀ — lud wszytek.

Proto nelze postpozici zájmena vysvětlit vlivem polštiny. Zdůraznění určitých textových jednotek bylo pro autory důležité, protože samotné texty (sbírky kázání) byly určeny k ústnímu přednesu. Kolísání pozice někdy pozorujeme i v téže větě.

Kaczei bei s ž m o n e s w i s s i bei A n g e l a i w i s s i rodas noretu szinoti/ ku metu alba kaddai Ponas Jesus antra karta isch dangaus tur ataiti suditu w i s s a s s ž m o n e s BrP 21₉–₁₂. A schitta buda ne pramane s ž m o g u s k o k s a i prastas/ nei wel didis k o k s a i D a k t a-r a s/ nei wel Popieszus/ nei wel C i e s a r a s k o k s a i/ nei wel Angelas Diewo BrP 63₂₂–₂₅.

Dokonce i totéž zájmeno se stejným podstatným jménem se často užívá dvojím způsobem, např.: kiekwienam daiktuy PS 99₂₆–₂₇ — dayktuy kiekwienam PS 99₃₁–100₁; šitomis dienomis PS 365₁₅ — dienomis šitomis PS 370₂₂–₂₃; wisokiu

131

_{turtu PS 378₂₄ — turtu visokiu PS 376₆–₇; prarakas koksai BrP 42₂₅ — koksai prarakas BrP 40₂₄; patsai Kristus BrP 41₁–₂ — Kristus patsai BrP9₁₄; wissas szmones BrP 10₂₁ — szmones wissas BrP 19₂₀ atd.}

Postpozice zájmena je tedy zřejmě jevem charakteristickým pro litevštinu. Zájmenný přívlastek se užívá postpozitivně, aby se zdůraznilo podstatné jméno; jeho postpozici mohla podmiňovat také intonace věty. Zájmeno navíc stojí za podstatným jménem, pokud je s ním spojeno apozitivním vztahem.

3.3 Přídavná jména se postpozitivně užívají častěji než číslovky a zájmena (PS 42%, BrP 14%). Četnost postpozice číslovek a zájmen je v obou pramenech stejná, zatímco u přídavných jmen se výrazně liší (rozdíl činí 28%).

Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény nejsou příliš rozmanité, značná část z nich se neustále opakuje. To umožňuje určit různé tendence v užívání jednotlivých lexémů (viz tabulky 7 a 8).

Tabulka 7

Poměr prepozice a postpozice častěji užívaných přívlasků vyjádřených přídavnými jmény v K. Sirvydových „Punktai sakymų“

Přívlastek vyjádřený přídavným jménem Prepozitivní užití Postpozitivní užití Pr% Po% Veliký 104 67,5 50 32,5 Dobrý 49 75,4 16 24,6 Věčný 41 62,1 25 37,9 Malý 26 81,3 6 18,7 Pravý 26 65 14 35 Zlý 24 68,6 11 31,4 Těžký 24 66,7 12 33,3 Svatý 20 16,7 100 83,3 Vysoký 14 61 9 39 Strašný 13 76,5 4 23,5 Starý 11 68,8 5 31,2 Drahý 9 39 14 61

V K. Sirvydových „Punktai sakymų“ je postpozice častější než prepozice pouze u dvou přídavných jmen — brangus (Po 61%) a šventas (Po 83,3%). Osmkrát ze čtrnácti stojí přídavné jméno brangus jako přívlastek téhož podstatného jména — akmuo brangus:

132

Ty věci… se nazývají zlatem/ stříbrem/ perlami/ d r a h o k a m e n y/ bohatstvím/ pokladem PS 366₁₁–₁₈. Zamiloval jsem si tvá přikázání více než zlato a topaz/ d r a h ý k a m e n PS 354₂₂.

Přídavné jméno svatý obvykle následuje po určovaném podstatném jménu v různých terminologizovaných spojeních: raztas szwintas, Dwasia szwinta, Ionas szwytas, Bažničia szwynta a podobně. Na postpozici tohoto přídavného jména měly zřejmě vliv jiné jazyky (latina, polština), z nichž nebo jejichž prostřednictvím se dostaly tyto sakralizované církevní fráze s odpovídajícím pořadím složek (srov. lat. spiritus sanctus, pol. duch święty a podobně).

Tak Janovi svatému, volajícímu jako člověk, odpověděl ne méně ty/ na které on volal PS 139₂₄–₂₇. Jemu samotnému a jedinému byla dána Duch/ to jest dary D u c h a s v a t é h o bez míry PS 178₁₉–₂₃. Ti písaři/ budou pravým srdcem samotného člověka... budou a n d ě l é s v a t í/ budou ďáblové/ budou i jiná stvoření PS 5₁₇–₂₅.

Prepozitivní četnost všech ostatních častěji se vyskytujících adjektivních atributů kolísá přibližně mezi 60% a 75%.

V „Postile“ se poněkud častěji užívá postpozitivně přídavné jméno milý (Po 25%), zejména ve spojení s neshodným zájmenným atributem:

Tabulka 8

Poměr prepozice a postpozice častěji užívaných adjektivních atributů v „Postile“ J. Bretkūna

A mnoho lidí s v a m ý m i m i l ý m i Boha nalezlo/ a navždy bylo spaseno BrP 13₂₀–₂₂. Nyní před čím nás ochraňuj, Bože Otče, skrze Ježíše Krista S v é h o m i l é h o S y n a BrP 6₉₈–₉.

133

U všech ostatních adjektivních příznaků, které se v „Postilėje“ častěji užívají v antepozici, se frekvenční rozpětí pohybuje mezi 83% a 91%.

V žádném z obou pramenů se častěji nevyskytuje adjektivní přívlastek, který by byl výhradně anteponovaný nebo výhradně postponovaný.

Umístění adjektiva vzhledem k podstatnému jménu se obvykle shoduje v litevské a polské části textu „Punktų sakymai“.

Neshod je velmi málo. Spojení, v nichž je v litevské části AdjN, zatímco v polské NAdj, tvoří 2,7%; např.: durmo wiro PS 321₃ — męża głupiego; umżinu iżganimu PS 144₂₄ — zbawienie wieczne; biauriu palaydu PS 345₂₉–₃₀ — brźydkich rozpust; paganiszko dziewayčio PS 42₂₉–₃₀ — bożka poganskiego; wienatiji Sunu PS 66₂₇ — Syna iednorodzonego atd.

Spojení, v nichž je v litevské části NAdj, zatímco v polské AdjN, tvoří 4%: gieydulu piktu 232₂ — złych żądź; luosibes piktos PS 71₉–₁₀ — złey wolności; szwyntibes retos PS 75₇–₈ rzatkey swątobliwosći; warnu uodu PS 85₂₈ — czarna wrona; pagundimu sunkiu PS 24₂₅–₂₆ — ciężkich pokus atd.

Z těchto neshod vyplývá, že postavení anteponovaného adjektiva v litevské části textu se při překladu do polštiny mění jen zřídka (2,7%); naopak NAdj se převádí na AdjN dokonce o něco častěji (4%). Postpozici adjektiva tedy nelze vysvětlit vlivem polštiny.

D. Kleinas v první litevské mluvnici napsal: „Litevská adjektiva se stejně jako latinská a řecká shodují v rodě, čísle a pádu. Od němčiny se však liší tím, že litevská adjektiva stojí jak před svým podstatným jménem, tak po něm. Správně se tedy říká: piemū geras ir geras piemū“ (Pirmoji lietuvių kalbos gramatika 1957: 512).

To, že užití adjektiva před nebo za určovaným podstatným jménem mohlo být motivované, naznačuje proměnlivost jeho pozice (podobně jako u zájmenného přívlastku). Adjektivum se často užívá oběma způsoby u téhož podstatného jména; např.: aukszto kalno PS 377₁₀ — kalno aukszto PS 310₃₁; brungiu prekiu PS 365₂₀ — prekiu brungiu PS 366₈; didžiu rupeščiu PS 144₂₆–₂₇ — rupeščiu didžiu PS 134₂–₃; piktus Anielus PS 373₂₁–₂₂ — anielus piktus PS 259₂₃; tikru Diewu PS 30₂₂ — Diewu tikru PS 62₁₈; amsžinu karaliumi BrP 9₂₁–₂₂ — karalumi amsžinu BrP 12₅; czistos panos BrP 6₁₇ — Pannos czistos BrP 16₁₂; grieschnoio szmogaus BrP 8₉₈ — szmogaus grieschnoio BrP 7₆₂₀; prastas szmogus BrP 4₆₁₈ — szmogus prastas BrP 6₃₂₂ atd.

Dokonce i v téže větě se pozice adjektiva mění:

Tays žodžeys žada Diewas iż g i m i n e s a u k s z t o s karalu/ kuriu wadina a u k s z t u C e d r u/ duot Christu aba Mesiaśiu/ kuris iż pradžios bus m a ž a s z a k i e l e/ iauna/ tayba/ a potam užaugs C e d r u tabay d i d ž i u PS 311₆–₁₅. Wisas s w i e t a s d i d i s ira stebuklingas/ bet ir m a s ž a s s w i e t a s/ tay ira žmogus/ kuriami surakino aba sukrowe Diewas d i d i s s w i e t u/ ir padare iż sumbariomis d i d ž i o s w i e t o/ tot stebuklingiesnis ira PS 176₁₅–₁₄. Maria ira m e r g a c z i s t a/ pirm usžigimimo/ patime usžigimimme ir passiliekt c z i s t a m e r g a/ po pagimdimo sawa BrP 57₁₉–₂₀.

Uvedené údaje tedy ukazují, že jak antepozice, tak postpozice adjektiva vzhledem k určovanému slovu je rysem staré litevštiny. Je proto důležité zjistit, kdy adjektivní shodný přívlastek stojí před podstatným

134

podstatné jméno, a kdy se užívá po něm. Zde je vhodné upozornit na několik případů:

3.3.1. Adjektivní přívlastek stojící před podstatným jménem většinou není zdůrazněn:

Velkou milostí ukazuje těm/ kteří se v zimě do prachu plazí a jsou biti na dně nejvyššího PS 562₆—₅₇₂. Jako se nikdo kvůli své prosté rodiny nemá znepokojovat/ tak se naopak nikdo kvůli své vznešené rodiny nemá vyvyšovat BrP ₈₂₆–₇.

3.3.2. Adjektivní přívlastek v předložení je nejvíce zdůrazněn tehdy, když je od svého řídícího podstatného jména oddělen nějakým jiným slovem (jde o takzvané distanční anteponování; více viz 4). Takový přívlastek podle D. Girdenienė (1981: 159) obvykle sděluje podstatnou informaci:

...a to často činí těm/ kteří nemají tak velkou stráž ve svém srdci PS 200₈–₁₁. ...aby Pán Bůh Otec Kristovi, svému Synu, dobrou milost daroval BrP ₄₁₈–₂₀.

3.3.3. Adjektivum se nejčastěji užívá po řídícím slově, chce-li se expresivně zdůraznit určitá slova či skupiny slov v textu, zvýraznit rétorickou intonaci věty a její rytmus (Степанов 1989:228). V některých případech mohla být postpozice podmíněna také gramatickou strukturou věty nebo vlivem jiných jazyků.

3.3.3.1. Adjektivum stojící po řídícím slově může být samo zdůrazněno:

Každý den dává na stůl živý chléb PS 227₁₄–₁₆. Na tvrdý kámen dopadlo to slovo/ to samo PS 343₉–₁₁. Soudce moudrý soudí své lidi PS 22₁₄–₁₆.

D. Girdenienė si také všimla, že adjektivum přesunuté za řídící slovo je zvýrazněné a více zdůrazněné (Girdenienė 1981: 159).

3.3.3.2. Adjektivum může stát po řídícím podstatném jménu, pokud má toto ještě pronominální přívlastek před sebou:

Je-li syn králův... je to veliká věc/ o to větší... mít za Otce jeho nejvyšší Veličenstvo PS 103₁₅–₂₃. Jako se v moři/ v hlubinách hledají perly/ a drahé kameny všeliké svaté dobro PS 189₂₁–₂₅. Ta kočka železná je pevná naděje PS 278₁₀–₁₁. Celý svět veliký je podivuhodný PS 176₁₆–₁₇.

Konstrukce tohoto typu jsou charakteristické pouze pro jeden z analyzovaných pramenů — ”Punktai sakymų”.

3.3.3.3. Adjektivní shodný přívlastek se často užívá v postpozici také v konstrukcích složitější struktury: řídící podstatné jméno–přivlastňovací zájmeno–adjektivní přívlastek:

Nakonec Pán Ježíš Kristus... ukazuje jeho řeči, které říkal/ a jeho podivuhodné činy BrP ₆₁₉–₂₀. Třetí den slyšeli sami Boha Otce skrze jeho svatého anděla, jeho narození synu... bylo oznámeno BrP ₁₈–₁₉. ...tak Pán, dokud žil na zemi, měl v sobě svou nejsvětější a nejradostnější duši

135

… když spatří sladkost Boha PS 309₁₅–₂₀....ten chléb je nejsvětější svátostí těla na oltáři PS 227₁₈–₂₀.

V „Punktuose sakymų“ bývá u takových složených spojení shodným přívlastkem nejčastěji přídavné jméno svatý, např.: akinu szwenčiausiu PS 364₈; Bažnicia io szwenta PS 203₂₃–₂₄; koiose io szwenčiausiose PS 337₉.

3.3.3.4. Velmi často se přídavné jméno užívá postpozitivně na konci věty nebo před nějakou pauzou uprostřed věty, obvykle označenou interpunkčním znaménkem. Takové postpozitivní umístění přívlastku je typické pro oba zkoumané prameny.

A taková moudrost je člověku na světě následovníku smrt a z á h u b a PS 382₇–₁₀. Pán Ježíš Kristus, Bůh i člověk, je nám knihami živými PS 18₁₃–₁₆. Mnoho je těžkých hříchů, kterých si člověk všímá jen sám svým srdcem PS 147₂₁–₂₄. Neboť on je naším králem, který nás před očima svého nebeského Otce ospravedlňuje a věčně zachraňuje BrP 12₄–₇. A proto zpívá Církev křesťanská, že požehnané Děťátko se nám narodilo BrP 71₂₃–₂₅.

Bylo také zjištěno, že přídavný přívlastek se obvykle klade za určované slovo tehdy, když z několika stejnorodých větných členů má tento přívlastek jen některý:

Řeže si ruce, protože v těch dnech opouští dobré skutky, kostel, modlitby, naslouchání mši svaté PS 364₁₇–₂₁. Ti rytíři budou praví lidé... budou svatými anděly, budou ďábly, budou i jinými tvory PS 5₁₇–₂₅. Tehdy nemůže pozvednout nic jiného než chléb a víno, to jest prostý pokrm a nápoj BrP 65₂–₄.

Přídavné jméno stojící před pauzou obvykle není zdůrazněno. Poslední pozice ve frázi je ve srovnání s odpovídající pozicí na začátku fráze obecně neoznačená a centrum tématu bývá v mluveném jazyce nejčastěji v předposlední pozici (Girdenienė 1981: 161–162). V případech, kdy přídavné jméno stojí před pauzou, je tedy zdůrazněno určované podstatné jméno.

3.3.3.5. V „Postile“ J. Bretkūna může odtržené přídavné jméno od určovaného slova oddělovat neurčité zájmeno koks:

...nedívej se na drahé přepychové zboží, ale na osla a na všelijaké věci, které přicházejí a odcházejí BrP 9₂–₃. Ten nemůže pochopit, proč to tak bolí, že tak drahé Děťátko, v žádné tak velké zemi BrP 10₂₁–₂₂.

3.3.3.6. V textech K. Sirvyda a J. Bretkūna se postpozice shodného přívlastku vyskytuje častěji tehdy, když se v textu převypráví obsah Písma svatého nebo jiných církevních děl:

A vezmu cedr vysoký ze srdce a položím jej na vrchol jeho větví; uříznu vrchní výhonek a zasadím jej na vysoké hoře a na vysokém, zelenajícím se místě. Na vysoké hoře izraelské jej zasadím; vyraší a ponese plody a stane se velikým cedrem PS 310₂₅–311₃. Dnes se nám narodil Vykupitel.... Kristus se vtělil skrze Ducha svatého z Marie, čisté Panny. A proto zpívá Církev křesťanská: požehnané Děťátko se nám narodilo

136

ten jest naší útěchou. Také. Narodil se nám, byl nám dán z nedotčené dívky. A Kristus sám takto mluví: Tak Bůh miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal BrP 71₂₀–72₂.

Umístění shodného přívlastku mohly v tomto případě ovlivnit latinské či polské církevní spisy a rétorické motivy — snaha zvýraznit a zdůraznit určité pojmy sakrálních textů.

3.3.3.7. Přídavné jméno stojí častěji za určovaným podstatným jménem, když s ním tvoří terminologizované spojení: szmogus grieschnas BrP 68₃; Basznicze krikschczonischka BrP 71₂₄; Dwasia szwunta PS 175₃–₄ aj. V odpovídajících latinských a polských spojeních stojí přídavné jméno v podobných případech za určovaným slovem, takže i zde lze předpokládat vliv těchto jazyků.

Jak již bylo zmíněno, v „Punktuose sakymų“ K. Sirvyda stojí přídavné jméno za určovaným slovem podstatně častěji než v „Postilėje“ J. Bretkūna (PS 42%, BrP 14%). Tak výrazný rozdíl pravděpodobně vznikl z několika důvodů.

K. Sirvydas ve svých kázáních hojně užíval prostředky rétorického charakteru. Jeho kázání jsou napsána zdobným, expresivním stylem typickým pro barokní epochu, a proto se v nich vyskytuje mnoho případů inverze.

Velmi prospívají dobré věci těm, kteří se namáhají pro Marie PS 279₁–₃. Všude v PS 232₁–₃ hoří oheň zlých žádostí.

Kázání J. Bretkūna jsou napsána jednodušším, méně vznešeným a emotivním stylem a používají méně prostředků rétorického charakteru. Postpozici přídavného jména v „Punktuose sakymų“ mohl podporovat také vliv polštiny. Protože v němčině přídavné jméno ve funkci přívlastku obvykle stojí před určovaným slovem, němčina nemohla přímo ovlivnit postpozitivní užívání přídavného jména v „Postilėje“. Lze také předpokládat, že rozdíl v umístění přídavného jména mohl být podmíněn i nářečím autorů.

3.4. Participiální shodný přívlastek se užívá postpozitivně ještě častěji než adjektivní — v „Punktuose sakymų“ převažuje jeho postpozice (69,8%), zatímco v „Postilėje“ dosahuje 32,2%. Participiální přívlastek stojí za určovaným slovem v podobných případech jako přídavné jméno:

Skrytý poklad naší spásy se skrývá za drahými perlami a drahými kameny PS 186₂₀–₂₅. Oheň hořící v peci nakonec vyhasne PS 240₁–₃. Tak Syn Heliášův oslaví hanebné PS 212₂₆–₂₈. Jiné matky rodí s nevýslovnými bolestmi, ale Panna Maria porodila svého syna s nevýslovnou radostí PS 169₂₀–₂₄.... proto hleď, abys i ty slyšel Boží slovo a nezapomínal je BrP 99₁₁–₁₃. Ale nyní, Pane Bože, zachraň unavené lidi BrP 91₁₈–₁₉. On mě posílá... abych uzdravoval zkroušená srdce BrP 34₂₀–₂₂. V den, kdy budeš jíst ze zakázaného stromu, zemřeš smrtí BrP 73₁–₂.

Postpozitivně se častěji užívají víceslabičná participia (o 3 a více slabikách). V „Punktuose sakymų“ tvoří značnou skupinu takových postpozitivních přívlastků participia s předponami ne-, nu-: nemirsztuntis, nepermamomas, neviensituntis, neiszmanuntis, neiszsakomas, neissemtamas, nukriziavotas, numiletas, nurimstantis.

4. Shodný přívlastek může zaujímat i nekontaktní pozici, tj. může být od podstatného jména oddělen jinými slovy. Distanciální prepozice bý-

137

dinga 5,1% předložkových příznaků užívaných v „Punktuose sakymų“ a 2% v „Postilėje“ (viz tabulka 9).

Za distanční pozici se nepovažují případy, kdy je shodný přívlastek od řídícího podstatného jména oddělen neshodným přívlastkem v genitivu nebo nějakým jiným shodným přívlastkem, tj. kdy všechny tyto přívlastky náležejí témuž řídícímu slovu. V případech distanční pozice tvoří shodný přívlastek s řídícím slovem rámcovou konstrukci.

Distanční prepozice je nejcharakterističtější pro přívlastek vyjádřený adjektivem (PS 8,8%, BrP 3,4%); číslovkový (PS 5,1%, BrP 2,4%) a zájmenný přívlastek (PS 3,2%, BrP 1%) se distančně užívají méně často, distanční prepozice není typická pro participiální přívlastek – nalezen byl pouze jeden příklad (viz tabulka 10).

Přívlastek užitý v prepozici může být od svého řídícího slova oddělen slovesem, slovesem s jeho závislými slovy, příslovcem, neshodným přívlastkem ve formě předložkové konstrukce nebo lokálu.

Konstrukcí, v nichž do rámce vstupuje sloveso – samo nebo se závislými slovy – je v obou zkoumaných pramenech téměř dvě třetiny.

Je třeba při zpovědi knězi ve svátosti znát počet a závažnost hříchů, aby mohl tak v e l i k ý m zadostiučiněním nahradit PS 146₂₁–₂₇. Jakpak bys poznal ty nejstrašnější tresty, které syn Boží vytrpěl PS 156₁₈–₂₁. Neboť mezi těmito dvěma zloději je nemalý rozdíl... neboť krádež posvátné věci v sobě skrývá dvojnásobnou zl o b u PS 147₁₀–₁₅. A mnoho lidí se tehdy modlilo k Bohu, aby Pán Bůh Otec Kristu, svému synu, seslal dobrou milost BrP 4₁₇–₂₀. Zde nejprve slyšíme Krista nikoli pyšného, nýbrž prostého způsobem života BrP 605–6.

Podobným způsobem může být do rámce začleněno i příslovce:

Je třeba Bohu děkovat po vyznání hříchů, že [nám] prokázal tak velkou dobrotu PS 249₈–₁₁. Takové opuštění Bohem, kdy Otec i svatý [Syn] opustí, nastává ze dvou zvláštních důvodů PS 199₃₀ – 200₃. Učme se z této otázky, abychom všichni činili tak... každý potom [bude] učedníkem a Otcem či živitelem BrP 32₂₀–₃₀.

Ostatní případy distanční prepozice jsou velmi různorodé; nejčastěji se mezi shodným přívlastkem a podstatným jménem vyskytují dlouhé skupiny slov, např.:

Každého Kristus Pán náš chce mít poslušného PS 50₁₀–₁₃. Nikdo nemůže říci, jak těžce jednají mocní kvůli svým hříchům PS 161₂₇–₃₀. Paní Maria Dumai, jak svatá, jak dobrý Pán Bůh od počátku člověka stvořil BrP 99₂₃–₂₆.

V „Punktuose sakymų“ zaujímají neobvyklou pozici některé neshodné přívlastky vyjádřené předložkovými konstrukcemi a lokálem; vkládají se mezi shodný přívlastek a řídící slovo:...ale velké či široké na řekách a dobrých darech PS 301₂₈–₃₁. Všemožná potřebná-

138

Tabulka 9

Kontaktní a distanční antepozice shodného přívlastku

Zdroj | Kontaktní antepozice shodného přívlastku: počet |% | Distanční antepozice shodného přívlastku: počet |% | „Punktai sakymų“ | 1596 | 84,9 | 86 | 5,1 | „Postilė“ | 1037 | 98 | 22 | 2

Tabulka 10

Vztah distanční antepozice k slovním druhům

Zdroj | Zájmenných distančních přívlastků: počet |% | Číslovkových distančních přívlastků: počet |% | Adjektivních distančních přívlastků: počet |% | Participiálních distančních přívlastků: počet |% | „Punktai sakymų“ | 32 | 3,2 | 4 | 5,1 | 49 | 8,8 | 1 | 2,6 | „Postilė“ | 5 | 1 | 2 | 2,4 | 14 | 3,4 | – | –

139

n i u/ pochybováním a těžkou otázkou aneb questiiu/ rozumění PS 306₅–₈. Jiné d i d e d a r b y k a r s z t i b e aneb pilnost/ touha po plamenech se projevily PS 330₂₈–₃₁.

Jejich pozice před podstatným jménem je označená.

5. V praindoevropštině a ve starých indoevropských jazycích se různé nepřízvučné nebo slabě přízvučné částice přikláněly k přízvučným slovům se samostatným lexikálním významem a zaujímaly druhé místo ve větě (Wackernagel 1953; Степанов 1989: 225). V „Punktuose sakymų“ se k shodnému přívlastku nebo k určovanému podstatnému jménu mohou přiklánět částice už, jen, znovu (12 příkladů), občas příslovce tehdy (3 příklady), zájmeno to (1 příklad). Částice se nejčastěji přiklánějí k zájmenu nebo přídavnému jménu na začátku věty:

A také jiná stvoření nemají/ sám člověk a Anietas má svobodu PS 325₂–₅. Pouze díky vlastní víře budu spasen PS 258₈–₉. Tvá veliká dobrota Boží a vyznání se nazývá Christus PS 341₁₈–₂₀. A jak velký bod spočívá na tomto světě, je velmi krátký PS 242₃₀–₃₁. Zlé věci jsou malé a hříchy lehčí PS 314₂₇–₂₉.

Příslovce tehdy se přiklání k podstatnému jménu na začátku věty:

Jan tehdy ustanovený se nedal vybrat jako Mesiáš PS 73₈–₁₀. Paní tehdy ustanovená nejvyšší a Josef, protože o něj dobře pečují, se divili PS 190₄–₇.

Zájmeno to je přikloněno k přídavnému jménu:

Málo tak lakomý nemohu se nasytit PS 270₃₂–271₂.

Když se uvedené enklitiky vkládají mezi přívlastek a určované slovo, jsou tyto výrazy více zdůrazněny. Zde změny slovosledu v litevštině plní podobnou funkci jako v mnoha příbuzných jazycích ve starších obdobích jejich vývoje.

ZÁVĚRY

V „Punktuose sakymų“ a „Postileje“ dominuje antepozice shodného přívlastku (PS 74,3%, BrP 89,4%).

Užívání shodného přívlastku před určovaným slovem nebo po něm přímo závisí na tom, jakým slovním druhem je tento přívlastek vyjádřen. Číslovka a zájmeno se nejčastěji užívají v antepozici („Punktuose sakymų“ NumN 95,2%, PronN 92,4%; „Postileje“ NumN 100%, PronN 93%). Adjektivní a participiální přívlastek se častěji užívá v postpozici: v „Punktuose sakymų“ se postpozitivně užívá 42% adjektivních a 69,8% participiálních přívlastků, zatímco v „Postileje“ 14%, respektive 32,2%.

Postpozici zájmenného a adjektivního přívlastku nelze vysvětlit pouze vlivem jiných jazyků. Zájmenný přívlastek se užívá v postpozici, aby se zdůraznilo podstatné jméno. Jeho postpozici, podobně jako postpozici přídavného jména, mohla podmiňovat větná intonace. V některých případech je zájmeno následující po určovaném podstatném jménu s ním spojeno apozitivním vztahem.

Přídavné jméno se užívá po určovaném slově, aby se expresivněji zdůraznila určitá slova nebo skupiny slov v textu. Adjektivní přívlastek často následuje po určovaném slově na konci věty nebo před některou z větných pauz.

140

Na pořadí složek některých sakralizovaných církevních frází mohly mít vliv jiné jazyky (latina, polština). Kromě toho se adjektivní přívlastek častěji užívá v postpozici, když text převypravuje obsah jiných církevních děl. Přídavné jméno může stát po určovaném podstatném jménu, jestliže toto má ještě nějaký další anteponovaný nebo postponovaný přívlastek.

V „Punktuose sakymų“ stojí přídavné jméno po určovaném slově podstatně častěji než v „Postilėje“, snad proto, že K. Sirvydas hojněji užíval výrazové prostředky rétorického rázu typické pro barokní epochu.

Shodný přívlastek může zaujímat nekontaktní pozici. Ta je typičtější pro „Punktams sakymų“. V případě distanční pozice tvoří shodný přívlastek s určovaným slovem rámcovou konstrukci. Anteponovaný shodný přívlastek bývá od svého určovaného slova nejčastěji oddělen slovesem.

Enklitické částice jau tik vėl zaujímají ve větě druhé místo a přimykají se k přízvučnějším slovům (shodnému přívlastku nebo určovanému slovu).

LITERATŪRA

1. Am brazas V. Dabartinės lietuvių kalbos žodžių tvarkos modeliai. — Lietuvos mokslų akademijos darbai. A Ser. T. 3(96), 1986, p. 92—102.

2. Ambrazas V. Žodžių tvarka ir baltų kalbų sakinio tipo rekonstrukcija. — Baltistica. T. 18(2), 1982, p. 100—118.

3. Durys M. Lietuvių kalbos sintaksė. K., 1927.

4. Girdenienė D. Aktualioji skaida ir jos vaidmuo bei reiškimo būdai lietuvių kalboje. — Kalbotyra, T. 22(1), 1971, p. 35—47.

5. Girdenienė D. Derinamojo pažyminio vieta tarminėje ir bendrinėje lietuvių kalboje. — Baltistica. T. 17(2), 1981, p. 156—169.

6. Greenberg J. Some universals of grammar with particular reference to the order of meaningful elements. — Universals of language. Cambridge, 1963, p. 73—114.

7. Hawkins J.A. Implicational universals as predictors of word order change. — Linguistics. V. 55, N 3, 1979, p. 618—648.

8. Meškauskas P. Lietuvių kalbos sintaksė. K., 1929.

9. Palionis J. Lietuvių literatūrinė kalba XVI—XVII a. V., 1967.

10. Park F. Typology and word order change. — Linguistics. V. 18, 1980, p. 269—288.

11. Pirmoji lietuvių kalbos gramatika. V., 1957.

12. Reklaitis J.K. The PIE word order controversy and word order in Lithuanian. — Papers from the 3rd International Conference on Historical Linguistics. Amsterdam, 1982, p. 369—385.

13. Rosinas A. Žymimasis artikelis lietuvių kalbos tarmėse ir senuosiuose raštuose. — Kalbotyra. T. 24(1), 1972, p. 83—90.

14. Rosinas A. Dar kelios mintys dėl baltų kalbų artikelio, arba artroido. — Kalbotyra. T. 31(1), 1980, p. 96—98.

15. Rosinas A. Dėl tūlas statuso ir kilmės. — Mūsų kalba, 1986, Nr. 2, p. 30—33.

16. Rosinas A. Baltų kalbų įvardžiai. V., 1988.

17. Schwentner E. Die Wortfolge im Litauischen. Heidelberg, 1922.

18. Wackernagel J. Kleine Schriften. Bd.1. Göttingen, 1953.

19. Valeckienė A. Lietuvių kalbos gramatinė sistema. Giminės kategorija, V., 1984.

20. Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos istorija. T. 3. V., 1988.

21. Грамматика литовского языка. В., 1985.

141

22. Мельничук А.С. Порядок слов и синтагматическое членение предложения в славянских языках. Киев, 1958.

23. Сиротинина О.Б. Порядок слов в русском языке. Саратов, 1965.

24. Степанов Ю.С. Индоевропейское предложение. М., 1989.

THE POSITION OF ATTRIBUTES IN CONCORD IN OLD LITHUANIAN

Summary

Attributes of Modern Lithuanian precede the noun. They follow the noun only in the case of inverted word order. In Old Lithuanian the attribute followed the noun more often.

Modern Lithuanian has the SVO order of the major sentence constituents. By implicational universals of Greenberg if any language has the SVO word order, the genetive and the adjective follow the noun. Modern Lithuanian is inconsistent with these implicational universals.

The article deals with the position of the attribute in concord in K. Sirvydas ”Punktai sakymų” and J. Bretkūnas ”Postilė”. Statistical data show the dominance of prepositional attribute (PS 74,3%, BrP 89,4%).

The pronoun and the numeral precede the noun more often than adjective (in ”Punktai sakymų” Adj N 58%; in ”Postilė” AdjN 86%).

The postposition of attributes in Old Lithuanian writings can’t be explained only as a result of the influence of Slavonic languages.

A pronoun follows the noun in such cases: when the noun is stressed; when the pronoun is connected with the noun by appositional relations; it can follow the noun as a result of the intonation and rhythm of the sentence.

An adjective goes after the noun in such cases: when the adjective is stressed; when it is used in constructions with other attributes (pronoun or genetive); when it goes at the end of the sentence or before the pause. The position of the adjective in some frozen constructions of religious phraseology can be the result of Polish and Latin influence. The position of adjectives can be motivated by genre and style, e.g. postpositional adjectives in ”Punktai sakymų” are more often used for rhetorical reasons.

The usage of enclitical words in the position between the attribute and the noun is being explained in connection with the law of Wackernagel.

142