Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

Anželika Smetonienė

Preparing document pages…

4 short passages of this localized version are shown in the original language because they could not be localized reliably.

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Institut litevského jazyka

Směr vědeckého výzkumu: tvoření slov.

SLOVANSKÁ SLOVESA A HYBRIDY SE SLOVANSKÝM KOŘENEM

Slovanská přejatá slovesa a hybridy se slovanským kořenem

ANOTACE

Slovesa ze slovanských jazyků se v litevštině integrují podle určitých pravidel, avšak v textech Velkoknížectví litevského ze 16.–17. století se vyskytují slovesa slovanského původu s nepravidelnými příponami (pro přejatá slova netypickými nebo neodpovídajícími příponám zdrojových sloves ve slovanských jazycích). V textech jsou doložena také přejatá slova se stejným kořenem a pravidelnými příponami. Některá slovesa slovanského původu s nepravidelnými příponami nemají slovotvorný vztah k přejatému základovému slovu stejného kořene, jiná jej mají (např.: farbuoti, -uoja, -avo „barvit“ ChNT 404: farba „barvivo, barva“ SD¹ 31 < le. farba „barva, barvivo“; ruthénské фарба „barvivo“; srov. farbavoti, -avoja, -avojo „barvit“ DP 383, ChNT 25 < le. farbować „barvit, dodat barvu, natírat“; ruthénské фарбовати „barvit“). Článek pojednává o slovesech se slovanským kořenem z obou skupin a zdůrazňuje problematičnost jejich slovotvorby.

KLÍČOVÁ SLOVA: sloveso, slavismus, hybrid, přejaté slovo, přípona.

ANNOTACE

Slovanská přejatá slovesa se obvykle začleňují do litevštiny podle určitých pravidel. Některá slovanskokořenná přejatá slova v textech z 16^th–17^th. století z Litevského velkoknížectví však obsahují přípony, které nemají ve slovanských jazycích obdoby, nebo slovanské přípony nejsou začleněny podle obvyklého modelu. Ve stejných textech jsou zaznamenána také slova se společným kořenem a pravidelnými příponami. Část sloves se slovanským kořenem nemá v litevštině základové přejaté slovo; další část nepravidelných sloves se slovanským kořenem lze vysvětlit slovotvornými procesy v litevštině (například farbuoti, -uoja, -avo „malovat“ ChNT 404: farba „barva, nátěr“ SD¹ 31 < polsky farba „barva, nátěr“; rusínsky фарба „barva“; srov. farbavoti, -avoja, -avojo „malovat“ DP 383, ChNT 25 < polsky farbować „malovat, barvit, natírat“

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

barvou“; rusínsky фарбовати „malovat“). Článek představuje obě skupiny těchto sloves se slovanským kořenem a problém jejich tvoření.

KLÍČOVÁ SLOVA: sloveso, slavismus, hybrid, přejaté slovo, přípona.

ÚVOD

Přejatými slovy v litevštině, a zejména slavismy, se lidé zabývají již dlouho. Za počátky tohoto výzkumu lze považovat práci Alexandra Brücknera Die slavischen Fremdwörter im Litauischen (1877) a pozdější rozsáhlé dílo Pranase Skardžiuse Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen (1931¹). O slavismech v litevštině obsáhle psal Kazimieras Būga (Būga I–III). Jeho práce přinášejí řadu argumentů, které dříve chyběly a vysvětlují, proč se přejatému slovu připisuje ten či onen původ; tyto argumenty jsou obvykle fonetické povahy. Přejatá slova v litevštině zkoumali také Zigmas Zinkevičius (Zinkevičius 1968, 1974, 1988, 1997, 2002), Jonas Palionis (Palionis 1967), Jurgis Lebedys (Lebedys 1977), Vincas Urbutis (Urbutis 1992, 1993) a další badatelé (Otrębski 1965; Kardelis 2003; Siaurukienė 1987; Dini 1987, 1989, 1993; Adomavičiūtė 1978, 1982, 1984; Widłak 2012; Kregždys 2012, 2013, 2014). Ve většině uvedených studií převažují přejatá jména. K novějším, nepříliš početným studiím věnovaným přejatým slovesům patří články Jurgise Pakerise (Pakerys 2013) a Kirilla Kozhanova (Kozhanov 2014).

V kontextu uvedené literatury lze konstatovat, že přejatá slovesa byla zkoumána mnohem méně, ačkoli problém takových slavismů je zřejmý – hranice mezi přejatými slovy a litevskými deriváty odvozenými z přejatých jmen není jasná. Přejatými slovy se obvykle označují slova, která se do jazyka dostala z jiných jazyků v průběhu různých kontaktů (ekonomických, kulturních, politických atd.) (Jakaitienė 2009: 227), nebo jazykové prvky pocházející z jiných jazyků či nářečí (LKE 2008: 501). Podle původu se přejatá slova dělí na slova převzatá ze sousedních jazyků a slova převzatá ze vzdálenějších jazyků prostřednictvím jazyků zprostředkujících, tj. internacionalismy. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami slov spočívá ve zdroji: u internacionalismů je důležitý prvotní zdroj, z něhož se slovo začalo šířit do různých jazyků.

Přejatá slova se od domácích obvykle rozlišují snadno. Potíže mohou nastat při rozboru velmi starých přejímek. Igor Koškin při výzkumu slavismů v lotyštině upozornil hned na několik problémů spojených s přejatými slovy: jejich chronologii a obtížnost určení, zda je sloveso domácí, nebo přejaté (Кошкин

¹ Srov. Skardžius 1998.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

2014: 2). V litevské jazykovědě se tento problém nezdůrazňuje, avšak v textech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století se vyskytují slovesa, která někteří badatelé považovali za výpůjčky, zatímco jiní nikoli. Jako příklad lze uvést godóti, -ója (-o), -ójo, gõdoti, -oja, -ojo KN SE 249, SD¹ 231, SD³ 373 „myslet, domnívat se, chtít si něco zapamatovat“; 2. „přemýšlet, uvažovat“; 3. „soucítit, litovat, slitovat se“; 4. „starat se“; 5. „vážit si“; 6. „dopravovat, táhnout“. Wojciech Smoczyński napsal, že se dříve mělo za to, že sloveso godóti, -ója (-o), -ójo, gõdoti, -oja, -ojo je výpůjčka (Smoczyński 2008: 75). LKŽe neuvádí, zda je toto sloveso výpůjčkou; uvádí se pouze jeho srovnání s běloruským slovesem. V lotyštině se naproti tomu gādāt za výpůjčku nepovažuje a uvádí se, že jde o slovo stejného původu jako litevské godóti, -ója (-o), -ójo, gõdoti, -oja, -ojo i odpovídající slovanská slovesa (Karulis 1992: 275).

POJETÍ HYBRIDŮ

Slova nacházející se mezi domácími slovy a výpůjčkami jsou hybridy. Evalda Jakaitienė je nazývá „přechodnou variantou výpůjček“ (Jakaitienė 2009: 211). Přesnější by však bylo od výpůjček je odlišit, protože hybridy mají domácí i přejaté morfémy. Právě zde vyvstává problematika přejatých sloves: když litevština přejímá z jiných jazyků samotné sloveso i jeho sourodá jména, může se slovotvorný vztah utvořit na půdě litevštiny a slovo může být hybridem, tj. litevským derivátem z výpůjčky s domácími příponami (např. rubežioti, -ioja, -iojo SD³ 75 „vytyčit hranici“: rubėžius 1. „hranice území, mez“; 2. „pl. určitá vymezená plocha, oblast“; 3. „hranice pozemku, pole, mez“). To je obzvlášť patrné, když se slovesu v recipientním jazyce² přidá přípona, která formálně neodpovídá příponě slovanských sloves. Při přejímání slovanského slovesa a jeho začleňování do litevštiny se obvykle zachovává korespondence přípon: polská a východoslovanská slovesa s příponami -ować, -овати (-овать, -авать, -евать) mají v litevštině přípony -avoti, -avoja, -avojo (litev. arendavoti, -avoja, -avojo DP 294 < pol. arendować nebo rusín. арендовати); litevská slovesa na -yti, -ija, -ijo odpovídají slovanským slovesům s příponami -ić (-ус́), -umu (-ьму) (litev. bõvyti, -ija, -ijo MP 36, KN SE 237, ChNT 327 < pol. bawić nebo rusín. бавити); slovesa na -(i)oti, -(i)oja, -(i)o jo odpovídají slovesům slovanských jazyků na -ać, -amu (-аць, -ать, -ять) (litev. bujóti, -ója, -ójo KN G 168, ChNT 368 < pol. bujać nebo rusín. буяти; star.

² Termíny dárcovský jazyk a recipientní jazyk jsou užity podle knihy J. Wohlgemutha (Wohlgemuth 2009: 51). První termín označuje jazyk, který slovo poskytuje, druhý jazyk, jenž výpůjčku přejímá.

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

rus. būnamu). V textech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století jsou však doloženy výpůjčky se slovanským kořenem, jejichž přípony jsou –(i)uoti, –(i)uoja, –(i)avo a –(i)auti, –(i)auja, –(i)avo, které nemají ve slovanských jazycích obdoby a neodpovídají systému integrace slovanských výpůjček. Slovesa se slovanským kořenem a těmito příponami by neměla být ztotožňována s výpůjčkami, které odpovídají slovesům slovanských jazyků jak kořenem, tak příponami. Kontrast mezi těmito dvěma skupinami sloves je zřejmý, když se ve starých písemnostech vedle pravidelné výpůjčky (například litev. rūgóti DP 225, KN SE 243, ChNT 25, SD¹ 36 ze staré ruštiny рyгamu (СРЯ XXII 232)) zapisuje také nepravidelné sloveso (litev. rūgúoti SD³ 500), které se kořenem ani významem neliší od sloves slovanských jazyků.

Je-li v litevštině, a zvláště v týchž písemnostech, doloženo také možné základové slovo takového nepravidelného slovesa, tj. přejaté jméno, lze nesoulad přípon nejčastěji vysvětlit slovotvorným procesem s afixy. Derivaci na půdě litevštiny obvykle provázejí také charakteristické kategorie. Dobrými příklady takového procesu jsou sėbrinti, –ina, –ino „učinit někým sėbras, společníkem“ SD³ 175, jeho slovotvorně příbuzné slovo sėbrauti, –áuja, –ãvo, sėbrauti, –auja, –avo 1. „stýkat se, přátelit se“; 2. „hospodařit napůl“ DP 416, KN G 85, SD¹ 99 a svodbáuti, –áuja, –ãvo „být na něčí svatbě“ SD³ 71. Poslední sloveso je nejtypičtějším členem kategorie významu účasti: má nejproduktivnější příponu –auti pro deriváty s významem účasti a jeho základovým slovem je abstraktum. Sėbrinti, –ina, –ino je odvozeno od výpůjčky sėbras, –ė, sėbras, –ė, sėbras, –ė DP 293, KN SE 221, SD¹ 26, JE¹ 95 pomocí přípony –inti, která je typická zejména pro faktitivní slovesa. Základovými slovy takových derivátů jsou obvykle názvy živých bytostí (DLKG³: 388). Sėbrauti, –áuja, –ãvo, sėbrauti, –auja, –avo je naproti tomu stativní sloveso, které se od sėbrinti, –ina, –ino liší nejen významem, ale i příponami.

Sėbrinti, –ina, –ino, svodbáuti, –áuja, –ãvo a jiná podobná slovesa by měla být z hlediska slovotvorby považována za hybridy. Definice hybridů v LKE je velmi široká: „jsou to slova, která vedle vlastních morfémů obsahují také neslovotvorné morfémy z jiných jazyků. Hybridy obvykle vznikají kalkováním, úpravou výpůjček nebo slovotvorbou za použití již přejatých morfémů“ (LKE 2008: 207). Stasys Keinys, který se patrně nejpodrobněji zabýval postavením hybridů v systému litevského jazyka, upozornil, že hybrid je především lexikologický termín, „protože je zčásti součástí systému třídění slov podle původu (přechodným článkem mezi výpůjčkami a domácími slovy)“ (Keinys 1984: 117), nelze jej však oddělit od slovotvorby, neboť právě jejím prostřednictvím hybridy vznikají – zásadní podmínkou hybridů je jasné základové slovo (Keinys 1984: 114). Slovesa jako sėbrinti, –ina, –ino, svodbáuti, –áuja, –ãvo a další podobné případy tedy této definici hybridů odpovídají: mají slovanský kořen, domácí příponu a základové slovo. Jejich významy jsou navíc ve srovnání s příslušnými slovanskými slovesy modifikovány s ohledem na význam základových slov a přípon.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Není však jasné, kam zařadit slovesa se slovanským kořenem, která v litevštině nemají základová slova, ale při integraci získala nepravidelné přípony (například výše zmíněné rūgūoti). Joachim Grzega při představení klasického Betzova schématu integrace výpůjček rozděluje výpůjčky do tří skupin podle způsobu integrace: na importaci (importation), částečnou substituci (partial substitution) a substituci (substitution). První skupina – importace – se dále dělí na dvě podskupiny: případy, kdy se výpůjčka nepřizpůsobí morfologickému systému jazyka příjemce (například metro), a případy, kdy se mu přizpůsobí. Do druhé podskupiny patří výpůjčky, do první některá internacionalismy. Substitucí se naproti tomu rozumějí kalky, při nichž se překládají slova po jednotlivých morfémech nebo celé frazeologické jednotky (Grzega 2003: 25). Slova typu Rūgūoti by podle Betzovy klasifikace měla patřit k částečné substituci, k takzvaným smíšeným výpůjčkám (loan blend). Ty se však chápou jinak: jde o spojení domácího a přeloženého slova (například německé Showgeschäft podle angl. show business) nebo složená slova. Sám Grzega je nazývá hybridními kompozity (hybrid composites) (Grzega 2003: 28). V litevské lingvistice se za hybridy považují také takové částečné morfematické překlady, při nichž se část morfémů nahrazuje litevskými morfémy (například antiyriausybinis) (LKE 2008: 207). Je třeba zdůraznit, že polokalky lze považovat za hybridy, nikoli však naopak (Keinys 1984: 115). O slovesa typu rūgūoti lze sotva považovat za polokalky, protože překlad přípon je jako skutečnost velmi sporný. Navíc by byl zcela chaotický. Například sloveso štōrauti, -auja, -avo DP 189 dostalo příponu -auti, ačkoli zdrojové ukrajinské nářeční sloveso старува́ти (ECYM V 398) by odpovídalo příponě -авоти, zatímco treliūoti, -iūoja, -iāvo DP 628 už má příponu -iuoti, přestože možné zdroje (ukr. nář. трелюва́ти (ECYM V 628), pol. nář. trelować (SJP VII 107)) by opět ukazovaly na -авоти.

Výpůjčka substantiva integrovaná do litevštiny se nepovažuje za hybrid, protože koncovka má pouze gramatickou funkci (Keinys 1984: 115). Ve zmíněném slovese rūgūoti -uo- je přípona, -ti plní gramatickou funkci, ale základové slovo zde chybí. Podle Urbutise nejde o derivaci založenou pouze na kořeni. Ačkoli neuvádí příklady sloves, lze chápat, že navrhuje pohlížet na tento jev jako na projev morfologické adaptace, který nevytváří neologismy. Může vést pouze ke vzniku variant téhož slova, kdy se dříve vypůjčené nebo jinak existující slovo přetvoří a afix je pouze morfologickou součástí; vedle sebe přitom mohou fungovat obě varianty (Urbutis 1978: 115). Jak již bylo uvedeno, slavismy typu rūgūoti by se neměly hodnotit stejně jako pravidelné výpůjčky; navíc nejde o polokalky. Vycházíme-li z Urbutisovy myšlenky, lze takové případy hodnotit jako přetvořené výpůjčky (pokud je vedle nich doložena pravidelná výpůjčka), nebo jako přetvoření při samostatné integraci (pokud vedle nich není doložena výpůjčka s pravidelnou příponou). Vzhledem k široké definici hybridů v LKE a k tomu, že se mezi ně řadí také přetvořené výpůjčky, jsou

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

nazývány hybridy. Pro větší přehlednost se slovesa, která nemají ve slovanských jazycích přesné ekvivalenty, dělí podle opozice derivačně nesegmentovatelná / derivačně segmentovatelná na dva typy hybridů – adaptační a derivační. Názvy těchto skupin slov jsou diskutabilní, základ jejich rozlišení je však jasný: pokud přípona slovesa s vypůjčeným kořenem neodpovídá příponám dárcovského jazyka a v jazyce příjemce není doloženo příbuzné sloveso, které by mohlo být potenciálním derivačním základem, považuje se takové sloveso za adaptační hybrid. Pokud je v jazyce příjemce doloženo příbuzné sloveso a lze mezi nimi spatřovat derivační vztah, jde o derivační hybrid.

VZTAH HYBRIDŮ A VÝPŮJČEK

Z textů ve variantách střední a východní staré spisovné litevštiny z 16.–17. století z doby Litevského velkoknížectví³ byla vybrána slovesa se slovanským kořenem, která získala přípony formálně neodpovídající příponám sloves ve slovanských jazycích, a jejich příbuzná slova – pravidelné výpůjčky –, aby se zjistilo, zda je mezi adaptačními hybridy a pravidelnými výpůjčkami patrný významový rozdíl. Všechna shromážděná slovesa lze rozdělit do několika skupin:

• Sloveso slovanského původu má ve srovnání se zdrojem nepravidelnou příponu a nemá derivační vztah k vypůjčeným slovům užívaným v litevštině; ve spisech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století nejsou doloženy příbuzné pravidelné výpůjčky. Celkem bylo nalezeno 7 takových sloves⁴.

³ Medžiaga rinkta iš indeksų (Mikalojaus Daukšos Postilla Catholicka (Kudzinowski 1977); Mikalojaus Daukšos Kathechismas arba mokslas kiekwienam krikszczioniui priwalus (Jakšienė, Palionis 1995); Konstantino Sirvydo Dictionarium trium linguarum (Pakalka 1979, 1997); Konstantino Sirvydo Punktay sakimu (Specht 1929); Samuelio Boguslavo Chilinskio Naujojo Testamento (Kudzinowski 1964); „Knygos Nobažnystės“ leksika (I dalis) (Jakulis 1995)) ir paskelbtų konkordancijų (1605 m. anoniminio katekizmo; Roberto Bellarmino katekizmo; Saliamono Mozerkos Slavočinskio Giesmes tikieimoy katholickam pridarancias; Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Litewskie; Pradžios pamokslo; Jurgio Kasakauskio Rožančius švenčiausios Marijos).

⁴ Išpėlioti, -ioja, -iojo 1. ‘natáhnout křížem; ukřižovat’; 2. ‘bít’ DP 145, MP 153, SD³ 137, SPII 24 < srov. bělor. nář. пяліць (ЭСБМ X 296); ukr. nář. п'ялити (ЭСБМ X 296); rus. nář. пялить (СРНГ XXXIII 213). Štorauti, -auja, -avo 1. ‘mluvit, mudrovat, rozmlouvat, stárnout’; 2. ‘dělat si legraci, žertovat’ DP 189 < ukr. nář. старувати (ЕСУМ V 398); rus. nář. старовать (СРНГ XLI 79). Tùlkavyti, -ija, -ijo ‘tlumočit’ DP 385 < rusínské толковати (ГСБМ XXXIII 384); starorus. толковати (СДрЯ XXIX 404). Huliuoti, -iuoja, -iavo ‘hodovat, hýřit, veselit se’ ChNT 128 < pol. nář. hulać (SGPK II 196; SJP II 31).

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

• Sloveso slovanského původu má ve srovnání se zdrojem nepravidelnou příponu a nemá derivační vztah k vypůjčeným slovům užívaným v litevštině, ale vedle něj existují příbuzné výpůjčky s pravidelnou příponou. Taková slovesa jsou pouze 4 a budou probrána později.

• Sloveso slovanského původu v litevštině má ve srovnání s možným zdrojem nepravidelnou příponu, ale lze je spojovat s odpovídajícím vypůjčeným slovem. Jinými slovy, slovesa této skupiny jsou deriváty – hybridy; bylo jich nalezeno 11⁵. Ve spisech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století nebyla nalezena varianta s příponou pravidelnou vzhledem k odpovídajícímu slovesu ve slovanských jazycích.

• Sloveso slovanského původu v litevštině má ve srovnání s možným zdrojem nepravidelnou příponu a je derivačně spjato s příbuzným litevským

Kastyrauti, -auja, -avo ‘hrát v kostky’ DP 30 < pol. kostyrować (SPol XI 11).

Paliecavōti, -avója, -avójo 1. ‘svěřit, důvěřovat, přidělit, obětovat’; 2. ‘slíbit’ DP 177, KN G 283, ChNT 225, JE⁵ 213, PP 34, KR 17 < rusínské полеяти, полицяти, полыцити (ГСБМ XXVI 136; МДСУМ II 163); pol. polecić (SS VI 343).

Treliūoti, -iúoja, -iãvo ‘táhnout, vléci’ DP 628 < ukr. nář. трељовати, триљовати (ЕСУМ V 628); pol. nář. trelować (SJP VII 107).

⁵ Kalėdōti, -ōja, -ōjo 1. ‘sbírat vánoční dárky’; 2. ‘žebrat’; 3. ‘o Vánocích obcházet a vybírat poplatky (o knězi a kostelních služebnících)’ SD³ 112: kalėdà DP 57, KN G 129, SD¹ 59 < rusínské коледа, коляда (ГСБМ XV 191).

Pāšnykauti, -auja, -avo; pasnykāuti, -ãuja, -ãvo ‘zdržovat se v náboženstvím stanovených dnech určitého jídla (obvykle masa či mléčných výrobků)’ PK 88, DP 20, MP 108, ChNT 12, SD¹ 282, SPII 5: pāšnykas DK 89, DP 109, SD¹ 280, SPII 5 < rusínské посникъ (ГСБМ XXVII 140).

Sėbrauti, -áuja, -ãvo; sėbrauti, -auja, -avo 1. ‘stýkat se, přátelit se’; 2. ‘hospodařit napůl’ DP 416, KN G 85, SD¹ 99: sėbras, -ė, sėbras, -ė, sėbras, -ė DP 293, KN SE 221, SD¹ 26, JE¹ 95 < rusínské сябрь (МДСУМ II 383).

Sėbrinti, -ina, -ino „učinit někoho druhem, společníkem“ SD³ 175: sėbras, -ė, sėbras, -ė, sėbras, -ė DP 293, KN SE 221, SD¹ 26, JE¹ 95 < rusínské сябрь (МДСУМ II 383).

Svodbāuti, -áuja, -ãvo „být na něčí svatbě“ SD¹ 71: svodbà DP 51, MP 67, KN G 223, SD¹ 71, SPI 214, JE¹ 22, BK 23 < bělorusky свадьба, свадьба (ГСБМ XXXI 71).

Heretikuoti, -uoja, -avo „učinit, nazývat kacířem“ KN SE 120: heretikas, -ė, herètikas, -ė, hèretikas, -ė DP 68, SD¹ 50, KN SE 5, KR 56 < pol. heretyk (SPol VIII 328; SP).

Kytráuti, -áuja, -ãvo „mluvit a jednat chytře, úskočně, vychytrale“ SD¹ 13: kytrùs KN M 53, SD¹ 13; kỹtras KN G 57, ChNT 288 < pol. chytry (SPol III 392); stsl. ru. хытрыи, хитрыи (СДЯ III 1430).

Nepakājūoti, -ūoja, -āvo 1. „nedávat pokoj“; 2. „být neklidný, znepokojovat se“ KN SE 57: nepakājūs DP 220, SD¹ 95, KN G 251 < pol. niepokoj (SPol XVII 504); stsl. ru. непокой (СРЯ XI 221).

Razbajāuti, -āuja, -āvo „být loupežníkem, loupit, vraždit“ DP 308: razbājus (LKŽe) < rusínské разбой (ГСБМ XXIX 446); розбой (ГСБМ XXX 168; CCM II 287); pol. rozbój (SS VII 502); rus. разбой (СДЯ III 21); rus. разбой, розбой (СРЯ XXI 140).

Storastáuti, -áuja, -ãvo; stórastauti, -auja, -avo „být starostou, zastávat úřad starosty“ DP 25: stórasta, stōrasta, stò̀rasta, storastà DK 82, DP 6, KN SE 276, ChNT 423, SPII 166, JE¹ 6, BK 15 < rusínské староста (ГСБМ XXXII 342); староста, старостъ, староста (CCM II 381); pol. starosta (SPol VIII 418); rus. староста (СДЯ III 496; СРЯ XXVIII 11).

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

půjčených slov daného jazyka, zpravidla jmen. V textech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století jsou doložena slova se stejným kořenem z této skupiny sloves – výpůjčky, jejichž přípona formálně odpovídá slovesným příponám slovanských jazyků.

DERIVAČNÍ HYBRIDY

Pastarosios grupės veiksmažodžiai įdomūs tuo, kad gali atskleisti, ar smarkiai skiriasi skolinių veiksmažodžių ir iš skolintų žodžių lietuvių kalbos dirvoje išvestų veiksmažodžių reikšmės. XVI–XVII a. LDK tekstuose rasta 12 veiksmažodžių porų. Pirmojoje pozicijoje pateikiamas reguliarusis skolinys, antroje – vedinys iš jau pasiskolinto pamatinio žodžio: afieravóti, –avója, –avójo DK 99, DP 59, SG1 47, KN G 196, ChNT 267, KR 19, SD³ 110, SPI 41, JĒ¹ 19 / afierúoti, –úoja, –ávo KN SE 182; atpróvyti, –ija, –ijo PK 216, DP 18, KN SE 99, ChNT 63 / atprovinėti, –inėja, –inėjo DP 582, KN M 20, ChNT 95, PP 27, KR 3; bursavóti, –avója, –avójo DP 515 / bursyti, –ija, –ijo DP 515; farbavoti, –avoja, –avojo DP 383, ChNT 25 / farbuoti, –uoja, –avo ChNT 404; latravóti, –avója, –avójo SD¹ 74 / latráuti, –áuja, –ávo DP 574; míeryti, –ija, –ijo KN SE 105, SD¹ 10, JĒ¹ 87 / mierúoti, –úoja, –ávo DK 142, SG1 57, KN SE 20, ChNT 16, SD¹ 106, SPI 179, JĒ¹ 87; mūravóti, –avója, –avójo SD³ 434 / mūryti, –ija, –ijo MP 93, SD³ 207; pētnavoti, –avoja, –avojo SD¹ 10 / pētnyti, –ija, –ijo SD¹ 88; priuóbyti, –ija, –ijo DP 397, ChNT 368 / priuobinėti, –inėja, –inėjo DP 35; rubėžyti, –ija, –ijo ChNT 19, SD¹ 111, SPI 79 / rubežioti, –ioja, –iojo SD¹ 75; sūdyti, –ija, –ijo DK 37, PK 51, DP 101, MP 249, SG1 78, KN G 174, ChNT 237, SD¹ 115, SPI 4, PP 11, KR 13, JĒ¹ 51, BK 16 / sūdinti, –ina, –ino ChNT 26; tancavóti, –avója, –avójo SD³ 165 / tancúoti, –úoja, –ávo ChNT 72.

Ve starých písemných památkách neexistují ustálené tendence k zápisu hybridů a pravidelných přejatých slov. Někdy se hybrid i pravidelné přejaté slovo zapisují přibližně stejně, v některých případech je dokonce častější hybrid. Přejatá slova a hybridy také nelze klasifikovat na základě přípon slov obou typů. Například v jednom případě má pravidelné přejaté slovo přípony –avóti, –avója, zatímco hybrid má –áuti, –áuja (jako latravóti a latráuti), v jiném případě má odlišné přípony již hybrid (jako farbavoti a farbuoti). Tuto nestálost přípon hybridů lze vysvětlit pouze slovotvornými kategoriemi samotných derivátů.

Vālninti, –ina, –ino 1. ‘učinit svobodným, osvobodit’; 2. ‘učinit rozpustilým, uvolněnějším, svobodnějším’ PK 69, KN SE 11: vālnas, –à, vālnas, –a, vālnas, –a DP 340, KN SE 207, SD³ 196 < rusínské вольный, вольный (ГСБМ IV 165; МДСУМ I 112); pol. wolny (SS X 292; SP); rus. вольны (СДЯ I1 279; СРЯ III 17).

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

TABULKA 1. Vztah mezi významy hybridů a jejich základových slov

Mezi uvedenými 12 dvojicemi sloves jsou případy, kdy se význam litevského derivátu a přejatého slova nijak neliší: latravóti, -avója, -avójo / latráuti, -áuja, -ávo 1. ‘vést tulácký, opilecký, prostopášný život’; 2. ‘krást, loupit, zabíjet’; rubežyti, -ija, -ijo / rubežioti, -ioja, -iojo ‘vést hranici’; farbavoti, -avoja, -avojo / farbuoti, -uoja, -avo ‘barvit’; tancavóti, -avója, -avójo / tancúoti, -úoja, -ávo ‘tančit’. Latráuti, farbuoti a tancúoti mají přípony, které obecně nejsou pro přejatá slova typické a v slovanských jazycích nemají své formální protějšky – zdrojová slovesa. Případ přípon -(i)oti, -(i)oJa, -(i)oJo u hybridu rubežioti u sloves cizího původu se velmi podobá příponám -yti, -ija, -ijo: tyto přípony mají přejatá slova, jejichž protějšky ve slovanských jazycích jsou slovesa s polskou příponou -ać a východoslovanskou příponou -amu (-ауь, -ать, -ять), a tyto přípony jsou v litevštině velmi produktivní. Interpretace sloves se slovanským kořenem a těmito příponami je navíc ještě složitější. Jsou-li od přejatého jména odvozena slovesa pomocí -yti, -ija, -ijo, jde pouze o faktitiva nebo mutativa (Otrębski 1965: 390). Tvorba pomocí -(i)oti, -(i)oJa, -(i)oJo z přejatých sloves není omezena slovotvornými kategoriemi a odlišit přejaté slovo od hybridu, pokud mají slovanské jazyky přesné slovesné protějšky a litevština potenciální základové slovo, je poměrně obtížné. Zde uvedené sloveso rubežioti se přesto řadí mezi hybridy, neboť ve slovanských jazycích jednoduše nemá formální protějšek.

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

Všechny uvedené hybridy, latráuti, farbuoti, tancúoti a rubežioti, jsou slovotvorně spojeny s přejatými podstatnými jmény, která jsou rovněž doložena v textech Litevského velkoknížectví ze 16.–17. století: lãtras DK 176, DP 425, SD¹ 74, SP¹ 27, JE¹ 84, KN SE 60; farba SD¹ 31; tãncius DP 71, SD³ 165; rubẽžius SG² 40, SD¹ 60, JE¹ 106, KN G 38. Vztah mezi významy těchto podstatných jmen a jejich derivátů znázorňuje tabulka 1.

Žádná z přípon uvedených v tabulce není omezena slovotvornými kategoriemi, když se pomocí ní tvoří slovesa od slovanských přejatých jmen. Přesto je -uoti, -uoja, -avo velmi produktivní právě u kauzativních derivátů a oba hybridy této skupiny (farbuoti, tancúoti) jsou faktitiva. Deriváty na -uoti mají poněkud odlišný význam, je-li základovým slovem název látky či produktu a obecný kategoriální význam je ‘potřít, pokrýt tím, co označuje základové slovo’; tak je tomu u hybridu farbuoti (‘potřít barvou’).

Pomocí přípon -auti, -auja, -avo se v litevštině někdy tvoří faktitiva nebo deriváty s instrumentálním významem, nejtypičtější jsou však slovesa s významem shody a účasti. Při tvoření sloves s významem shody jsou tyto přípony nejproduktivnější. Obecný kategoriální význam je „vykonávat funkce toho, pracovat jako to, chovat se tak, jak je vyjádřeno základovým slovem“; základovými slovy jsou obvykle označení osob. Významy slovesa latráuti, -áuja, -ãvo lze vysvětlit pomocí základového slova: ‘vést tulácký, opilecký, prostopášný život’ < ‘chovat se jako tulák, opilec, prostopášník’; ‘krást, loupit, zabíjet’ < ‘chovat se jako lupič, vrah’. Základovým slovem je podstatné jméno označující osobu. Toto sloveso je typickým derivátem vyjadřujícím shodu ve stavu.

Další skupinu sloves tvoří dvojice, v nichž má pravidelné přejaté slovo více významů než litevský derivát od dříve přejatého slova: bursavóti, -avója, -avójo 1. ‘stýkat se; přátelit se’; 2. ‘podněcovat, štvát’ / bursyti, -ija, -ijo ‘stýkat se’; sūdÿti, -ija, -ijo 1. ‘projednávat soudní případ, soudit’; 2. ‘odsuzovat’; 3. ‘rozhodovat, domnívat se’; 4. ‘radit’/ sūdinti, -ina, -ino ‘projednávat soudní případ, soudit’; afieravóti, -avója, -avójo 1. ‘obětovat’; 2. ‘přinést’ / afierúoti, -úoja, -ãvo ‘obětovat’. Dvě slovesa této skupiny mají přípony -yti, -ija, -ijo, které jsou, jak již bylo uvedeno, problematické: na jedné straně litevská slovesa s -yti, -ija odpovídají slovanským slovesům s polskou příponou -ić nebo východoslovanskou -umu, na druhé straně jsou přípony -yti, -ija, -ijo velmi produktivní i v derivátech vzniklých v litevském jazykovém prostředí. Sloveso slovanského původu s takovými příponami, má-li vedle sebe doložené jméno, je třeba nejprve posoudit jako možný derivát litevštiny: do litevštiny mohlo být přejato jméno, od něhož bylo sloveso vytvořeno pomocí produktivních litevských přípon. Při posuzování této slovotvorné možnosti v litevštině je nutné vzít v úvahu slovotvornou kategorii možného derivátu, jeho přízvuk a významy. Sūdÿti, -ija, -ijo je přejaté slovo ze staré ruštiny, což potvrdila analýza tohoto slovesa ze všech uvedených hledisek. Naproti tomu bursyti, -ija, -ijo nemá ve slovanských jazycích formální protějšky, je slovotvorně

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

souvislostí je spojováno s výpůjčkou bursà DP 28, AK 69. Další hybridy, sūdinti a afierūoti, se postupně dávají do souvislosti s podstatnými jmény sūdas DK 38, PK 101, DP 484, MP 67, SG1 155, SD¹ 162, SPI 4, JE¹ 74, BK 33, KN G 193, ChNT 163, PP 30, KR 86 a afierà DK 41, DP 180, SG1 150, AK 82, SD¹ 100, SPI 41, JE¹ 157, KN G 55, ChNT 79, PP 21, KR 43.

²TABULKA. Vztah významů hybridů a jejich základových slov

HYBRID

ZÁKLADOVÉ SLOVO

Bursyti, -ija, -ijo

Bursà

1. stýkat se;

1. přítelkyně, přátelství;

2. banda;

3. společnost; skupina lidí; sdružení; podporované sdružení;

Sūdinti, -ina, -ino

Sūdas

1. projednávat případ u soudu, soudit;

1. orgán společnosti či státu, který rozhoduje o případech, soud; soudní prostory;

2. soudní řízení;

3. soudní rozhodnutí, rozsudek, trest; rozhodnutí;

4. soudce;

5. vyjadřování názoru, hodnocení; názor;

Afierovat, -uje, -oval

Afierà

1. obětovat;

1. oběť; předmět nebo bytost obětovaná Bohu;

Od Jana Otrębského je známo, že -yti, -ija odvozeniny od přejatých podstatných jmen by měly být faktitivy nebo mutativy (Otrębski 1965: 390). Bursyti, -ija, -ijo není mutativum, ale mohl by být mylně považován za stativum (‘komunikovat’ < ‘být přítelem’) nebo za odvozeninu s významem účasti (‘být v gangu’; ‘patřit ke společnosti’), příponám -yti, -ija jsou však pro tuto druhou skupinu zcela netypické a základovými slovy stativů bývají jen zřídka podstatná jména, a i tehdy jde o abstrakta. Bursyti, -ija, -ijo je faktitivum, jehož význam lze parafrázovat jako ‘vytvářet přátelství’; ‘vytvářet gang’; ‘vytvářet společnost, spolek’.

Ačkoli jsou přípony -inti, -ina, -ino nejčastější při tvoření deverbativ, a zejména kauzativ, hybrid sūdinti, -ina, -ino má právě takové přípony. Je-li potenciálním slovotvorným základem podstatné jméno, odvozenina je obvykle faktitivum, tj. obecný kategoriální význam zní „dělat to nebo takovým, co je vyjádřeno základovým slovem“. Pokud jsou základovým slovem faktitiv utvořených příponami -inti, -ina podstatná jména, jde o názvy živých bytostí nebo předmětů a látek, méně často o abstrakta (DLKG³: 388).

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

Významový vztah slovesa Sūdinti, –ina, –ino k významu podstatného jména sūdas ‚soudce‘ lze obtížněji parafrázovat jako faktitivum, protože by znělo jako ‚učinit, ustanovit soudcem‘, což však význam ‚projednat případ u soudu, soudit‘ nevyjadřuje. Je třeba připomenout, že se mohou vyskytovat odvozeniny, jejichž význam odpovídá způsobu tvoření, ačkoli tento význam bývá obvykle jen sekundární vedle významu rezultativního. Přesto lze ‚projednat případ u soudu, soudit‘ parafrázovat právě jako ‚jednat jako soudce‘.

Samostatně stojí za to uvést odvozeniny se sufixy –inėti, –inėja, –inėjo. Tyto sufixy se podobně jako –inti, –ina, –ino používají především při tvoření deverbativ. –inėti se nejčastěji vyskytuje při tvoření iterativ a má zdrobňující odstín. Je-li základovým slovem předponové sloveso, odvozenina zdrobňující význam nemá, pouze opakovací. Právě tento význam mají oba hybridy této podskupiny: atprovinėti, –inėja, –inėjo ‚iter. odsloužit, vykonat‘ a priuobinė́ti, –inėja, –inėjo ‚iter. nalákat blíže pomocí úskoku či lsti, přivábit‘. Jejich základovými slovy jsou pravidelné výpůjčky atpróvyti, –ija, –ijo a priuóbyti, –ija, –ijo, které mají více významů než hybridy. Vztah jejich významů je znázorněn v tabulce 3.

TABULKA 3. Vztah významů hybridů a jejich základových slov

HYBRID

ZÁKLADOVÉ SLOVO

Odprovinovávat, –ovává, –ovával

Atpróvyti

1. iter. odsloužit, vykonat;

3. odsloužit, vykonat;

1. propustit, odeslat, vypravit;

2. zahnat, odstranit, oddělit;

Přiobívat, –ívá, –íval

Priob́vyti

1. iter. nalákat blíže pomocí úskoku či lsti, přivábit;

3. nalákat blíže pomocí úskoku či lsti, přivábit;

1. napodobováním hlasů zvířat a ptáků je přivábit a přilákat blíže;

2. lstí a důvtipem přilákat, přiklonit na svou stranu;

4. lstí a důvtipem přilákat, nalákat, přemluvit (koho k něčemu);

5. ochočit, navyknout;

Poslední skupinu tvoří slovesa, u nichž mají derivační hybridy více významů než pravidelné výpůjčky: mūravóti, –avója, –avójo ‘stavět z kamenů nebo cihel’ / mūryti, –ija, –ijo 1. ‘stavět z kamenů nebo cihel’, 2. ‘hltavě jíst, cpát se’; pėtnavóti, –avoja, –avojo ‘označovat, značit’ / pėtnyti, –ija, –ijo 1. ‘dělat skvrny, skvrnit’, 2. ‘označovat’; miéryti, –ija, –ijo 1. ‘měřit’; 2. ‘mířit’ / mierúoti,

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

–úoja, –ãvo 1. ‘měřit’; 2. ‘odměřovat’; 3. ‘zkoumat, zda se hodí, přizpůsobovat’; 4. ‘mířit’. Základová slova hybridů jsou postupně mūras DP 209, SG2 25, SD¹ 84, SPI 102, KN SE 260; pėtnas MP 184, SD¹ 23 a mierà, míera, mieras DP 126, SD¹ 79, SPI 178, JE¹ 31, KN G 46, ChNT 251.

TABULKA 4. Vztah mezi významy hybridů a jejich základových slov

HYBRID ZÁKLADOVÉ SLOVO Mūryti, –ija, –ijo Mūras 1. stavět z kamenů nebo cihel; 1. zeď, oplocení z cementu, kamenů nebo cihel; 2. intr. hltavě jíst, cpát se; 2. zděná budova; město; 3. vytápěná stěna kamen; Pėtnyti, –ija, –ijo Pėtnas 1. dělat skvrny, skvrnit; 1. značka, označení; razítko; skvrna; 2. označovat; 2. označovat; Mieruoti, –úoja, –ãvo Mierà, míera, mieras 1. měřit; 1. měrná jednotka, míra; velikost, hmotnost atd.; 2. odměřovat; 3. nádoba, kterou se něco odměřuje, odměrka; 3. zkoumat, zda se hodí, přizpůsobovat; 6. rozměr; 7. velikost, výška, tloušťka; 7. velikost, výška, tloušťka; 4. mířit; 8. cíl; 2. měřicí nástroj; způsob; 4. množství něčeho odpovídající objemu staré sypké míry; 5. sklenička na alkoholické nápoje; mírka; 9. uměřenost;

Přípona –úoti, –úoja, –ãvo není omezena derivačními kategoriemi a všechny významy slovesa mieruoti lze vysvětlit prostřednictvím podstatného jména mierà, míera, mieras; přízvukování takovému rozboru rovněž neodporuje. Poněkud jiný je případ derivátu se zakončením –yti, –ija, –ijo odvozeného od mūras mūryti: druhý význam je zaznamenán v nářečích, ale není doložen ve starých litevských písemných památkách. Má-li se na mysli pouze první význam, mūryti, –ija, –ijo je kauzativní derivát. Sloveso pėtnyti má ve slovanských jazycích formální protějšky (například ruské nářeční rus. пятнить (СРНГ XXXIII 231)), jejich významy se však s významy slovesa pėtnyti, –ija, –ijo shodují jen částečně. Že toto sloveso je denominativum od pėtnas, potvrzuje několik kritérií. Zaprvé lze všechny významy hybridu vysvětlit odvozením od podstatného jména. Zadruhé se v litevštině tvoří faktitiva příponami –yti, –ija

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

U substantiv je to velmi časté. V tomto případě má výpůjčka, vycházející z dárcovských slovanských jazyků, pouze jeden význam, zatímco slovotvorba v litevském prostředí dává hybridu na základě substantiva nové významy.

ADAPTAČNÍ HYBRIDY

V písemných pramenech Litevského velkoknížectví z 16.–17. století není mnoho sloves, která by bylo možné zařadit mezi adaptační slovesa a vedle nichž jsou doloženy pravidelné výpůjčky. Byly nalezeny 4 dvojice (výpůjčka je uvedena na prvním místě): pečetavoti, -avoja, -avojo DP 10 / pečėtyti, -ija, -ijo SD³ 249, SPI 375, KN SE 138, ChNT 385; rūgóti, -ója, -ójo DP 225, SD¹ 36, KN SE 243, ChNT 25 / rūgúoti, -úoja, -ãvo SD³ 500; rokavóti, -avója, -avójo DK 68, DP362, SD¹ 153, ChNT 127 / rokúoti, -úoja, -ãvo DP 390, SG² 2; žỹčyti, -ija, -ijo; žičyti, -ija, -ijo DK 71, SD¹ 139, ChNT 119 / žỹčioti, -iója, -iójo; žỹčioti, -ioja, -iojo; žičióti, -iója, -iójo; žičióti, -ioja, -iojo KN SE 254, ChNT 108. Vztah mezi významy hybridů a pravidelných výpůjček je znázorněn v tabulce 5.

Vzhledem k omezenému rozsahu článku se nebude opakovat, proč se pečėtyti, rūgúoti⁶, rokúoti⁷ a žỹčioti (žičioti, žičióti, žỹčioti) řadí mezi adaptační hybridy. Krátké vysvětlení si snad zaslouží, proč se pečėtyti, -ija, -ijo a žỹčioti, -iója, -iójo (žỹčioti, -ioja, -iojo; žičióti, -iója, -iójo; žičióti, -ioja, -iojo) nepovažují za výpůjčky: přípony těchto sloves přece mají protějšky ve slovanských jazycích.

Sloveso pečėtyti, -ija, -ijo nemá ve slovanských jazycích formální protějšky. Jeho slovo se stejným kořenem pečetavoti, -avoja, -avojo je vypůjčeno z východoslovanských jazyků a právě takové přípony jsou pravidelné (< rusínské печатовати, печатовать 1. ‚přikládat pečeť, pečetit‘; 2. ‚přen. ukončit, uzavřít, potvrdit‘ (ГСБМ XXIV 284; МДСУМ II 105)). Ačkoli by pečėtyti mohlo být vzhledem k významu spojováno s podstatným jménem pečėtis ‚nástroj k vtlačování značky; značka natištěná nebo vtlačená tímto nástrojem; pečeť‘ DP 355, SD¹ 121, SPI 116, KN K 80, brání spojení slovesa s tímto podstatným jménem přízvuk. Odvozeniny s kořenovým přízvukem a příponami -yti, -ija zachovávají místo přízvuku i intonaci základních jmen (Stundžia 2009: 221), což zde neplatí.

⁶ Srov. zdroj výpůjčky rūgóti, -ója, -ójo, rusínské руати(ся) 1. ‚hubovat (se)‘; 2. ‚pohrdat‘ (ГСБМ XXX 464).

⁷ Srov. zdroj výpůjčky rakavóti, -avója, -avójo, polské rachować 1. ‚aritmeticky řešit, počítat‘; 2. ‚započítat‘; 3. ‚mít na paměti‘; 4. ‚odhadnout‘ (SPol XXV 4; SP).

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

TABULKA 5. Vztah významů výpůjček a adaptačních hybridů ⁸

VÝPŮJČKA

HYBRID

Pečėtavoti, –avoja, –avojo

Pečėtyti, –ija, –ijo

1. přikládat pečeť, pečetit;

Rūgóti, –ója, –ójo

Rūgúoti, –úoja, –ãvo

1. vytýkat, zlobit se, hubovat;

rokavóti, –avója, –avójo

Rokúoti, –úoja, –ãvo

1. řešit aritmeticky, počítat;

2. vyúčtovat;

4. vyúčtovat;

2. uvádět, kolik čeho bylo;

3. stanovit cenu, žádat při prodeji;

5. pokládat za něco;

6. být určitého názoru, domnívat se;

Žýčyti, –ija, –ijo; žičýti, –ija, –ijo

Žyčioti, –iója, –iójo; žyčioti, –ioja, –iojo; žičióti, –iója, –iójo; žičióti, –ioja, –iojo

1. půjčit někomu, zapůjčit;

2. vzít si na dluh;

3. přát;

4. chtít⁸;

V litevštině žýčyti, –ija, –ijo (žičýti, –ija, –ijo), stejně jako žyčioti, –iója, –iójo (žičioti, –ioja, –iojo, žičióti, –iója, –iójo, žičióti –ioja, –iojo) označují trvající, nedokonavý děj. Polské pożyczać a rusínské позычаму, позычати, позычати rovněž označují trvající, opakovaný děj, avšak pro užívání neprefixálních sloves tohoto významu žýčati a *зычamu, *жичamu, *жычamu (která by formálně odpovídala právě žičióti (žičioti, žičióti, žýčioti)) nejsou k dispozici žádné doklady. Buď tedy bylo do litevštiny přejato prefixální sloveso pažyčioti, –iója, –iójo 1. ‚dát někomu na dluh, s tím, že se to vrátí‘; 2. ‚vzít si od někoho na dluh, s tím, že se to vrátí‘ (podle LKŽe doloženo pouze v pozdějších textech a nářečích) a později se začalo užívat žyčioti, –iója, –iójo (žičioti, –ioja, –iojo, žičióti, –iója, –iójo, žýčioti –ioja, –iojo) prostřednictvím deprefixace, anebo jde o přepracování při přejímání.

⁸ Význam doložený v DK.

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

SHRNUTÍ

Odvozeniny přejatých slov v litevštině jen zřídka nepodléhají významovým změnám ve srovnání s příbuznými slovesy, která jsou pravidelnými výpůjčkami. Derivační hybridy se častěji opírají o významy základového slova, a na tomto základě vznikají rozdíly mezi slovesy se slovanským kořenem a výpůjčkami. Výpůjčky obvykle přicházejí ze slovanských jazyků již s několika významy, zatímco hybridy vytvořené v litevském jazykovém prostředí nabývají jednoho specifického významu, který se opírá o pracovní kategorii (například atprovinėti, -inēja, -inėjo), anebo naopak může odvozenina vzhledem k významům základového slova nabýt nových významů (například mierúoti, -úoja, -ãvo), které nemají ani slovesa s odpovídajícím kořenem ve slovanských jazycích. Naproti tomu slovesa, která se navrhuje nazývat adaptačními hybridy, se od svých pravidelných slovanských výpůjček se stejným kořenem v zásadě neliší – rozdíly ve významech byly zaznamenány pouze u dvojice rokavóti, -avoja, -avójo / rokúoti, -úoja, -ãvo, je však třeba zdůraznit, že významy druhého slovesa jsou doloženy ve slovanských jazycích (například nář. pol. rachować ‚za co = uważać, poczytywać, mieć, brać za co‘ (‚považovat za něco‘) nebo ‚myśleć, mniemać, sądzić‘ (‚myslet si, domnívat se, soudit‘) (SJP V 457). Tento případ, kdy sloveso se slovanským kořenem a nepravidelnou příponou vykazuje více společných rysů s významy slovanského slovesa než pravidelná výpůjčka, by znamenal, že rokúoti a podobná slovesa prošla při integraci modifikacemi.

PRAMENY A LITERATURA

BK – Katechismus Roberta Bellarmina. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Brückner Alexander 1877: Die slavischen Fremdwörter im Litauischen. Prieiga per internetą: www.https://archive.org/details/dieslavischenfr01brgoog.

Būga Kazimieras I–III: Vybrané spisy 1–3. Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1958–1961.

Daukša Mikalojus 1595: Kathechismas arba mokslas kiekwienam krikszczioniui priwalvs. – Mikalojaus Daukšos 1595 metų katekizmas, par. V. Jakšienė, J. Palionis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995.

Daukša Mikalojus 1599: Postilla Catholicka. – Daukšos Postilė. Kaunas: Lietuvos Universiteto leidinys, 1926.

Dini Pietro Umberto 1987: Slavismi e germanismi lessicali nel Piccolo Catechismo lituano di Lysius. – Annali della Facoltà di Lettere e Filosofia, 225–245.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Dini Pietro Umberto 1989: Slavizmai Lizijaus ir Engelio katekizmuose: sugretinamoji analizė. – International Conference for Balto-slavistics.

Dini Pietro Umberto 1993: Sul velato influsso polacco negli aggettivi derivati del lituano antico (Ledesma 1590, Daukša 1595, Anonimo 1605). – Annali della Facoltà di Lettere e Filosofia, 147–159.

DLKG³ – Gramatika současného litevského jazyka, sestavil V. Ambrazas. Vilnius: Institut pro vědeckou a encyklopedickou publikační činnost, 1997.

Grzega Joachim 2003: Borrowings as a Word-Finding in Cognitive Historical Onomasiology. – Onomasiology Online, 22–42. Prieiga per internetą: http://www1.ku-eichstaett.de/SLF/EngluVg1SW/OnOn.htm.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universitetas.

Jaknavičius Jonas 1647¹, 1674², 1679³, 1690⁴, 1705⁵: Polská a litevská evangelia. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Jakulis Antanas 1995: „Knygos Nobažnystės“ leksika 1. Klaipėda: S. Jokužio leidykla.

Kardelis Vytautas 2003: Rytų aukštaičių šnektų slavizmų fonologijos bruožai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Karulis Konstantīns 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca 1–2. Rīga: Avots.

Keinys Stasys 1984: Lietuvių kalbos hibridai (sąvoka, rūšys ir normiškumas). – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 113–123.

KN – Kniha zbožnosti 1653¹, 1684²: – Kniha křesťanské zbožnosti, sestavila D. Pociūtė, Vilnius: Institut litevské literatury a folkloru, 2004.

Kozhanov Kirill 2014: Priešdėlio da- semantika lietuvių kalboje. – Baltai ir slavai: dvasinių kultūrų sankirtoje, 254–274.

KR – Kasakauskis Jurgis 1681¹, 1691²: Růženec nejsvětější Panny Marie. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Kregždys Rolandas 2012: Charakterystyka słownika polonizmów w języku litewskim. – LingVaria 2(14), 125–146.

Kregždys Rolandas 2013: Leksiniai skoliniai – tautų kultūrinės interferencijos refleksija: lietuvių kalbos polonizmai-semitizmai. – Baltu filoloģija 22(2), 55–93.

Kregždys Rolandas 2014: Методика и критерии идентификации полонизмов литовского языка. – LingVaria 2(18), 195–217.

Kregždys Rolandas 2014 (2): Specifika atribuce polonismů a latinismů v litevštině. – Funkcjonowanie języków i literatur na Litwie, 407–421.

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

Kudzinowski Czesław, Otrębski Jan 1958: Biblia Litewska Chylińskiego. Nowy Testament 2. Poznań: Wydawnictwo naukowe uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

Kudzinowski Czesław 1964: Biblia Litewska Chylińskiego. Nowy Testament 3. Poznań: Wydawnictwo naukowe uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

Kudzinowski Czesław 1977: Indeks-słownik do „Daukšos postilė“. Poznań: Wydawnictwo naukowe uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

Lebedys Jurgis 1977: Senoji lietuvių literatūra. Vilnius: Mokslas.

LKE – Encyklopedie litevského jazyka, red. V. Ambrazas. Vilnius: Institut pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2008.

LKŽe – Slovník litevského jazyka, elektronická verze. Redakční kolektiv: Gertrūda Naktinienė (vedoucí redaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2005. Dostupné na internetu: http://www.lkz.lt/.

Otrębski Jan 1965: Gramatyka języka litewskiego 2: Nauka o budowie wyrazów. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo naukowe.

Pakerys Jurgis 2013: Naujųjų skolinių duomenų bazės veiksmažodžių morfologija. – Taikomoji kalbotyra. Prieiga per internetą: http://taikomojikalbotyra.lt/lt/2013/12/naujuju-skoliniu-duomenu-bazes-veiksmazodziu-morfologija.

Palionis Jonas 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. Vilnius: Mintis.

PP – Začátek kázání. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

SGPK I–VI – Slovník polských nářečí 1–6. Vyd. J. A. L. Karłowicz, Krakov: Tiskárna Jagellonské univerzity, 1900–1911.

Siaurukienė Halina 1987: „Knygos nobažnystės“ giesmyno skoliniai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 26, 145–150.

Sirvydas Konstantinas 1620¹: Dictionarium trium lingvarum. – Starý slovník Konstantinase Sirvydase, připravil K. Pakalka. Vilnius: Institut pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 1997.

Sirvydas Konstantinas 1631²; 1677⁴: Dictionarium trium lingvarum. Dostupné na internetu: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Sirvydas Konstantinas 1642³: Dictionarium trium lingvarum. – První slovník litevského jazyka, připravil K. Pakalka. Vilnius: Mokslas, 1979.

Sirvydas Konstantinas 1629–1642: Punktay sakimu. – Punktai sakymų 1–2, par. F. Specht. Göttingen, 1929.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

SJP I–VIII – Slovník polského jazyka 1–8. Varšava, 1898–1923.

SP – Slovník polštiny 17. století. Dostupné na internetu: http://sxvii.pl.

Skardžius Pranas 1998: Rinktiniai raštai 4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Slavočinskis Saliamonas Mozerka 1646: Giesmes tikieimvy katholickam pridarančias. Prieiga per internetą: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Smoczyński Wojciech 2008: Uzupełnienia do „Słownika etymologicznego litewskiego“, 1 dalis. – Acta Linguistica Lithuanica 58, 53–151.

SPol I–XXXV – Slovník polštiny 16. století 1–35. Vratislav – Varšava – Krakov – Gdaňsk – Lodž: 1966–2011.

SS I–XI – Slovník staré polštiny 1–11. Vratislav – Varšava – Krakov – Gdaňsk – Lodž, 1953–2002.

Stundžia Bonifacas 2009: Bendrinės lietuvių kalbos akcentologija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Urbutis Vincas 1978: Žodžių darybos teorija. Vilnius: Mokslas.

Urbutis Vincas 1992: Senosios lietuvių kalbos slavizmai. – Baltistica 27(1), 4–41.

Urbutis Vincas 1993: Senųjų slavizmų kilmės įvairovė. – Baltistica 28(1), 91–101.

Widłak Stanisław 2012: Italianismi in lituano dovuti al tramite polacco. – Romanica Cracoviensia 11, 472–479.

Wohlgemuth Jan 2009: A Typology of Verbal Borrowings. Berlin: Walter de Gruyter GmbH&Co.

Zinkevičius Zigmas 1968: Apie 1605 m. katekizmo tarmę. – Baltistica 4, 109–116.

Zinkevičius Zigmas 1974: S. M. Slavočinskio giesmyno (1646 m.) kalba. – Žodžių formos ir jų vartosena, 135–170.

Zinkevičius Zigmas 1988: Senųjų raštų kalba. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 1997: Dėl balsių a, o, e, ė kaitos slavizmuose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 196–200.

Zinkevičius Zigmas 2002: Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Адамавичюте Ирена 1978: Лексические полонизмы в литовских говорах: виды заимствований и их адаптация. – Acta Baltico-Slavica 12, 91–105.

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Slavizmai veiksmažodžiai ir slaviškos šaknies hibridai

Адомавичюте Ирена 1982: Механизмы семантической адаптации заимствований. – Sintaksės ir semantikos klausimai. Tezės, 102–103.

Adomavičiūtė Irena 1982 (2): Etapy polsko-litevské lexikální interakce. – Acta Baltico-Slavica 14, 1–48.

Адомавичюте Ирена 1984: Проблемы изучения польских заимствований в литовских говорах. – Studia nad polszczyzną kresową, 7–21.

ГСБМ I–XXXIII – Historický slovník běloruského jazyka 1–33. Minsk, 1982–2013.

ЕСУМ I–VI – Etymologický slovník ukrajinského jazyka 1–6. Kyjev: Naukova dumka, 1982–2012.

Кошкин Игорь 2014: Древнейшие славизмы в латышском языке: некоторые проблемы исторической реконструкции. – Studia Slavica Hung. 59(1), 1–13.

МДСУМ I–II – Тимченко Євген Костянтинович 2002–2003: Матеріали до словника писемної та книжної української мови 1–2. Київ – Нью-Йорк: Національна академія наук України.

СДЯ I–III – Slovník staroruského jazyka 1–3, ed. I. I. Srezněvskij. Moskva: Kniha, 1989.

СДрЯ I–IX – Slovník staroruského jazyka (XI–XIV století) 1–9. Moskva, 1988–2012.

СРНГ I–XLVI – Slovník ruských lidových nářečí 1–46. Moskva, Leningrad, Petrohrad: Nauka, 1965–2013.

СРЯ I–XXIX – Slovník ruského jazyka XI–XVII století 1–29. Moskva: Nauka, 1975–2011.

ССМ I–II – Slovník staroukrajinského jazyka XIV–XV století 1–2, ed. L. L. Humecká, I. M. Kernyckyj. Kyjev: Naukova dumka, 1977–1978.

ЭСБМ I–XIII – Etymologický slovník běloruského jazyka 1–13. Minsk, 1978–2010.

Slovanská přejatá slovesa a hybridy se slovanským kořenem

S H R N U T Í

Slovanská přejatá slovesa byla zkoumána v mnohem menší míře než slovanská přejatá podstatná jména nebo přídavná jména, ačkoli mezi přejatými slovesy a litevskými deriváty přejatých podstatných jmen či přídavných jmen neexistuje jasná hranice. To je zvláště důležité, když je slovesu v jazyce příjemce přidána přípona, která formálně neodpovídá příponě slovanských sloves. Taková slovanská slova jako rusínské арендовати a polské arendować obvykle přecházejí

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

do litevštiny s příponou -avoti (lit. arendavoti, -avoja, -avojo DP 294), rusínské бавити a polské bawić s příponou -yti (lit. bõvyti, -ija, -ijo MP 36, KN SE 237, ChNT 327), rusínské буяти nebo staroruské буꙗти a polské bujać s příponou -oti (lit. bujóti, -ója, -ójo KN G 168, ChNT 368) atd. Texty z 16.^th–17.^th století z Litevského velkoknížectví však obsahují slova se slovanským kořenem a příponami -(i)uoti, -(i)uoja, -(i)avo, -(i)auti, -(i)auja a -(i)avo, které nemají ve slovanských jazycích obdoby, nebo slovanské přípony nejsou začleněny podle obvyklého vzoru. Taková slovesa se slovanským kořenem lze jen stěží srovnávat s přejatými slovy, která odpovídají slovanským slovesům jak kořenem, tak příponami. Existuje-li v litevštině základové slovo (přejaté slovo), lze takové nesrovnalosti v příponách obvykle vysvětlit slovotvorným procesem s afixy, který bývá spojen s typickou kategorií. Část přejatých sloves však nemá v litevštině základové slovo a při začleňování získala nepravidelné přípony. Hlavní otázkou je, jak taková slovesa klasifikovat. Nejpravděpodobněji je lze považovat za hybridy. Stasys Keinys upozornil, že hybrid je především lexikologický termín, neboť „je částečně zařazen do systému klasifikace slov podle jejich původu (je prostředním článkem mezi přejatými a domácími slovy)“ a že základním předpokladem hybridů je základové slovo (Keinys 1984: 114–117). LKE podává komplexní definici hybridu: „Hybridy jsou slova, která vedle vlastních nesamostatných morfémů obsahují také morfémy z jiných jazyků. Hybridy obvykle vznikají jako výsledek kalkování nebo přetváření přejatých slov, případně tvořením slov za použití již přejatých morfémů“ (LKE 2008: 207). Podle Vincase Urbutise nejde o odvozování, pokud vychází pouze z kořene, nikoli ze základového slova (Urbutis 1978: 115). To znamená, že slovesa se slovanským kořenem, nepravidelnými příponami a bez základového slova je třeba chápat jako projev morfologické adaptace, která nevytváří neologismy a může vést pouze k různým podobám téhož slova, kdy se přejaté slovo nebo jiné slovo přetváří a afix představuje pouze morfologickou složku (Urbutis 1978: 115). Pokud se tedy slovanská přejatá slovesa s příponou, která formálně neodpovídá příponě slovanských sloves, považují za přetvoření přejatého slova nebo za přetvoření během samostatného procesu začleňování (není-li v blízkosti doloženo přejaté slovo s pravidelnou příponou), lze je na základě široké definice hybridů v LKE a skutečnosti, že zahrnuje i přetvoření přejatých slov, označit za hybridy. V tomto článku se slovesa bez přesných ekvivalentů ve slovanských jazycích podle opozice segmentovatelné / nesegmentovatelné dělí na dva typy hybridů: adaptační a derivační.

Předloženo dne 19. ledna 2016.

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

SLOVANSKÁ SLOVESA A HYBRIDY SE SLOVANSKÝM KOŘENEM

Slovanská přejatá slovesa a hybridy se slovanským kořenem

ANOTACE

ANNOTACE

ÚVOD

POJETÍ HYBRIDŮ

VZTAH HYBRIDŮ A VÝPŮJČEK

DERIVAČNÍ HYBRIDY

ADAPTAČNÍ HYBRIDY

SHRNUTÍ

PRAMENY A LITERATURA

Slovanská přejatá slovesa a hybridy se slovanským kořenem

S H R N U T Í

Document details