Go to originalLocalized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…
5 short passages of this localized version are shown in the original language because they could not be localized reliably.
Page 1
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
Institut litevského jazyka
Směry vědeckého výzkumu: geolingvistika, dialektologie baltských jazyků, synchronní a diachronní akcentologie, morfonologie, dějiny jazyka, dějiny litevské lingvistiky.
SÍŤ LITEVSKÝCH NÁŘEČÍ: JEJÍ POČÁTKY A OPTIMALIZACE
Síť litevských nářečí: zdroje a optimalizace
ANOTACE
Počátky geolingvistiky v Litvě jsou spojeny s činností jazykovědce Antana Salise. Článek předkládá argumenty dokazující, že Atlas litevského jazyka (1977–1991) byl vytvořen převážně na základě práce Salise a jeho spolupracovníků: využívali tutéž, jen mírně upravenou síť sídel. Atlas litevského jazyka zůstal zachován i po ustavení současné klasifikace litevských nářečí. Tím zůstala zachována možnost dalšího sledování vývoje litevských nářečí a jejich výzkumu.
ANOTACE
Počátky geolingvistiky v Litvě jsou spojeny s činností jazykovědce Antana Salise. Článek předkládá argumenty dokazující, že autoři Lietuvių kalbos atlasas atlasas (Atlas litevského jazyka, 1977–1991) vycházeli převážně z práce Salise a jeho spolupracovníků: použili tutéž síť sídel, kterou jen mírně upravili. Síť bodů Atlasu se nezměnila ani při zavedení současné klasifikace litevských nářečí. Zůstala tak zachována možnost dále sledovat a studovat vývoj litevských nářečí.
Základní dílo litevské geolingvistiky, Atlas litevského jazyka (1. Lexikum – 1977, 2. Fonetika – 1982, 3. Morfologie – 1991)1, představilo litevská nářečí prostřednictvím 376 map a jejich komentářů. Celkem popsalo přibližně 560 jazykových jevů a uvedlo více než dva
1 Za toto dílo byla v roce 1994 autorům Atlasu litevského jazyka (Kazi[i] Morkūnasovi, Aloyzasi Vidugirisovi a dalším) udělena vědecká cena Litevské republiky.
KLÍČOVÁ SLOVA: geolingvistika, klasifikace litevských nářečí, atlas nářečí, síť bodů.
Straipsniai / Articles
71
Page 2
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
z různých oblastí celého jazykového území litevštiny, bylo shromážděno přes 700 000 kartotéčních lístků (LKA I 11–12, Morkūnas 1980: 45–46, BKA 2009: 41). Historie vzniku samotného tohoto díla je však dodnes málo známá. Zvláště málo prozkoumán je pravěk Lietuvių kalbos atlaso: přípravné a organizační práce, pokyny pro sběr a shromažďování materiálu i metodická a metodologická připravenost výzkumníků.
Cílem tohoto článku je předložit vědecké obci informace, které nejen podrobněji přiblíží přípravu Lietuvių kalbos atlaso, ale také upřesní dosavadní poznatky o počátcích geolingvistiky v Litvě. Předmětem výzkumu jsou záznamy o registraci nářečního materiálu, uchovávané v knihách v Nářečním archivu Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka.
Při shrnutí výsledků analýzy byla použita metoda počítačové kartografie.
HISTORIE PŘÍPRAVY LIETUVIŲ KALBOS ATLASO: PRAMENY
Lietuvių kalbos atlasas. Ačkoli se práce v litevské dialektologii začaly organizovat hned po založení Ústavu litevského jazyka, po určitou dobu se mělo za to, že síť litevských nářečí souvisí se sběrem údajů pro Lietuvių kalbos atlasui a že tehdy byl vypracován návrh základní mapy zeměpisného rozšíření slov (Mikulėnienė 2008: 17–18).
Lietuvių Kalbos atlaso „Úvod“ obsahuje řadu náznaků, které to potvrzují, například: „Příprava ‚Lietuvių kalbos atlaso‘ je práce vyžadující mnoho úsilí, času a finančních prostředků; podmínky pro ni byly vytvořeny až za sovětské vlády. Systematický sběr materiálu pro atlas ze všech nářečí litevštiny byl zahájen podle zvláštního programu v roce 1950 a trval téměř dvě desetiletí; zahrnoval více než 700 obydlených lokalit“ (LKA I 5). Na území tehdejší Litevské SSR byl nářeční materiál sbírán v 703 (později 704) obydlených lokalitách (vzdálených od sebe přibližně 10–12 km). Hned na počátku práce (lze tedy usuzovat, že v padesátých letech) bylo provedeno i očíslování zkoumaných obydlených lokalit: začalo se od nejsevernějších lokalit a pokud možno se postupovalo po „vodorovné linii“, přičemž pořadová čísla rostla směrem na východ (LKA I 11). To by ukazovalo, že za počátek Atlaso je třeba považovat padesátá léta 20. století.
Z tohoto popisu však není patrné, kdo a kdy stanovil takový počet lokalit; kdo vybral obydlená místa a očísloval lokality; proč byla zvolena vzdálenost 10–12 km mezi jednotlivými lokalitami; ani kdo určil celkový postup zobrazování údajů na mapách. Další informace je tedy třeba hledat v jiných pramenech.
„Lietuvių kalbos atlasas“. Prospekt, pokyny ke kartografování a psaní komentářů2. Především jde o krátký rukopis datovaný rokem 1968. V něm se popi-
2 Dále se v textu zkracuje jako (PKKI).
72
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 3
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
shromáždit všechny možné zdroje nářečního materiálu. Podle autorů jsou to: 1) kartotéka, shromažďovaná od roku 1950 podle Programą (z 706 obydlených míst); 2) materiál shromážděný studenty, rodilými mluvčími nářečí, během praxe; 3) nářeční texty, zapsané nebo nahrané na magnetofonovou pásku; 4) velký Lietuvių kalbos žodynas; 5) monografie, články a studie jednotlivých autorů (PKKI 8).
V tomto dokumentu lze najít i další cenné informace – například se dozvíme, že náčrty map Atlaso byly zakresleny do obrysové mapy z roku 1957 (vytiskla ji tiskárna Ústavu litevského jazyka a literatury). Pro přípravu makety se však použila jiná obrysová mapa Litevské SSR, odpovídající mapě správního členění Litevské SSR z roku 1968, v měřítku 1: 600 000 (PKKI 5).
Podrobně jsou probírány otázky kartografického znázorňování jazykových jevů: jsou uvedeny skupiny smluvených značek (viz obr. 1).
OBR. 1. Příklad jedné skupiny smluvených značek připravené pro Lietuvių kalbos atlasui
Pozornost si zaslouží také zde probírané pořadí používání značek, označování údajů náležejících ke spisovné litevštině a k nářečím apod. Z obr. 1 a 2 je patrné, že pro údaje spisovné litevštiny bylo rozhodnuto použít vyplněné (nebo téměř vyplněné) smluvené značky, zatímco pro nářeční údaje nevyplněné; viz obr. 2.
OBR. 2. Příklad označení údajů spisovné litevštiny a nářečí
V tomto dokumentu je také jasně uvedeno, že Lietuvių kalbos atlasas bude sestaven „na základě nářečního materiálu, který má k dispozici Ústav litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR a který byl shromážděn v letech sovětské vlády podle Programą3 (PKKI 1).
3 Zde se zmiňuje Lietuvių kalbos atlaso medžiagos rinkimo programa vydaná v roce 1951 (autoři Juozas Balčikonis, Boris Larinas, Juozas Senkus; 2. vyd. – 1956)
Straipsniai / Articles
73
Page 4
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
Tato citace tedy měla rozptýlit poslední autorčiny pochybnosti o přibližném období vzniku nářeční sítě, shromážděný materiál však ukazuje něco jiného.
„Evidence vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro geografii slov)“. V archivech oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka byl nalezen svazek, v němž jsou evidovány odpovědi získané v letech 1942–1943 na otázky z dotazníku Antana Salise Apklausas 14.
Do složky je kovovou sponou sepnuto celkem 61 stran formátu A4. Seznam bodů začíná na druhé, nečíslované straně, kterou autor považoval za první. Poslední strana je rovněž nečíslovaná a zůstala prázdná. První strana plní funkci vnitřního obalu (předsádky): uprostřed strany je vytištěn název seznamu. Ostatní strany jsou očíslovány postupně: číslo je uvedeno nahoře uprostřed.
Podrobnější analýza evidenčních listů ukazuje, že stará nářeční síť byla vytvořena podle správního územního principu: nejprve je uvedena župa, poté vesnice. Například k dnešnímu bodu Tirkšliai (LKA 33) dříve patřilo více nedalekých sídel: Naikiai, Kručiai, Spurganai (2), Meinoriai a samozřejmě samotné Tirkšliai; k bodu Šakiai (LKA 512) pak Puškepaliai, Papartynai, Aržuolupiai, Vilkėliškiai, Kiaulupiai, Būdvietčiai, Ritiniai a Šakiai.
Celkem je v evidenčních listech Salisova dotazníku uvedeno 704 sídelních bodů na území Litvy a 9 bodů označených římskými číslicemi mimo území Litvy (jak vyplývá z číslování, celkem jich bylo 13).
Údaje LKA byly shromážděny ze stejného počtu lokalit (viz oddíl tohoto článku „Atlas litevského jazyka“). Při podrobnějším prozkoumání seznamu je už na první pohled patrné, že se mnohé body shodují – jak ty, z nichž byly získány a zaevidovány odpovědi na Salisův dotazník, tak ty, které podle autorů instrukcí měly vzniknout „v letech sovětské moci“.
Shoda mnoha bodů i jejich počtu tedy nemusí být náhodná: tvůrci Atlasu litevského jazyka v padesátých letech a později pravděpodobně převzali nářeční síť vytvořenou pro Salisův dotazník a používali ji.
Další prameny. Dostupné údaje ukazují, že přípravy na systematický sběr nářečních dat začaly s velkým předstihem. Vážné kolektivní záměry existovaly už před válkou.
Nedávno objevený pramen jazykovědce Mindaugase Šinkūnase dokládá, že tehdejší litevští jazykovědci se chystali vytvořit a vydat Nářeční atlas litevského jazyka. To mělo
4 Na deskách, na jejichž obálce je vytištěno „Дело №....“, je neznámou osobou modrým inkoustem napsáno: „Evidence vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro geografii slov)“. O něco níže je přilepen lístek s nápisem „Registracijos“. Slovo je ručně napsáno velkými písmeny. Psáno černým inkoustem.
74
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 5
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
būti mokslinis žurnalas ar kitas tęstinis leidinys (Schrijnen 1933: 77)5. Informacijoje nurodoma, kad jis yra spausdinamas („Das erste Helf ist im Druck“), tačiau nei autorius (ar autoriai), nei leidinio pavadinimas nenurodomi. Kad ši informacija pasidarytų aiškesnė, šiuos šykščius bibliografijos duomenis turi papildyti kiti, tačiau galbūt ne visiems žinomi lietuvių tarmėtyros istorijos faktai.
Několik let (1931–1933) se na Univerzitě Vytautase Velikého konaly bezplatné kurzy pro výzkum nářečí organizované Ministerstvem školství. Vedl je Jurgis Gerulis, který posluchače učil zapisovat nářeční fakta mezinárodní fonetickou kodaňskou transkripcí přijatou v roce 1925 (Morkūnas 2000: 283 a násl.). Jak dokládají dosud dochované seznamy posluchačů kurzů, kurzy navštěvovaly čtyři skupiny (po 10–13 posluchačích). Na konci kurzů se podepisoval závazek „popsat své nářečí a bez nároku na odměnu předat Ministerstvu školství text připravený k tisku“ (Morkūnas 2000: 287). Účastníci kurzů stvrzovali závazek svými podpisy6. Gerulisovi posluchači kurzů – Petras Jonikas, Izabelė Matusevičiūtė, Elzbieta Mikalauskaitė a další – svůj slib splnili (podrobněji Morkūnas 2000: 288–289).
Morkūno (2000: 288) teigimu, kursų klausytojų parengti gimtųjų tarmių aprašai turėjo tęsti paties Gerulio pradėtą seriją Lietuvių kalbos tarmės. Pirmasis sąsiuvinis (šių dienų vertinimu, knyga) buvo Gerulio ir Christiano Stango parengtas aprašas Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose (Gerullis, Stangas 1933)7. Štai kodėl minėtoje bibliografinėje informacijoje Gerulis nenurodė spausdinamo tęstinio leidinio autorių ir sąsiuvinio pavadinimo.
Publikace Gerulise a Christiana Stanga byla pro posluchače kurzů skvělým příkladem, jak takovou práci provést. Zanedlouho předložil Petras Jonikas popis fonetiky a morfologie rodného nářečí Pagramančio tarmė, Matusevičiūtė, Mikalauskaitė a další napsali diplomové práce. Ještě před válkou se tedy formovalo několik směrů litevské dialektologie: popisný a geolingvistický.
Popisný směr dialektologie přetrval i po druhé světové válce. V pracovním plánu Ústavu litevského jazyka na léta 1946–1950 se odráží v samostatném tématu „Popis nářečí litevského jazyka“ (vedoucí tématu – řádný člen Akademie věd Balčikonis), podrobněji viz Mikulėnienė 2008: 21.
5 Autorka srdečně děkuje dr. Mindaugasi Šinkūnasovi za sdílení této důležité informace a habil. dr. Jolantě Gelumbeckaitei za zdroj nalezený v německých knihovnách.
6 Závazek nenapsal jeden či druhý cizinec ani žádný z posluchačů poslední, čtvrté skupiny. Jejich kurzy trvaly kratší dobu (tři týdny, nikoli šest), takže je možné, že proces vzdělávání zůstal nedokončen (podrobněji viz Morkūnas 2000: 284–288).
7 Ve spodní části obálky knihy, kde je uvedeno místo a rok jejího vydání, je velkými písmeny ještě napsáno: „VYDÁNÍ KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ KNIH MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, 379 N⁰“.
Straipsniai / Articles
75
Page 6
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
Geolingvistický směr litevské dialektologie je naproti tomu spojen především se Salysovým dotazníkem, jehož účel byl jasně vymezen – „pro geografii slov“. Již samotný název Salysova dotazníku Apkla usas 1 ukazuje, že měl být vytvořen v širším rozsahu. Také v pracovním plánu Ústavu litevského jazyka na léta 1946–1950 byl tento směr formulován jako samostatné téma „Jazyková geografie“. V jeho anotaci se píše: „Byl vytvořen pouze jeden dotazník, ale nebyl dokončen; výsledky dotazování nebyly klasifikovány“ (cit. podle: Mikulėnienė 2008: 22). Vedoucí tématu není uveden.
Ještě před zahájením dotazování místních obyvatel tedy již musela být vytvořena síť nářečních bodů. Počátky litevské geolingvistiky proto spadají nikoli až do období druhé světové války, kdy se již systematicky shromažďovaly první nářeční údaje, nýbrž do ještě starší doby – do čtvrtého desetiletí 20. století.
Počátky litevské geolingvistiky se fakticky mohly časově shodovat s kurzy organizovanými tehdejším Ministerstvem školství.
SROVNÁVACÍ ANALÝZA ATLASU LITEVŠTINY A DOTAZNÍKU 1 BODŮ
Údajů o zeměpisném rozšíření slov, shromážděných a zaznamenaných během druhé světové války v poměrně krátkém období – v letech 1942–19438, bylo skutečně mnoho a pocházely z mnoha míst.
Dokládá to například mapa rozšíření názvů pro zajíce (viz obr. 3).
Mapování nářečních údajů z Dotazníku 1 začalo teprve na samém konci 20. století (podrobněji viz Pranskūnaitė 1993; 1994; 1997; Geržotaitė 2011), ale i ze seznamu registrací je patrné, že odpovědi na otázky tohoto dotazníku byly zaznamenány z více než 1 500 míst9. Jak dosvědčuje Kazys Morkūnas, „druhá světová válka zabránila dokončit tuto práci, prováděnou převážně s pomocí učitelů a žáků vyšších tříd“ (LKA I 10); už z toho, kolik nářečního materiálu bylo tehdy shromážděno, lze však usuzovat, že sběratelé postupovali cílevědomě, tedy že již měli vytvořenou síť litevských nářečí.
Tvůrci Atlasu litevštiny tedy nemuseli síť vytvářet znovu: dialektologové v padesátých letech mohli vycházet ze seznamu zkoumaných sídel, který sestavil Salys.
8 O tom lze usuzovat z data vytištění dochovaných exemplářů Dotazníku 1: v dolní části první strany je drobným písmem uvedeno: „tisk. ‚Švyturys‘, Vilnius – 1942“. První, zkušební odpovědi byly zaregistrovány již v roce 1941, bylo jich však velmi málo.
9 Jak se uvádí v Atlasu litevštiny (LKA I 10), „ne ze všech nářečí a místních mluv litevštiny rovnoměrně. Odpovědi téměř úplně chyběly z Klaipėdského kraje (vyplněn byl po jednom dotazníku z okresů Klaipėda a Šilutė).“ Příčinou byla zřejmě složitá politická a historická situace tohoto kraje.
76
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 7
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
OBR. 3. Názvy pro zajíce v litevských nářečích (na základě údajů z odpovědí na Salysův Dotazník 1)10
Tato skutečnost se jasně projevila při realizaci projektu Všeobecné grantové podpory Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací11, v jehož rámci byla provedena kartografická kontrola všech bodů LKA12. Po zanesení registračních údajů Salysova Dotazníku 1 a bodů Atlasu litevštiny do jedné mapy je patrné, že číslování mnoha sídelních bodů se shoduje13.
10 Mapu vytvořila Laura Geržotaitė, mladší vědecká pracovnice Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka.
11 Č. projektu VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028; realizující instituce – Ústav litevského jazyka, vedoucí projektu prof. dr. Danguolė Mikulėnienė, podrobněji viz: http://www.tarmes.lt. Viz také (Aliūkaitė 2011, Kalėdienė 2011).
12 Kartografickou kontrolu provedli pracovníci Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka Laura Geržotaitė, dr. Aušra Kaikarytė a dr. Mindaugas Šinkūnas.
13 Gretinimo pagrindas – Lietuvos kelių atlasas (Vilnius: Briedis, 2010, 178 p.). Mastelis: 1 cm – 1,2 km.
Straipsniai / Articles
77
Page 8
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
Například v oblasti severních žemaitských telšiškých se shoduje téměř třetina bodů Apklauso 1 a Lietuvių kalbos atlaso (viz tabulku 1 v příloze). Jeden z nich, například současný bod Tirkšliai (LKA 33), odpovídá třem místům označeným v registrační knize odpovědí Salysova Apklauso stejným číslem – Kručiai, Spūrg anus a Tirkšliai (viz tabulku 1 v příloze).
Shoda bodů Lietuvių kalbos atlaso s body Salysovy nářeční sítě se obzvlášť zřetelně projevuje tehdy, když se vybrané lokality „překryjí“ (viz obr. 5). Je pak jasně patrné, že se jejich geografická poloha v zásadě shoduje, nebo jsou od sebe vzdáleny jen velmi málo (viz obr. 4).
OBR. 4. Bod Tirkšliai (LKA Č. 33) a sídla, která k němu náležela14
Podobný poměr shodujících se bodů je zachován také v oblasti západních aukštaitských šiauliškých (viz tabulku 2 v příloze), o něco vyšší je na území jižních aukštaitských (viz tabulku 4 v příloze), zatímco u východních aukštaitských kupiškėnských je dokonce o něco nižší (viz tabulku 3 v příloze), srov. obr. 5.
Severní žemaité telšišké
Západní aukštaité šiaulišké
Východní aukštaité kupiškėnští
Jižní aukštaité
Počet shodujících se bodů
20
23
9
28
Počet bodů podnářečí
55
65
19
87
Poměr shodujících se a neshodujících se bodů
2,75
2,8
2,1
3,11
OBR. 5. Poměr shodujících se bodů Lietuvių kalbos atlaso a Apklauso 1 Antana Salise
14 Velkými číslicemi je označen současný bod Lietuvių kalbos atlaso, menšími číslicemi pak lokality označené stejným číslem v registrační knize odpovědí A. Salise Apklauso 1.
78
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 9
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
Lze tedy snadno vypočítat, že se shoduje přibližně třetina Lietuvių kalbos atlaso a bodů Apklauso 1 Antana Salise: dokládá to průměrný poměr shodujících se a neshodujících se bodů (2,69)15.
Je možné, že některá z obydlených lokalit byla vybrána později, tedy až po druhé světové válce – například Kučiūnai (LKA č. 683). V registračních listech tato lokalita uvedena není. Stejným číslem 683 jsou však označeny okolní vesnice – Kaimėliai, Šulinėliai (na mapě Šulneliai), Miškiniai, které patřily do okresu Lazdijai, a Galstai, Gudėliai, Vytautai, které v té době patřily do okresu Veisiejai; viz obr. 6.
OBR. 6. Bod Kučiūnai (LKA Č. 683) a obydlené lokality, které k němu náležely
Po druhé světové válce, kdy Litvu zasáhla kolektivizace zemědělství, deportace a meliorace, byla Salysova síť nářečních bodů upravena a zpřesněna. Protože tvůrce litevské geolingvistiky Antanas Salys na konci války odešel na Západ, nemohli tvůrci Lietuvių kalbos atlaso v padesátých letech a později připomínat jeho zásluhy, využili však jeho vědecké dědictví.
LITEVSKÝ JAZYKOVÝ ATLAS
OPTIMALIZACE SÍTĚ BODŮ
Dnes je stále obtížné přesně říci, kolikrát byly v průběhu několika desetiletí body Lietuvių kalbos atlaso měněny či jinak upravovány.
15 Veškerá ověřovací data budou zveřejněna v připravovaném atlasu Litevská nářečí počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře).
Straipsniai / Articles
79
Page 10
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
Je pravda, že některé provedené korekce jsou drobné – některé body byly sloučeny a zůstal pouze název největšího sídla: například bod Papilė (47 LKA) před válkou zahrnoval mnohem větší území – vesnice Šiliškiai, Jonaičiai, Žiliai, Gendviliškiai, Draginių a Latvėliai (dnes Latvėliai), viz tabulku 1. Současní badatelé považují takové body za překrývající se.
Soudě podle materiálu, který máme dnes k dispozici, bylo patrně nejvíce upřesnění a změn číslování provedeno v roce 1970, kdy byly materiály Atlasu litevského jazyka připravovány k tisku – v zápisu z jednání oddělení je zaznamenáno 155 změn, tedy byla upravena téměř pětina bodů. Jak ukazují dostupné materiály, úpravy byly minimální (viz tabulky 1–4) a samotná síť se v zásadě nezměnila.
To je zvláště důležité, uvážíme-li, že po ustavení současné klasifikace litevských nářečí (Girdenis, Zinkevičius 1966, Zinkevičius 1966: 13–17) zůstala upravená síť bodů zachována. Tím se vytvořil prostor pro další sledování vývoje litevských nářečí a jejich výzkum.
ZÁVĚRY
Prameny rozebrané v článku a uvedené argumenty potvrzují hypotézu, že základ sítě sídel Atlasu litevského jazykaLietuvių kalbos atlaso byl vytvořen již před druhou světovou válkou, kdy se z podnětu Antana Salise a Jurgise Gerulise připravoval výzkum „jazykové geografie“.
Po druhé světové válce byla Salysova síť nářečí upravena a zpřesněna. Tvůrci Atlasu litevského jazykaLietuvių kalbos atlaso však ponechali její nejdůležitější opěrné body beze změny. Proto se v první nářeční čítance (LKT), která uváděla nářeční texty podle bodů LKA, stále dodržovalo také Salysovo členění nářečí (Salys 1933, 1992: 289–318).
Současná klasifikace litevských nářečí nezměnila geolingvistickou situaci Litvy: nářečí byla nově rozdělena podle souborů fonetických rysů, byly zpřesněny názvy podnářečí a mluvených variet, samotná síť však zůstala nedotčena. Dodnes v ní proto lze rozpoznat stopy předválečného správního a územního členění.
LITERATURA A PRAMENY
Registrace vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro slovní geografii) (strojopis). Uloženo v archivu nářečí Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka.
Aliūkaitė Daiva 2011: Projektas „Šiuolaikiniai geolingvistikos tyrimai Lietuvoje: punktų tinklo optimizacija ir interaktyvioji tarminės informacijos sklaida“. – Respectus Philologicus 20(25), 257–259.
80
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 11
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
BKA 2009 – Mikulėnienė Danguolė, Stafecka Anna (sest. / sest. / ed.) 2009: Baltu valodu atlants. Prospekts / Atlas baltských jazyků. Prospekt / Atlas of the Baltic languages: A Prospect. Riga: Ústav lotyšského jazyka Lotyšské univerzity, Vilnius: Institut litevského jazyka.
Gerullis Georg, Stang’as Christian 1933: Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose. Kaunas: „Spindulio“ B-vės spaustuvė.
Geržotaitė Laura 2011: Anties pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse. – Baltu filologija 20(2), 13–23.
Girdenis Aleksas, Zinkevičius Zigmas 1966: Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147.
Kalėdienė Laima 2011: Geolingvistikos radimosi sąlygos Lietuvoje. – Tarptautinės mokslinės konferencijos Sociolingvistinė dialektologija: baltų tarmių tyrimai pranešimų tezės 2011 m. spalio 21–22 d. Vilniaus universiteto Kauno humanitarinio fakulteto Lietuvių filologijos katedra, Lietuvių kalbos instituto Kalbos istorijos ir dialektologijos skyrius. Prieiga internete: http://www.tarmes.lt/images/Veikla/Laima%20KALEDIENE.pdf.
LK – Lietuvos kelių atlasas, vyr. red. Mindaugas Baltrušaitis. Vilnius: Briedis, 2010.
LKA I–III – Atlas litevského jazyka 1. Lexikum; 2. Fonetika, odp. red. Kazys Morkūnas. Vilnius: Mokslas, 1977–1991.
LKA Pr – Program pro sběr materiálu pro Atlas litevského jazyka. Autoři J. Balčikonis, B. Larinas, J. Senkus. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1951; 2. vyd. – 1956.
LKE – Encyklopedie litevského jazyka, připravil Kazys Morkūnas. Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 1999.
Mikulėnienė Danguolė 2008: Iš Kalbos istorijos ir dialektologijos skyriaus istorijos. Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, 15–33.
Mikulėnienė Danguolė, Trumpa Edmundas 2008: Naujas žvilgsnis į Kazimiero Jauniaus tarmių klasifikaciją. Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, 128–146.
Morkūnas Kazys 1980: Pažintis su lietuvių kalbos tarmėmis. Vilnius: Mokslas.
Morkūnas Kazys 2000: Jurgio Gerulio kursai tarmėms tirti. Archivum Lithuanicum 2, 283–290.
Straipsniai / Articles
81
Page 12
DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ
PKKI – „Atlas litevského jazyka“. Prospekt, instrukce ke kartografování a psaní komentářů (strojopis). Vilnius, 1968. Uloženo v Archivu nářečí Oddělení dějin jazyka a dialektologie Institutu litevského jazyka.
Pranskūnaitė Vita 1993: Gandrp pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse (A. Salio „Apklauso 1“ duomenimis). Tarptautinės konferencijos Lietuvių kalba: tyrėjai ir tyrimai Jurgiui Geruliui (1888 03 13– apie 1945) paminėti pranešimų tezės 1993 m. spalio 20–22 d. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 25.
Pranskūnaitė Vita 1994: Avies ir eriuko pavadinimai tarmėse (A. Salio anketos „Apklauso 1“ duomenimis). Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 93–96.
Pranskūnaitė Vita 1997: Kielės pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse. Lietuvių kalbotyros klausimai 38, 185–189.
Salys Antanas 1933: Kelios pastabos tarmių istorijai. – Archivum Philologicum 4, 21–34.
Salys Antanas 1992: Raštai 4. Lietuvių kalbos tarmės. Roma: Lietuvių Katalikų Mokslo Akademija.
Schrijnen Jos. 1933: Lithuanie. – Essai de bibliographie de géographie linguistique générale / Publications de la Commissions d’Enquête Linguistique 2. Nimegue: N. V. Dekker&van de Vegt en J. W. Van Leeuwen, 77.
Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis.
82
Acta Linguistica Lithuanica LXVIII
Page 13
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
PŘÍLOHA
TABULKA 1. Shodné body severních žemaitských telšských nářečí (podle údajů Atlasu litevského jazyka a Dotazníku 1 Antana Salise)
16 V registrační knize jsou u některých vesnic uvedeny otazníky. Jsou ponechány i zde. V hranatých závorkách jsou uvedeny nejasné současné názvy lokalit označené otazníky.
Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija
Síť litevských dialektů: prameny a optimalizace
S H R N U T Í
Nějakou dobu se mělo za to, že síť obydlených sídel litevských dialektů vznikla při zahájení sběru materiálu pro Atlas litevského jazyka. Stále však přibývá argumentů, které naznačují, že upevnění geolingvistiky v Litvě je třeba spojovat především se jménem lingvisty Antanase Salise, což znamená, že je třeba je datovat do 30. let 20. století, kdy se z podnětu Salise a jeho kolegů připravoval intenzivní sběr nářečního materiálu.
V té době uspořádalo ministerstvo školství bezplatný kurz pro badatele v oblasti dialektů; vyšla monografie Jurgise Gerulise a Christiana Stanga „Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose“ (Nářečí litevských rybářů v Prusku; 1933), která měla být vzorem popisné dialektologie; vznikl první dotazník Apklausas 1, podle nějž se lexikální údaje shromažďovaly téměř ze všech litevských lokalit. Je tedy docela možné, že tehdy vznikl návrh základní mapy slovní geografie, protože údaje byly sbírány systematicky.
Článek předkládá argumenty dokazující, že autoři Atlasu litevského jazyka (1977–1991) navázali na práci Salise a jeho kolegů: s určitými změnami použili stejnou síť obydlených sídel.
Síť bodů Atlasu zůstala nezměněna i po ustálení současné klasifikace litevských dialektů, čímž zůstala otevřena možnost dalšího sledování a zkoumání vývoje litevských dialektů.
