Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Institut litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: geolingvistika, dialektologie baltských jazyků, synchronní a diachronní akcentologie, morfonologie, dějiny jazyka, dějiny litevské lingvistiky. SÍŤ LITEVSKÝCH NÁŘEČÍ: JEJÍ POČÁTKY A OPTIMALIZACE Síť litevských nářečí: zdroje a optimalizace ANOTACE Počátky geolingvistiky v Litvě jsou spojeny s činností jazykovědce Antana Salise. Článek předkládá argumenty dokazující, že Atlas litevského jazyka (1977–1991) byl vytvořen převážně na základě práce Salise a jeho spolupracovníků: využívali tutéž, jen mírně upravenou síť sídel. Atlas litevského jazyka zůstal zachován i po ustavení současné klasifikace litevských nářečí. Tím zůstala zachována možnost dalšího sledování vývoje litevských nářečí a jejich výzkumu. ANOTACE Počátky geolingvistiky v Litvě jsou spojeny s činností jazykovědce Antana Salise. Článek předkládá argumenty dokazující, že autoři Lietuvių kalbos atlasas atlasas (Atlas litevského jazyka, 1977–1991) vycházeli převážně z práce Salise a jeho spolupracovníků: použili tutéž síť sídel, kterou jen mírně upravili. Síť bodů Atlasu se nezměnila ani při zavedení současné klasifikace litevských nářečí. Zůstala tak zachována možnost dále sledovat a studovat vývoj litevských nářečí. Základní dílo litevské geolingvistiky, Atlas litevského jazyka (1. Lexikum – 1977, 2. Fonetika – 1982, 3. Morfologie – 1991)1, představilo litevská nářečí prostřednictvím 376 map a jejich komentářů. Celkem popsalo přibližně 560 jazykových jevů a uvedlo více než dva 1 Za toto dílo byla v roce 1994 autorům Atlasu litevského jazyka (Kazi[i] Morkūnasovi, Aloyzasi Vidugirisovi a dalším) udělena vědecká cena Litevské republiky. KLÍČOVÁ SLOVA: geolingvistika, klasifikace litevských nářečí, Atlas litevského jazyka, síť sídel (bodů). KLÍČOVÁ SLOVA: geolingvistika, klasifikace litevských nářečí, atlas nářečí, síť bodů. Straipsniai / Articles 71 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ z různých oblastí celého jazykového území litevštiny, bylo shromážděno přes 700 000 kartotéčních lístků (LKA I 11–12, Morkūnas 1980: 45–46, BKA 2009: 41). Historie vzniku samotného tohoto díla je však dodnes málo známá. Zvláště málo prozkoumán je pravěk Lietuvių kalbos atlaso: přípravné a organizační práce, pokyny pro sběr a shromažďování materiálu i metodická a metodologická připravenost výzkumníků. Cílem tohoto článku je předložit vědecké obci informace, které nejen podrobněji přiblíží přípravu Lietuvių kalbos atlaso, ale také upřesní dosavadní poznatky o počátcích geolingvistiky v Litvě. Předmětem výzkumu jsou záznamy o registraci nářečního materiálu, uchovávané v knihách v Nářečním archivu Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka. Při shrnutí výsledků analýzy byla použita metoda počítačové kartografie. HISTORIE PŘÍPRAVY LIETUVIŲ KALBOS ATLASO: PRAMENY Lietuvių kalbos atlasas. Ačkoli se práce v litevské dialektologii začaly organizovat hned po založení Ústavu litevského jazyka, po určitou dobu se mělo za to, že síť litevských nářečí souvisí se sběrem údajů pro Lietuvių kalbos atlasui a že tehdy byl vypracován návrh základní mapy zeměpisného rozšíření slov (Mikulėnienė 2008: 17–18). Lietuvių Kalbos atlaso „Úvod“ obsahuje řadu náznaků, které to potvrzují, například: „Příprava ‚Lietuvių kalbos atlaso‘ je práce vyžadující mnoho úsilí, času a finančních prostředků; podmínky pro ni byly vytvořeny až za sovětské vlády. Systematický sběr materiálu pro atlas ze všech nářečí litevštiny byl zahájen podle zvláštního programu v roce 1950 a trval téměř dvě desetiletí; zahrnoval více než 700 obydlených lokalit“ (LKA I 5). Na území tehdejší Litevské SSR byl nářeční materiál sbírán v 703 (později 704) obydlených lokalitách (vzdálených od sebe přibližně 10–12 km). Hned na počátku práce (lze tedy usuzovat, že v padesátých letech) bylo provedeno i očíslování zkoumaných obydlených lokalit: začalo se od nejsevernějších lokalit a pokud možno se postupovalo po „vodorovné linii“, přičemž pořadová čísla rostla směrem na východ (LKA I 11). To by ukazovalo, že za počátek Atlaso je třeba považovat padesátá léta 20. století. Z tohoto popisu však není patrné, kdo a kdy stanovil takový počet lokalit; kdo vybral obydlená místa a očísloval lokality; proč byla zvolena vzdálenost 10–12 km mezi jednotlivými lokalitami; ani kdo určil celkový postup zobrazování údajů na mapách. Další informace je tedy třeba hledat v jiných pramenech. „Lietuvių kalbos atlasas“. Prospekt, pokyny ke kartografování a psaní komentářů2. Především jde o krátký rukopis datovaný rokem 1968. V něm se popi- 2 Dále se v textu zkracuje jako (PKKI). 72 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija shromáždit všechny možné zdroje nářečního materiálu. Podle autorů jsou to: 1) kartotéka, shromažďovaná od roku 1950 podle Programą (z 706 obydlených míst); 2) materiál shromážděný studenty, rodilými mluvčími nářečí, během praxe; 3) nářeční texty, zapsané nebo nahrané na magnetofonovou pásku; 4) velký Lietuvių kalbos žodynas; 5) monografie, články a studie jednotlivých autorů (PKKI 8). V tomto dokumentu lze najít i další cenné informace – například se dozvíme, že náčrty map Atlaso byly zakresleny do obrysové mapy z roku 1957 (vytiskla ji tiskárna Ústavu litevského jazyka a literatury). Pro přípravu makety se však použila jiná obrysová mapa Litevské SSR, odpovídající mapě správního členění Litevské SSR z roku 1968, v měřítku 1: 600 000 (PKKI 5). Podrobně jsou probírány otázky kartografického znázorňování jazykových jevů: jsou uvedeny skupiny smluvených značek (viz obr. 1). OBR. 1. Příklad jedné skupiny smluvených značek připravené pro Lietuvių kalbos atlasui Pozornost si zaslouží také zde probírané pořadí používání značek, označování údajů náležejících ke spisovné litevštině a k nářečím apod. Z obr. 1 a 2 je patrné, že pro údaje spisovné litevštiny bylo rozhodnuto použít vyplněné (nebo téměř vyplněné) smluvené značky, zatímco pro nářeční údaje nevyplněné; viz obr. 2. OBR. 2. Příklad označení údajů spisovné litevštiny a nářečí V tomto dokumentu je také jasně uvedeno, že Lietuvių kalbos atlasas bude sestaven „na základě nářečního materiálu, který má k dispozici Ústav litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR a který byl shromážděn v letech sovětské vlády podle Programą3 (PKKI 1). 3 Zde se zmiňuje Lietuvių kalbos atlaso medžiagos rinkimo programa vydaná v roce 1951 (autoři Juozas Balčikonis, Boris Larinas, Juozas Senkus; 2. vyd. – 1956) Straipsniai / Articles 73 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Tato citace tedy měla rozptýlit poslední autorčiny pochybnosti o přibližném období vzniku nářeční sítě, shromážděný materiál však ukazuje něco jiného. „Evidence vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro geografii slov)“. V archivech oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka byl nalezen svazek, v němž jsou evidovány odpovědi získané v letech 1942–1943 na otázky z dotazníku Antana Salise Apklausas 14. Do složky je kovovou sponou sepnuto celkem 61 stran formátu A4. Seznam bodů začíná na druhé, nečíslované straně, kterou autor považoval za první. Poslední strana je rovněž nečíslovaná a zůstala prázdná. První strana plní funkci vnitřního obalu (předsádky): uprostřed strany je vytištěn název seznamu. Ostatní strany jsou očíslovány postupně: číslo je uvedeno nahoře uprostřed. Podrobnější analýza evidenčních listů ukazuje, že stará nářeční síť byla vytvořena podle správního územního principu: nejprve je uvedena župa, poté vesnice. Například k dnešnímu bodu Tirkšliai (LKA 33) dříve patřilo více nedalekých sídel: Naikiai, Kručiai, Spurganai (2), Meinoriai a samozřejmě samotné Tirkšliai; k bodu Šakiai (LKA 512) pak Puškepaliai, Papartynai, Aržuolupiai, Vilkėliškiai, Kiaulupiai, Būdvietčiai, Ritiniai a Šakiai. Celkem je v evidenčních listech Salisova dotazníku uvedeno 704 sídelních bodů na území Litvy a 9 bodů označených římskými číslicemi mimo území Litvy (jak vyplývá z číslování, celkem jich bylo 13). Údaje LKA byly shromážděny ze stejného počtu lokalit (viz oddíl tohoto článku „Atlas litevského jazyka“). Při podrobnějším prozkoumání seznamu je už na první pohled patrné, že se mnohé body shodují – jak ty, z nichž byly získány a zaevidovány odpovědi na Salisův dotazník, tak ty, které podle autorů instrukcí měly vzniknout „v letech sovětské moci“. Shoda mnoha bodů i jejich počtu tedy nemusí být náhodná: tvůrci Atlasu litevského jazyka v padesátých letech a později pravděpodobně převzali nářeční síť vytvořenou pro Salisův dotazník a používali ji. Další prameny. Dostupné údaje ukazují, že přípravy na systematický sběr nářečních dat začaly s velkým předstihem. Vážné kolektivní záměry existovaly už před válkou. Nedávno objevený pramen jazykovědce Mindaugase Šinkūnase dokládá, že tehdejší litevští jazykovědci se chystali vytvořit a vydat Nářeční atlas litevského jazyka. To mělo 4 Na deskách, na jejichž obálce je vytištěno „Дело №....“, je neznámou osobou modrým inkoustem napsáno: „Evidence vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro geografii slov)“. O něco níže je přilepen lístek s nápisem „Registracijos“. Slovo je ručně napsáno velkými písmeny. Psáno černým inkoustem. 74 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija būti mokslinis žurnalas ar kitas tęstinis leidinys (Schrij­nen 1933: 77)5. Informacijoje nurodoma, kad jis yra spausdinamas („Das erste Helf ist im Druck“), tačiau nei autorius (ar autoriai), nei leidinio pavadinimas nenurodomi. Kad ši informacija pasidarytų aiškesnė, šiuos šykščius bibliografijos duomenis turi papildyti kiti, tačiau galbūt ne visiems žinomi lietuvių tarmėtyros istorijos faktai. Několik let (1931–1933) se na Univerzitě Vytautase Velikého konaly bezplatné kurzy pro výzkum nářečí organizované Ministerstvem školství. Vedl je Jurgis Gerulis, který posluchače učil zapisovat nářeční fakta mezinárodní fonetickou kodaňskou transkripcí přijatou v roce 1925 (Morkūnas 2000: 283 a násl.). Jak dokládají dosud dochované seznamy posluchačů kurzů, kurzy navštěvovaly čtyři skupiny (po 10–13 posluchačích). Na konci kurzů se podepisoval závazek „popsat své nářečí a bez nároku na odměnu předat Ministerstvu školství text připravený k tisku“ (Morkūnas 2000: 287). Účastníci kurzů stvrzovali závazek svými podpisy6. Gerulisovi posluchači kurzů – Petras Jonikas, Izabelė Matusevičiūtė, Elzbieta Mikalauskaitė a další – svůj slib splnili (podrobněji Morkūnas 2000: 288–289). Morkūno (2000: 288) teigimu, kursų klausytojų parengti gimtųjų tarmių aprašai turėjo tęsti paties Gerulio pradėtą seriją Lietuvių kalbos tarmės. Pirmasis sąsiuvinis (šių dienų vertinimu, knyga) buvo Gerulio ir Christiano Stango parengtas aprašas Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose (Gerullis, Stangas 1933)7. Štai kodėl minėtoje bibliografinėje informacijoje Gerulis nenurodė spausdinamo tęstinio leidinio autorių ir sąsiuvinio pavadinimo. Publikace Gerulise a Christiana Stanga byla pro posluchače kurzů skvělým příkladem, jak takovou práci provést. Zanedlouho předložil Petras Jonikas popis fonetiky a morfologie rodného nářečí Pagramančio tarmė, Matusevičiūtė, Mikalauskaitė a další napsali diplomové práce. Ještě před válkou se tedy formovalo několik směrů litevské dialektologie: popisný a geolingvistický. Popisný směr dialektologie přetrval i po druhé světové válce. V pracovním plánu Ústavu litevského jazyka na léta 1946–1950 se odráží v samostatném tématu „Popis nářečí litevského jazyka“ (vedoucí tématu – řádný člen Akademie věd Balčikonis), podrobněji viz Mikulėnienė 2008: 21. 5 Autorka srdečně děkuje dr. Mindaugasi Šinkūnasovi za sdílení této důležité informace a habil. dr. Jolantě Gelumbeckaitei za zdroj nalezený v německých knihovnách. 6 Závazek nenapsal jeden či druhý cizinec ani žádný z posluchačů poslední, čtvrté skupiny. Jejich kurzy trvaly kratší dobu (tři týdny, nikoli šest), takže je možné, že proces vzdělávání zůstal nedokončen (podrobněji viz Morkūnas 2000: 284–288). 7 Ve spodní části obálky knihy, kde je uvedeno místo a rok jejího vydání, je velkými písmeny ještě napsáno: „VYDÁNÍ KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ KNIH MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, 379 N⁰“. Straipsniai / Articles 75 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Geolingvistický směr litevské dialektologie je naproti tomu spojen především se Salysovým dotazníkem, jehož účel byl jasně vymezen – „pro geografii slov“. Již samotný název Salysova dotazníku Apkla usas 1 ukazuje, že měl být vytvořen v širším rozsahu. Také v pracovním plánu Ústavu litevského jazyka na léta 1946–1950 byl tento směr formulován jako samostatné téma „Jazyková geografie“. V jeho anotaci se píše: „Byl vytvořen pouze jeden dotazník, ale nebyl dokončen; výsledky dotazování nebyly klasifikovány“ (cit. podle: Mikulėnienė 2008: 22). Vedoucí tématu není uveden. Ještě před zahájením dotazování místních obyvatel tedy již musela být vytvořena síť nářečních bodů. Počátky litevské geolingvistiky proto spadají nikoli až do období druhé světové války, kdy se již systematicky shromažďovaly první nářeční údaje, nýbrž do ještě starší doby – do čtvrtého desetiletí 20. století. Počátky litevské geolingvistiky se fakticky mohly časově shodovat s kurzy organizovanými tehdejším Ministerstvem školství. SROVNÁVACÍ ANALÝZA ATLASU LITEVŠTINY A DOTAZNÍKU 1 BODŮ Údajů o zeměpisném rozšíření slov, shromážděných a zaznamenaných během druhé světové války v poměrně krátkém období – v letech 1942–19438, bylo skutečně mnoho a pocházely z mnoha míst. Dokládá to například mapa rozšíření názvů pro zajíce (viz obr. 3). Mapování nářečních údajů z Dotazníku 1 začalo teprve na samém konci 20. století (podrobněji viz Pranskūnaitė 1993; 1994; 1997; Geržotaitė 2011), ale i ze seznamu registrací je patrné, že odpovědi na otázky tohoto dotazníku byly zaznamenány z více než 1 500 míst9. Jak dosvědčuje Kazys Morkūnas, „druhá světová válka zabránila dokončit tuto práci, prováděnou převážně s pomocí učitelů a žáků vyšších tříd“ (LKA I 10); už z toho, kolik nářečního materiálu bylo tehdy shromážděno, lze však usuzovat, že sběratelé postupovali cílevědomě, tedy že již měli vytvořenou síť litevských nářečí. Tvůrci Atlasu litevštiny tedy nemuseli síť vytvářet znovu: dialektologové v padesátých letech mohli vycházet ze seznamu zkoumaných sídel, který sestavil Salys. 8 O tom lze usuzovat z data vytištění dochovaných exemplářů Dotazníku 1: v dolní části první strany je drobným písmem uvedeno: „tisk. ‚Švyturys‘, Vilnius – 1942“. První, zkušební odpovědi byly zaregistrovány již v roce 1941, bylo jich však velmi málo. 9 Jak se uvádí v Atlasu litevštiny (LKA I 10), „ne ze všech nářečí a místních mluv litevštiny rovnoměrně. Odpovědi téměř úplně chyběly z Klaipėdského kraje (vyplněn byl po jednom dotazníku z okresů Klaipėda a Šilutė).“ Příčinou byla zřejmě složitá politická a historická situace tohoto kraje. 76 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija OBR. 3. Názvy pro zajíce v litevských nářečích (na základě údajů z odpovědí na Salysův Dotazník 1)10 Tato skutečnost se jasně projevila při realizaci projektu Všeobecné grantové podpory Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací11, v jehož rámci byla provedena kartografická kontrola všech bodů LKA12. Po zanesení registračních údajů Salysova Dotazníku 1 a bodů Atlasu litevštiny do jedné mapy je patrné, že číslování mnoha sídelních bodů se shoduje13. 10 Mapu vytvořila Laura Geržotaitė, mladší vědecká pracovnice Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka. 11 Č. projektu VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028; realizující instituce – Ústav litevského jazyka, vedoucí projektu prof. dr. Danguolė Mikulėnienė, podrobněji viz: http://www.tarmes.lt. Viz také (Aliūkaitė 2011, Kalėdienė 2011). 12 Kartografickou kontrolu provedli pracovníci Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka Laura Geržotaitė, dr. Aušra Kaikarytė a dr. Mindaugas Šinkūnas. 13 Gretinimo pagrindas – Lietuvos kelių atlasas (Vilnius: Briedis, 2010, 178 p.). Mastelis: 1 cm – 1,2 km. Straipsniai / Articles 77 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Například v oblasti severních žemaitských telšiškých se shoduje téměř třetina bodů Apklauso 1 a Lietuvių kalbos atlaso (viz tabulku 1 v příloze). Jeden z nich, například současný bod Tirkšliai (LKA 33), odpovídá třem místům označeným v registrační knize odpovědí Salysova Apklauso stejným číslem – Kručiai, Spūrg anus a Tirkšliai (viz tabulku 1 v příloze). Shoda bodů Lietuvių kalbos atlaso s body Salysovy nářeční sítě se obzvlášť zřetelně projevuje tehdy, když se vybrané lokality „překryjí“ (viz obr. 5). Je pak jasně patrné, že se jejich geografická poloha v zásadě shoduje, nebo jsou od sebe vzdáleny jen velmi málo (viz obr. 4). OBR. 4. Bod Tirkšliai (LKA Č. 33) a sídla, která k němu náležela14 Podobný poměr shodujících se bodů je zachován také v oblasti západních aukštaitských šiauliškých (viz tabulku 2 v příloze), o něco vyšší je na území jižních aukštaitských (viz tabulku 4 v příloze), zatímco u východních aukštaitských kupiškėnských je dokonce o něco nižší (viz tabulku 3 v příloze), srov. obr. 5. Severní žemaité telšišké Západní aukštaité šiaulišké Východní aukštaité kupiškėnští Jižní aukštaité Počet shodujících se bodů 20 23 9 28 Počet bodů podnářečí 55 65 19 87 Poměr shodujících se a neshodujících se bodů 2,75 2,8 2,1 3,11 OBR. 5. Poměr shodujících se bodů Lietuvių kalbos atlaso a Apklauso 1 Antana Salise 14 Velkými číslicemi je označen současný bod Lietuvių kalbos atlaso, menšími číslicemi pak lokality označené stejným číslem v registrační knize odpovědí A. Salise Apklauso 1. 78 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija Lze tedy snadno vypočítat, že se shoduje přibližně třetina Lietuvių kalbos atlaso a bodů Apklauso 1 Antana Salise: dokládá to průměrný poměr shodujících se a neshodujících se bodů (2,69)15. Je možné, že některá z obydlených lokalit byla vybrána později, tedy až po druhé světové válce – například Kučiūnai (LKA č. 683). V registračních listech tato lokalita uvedena není. Stejným číslem 683 jsou však označeny okolní vesnice – Kaimėliai, Šulinėliai (na mapě Šulneliai), Miškiniai, které patřily do okresu Lazdijai, a Galstai, Gudėliai, Vytautai, které v té době patřily do okresu Veisiejai; viz obr. 6. OBR. 6. Bod Kučiūnai (LKA Č. 683) a obydlené lokality, které k němu náležely Po druhé světové válce, kdy Litvu zasáhla kolektivizace zemědělství, deportace a meliorace, byla Salysova síť nářečních bodů upravena a zpřesněna. Protože tvůrce litevské geolingvistiky Antanas Salys na konci války odešel na Západ, nemohli tvůrci Lietuvių kalbos atlaso v padesátých letech a později připomínat jeho zásluhy, využili však jeho vědecké dědictví. LITEVSKÝ JAZYKOVÝ ATLAS OPTIMALIZACE SÍTĚ BODŮ Dnes je stále obtížné přesně říci, kolikrát byly v průběhu několika desetiletí body Lietuvių kalbos atlaso měněny či jinak upravovány. 15 Veškerá ověřovací data budou zveřejněna v připravovaném atlasu Litevská nářečí počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře). Straipsniai / Articles 79 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Je pravda, že některé provedené korekce jsou drobné – některé body byly sloučeny a zůstal pouze název největšího sídla: například bod Papilė (47 LKA) před válkou zahrnoval mnohem větší území – vesnice Šiliškiai, Jonaičiai, Žiliai, Gendviliškiai, Draginių a Latvėliai (dnes Latvėliai), viz tabulku 1. Současní badatelé považují takové body za překrývající se. Soudě podle materiálu, který máme dnes k dispozici, bylo patrně nejvíce upřesnění a změn číslování provedeno v roce 1970, kdy byly materiály Atlasu litevského jazyka připravovány k tisku – v zápisu z jednání oddělení je zaznamenáno 155 změn, tedy byla upravena téměř pětina bodů. Jak ukazují dostupné materiály, úpravy byly minimální (viz tabulky 1–4) a samotná síť se v zásadě nezměnila. To je zvláště důležité, uvážíme-li, že po ustavení současné klasifikace litevských nářečí (Girdenis, Zinkevičius 1966, Zinkevičius 1966: 13–17) zůstala upravená síť bodů zachována. Tím se vytvořil prostor pro další sledování vývoje litevských nářečí a jejich výzkum. ZÁVĚRY Prameny rozebrané v článku a uvedené argumenty potvrzují hypotézu, že základ sítě sídel Atlasu litevského jazykaLietuvių kalbos atlaso byl vytvořen již před druhou světovou válkou, kdy se z podnětu Antana Salise a Jurgise Gerulise připravoval výzkum „jazykové geografie“. Po druhé světové válce byla Salysova síť nářečí upravena a zpřesněna. Tvůrci Atlasu litevského jazykaLietuvių kalbos atlaso však ponechali její nejdůležitější opěrné body beze změny. Proto se v první nářeční čítance (LKT), která uváděla nářeční texty podle bodů LKA, stále dodržovalo také Salysovo členění nářečí (Salys 1933, 1992: 289–318). Současná klasifikace litevských nářečí nezměnila geolingvistickou situaci Litvy: nářečí byla nově rozdělena podle souborů fonetických rysů, byly zpřesněny názvy podnářečí a mluvených variet, samotná síť však zůstala nedotčena. Dodnes v ní proto lze rozpoznat stopy předválečného správního a územního členění. LITERATURA A PRAMENY Registrace vyplněných dotazníkových listů z let 1942–1943 (pro slovní geografii) (strojopis). Uloženo v archivu nářečí Oddělení dějin jazyka a dialektologie Ústavu litevského jazyka. Aliūkaitė Daiva 2011: Projektas „Šiuolaikiniai geolingvistikos tyrimai Lietuvoje: punktų tinklo optimizacija ir interaktyvioji tarminės informacijos sklaida“. – Respectus Philologicus 20(25), 257–259. 80 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija BKA 2009 – Mikulėnienė Danguolė, Stafecka Anna (sest. / sest. / ed.) 2009: Baltu valodu atlants. Prospekts / Atlas baltských jazyků. Prospekt / Atlas of the Baltic languages: A Prospect. Riga: Ústav lotyšského jazyka Lotyšské univerzity, Vilnius: Institut litevského jazyka. Gerullis Georg, Stang’as Christian 1933: Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose. Kaunas: „Spindulio“ B-vės spaustuvė. Geržotaitė Laura 2011: Anties pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse. – Baltu filologija 20(2), 13–23. Girdenis Aleksas, Zinkevičius Zigmas 1966: Dėl lietuvių kalbos tarmių klasifikacijos. – Kalbotyra 14, 139–147. Kalėdienė Laima 2011: Geolingvistikos radimosi sąlygos Lietuvoje. – Tarptautinės mokslinės konferencijos Sociolingvistinė dialektologija: baltų tarmių tyrimai pranešimų tezės 2011 m. spalio 21–22 d. Vilniaus universiteto Kauno humanitarinio fakulteto Lietuvių filologijos katedra, Lietuvių kalbos instituto Kalbos istorijos ir dialektologijos skyrius. Prieiga internete: http://www.tarmes.lt/images/Veikla/Laima%20KALEDIENE.pdf. LK – Lietuvos kelių atlasas, vyr. red. Mindaugas Baltrušaitis. Vilnius: Briedis, 2010. LKA I–III – Atlas litevského jazyka 1. Lexikum; 2. Fonetika, odp. red. Kazys Morkūnas. Vilnius: Mokslas, 1977–1991. LKA Pr – Program pro sběr materiálu pro Atlas litevského jazyka. Autoři J. Balčikonis, B. Larinas, J. Senkus. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1951; 2. vyd. – 1956. LKE – Encyklopedie litevského jazyka, připravil Kazys Morkūnas. Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 1999. LKT – Litevská nářečí. Chrestomatie, odp. red. Kazys –Morkūnas. Vilnius: Mintis, 1970. LKTCh – Bacevičiūtė Rima, Ivanauskienė Audra, Leskauskaitė Asta, Trumpa Edmundas. Chrestomatie litevských nářečí. Vilnius: Nakladatelství Institutu litevského jazyka, 2004. Mikulėnienė Danguolė 2008: Iš Kalbos istorijos ir dialektologijos skyriaus istorijos. Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, 15–33. Mikulėnienė Danguolė, Trumpa Edmundas 2008: Naujas žvilgsnis į Kazimiero Jauniaus tarmių klasifikaciją. Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, 128–146. Morkūnas Kazys 1980: Pažintis su lietuvių kalbos tarmėmis. Vilnius: Mokslas. Morkūnas Kazys 2000: Jurgio Gerulio kursai tarmėms tirti. Archivum Lithuanicum 2, 283–290. Straipsniai / Articles 81 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ PKKI – „Atlas litevského jazyka“. Prospekt, instrukce ke kartografování a psaní komentářů (strojopis). Vilnius, 1968. Uloženo v Archivu nářečí Oddělení dějin jazyka a dialektologie Institutu litevského jazyka. Pranskūnaitė Vita 1993: Gandrp pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse (A. Salio „Apklauso 1“ duomenimis). Tarptautinės konferencijos Lietuvių kalba: tyrėjai ir tyrimai Jurgiui Geruliui (1888 03 13– apie 1945) paminėti pranešimų tezės 1993 m. spalio 20–22 d. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 25. Pranskūnaitė Vita 1994: Avies ir eriuko pavadinimai tarmėse (A. Salio anketos „Apklauso 1“ duomenimis). Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 93–96. Pranskūnaitė Vita 1997: Kielės pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse. Lietuvių kalbotyros klausimai 38, 185–189. Salys Antanas 1933: Kelios pastabos tarmių istorijai. – Archivum Philologicum 4, 21–34. Salys Antanas 1992: Raštai 4. Lietuvių kalbos tarmės. Roma: Lietuvių Katalikų Mokslo Akademija. Schrijnen Jos. 1933: Lithuanie. – Essai de bibliographie de géographie linguistique générale / Publications de la Commissions d’Enquête Linguistique 2. Nimegue: N. V. Dekker&van de Vegt en J. W. Van Leeuwen, 77. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis. 82 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija PŘÍLOHA TABULKA 1. Shodné body severních žemaitských telšských nářečí (podle údajů Atlasu litevského jazyka a Dotazníku 1 Antana Salise) Číslo bodu 1942–1943 Pořadové číslo registrace Okres Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita 3 86 Mažeikiai Knabiků [Knabikai] 3 Knabikai 4 85 Laižuvy Auksūdžio [Auksūдys] městys Laižuva 4 Laižuva 5 83 Akmenė Klykoliů 5 Klykoliai 13 84 Ylakiů Skliaustės [Skliaustė] 13 Skliaustė 14 90 Židiků Petraičių Kražiškiů [Kražiškiai] Pakvistės [Pakvistis] Račaliů [Račaliai] Ukrinů (2) [Ukrinai] 14 Židikai 17 86 Mažeikiů Reivyčių Kalnėnů Mažeikių město (3)?16 Urvikiů Urvikiai 29 65 Skuodo Luknės [Luknės] Pakalniškių [Pakalniškiai] Puotkalių [Puodkaliai] Skuodo mst. (2) Žirnikų? 29 Skuodas 30 65 Skuodo Kaukolikų [Kaukolikai] Šarkės [Šarkė] 30 Šarkė 31 84 Ylakių Kadžių [Kadžiai] Stripinių [Stripiniai] Augzelių [Augzeliai] Ylakaïčių [Ylakaičiai] Gedrimų [Gedrimai] Ylakių mst. 31 Ylakiai 33 88 Tirkšlių Kručių [Kruciai] Spurganų (2) [Spurganai] Tirkšlių 33 Tirkšliai 16 V registrační knize jsou u některých vesnic uvedeny otazníky. Jsou ponechány i zde. V hranatých závorkách jsou uvedeny nejasné současné názvy lokalit označené otazníky. Straipsniai / Articles 83 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Číslo bodu 1942–1943 Registrační pořadové číslo Okres Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita 40 61 Mosedžio Budriai [Budriai] Daukšiai [Daukšiai] Šatraminiai [Šatraminiai] Šerkšniai [Šerkšniai] 40 Mosedis 41 65 Ylakių Vabalių 41 Vabaliai 42 87 Sedos Laumių [Laumės]? Mockaičių? Puokės 42 Puokė, Barstyčiai 43 87 Sedos Domėnai [Domėnai] Pagardė [Pagardė]? město Seda Užbradumė [Užbradumė] Žydvaris* 43 Seda 47 162 Papilė Papilė (2) Šiliškiai Jonaičiai Žiliai [Žiliai] Gendviliškės [Gendviliškės] Draginiai Latvaliai [Latveliai] 47 Papilė 66 207 Alsėdžiai Šarnelė (2) [Šarnelė] Žemaičių Kalvarija 66 Žemaitské Kalvárie (Varduva) 96 207 Alsėdžiai Šleckai [Šlečkai] Dišliai [Dišliai] Yliai 96 Alsėdžiai 99 170 Tryškiai Balsiai [Balsiai] Medlaukė [Medlaukė] Stakminiai [Stakminiai] Padegupis [Padegupis] 99 Tryškiai 128 203 Telšiai Burniai Džiuginėnai Paežerė Rubežaičiai Stulpinai město Telšiai (2) 128 Telšiai, Viešvėnai 160 199 Luokė Pašatrija [Pašatrija] Barvydžiai [Barvydžiai] 160 Luokė 84 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija TABULKA 2. Shodné body západních aukštaitských šiauliškých (Lietuvių kalbos atlaso a Antano Salio Apklauso 1 podle údajů) Číslo bodu 1942–1943 m.Číslo v pořadí registraceOkresVesniceČíslo bodu LKAMísto7173ŽagarėPetraičų Žagarė Žiurių [Žiuriai] Veršių Daukšių7Žagarė22165SkaistgirioSkaistgiris [Skaistgirys]22Skaistgirys48156KruopiųBaužų48Kruopiai103152GruzdžiųRatkūnų* Šipylių bžnt. [Šiupyliai] Lukošaičių Žiogų103Lukošaičiai104152GruzdžiųŽiogų Dimšių [Dimšiai] Karvelių104Dimšiai196160PadubysioKarpiškių [Karpiškiai] Kautučių* Minaičių [Minaičiai] Pakapės Žilakių [Žylakiai]196Pakapė228168ŠiaulėnųPetrošių? Mumšelio [Mumšilis]? Kunigiškių [Kunigiškiai] Krutinės [Krūtinė] Kleiviškių* Jasaičių228Šiaulėnai26145GrinkiškioŠaukoto261Šaukotas26243BaisogalosPaberžių [Paberžiai]262Legečiai26443BaisogalosPaberžių [Paberžiai] Šilalių (2) [Šileliai] Simoniškių [Simoniškiai]45GrinkiškioKubiliūnų264Baisogala29746GudžiūnųGražiškių297Gražiškiai33349KrakiųKeturkiemiuų333Krakės Straipsniai / Articles 85 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Číslo bodu 1942–1943 m. Číslo v pořadí registrace Okres Vesnice Číslo bodu LKA Místo 334 44 Dotnuva Šlapaberžė Venzgalių [Vincgalys] 334 Šlapaberžė 366 107 Betygala Vandžiai? 366 Betygala 404 48 Kėdainiai Pelėdnagiai 404 Kėdainiai 406 52 Šėta Kamenai A. Kapliai [Aukštieji Kapliai] Vainiūnai Juškonai Kirdeikiai Pakščiai Petraitčiai (2) *Piliakalnis [je u 445–446, poměrně daleko] Šėta 406 Šėta 407 52 Šėta Gaižūnai 407 Gaižūnai 441 47 Josvainiai Karūnava 441 Josvainiai 445 224 Panoteriai Pasoda Panoteriai m. 445 Pasoda 472 31 Jonavský II Bajoriškiai [Bajoriškiai] Barborlaukis [Barborlaukis] Gembiškiai* Kulva 472 Kulva 473 31 Jonavský Bazilioniai [Bazilioniai] Jaugeliškiai [Jaugeliškiai] Lukšiai [Lukšiai] Markutiškiai [Markutiškiai] Prauliai (2) [Praulia] 473 Markutiškiai 474 228 Veprių Vepriai [Vepriai] Knizlaukai (2) [Knyzlaukis] Pagelėžiai [Pagelėžiai] Sližiai [Sližiai] 474 Vepriai 519 209 Kaišiadorių Palomenės 519 Palomenė 86 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija TABULKA 3. Shodné body východních aukštaitských kupiškénských nářečí (podle údajů Lietuvių kalbos atlaso a Apklauso 1 Antana Salise) Č. bodu 1942–1943 Pořadové č. registrace Farnost Vesnice Č. bodu LKA Lokalita 84 18 Papilio Gudelių Kadarų Kubilių Kuciūnů* Mikalių [Mikaliai] Paškūčių [Paškūčiai] Smaliečių (2) 84 Papilys 85 124 Panemunio Suvainiškio Šarkiūnėlių [Šarkiūnėliai] Ruskiškių* Gačionių [Gačionys] 85 Suvainiškis 116 122 Pandėlio Šėkštininkų [Šiekštininkai] 116 Šiekštininkai 117 122 Pandėlys Vilkelai Suvaizdžiai Stanioniai [Stenionys] Rumpiškėnai Pandėlys Naujikai Lailiūnai Kaliamiestis* Jokūbiškis Gineižiai [Gineišiai]? Buivydžiai [Buivydžiai] 117 Pandėlys 174 92 Kupiškis Akmenytė Drulėnai [Drūlėnai] Slavinciškis Krasnavos ves.* Plundakai Paketurai Laičiai Kupiškis město (2) Kuosėnai Vizgiūnai [Visgiūnai] Valiukiškis ves.* Svydeniai [Svideniai] 174 Kupiškis Straipsniai / Articles 87 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Číslo bodu, 1942–1943 Registrační pořadové číslo Okres Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita 175 92 Kupiškis Laičiai Jutkonys [Jutkonys] Kunigiškis Suvainiai [Suvainiai] 175 Jutkonys 176 126 Skapiškis Tatkonių [Tatkonys] Jaučiupie vio [Jaučiapievis] Laibiškių [Laibiškiai] 176 Skapiškis 207 120 103 Kamajų Šimonių Gučiūnų? Butenų [Butėnai] Juodpenų Punkiškių [Pun kiškiai]? 207 Juodpenai 238 103 Šimonių Butenų [Butėnai] Juodžiūnų Nociūnų 238 Šimonys TABULKA 4. Shodné body jižních aukštaitských dialektů (podle údajů Lietuvių kalbos atlaso a Apklauso 1 Antana Salise) Číslo bodu 1942–1943 Pořadové číslo registrace Obec Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita 538 213 Žaslių Ilgakiemio [Ilgakiemis] Kurmiškių [Kurmiškės] Antakalnio [Antakalnis] Dubių [Dubės] Stabintiškių [Stabintiškės] Žaslių vnk. [Žasliai] 538 Žasliai 539 213 Žaslių Paparčių 539 Paparčiai 594 211 Semeliškių Dzenkūniškių [Dzenkūniškės] Semeliškių [Semeliškės] 594 Semeliškės 613 208 Aukštadvario Jurgioniai [Jurgionys] Alešiškiai [Alešiškės] 613 Aukštadvar ys 631 210 Onuškio Gruožinkų [Gruožninkai] 631 Onuškis 642 10 Simno Babrauninkai (2) [Babrauninkai] Gluosnykai [Gluosninkai] Kalesnykai [Kalesninkai] Krekštenai [Krekštenai] 642 Simnas 88 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija Číslo bodu 1942–1943 Pořadové číslo registrace Okres Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita Krokininkai [Krokininkai?] Metelica [Metelytė?] Atesninkai [Atesninkai?] Ponkiškiai [Ponkiškiai] Simnas Kolonistai [Kolonistai] Skituriai [Skituriai] 644 1 Okres Alytus město Alytus [Alytus] Alytus I, kolonie* Kaniūkai [Kaniūkai?] Likiškėliai [Likiškėliai] Miklusėnai [Miklusėnai] 644 Alytus 645 2 Okres Alovė Būda [Būda] Ilgai [Ilgai] Meškučiai (2) [Meškučiai] Užupiai [Užupiai] 645 Alovė 646 5 Okres Daugai Užukalniai [Užukalniai] Daugai (2) [Daugai] kolonie Daugai* Junčionys [Junčionys] Karliškės [Karliškės] Sokonys [Sokonys] 646 Daugai 655 131 Rudaminos Lopiškių (3) [Lomiškiai] Gumbelių [Gumbeliai] D. Kirsnos [D. Kirsna] 655 Rudamina 657 10 Simno Babrauninkų (2) [Babrauninkai] Metelicos [Metelytė?] Ponkiškių [Ponkiškiai] Metelių [Meteliai] Obelninkų [Obelninkai] 657 Meteliai 9 Seirijų 672 128 132 Lazdijų Šventežerio Puodžių [Puodžiai] Mikyčių (2) [Mikyčiai] Marčiukaviznos [Marčiukonys] 672 Šventežeris 674 8 9 Miroslavo Seirijų Zaramčiškės*? Cibulų [Cibūliai] Gervėnų (2) [Gervėnai] Žagarių [Žagariai] 674 Seirijai 677 12 Varenos Kazimieravo [Kazimieravas] Perlojos (2) [Perloja] 677 Perloja Straipsniai / Articles 89 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Číslo bodu 1942–1943 Pořadové registrační číslo Správní obvod Vesnice Číslo bodu LKA Lokalita 679 12 Varėnos Vydenių [Vydeniai] 679 Vydeniai 684 133 Veisiejų Galstų [Galstai] Bertašiūnų (2) [Bertašiūnai] Petroškų [Petroškai] Paveisėjų [Paveisėjai] Smarliūnų [Smarliūnai] Šadžiūnų [Šadžiūnai] 684 Veisiejai 685 129 Leipalingio Jovaišių (2) [Jovaišiai] 685 Jovaišiai 686 133 129 Veisiejų, Leipalingio Bertašiūnų (2) [Bertašiūnai] Dulgininkų [Dulgininkai] Leipalingio mst. (2) [Leipalingis] Sankonių [Senkonys?] Veršių (3) [Veršiai] 686 Leipalingis 687 7 Merkinės Liškiavos (2) [Liškiava] Panaros [Panara] Pilialkalnio [Pilialkalnis] Voveru* 687 Liškiava 688 7 Merkinės Česukų [Česukai] Kampų [Kampai] Kasčiūnų [Kasčiūnai] Merkinės mst. (2) [Merkinė] Milioniškių [Milioniškė?] Subartonių [Subartonys] 688 Merkinė 690 12 Varėnos Kanevos [Kaniava] 690 Kaniava 692 133 Veisiejų Sapiegiškių [Sapiegiškiai] 692 Sapiegiškiai 693 67 Kapčiamiesčio Žmirklų [Žmirklės] 693 Kapčiamestis 697 24 Marcinkonių Marcinkonys 697 Marcinkonys 701 129 Leipalingio Dulgininkai [Dulgininkai] Gerdašiai [Gerdašiai] Krivonys [Krivonys] Lipliūnai [Lipliūnai] Mizarai [Mizarai] 701 Lipliūnai 703 24 Marcinkonių Šklerių [Škleriai] 703 Škleriai VII 69 Nočios Jasauskų VII Nočia XIII 134 130 135 136 Krasnapolio Punsko Krasnavo Seivų Klevų Gilaišių Vidugirių Punsko XIII Punskas 90 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija Síť litevských dialektů: prameny a optimalizace S H R N U T Í Nějakou dobu se mělo za to, že síť obydlených sídel litevských dialektů vznikla při zahájení sběru materiálu pro Atlas litevského jazyka. Stále však přibývá argumentů, které naznačují, že upevnění geolingvistiky v Litvě je třeba spojovat především se jménem lingvisty Antanase Salise, což znamená, že je třeba je datovat do 30. let 20. století, kdy se z podnětu Salise a jeho kolegů připravoval intenzivní sběr nářečního materiálu. V té době uspořádalo ministerstvo školství bezplatný kurz pro badatele v oblasti dialektů; vyšla monografie Jurgise Gerulise a Christiana Stanga „Lietuvių žvejų tarmė Prūsuose“ (Nářečí litevských rybářů v Prusku; 1933), která měla být vzorem popisné dialektologie; vznikl první dotazník Apklausas 1, podle nějž se lexikální údaje shromažďovaly téměř ze všech litevských lokalit. Je tedy docela možné, že tehdy vznikl návrh základní mapy slovní geografie, protože údaje byly sbírány systematicky. Článek předkládá argumenty dokazující, že autoři Atlasu litevského jazyka (1977–1991) navázali na práci Salise a jeho kolegů: s určitými změnami použili stejnou síť obydlených sídel. Síť bodů Atlasu zůstala nezměněna i po ustálení současné klasifikace litevských dialektů, čímž zůstala otevřena možnost dalšího sledování a zkoumání vývoje litevských dialektů. Přijato 15. listopadu 2012. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-2055 Vilnius, Lietuva danguole.mikulėnienė@lki.lt Straipsniai / Articles 91