HARALD BICHLMEIER

Saská akademie věd v Lipsku Martin-Lutherova univerzita Halle-Wittenberg

Oblasti výzkumu: toponomastika (germánská, keltská), staroiranistika, mykénologie, indoevropská jazykověda, etymologie.

DOI: doi.org/10.35321/all83–17

Peter Wiesinger, Albrecht Greule

BAVOROVÉ A ROMÁNI. K VZTAHU RANĚ STŘEDOVĚKÝCH ETNIK Z POHLEDU JAZYKOVĚDY A NAUKY O VLASTNÍCH JMÉNECH

Kartografie: Michael Schefbäck. Tübingen: Narr Francke Attempto, 2019, 250 stran. ISBN: 978–3–7720–8659–5 (Print); 978–3–7720–5659–8 (E-book)

Toponomastika starších jazykových vrstev (střední) Evropy nebyla z indoevropeistického hlediska po desetiletí systematicky (již) zkoumána a především jen zřídka v monografických pracích. Výjimkami jsou jednotlivá díla, jako Scheungraber, Grünzweig (2014), která však z velké části především shrnují dosavadní stav poznání, aniž by skutečně přinášela nové výsledky. Systematické zkoumání tohoto jazykového materiálu na aktuální úrovni indoevropské jazykovědy tak zůstává i nadále desiderátem výzkumu. Větší výzkumy se uskutečnily především v oblasti keltského onymického materiálu, který lze patrně považovat za nejlépe prozkoumaný (Falileyev, Gohil, Ward 2010; Anreiter 1996, 2016; Sims-Williams 2006; Raybould, Sims-Williams 2007–2009 a také četné další studie osobních jmen, jako například Meid 2005). Na aktuální indoevropeistické úrovni byla

360

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Baiern und Romanen. Zum Verhältnis der frühmittelalterlichen Ethnien aus der Sicht der Sprachwissenschaft und Namenforschung

rovněž provedena studie anticky tradovaných jmen Pannonie Anreiterem (2001). Pokud jde o hydronyma, je třeba vyzdvihnout DGNB (2014), které lze navzdory detailním slabinám a nadměrné stručnosti (srov. Bichlmeier 2015, 2015a) považovat za dílo poskytující dobrý přehled. Z této perspektivy je méně zdařilé DONB (2012), což je rovněž způsobeno nadměrnou stručností hesel a ještě více odbornou nesourodostí téměř 90 zpracovatelů hesel.

1. OBECNĚ KE KNIZE

Představované společné dílo obou známých germanistů bylo podle jejich vlastního vyjádření sepsáno především proto, aby vyvrátilo (recenzentovi dosud vůbec neznámou a patrně již nejméně deset let nerelevantní hypo-)tezi, která se kolem roku 2000 a po něm zdá být rozšířená zejména v archeologických kruzích: že totiž Bavorové jsou ve svém konečném původu románského původu (s. 21–25, zadní obálka). Stejně jako oběma autorům se i recenzentovi vzhledem ke skutečnosti, že bavorština je jednoduše varietou němčiny, tedy že se v Bavorsku a Rakousku hovoří především německy, zdá nejasné, jak lze k tomuto názoru dospět.

2. K PRVNÍ ČÁSTI KNIHY (S. 11–98)

První část knihy se tedy zabývá právě touto teorií archeologů a přesvědčivě ji vyvrací. Po přehledu výzkumu jsou vzorně, byť místy značně kondenzovaně, představeny dějiny bavorské jazykové oblasti, a tím i dějiny jmenových integrátů do bavorštiny. Je politováníhodné, že časové údaje pro působení například první a druhé hláskové posuny, i-přehlásky, a-přehlásky, mladších monoftongizačních a diftongizačních procesů atd., které jsou ve svém celku jistě vesměs správné, jsou podány z velké části bez odkazů na další literaturu. U čtenářů méně obeznámených s problematikou může místy vzniknout nesprávný dojem, že jde o poznatky nově získané autorem (zde Wiesingerem). To však sotva kdy platí.

Obsah knihy týkající se datování hláskových procesů v germánštině a němčině zde shrnujeme v tabulce, čímž se zviditelní i jednotlivá vzájemně odlišná datování:

Recenze / Reviews

361

HARALD BICHLMEIER

Proces | Datování | Strana

Zaokrouhlení před-/raně pragerm. *o > pragerm. *a v přízvučné slabice | „pravděpodobně dokončeno nejpozději kolem narození Krista“ „germánská hlásková změna o > a, dokončená kolem narození Krista“ | 61 84

Zaokrouhlení před-/raně pragerm. *o > pragerm. *a na kompozičním švu jmen | po 1. stol. n. l.? (Chariovalda u Tacita) | 61

před-/raně pragerm. *ā > pragerm. *ō | „dokončeno nejpozději v 1. stol. n. l.“ | 61

starší i-přehláska pragerm. *e > i | „od 2. stol. n. l.“, „dokončeno kolem roku 600“ „přibližně od 150 nejpozději do 700“ před „končícím 7. stoletím“ | 62 95 124

a-přehláska *i > *e | 2. stol. n. l. až 600 (současně s i-přehláskou) „přibližně od 150 nejpozději do 700“ | 62 95

starší doklady 2. posunu hlásek (t, p, k > ss/z, ff/pf, <ch> [χχ] (také k pouze intervokalicky) | „započínající kolem roku 600“, „započínající nejdříve po roce 565“ „cca 600–650“ „nejpozději kolem roku 650 dokončen[ý]“ | 49, 55, 60, 63, 64 65 66

2. fáze 2. hláskového posunu (d > t) | (nejpozději) 1. pol. 8. stol. „přibližně 700–760“ | 62, 64 65

3. fáze 2. hláskového posunu (b > p) | „přibližně 740 až 780“ | 64, 66

bavor., alem. k > „ch“ > [kχ] v iniciále, v geminaci, po nazále“ | „přibližně 740 až 780“ | 65

4. fáze 2. hláskového posunu (g > k) | 2. pol. 8. stol. „přibližně 760 až před rokem 800“ | 62 65, 66

Zvýšení o > u /_ NK | 2. pol. 8. stol. | 62

mladší i-přehláska | 2. pol. 8. stol. až do 12. stol. „od 9. stol. do pozdně starohornoněmecké doby 11. stol.“ | 67–69 126

Přesun přízvuku na první slabiku při integraci do staré horní němčiny | „do poloviny 11. stol.“ | 70

362

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Baiern und Romanen. Zum Verhältnis der frühmittelalterlichen Ethnien aus der Sicht der Sprachwissenschaft und Namenforschung

Proces

Datování

Strana

takzvaná „novohornoněmecká“ diftongizace střhněm. ī – ū – iü

„již od 2. čtvrtiny 12. stol. vycházející ze středobavorské podunajské oblasti“

70n.

3. K DRUHÉ ČÁSTI KNIHY

3.1. Členění

Druhou část knihy (s. 99–218) tvoří podle oblastí (jižní Bavorsko: Greule; Rakousko: Wiesinger) uspořádané katalogy jmen (přičemž jména byla pro příslušné křížové odkazy očíslována): 175 jmen v anticko-románské tradici (s. 99–186), 73 románsko-německých smíšených jmen (s. 186–203), 20 walchenských jmen (tedy jmen složených z komponentu walch- ‚Román‘; s. 203–208), 15 paršalkenských jmen (s. 208–211). Následuje seznam románsko-německých jmen, která je třeba vyřadit (s. 213–218; pouze s komentáři k etymologii o maximálně dvou řádcích), tedy takových jmen, která byla dříve považována za smíšená, nyní se však vysvětlují jinak.

Poté následuje ještě devět map (na nečíslovaných stranách 221–229); na s. 54, pozn. 64 se čtenář dozvídá, že mapy 6–9 (tedy s. 226–229) byly převzaty z Wiesinger 1994. V samotné mapové části to uvedeno není. Kniha je zakončena seznamem zkratek (s. 231) a bibliografií (s. 233–246) a rejstříkem pojednávaných jmen románsko-antického a smíšeného původu, jakož i walchenských a paršalkenských jmen (247–250 [dvousloupcově]).

3.2. K indoevropské jazykovědě použité v knize a ke způsobu zápisu rekonstruktů

Druhá hlavní část je problematičtější částí knihy. Zde jsou jednotlivá jména probírána a také etymologicky analyzována. Je předložen výběr dokladů (samozřejmě přednostně starších), po němž následuje etymologie. Tato jmenná hesla mohou mít několik řádků, ale nemálo často také více než půl strany u Greuleho a více než jednu stranu u Wiesingera. To vede k jisté nevyváženosti ve

Recenze / Reviews

363

HARALD BICHLMEIER

výkladu, neboť Wiesinger do svých jmenných hesel zahrnuje podstatně více historických a geografických informací než Greule.

Diskuse rozdílných názorů na určité jméno se většinou nekoná, občas jsou uvedeny dvě možnosti, patrně poněkud častěji v heslech Wiesingerových než v heslech Greuleových. Další rozdíl mezi oběma autory spočívá v tom, že Wiesinger se zdá být ještě méně než Greule schopen správně používat metody a způsoby zápisu indoevropské jazykovědy obvyklé již půl století. U Wiesingera se tak téměř všude nacházejí bezmyšlenkovitě z IEW převzaté rekonstrukce se dvěma vokály, jako „idg. *bherem-“ (s. 129); aspirace není (jako v právě uvedeném příkladu) téměř nikdy psána horním indexem (u Greuleho je tomu většinou jinak), totéž platí pro labializovanou sekundární artikulaci (tamtéž: *gurem místo správného *gᵘrem- – zde je tedy IEW uvedeno chybně). Nápadná je nejednotnost vznikající tím, že se místy místo *u, respektive *ʷ, používá v anglofonní oblasti běžnější zápis s *w, respektive *ʷ; srov. například heslo Lech: „idg. *wilikwō- ‚zvlhčovadlo‘ k idg. *wleikw- ‚zvlhčovat‘“ (s. 107; Greule) atd. Nejen takovéto nejednotnosti by byly činily žádoucí další korekturu knihy (oběma autory).

Z indoevropeistického hlediska je třeba konstatovat, že germanistická nauka o jménech po desetiletí ignorovala aktuální stav poznání indoevropské jazykovědy a teprve přibližně poslední desetiletí jej začíná postupně dohánět. Je třeba zde upozornit, že působiště obou autorů, Vídeň a Řezno, byla zároveň působišti Jochema Schindlera, respektive Gerta Klingenschmitta, dvou významných představitelů indoevropské jazykovědy, kteří tento obor výrazně posunuli vpřed a již od 70. let 20. století důsledně a výhradně pracovali s fonologickým systémem, který se používá také v LIV² a NIL.

Je třeba rovněž upozornit, že z germanistické strany (nejen v oblasti nauky o jménech, nýbrž obecně v historické jazykovědě (staro)germánských jazyků) nebyla, respektive není, z velké části recipována nejen moderní indoevropská jazykověda (dokonce ani tehdy, když se výslovně týká germánštiny, jako například Müller 2007 nebo EWAhd a EDPG), ale že ani pro oblast Bavorska a Rakouska důležité keltologické výzkumy, včetně těch ve francouzštině a angličtině, prakticky nevstupují do zde předkládaných výzkumů (v citované podobě) – týká se to jak jednotlivých onomastických studií, tak etymologických děl (například EDPC, které bylo patrně pro svou snadnou použitelnost alespoň Greulem poměrně pravidelně citováno v DGNB, zde však chybí). V předkládané knize chybějí (stejně jako již v DGNB a v

364

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Bauern und Romanen. Zum Verhältnis der frühmittelalterlichen Ethnien aus der Sicht der Sprachwissenschaft und Namenforschung

mnoha dalších pracích obou autorů například (byť zčásti problematická, přesto však zásadní) díla Delamarra (2007, 2012, 2017, DLG^², DLG^³, DTNG [poslední z nich by ovšem v obou dílech nemohlo být recipováno, neboť svazek 1 vyšel teprve v roce 2019]), dále práce Falileyeva (Falileyev, Gohil, Ward 2010; Falileyev 2013, 2014), Lambert 2003, McCone 1996, Repanšek 2016, Sims-Williams 2006; Raybould, Sims-Williams 2007, 2009, Zair 2012 atd., jakož i LEIA, které zůstalo torzem, ale dosud je nejdůkladnějším etymologickým slovníkem jednotlivého starého keltského jazyka.

V bibliografii předkládané knihy jsou ostatně jako etymologická díla uvedena pouze IEW, LIV^² a NIL, což je vzhledem k četným slovům z různých jazyků, která jsou pak použita i argumentačně, zcela nedostatečné. Zvlášť závažné je, že navzdory četným keltským návrhům nebyly citovány ani ACS [Holder], ani LEIA nebo EDPC (nemluvě o pracích Delamarra, Lamberta či Repanšeka). Občas by se jistě vyplatilo nahlédnout také do EWAhd nebo EDPG.

Protože se to vše děje již delší dobu, vede to k tomu, že v germanistické jazykovědě (respektive nauce o jménech) a keltologii po desetiletí částečně vedle sebe existují různé klasifikace téhož jména, aniž by probíhala diskuse: Jméno Isaru je například pro keltology nejméně celé století jednoznačně keltské^¹ (a z hlediska hláskových kritérií jím jistě také je; srov. Bichlmeier 2016) – zde je znovu klasifikováno jako „idg.-předgerm.“ apod.

I pro tuto knihu navíc platí, že vědecký názor na jednotlivá jména zdaleka není tak jednotný, jak se zde sugeruje: Stejný problém bylo již třeba konstatovat ve vztahu k DGNB (srov. Bichlmeier 2015, 2015a). U předkládané knihy, která jistě podléhala menším prostorovým omezením než DGNB, by nebylo obtížné recipovat alespoň veškerou relevantní literaturu k jednotlivým jménům a také stručně prodiskutovat různé návrhy etymologie. Kniha by tím výrazně získala a mohla se stát příručkou předněmeckých jmen v (jižním) Bavorsku a (středním) Rakousku. Tato příležitost však byla promarněna, neboť literatura posledních dvou desetiletí přinášející nové vhledy (tedy etymologie) a objasnění nebyla téměř systematicky recipována. Tato

^¹ Srov. například Pokorny 1914: 293, kde označuje bavorskou Isaru za keltskou, nebo DLG^² 191, Falileyev, Gohil, Ward 2010: 136; Delamarre 2012: 165; DLG^³ 192; DTNG 1: 390, kde je *isarā rovněž samozřejmě považována za keltskou. – Obě stanoviska uvádí Bach 1954: 21n., aniž by zaujal rozhodnutí.

Recenzijos / Reviews

365

HARALD BICHLMEIER

Recepce těchto prací, publikovaných v poměrně běžně dostupných řadách a časopisech (celkem jde jistě o tři desítky titulů různých autorů), mohla v řadě případů přispět k tomu, aby se zabránilo opětovnému publikování zastaralých, respektive dokonce chybných či nemožných řešení, nebo aby byla v případě vědeckým zvyklostem odpovídajícího výkladu, který by diskutoval různé návrhy řešení, tato řešení odmítnuta.

Nejen v důsledku nerecipování části současné odborné literatury vzniká v citované literatuře jmenných hesel určitá tendence k autoreferencialitě (Greule místy cituje pouze sebe, Wiesinger dává přednost sám sobě); často citovaným autorem je vedle toho (pro Bavorsko) ještě von Reitzenstein (zejména Reitzenstein 2006 [k Starému Bavorsku], 2013 [k Bavorskému Švábsku], ojediněle také Reitzenstein 1991). Greule celkově s literaturou zachází úsporněji, zřídka cituje více než tři tituly, Wiesinger naproti tomu v průměru dvakrát tolik; také obecně jsou Wiesingerova jmenná hesla v průměru podstatně delší, protože často přinášejí ještě řadu informací k dějinám pojmenovaného objektu (viz výše).

Předvést tato zjištění na vybraných příkladech by bylo příliš obsáhlé a překročilo by rámec tohoto časopisu. Odkazuji zde na podrobný výklad v Bichlmeier 2020, kde je to vše podrobně doloženo na více než třech desítkách příkladů.

Celkově se nabízí tento obraz:

Jakkoli je první část knihy přesvědčivá – byť chudá na bibliografické odkazy –, druhá část se jmennými hesly přesvědčivá není. Jmenná hesla se z velké části vyznačují těmito rysy:

• Pokud jde o použitý způsob transkripce (pra)indoevropských rekonstruktů (*w vs. *u, *bh vs. *bh⁻ atd.), jsou nejednotná.

• Relevantní literatura posledních dvou desetiletí není citována (ačkoli občas vzniká dojem, že byla skutečně čtena), a proto se neobjevuje ani v bibliografii. Celkem by jistě bylo třeba doplnit ještě tři desítky titulů několika autorů. Z nerecipování této literatury, která zčásti výrazně zlepšuje, respektive vyvrací starší řešení, nakonec plyne, že kniha celkově jen zřídka překračuje stav poznání roku 2000 a prakticky nikdy stav z roku 2010.

• Bibliografické údaje uváděné zejména ve druhé části jsou silně autoreferenciální, zvláště pokud jde o hydronyma. Literatura nepocházející od obou autorů patrně netvoří ani polovinu, takže u čtenáře může vzniknout mylný dojem, že etymologie by mohly pocházet od citovaných autorů, což však

366

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Bayern und Romanen. Zum Verhältnis der frühmittelalterlichen Ethnien aus der Sicht der Sprachwissenschaft und Namenforschung

zpravidla nečiní. ‚Objevitelé‘ příslušných etymologií každopádně nejsou cíleně uváděni; místy je řešení již celé století staré.

• Jen v jednotlivých případech jsou uvedeny konkurenční návrhy, jen zřídka jsou diskutovány. Většinou je však uvedeno pouze jedno řešení, a ne vždy to (podle obecného názoru, respektive jazykovědného poznání) správné.

• V četných případech se proto nabízí dávno překonaná, respektive již dávno jako nesprávná rozpoznaná etymologie; předkládaná řešení navíc často představují krok zpět oproti tomu, čeho již bylo dosaženo předtím, někdy i oproti tomu, co oba autoři již dříve napsali ve své vlastní citované literatuře.

• Opakovaně je bez diskuse jako jediné předloženo řešení, které se v literatuře citované k příslušnému jménu vůbec neobjevuje; citovaná literatura tedy prezentovanou etymologii nutně nepodporuje.

Je dobře, že byla vyvrácena absurdní teze o (jazykově) románském původu Bavorů a že nyní máme (z velké části) celý² předněmecký jmenný poklad Starého Bavorska a středního Rakouska pohromadě v jednom soupisu – jako příručka etymologií těchto jmen je však dílo nepoužitelné: Ačkoli jsou patrně uvedeny všechny nejstarší doklady, etymologie nelze – zejména pokud jde o keltské nebo dokonce předkeltské útvary – vesměs považovat za správné. Pokus začlenit moderní indoevropskou jazykovědu do popisu a vysvětlení jmen je sice chvályhodný, nakonec však musí být považován za neúspěšný. V tomto ohledu je kniha typickým představitelem prací o nejstarších jmenných vrstvách ve (střední) Evropě od autorů, jejichž znalosti indoevropské jazykovědy neodpovídají danému tématu.

Zpracování tohoto starého jmenného pokladu střední Evropy jako celku na fundované indoevropeistické bázi tak i nadále zůstává desiderátem. Probíhá však – byť z germánské strany často nerecipováno nebo nepochopeno – jméno po jménu v nepravidelném sledu článků v časopisech a sbornících.

² Upozornit lze například na chybějící hesla k (Bad) Ischl, Iller, Ilz, Vils / Fils, další jména patrně rovněž chybějí.

Recenze / Reviews

367

HARALD BICHLMEIER

LITERATURA

1. SLOVNÍKY

ACS – Holder Alfred 1896, 1904, 1907: Alt-celtischer Sprachschatz. 3 sv., Lipsko: Teubner.

Delamarre Xavier 2007: Noms de personnes celtiques dans l’épigraphie classique. Nomina Celtica antiqua selecta inscriptionum, Paříž: Edition Errance.

Delamarre Xavier 2012: Noms de lieux celtiques de l’Europe ancienne. (– 500 / + 500). Dictionnaire. (Collection les Hesperides), Paříž: Éditions Errance.

DGNB – Greule Albrecht 2014: Deutsches Gewässernamenbuch. Etymologie der Gewässernamen und der zugehörigen Gebiets-, Siedlungsund Flurnamen. Za spolupráce S. Hackl-Rößler, Berlín, Boston: de Gruyter.

DLG^² – Delamarre Xavier 2003: Dictionnaire de la langue gauloise. Une approche linguistique du vieux-celtique continental, Předmluva P.-Y. Lambert, 2^ᵉ. přepracované a výrazně rozšířené vydání, Paříž: Edition Errance.

DLG^³ – Delamarre Xavier 2018: Dictionnaire de la langue gauloise. Une approche linguistique du vieux-celtique continental, Předmluva P.-Y. Lambert, třetí vydání, Paříž: Edition Errance.

DONB – Niemeyer Manfred (ed.) 2012: Deutsches Ortsnamenbuch, Berlín, Boston: de Gruyter.

DTNG – Delamarre Xavier 2019–2021: Dictionnaire des thèmes nominaux du gaulois. A Dictionary of Gaulish Nominal Stems, Volume I: Ab–/Ixs(o)–, Volume II: Lab–/Uxs–pero– (Collection Linguistique 5, 6), Paříž: Éditions Les Cent Chemins.

EDPC – Matasović Ranko 2009: An Etymological Dictionary of Proto-Celtic. (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 9), Leiden, Boston: Brill.

EDPG – Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic. (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 11), Leiden, Boston: Brill.

EWAhd – Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen.

Svazek I: -a – bezzisto, od Alberta L. Lloyda a Otta Springera, Göttingen, Curych: Vandenhoeck & Ruprecht, 1988.

Svazek II: bi – ezzo, od Alberta L. Lloyda, Rosemarie Lührové a Otta Springera † za spolupráce Karen R. Purdy, Göttingen, Curych: Vandenhoeck & Ruprecht, 1998.

368

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Bavorsko a Románi. K vztahu raně středověkých etnik z pohledu jazykovědy a nauky o vlastních jménech

Svazek III: fadum – fūstslag, od Alberta L. Lloyda a Rosemarie Lührové za spolupráce Gerlinde Kohlrusch, Maria Kozianka, Karen R. Purdy a Roland Schuhmann, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2007.

Svazek IV: gāba – hylare, od Alberta L. Lloyda a Rosemarie Lührové za spolupráce Gerlinde Schuhmann, Maria Kozianka, Karen R. Purdy a Roland Schuhmann, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2009.

Svazek V: iba – luzzilo, ed. Rosemarie Lührová, zpracovali Harald Bichlmeier, Maria Kozianka a Roland Schuhmann s příspěvky Alberta L. Lloyda za spolupráce Karen K. Purdy, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2014.

Svazek VI: māda – pūzza, ed. Rosemarie Lührová, zpracovali Harald Bichlmeier, Maria Kozianka, Roland Schuhmann a Laura Sturm, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2017.

Svazek VII: quaderna – skazzōn, ed. Rosemarie Lührová, zpracovala Dagmar S. Wodtko (vedoucí pracoviště), Harald Bichlmeier, Maria Kozianka a Roland Schuhmann, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2020.

Falileyev Aleksander, Gohil E. Ashwin, Ward Naomi 2010: Dictionary of Continental Celtic Place-Names. A Celtic Companion to the Barrington Atlas of the Greek and Roman World, Aberystwyth: CMCS.

IEW – Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch I, svazek, Mnichov, Bern: Francke.

LEIA – Vendryes Joseph: Léxique étymologique d’Irlandais ancien. – A: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, 1959 (ND 1981). – B: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1981. – C: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1987. – D: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1983. – R, S: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1974. – T, U: Dublin: School of Celtic Studies, Dublin Inst. for Advanced Studies, Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1978.

_LIV^² – Rix Helmut et al. 2001: Lexikon indoevropských sloves. Kořeny a jejich primární kmenové formace. Druhé, opravené a rozšířené vydání, Wiesbaden.

NIL – Wodtko Dagmar S., Irslinger Britta, Schneider Carolin 2008: Nomina v indoevropském lexikonu, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Reitzenstein Wolf-Armin Frhr. von 1991: Lexikon bavorských místních jmen. Původ a význam. Druhé, opravené a rozšířené vydání, Mnichov: C. H. Beck.

Recenzijos / Reviews

369

HARALD BICHLMEIER

Reitzenstein Wolf-Armin Frhr. von 2006: Lexikon bavorských místních jmen. Původ a význam. Horní Bavorsko, Dolní Bavorsko, Horní Falc, Mnichov: C. H. Beck.

Reitzenstein Wolf-Armin Frhr. von 2013: Lexikon švábských místních jmen. Původ a význam. Bavorské Švábsko, Mnichov: C. H. Beck.

2. DALŠÍ LITERATURA

Anreiter Peter 1996: Keltská místní jména v Severním Tyrolsku. (Innsbrucké příspěvky k jazykovědě, přednášky a menší práce 65), Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft.

Anreiter Peter 2001: Předřímská jména Panonie. (Archaeolingua: Series minor 16), Budapešť: Archaeolingua.

Anreiter Peter 2016: Severotyrolská jména keltského původu, Vídeň: Praesens.

Anreiter Peter, Chapman Christian, Rampl Gerhard 2009: Názvy obcí Tyrolska: původ a význam. (Publikace Tyrolského zemského archivu 17), Innsbruck: Universitätsverlag Wagner.

Bach Adolf 1954: Německá nauka o jménech. Svazek II: Německá místní jména. Část 2: Německá místní jména z hlediska historického, geografického, sociologického a psychologického. Výzkum místních jmen ve službách jiných věd, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Bichlmeier Harald 2015: [Rec. k:] Greule, Albrecht: Německá kniha vodních jmen. Etymologie vodních jmen a souvisejících názvů oblastí, sídel a tratí. Za spolupráce S. Hackl-Rößler, Berlín, Boston: de Gruyter, 2014. – Acta Linguistica Lithuanica 72, 269–276.

Bichlmeier Harald 2015a: [Rec. k:] Greule, Albrecht: Německá kniha vodních jmen. Etymologie vodních jmen a souvisejících názvů oblastí, sídel a tratí. Za spolupráce Sabine Hackl-Rößler, Berlín, Boston: de Gruyter 2014. – Kratylos 60, 82–89.

Bichlmeier Harald 2016: Isar, Isel, Isen, Iser, Isny – Reflexy keltské skupiny vodních jmen v Bavorsku a Rakousku s dodatkem k Isura (Bavorsko-rakouská místní a vodní jména z indoevropského hlediska 8). – Österreichische Namenforschung 42, 35–61.

Bichlmeier Harald 2020: Výzkumná zpráva o toponomastice starších jazykových vrstev (střední) Evropy. Část I: Recenzní stať k: Wiesinger Peter, Greule

370

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Peter Wiesinger Albrecht Greule. Baiern und Romanen. Zum Verhältnis der frühmittelalterlichen Ethnien aus der Sicht der Sprachwissenschaft und Namenforschung

Albrecht: Bavoři a Románi. K poměru raně středověkých etnik z hlediska jazykovědy a výzkumu jmen. Tübingen: Narr Francke Attempto 2019. – Kratylos 65, 1–85.

Falileyev Alexander 2013: Keltský Balkán, Aberystwyth: CMCS.

Falileyev Alexander 2014: Při hledání východních Keltů. Studie geografických jmen, jejich rozšíření a morfologie. (Archaeolingua, Series Minor 34), Budapešť: Archaeolingua Alapítvány.

Lambert Pierre-Yves 2003: Galský jazyk. Jazykový popis, komentář k vybraným nápisům. Revidované a rozšířené vydání. (Collection des Hesperides), Paříž: Éditions Errance.

McCone Kim 1996: K relativní chronologii starověkých a středověkých keltských hláskových změn. (Maynooth Studies in Celtic Linguistics 1), Maynooth: The Department of Old Irish, St. Patrick’s College.

Meid Wolfgang 2005: Keltská osobní jména v Panonii. (Archaeolingua, Series Minor 20), Budapešť: Archaeolingua Alapítvány.

Müller Stefan 2007: Ke germánštině z hlediska laryngální teorie. Úvod do základů laryngální teorie. (Studia Linguistica Germanica 88), Berlín, New York: de Gruyter.

Pokorny Julius 1914: Původ a etymologie slova Eisen. – Kuhns Zeit-schrift 46, 292–294.

Raybould Marilynne E., Sims-Williams Patrick 2007: Korpus latinských nápisů Římské říše obsahujících keltská osobní jména, Aberystwyth: CMCS.

Raybould Marilynne E., Sims-Williams Patrick 2009: Úvod a doplněk ke korpusu latinských nápisů Římské říše obsahujících keltská osobní jména, Aberystwyth: CMCS.

Repanšek Luka 2016: Keltské dědictví v toponymii jihovýchodního alpského prostoru. (Linguistica & Philologica 33), Lublaň: Založba ZRC.

Scheungraber Corinna, Grünzweig Friedrich E. 2014: Starogermánská toponyma a negermánská toponyma Germánie. Příručka k jejich etymologii. Za použití bibliografie Roberta Nedomy vydal Hermann Reichert. (Philologica Germanica 34), Vídeň: Fassbaender.

Sims-Williams Patrick 2006: Starověká keltská místní jména v Evropě a Malé Asii. (Publications of the Philological Society 39), Oxford, Boston: Blackwell Publishing.

Recenzijos / Reviews

371

HARALD BICHLMEIER

Zair Nicholas 2012: Reflexy protoindoevropských laryngál v keltštině. (Brill’s Studies in Indo-European Languages and Linguistics 7), Leiden, Boston: Brill.

Přijato 15. září 2020.

HARALD BICHLMEIER Univerzita Martina Luthera v Halle-Wittenbergu Orientální institut Seminář indoevropské a obecné jazykovědy Ludwig-Wucherer-Str. 2 D-06099 Halle (Saale) [email protected]

Saská akademie věd v Lipsku Pracoviště Jena: Etymologický slovník starohorní němčiny Zwätzengasse 12a D-07743 Jena [email protected]

372

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII