NORBERT OSTROWSKI

Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani

Oblasti vědeckého výzkumu: historická gramatika baltských jazyků, srovnávací historická lingvistika, historická typologie.

POZNÁŇSKÉ OBDOBÍ V ŽIVOTĚ JANA OTRĘBSKÉHO

Článek se skládá ze dvou částí. První je biografická a pojednává o životě Jana Otrębského v Poznani po druhé světové válce; ve druhé jsou stručně představeny vybrané nejvýznamnější práce J. Otrębského, které vznikly v poznaňském období. První část vychází z díla Magdaleny Gawrońské-Garstky Jan Szczepan Otrębski. Życie i dzieło (1889–1971) (2014).

1. Život Jana Otrębského v Poznani

Kaip teigia M. Gawrońska-Garस्टka (2014: 90–91), prof. J. Otrębskis atvažiavo į Poznanę 1945 m. rudenį. Tuo laiku į Poznanės universitetą atvyko aštuoni profesoriai iš buvusio Stepono Batoro Universiteto Vilniuje, tarp jų J. Otrębskis ir žymus istorikas Henrykas Łowmiańskis¹. Pradžia buvo sunki. Tik kardinolo, o paskui Lenkijos primo Augusto Hlondo dėka J. Otrębskis gavo nedidelį kambarį Poznanės universiteto viešbutyje Matejkos gatvėje 37. Viešbutyje, o iš tikrųjų bendrabutyje, viena virtuve naudojosi 24 šeimos. J. Otrębskio kambarėlyje tilpo dvi lovos ir staliukas, nebuvo atskiros vonios. Kaip rašė pats J. Otrębskis „od 2 miesięcy nie myłem się ani razu jak należy“ („per du mėnesius nė karto nenusiprausiau kaip reikiant“) (Gawrońska-Garstka 2014: 93). J. Otrębskis parsivežė su savimi beveik 10 tūkst. knygų, kurias laikė neišpakuotas koridoriuje, ir daug jų buvo tiesiog išvogtos. Tik 1947 m. J. Otrębskis su savo pirmąja žmona Aniela persikėlė į nedidelį dviejų kambarių butą Rogalińskio gatvėje 8/2 Poznanėje, kur jis gyveno beveik iki mirties. Beje, dėl to buto buvo bylinėjamasi teisme kelerius metus. Pradžioje net buvo pralaimėjęs bylą ir jam grėsė eksmisija. Kaip teigia M. Gawrońska-Garstka (2014: 94), ant J. Otrębskio buvo užsiundyta milicija, ir net buvę išnešti jo baldai, tačiau butą išsaugoti vis dėlto pavyko.

¹ Autor tak monumentálních děl, jako jsou Studia nad początkami społeczeństwa i państwa litewskiego (1931–1932), Początki Polski, sv. I–VI (1963–1985), Religia Słowian i jej upadek (w. VI–XII) (1979), Prusy – Litwa – Krzyżacy (1989) a dalších.

Įžvalgos / Insights

245

NORBERT OSTROWSKI

O životních podmínkách J. Otrębského stojí za to hovořit, protože ho trápily a zdá se, že byly jedním z důvodů, proč později hodnotil Poznaň tak kriticky.

J. Otrębski začal působit na slavistické katedře Poznaňské univerzity; její bývalý vedoucí, prof. Henryk Ułaszyn, se po válce do Poznaně již nevrátil. Zachoval se velmi zajímavý dopis děkana Fakulty humanitních věd Poznaňské univerzity (tehdy ještě Poznaňské univerzity, nikoli Univerzity Adama Mickiewicze), adresovaný rektorovi Vilniuské univerzity. Děkan v dopise píše, že J. Otrębski nebude moci v nejbližší době vyučovat ve Vilniusu, protože „prace związane z tworzeniem nowej placówki naukowej zatrzymają go niewątpliwie na miejscu“ („práce spojené se zakládáním nového vědeckého pracoviště ho nepochybně zdrží zde“) (Gawrońska-Garstka 2014: 95). To znamená, že vedení Vilniuské univerzity očekávalo, že se J. Otrębski vrátí. Nestalo se tak. V roce 1947 byla na Poznaňské univerzitě zřízena Katedra Filologii Bałtyckiej (katedra baltské filologie), jejíž sídlo se nacházelo v budově Collegium Philosophicum na ulici Matejki 48/49. Na katedře působili:

• Czesław Kudzinowski, student J. Otrębského již z dob Vilniuské univerzity Štěpána Báthoryho²,

• Zenon Sobierajski (1947–1948), poznaňský slavista a polonista,

• Nina Borowska (01-01-1953–13-08-1953 – až do své smrti v roce 1953)³,

• Michał Hasiuk (od roku 1955).

Katedra baltské filologie byla vědeckým pracovištěm, neměla vlastní studenty a její pracovníci přednášeli studentům jiných filologických oborů. Jedinou studentkou, která na katedře získala magisterský titul, byla N. Borowska. J. Otrębski na katedře působil až do odchodu do důchodu 30. října 1960. Po J. Otrębském se vedoucím stal Czesław Kudzinowski a katedra existovala až do roku 1969, kdy byla sloučena s katedrou obecné lingvistiky a později s ústavem (dnešní Instytut Językoznawstwa).

Jak již bylo zmíněno, katedra baltské filologie neměla vlastní studenty a její pracovníci přednášeli studentům jiných filologických oborů. Z údajů, které shromáždila M. Gawrońska-Garstka (2014: 98–103), se dozvídáme, že v akademickém roce 1945–1946 J. Otrębski vyučoval „Język staropruski“ („staropruštinu“), „Czytanie dawniejszych tekstów litewskich“ („četbu starších litevských textů“), „Czytanie tekstów sanskryckich“ („četbu sanskrtských textů“) a „Wykład z języka cerkiewnosłowiańskiego“ („přednášku o církevní slovanštině“). Je třeba si všimnout, jak často se opakuje slovo „czytanie“ („četba“). J. Otrębski dával přednost analýze textu,

² Významný litevistik (mimo jiné autor rejstříku k Daukšově Postilė) a odborník na finštinu (autor dvousvazkového finsko-polského slovníku).

³ Autorka dodnes aktuální práce „Wpływy słowiańskie na litewską terminologię kościelną na podstawie Dictionarium Szyrwida“ (Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 2, 1957).

246

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Poznanės laikotarpis Jano Otrębskio gyvenime

Text byl tedy východiskem. Přednášky věnované sanskrtu a analýze jeho textů J. Otrębski přednášel i v následujících letech. Jako odborník na klasické jazyky přednášel v akademickém roce 1950–1951 „Interpretacja języka archaicznych tekstów łacińskich“ („Interpretaci jazyka archaických latinských textů“). Největší pozornost však věnoval baltským jazykům; přednášel mimo jiné „Gramatyka języka litewskiego“ („Gramatiku litevského jazyka“), „Czytanie tekstów łotewskich“ („Četbu lotyšských textů“), lingvistickou analýzu Daukšovy Postilės, o historické flexi baltských jazyků aj. (viz Gawrońska-Garstka 2014: 98–103). J. Otrębski se zajímal také o albánštinu. Byl vedoucím disertační práce albánisty Wacława Cimochowského. V roce 1956 J. Otrębski navrhl, aby na Adama Mickiewiczově univerzitě (po Stalinově smrti změnila Poznaňská univerzita svůj název⁴) vznikla Katedra Ugrofinistyki (Katedra ugrofinistiky). J. Otrębski svůj návrh zdůvodnil takto:

„Utworzenie takiej katedry nie nastręczałoby poważniejszych trudności, ponieważ nasz ośrodek posiada specjalistę z tego zakresu doc. Kudzinowskiego oraz bibliotekę“ („Zřízení takové katedry by nepřinášelo vážnější obtíže, protože naše pracoviště má odborníka v tomto oboru, docenta Kudzinowského, a také knihovnu“) (Gawrońska-Garstka 2014: 110).

Nyní několik slov o vztahu J. Otrębského k Poznani. Poznaň J. Otrębski neměl rád – zvlášť zřetelně se to projevilo na konci jeho života. Svou averzí nakazil i svou druhou manželku Elenu Samaniūtė, s níž se oženil v roce 1955. Paní Urszula Bielanowska, domovnice domu v Rogalińské ulici, kde Otrębští bydleli, ji charakterizuje takto: „Druga żona nienawidziła Poznaniaków, ktoś jej wmówił, że to są Niemcy“ („Druhá manželka nenáviděla Poznaňany, někdo jí namluvil, že jsou to Němci“) (Gawrońska-Garstka 2014: 128). Paní U. Bielanowska možná přeháněla, ale Otrębští se chtěli vrátit do Vilniusu. M. Gawrońska-Garstka ve své knize (2014: 126) cituje úryvek z dopisu, který J. Otrębski poslal 27. října 1970 polskému ministrovi školství:

„Pracuji postaru, bez odpočinku, hlavně připravuji k vydání věci načrtnuté už dávno. [...] V poslední době u nás došlo k důležitým událostem. Vilniuská univerzita mi (písemně i ústně) navrhla, abychom se s manželkou vrátili do Vilniusu, a slíbila nám odpovídající byt, životní a pracovní podmínky. Chtěl bych ještě před smrtí připravit k vydání rozsáhlé lituanistické práce, na nichž jsem již značně pokročil. K tomu nezbytně potřebuji materiály z Ústavu litevského jazyka ve Vilniusu. V poznaňském bytě kvůli jeho stísněnosti již 25 let

⁴ Jak mi řekl prof. M. Hasiukas, senát Poznaňské univerzity tak rozhodl, když do Poznaně dorazila zpráva, že na ministerstvu školství ve Varšavě vznikl nápad pojmenovat Poznaňskou univerzitu po Stalinovi.

Įžvalgos / Insights

247

NORBERT OSTROWSKI

nemám místo, kam bych knihy náležitě uspořádal, a nemohu využívat svou knihovnu jako celek. A konečně zdravotní stav manželky: od příjezdu do Poznaně trpí revmatickými potížemi. Proto jsem vilniuskou nabídku přijal a podnikl příslušné kroky. Od května leží naše cestovní pasy na milici. Protože v souvislosti s převozem knihovny a filatelistických sbírek⁵ vznikly potíže, které přesahovaly naše síly, a já jsem navíc v poslední době onemocněl, změnili jsme rozhodnutí a zůstáváme v zemi“ („Dirbu kaip visada, be poilsio, pirmiausia ruošiu spaudai jau seniai apmestus dalykus. [...] Paskutiniu laiku nutiko svarbių įvykių. Vilniaus universitetas pasiūlė man (raštu ir žodžiu), kad su žmona grįžtume į Vilnių, žadėdamas tinkamą butą, gyvenimo ir darbo sąlygas. Norėčiau dar prieš mirtį parengti spaudai labai pažengusius lituanistinius darbus. Tam tikslui man reikalinga medžiaga, esanti Lietuvių kalbos institute. Savo bute Poznanėje, dėl jo ankštumo, 25 metus neturiu vietos tinkamai sudėlioti savo knygų ir negaliu kaip reikiant naudotis savo biblioteka. Pagaliau žmonos sveikatos būklė: nuo atvykimo į Poznanę ji serga reumatu. Todėl priėmiau šį pasiūlymą ir ėmiausi atitinkamų priemonių. Nuo gegužės mėnesio mūsų pasai yra milicijoje. Kadangi dėl bibliotekos ir filatelijos rinkinių pergabenimo kilo problemų, kurių negalime įveikti savo jėgomis, o aš neseniai susirgau, pakeitėme savo sprendimą ir liekame šioje šalyje“) (Gawrońska-Garstka 2014: 126).

To psal člověk, který byl bezpochyby plný hořkosti. Cítil se nedoceněný? Byl jedním z největších polských jazykovědců, známým i za hranicemi Polska. Byl zván na kongresy do Osla, Neapole, Hamburku, Berlína, Prahy a Brna. Na Vídeňské univerzitě přednášel dějiny slovanských a baltských jazyků. Nabízí se tedy otázka: odkud se tato hořkost vzala? Způsobily tak hluboké zklamání J. Otrębského z Poznaně pouze životní podmínky, potíže s bytem a jeho stísněnost? Pravděpodobně ne. Předválečná a poválečná léta byla obdobím triumfu strukturalismu; tehdy zazářila například hvězda Jerzyho Kuryłowicze. J. Otrębski byl jazykovědcem starší generace, spíše mladogramatikem, a uvědomování si plynoucího času a nových lingvistických směrů, s nimiž jeho mladogramatické názory nebyly v souladu, mohlo být jednou z příčin jeho hořkosti. Averze J. Otrębského vůči Poznani se natolik prohloubila, že ve své závěti ze 4. prosince 1968 dokonce napsal:

„Pragnieniem moim jest być pogrzebanym w Wilnie lub w okolicach Wilna. Poznań był dla mnie miejscem udręki, nie chcę więc spoczywać na wieki w Poznaniu“ („Přeji si být pohřben ve Vilniusu nebo v jeho okolí. Poznaň pro mě byla místem utrpení, a proto nechci navěky odpočívat v Poznani“) (Gawrońska-Garstka 2014: 127).

⁵ Otrębski byl rakouský filatelista.

248

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Poznanės laikotarpis Jano Otrębskio gyvenime

J. Otrębski byl pohřben nikoli v Poznani, nýbrž v Puszczykowě, malebném městečku nedaleko Poznaně, kam se na sklonku života přestěhoval. Svůj předválečný dům v Pavilnyji (Kolonia Wileńska, ul. Kryniczna 5) chtěl J. Otrębski darovat, jak napsal v uvedené závěti:

„„do vlastnictví nejvyšší vědecké instituce ve Vilniusu, tedy Litevské akademii věd, která by v něm zřídila nějaké vědecké pracoviště [...]“ („hlavní vědecké instituci ve Vilniusu, tedy Litevské akademii věd, aby tam bylo zřízeno vhodné vědecké oddělení [...]“).

2. Vědecká činnost Jana Otrębského v Poznani

J. Otrębski napsal téměř 350 prací z indoevropeistiky, staroindické filologie, klasické filologie, slavistiky, polské a samozřejmě baltské filologie, zejména litevské filologie. Opravdový titán práce. Chtěl bych zde upozornit na dvě podle mého názoru nejdůležitější díla J. Otrębského, která vznikla v jeho poznaňském období. Prvním je Lingua Posnaniensis, časopis, který J. Otrębski založil a jehož prvních devět čísel redigoval. První svazek vyšel v roce 1949. Stačí uvést autory, kteří zaslali příspěvky do prvního svazku: Holger Pedersen, Christian Stang, Jānis Endzelīns, Eino Nieminen, Václav Machek, z polských autorů Zdzisław Stieber, Wacław Cimochowski a Tadeusz Milewski, který se již tehdy začal zajímat o typologii a jazyky amerických indiánů. Sám J. Otrębski v prvním svazku recenzoval Spechtovu knihu Der Ursprung der idg. Deklination, Benvenistovu Origines de la formation des noms en indo-européen a Rozwadowského Studia nad nazwami wód słowiańskich.

Ve druhém svazku publikovali své články H. Pedersen, J. Otrębski (napsal článek „La formation des noms de lieux en Lithuanien“), Ernst Fraenkel, V. Georgiev, V. Machek a T. Milewski. Články v časopise se věnovaly prakticky všem indoevropským jazykům a překračovaly hranice indoevropeistiky. Ve druhém svazku vyšel článek T. Milewského „La structure de la phrase dans les langues indigènes de l’Amérique du Nord“. Ve třetím svazku se objevily články J. Otrębského, V. Machka, J. Endzelyna, E. Fraenkela a E. Nieminena. Ve čtvrtém svazku psal H. Pedersen o chetitštině, v pátém svazku Johannes Friedrich, významný německý orientalista, o luvijštině. V témže pátém svazku publikoval Jonas Balčikonis článek o původu slovesa veizdėti. Je to nejlepší etymologie tohoto slovesa, kterou znám; zdá se však, že na ni současní etymologové zcela zapomněli. Také v pátém svazku psal van Windekens o Pelasgech a J. Otrębski o onomastice staré pruštiny. T. Milewski srovnával fonologické systémy kavkazských jazyků a jazyků severoamerických indiánů. Kromě J. Balčikonise zasílali své články i další Litevci. V sedmém svazku se objevily

Įžvalgos / Insights

249

NORBERT OSTROWSKI

práce litevských emigrantů: Leonarda Dambrūna o vidu v litevštině a Prana Skardžuse o litevském duoklė a běloruském djaklo. Lze směle říci, že v Polsku nebyl a nejspíš ani není žádný jiný časopis takové úrovně, časopis světové špičky, ačkoli samotná Lingua Posnaniensis vychází dodnes.

A konečně opus magnum, životní dílo J. Otrębského, třídílná Gramatyka języka litewskiego. Z textu gramatiky se lze dozvědět, že J. Otrębski plánoval napsat ještě čtvrtý svazek věnovaný litevské syntaxi. J. Otrębski o tom napsal v předmluvě k prvnímu svazku (s. XI):

„Čtvrtý svazek bude obsahovat nauku o větě. Tato část vyžaduje zvláštní úsilí. Jde především o představení syntaxe současného spisovného jazyka. Tento jazyk však vykazuje právě v oblasti syntaxe mnoho nejistých podrobností, které nebyly definitivně vyřešeny. Autor této Litevské mluvnice tedy stojí před úkolem ukazovat, a někdy dokonce stanovovat normu v oblasti syntaxe – úkolem nežádoucím a nevděčným. Za druhé připadl autorovi litevské syntaxe úkol představit ve čtvrtém svazku vývoj litevské syntaxe v průběhu dějin“ („Čtvrtý svazek obsáhne syntaxi. Tato část vyžaduje zvláštní úsilí. Především je třeba představit syntaxi současné litevštiny. Tento jazyk má však zejména v oblasti syntaxe mnoho nejasných, dosud zcela neobjasněných podrobností. Autor této Litevské mluvnice musí nejen ukázat, ale také v oblasti syntaxe stanovit normy – úkol nežádoucí a nevděčný. Za druhé musí autor litevské syntaxe ve čtvrtém svazku představit vývoj litevské syntaxe od samého počátku“).

Otrębského mluvnice tedy měla spojovat diachronii a synchronii a skutečně taková je. Profesor M. Hasiukas pečlivě prohlédl a prolistoval knihy a dokumenty J. Otrębského uložené v knihovně Vilniuské univerzity, ale nic nenašel. Profesor J. Otrębski své plány nestihl uskutečnit. Neskrývá se snad někde v knihovně Vilniuské univerzity alespoň materiál nebo plán ke čtvrtému svazku „Litevské mluvnice“?

Napsat mluvnici J. Otrębskému navrhlo varšavské Państwowe Wydawnictwo Naukowe, ale spiritus movens byl významný slavista Tadeusz Lehr-Spławiński. Nejprve vyšel třetí svazek Nauka o formach (1956), poté první Wiadomości wstępne. Nauka o głoskach (1958) a teprve nakonec druhý Nauka o budowie wyrazów (1965). J. Otrębski pracoval nejdéle na druhém svazku. Byl odpovědí na Žodžių darybą Prana Skardžuse. Tyto dvě knihy jsou dodnes vzorem pro každého, kdo se chce zabývat historickou slovotvorbou litevštiny.

Mluvnice J. Otrębského je dílo, které v té době nemělo sobě rovné. Stačí upozornit na to, že první svazek akademické mluvnice litevštiny byl vytištěn až v roce 1965, kdy poslední svazek J. Otrębského byl

250

Acta Linguistica Lithuanica LXXII

Poznanės laikotarpis Jano Otrębskio gyvenime

Již ve vydavatelství. Gramatika J. Otrębského dodnes budí velký obdiv. Sám zkoumám dějiny litevského jazyka a gramatika J. Otrębského je skutečným dolem materiálu pro mou práci. Něco v ní samozřejmě může působit zastarale a taková také je, ale přesto jde o působivé dílo. Působivé byly vzdělání a erudice jejího autora. Napsal ji přitom člověk, který sám nemohl využívat kartotéku slovníku litevského jazyka. Doufám, že přijde doba, kdy bude gramatika J. Otrębského vydána znovu, tentokrát však jako kritické vydání s komentáři, jak se to dělá u jiných starých textů. Například v roce 2009 vyšel v Oxfordu anglický překlad knihy Jakuba Wackernagela Vorlesungen über Syntax. Právě proto, že jde o kritické vydání, kniha získala novou hodnotu. Lze jen doufat, že se něco podobného jednou stane i s gramatikou J. Otrębského.

L I T E R A T U R A

Gawrońska-Garστάka Magdalena 2015: Jan Szczepan Otrębski. Życie i dzieło (1889–1971). Poznań: Wydawnictwo Rys.

Přijato 18. května 2015.

N O R B E R T O S T R O W S K I

Instytut Językoznawstwa, Zakład Bałtologii

Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu

al. Niepodległości 4, PL-61-874, Poznań

[email protected]

Įžvalgos / Insights

251