AURELIJA TAMULIONIENĖ

Univerzita Mykolase Romeria

Oblasti vědeckého výzkumu: lexikologie, morfologie.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA OZNAČUJÍCÍ NEURČITÉ MNOŽSTVÍ VLASTNOSTI: TVOŘENÍ ODVODIN S PŘEDPONOU PO-

Přídavná jména označující neurčité množství vlastnosti: tvoření odvozenin s předponou po-

ANOTACE

Článek analyzuje tvoření přídavných jmen označujících neurčité množství vlastnosti, tj. odvozenin s předponou po-. Předmětem práce jsou přídavná jména označující neurčité množství vlastnosti, uvedená v akademickém elektronickém Slovníku litevského jazyka (LKŽe). Článek třídí veškerý materiál podle slovotvorných typů a podtypů. Jednotlivé části článku uvádějí, z jakých základových slov jsou zkoumaná přídavná jména utvořena, a analyzují slovotvorný význam každého z nich.

ANOTACE

Článek analyzuje tvoření přídavných jmen označujících neurčité množství vlastnosti, tj. odvozenin s předponou po-. Předmětem výzkumu jsou přídavná jména označující neurčité množství vlastnosti, která jsou uvedena v akademickém elektronickém „Slovníku litevského jazyka“ (LKŽ). Článek třídí veškerý materiál podle slovotvorných typů a podtypů. Jednotlivé části článku uvádějí základová slova, z nichž jsou zkoumaná přídavná jména utvořena, a analyzují slovotvorný význam každého z nich.

KLÍČOVÁ SLOVA: základové slovo, slovotvorný význam, neurčité množství vlastnosti, předponové odvozeniny, tvoření přídavných jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: základové slovo, slovotvorný význam, neurčité množství vlastnosti, předponové odvozeniny, tvoření přídavných jmen.

126

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Přídavná jména vyjadřující neurčitou míru vlastnosti: tvoření derivátů s předponou po-

ÚVOD

Neurčitá, obvykle ne úplná míra vlastnosti se v litevštině vyjadřuje přidáváním různých předpon a přípon (např.: apýdailis, baltókas, pógrąžis, pagrąžùs, pagrãžokas, žãlsvas atd.). Článek analyzuje přídavná jména označující neurčitou míru vlastnosti, přesněji deriváty s předponou po-, které se nacházejí v elektronické verzi akademického Lietuvių kalbos žodyno (dále LKŽe).

Za vymezenou míru vlastnosti se v článku považuje význam základového slova. Dabartinės lietuvių kalbos žodyne je druhý význam slovesa apibrėžti uveden takto: „ukázat hranice věci nebo jevu“. Neurčité množství je běžné v gramatice, když se hovoří o vyjadřování celku a části (neurčitého množství) subjektu či objektu. Je-li množství objektu neznámé nebo nepodstatné, tedy neurčité, užívá se genitiv neurčitého množství. Termín neapibrėžtas se v článku používá pouze k označení neurčitosti míry vlastnosti; o dalších kategoriích příznačných pro přídavná jména, které souvisejí s určitostí / neurčitostí (sémantických či gramatických, například o zájmenných tvarech přídavných jmen spojovaných s určitostí (viz DLKG 1996: 174–177)), se zde nehovoří¹.

O přídavných jménech vyjadřujících neurčitou míru vlastnosti se v lingvistické literatuře psalo jen velmi málo; dosud nebyla samostatně vůbec zkoumána (viz Tamulionienė 2010, 2011)². Přídavná jména analyzovaná v článku představují pouze část všech derivátů náležejících do téže slovotvorné kategorie. Taková přídavná jména se v litevštině tvoří i pomocí dalších slovotvorných afixů. S předponami: ap- (apdailùs: dailùs), apy- (apýdailis: dailùs), apie- (apiétirščias: tir̃štas), ato- (atóretis: rėtas), pa- (pa-grąžùs: gražùs), pra- (pražãlias: žãlias), pri- (prìšlubas: šlùbas), prie- (prìežalias: žãlias), pro- (próskersas: 2 sker̃sas), są- (sãpilkas: pìlkas); s příponami: -okas (gražókas: gražùs), -svAs (žãlsvas: žãlias), -vas (pal̃švas: 2 pal̃šas), -avotas (×paikavótas: paĩkas); s několika slovotvornými afixy: s předponou prie- a příponou –(i)okas (prìekurčiokas: kur̃čias), s předponou pra- a příponou -ilis (praši̇̀rvilis: šìrvas), s předponou pa- a příponou -otas (pagirtótas: gìrtas) atd.

¹ Definice přídavných jmen vyjadřujících neurčitou míru vlastnosti se různí. Tato slova se označují jako přídavná jména zesilovacího stupně (Skardžius 1934: 134), přídavná jména vyjadřující blízkost (Skardžius 1934: 456), přídavná jména s významem podobnosti (Otrębski 1956: 332–336), přídavná jména zesilující vlastnost a množství (DLKG 1996: 191–238), deminutiva (slovotvorný význam blízký deminutivům) (Ambrazas 2011: 56) atd.

² Bendrinės kalbos būdvardžių darybą išsamiai aprašė Adelė Valeckienė (DLKG 1996: 191–238). Čia jau būdvardžiai klasifikuojami ne pagal darybos afiksus, kaip buvo daroma iki šiol (Prano Skardžiaus, Janio Otrębskio ir kt.), bet pagal darybos reikšmes. Kalbininkė išskyrė 6 išvestinių būdvardžių kategorijas: 1) ypatybės stiprinimo bei kiekio būdvardžiai; 2) vidinės ypatybės būdvardžiai; 3) išorinės ypatybės būdvardžiai; 4) panašios bei būdingos ypatybės būdvardžiai; 5) išskiriamieji rūšiniai būdvardžiai; 6) rezultatinės ypatybės būdvardžiai (žr. DLKG 1996: 191–238; LKG I: 550–601). Būdvardžių darybos istorija nuo seniausių laikų iki dabarties išnagrinėta Sauliaus Ambrazo (Ambrazas 2008: 2011).

Straipsniai / Articles

127

A U R E L I J A T A M U L I O N I E N Ė

DERIVÁTY S PŘEDPONOU PO-

V LKŽe bylo nalezeno celkem 214 derivátů s předponou po- vyjadřujících neurčitou míru vlastnosti. Všechny deriváty s předponou po- zkoumané v tomto článku náležejí k témuž slovotvornému typu³. Všechna zkoumaná slova jsou deriváty, které se formálně i sémanticky opírají o základové slovo. Každý derivát je „dvoučlenný – má slovotvorný základ a formant“ (Urbutis 2009: 212). Derivát označuje určitou věc nebo jev nikoli přímo, ale prostřednictvím jiného slova či několika slov daného jazyka. Tímto prostředníkem je základové slovo (Ambrazas 1993: 8).

Po určení základového slova a slovotvorného prostředku se článek dále zabývá slovotvorným významem. Jde o „význam vyplývající ze slovotvorné formy slova, jinými slovy ze strukturních složek derivátu a jejich vzájemného vztahu“ (Urbutis 2009: 173). Jiní lingvisté jej označují jako strukturní význam derivátu (Paulauskienė 2006: 22). Aloyzas Gudavičius ve své definici slovotvorného významu považuje tento význam za „součást lexikálního významu, jeho určitou modifikaci, doplnění“ (Gudavičius 1994: 11). Rozlišuje se individuální slovotvorný význam charakteristický pro jednotlivý derivát a skupinový význam charakteristický pro celou skupinu derivátů. Článek na základě sémantické struktury slova, přesněji vztahu mezi lexikálním významem základového slova a slovotvorným formantem, určuje individuální slovotvorné významy každého derivátu a společný slovotvorný význam podtypu a typu, neboť slovotvorný význam „mají nejen jednotlivé deriváty, ale také jejich skupiny a třídy – slovotvorné typy a kategorie. Slovotvorná kategorie je třída derivátů se společným slovotvorným významem a specifickými slovotvornými afixy“ (Ambrazas 1993: 10; srov. Urbutis 2009: 329).

Podle toho, zda předpona po- připojená k základovému slovu mění jeho koncovku, či nikoli, se rozlišují dva slovotvorné podtypy: póbrangis (: brangùs) a póbran-gus (: brangùs).

Na základě materiálu LKŽe se v první části článku analyzuje tvoření a slovotvorné významy 166 odvozených přídavných jmen podtypu póbrangis, sedmi podstatných jmen náležejících k témuž podtypu a jednoho odvozeného příčestí. Druhá část článku popisuje týmiž aspekty 40 odvozených přídavných jmen podtypu póbrangus.

1. Podtyp póbrangis (: brangùs)

1.1. Základová slova

V LKŽe bylo nalezeno 174 přídavných jmen označujících neurčitou míru vlastnosti, která náležejí k tomuto podtypu; jeho rozlišujícím rysem je, že připojení předpony po- ke slovu se pojí se změnou koncovky. Koncovka základového slova se mění na -is, např.: póbal-tis (: báltas), póvėlis (: vėlùs), u jednoho slova na -ys, např.: póbrauzgỹs (: bráuzga).

³ Slovotvorný typ zahrnuje „tři základní slovotvorné znaky: 1) slovotvorný význam [...] 2) lexikálně-gramatickou povahu základového slova (slovotvorného základu) a 3) slovotvorný formant“ (Urbutis 2009: 293–294).

128

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X V I I I

Přídavná jména označující neurčitou míru vlastnosti: tvoření derivátů s předponou po-

Všechna přídavná jména probíraná v této podkapitole lze podle slovního druhu základového slova rozdělit na deriváty od přídavných jmen, podstatných jmen a participií.

Podle koncovky základového slova lze deriváty od přídavných jmen (166 slov) rozdělit do dvou skupin: základová slova s koncovkou –(i)as ((a); 95 slov) a přídavná jména, jejichž základová slova končí koncovkou -us ((b); 71 slov).

(a) Deriváty s koncovkou –(i)as:

ponankštis (: ankštas), 2 poaukštis (: 2 aukštas), pobaltis (: baltas), pobasis (: basas), po-bėris (: bėras), poblogis (: blogas), pobukis (: 3 bukas), po didokis⁴, po dievotis (: dievotas), podykis (: 1 dykas), podrėgnis (: drėgnas), podrungnis (: drungnas), podrūtis (: drūtas), pogeltis (: 3 geltas), pogeltonis (: geltonas), pogėris (: 1 geras), po giedris (: giedras), poglioris (: glioras), pogreitis (: greitas), pogrynis (: grynas), poilgis (: 1 ilgas), 2 pojaunis (: 1 jaunas), pojuodis (: juodas), pokarštis (: karštas), pokeistis (: keistas), po kietis (: kietas), poklienis (: klienas), pokreivis (: kreivas), ×pokūdis (: ×kūdas), pokurčis (: kurčias), po kurtis (: kurčias), pokvailis (: kvailas), polaibis (: laibas), 2 polaisvis (: laisvas), polengvis (: lengvas), ×polentis (: ×lentas), polednus (: lednas), poletis (: lėtas), poliesis (: liesas), poliūdnis (: liūdnas), pomažis (: 1 mažas), pomelynis (: mėlynas), pomenkis (: menkas), po minkštis (: minkštas), pomitris (: mitras), ponaujis (: naujas), po nedoris (: nedoras), ponekis (: 3 nekas), popaikšis (: paikšas), po palaidis (: palaidas), po piktis (: 1 piktas), popilkis (: pilkas), popilnis (: 1 pilnas), poplikis (: plikas), popliuškis (: pliuškas), poplonis (: 2 plonas), poprastis (: prastas), 2 porainis (: 2 rainas), poraišis (: raišas), po-raudis (: raudas), poraudonis (: 1 raudonas), poresvis (: resvas), poretis (: retas), porudis (: rudas), 2 posa usis (: 2 sausas), posenis (: senas), posiauris (: 1 siauras), posilpnis (: silpnas), poskystis (: skystas), poskriauznis (: skriauznas), ×poskrumnis (: ×skrum̃nas), po-stipris (: stipras), postoris (: storas), postriukis (: 2 striukas), posveikis (: 1 sveikas), po-šaltis (: šaltas), pošiltis (: 2 šiltas), poširmis (: širmas), pošiurkštis (: šiurkštas), pošlapis (: šlapias), pošveplis (: šveplas), potekinis (: 1 tekinas), 2 potyris (: tyras), po tirštis (: tirštas), po trumpis (: 2 trumpas), potuštis (: tuščias), po tvirtis (: tvirtas), povienodis (: vienodas), povilgšnis (: vilgšnas), požalis (: žalias), 2 požemis (: žemas), požydris (: žydras), požilis (: 1 žilas), požioplis (: žioplas), požvairis (: žvairas).

(b) Deriváty s koncovkou –us:

ponankštis (: ankštus), poaštris (: aštrus), pobaisis (: baisus), po baugis (: baugus), pobjauris (: bjaurus), pobrangis (: brangus), pobudris (: budrus), podukslis (: dukslus), 2 pogarsis (: garsus), pogausis (: gausus), po gil is (: gilus), po gražis (: gražus), po įvairis (: įvairus), pokartis (: kartus), pokimis (: kimus), poklaikis (: klaikus), 2 polaiškis (: laiškus), po laukstis (: laukstus), 2 polygis (: 1 lygus), po lomis (: lomus), pomaršis (: maršus), pomulkis (: 5 mulkus), ponašis (: našus), po pigis (: pigus), poplatis (: platus), poplepis (: plepus), poplokštis (: plokštus), popuikis (: puikus), po rambis (: rambus), poramis (: ramus), 2 po-rūgštis (: rūgštus), porupis (: rupus), porūstis (: rūstus), posaldis (: saldus), poskaudis

⁴ K podrobnějšímu určení základového slova derivátu pódidokis viz podkapitolu 2.1.

Straipsniai / Articles

129

AURELIJA TAMULIONIENĖ

(: bolestivý), ×póskūpis (: ×skūpùs), 2 póslėnis (: svahovitý), póslidis (: kluzký), 2 póslvdis (: slvdùs / slidùs), pósmagis (: příjemný), pósmailis (: špičatý), pósmulkis (: drobný), 2 pósnūdis (: ospalý), pósraunis (: prudký), póštambis (: mohutný), póštatis (: strmý), pósunkis (: těžký), pósūris (: slaný), póšykštis (: lakomý), póšiurpis (: děsivý), póšviesis (: světlý), pótaikis (: mírný), pótampris (: pružný), pótamsis (: tmavý), pótankis (: 2 hustý), póteisìs (: spravedlivý), 2 pótykis (: tichý), 2 pótylis (: mlčenlivý), 2 pótingis (: líný), pótìžis (: mazlavý), 2 pótolis (: vzdálený), pótrankis (: prudký), 2 pótròškis (: žíznivý), póūmis (: prudký), 2 póveikis (: čilý), póvėlis (: pozdní), póvėsis (: svěží), póverksnis (: plačtivý), póverksmis (: plačtivý), 2 póžiaudris (: hlučný), póžvalis (: čilý).

Podle koncovky základového slova lze deriváty substantiv (7 slov) rozdělit do tří skupin: na deriváty utvořené ze substantiv s koncovkou –a ((c); 3 slova), ze substantiv s koncovkou –as ((d); 3 slova) a ze substantiv s koncovkou –ys ((e); 1 slovo).

(c) pobraužgỹs (: bráuzga), póraganis (: rãgana), pótumpis (: 2 tùmpa).

(d) pómukšis (: mùkšas), póvaŕgšis (: vaŕgšas), póvilkis (: viìlkas).

(e) pótinginis (: 2 tinginỹs).

Samostatně je třeba pojednat o určení základových slov u derivátů několika substantiv. Zdálo by se, že tyto deriváty mohou mít dvě základová slova, například: derivát póraganis může být utvořen ze substantiva rãgana nebo ragãnius, póvaŕgšis ze vaŕgšas nebo vaŕgšis, póvilkis ze viìlkas nebo viìlkė, pótumpis z tùmpa nebo tùmpis. Analýza významů derivátů a možných základových slov ukázala, ze kterého slova byl derivát odvozen, např.: póraganis ‘trochu čarodějný’, rãganiškas ‘charakteristický pro čarodějnici, náležející čarodějnici’ (nikoli ‘...nebo čaroději’). Je tedy zřejmé, že tvoření vychází z běžnějšího slova (ragãnius je sám utvořen ze slova rãgana a má navíc sém ‘muž’, který při tvoření adjektiva póraganis není vůbec relevantní). Podobně lze vysvětlit i volbu základových slov u dalších derivátů. Za základová slova lze považovat morfologicky jednodušší slova: ragana, tumpa, vargšas, vilkas.

Při výběru dalšího možného, avšak sporného základového slova pomohlo určit areál užívání doložený v LKŽe. Derivát pótinginis, zaznamenaný v LKŽe v okresech Radviliškis a Kelmė, mohl být odvozen od adjektiva tinginus⁵ nebo substantiva tinginỹs. První je zaznamenáno z okresů Molėtai a Utena, zatímco druhé je doloženo po celém Litvě. Frekvence užívání slova umožňuje předpokládat, že derivát pótinginis je odvozen od substantiva tinginỹs.

Byl nalezen jeden derivační útvar příčestí činného rodu minulého času prostého (f), vytvořený z kratší varianty kmene mužského rodu jednotného čísla nominativu (v ostatních pádech je navíc rozšířen příponou –us–).

(f) pópasuìtis (: pasùitęs).

⁵ v LKŽe bez přízvuku.

130

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

Odvozeniny zkoumaného podtypu v nářečích kolísají⁶. Vyznačují se fonetickým (1 případ) a morfologickým kolísáním (8 případů). Jeden příklad fonetického kolísání, který má v kořeni rozdíly mezi samohláskami i a y (g), převzaté z odpovídajících variant základového slova, např.: slydūs srov. slidūs’ = slidūs. Další příklad se vyznačuje kolísáním souhlásek n a m morfologického původu (h), které vzniklo tím, že adjektivní odvozenina póverksnis (: verksnùs) patrně podlehla sekundárnímu (analogickému) vlivu substantiva vèrksmas, v jehož důsledku vznikl tvar póverksmis srov. poverksnis’. Významy obou adjektiv se v LKŽe neliší: při výkladu odvozeniny póverksmis se odkazuje na odvozeninu póverksnis. Nejčastěji byly nalezeny varianty koncovek -is a -ys, které mají stejný lexikální význam, ale odlišný přízvuk ((i); 7 případů).

(g) póslidis (: slidùs) Ėr. – 2 póslydis (: slydūs. srov. slidūs) Užv.

(h) póverksnis (: verksnùs) Jnšk, Ps – póverksmis (: verksnùs) Srv.

(i) pójuodis Gd, Slm – pojuodýs Jn; 2 pósausis Erž, Ėr, Grš, Ktk, Slm, Srv, Vn, Žr – posausýs Žr; ×póskūpis Ds – poskūpýs Šll; póstoris Ėr, Rs, Sb, Sld, Trs – postorýs Grg; pósūris Dr,], Rm, Sb – posūrýs Kv, Jn; pósūviesis BŽ506, Rm – pošviesýs Tl; pótumpis M.Unt – potumpýs Tv⁷.

⁶ V terminologickém slovníku lingvistiky se variantou nazývá „odlišnost téže jazykové jednotky. [...] varianty mají obvykle totožnou funkci a liší se pouze výrazovou podobou, proto se často říká, že jde o různé realizace téže jednotlivé jazykové jednotky“ (Gaivenis, Keinys 1990: 225). S takovým pojetím variant souhlasí i Kazimieras Župerka. Rozlišuje tři druhy variant: fonetické, derivační a přízvukové. Slovní varianty (zejména fonetické a derivační) jsou blízké lexikálním a derivačním synonymům se stejným kořenem, většina se však liší stylistickými odstíny a oblastmi užívání. Varianty jsou tedy charakteristické pro všechny jazykové roviny (Župerka 1997: 28). Lingvista Juozas Pikčilingis (1988: 46) nazývá variantou „jinou podobu téhož slova, tvaru nebo syntaktické konstrukce.“ Rita Miliūnaitė ve své monografii „Varianty užívání současné litevštiny“ rozlišuje čtyři základní body klasifikace kolísání: lexikální, gramatické, zvukové a grafické kolísání (Miliūnaitė 2009: 164–177). Jolanta Vaskelienė při pojednání o derivačních synonymech uvádí, že „slovní varianty jsou jeho obměny, lišící se nepodstatnými fonetickými a morfologickými rysy, které nemění význam“ (2000: 13).

⁷ Areál užívání variant skupiny (i) podle ilustračního materiálu LKŽe ukazuje, že odvozeniny s koncovkou -is jsou ve slovníku zaznamenány převážně z aukštaitských (východních a západních) a žemaitských (jižních a severních) nářečí. Tato adjektiva jsou doložena v okrese Panevėžys v Ėriškiai – 2 pósausis, póostoris, póšūris, póšviesis; v Ramygalě – pósūris, póšviesis; v okrese Kėdainiai v Surviliškis – 2 pósausis; v Truskavě – póstoris; v okrese Kupiškis v Salamiesytė – pójuodis; v Subačius – pósūris, póstoris; v okrese Utena v Kuktiškės – 2 pósausis. V Saldutiškis – póstoris; v okrese Telšiai v Žarėnai – 2 pósausis, v Gadūnavas – pójuodis; v okrese Jurbarkas v Eržvilkas – 2 pósausis; v okrese Kretinga v Darbėnai – pósūris; v Raseiniai – póstoris; v okrese Šakiai v Griškabūdis – 2 pósausis; v okrese Šilutė ve Vainutas – 2 pósausis; v okrese Zarasai v Dusetos – ×póskūpis. Odvozeniny s koncovkou -is jsou doloženy také u A. Jušky (pósūris), J. Barona (póšviesis), M. Untulia (pótumpis). Odvozeniny s koncovkou -ys jsou v LKŽe doloženy pouze v jižních a severních podnářečích žemaitského nářečí. Takové odvozeniny jsou v LKŽe zaznamenány v okrese Telšiai: v Telšiai pošviesýs, ve Varniuose pobrauzgýs, v Žarėnai posausýs; v okrese Šilalė: v Šilalė poskūpýs, v Kvėdarnoje posūrýs; v okrese Klaipėda v Gargždai postorýs; v okrese Plungė v Tverai potumpýs. Dvě odvozeniny s touto koncovkou, pojuodýs a posūrýs, jsou v LKŽe zaznamenány z písemností Kazimierase Jauniuse.

Materiál uvedený v LKŽe neukazuje skutečnou oblast rozšíření odvozenin. Slovo nemusí být ve slovníku zaznamenáno, to však neznamená, že se v dané oblasti neužívá; geografické rozšíření odvozenin analyzované v článku je proto třeba považovat za přibližné. U odvozenin jsou v článku uváděny lokality, ve kterých—

Straipsniai / Articles

131

AURELIJA TAMULIONIENĖ

Kolísají nejen odvozeniny, ale i jejich základová slova. Nalezeno bylo především morfologické kolísání (34 případů), zatímco fonetické kolísání je u základových slov téměř netypické (1 případ). Analýza morfologických variant ukázala, že v některých případech se adjektiva zkoumaného podtypu tvoří ze základového slova s koncovkou -us (ačkoli existuje i varianta s koncovkou -as), např.: póbjauris: bjaurùs (2 bjaūras), v jiných případech naopak – adjektiva se tvoří ze základového slova s koncovkou -as (ačkoli existuje i varianta s koncovkou -us), např.: pólaibis: láibas (laibus). Při popisu variant základových slov byl analyzován areál jejich užívání výhradně na základě údajů LKŽe. Často není snadné určit, ze které varianty slova bylo základové slovo odvozeno. Za základové slovo se považuje slovo, jehož geografické rozšíření se blíží geografickému rozšíření odvozeniny. Existují slova, jejichž obě varianty jsou doloženy ve stejných nářečích jako jejich odvozeniny; v takovém případě se sleduje, která varianta základového slova je geograficky doložena blíže místu, kde byla zaznamenána odvozenina. Je-li odvozenina doložena pouze v nářečích, zatímco jedna z jejích variant se vyskytuje pouze v písemných pramenech, je pravděpodobnější, že odvozenina byla utvořena z varianty užívané v nářečích. Vyskytují se i případy, kdy je odvozenina zaznamenána pouze v písemných pramenech, zatímco její varianty jsou doloženy z nářečí. Potom se zjišťuje, z jakých písemných pramenů bylo slovo zaznamenáno, tedy kdo je autorem a odkud pochází. Na základě těchto kritérií se rozlišují odvozeniny z varianty s koncovkou -as ((i); 18 případů) a odvozeniny z varianty s koncovkou -us ((k); 16 případů). Lokality, v nichž jsou zaznamenány odvozeniny i jejich základová slova, jsou v textu podtrženy.

(g) odvozeniny z varianty s koncovkou -as:

póankštis Skr (ańkštas Arm, Dkš, Yl – 1 ankštùs Rm); pódregnis Rm (drégnas Dkš, Kv, Plt, Rdm, Slnt – drėgnùs Vvr); pódrungnis Všk (drung̃nas Alvt, Ds, Lkv, Up, Vb – drungnùs Ldk, Skdt); pókurtis Krs (kurčias Arm, Brt, Dkš, Drsk, Ds, Dv, Jrb, Grz, Kt, Lbv, Ml, Mrj, Plv, Pmp, Pnd, Rod, Sln, Šr, Žln – 2 kùrtas Yl, Kv, Rsn – kurtùs (pouze v písemných pramenech)); pólaibis Sb (láibas Ad, Aps, Asv, Brs, Ds, Kbr, Ktk, Pc, Pn, Prng, Sb, Skr, Smn, Šd – laibus (pouze v písemných pramenech)); pólaísvis Vdžg (laìsvas Als, Btr, Klvr, Plk – laisvùs (pouze v písemných pramenech)); pólengvis Erž (leñgvas Alk, Brb, Dkš, Ds, Gs, Jnš, Jnšk, Kal, Ml, Mrj, Mžk, Pc, Plt, Plv, Prng, Ps, Pš, Rm, Sdk, Šts, Vb, Vlk, Zt – lengvùs Ad, Brs Brž, Ėr, Jnš, Krg, Krš, Nmk, Pkl, Plm, Rd, Rdn, Sg, Vdžg); pólentis Kb, Sb (×leñtas Ad, An, Dl, Ktk, Ldk, PnmR, Svn, Švnč, Tr, Vb – ×lentùs Bsg, Pc, Rm, Šmn); pómitris Šts (mìtras Krok, Snt, Vlk – mitrùs Ds, Grž, Krg, Vlk, Lp, Mrs, Mrj, Mžk, Prn, Sd, Skd, Škn); póskriauznis Tgn (skriaužnas Klt, Ktk, Lkm, Mlt, Plš, Sld, Švnč, Trgn – skriauznùs (pouze v písemných pramenech)); póskrum̃nis Nmk (×skrum̃nas Jrb, Vl, Vv – ×skrum̃nùs Brs, Jdr, Krs, Mžk, Skd, Slnt, Šv, Vkš); póstipris Ktk, Sld, Všv (stipras Adm, Alks, Aln, Antr, Antz, Bt, Dgč, Dgl, Dgp, Dkk, Ds, Ėr, Imb, Grd, Jd, Jrb, Km, Kp, Krns, Krs, Krš, Ktk, KzR,

se jsou doložena v LKŽe. Zkratky míst odpovídají zkratkám uváděným v LKŽe. Při popisu nářečí se vychází z klasifikace nářečí Alekse Girdenise a Zigmate Zinkevičiuse v Atlasu litevského jazyka (LKA I; mapa č. 1).

132

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Přídavná jména označující neurčité množství vlastnosti: tvoření derivátů s prefixem po-

Lel, Lkv, Ln, Lpl, Mlt, Mžš, Pb, Pnd, Pnm, Ps, Rdn, Sb, Sdk, Slk, Skdt, Slm, Sml, Snt, Sug, Strn, Trgn, Tršk, Vl, Vn, Vžns, Žl, Žln – stiprùs Antr, Aps, Bsg, Btrm, Dbč, Dgp, Dkk, Dkš, Ds, Dv, Yl, Ėr, Jdr, Jrb, Jz, Gd, Gršl, Grz, Kal, Kb, Klt, Krč, Krkl, Krš, Krž, KzR, Kž, Lnkv, Lz, Lž, Ml, Mlk, Mšg, Mšk, Nč, Nt, Ob, Pkr, Plng, Plšk, Plt, Pn, Pst, Rm, Rod, Rsn, Sk, Skrb, Slnt, Str, Švnč, Upn, Upt, Ut, Tl, Trk, Trs, Vdk, Vrn, Vvr, Žeml, Žl, Žsl, Pgg); póšiurkštis Ds, Rm (3 šiùrkštas Ds, Dv, Kvr, Ml – šiurkštùs Aln, Eiš, Ėr, Kai, Kb, Klt, Klvr, Krs, Pls, Pmp, PnmŽ, Prng, Pt, Sk, Skrb, Slm, Vdn, Vdžg – šiùrkščias Psn); póšveplis Rm (šveplas Alz, Bgt, Dkš, Drsk, Ds, Dsn, Gdr, Jnk, Krn, Lkm – šveplùs (pouze v písemných pramenech)); pótyris (pouze v písemných pramenech) (týras Akm, Brž, Bs, Dgp, Gršl, Plng, Prn, Sln – tyrùs Grd, Gdr, Pč, Pl, Smn, Svn, Sz); pótūstis (pouze v písemných pramenech) (tùščias Al, Bsg, Čk, Drsk, Eiš, Yl, Gršl, Grv, JnšM, Jrb, Lš, Klm, Klt, KlvK, Km, Kpč, Krš, Kv, Mšk, Mrj, Nv, Pč, Pln, Plv, Pv, Rdn, Rod, Skdv, Skr, Smn, Srj, Škt, Šll, Šmk, Tl, Trg, Trk, Vdk, Vlkv, VšR, Žgč, Žl – tùštas Krg); póvilgsnis Krkl (vilgsnas Lkv, Plt, Slnt, Vkš – vilgšnùs Gd, Grg, Kl, Kv, Žr); póžvairis Ėr (žvairas Brž, Btrm, Dglš, Dkš, Drsk, Ds, Grv, Jrb, Jsv, Kli, Klp, Klt, Lkš, Lp, Ob, Pl, Pls, Plšk, Prng, Rmš, Skp, Slk, Smln, Svn, Šd, Šlvn, Trak, Trg, Vlk, Vv, Žl – žvairùs Jnš, Kair, Kpč, Lnkv, Lp, Lš, Pšl, Rk, Sur).

(h) deriváty z varianty zakončení –us:

poněkud úzký Slm (úzký Dglš, Dkš, Ds, Grž, Prng, Skr – úzký Ig, Klp, Lnkv, Pls); poněkud úrodný Rm (úrodný Alk, Dkš, Ėr, Grg, Gs, Lkš, Lž, Mrj, Pn, Rm, Sdk, Vv – 2 úrodný bjãūras Lkm, Ppr, Slk, Vln); poněkud bujný Jd (bujný Btg, Dkš, Dov, Kp, Nmn, Skr, Švnč, Zp – bujný (pouze v písemných pramenech)); poněkud hustý Pnd (hustý Apt, Bsg, Čk, Lnkv, Pg, Ps, Psn, Rk, Slm, Užp, Vb, Zr, Žg – hustý (pouze v písemných pramenech)); poněkud mělký Jd (mělký Pš, Šl, Vb – 4 mělký Paį); poněkud plochý(pouze v písemných pramenech) ( (plochý (pouze v písemných pramenech) – 3 plochý Kv – plókščias Šlč, Šts); 2 poněkud kyselý Upt (kyselý Dgč, Ėr, Jnš, Krš, Lš, Mrj, Mžš, Ob, Pb, Rdm, Skp, Smn, Šauk, Vdžg – kyselý Bt, End, Imb, Jnšk, Krš, Lk, Lkv, Lz, Ms, Mžš, Nmč, Pgg, Pvn, Rdn, Šts, Šv, Užv, Vn); ×poněkud hustý Ds, Šll (×hustý Akm, An, Brt, Grk, Jrb, Jž, Kp, Klk, Krsn, Krš, Kt, Kv, Mrs, Ob, Pnd, Ppl, Pšl, Šl, Ut, Trgn, Vj, Vs, Žg, Žml – ×hustý Als, Arm, Erž, Gr, Grg, Pls, Sd, Slnt, Tl, Žr); 2 poněkud údolní Rm (údolní Brž, Ds, Krs, Krš, Ln, Mžš, Rd, Sdb, Vlž – 2 údolní Rd); poněkud špičatý (pouze v písemných pramenech; zaznamenáno v písemnostech J. Elisona, který pochází z okresu Kupiškis) (špičatý Akm, Als, Eig, Yl, Jnš, Jrb, Kal, Klp, Krš, Nv, Ms, Plš, Plt, Rd, Rdn, Sd, Skdv, Slnt, Šv, Tl, Trk, Vdžg, Vrn, Všv, Žln – špičatý Dbk, Ds, Lp, Lt, Mrk, Ppr, Rmš); poněkud slaný Dr, Kv, Sb (slaný Db, Dr, Grv, Grž, Klt, Ktk, Lt, Pšl, Rmč, Šl, Ut, Žg – slaný Dglš, End, Erž, Grd, Gršl, Lkv, Pj, Rdn, Šv, Vn); poněkud lakomý Ds, Slm (lakomý Alz, Jnšk, Jž, Klk, Km, Kri, Lnkv, Mžk, Ob, On, Pnd, Ps, Rmš, Slč, Slm, Smn, Šd, Škn, Vad, Vb, Vgr, Žml – lakomý Dov, Jn, Krs, Kv, Ms, Pmp, Prk, Sb, Skrb, Slnt, Tlž, Vb, Žml); poněkud pružný Vdžg (pružný Jrb, Jnš, Grd, Kl, Krp, Ms, Pln, Plv, Ppr, Skdv, Skr, Sl, Šmk, Varn, Všv, Vd, Vdk, Vdžg – pružný (pouze v písemných pramenech)); 2 poněkud hutný Slm, Trgn (hutný Ad, An, Dglš, Drsk, Dv, Igl, Yl, Lb, Klt, Kp, Kpr, Lnk, Lš, Mlk, Mrj, Mžš, Nm, Pč, Prng, Pv, Rk, Slm, Sln, Smal, Srj, Sug, Stak, Svn, Švnč, Užp, Trg, Trgn, Tv, Vrn, Vs, Žln –

Straipsniai / Articles

133

A U R E L I J A T A M U L I O N I E N Ė

tÿkas Dg, Dv, Grdm, Klp, Krg, Mrj, Plng, Prk, Pst, Rg, Rod, Rsn, Sd, Šv, Tlž, Vlk, Vrn); póvelis Užv (vėlùs Dkš, Erž, Iz, Ob, Zp – 2 vėlas Klt, Pb, Rtn, Slm, Smal, Vgr); 2 póvesis (pouze v písemných pramenech) (vesùs Dg, Dkk, Drsk, Eig, End, Grk, Klt, Krš, Lp, Lš, Ml, Mlk, Mš, Nm, Plv, Prn, Pšš, Rdn, Mš, Svn, Šlu, Šts, Trkn, Tvr, Vd, Žml2 – vė-sas (pouze v písemných pramenech)); póžiaudris (pouze v písemných pramenech: zaznamenáno v písemnostech Laurynase Ivinskise, který pochází z Užventisu) (žiaudrùs Rt, Sd, Šts, Užv, Varn, Vkš, Všv – žiaudras Lkv).

Z nářečního materiálu LKŽe (v jednotlivých případech také z písemných pramenů) je patrné, že deriváty skupiny (j) s variantním zakončením -as jsou zaznamenány ve všech aukštaitských i žemaitských nářečích, zatímco varianty se zakončením -us jsou typičtější pro severní a jižní žemaitská nářečí. Deriváty skupiny (k) s variantním zakončením -us jsou doloženy v aukštaitských i žemaitských podnářečích, zatímco varianty se zakončením -as východních a západních aukštaitských podnářečích.

Většina přídavných jmen podtypu póbrangis je utvořena od dvouslabičných přídavných jmen, několik jich je utvořeno od víceslabičných (odvozených) přídavných jmen, např.: pógeltonis (: geltónas: gẽltas), pómėlynis (: mėlynas: mėlas), pónedoris (: nedõras: dõras), póraudonis (: 1 raudónas: raũdas).

1.2. Slovotvorný význam

Všechny odvozeniny zkoumané v článku označují určitou míru vlastnosti vyjádřené základovými slovy; liší se pouze odstínem této vlastnosti⁸. Obecný slovotvorný význam podtypu poněkud drahý je vyjádřen takto: „takový, který má do jisté míry vlastnost pojmenovanou základovým slovem“. Aby bylo možné určit, kolik a jakých odstínů tohoto významu mohou vyjadřovat přídavná jména zkoumaného podtypu, byly analyzovány individuální slovotvorné významy všech odvozenin. Bylo sledováno, jak LKŽe definuje lexikální význam odvozeniny. Nag-

⁸ Předponová „přídavná jména s po- se používají především k vyjádření blízkosti“ (Skardžius 1934: 456). Taková přídavná jména vyjadřují „jiný stupeň téže vlastnosti, obvykle slabší“ (Ambraška ir kt. 1946: 173–174). V „Gramatice litevského jazyka (Gramatyka języka litewskiego)“ Jana Otrębského jsou deriváty s předponou po- polaisvis, porūgštis řazeny k výrazům s významem podobnosti (Otrębski 1956: 332–336). Adelė Valeckienė v článku „Stupně přídavných jmen současné litevské spisovné řeči a jejich významy“ tvrdí, že deriváty s touto předponou obecně označují ne zcela úplné množství vlastnosti“ (Valeckienė 1961: 49). „Přídavná jména s předponou po- rovněž ukazují ne zcela úplné množství vlastnosti vyjádřené základovými slovy [...]. Ve východních aukštaitských nářečích [...] zde označují velmi malé množství vlastnosti vyjádřené základovým slovem, které lze vyjádřit slovy trochu, ještě trochu“ (LKG I 588). V knize Evaldy Jakaitienė, Adelė Laigonaitė a Aldony Paulauskienė Morfologie litevského jazyka se po- uvádí mezi předponami označujícími nižší intenzitu (Jakaitienė 1976: 263–265). V přehledu morfologie litevského jazyka Aldony Paulauskienė jsou deriváty s předponou po- pokládány za přídavná jména označující nižší intenzitu (Paulauskienė 1983: 69–79; 100–103). „Přídavná jména s předponou po- [...] označují ne zcela úplné množství vlastnosti vyjádřené základovým slovem. [...] Některá přídavná jména s předponou po- označují množství vlastnosti vyjádřené základovým slovem, které je o něco větší a přesahuje normu [...]. Přídavná jména s předponou po- označují také ještě chybějící malé množství vlastnosti“ (DLKG 1996: 225). Podle Ambraza jsou tato přídavná jména s předponou významově blízká deminutivům (Ambrazas 2011: 56).

134

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X V I I I

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

Významy slovotvorných významů zkoumaných slov jsou vyjadřovány příslovcem truputį (truputį „alespoň trochu, poněkud“ (LKŽe)), částicí gana (ganà „2. značně“ (LKŽe)), částicí beveik (beveik „1. téměř, skoro“ (LKŽe)) a částicí per (4 pèr „obvykle s příslovci nebo přídavnými jmény, označující větší či menší než potřebné množství, vyjadřující stav či vlastnost přesahující normu“ (LKŽe)).

Na základě individuálních slovotvorných významů odvozených slov byly všechny přídavné jména rozděleny do skupin podle míry vlastnosti vyjádřené základovým slovem: na přídavná jména označující menší míru vlastnosti, než jaká je vyjádřena základovým slovem, a na přídavná jména označující větší míru vlastnosti, než jaká je vyjádřena základovým slovem. Přídavná jména označující menší míru vlastnosti se podle její velikosti dělí na přídavná jména označující průměrnou, nižší než průměrnou a míře vlastnosti vyjádřené základovým slovem blízkou úroveň.

Většina přídavných jmen zkoumaného podtypu označuje průměrnou míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem (122 slov). Obecný slovotvorný význam této skupiny lze vyjádřit takto: „takový, který je docela…“ (a). Méně je odvozenin, jejichž obecný slovotvorný význam lze vyjádřit jako „takový, který je trochu…“ (b), tj. všechny označují míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem nižší než průměrnou ((b); 35 slov). Slovotvorný význam přídavných jmen označujících míru vlastnosti blízkou té, kterou vyjadřuje základové slovo, lze vyjádřit jako „takový, který je téměř…“ ((c); 7 slov). Obecný slovotvorný význam malé skupiny přídavných jmen označujících o něco větší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo, lze vyjádřit jako „takový, který je poněkud příliš…“ ((d); 4 slova).

(a) „takový, který je docela…“:

póankstis Slm „docela časný, poměrně časný“, póástris Sdk „1. docela ostrý, poměrně ostrý, trochu ostrý“. „2. dost silný“. „3. dost přísný, trochu mrzutý“, 2 póaukštis (pouze v písemných pramenech) „docela vysoký, poměrně vysoký“, póbau gis Varn „1. docela děsivý“ „2. alespoň trochu vzbuzující strach“, póbjauris Rm „docela ošklivý, poměrně ošklivý“, póbrangis Rm „docela drahý, poměrně drahý“, póbudris Jd „docela ostražitý, rychle se probouzející“, póbukis Erž „docela tupý, poměrně tupý“, pódidokis Kln, Užv viz podidis 3’ = pódidis „3. odrostlý, už ne malý“, pódievotis Kltn „docela zbožný“, pódregnis Rm „poměrně vlhký“, pód ukslis Pnd „docela volný, poměrně volný“, 2 pógarsis (údaje nejsou k dispozici) „poměrně slavný“, pógausis (pouze v písemných pramenech) „poměrně hojný“, pógeris Rm, Sdk 1. poměrně dobrý, docela příjemný, nezlý’ „2. docela vhodný, odpovídající, ne zcela špatný“, pógiedris Grž „poměrně jasný“, pógilis (pouze v písemných pramenech) „poměrně hluboký“, póglioris Grd „značně opilý, vypitý, dutý“, pógražis Rm „1. poměrně krásný, pěkný“ „2. docela jasný“ „3. poměrně krásný, poměrně tučný“ „4. poměrně čistý“, pógreitis (pouze v písemných pramenech) „docela rychlý“, pógrynis (pouze v písemných pramenech) „poměrně čistý, docela dobrý“, póilgis Erž, Vdk „1. poměrně dlouhý“ „2. trvající docela dlouho“, pójvairis Vr „docela rozmanitý“, 2 pójaunis Klt, Nmk, Vj, Žlp „1. docela mladý, poměrně mladý“ „2. téměř nezralý“, pójuodis Gd, Jn „1. poměrně černý“ „2. docela špinavý“, pókarštis Er „poměrně horký“, pókartis Rm „poměrně hořký“, pókeitis (pouze v písemných pramenech) „poměrně proměnlivý“, pókietis Erž, Užv „1. poměrně tvrdý“ „2. dost silný“ „3. docela těžko překonatelný“ „4. docela chladný“, póklienis Vn „docela hubený, poměrně tenký“, ×pókūdis (pouze v písemných pramenech) „docela hubený, trochu hubený“, pókurčis Er viz pokurtis’ = pókurtis „značně hluchý, trochu nahluchlý“, pókurtis Krs

Straipsniai / Articles

135

A U R E L I J A T A M U L I O N I E N Ė

„značně hluchý, trochu nahluchlý“, 2 pólaišvis (pouze v písemných pramenech) „1. docela volný, neupevněný“ 2. ne- příliš zaneprázdněný, poměrně volný“, 2 pólaiškis (pouze v písemných pramenech) „značně dopisový, ostrý“, pólengvis (pouze v písemných pramenech) „1. docela lehký, trochu lehký“ 2. ne přísný, shovívavý“, ×pólentis Km, Sb „poměrně pomalý, trochu povolný“, pólėtis (pouze v písemných pramenech) „poměrně pomalý, trochu pomalý, nevýrazný“, póliesis Krš „1. poměrně hubený“ 2. téměř bez tuku“, 2 pólygìs (pouze v písemných pramenech) „docela rovný, poměrně rovný“, póliūdnis (pouze v písemných pramenech) „poměrně smutný“, pólomis Jd „docela nížinný, nízký, údolní“, pómenkis Grd, Sb, Skdv, Stl „docela nepatrný, poměrně nevelký, trochu slabý“, pómin kštis Bsg, Rm, Vn „1. docela měkký, trochu měkký“ 2. téměř bez příměsí vápna“ 3. docela snadno rozžvýkatelný“ 4. trochu hloupý“, pómitris (pouze v písemných pramenech) „docela čilý, hbitý“, pómulkis (pouze v písemných pramenech) „trochu hloupý, pošetilý“, pónašis (pouze v písemných pramenech) „docela rychlý“, pópaikšis (pouze v písemných pramenech) „docela pošetilý, trochu hloupý“, pópal aidis (pouze v písemných pramenech) „docela volný, málo zatížený prací“, pópasiautis Skdv „docela rozjívený, zlý“, pópiktis Klt, Rt, Trgn „docela zlý, trochu zlý, poměrně zlý“, póplepis Skdv „docela upovídaný, hovorný“, póplokštis (pouze v písemných pramenech) „trochu plochý“, póplonis Slm „docela tenký, trochu hubený“, póprastis Ėr, Mrj, Plt, Sb „1. docela špatný, nevalný“ 2. trochu chudý“ 3. mající poněkud nevalný vzhled, nevypadá příliš dobře“ 4. docela prostý, nenafoukaný“, pópuikis Sb „trochu pyšný“, pórambis Sdk „poměrně plachý, nebojácný“, póramis Sb „docela klidný“, póresus Bsg „viz poretis 1“ = póretis „1. poměrně řídký, ne hustý“, póretis Blnk, Ėr, Snt „1. poměrně řídký, ne hustý“ 2. ne častý“ 3. poměrně pomalý“, pórudis (pouze v písemných pramenech) „poměrně rezavý“, 2 pórūgštis Upt „trochu kyselý“, pórūpis Sb „poměrně mastný“, pósaldis Ėr „poměrně sladký“, 2 pósausis Erž, Grš, Ktk, Slm, Srv, Vn „1. docela suchý, poněkud suchý“ 2. poměrně hubený“, pósenis Grd, Krd, Mžš, Vb, Vlkš „poměrně starý“, pósilpnis Erž, Skdv, Vdk „poměrně slabý, trochu slabý“, póskaudis (pouze v písemných pramenech) „docela bolestivý, přísný, prudký“, póskriauznis Trgn „ten, kdo má poměrně hubený, vyschlý obličej“, ×póskrum nis (pouze v písemných pramenech) „docela skoupý“, ×póskūpis Ds, Šll „docela skoupý, trochu lakomý“, 2 póslėnis Rm „docela nížinný, nízký“, póslidis (pouze v písemných pramenech) „docela kluzký, poměrně kluzký“, 2 póslydis Užv „viz posl idis 1“ = póslidis „docela kluzký, poměrně kluzký“, pósmagis Ds, Trgn „docela zábavný, trochu veselý“, pósmailis (pouze v písemných pramenech) „poměrně špičatý“, pósmulkis Ktk „poměrně drobný, nevelký“, 2 pósnūdis (pouze v písemných pramenech) „1. ospalý, zdřímnutý“ 2. značně pomalý, líný“, pósraunis Sb „docela prudký, poměrně prudký“, póstambis Al, Nmk „1. docela hrubý, poměrně hrubý, trochu hrubozrnný“ 2. docela velký“, póstatis (pouze v písemných pramenech) „docela strmý“, póstipris Ktk, Sld, Všv „1. mající značnou sílu, docela silný, poměrně silný“ 2. poměrně pevný, rychle se netrhající ani nelámavý“ 3. docela prudký“, póstoris Rs, Sb „1. takový, který má poněkud větší průměr či šířku“ 2. takový, který má poněkud větší objem, trochu mohutný“, pósunkis (pouze v písemných pramenech) „1. docela těžký, poměrně těžký“ 2. docela nemotorný, nepříliš rychlý“ 3. docela obtížný, namáhavý“ 4. trochu prudký, docela silný“ 5. docela těžko pochopitelný“, pósūris Jn, Kv, Rm, Sb „poměrně slaný“, pósveikis Jd „docela zdravý“, póšaltis Užv „docela studený, poměrně chladný“, póšykštis Ds, Slm „1. poměrně lakomý“ 2. poměrně těžce štěpitelný, protože je houževnatý“, póšiltis Rm „poměrně teplý, trochu teplý“, póšiurkštis Rm „poměrně drsný“, póšiurpis Grd „docela děsivý, trochu chladný“, póšlapis Rm, Užv „docela mokrý, vlhký“, pót aikus (pouze v písemných pramenech) „docela mírumilovný“, pótampris Vdžg „docela pružný“, pótamsis Bsg „poměrně tmavý“, pótankis Rm „1. poměrně hustý“ 2. docela častý“, póteis is (pouze v písemných pramenech) „docela správný, poměrně správný“, 2 pótykis Trgn „1. docela pomalý, klidný, málomluvný“ 2. docela tichý“, 2 pótylis (pouze v písemných pramenech) „docela tichý, nehlučný“, pótinginis Bsg, Užv „poměrně líný, trochu líný“, 2 pótingis And, Mrj „poměrně líný“, 2 pótyris (pouze v písemných pramenech) „docela čistý, průzračný“, pót irštis (pouze v písemných pramenech) „docela hustý, poměrně hustý“, pótižis Lkv „docela rozbředlý,“

136

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X V I I I

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

2 pótolis Dbk „docela vzdálený, poměrně vzdálený“, pótrankis (jen v písemných pramenech) „docela hlučný, hlasitý“, 2 pó-troškis (jen v písemných pramenech) „značně dusný, nevlídný“, pótumpis Tv „ne rychlý, ne vlhký“, pótus-tis (jen v písemných pramenech) „poněkud prázdný“, pótvirtis (jen v písemných pramenech) „poměrně pevný“, póvargšis (jen v písemných pramenech) „docela chudý, nuzný, skrovný“, 2 póveikis (jen v písemných pramenech) „poměrně rychle působící, reagující“, póvelis Užv „docela pozdní, poměrně pozdní“, 2 póvisis (jen v písemných pramenech) „docela chladný, chladnější“, póvienodis (jen v písemných pramenech) „poměrně jednotný“, póvilgšnis Krkl „poněkud vlhký“, póvilkis (jen v písemných pramenech) „docela nepříjemný, nevlídný, vlčí“, 2 póżemis Er „1. docela nízký“ 2. „docela údolní“, póžiaudris (jen v písemných pramenech) „poněkud drsný, hrubý“, póžydris (jen v písemných pramenech) „docela blankytný, namodralý“, póžioplis Kt, Pl „docela hloupý, poněkud hloupý“, póžvalis Sb „docela čilý“.

(b) „takový, který je trochu...“:

póbaisis Sb „trochu děsivý, poněkud děsivý“, póbaltis (jen v písemných pramenech) „trochu bílý, poněkud bílý“, póberis Varn „trochu plavý, světle hnědý“, póblogis Bsg, Mlt, Nj, Pgr „1. poněkud špatný, spíše nekvalitní“ 2. „poněkud hubený“, pobrauzgýs Varn „ne příliš pohledný, poměrně velký, silných kostí“, pódykis Er, Sb „poněkud mokrý, trochu vlhký“, pódrungnis Všk „poněkud vlažný“, pókvailis (jen v písemných pramenech) „trochu hloupý, poněkud hloupý, poměrně hloupý“, pógeltis (jen v písemných pramenech) „poněkud žlutý“, pógeltonis Sdk „poněkud žlutý, trochu zažloutlý“, pók imis (jen v písemných pramenech) „trochu chraplavý“, pó klaikis (jen v písemných pramenech) „trochu strašidelný“, pókreivis Rm „poněkud křivý“, pól aukštis Trgn „trochu plachý, poněkud bojácný“, pólėdnus Varn „ne příliš silný, spíše slabý (o nápojích)“, pómaršis Sb „trochu marnivý“, pómėlynis Grž „trochu modrý, namodralý“, pómukšis (jen v písemných pramenech) „viz pamukšys“ = pamukšys „trochu mukšas, bázlivý“, pónedoris Erž „trochu nemravný, zlý“, pónekis Lkv „průměrný, prostřední, snesitelný, ne úplně špatný“, póp il kis Grg „trochu šedý, našedlý, poněkud šedý“, póplikis Ds, PnmR „1. poněkud nahý“ 2. „poměrně čistý, téměř nahý“, pópliuškis (jen v písemných pramenech) „ne příliš vážný, lehkomyslný“, 2 pó rainis (jen v písemných pramenech) „trochu pruhovaný, poněkud pruhovaný“, póraišis (jen v písemných pramenech) „trochu kulhavý, poněkud kulhavý“, póraganis (jen v písemných pramenech) „trochu čarodějnický“, póraudis (jen v písemných pramenech) „poněkud rezavý“, póra udonis (jen v písemných pramenech) „poněkud zrzavý“, pórūstis (jen v písemných pramenech) „trochu přísný, poměrně přísný“, pósirmis An „poněkud starý“, póšveplis „poněkud šišlavý“, póumis Sb „1. trochu prudký, rychlý“ „2. projevující se, probíhající nepříliš prudce“, póžalis Ds, Ėr, Kp, Trgn „1. trochu zelený, nazelenalý“ „2. ne zcela zralý, nedozrálý“ „3. ne zcela uvařený“, póžilis Kvr „prošedivělý, poněkud šedivý“, póžvairis Er „trochu šilhavý, poněkud šilhavý“.

(c) „takový, který je téměř...“:

póbasis Er „téměř bosý, poněkud bosý“, pónaujis Sb „téměř nový, skoro nový“, pópilnis Krs „téměř plný, skoro plný“, póšviesis Tl „téměř světlý“, pótekinis Ps, Rm „téměř tekutý, téměř tekutý“, póverksmis Srv viz poverksnis’ = póverksnis „skoro plačící“, póverksnis Jnšk, Ps „skoro plačící“.

(d) „takový, který je trochu příliš...“:

póankštis Skr „trochu příliš těsný, poněkud těsný“, pólaibis Sb „trochu příliš hubený, poněkud hubený, spíše tenký“, pómažis Pnd, Rm „1. trochu příliš malý, spíše malý“ „2. nedostatečného množství, nehojný“, pósiauris Ėr, Lnkv „trochu příliš úzký, poněkud úzký“.

Straipsniai / Articles

137

A U R E L I J A T A M U L I O N I E N Ė

Při určování individuálních slovotvorných významů se ukázalo, že existují i takové odvozeniny, jejichž jednotlivá lexémata⁹ mají odlišný slovotvorný význam: v jednom případě lexém označuje průměrné množství vlastnosti vyjádřené základovým slovem, v jiném případě množství této vlastnosti poněkud větší. Slovotvorné významy těchto odvozenin lze vyjádřit takto: „takový, který je docela...“ a „takový, který je trochu příliš...“ ((e); 6 slov).

(a) „takový, který je docela...“ a „takový, který je (trochu) příliš...“:

pópgis (jen v písemných pramenech) „1. docela levný“ „2. trochu příliš levný“, pód­rūtis Bsg, Erž „1. příliš tlustý“ „2. docela tlustý“ „3. docela silný“, póplatis Ėr, Jnšk „1. docela široký, poněkud široký“ „2. trochu příliš široký“, póskystis (jen v písemných pramenech) „1. docela řídký“ „2. trochu příliš řídký, spíše řídký“, póstriu-kis Bsg, Krs, Pc, Vb „1. poněkud krátký, kratší“ „2. trochu příliš krátký“, pótrumpis Bsg, Žr „1. trvající docela krátce“ „2. docela krátký“ „3. trochu příliš krátký“.

Analýza individuálních slovotvorných významů všech odvozenin patřících k danému podtypu ukázala, že odvozeniny lze podle jejich slovotvorných významů rozdělit do dvou skupin: na ty, které označují menší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo ((a), (b), (c)), a na ty, které označují větší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo (d). Analýza dostupného materiálu ukázala, že menší míra vlastnosti může být trojí: průměrná míra vlastnosti vyjádřená základovým slovem (a), míra poněkud nižší než míra vlastnosti vyjádřená základovým slovem (b) a míra blízká té, kterou vyjadřuje základové slovo (c). Jak je patrné, většina odvozenin zkoumaného podtypu označuje menší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo (92%). Z nich průměrnou míru vlastnosti vyjádřenou základovým slovem označuje 70% odvozenin; podstatně méně je těch, které označují míru nižší než průměrná míra vlastnosti vyjádřená základovým slovem (20%), nejméně pak těch, které označují míru vlastnosti zcela blízkou té, kterou vyjadřuje základové slovo (2%). Poněkud větší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo, označují 3% odvozenin. Malý podíl odvozenin tvoří slova s několika slovotvornými významy (5%). Tato přídavná jména mají několik slovotvorných významů, které se liší i skupinovými významy (e).

Podtyp póbrangis má tedy dva slovotvorné významy a označuje: 1) menší míru vlastnosti (průměrnou, nižší než průměrnou nebo téměř úplnou), než jakou vyjadřuje základové slovo; 2) poněkud větší míru vlastnosti, než jakou vyjadřuje základové slovo¹⁰.

⁹Lexémem se v článku rozumí slovo užité v jednom ze svých významů.

¹⁰Přídavná jména označující menší míru vlastnosti (92%) jsou v LKŽe zaznamenána převážně v aukštaitském nářečí. Z nich odvozeniny označující průměrnou míru vlastnosti vyjádřenou základovým slovem jsou doloženy ve východoaukštaitském podnářečí (35%), jihožemaitském podnářečí (22%), západoaukštaitském podnářečí (6%) a severožemaitském podnářečí (5%). Míru nižší než průměrnou míru vlastnosti vyjádřenou základovým slovem označují především slova z východoaukštaitského podnářečí (12%), ze severožemaitského podnářečí (3%) a z jihožemaitského podnářečí (2%). Míru blízkou té, kterou vyjadřuje základové slovo, označují přídavná jména doložená ve východoaukštaitském podnářečí (5%), zatímco západoaukštaitské a severožemaitské podnářečí mají stejný podíl (po 1%). Přídavná jména označující větší míru vlastnosti (3%) jsou v LKŽe doložena převážně ve východoaukštaitském podnářečí (2%), méně v západoaukštaitském podnářečí (1%). Odvozeniny s několika slovotvornými významy (5%) jsou v LKŽe doloženy ve východoaukštaitském podnářečí (3%) a v jihožemaitském i severožemaitském podnářečí (po 1%).

138

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X V I I I

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

2. Podtyp póbrangus (: brangùs)

2.1. Základová slova

V LKŽe bylo nalezeno 40 přídavných jmen označujících neurčité množství vlastnosti, která patří k tomuto podtypu. V průběhu tvoření se k odvozenému slovu připojuje předpona po-, která nemění koncovku základového slova, např.: póšiltas (: 2 šìltas), póvėsus (: vėsùs).

Všechna odvozená slova podtypu póbrangus jsou utvořena z přídavných jmen přidáním předpony po- při zachování koncovky základového slova. Podle koncovky základového slova a odvozeniny se všechna zkoumaná přídavná jména dělí do tří skupin. Nejpočetnější jsou základová slova s koncovkou -as ((a); 28 slov), méně je těch, jejichž základová slova končí na -us ((b); 8 slov) a -is ((c); 4 slova).

(a) Odvozeniny s koncovkou -as:

póankštokas (: ankštókas), pódidokas (: didókas), pódrungnas (: druñgnas), pógeras (: 1 gẽras), póilgas (: 1 ìlgas), pójaunas (: 1 jáunas), pókalnotas (: kálnotas), pókarštas (: 1 kárštas), pókarštokas (: karštókas), pókeistas (: keĩstas), pókreivas (: kreĩvas), pómažokas (: mažókas), popilkas (: pìlkas), póplikas (: plìkas), póresvas (: rẽsvas), póretokas (: retókas), pórūgštas (: rū́gštas), pórūgštokas (: rūgštókas), pósiaurokas (: siaurókas), póskystokas (: 2 skystókas), póšilvas (: šìlvas), póšiltas (: 2 šìltas), póšiltokas (: šiltókas), póšykštas (: šýkštas), pótamsokas (: tamsókas), pótrumpokas (: trumpókas), póvelniškas (: vėlniškas), póvyriškas (: 2 výriškas).

(b) Odvozeniny s koncovkou -us:

póbrangus (: brangùs), póbugštus (: bugštùs), pódailus (: dailùs), pósaldus (: saldùs), póstangus (: 1 stangùs), pósūdrus (: sū́drus), pósukrus (: sukrùs), póvėsus (: vėsùs).

(c) Odvozeniny s koncovkou -is:

pódidelis (: dìdelis), pódidis (: dìdis), pópalakis (: 1 pãlakis), póvidutinis (: vidùtinis).

Jak je vidět, do skupiny (a) patří odvozeniny utvořené ze dvou derivačních afixů se stejným významem, z předpony po- a přípony -ok-, např.: póankštokas, pódidokas, *pódi-dokis¹¹, pókarštokas, pómažokas, póretokas, pórūgštokas, pósiaurokas, póskystokas, póšiltokas, pótamsokas, pótrumpokas. Základovým slovem těchto slov může být primární přídavné jméno (pómažokas: mažas), jeho předponová odvozenina (pómažokas: pómažis) nebo jeho příponová odvozenina (pómažokas: mažókas). Při určování základových slov těchto odvozenin byly v LKŽe analyzovány významy odvozeniny a jejích možných základových slov. Při analýze základových slov odvozenin z tohoto hlediska vznikaly pochybnosti, protože většina od-

¹¹ Odvozenina pódidokis je jediným slovem patřícím k podtypu póbrangis, které je utvořeno ze dvou derivačních afixů se stejným významem (předpony po- a přípony -ok-), proto se při určování základového slova této odvozeniny analyzovaly tytéž aspekty jako u odvozenin analogického podtypu póbrangus.

Straipsniai / Articles

139

AURELIJA TAMULIONIENĖ

V LKŽe jsou tato odvozená slova vykládána odkazem na předponové pracovní synonymum¹². Určení základových slov těchto odvozenin usnadnil přízvuk. Všechny odvozeniny podtypu póbrangus mají přízvuk na předponě. Předpona po- je z hlediska přízvuku silná, dominantní; po připojení získává přízvuk¹³. Přípona -ok- je rovněž zesilující dominantní a v derivačním procesu také vždy získává přízvuk, tj. je přízvučná. Všechny zde analyzované odvozeniny mají přízvuk na předponě, což znamená, že se předpona připojila k základovému slovu s příponou; všechny tyto odvozeniny se proto považují za předponové odvozeniny.

Koncovky základových slov se v jazyce variantně střídají. Analýza variant ukázala, že v některých případech se přídavná jména zkoumaného podtypu tvoří ze základového slova s koncovkou -as (ačkoli existuje varianta tohoto základového slova s koncovkou -us), např.: pódrungnas (drungnas – drungnus), zatímco jiná se naopak tvoří ze základového slova s koncovkou -us (ačkoli existuje varianta tohoto základového slova s koncovkou -as, např.: pósūdrus (sūdrus – sūdras)). Všechny odvozeniny byly podle koncovky základového slova rozděleny do dvou skupin: odvozeniny od varianty s koncovkou -as (c) a odvozeniny od varianty s koncovkou -us (d); zkoumalo se, z jakých míst jsou tato slova v LKŽe doložena. Místa, kde jsou doloženy jak odvozeniny, tak jejich základová slova, jsou v textu podtržena.

(c) odvozeniny od varianty s koncovkou -as:

pódrungnas Plt (drungnas Alyt, Ds, Lkv, Up, Vb – drungnus An, Jnš, Ldk, Skdt); pórūgštas Als, Šts (rūgštas Bt, End, Imb, Jnšk, Krš, Lk, Lkv, Lz, Ms, Mžš, Nmč, Pgg, Pvn, Rdn, Šts, Šv, Užv, Vn – rūgštus Dgč, Er, Jnš, Krš, Lš, Mrj, Mžš, Ob, Pb, Rdm, Skp, Smn, Sut, Šauk, Vdžg); póšvkštas pouze v písemných pramenech (švkštas Dov, Krs, Kv, Ms, Pmp, Prk, Rtr, Sb, Skrb, Slnt, Tlž, Vb, Žml – švkštus Alz, Jnšk, Jž, Klk, Km, Krj, Lnkv, Mžk, Pnd, Ps, Ob, On, Rmš, Rtr, Slč, Slm, Smn, Šd, Škn, Vad, Vb, Vgr, Žml).

(d) odvozeniny od varianty s koncovkou -us:

pósūdrus Ds (sūdrus Ds, Grdm, Grg, Kl, Klp, Kv, Lkm, Lnk, Lš, Msn, Plng, Rtr, Slnt, Šv, Užp – sūdras Gmž, Lp, Vj); pósukrus Up (sukrus Azr, Dbk, Dl, Ds, Eiš, Er, Grd, Klp, Krkl, Krš, Krtv, Kur, Ln, Lž, Nmč, Plt, Prng, Rdm, Trg, Všv, Sut, Škn, Švnc, Lnkv, Užv, Vkš, Vvr – sukras Pst).

Z ilustračního materiálu LKŽe vyplývá, že varianty skupiny (c) s koncovkou -as jsou doloženy ve všech aukštaitských i žemaitských nářečích, zatímco varianty s koncovkou -us jsou typické pouze pro mluvy východoaukštaitských a západoaukštaitských nářečí aukštaitského dialektu. Ostatní

¹² Za pracovní synonyma se považují „deriváty náležející do téže derivační kategorie a mající stejný kořen.“ (Vaskelienė 2000: 75).

¹³ Předpony a přípony odvozenin se podle působení na základní kmeny dělí na dominantní zesilující a dominantní oslabující. Dominantní zesilující afixy jsou afixy, které „zesilují nebo zachovávají silný základní kmen“ (Stundžia 1995: 9–10).

140

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

Skupiny variantů koncovek (d): deriváty s koncovkou –us jsou doloženy v aukštaitských i žemaitských nářečích, zatímco varianty s koncovkou –as pouze ve východních a jižních podnářečích aukštaitského nářečí. Dva deriváty – pórūgštas a pósūdrus — byly zaznamenány v týchž lokalitách, kde jsou doložena i jejich základová slova.

Většina přídavných jmen podtypu póbrangus je utvořena od dvojslabičných přídavných jmen, několik z víceslabičných (odvozených) přídavných jmen, např.: pók alnotas (: kálnotas: kálnas), póvelniškas (: vélniškas: vélnias), póvyriškas (: výriškas: výras).

2.2. Význam odvozování

Všechny odvozeniny analyzované v tomto pododdílu označují neurčitou míru vlastnosti; liší se pouze odstínem této vlastnosti. Obecný slovotvorný význam podtypu poněkud drahý je vyjádřen takto: „takový, který má do jisté míry vlastnost vyjádřenou základovým slovem“. Při analýze individuálních slovotvorných významů bylo sledováno, jak LKŽe popisuje lexikální význam odvozeniny. Význam některých odvozenin je vyjádřen příslovcem trochu (trochu „alespoň trochu, poněkud“ (LKŽe)), u jiných příslovcem dosti (dosti „2. značně“ (LKŽe)). Na základě individuálních slovotvorných významů byla všechna přídavná jména rozdělena do několika skupin: na přídavná jména označující střední míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem; slovotvorný význam této skupiny je vyjádřen jako „takový, který je dosti…“ ((a); 26 slov); a na přídavná jména označující míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem nižší než střední; slovotvorný význam této skupiny je vyjádřen jako „takový, který je trochu…“ ((b); 9 slov). Existují odvozeniny označující poněkud vyšší míru vlastnosti ((c); 3 slova). V závislosti na kontextu mohou mít dvě odvozeniny dva slovotvorné významy: střední míru vlastnosti a míru poněkud vyšší, než vyjadřuje základové slovo. Oba tyto slovotvorné významy se vymezují jako „takový, který je dosti…“ a „takový, který je trochu příliš…“ (d).

(a) ‘takový, který je dosti...’:

poněkud drahý Gd „viz pobrangis“ = poněkud drahý „dosti drahý, nepříliš drahý“, poněkud elegantní Dr „dosti elegantní“, poněkud dlouhý Lz „viz poilgis 1“ = poněkud dlouhý „1. nepříliš dlouhý“, poněkud velký Gršl, Vdk, Žlb „1. viz podidis 1“ „2. viz podidis 3“ „3. dosti hojný“ = poněkud velký „1. dosti velký, nepříliš velký, trochu větší“, poněkud dobrý Als „viz pogeris“ = poněkud dobrý „1. ne zcela zlý, dosti příjemný, ne mrzutý“ „2. dosti vhodný, odpovídající, ne zcela špatný“, poněkud mladý Lz „viz 2 pojaunis 1“ = 2 poněkud mladý „1. dosti mladý, nepříliš mladý“, poněkud kopcovitý Lk „dosti kopcovitý“, poněkud horký Šts „viz pokaŕštis“ = poněkud horký „nepříliš horký“, poněkud horký Šts „dosti horký, temperamentní, vášnivý“, poněkud podřadný Užv „ne příliš vhodný, podřadný, nepříliš dobrý“, poněkud řídký (pouze v písemných pramenech) „poretis“, poněkud zvláštní KlvrŽ, Šts „viz pokeistis“ = poněkud zvláštní „ne zcela zvláštní“, poněkud řídký Als = poresvis „viz poretis 1“ = poněkud řídký „1. nepříliš řídký, ne příliš hustý“, poněkud kyselý Als, LzP, Šts „viz 2 porūgštis“ = 2 poněkud kyselý „lehce kyselý“, poněkud kyselý Lp „viz 2 porūgštis“ = 2 poněkud kyselý „lehce kyselý“, poněkud sladký Als „viz posaldis“ = poněkud sladký „nepříliš sladký“, poněkud úzký Lp „nepříliš úzký, poněkud úzký“, poněkud řídký Lp „dosti řídký“, poněkud tlustý Ds „nepříliš tlustý, trochu tlustý“, poněkud tlustý Als „dosti tlustý, pevný“, poněkud štíhlý (pouze písemně

Straipsniai / Articles

141

AURELIJA TAMULIONIENĖ

tuose) „dosti teplý“, poněkud teplý Plt „viz pošiltis“ = poněkud teplý „dosti teplý, teploučký“, poněkud tmavý (jen v písemných textech) „dosti tmavý“, poněkud chladný Dr viz 2 povėsis’ = 2 poněkud chlad „docela chladný, chladnější“, poněkud průměrný (jen v písemných textech) viz pavidutinis’ = průměrně dobrý „průměrný“, poněkud mužný (jen v písemných textech) „docela mužný“.

(c) ‘takový, který je poněkud...’:

póbugštus (pouze v písemných pramenech) ‘poněkud bojácný, trochu bázlivý’, pód rungnas Plt ‘viz podrungnis’ = pód rungnis ‘poměrně hubený’, pók reivas Lp ‘viz pokreivis’ = pókreivis ‘poněkud křivý’, popilkas Nč ‘viz popilkis’ = póp ilkis ‘poněkud šedý, našedlý, poměrně šedý’, póplikas Šts ‘viz poplikis 2’ = pópli-kis ‘2. poměrně čistý, poněkud nahý’, pósukrus Up ‘poměrně suký’, póšiltokas Lp ‘poněkud teplý, poměrně teplý’, póšykštas (pouze v písemných pramenech) ‘viz pošykštis 1’ = póšykštis ‘1. poměrně lakomý’, póvelniškas (pouze v písemných pramenech) ‘viz povelniš’ = póvelnis ‘trochu ďábelský’.

(c) „takový, který je trochu příliš…“:

póankštokas Arm „viz poankštis“ = póankštis „trochu příliš těsný, poněkud těsný“, pómažokas Arm „viz pomažis 1“ = pómažis „1. trochu příliš malý, poněkud malý“, pótrumpokas Lp, Lš, Srj „trochu příliš krátký“.

(d) „takový, který je poměrně…“ a „takový, který je trochu příliš…“:

pódidis Als, Gd, Krž, Rs, Sdk, Vdk „1. poměrně velký, poněkud velký, dost velký“ „2. trochu příliš velký“ „3. odrostlý, už ne malý“ „4. poměrně silný“, pódidokas Pgg, Rud = pódidis „1. poměrně velký, poněkud velký, dost velký“ „2. trochu příliš velký“ „3. odrostlý, už ne malý“ „4. poměrně silný“.

Jak je patrné, všechny deriváty zkoumaného podtypu označují menší nebo větší míru vlastnosti (jen zřídka mají dvě derivační významové hodnoty, menší a větší míru vlastnosti). Většina adjektiv (88%) charakterizuje menší míru vlastnosti, než vyjadřuje základové slovo; méně je adjektiv označujících větší míru vlastnosti (9%) a slov s několika derivačními významovými hodnotami (3%). Tato menší míra vlastnosti může být různá. Nejvíce bylo nalezeno derivátů označujících střední míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem (62%). Méně bylo zjištěno adjektiv označujících míru vlastnosti menší než střední, kterou vyjadřuje základové slovo (26%)¹⁴.

14 Většina adjektiv označujících menší míru vlastnosti (88%) je doložena v severní žemaitštině. Adjektiva označující střední míru vlastnosti jsou doložena v severní žemaitštině (49%) a v jižních a východních aukštaitských nářečích (po 9%). Adjektiva označující míru vlastnosti menší než střední jsou doložena v severní žemaitštině a v jižních a východních aukštaitských nářečích (po 7%). Adjektiva označující větší míru vlastnosti (9%) jsou v LKŽe uvedena pouze z aukštaitského dialektu, a to z jižního aukštaitského nářečí (6%) a východního aukštaitského nářečí (3%). Deriváty se dvěma derivačními významovými hodnotami (3%) jsou doloženy v západních a jižních aukštaitských nářečích (po 1,5%). Shrnutím rozložení derivačních významů zkoumaných derivátů doložených v LKŽe lze říci, že význam menší míry vlastnosti je typičtější pro žemaitský dialekt; význam větší míry vlastnosti je doložen pouze v nářečích aukštaitského dialektu.

142

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Neapibrėžtą ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai: priešdėlio po- vedinių daryba

3. ZÁVĚRY

Všechna zkoumaná adjektiva jsou deriváty s předponou po-, odvozené od adjektiv (98%), méně často od jiných slovních druhů (2%). Deriváty vytvořené pomocí dvou afixů stejného významu jsou prefixální deriváty. Předpona po- připojená k základovému slovu oslabuje vlastnost vyjádřenou základovým slovem s příponou -ok-.

Zkoumaná slova náleží do téže derivační kategorie, jejíž obecný derivační význam lze vyjádřit takto: „takový, který označuje neurčitou míru vlastnosti vyjádřené základovým slovem“.

Deriváty obou derivačních podtypů se podle stupně míry vlastnosti rozdělují na ty, které označují o něco menší míru vlastnosti, než vyjadřuje základové slovo, a ty, které označují o něco větší míru. Pro všechny deriváty je typické označovat menší míru vlastnosti, než vyjadřuje základové slovo (91%). Menší míra vlastnosti má různé odstíny. Poměr derivačních významů derivátů s předponou po- je uveden v tabulce 1.

T A B U L K A 1. Poměr derivačních významů derivátů s předponou po- označujících neurčitou míru vlastnosti

Typ | Podtyp | Menší míra vlastnosti | Větší míra vlastnosti | Dva derivační významy | Střední | Menší než střední | Blízká | PO- (214 slov) | pób rangis (174 slov) | 70% | 20% | 2% | 3% | 5% | pób rangus (40 slov) | 62% | 26% | – | 9% | 3%

L I T E R A T U R A A P R A M E N Y

A m b r a š k a J u r g i s, Ž i u g ž d a J u o z a s 1946: Gramatika litevského jazyka 1. Stuttgart.

A m b r a z a s S a u l i u s 1993: Vývoj tvoření podstatných jmen 1. Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií.

A m b r a z a s S a u l i u s 2008: Lietuvių kalbos būdvardžių darybos tyrimai. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 99–127.

A m b r a z a s S a u l i u s 2011: Vývoj tvoření přídavných jmen. Vilnius: Institut litevského jazyka.

Slovník současného litevského jazyka: elektronická verze, šéfredaktor Stasys Keinys. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2011. Dostupné online: http://dz.lki.lt.

DLKG – Gramatika současného litevského jazyka. Druhé opravené vydání. Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1996.

Straipsniai / Articles

143

AURELIJA TAMULIONIENĖ

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas. Kaunas: Šviesa.

Gudavičius Aloyzas 1994: Leksinė semantika (Vienetai. Ryšiai. Struktūros). Šiauliai: Šiaulių pedagoginis institutas.

Jakaitienė Evalda, Laigonaitė Adelė, Paulauskienė Aldona 1976: Lietuvių kalbos morfologija. Vilnius: Mokslas.

LKA I – Atlas litevského jazyka 1: Lexikum. Odpovědný redaktor Kazys Morkūnas. Vilnius: Mokslas, 1977.

LKG I – Gramatika litevského jazyka 1. Vilnius: Mintis, 1965.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002): elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt.

Miliūnaitė Rita 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Otrębski Jan 1956: Gramatyka języka litewskiego 3. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

Paulauskienė Aldona 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža. Kaunas: Šviesa.

Paulauskienė Aldona 2006: Lietuvių kalbos morfologijos pagrindai. Kaunas: Technologija.

Pikčilingis Juozas 1988: Sinonimika. Kalbos figūros: fakultatyvinis kursas XI klasei. Kaunas: Šviesa.

Skardžius Pranas 1934: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius: Lietuvos mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas.

Stundžia Bonifacas 1995: Lietuvių bendrinės kalbos kirčiavimo sistema. Vilnius: Petro ofsetas.

Tamulionienė Aurelija 2010: Ne visai pilną ypatybės kiekį žymintys būdvardžiai (paaukštys tipo). – Acta Linguistica Lithuanica 62–63, 82–96.

Tamulionienė Aurelija 2011: Retas nepilną ypatybės kiekį žyminčių būdvardžių darybos tipas: PĀJUODIS ir PASAŪSIS. – Lietuvių kalba. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php?id=181.

Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija. Antrasis leidimas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Valeckienė Adelė 1961: Dabartinės lietuvių literatūrinės kalbos būdvardžių laipsniai ir jų reikšmės. – Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 49.

Vaskelienė Jolanta 2000: Darybiniai sinonimai. Šiauliai: Šiaulių universitetas.

Župerka Kazimieras 1997: Stilistika: mokomoji knyga. Šiauliai: Šiaulių universitetas.

144

Acta Linguistica Lithuanica LXVIII

Adjektiva označující neurčité množství vlastnosti: tvoření derivátů s předponou po-

Adjektiva označující neurčité množství vlastnosti: tvoření derivátů s předponou po-

SOUHRN

Článek analyzuje tvoření adjektiv označujících neurčité množství vlastnosti, tj. derivátů s předponou po-. Předmětem výzkumu jsou adjektiva označující neurčité množství vlastnosti, která jsou uvedena v akademickém elektronickém „Slovníku litevského jazyka“ (LKŽ). Článek rozděluje veškerý materiál podle typů a podtypů tvoření. Jednotlivé části článku uvádějí základová slova, od nichž jsou analyzovaná adjektiva tvořena, a rozebírají slovotvorný význam každého z nich.

Přijato 15. března 2013.

AURELIJA TAMULIONIENĖ

Univerzita Mykolase Romerise

ul. Ateities 20, LT-08303 Vilnius, Litva

[email protected]

Straipsniai / Articles

145