This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Ústav litevského jazyka
ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253
Směry vědeckého výzkumu: litevská terminologie, dějiny litevské lékařské terminologie.
DOI: doi.org/10.35321/all83-05
K OTÁZCE POLYSÉMIE LÉKAŘSKÝCH TERMÍNŮ Z KONCE 19. A ZAČÁTKU 20. STOLETÍ
O polysémii lékařských termínů z konce 19. a začátku 20. století
10
th
20
th
ANOTACE
Článek pojednává o polysémních lékařských termínech, které litevští lékaři používali na konci 19. a začátku 20. století v populárně-naučných textech o lékařství a zdraví. Takových termínů je v lékařské terminologii sledovaného období málo. Různé významy těchto termínů se odhalují v kontextu nebo porovnáním týchž termínů užitých v různých kontextech. Většinu termínů s různými lékařskými významy (hlavními i vedlejšími) lékaři převzali z živého jazyka tím, že jeho slova terminologizovali. K autorské polysémii lze přiřadit případy, kdy termínu odlišné lékařské významy udělil lékař či lékaři, kteří jej užili ve svém textu či textech. Termíny se nejčastěji užívají ve dvou různých lékařských významech.
Při pojednání o polysémních termínech počáteční etapy formování lékařské terminologie článek zároveň podává přehled teoretických poznatků týkajících se polysémie.
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiiareikšmiškumo klausimu
ANOTACE
Článek pojednává o polysémních lékařských termínech, které litevští lékaři používali v textech o lékařství a zdravotnictví psaných populárně-naučným stylem na konci 19. století a na začátku 20. století. Takové termíny nejsou v lékařské terminologii daného období početné. Různé významy těchto termínů se odhalují v kontextu nebo při porovnání stejných termínů užitých v různých kontextech. Většinu termínů s různými lékařskými významy (primárními i sekundárními) lékaři převzali z obecného jazyka tím, že jeho slova přeměnili v termíny. Takzvaná autorská polysémie zahrnuje případy, kdy lékař či lékaři přiřadí termínu ve svém textu či textech různé lékařské významy. Termíny se obvykle užívají ve dvou různých lékařských významech.
Kromě pojednání o polysémních termínech pocházejících z počáteční etapy formování lékařské terminologie článek také podává přehled teoretických poznatků k tématu polysémie.
Významný litevský filosof Stasys Šalkauskis již roku 1925 v časopise Logos¹ v práci Teorie terminologie a litevská filosofická terminologie napsal: „Jestliže slovo v souvislosti s určitým kontextem nabude zvláštní významové hodnoty, vzniká tím hlavní podmínka pro získání nového, specifičtějšího významu. Tak dochází k […] sémantickému jevu, […] nazýva[nému] polysémie, […]. Je to ‚schopnost slov osvojovat si různé významy podle různých způsobů jejich užívání a s těmito významy se trvale udržovat v jazyce‘ (Šalkauskis 1991: 44).
Jak známo, jedním z hlavních požadavků kladených na termín je přesnost, která souvisí s monosemií; ta byla někdy chápána jako hlavní princip terminologie (viz Laurén, Myking, Picht 1998: 246) – k pojmenování jednoho pojmu se má užívat jeden termín, jinak se takový termín považoval za nedostatečný či nepřesný. V praxi se však tento požadavek obtížně uskutečňuje.
¹Logos – časopis věnovaný náboženství, filosofii, komparatistice a umění. Vydávala jej společenská organizace Logos. Uveřejňoval články z filosofie, teologie, religionistiky, kunsthistorie a kulturologie, překlady klasiků filosofie a literatury a reprodukce výtvarných děl. Redakční kolegium tvořili litevští i zahraniční vědci a duchovní. Začal vycházet roku 1921 v Kaunasu; do roku 1939 vyšlo 30 čísel (vydavatel a redaktor P. Dovydaitis) (Stančienė 2008: 573).
Straipsniai / Articles
99
Page 3
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Polysémie² je důležitou otázkou nejen lexikologie, ale i terminologie³. Její fenomén byl v různých historických obdobích zkoumán v širším či užším rozsahu, počínaje antikou (viz Tperyбов 2011: 179). Množství, často rozporných názorů podmínilo aktuálnost výzkumu polysémie (viz Ходakова 2009: 121).
Polysémie, neboli polysemie⁴, vzniká změnou sémantických hranic slova, rozšiřováním nebo zužováním jeho původního významu (viz Маркович 2017: 74; Вольберг 2017: 75), když je jednou lexémou pojmenováno několik pojmů (zejména z jedné oborové oblasti). Graficky by bylo možné polysémii znázornit takto⁵:
Čím častěji se termín užívá, tím větší je pravděpodobnost vzniku jeho nových významů, tedy polysémie (viz Маркович 2017: 75). Má se za to, že polysémie je typičtější pro slovo s jednoduchou morfologickou a slovotvornou strukturou než pro výpůjčku nebo pro méně často užívané slovo se složitější slovotvornou strukturou (viz Маркович 2017: 75). Někteří se domnívali, že polysémie ztěžuje komunikaci odborníků a vědců, neboť terminologická lexika se vyznačuje, jak již bylo uvedeno, monosemickými vztahy: jeden znak – jeden význam (viz Кожанов 2014), a proto byla polysémie tradičně považována za jeden z hlavních problémů a nedostatků terminologie (Гринев 1993: 99; Киселева, Росянова 2013: 116; Нащиванько 2013: 139). Přesto polysémie v terminologii existuje a tento sémantický jev zřejmě musí být přípustný; na jedné straně sice povaha termínu jako znaku určuje jednoznačné vztahy mezi znakem a označovanou věcí, avšak na druhé straně termíny jako slova živého jazyka podléhají vlivu všech jeho
² S polysémií je neoddělitelně spjat další sémantický jev – homonymie (podrobněji viz Даниленко 1977: 70; Суперанская a kol. 1989: 45; Прохорова 1996: 8; Татаринов 1996: 177; Laurén, Myking, Picht 1998: 244; Емельянова 2003: 390; Марузо 2004: 216; Ахманова 2005: 287; Jakaitienė 2009: 101–111), v tomto článku se jím však podrobněji nezabýváme.
³ Polysémní lidové stavební termíny zkoumal Robertas Stunžinas (Stunžinas 2009: 68–92).
⁴ Polysemie se také nazývá sémantickou variací (viz Татаринов 1996: 178; Кожанов 2014: 354).
⁵ Schéma nakreslili Christer Laurén, Johan Myking a Heribert Picht (viz Laurén, Myking, Picht 1998: 244).
100
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 4
K otázce polysémie lékařských termínů z konce 19. a začátku 20. století
lexikálně-sémantických procesů (viz Даниленко 1977: 65). V reálných, nikoli „ideálních“ terminologiích nejsou polysémní termíny vzácností. Polysemie není anomálie ani náhoda – plní určité funkce. Po dlouhou dobu se však mělo za to, že polysémní lexikální jednotka není terminologická a nemůže mít status termínu (Киселева, Росянова 2013: 115).
Polysémii mnozí badatelé chápou a definují podobně – je to:
• schopnost slova mít několik významů (Даниленко 1977: 65);
• jev, kdy totéž slovo má několik vzájemně souvisejících významů, které obvykle vznikají změnou a rozvojem původního významu tohoto slova (Головин, Кобрин 1987: 48);
• užívání téhož slova ve dvou nebo více významech (Суперанская a kol. 1989: 42);
• jev, kdy slovo nebo slovní spojení má několik významů (Gaivenis, Keinys 1990: 44);
• schopnost jazykové jednotky mít více než jeden význam (Емельянова 2003: 486);
• schopnost slova mít různé významy (Марузо 2004: 216);
• schopnost téhož slova mít několik vzájemně souvisejících významů, které obvykle vznikly jako výsledek změny (modifikace) a vývoje původního významu tohoto slova (Ахманова 2005: 335);
• fungování termínů s několika terminologickými významy v jedné oblasti (Татаринов 2006: 177);
• jev, kdy termín pojmenovává různé pojmy jedné nebo několika blízkých oblastí (Ходакова 2009: 121);
• schopnost jedné lexikální jednotky mít několik významů (Chromá 2011: 46);
• jev, kdy slovo má několik vzájemně souvisejících významů (Киселева, Росянова 2013: 115);
• vlastnost termínu mít dva nebo více významů (Нашиванько 2013: 138).
Polysémní slovo (termín⁶) má obvykle základní význam, z něhož se větví doplňkové⁷ významy (viz Суперанская a kol. 1989: 43).
Má se za to, že polysémii podmiňuje pružnost struktury lexikální jednotky, která jí pomáhá získat nový obsah (viz Даниленко 1977: 65). Polysémní termíny mohou vznikat v důsledku polysémie slov obecného jazyka, metonymie, tj. přenosu názvu jedné věci na jinou věc, která je s první spojena určitými asociačními (např. vztahy celku a části, rodu a druhu)
⁶ Termín, z jehož základního významu se větví nové významy, se nazývá termín-donor (термин–донор) (Бекишева, Грошева 2017: 43).
⁷ Nazývají se také vedlejší významy (Jakaitienė 2009: 89).
Straipsniai / Articles
101
Page 5
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
vztahy a způsoby (viz Головин, Кобрин 1987: 49). Příčiny polysémie se hledají také v jazykové ekonomii – jazykové prvky se používají „ekonomicky“: minimální počet terminologických jednotek může předávat maximální významové zatížení (viz Gangemi a kol. 2000: 285, 289; Киселева, Росянова 2013: 116–117; srov. Гончарук, Гущина 2009: 123). Polysémní lexikální jednotky mohou vznikat i v důsledku odlišné interpretace téhož jevu (takzvaná autorská polysémie) (viz Киселева, Росянова 2013: 116–117).
Rozlišuje se kvantitativní a kvalitativní terminologická polysémie. První se chápe jako počet terminologických významů, například binární polysémie (termín má dva významy) (viz Киселева, Росянова 2013: 117), ternární polysémie (termín má tři významy), kvartérní polysémie (termín má čtyři významy) (viz Киселева, Росянова 2013: 118).
Kvalitativní terminologickou polysémii charakterizují tyto případy: 1) mezioborová polysémie (termíny se užívají v různých oblastech, ale spojuje je přímý nebo zprostředkovaný vztah mezi významy), 2) konceptuální polysémie (tentýž jev je v jedné oborové oblasti chápán různě), 3) kategoriální polysémie (tentýž termín označuje proces a výsledek, činnost a stav, obecnou a zvláštní věc) (viz také Skujina 2002: 46), 4) vnitrooborová polysémie (termín je polysémní v rámci jedné oborové oblasti) (viz Киселева, Росянова 2013: 118), 5) multisystémová polysémie (tentýž termín je výsledkem mezioborového přejímání, tj. tentýž termín se užívá například v technice, sportu, polygrafii, lékařství atd.), 6) implicitní polysémie (jednoznačnému termínu jednoho jazyka odpovídají dva nebo více významově blízkých, avšak odlišných termínů jiného jazyka) (viz Киселева, Росянова 2013: 119).
Stává se, že se termín polysémie užívá jako synonymum termínu nejednoznačnost. Podle Viktora Tatarinova je však polysémie pouze jedním druhem nejednoznačnosti. Terminolog zavedl do vědeckého oběhu pojmy ambisémie⁸ ir eurisémie⁹ jako druhové pojmy nejednoznačnosti
⁸ Ambisémie (амбисемия) je jedním z druhů nejednoznačnosti termínu. Pojem ambisémie V. Tatarinov odůvodnil roku 1987. Ambisémie (lat. ambi- ← řec. ἄμφι „kolem, o“ + σῆμα „znak“) je vlastnost termínu fungovat v jazyce s různým rozsahem sémantiky, vlastnost podmíněná mnoha extralingvistickými faktory (termín užívají různé školy a vědci v různých etapách rozvoje vědy) (Татаринов 2006: 14; srov. také Naščianko 2013: 141–143). Tento jev se také nazývá konceptuální polysémie (концептуальная многозначность) (Сакаева 2017: 114).
⁹ Eurisémie (эврисемия) je jedním z druhů nejednoznačnosti termínu. Termín začal V. Tatarinov užívat roku 1987. Eurisémie (řec. εὖρος „široký“ + σῆμα „znak“) se chápe jako vlastnost termínu spojovat se s neurčitým počtem denotátů. Eurisémie je obvykle vlastní obecným
102
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 6
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
významům. Ambisémie se chápe jako neurčitost obsahu, eurisémie jako vlastnost termínu spojovat se s neurčitým počtem denotátů a polysemie jako vlastnost termínu mít dva nebo více významů odrážejících logické vztahy vzájemně souvisejících pojmů. Uvedené pojmy jsou uspořádány takto: monosémie – ambisémie – polysemie – eurisémie (Татаринов 2006: 44).
Po dlouhém období střetávání protichůdných názorů se tedy na polysémii začalo pohlížet poněkud jinak – jako na „zákonitý jev jazykového systému, který odhaluje sémantickou pohyblivost jazyka a schopnost lidí ekonomicky systematizovat mimojazykovou skutečnost“ (viz Jakaitienė 2009: 87). Také jednoznačnost v terminologii se začala chápat poněkud volněji – pouze jako tendence, žádoucí vlastnost nebo racionální požadavek kladený na termíny (viz Науциванько 2013: 139; srov. Keinys 1982: 89–90). Jednoznačnost totiž není vlastností termínu, nýbrž pouze požadavkem na něj kladeným. Aleksandr Reformatskij napsal, že jednoznačnost termínu (monosémie) je třeba chápat pouze v mezích terminologického pole, tj. určité terminologie (viz Суперанская a kol. 1989: 44, 47).
Předmětem jsou lékařské termíny s více než jedním významem, které byly nalezeny v populárně-naučných textech litevských lékařů o lékařství a zdraví z konce 19. a začátku 20. století10. Při výběru pramenů se postupovalo podle několika zásad. Zaprvé byly vybrány brožury nebo články v novinách napsané významnými litevskými lékaři (Antanas Vileišis, Kazys Grinius, Stasys Matulaitis, Juozas Bagdonas, Kazimieras Jokantas, Vincas Kudirka aj.), několik článků vyšlo v kalendářích. Zadruhé byly vybrány texty z oblasti lékařství a zdraví, které uvedení lékaři napsali populárně a určili k četbě prostým lidem. Množstvím textů vynikají práce lékaře A. Vileišise a K. Grinia. Zvláště mnoho populárně-naučných brožur a článků v novinách publikoval A. Vileišis. K. Grinius psal především ve svých redigovaných novinách Sveikatos. Z nespecializovaných periodik, v nichž byly uveřejňovány lékařské články, lze zmínit Ūkininką, Varpą, Šaltinį, Vilniaus žinias, Artoją, Gydytoją, Sveikatą.
Cíl a úkoly. Stanovili jsme si za cíl prozkoumat polysémní termíny počáteční etapy formování litevské lékařské terminologie. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) shromáždit lékařské termíny s více než jedním významem z populárně-naučných textů z konce 19. a začátku 20. století; 2) na základě kontextu identifikovat významy těchto termínů a popsat je; 3) zjistit, co je pro tyto termíny charakteristické a jaké jsou předpoklady jejich původu v lékařské terminologii.
vědeckým termínům a obecným technickým termínům. Sémická skladba takových termínů umožňuje termínu být nekonečně významovým (Татаринов 2006: 247). Tento jev se také nazývá širokým významem (широкозначность) (Гончарук, Гущина 2009: 123).
10 Podrobnější přehled lékařských pramenů tohoto období viz Zemlevičiūtė 2009: 71–83.
Straipsniai / Articles
103
Page 7
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Metodika. Při pojednání o polysémních lékařských termínech se vychází především z deskriptivně-analytické metody, dále z metody interpretační a srovnávací. Poslední uvedená metoda se uplatňuje při porovnávání významů lékařských termínů s významy zachycenými v akademickém Litevském slovníku (dále jen LKŽ) a ve Slovníku lékařských termínů (dále jen MedŽ), přičemž se sledují shody a rozdíly i případy totožnosti či odlišnosti. Velká pozornost se věnuje kontextu lékařských termínů – uvádějí se ilustrační věty v původním jazyce, protože teprve v kontextu se plně odhaluje obsah termínu (viz Гончарук, Гущина 2009: 125; Маркович 2017: 76; Вольберг 2017: 75; Соколов, Кириллова 2017). Zkoumaný materiál je probírán jako samostatná hesla, tj. termín je napsán velkými tučnými písmeny a za pomlčkou následují významy a jejich výklad a latinské ekvivalenty. Pro názornost jsou termíny a jejich významy uvedeny v tabulkách.
Ve zkoumaných pramenech se nejčastěji vyskytují dvojvýznamová (jeden termín má tři významy a jeden čtyři významy) pojmenování částí těla a orgánů, názvy nemocí a několik málo názvů označujících jiné lékařské pojmy.
Dále je pojednáno o souboru lékařských termínů užitých ve více než jednom významu, shromážděných z různých populárně-naučných textů daného oboru. Jsou uvedeny ve třech skupinách podle počtu významů, které termíny mají.
POLYSÉMNÍ LÉKAŘSKÉ TERMÍNY V TEXTECH Z KONCE 19. A ZAČÁTKU 20. STOLETÍ
1. Binární polysémní lékařské termíny. Jde o nejpočetnější skupinu lékařských termínů – v textech byly termíny nejčastěji nalezeny užité ve dvou různých lékařských významech.
TVÁŘ – „tvář“ (lat. facies) a „líce“ (lat. zygoma). Termín veidas užívali litevští lékaři v obvyklém významu „tvář“ (celek) (základním) a ve významu „líce“ (část) (vedlejším).
V základním významu užívali veidą výhradně všichni lékaři sledovaného období: Adomas Sketeris (1890, 1893), Antanas Vileišis (1895, 1899, 1901, 1903–1915, 1918, 1924), Eliziejus Draugelis (1914), Jonas Basanavičius (1898), Jonas Šliūpas (1885, 1887), Juozas Bagdonas (1890, 1892, 1913, 1921), Kazimieras Jokantas (1912–1914), Kazys Grinius (1909–1911, 1913, 1920, 1921), Petras Avižonis (1900 (1899), 1911, 1913, 1920), Petras Matulaitis (1888), Pranas Matulaitis (1911), Stasys Matulaitis (1895–1897, 1902), Vincas Kudirka (1889, 1895):
104
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 8
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
[…], když se objeví neštovice, pokryjí se celé tělo vyrážkami, které se někdy objeví i na tváři, znetvoří je, a pak všichni poznají, jaká nemoc člověka napadla. BL 1904 6 Třetího dne se, podívejme, tělo začne osypávat, nejvíce od tváře a hlavy, nejprve červenými skvrnkami, pupínky, jako vrcholky klasy. Svk 1910 8 1
Termín veidas ve významu „líce“ užívali lékaři J. Bagdonas (1890) a St. Matulaitis (1902). Mimochodem je třeba říci, že v uvedeném významu se veidas nejčastěji užívá v množném čísle:
Pot cítíme jen tehdy, když při těžké práci nebo v teplém vzduchu začne z našeho těla vytékat tolik potu, že nestačí hned odpařovat a na naší kůži se vytvoří velké kapky vody, které nám začnou stékat po tvářích, ramenou a pažích. ŽK 1902 133
Stejně tak vyčnívající do stran tváře označují typický svět nižších rodů […]. Vrp 1890 3 39
Termín
Významy
veidas
veidas líce
BŘICHO – „břicho“ (lat. venter) a „žaludek“ (lat. gaster). Termín pilvas lékaři užívali ve významech „část těla, v níž se nacházejí trávicí orgány“ (základní) a „nejširší část trávicí trubice – žaludek“ (vedlejší).
Pilvą v jeho základním významu užívali téměř všichni lékaři: A. Sketeris (1893, 1910, 1911), A. Vileišis (1895, 1899, 1901–1910, 1912, 1914, 1915), E. Draugelis (1915), J. Bagdonas (1892, 1913), J. Basanavičius (1898), J. Šliūpas (1885), K. Grinius (1890, 1909, 1913, 1920, 1921), K. Jokantas (1910, 1912), P. Avižonis (1898, 1900 (1899)), P. Matulaitis (1888, 1890), St. Matulaitis (1896, 1902, 1913), V. Kudirka (1889, 1895):
Nemocného osype nejen svrchu, ale i v ústech, na patře, v hrdle, dokonce, jak se říká, v břiše a ve střevech. U 1892 6/7 233
Mírné užívání tabáku dráždí žaludek a střeva, které uvádí do pohybu, čímž břicha se ve svůj čas vyprázdní. LB 1885 2 6
A. Vileišis nazýval pilvų (1895, 1905, 1924) žaludek:
Proto není vhodné pít a jíst příliš horké věci, protože mohou poškodit zuby a žaludek (břicho). VŽ 1905 289 4
Straipsniai / Articles
105
Page 9
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Tento lékař často uváděl vedle sebe dvě synonymní pojmenování tohoto trávicího orgánu: pilvas (skilys) NG 1924 85, pilvas (skrandis) SG 1905 16, skilys (pilvas) NG 1924 78, sklivys, nebo pilvas NG 1924 78, skrandis (pilvas) VŽ 1905 289 4, KU 1906 55:
Proto není vhodné pít a jíst příliš horké věci, protože mohou poškodit zuby a žaludek (břicho). VŽ 1905 289 4
Žaludek pilvu nazývali i další lékaři – K. Grinius (1890), St. Matulaitis (1896, 1913), P. Avižonis (1899):
Jaká je tedy ta cesta: ústa, jícen (hrdlo do břicha), břicho, tenké [...] střevo a tlusté střevo, které končí řitním otvorem. U 1890 3 39 Jak léčit žaludeční(břišní) a střevní nemoci. U 1896 4 28
Termín
Významy
pilvas
pilvas žaludek
ŽALUDEČEK – „srdeční komora“ (lat. ventriculus) a „žaludek“ (lat. gaster). Termínem pilvelis byly pojmenovány orgány různých soustav – kardiovaskulární a trávicí.
A. Vileišis užíval termín pilvelis ve významu „srdeční komora“:
V tom okamžiku se obě předsíně stáhly. Uzavřely se otvory obou velkých a plicních žil, otevřely se chlopně ležící u vstupu do komor a krev přešla z horních komor do dolních. Neuplynula však ani vteřina, a stáhly se již i komory. GŽK 1902 54
A. Vileišis nazýval pilveliu také žaludek (1899, 1902, 1903, 1905, 1907, 1909–1911, 1915):
Tyto bakterie, které se dostaly do lidského žaludku (žaludku), pokud nezahynou působením jeho kyselé tekutiny, přejdou do střev a tam se dobře rozmnoží, způsobí průjem (dyzentérii) a zvracení. LimpPL 1915 109–110 Tyto bakterie vstupují do střevního kanálu ze žaludku (žaludečku). ChK 1907 3
A. Vileišis často uváděl vedle sebe dvě synonymní pojmenování tohoto trávicího orgánu: žaludeček nebo komora Dž 1903 24, komora (žaludeček) Gdt 1915 4 13,
106
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 10
K otázce polysémie lékařských termínů z konce 19. a začátku 20. století
Když se do jeho žaludku (žaludečku) dostanou drobná zvířátka, vajíčka hnízdících červů nebo bakterie, nutně onemocní. Šlt 1911 39 460
Žaludek žaludečkem nazývali i další lékaři – A. Sketeris (1911), K. Jokantas (1912, 1913), M. Kuprevičius (1919), St. Matulaitis (1913):
Lidé s kýlou se necítí zcela zdrávi: kýla vždy snižuje pracovní sílu a čím větší kýla, tím více škodí lidskému zdraví; lidé s kýlou si často stěžují, že žaludeček špatně tráví potravu, že mají tvrdá a nafouklá střeva plná kolik. Svk 1911 11 3
S plným žaludečkem jídla se nebudeš dlouho bát chladu, protože žaludeček ti bude pecí, z níž se teplo prouděním krve rozšíří po celém těle. BK 1913 61
Termín
Významy
bříško
srdeční komora
žaludek
NOS – „nos“ (lat. nasus) a „nosní dírka“ (lat. naris). Termín nosis lékaři užívali ve významech „čichový orgán“ (celek) a „nosní dírka“ (část). V hlavním významu užívali termín nosis téměř všichni lékaři: K. Grinius (1897, 1909–1913, 1920, 1921), A. Vileišis (1895, 1901–1915, 1918, 1924), St. Matulaitis (1896, 1902), P. Avižonis (1900 (1899), 1904, 1907, 1911, 1920), V. Kudirka (1889), A. Sketeris (1912), J. Basanavičius (1880, 1883, 1898), K. Jokantas (1912, 1913), E. Draugelis (1915, 1918), P. Matulaitis (1890), J. Bagdonas (1890, 1892, 1913, 1914, 1921), Pr. Matulaitis (1911):
Nemoc se velmi liší: u jednoho nemocného nemoc více napadá plíce, hrdlo a nos, u jiného břicho a střeva, třetího bolí kosti nebo svaly. TS 1918 36 14
Rýma není, rty se neosypávají, často z nosu teče krev. KMŠK 1915 9
Ve významu „nosní dírky“ užívali nosį A. Vileišis (1901–1903, 1905, 1907), St. Matulaitis (1902), K. Grinius (1909):
Dýchání nosem je prospěšné také proto, že než vzduch projde přes nos, na vlhké sliznici ulpí většina prachu a jiných pro nás škodlivých částic, které by se jinak dostaly do plic. ŽK 1902 55
[…] proud vzduchu se tehdy dostává do plic, procházeje přes nos, ústa a dýchací trubici. GŽK 1902 34
Straipsniai / Articles
107
Page 11
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Termín
Významy
nos
nosní dírka
K R V A V Ý P R Ů J E M – „dyzenterie“ (lat. dysenteria) a „krvavý průjem“ (lat. diarrhoea cruenta). Termín kruvinas viduriavimas užil St. Matulaitis ve významu „dyzenterie“ v článku z roku 1897 „Dyzenterie aneb krvavý průjem“. Tento litevský termín je však uveden pouze v názvu článku, zatímco v samotném článku lékař užíval přejaté slovo dizenterija.
A. Vileišis termínem kruvinas viduriavimas (1908) označil jiné onemocnění – krvavý průjem. V brožuře Naminio gydytojo vysvětlil, v čem se krvavý průjem liší od dyzenterie:
Krvavý průjem¹¹. Je to nebezpečné střevní onemocnění. Ve stolici je krev černá, sražená, a někdy červená. Od dyzenterie se liší tím, že nemocný necítí bolesti a nemusí tak často běhat ven. NG 1908 75
Termín
Významy
krvavý průjem
dyzenterie krvavý průjem
Protože jde o ojedinělé případy užití kruvino viduriavimo v uvedených významech, může jít o náhodný nebo individuální jev. Zde by tedy bylo možné hovořit o autorské polysémii.
ZIMNICE – „malárie, zimnice“ (lat. malaria) a „intermitentní horečka“ (lat. febris intermittens). Termín drugys byl užíván ve významech „malárie“ a „intermitentní horečka“. Termíny označující tato onemocnění mají společný sém třesavky.
Lékaři A. Sketeris (1893), A. Vileišis (1892, 1895, 1901, 1905, 1906, 1908, 1909, 1911–1915, 1924), E. Draugelis (1914, 1915), K. Grinius (1889, 1911, 1920, 1921), P. Avižonis (1908, 1920), P. Matulaitis (1890) užívali termín drugys většinou ve významu „malárie“:
Vlhkých a bažinatých míst je na světě velmi mnoho, stejně jako stojaté vody; proto není divu, že zimnicí trpí mnoho lidí. Gdt 1914 11 62
¹¹Kurziva v originále.
108
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 12
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
V italských oblastech, kde neustále řádí nemoc zvaná zimnicí, jsou nejnebezpečnější místa, kam neproniká slunce; jsou tam nikdy nevysychající louže, množství různých komárů, kteří roznášejí zimnice jed. Valacké přísloví praví: „Kam nevchází slunce, tam vchází doktor.“ KU 1906 11
Je třeba poznamenat, že termín drugio byl užíván i v jiném významu. Například M. Kuprevičius ve svém článku z roku 1897 vedle drugio uvedl latinský ekvivalent febris intermittens. V současném lékařském jazyce je litevským ekvivalentem tohoto latinského termínu intermitentní horečka (střídání teploty každé 1–2 dny) MedŽ 200. V tomto významu mohl být termín drugys užit také v pracích E. Draugelise (1914, 1915) a A. Vileišise (1903), srov.:
Po onemocnění krvavou úplavicí se uvolní stolice, začne třást zimnice, někdy nutí ke zvracení. KMŠK 1914 14 Takové zahřívání nemocného však, když je zmítán zimnicí, je zcela neužitečné, neboť tento třesavý stav znamená, že v jeho útrobách je velké horko. PP 1903 105
DUŠNOST – „dušnost, dušivost“ (ztížené dýchání) (lat. dyspnoea) a „bronchiální astma“ (lat. asthma bronchiale). Termín dušnost byl užíván ve významech „dyspnoe“ a „bronchiální astma“. Termíny označující tato onemocnění mají společný séma dušení.
Lékaři J. Šliūpas (1885), V. Kudirka (1895), St. Matulaitis (1902), A. Vileišis (1903, 1905, 1907, 1908, 1910, 1911, 1913, 1915, 1924), K. Grinius (1910, 1921), Pr. Matulaitis (1911) užívali termín dušnost ve významu „dyspnoe“:
Lidé žijící v takových příbytcích si již v mládí stěžují na slabost, dušnost, kašel, závratě a jiné obtíže, které pocházejí z dýchání zkaženým vzduchem. ŽK 1902 128
M. Kuprevičius nazval dušností jiné onemocnění; svědčí o tom vedle uvedený latinský ekvivalent: dušnost – asthma bronchiale Vrp 1897 3 41. Dnes je asthma bronchiale bronchiální astma MedŽ.
Straipsniai / Articles
109
Page 13
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Termín
Významy
dušnost
dyspnoe
bronchiální astma
BROUČEK – „parazit, škůdce“ (lat. parasitus) a „mikrob, mikroorganismus“ (lat. microbium). Lékaři mnoho psali o nemocech, a proto potřebovali termíny pro označení původců nemocí. Je důležité poznamenat, že se nespokojili s dávno známými přejatými výrazy z lékařské vědy, ale hledali vlastní litevská slova pro označení těchto původců. Jedním z takových terminologizovaných slov bylo deminutivum vabalėlis, které lékaři užívali ve více než jednom významu.
Termín vabalėlis je v lékařských spisech doložen ve dvou významech – „parazit“ a „mikrob“. V prvním případě označuje okem viditelného živočicha, parazita, ve druhém okem neviditelného živočicha, původce nemoci; tyto termíny spojuje společný sém nakažlivosti.
E. Draugelis užíval termín vabalėlio při psaní o šatních vších, které šíří skvrnitý tyfus:
Neboť poslední slovo vědy praví, že mikroby skvrnitého tyfu jsou v krvi a nákaza se přenáší šatními vši. Ačkoli bylo prokázáno, že ostatní broučci tyfus nešíří, je třeba je všechny hubit, neboť mohou být škodliví v jiných případech (blechy šíří neštovice atd.). KMŠK 1915 11
A. Vileišis v knize z roku 1903 užil termín vabalėlio ve významu „okem neviditelného původce nemoci“; ukazuje na to rozvíjející člen nemocí:
Nedávno bylo zjištěno, že působení slunce může po dlouhé době dokonce zahubit broučky nemocí, jimiž se zdraví nakazí od nemocného. PP 1903 98
Termín
Významy
brouček
parazit, škůdce
mikrob, mikroorganismus
SEMENO – „zárodek nemocí“ a „sperma, semeno“ (lat. sperma). Termín sėkla byl užíván ve dvou odlišných významech – „zárodek nemocí“ a „sperma“. Má společný sém zárodku života – v prvním případě života nového člověka, ve druhém případě nemoci.
Semena termínem K. Grinius, J. Basanavičius a St. Matulaitis označovali zárodky nemocí:
110
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 14
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
Když již semínka cholery zůstávají na místě, může se ještě téměř s ještě horší zuřivostí rozšířit [...]. A 1883 4 111
Většina již vyléčených nemocných spalničkami, ještě několik dní chodí v horečce a rozsévá kolem semínka spalniček. Svk 1909 5 2
Je třeba poznamenat, že slovník LKŽ slovo sėkla v tomto významu neeviduje. K. Jokantas ve článku „Několik slov o bakteriích“ (1910) termínem sėkla označoval také reprodukční buňku bakterií:
Mnohem více tepla snášejí bakteriální semínka¹², takzvané spory¹³. Art 1910 15 54
Některé bakterie choroboplodné ve vzduchu usychají a hynou, a proto nemohou nakazit.
Jiné však již mají radu: při větším suchu nebo obecně nepříznivých podmínkách vydávají takzvané spory, které mohou přežíti uprostřed všelijakého neřádu [...]. Art 1910 25 93
Ve významu „sperma“ užívali K. Grinius (1910–1912), P. Matulaitis (1890), Pr. Matulaitis (1915) termín sėklos. V článcích K. Griniuse se objevily také termíny vyriškoji sėkla (1910), v textech K. Griniuse (1911) a A. Vileišise (1899) – vyro sėkla:
Syfilis je jednou z mála nemocí, které se přenášejí z rodičů na děti, přímo v semenu. LytL 1915 14
V důsledku tohoto zánětu se semenovody ucpávají a z varlat sperma již nevychází, a bez mužova spermatu žena neotěhotní. Svk 1911 11 3
Termín
Významy
semeno
sperma
zárodek nemocí
2. Třemi významy polysémní lékařské termíny. Ve zkoumaném materiálu byl nalezen pouze jeden termín, který se užívá ve třech různých lékařských významech.
KOLIKY – „koliky“ (lat. colica), „nervové koliky“ (lat. colica nervosa) a „neuralgie, nervové bolesti“ (lat. neuralgia). Termín diegliai
¹²Kurziva v originále.
¹³Kurziva v originále.
Straipsniai / Articles
111
Page 15
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
byl užíván ve třech významech – „bolesti břicha“, „nervové koliky“ a „neuralgie“. Označuje obtíže různého druhu, avšak existuje jeden společný sém bodavé bolesti.
V současném lékařském jazyce diegliai obvykle znamená „bolesti břicha“. V tomto významu užívali termín diegliai K. Grinius (1921), A. Sketeris (1911) a A. Vileišis (1907, 1908, 1911, 1914, 1915, 1924):
Tvrdá voda není k pití tak vhodná jako měkká. Má nepříjemnou chuť, někdy vyvolává v břiše koliky [...]. Šlt 1911 39 460
Kdo by skutečně nevěděl, že obvykle zkyslé mléko vyrobené ze syrového mléka škodí nejen nemocným, ale dokonce i zdravým, působí jim silné bolesti břicha, koliky a průjem. VŽ 1907 101 2
Termín diegliai (1889, 1892, 1895, 1902, 1905, 1910, 1911, 1920, 1921) užívali lékaři také při psaní o kolikách jiného druhu, tj. o kolikách v různých jiných částech těla:
Když si dobře prohlédl děti i samotnou Kabailienė, která si stále více stěžovala na křeče vystřelující do nohou, lékař poradil Kabailovi, aby se z té barabizny vystěhoval a usadil se na zdravějším místě. SG 1895 3
Mnohému se stalo, že ho profoukl vítr a šíje ztuhla jako vlk; nebo když vítr profoukne do beder člověka v košili a rozehřátého, vmete mu tam koliky: nelze si sednout ani se narovnat, strašné koliky po obou stranách bederní kosti. Svk 1910 5 7
A. Vileišis vytvořil složené termíny: diegliai pilvo gale PatM 1899 8, diegliai kairiame šone VŽ 1905 118 4, diegliai viduriuose NG 1908 93, diegliai šone Art 1910 28 105, diegliai tarp pečių Art 1910 28 105.
K. Grinius ve svém článku z roku 1920 a v knize z roku 1921 definoval termín koliky; kromě toho jej užíval jako synonymum neuralgie:
Koliky (neuralgie) se vyskytují na různých místech. Nejčastěji kolika udeří: 1) do boků, 2) do kterékoli strany obličeje, 3) do týlu, 4) do rukou, 5) do nohou a na další místa. Vzniká podrážděním nebo zánětem nervů. ŽL 1921 10
Koliky K. Griniuse by v tomto článku mohly znamenat také nervové koliky (lat. colica nervosa MedŽ 113).
Latinský ekvivalent neuralgia vedle koliky ve svém článku uvedl také M. Kuprevičius: dieglys – neuralgia Vrp 1897 3.
112
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 16
K otázce polysémie lékařských termínů na konci 19. – počátku 20. století
Termín
Významy
koliky
koliky (bolesti břicha)
nervové koliky
neuralgie, nervové bolesti
3. Čtyřmi významy polysémní lékařské termíny. Ve zkoumaném materiálu se objevil jeden termín, který byl užit dokonce ve čtyřech různých lékařských významech.
LÉČEBNA – „medikament, lék“ (lat. medicamentum), „lázně“ (něm. Kurort), „nemocnice“ (lat. hospitalium) a „sanatorium“ (lat. sanatorium). Termín gydykla byl užíván ve významech „lék“, „lázně“, „nemocnice“ a „sanatorium“. Tyto termíny spojuje společný sém léčby.
Termínem gydykla K. Grinius (1910), A. Sketeris (1906), J. Šliūpas (1885) označovali lék:
Domnívá se, že lékaři měli nemocným rozdělit léky podle citlivosti a necitlivosti nemocného, takže „citlivým“ by stačilo malé množství typického léku. A 1885 10/11 325
Často je třeba užívat, pokud je zácpa, léky k uvolnění střev […]. Svk 1910 11 5
Místo s přírodními léčivými prostředky a působícími léčebnými zařízeními nazval A. Vileišis v brožuře z roku 1908 termínem gydykla:
Bylo zaznamenáno, že jeden z lékařů provozujících svobodnou praxi léčebně (lázních), do níž bývali posíláni nemocní tuberkulózou, zjistil, že krejčí, kteří přijížděli do tohoto městečka za výdělkem a zabývali se přešíváním oděvů nemocných, sami velmi často onemocněli tuberkulózou. VŽ 1908 96 4
A. Vileišis ve významu „nemocnice“ v prvním vydání knihy Co dělat, abychom byli zdraví a dlouho žili (1895) užil termín gydykla:
Nicméně nic nepomůže nemocnému a neochrání ostatní před nakažlivými nemocemi tak jako uložení nemocného do oddělené nemocnice. SG 1895 32
Léčebné zařízení, v němž se léčí přírodními prostředky, nazval St. Matulaitis ve svém článku z roku 1913 termínem gydykla:
Straipsniai / Articles
113
Page 17
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Mnozí nemocní se před vstupem do léčebny již léčili bromem [...]. MG 1913 1 16.
Druhový termín s hlavním členem gydyklos (ve významu „sanatoria“) užil St. Matulaitis:
Lékař Amman popisuje [...], jak léčí epileptiky v Curyšské léčebně pro epileptiky. MG 1913 1 16
Termín Významy léčebna lék nemocnice lázně sanatorium
Na závěr je důležité poznamenat, že litevští lékaři při psaní o medicíně a zdraví hledali termíny především v živém jazyce. Ten byl hlavním zdrojem slov potřebných k označení lékařských pojmů. Většinu slov tohoto jazyka lékaři přizpůsobili potřebám lékařské terminologie – terminologizovali je. Lze tedy směle tvrdit, že lékařská terminologie zkoumaného období je nejméně vzdálena živému jazyku, a převzala od něj všechny jeho charakteristické rysy, včetně polysémie. Lékaři užívali slova v lékařských významech známých prostým lidem, neboť ti byli hlavními čtenáři jejich spisů. Termíny nevytvářeli ani nepřejímali, pokud je nacházeli v živém jazyce. Jestliže se tedy nějaké slovo mezi lidmi užívalo ve více než jednom lékařském významu, užívali je v těchto významech i lékaři ve svých spisech. To potvrzuje porovnání lékařských termínů a jejich významů s LKŽ. Je patrné, že většina lékařských významů je doložena v živém jazyce.
Provedený výzkum potvrzuje teoretické tvrzení, že sémantická derivace – pojmenování slovem obecného jazyka – byla v počáteční fázi utváření mnoha terminologií nejdostupnějším, nejjednodušším a nejpohodlnějším způsobem (Прохорова 1996: 13–14), protože nebyl velký výběr jazykových prostředků pro označování speciálních pojmů. Tento způsob je, jak ukázalo pojednání o zkoumaném materiálu, charakteristický také pro počáteční fázi utváření litevské lékařské terminologie.
Je třeba říci, že lékařských termínů, které označují více než jeden pojem, není v prohlédnutých textech zkoumaného období mnoho. To potvrzuje tvrzení některých badatelů, že jev polysémie je v lékařské terminologii vzácný (Сакаева 2017: 111; srov. Соколова, Кириллова 2017; Бекишева, Грошева 2017).
114
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 18
K otázce polysémie lékařských termínů na konci 19. – počátku 20. století
SOUHRNNÉ ZÁVĚRY
Polysémie není pro počáteční fázi utváření litevské lékařské terminologie příliš charakteristická – z poměrně rozsáhlého množství pramenů (prohlédnuto 98 popularizačních lékařských a zdravotnických textů různého rozsahu a od různých autorů-lékařů z konce 19. – počátku 20. století) bylo nalezeno pouze jedenáct termínů, které lékaři užili ve více než jednom lékařském významu.
Bylo zjištěno, že hranice některých lékařských termínů ve zkoumaném období nebyly příliš pevné. Takové termíny nemají hlavní znaky charakteristické pro vědecké termíny, například přesnost; podléhají zákonitostem živého jazyka, protože právě z něj je lékaři převzali a začali užívat.
Odlišné lékařské významy termínů se plně odhalí pouze v kontextu nebo při porovnání týchž termínů užitých v různých kontextech. Lze tedy souhlasit s tvrzením, že kontext má při rozpoznávání polysémních termínů velký význam, protože bez kontextu by bylo obtížné určit, v jakém významu je termín užit.
Podle údajů LKŽ jsou lékařské významy většiny termínů, které lékaři užívali ve svých popularizačních textech, známé v živém jazyce.
Polysémními lékařskými termíny se stávají slova živého jazyka a lékaři je v těchto významech z tohoto jazyka převzali. Lze tedy tvrdit, že zkoumané termíny ještě nebyly vzdáleny živému jazyku a jejich polysémie vznikla v procesu terminologizace slov tohoto jazyka, jinými slovy polysémie lékařských termínů vznikla z polysémie slov živého jazyka. Na druhé straně se však po užití v textech z oblasti medicíny již nejedná o slova živého jazyka, nýbrž o termíny. V průběhu terminologizace tedy polysémie ubývá. To vyvrací tvrzení, že polysémie je v terminologii rozšířená.
Provedený výzkum vyvrací teoretický názor, že termín jednoduché morfologické a slovotvorné struktury tíhne k polysémii. Větší část pojednávaných lékařských termínů tvoří odvozeniny, přičemž jeden z nich je složený termín.
Bylo zjištěno, že v některých případech užil tentýž termín v různých lékařských významech více než jeden lékař. Je možné, že autoři pozdějších textů byli obeznámeni s pracemi svých kolegů a termíny v těchto významech jednoduše převzali.
Z hlediska kvantitativní polysémie ve zkoumaných textech převládá dvojí polysémie, tj. termíny se nejčastěji užívají ve dvou různých lékařských významech. Trojí a čtverá polysémie není charakteristická.
Straipsniai / Articles
115
Page 19
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Z hlediska kvalitativní polysémie je charakteristická vnitrooborová polysémie, tj. termíny se v různých lékařských významech užívají v rámci jednoho a téhož oboru (medicíny).
Existují projevy autorské polysémie. Vyskytují se totiž případy, kdy lze užití termínů ve více než jednom významu považovat za individuální nebo náhodný jev. Je to zřejmé také v případech, kdy lékařské významy termínů nejsou zaznamenány v LKŽ; lze proto předpokládat, že tyto významy termínu přisoudil lékař (lékaři), který (kteří) jej užil (užili) ve svém textu (textech).
Případy lékařských termínů užitých ve více než jednom významu ukazují, že v počáteční fázi utváření litevské lékařské terminologie ještě některé lékařské pojmy nebyly ustálené a vykrystalizované.
Nelze souhlasit s tvrzením, že polysémní termín není termínem. Termíny z počáteční fáze utváření litevské lékařské terminologie, o nichž byla řeč, je třeba považovat za termíny, protože jasně označují konkrétní lékařské pojmy.
ZKRATKY
A – Aušra Art – Artojas BK – Biržų kalendorius BL – O zlé nemoci aneb syfilis (francouzsky) ChA – O choleře a jak se před ní chránit ChK – Cholera a boj s ní Dž – Souchotiny Gdt – Lékař GŽK – Jak se projevuje život v lidském těle KMŠK – Cholera, mor, tyfus a úplavice KU – Jak se chránit na jaře, v létě, na podzim a v zimě LB – Litevský hlas LimpL – Nakažlivé nemoci a jak se před nimi chránit LytL – Pohlavní nemoci a jak se před nimi chránit MG – Medicína a příroda NG – Domácí lékař PP – První pomoc při nehodách PM – Rady ženám, které chtějí být zdravé RČ – Očkování proti neštovicím RP – Kyselé mléko prof. Mečnikova SG – Co dělat, abychom byli zdraví a dlouho žili
116
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 20
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
Svk – Zdraví Šlt – Pramen U – Hospodář V – Varpas Vlt – Viltis VŽ – Vilniuské zprávy ŽK – Jak je sestaveno lidské tělo ŽL – Lidské nemoci
ŠALTINIAI
[A. S.] 1906: Nešvarumas ir užsikrėtimas. – Lietuvos ūkininkas 19, 253–254.
[A. V.] 1905: Apie vidurių šiltinę ir kaip nuo jos apsisaugoti. – Vilniaus žinios 118, 4.
[A. V.] 1905: Ką valgyti žiemą? – Vilniaus žinios 289, 3–4.
[A. V.] 1909: Kaip apsisaugoti nuo užsikrėtimo piktąja šiltine. – Šaltinis 10, 148–151.
[A. V.] 1909: Kaip gydyties prakaitavimu? – Šaltinis 14, 212–215.
[A. V.] 1905: Kaip privalo seni žmonės žiemą užlaikyti savo sveikatą? – Vilniaus žinios 286, 3.
[A. V.] 1909: Nuo ko dažniausia žmonės miršta. – Šaltinis 1, 4–7.
[A. V.] 1905: Saulės šviesos vertybė sveikatai. – Vilniaus žinios 225, 4.
[A. V.] 1915: Ta liga lot. azgaena faetido vadinama [...] (Klausimai ir atsakymai). – Gydytojas 1, 3.
[B.] 1896: Ką daryti nusideginus. – Ūkininkas 17, 131.
[B.] 1896: Kaip gydyti skilvio (pilvo) ir žarnų ligas. – Ūkininkas 4, 28–30.
[Bendraitis] 1895: Apie pasuitimą. – Ūkininkas 21, 165–167.
[D.] 1896: Kaip apsieiti sergant šiltine? – Ūkininkas 24, 188–189.
[daktaras A. V.] 1903: Dr. Fr. Esmarch. Pirmoji pagalba nelaiminguose atsitikimuose, išvertė daktaras A. V., Tilžė.
[Dr. A. V.] 1909: Kaip privalo užsilaikyti sergantis džiova, ir kas daryti, kad neužsikrėstų jąja sveikieji? – Šaltinis 20, 308–310; 21, 324–325.
Straipsniai / Articles
117
Page 21
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
[Dr. A. V.] 1899: Patarmės moterims, kurios nori būti sveikos, pagal Zielčaką parašė Dr. A. V., Tilžė
[Dr. A. Vileišis] 1910: Apie kolerą ir perspėjančias ją priemones. – Artojas 118, 65–66; 19, 69.
[Dr. A. Vileišis] 1910: Apie kūdikių auginimą. – Šaltinis 48, 756; 49, 772.
[Dr. A. Vileišis] 1912: Apie lisninkus. Pagal d-rą Mankauskį. – Artojas 37, 145–147.
[Dr. A. Vileišis] 1910: Apie maudymąsi atlapame ore. – Artojas 33, 125–126.
[Dr. A. Vileišis] 1913: Apšvietimo ir vaikų marumo skaitmenė įvairiose šalyse. – Šaltinis 46, 730.
[Dr. A. Vileišis] 1915: Difteritas. – Gydytojas 3, 9–12.
[Dr. A. Vileišis] 1914: Kaip privalo užsilaikyti sergantis džiova, ir kas daryti, kad neužsikrėstų jąja sveikieji? – Gydytojas 8, 29–32.
[Dr. A. Vileišis] 1910: Kaip reikia užlaikyti sveikos ir sergančios akys, Seinai.
[Dr. A. Vileišis] 1909: Kaip reikia užlaikyti sveikos ir sergančios akys. – Šaltinis 39, 612–614; 46, 723–724; 49, 772–773.
[Dr. A. Vileišis] 1918: Kas tai yra influenca ir iš ko ji atsiranda? – Tėvynės sargas 34, 4–8.
[Dr. A. Vileišis] 1912: Kokia privalo būti sergančių vaikų priežiūra. – Šaltinis 17, 264–266.
[Dr. A. Vileišis] 1911: Kova su vabzdžiais (vabalais), užsikrėčiamųjų ligų platintojais. – Šaltinis 6, 62–63.
[Dr. A. Vileišis] 1913: Oras ir klimatas ir jų svarbumas žmogaus sveikatai. – Artojas 27, 105–107; 28, 109–110; 32, 125–126.
[Dr. A. Vileišis] 1910: Plaučių džiova. – Artojas 28, 105.
[Dr. A. Vileišis] 1915: Rauplės arba Raupai. – Gydytojas 2, 5–8.
[Dr. A. Vileišis] 1913: Sibiro žaizda (Karbunkulas). – Artojas 47, 186–188.
[Dr. A. Vileišis] 1911: Skorbutas. – Šaltinis 30, 351–352; 31, 364–365.
[Dr. A. Vileišis] 1908: Suteikimas žmogui pirmosios pagalbos paprastų smalkčių apniktam. – Šaltinis 45, 707–708.
[Dr. A. Vileišis] 1911: Vanduo. – Šaltinis 39, 459–461.
[Dr. E. Draugelis] 1918: Naujoji liga. – Tėvynės sargas 36, 13–14.
118
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 22
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiiareikšmiškumo klausimu
[Dr. F. Matulaitis] 1911: Džiova. Alkohol(is), Chicago, Ill.
[Dr. J. Basanavičius] 1898: Medega musu tautiškai vaistinykystai, parupino Dr. J. Basanavičius, atspauda isz „Dirvos“, Shenandoah. Pa.
[Dr. J. Basanavičius] 1913: Follikulinas kaip purgatyvas (Nauji vaistai). – Medicina ir gamta 2, 20–21.
[Dr. K. Grinius] 1921: Žmonių ligos. – Sveikata 1, 1–4; 2, 1–3.
[Dr. K. Jokantas] 1912: Apie lavonų puvimą. – Šaltinis 21, 328–329.
[Dr. K. Jokantas] 1912: Kaip reikia maitinti vaikai nuo 3-čių metų. – Šaltinis 14, 211–212.
[Dr. K. Jokantas] 1910: Keletas žodžių apie bakterijas. – Artojas 15, 53–54; 25, 93–94.
[Dr. K. Jokantas] 1912: Mirtis. – Šaltinis 20, 312–313.
[Dr. K. Jokantas] 1912: Sušalimas ir atšalimas. – Šaltinis 8, 116.
[Dr.] 1897: Dizenterija arba kruvinas viduriavimas. – Ūkininkas 9, 131.
[Dr.] 1897: Rachitas arba angliškoji liga. – Ūkininkas 12, 183.
[D-ras A. Medinietis] 1905: Apie kudikių auginimą. – Vilniaus žinios 19, 2–3.
[D-ras A. Sketeris] 1911: Kila (hernia). – Sveikata 11, 1–7.
[D-ras A. Sketeris] 1912: Švarumas ir sveikata. – Pasiuntinys 5, 149–150.
[D-ras A. V.] 1909: Apalpimas ir pirmoji pagalba. – Žemdirbys 12, 9–10.
[d-ras A. V.] 1904: Apie blogają ligą arba syfilį (prancus), pagal d-ro M. Členovo veikaliėlį sutaisė d-ras A. V., Tilžė.
[D-ras A. V.] 1905: Apie cholerą, ir kaip apsisaugoti nuo jos. – Vilniaus žinios 77, 2–3.
[D-ras A. V.] 1905: Apie vidurių šiltinę ir kaip nuo jos apsisaugoti. – Vilniaus žinios 118, 4.
[D-ras A. V.] 1905: Atsakymas tiems, kurie per laiškus prašo ligonims atsiųsti vaistų. – Vilniaus žinios 29, 3.
[D-ras A. V.] 1907: Cholera ir kova su ja. – Vilniaus žinios 125, 2–3; 126, 2.
[D-ras A. V.] 1907: Difteritas, Vilnius.
[D-ras A. V.] 1907: D-ras Bor. Oks. Raupų čiepijimas, vertė D-ras A. V. – Vilniaus žinios 133, 2.
Straipsniai / Articles
119
Page 23
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
[D-ras A. V.] 1907: Ivan Tarchanov. Rūgštasai pienas prof. Mečnikov’o. – Vilniaus žinios 101, 2; 102, 2; 103, 2; 104, 2; 105, 2; 108, 2.
[D-ras A. V.] 1902: Kaip apsireiškia gyvastis žmogaus kūne?, sutaisė pagal Lunkevyčių D-ras A. V., Tilžė.
[D-ras A. V.] 1906: Ligonių gydymas senovėje. – Vilniaus žinios 281, 1–2.
[D-ras A. V.] 1905: Meningitis cerebrospinalis epidemica. – Vilniaus žinios 163, 3–4.
[D-ras A. V.] 1905: Vaisių vertenybė iš pusės hygienos. – Vilniaus žinios 192, 4.
[D-ras A. V.] 1909: Vaistai nuo uodų įkandimo. – Žemdirbys 12, 10.
[D-ras A. Vileišis, Dr. A. Vileišis] 1910: Aklybė, jos priežastis ir perspėjimo priemonės. – Artojas 39, 149–150.
[D-ras A. Vileišis, Dr. A. Vileišis] 1918: Kokia privalo būti sergančiųjų vaikų priežiūra. – Tėvynės sargas 21, 11; 26, 11–12.
[D-ras A. Vileišis] 1912: Apie drugio ligą. – Šaltinis 46, 727–728.
[Dr-as A. Vileišis] 1914: Apie ligą, drugiu vadinamą. – Gydytojas 11, 62–64.
[D-ras A. Vileišis] 1912: Apie niežus. – Šaltinis 49, 776.
[D-ras A. Vileišis] 1918: Apie plaučių džiovą. – Tėvynės sargas 7, 14–15.
[D-ras A. Vileišis] 1908: Apie plaukų slenkimą. – Vilniaus žinios 8, 4.
[D-ras A. Vileišis] 1908: Cholera. – Vilniaus žinios 154, 2–3; 155, 2–3; 159, 2–3; 160, 2–3.
[D-ras A. Vileišis] 1907: Dantį ir jų higijena. – Vilniaus žinios 217, 2.
[D-ras A. Vileišis] 1908: Džiova, jos priežastis ir išsiplėtojimas. – Vilniaus žinios 96, 4; 97, 3–4.
[D-ras A. Vileišis] 1918: Kaip gyventi, kad sveikam būti. – Tėvynės sargas 4, 14–15; 5, 15.
[d-ras A. Vileišis] 1906: Kaip užsilakyti pavasarį, vasarą, rudenį ir žiemą, pagal D-rą Med. L. Volbergą sutaisė d-ras A. Vileišis, Vilnius.
[D-ras A. Vileišis] 1905: Kas daryti kad sveiki butume ir ilgai gyventume, vertė iš lenkų kalbos D-ras A. Vileišis, Vilnius.
[D-ras A. Vileišis] 1915: Kas yra influenza ir iš ko ji atsiranda? Influencos gydymas. – Gydytojas 6, 22–24.
120
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 24
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
[d-ras A. Vileišis] 1915: Limpamosios ligos ir Kaip nuo jų išsisaugoti?, parašė d-ras A. Vileišis, Kaunas.
[D-ras A. Vileišis] 1924: NamInis gydytojas. Trumpas paprasčiausių ligų aprašymas ir jų gydymas, antrasis pataisytas leidimas, Kaunas.
[D-ras A. Vileišis] 1908: Naminis gydytojas: Trumpas aprašymas prasčiausių ligų ir prasčiausių vaistų kovoje su jomis: / D. 1. Apie žmonių ligas ir jų gydymą, sutaisė D-ras A. Vileišis, Seinai.
[D-ras A. Vileišis] 1913: Oras ir klimatas ir jų svarbumas žmogaus sveikatai, Seinai.
[D-ras A. Vileišis] 1918: Rožė. – Tėvynės sargas 10, 14.
[D-ras A. Vileišis] 1914: Sveikatos dalykai. Apie žmogaus džumą. – Šaltinis 29, 435–437.
[D-ras A. Vileišis] 1912: Šaltos kojos – įvairių peršaldymų priežastis. – Šaltinis 1, 11.
[D-ras E. D.] 1915: Užkrečiamosios ligos. – Viltis 70, 2–3.
[D-ras F. Antaniukas] 1895: Ką daryti, kad sveiki būtume ir ilgai gyventume, vertė iš lenk. kalbos D-ras F. Antaniukas, Tilžė.
[D-ras F. Matulaitis] 1915: Lytiškos Ligos ir Kaip nuo jų apsisaugoti, parašė D-ras F. Matulaitis, antra, peržiūrėta ir pagerinta laida, So Boston, Mass.
[D-ras K.Grinius]1910: Rauplės (lot. Variola vera). – Sveikata 8, 1–8.
[D-ras K. Grinius] 1911: Apie drugio ligą. – Sveikata 2, 1–5.
[D-ras K. Grinius] 1911: Apie kurtumą. – Sveikata 8, 1–5.
[D-ras K. Grinius] 1910: Apie onanizmą. – Sveikata 12, 1–6.
[D-ras K. Grinius] 1909: Difteritas. – Sveikata 6, 1–8.
[D-ras K. Grinius] 1911: Triperis. – Sveikata 3, 1–7.
[D-ras K. Grinius] 1921: Žmonių ligos, Kaunas.
[D-ras K. Grinius] 1920: Žmonių ligos. – Sveikata 5–6, 1–4.
[D-ras K. Jokantas] 1910: Kam reikalingos pirtys. – Šaltinis 44, 694.
[D-ras med. P. Avižonis] 1920: Kova su limpančiomis ligomis, Raseiniai.
[D-ras P. Avižonis] 1913: Aklumas ir trachoma Lietuvoje. – Lietuvių tauta 2(2), 181–190.
[D-ras P. Avižonis] 1907: Keletas žodžių apie šundaktarius. – Vilniaus žinios 185, 2–3.
[Dr–as P. Avižonis] 1911: Pasigelbėjimas nelaiminguose atsitikimuose. – Ūkiškasis kalendorius 1911 metams, Brooklyn, N. Y., 62–66.
[D-ras S. Matulaitis] 1913: Anatomijos, fiziologijos, patologijos bei chemijos lietuviška terminologija. – Medicina ir gamta 2, 9–12.
[D-ras V. A.] 1901: Trumpi šneka apie limpančias ligas ir kaip nuo jų apsiginti, parašė D-ras V. A., Tilžė.
[Draugaitis] 1891: Apie rauples. – Ūkininkas 2, 77–84.
[D-ro P. Avižonies] 1913: Aklumas ir trachoma Lietuvoje: referatas skaitytas 1912 m. Lietuvių mokslo dr-jos visuot in. susirinkime, atspausdinta iš „Lietuvių tautos“, Vilnius.
[Drs. J. Bs.] 1883: Keli žodžiai apie kolerą. – Auszra 4, 110–113; 5, 138–143.
Dr. S. A. Knopf 1903: Džiova ir kova su ja: populiariškas konkursinis darbas apdovanotas ant kongreso Berlyne (24–27 gegužė 1899 m.) susirinkusio apsvarstyti kovos įrankius su džiova, sutaisė D-ras A. V., Tilžė.
Džiova Lietuvoj ir kova su ja: D-ro J. Bagdonavičiaus paskaita L. M. D-jos susirinkime. – Viltis 144, 1914, 1–2.
Girtuoklybė – mūsų rykštė, Vilnius, 1907.
Ką daryti, kad sveiki būtume ir ilgai gyventume, vertė iš lenk. kalbos D-ras F. Antaniukas, Tilžė, 1895.
Kaip apsieiti su ligoniu, vidurių šiltine susirgusiu? – Vilniaus žinios 122, 1905, 3–4.
Kaip apsireiškia gyvastis žmogaus kune?, sutaisė pagal Lunkevyčių D-ras A. V., Tilžė, 1902.
Kaip užsilaikyti pavasarį, vasarą, rudenį ir žiemą, pagal D-rą Med. L. Volbergą sutaisė d-ras A. Vileišis, Vilnius, 1906.
Kas daryti kad sveiki būtume ir ilgai gyventume, vertė iš lenkų kalbos D-ras A. Vileišis, Vilnius, 1905.
Kas reikia žinoti apie dž،ovą, iš vok. klb. vertė d-ras Bagdonavičius. – Viltis 62, 1913, 2–3.
Kas reikia žinoti apie džiovą, iš vokiečių kalbos vertė D-ras Bagdonavičius, Vilnius, 1913.
124
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 28
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
Kas reikia žinoti apie dizovą, iš vokiečių kalbos vertė D-ras Bagdonavičius, Vilnius, 1920.
Kas reikia žinoti apie lyties ligas, vertė iš vokiečių kalbos D-ras J. Bagdonas, Kaunas, 1920.
Kas tai yra liga gumbas? – Ukininkas 4, 1896, 28.
Keli žodžiai apie niežus. – Zwiesa 3, 1888, 78–83.
Keli žodžiai apie alaus ir degtinės vartojimą. – Biržų kalendorius, 1913, 60–64.
Kolera, maras, šiltinės ir kruvinoji, parašė Karo gydytojas E. Draugelis, Vilnius, 1914.
Kolera. – Viltis 159, 1914, 2–3.
Kūdikių žindymas ir penėjimas, vertė Atgalainis, Tilžė, 1904.
Limpamosios ligos ir Kaip nuo jų išsisaugoti?, parašė d-ras A. Vileišis, Kaunas, 1915.
Mokykla ir užkrečiamosios ligos. – Šaltinis 3, 1912, 36.
Naminis gydytojas. Trumpas prasčiausių ligų aprašymas ir jų gydymas, antrasis pataisytas leidimas, Kaunas, 1924.
Naminis gydytojas: Trumpas aprašymas prasčiausiu ligu ir prasčiausiu vaistu kovoje su jomis: / D. 1. Apie žmonių ligas ir jų gydymą, sutaisė D-ras A. Vileišis, Seinai, 1908.
Pamokinimas kaip nūg cholieros gintiesi, vertė A. Sketeris, Tilžė, 1893.
Patarimai sveikatos dalykuose: [atsakymai į skaitytojų klausimus]. – Šaltinis 9, 1914, 140.
Patar mės moterims, kurios nori būti sveikos, pagal Zielčaką parašė Dr. A. V., Tilžė, 1899.
Patar mės moterims, kurios nori būti sveikos, pagal Zielčaką parašė Dr. A. Vileišis, 2-oji laida, Vilnius, 1906.
Perkaitimas nuo saulės spindulių ir stabligė nuo tvanko arba kaitros. – Vilniaus žinios 184, 1905, 4.
Rožė. – Aušra 32, 1915, 418–419.
Sveikatos reikalai. – Šaltinis 17, 1914, 258–262.
Šaltos kojos kaip priežastis įvairių peršaldymų. – Vilniaus žinios 146, 1906, 4.
Šiltinės. – Gydytojas 10, 1914, 37–40; 11, 1914, 61–62.
Škarlatina. – Vilniaus žinios 219, 1906, 3.
Straipsniai / Articles
125
Page 29
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Taisyklės palaikyti mokinių sveikatą namie ir mokykloje. – Šaltinis 43, 1913, 680–681.
Tarchanov Ivan 1907: Rūgštsąsai pienas prof. Mečnikovo. Įrankis liaudies sveikatos užlaikymui, vertė D-ras A. V., Vilnius.
Trumpi šneka apie limpančias ligas ir kaip nuo jų apsiginti, parašė D-ras V. A., Tilžė, 1901.
Užkrečiamosios ligos, parašė gydytojas E. D., Vilnius, 1914.
LITERATŪRA
Chromá Marta 2011: Synonymy and polysemy in legal terminology and their applications to bilingual and bijural translation. – Research in Language 9.1, 31–50. Prieiga internete: https://scholar.google.lt/citations?user=zMwcBXoAAAAJ&hl=lt&oi=sra [žiūrėta 2020-08-08].
Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.
Gangemi Aldo, Pisanelli Domenico M., Steve Geri 2000: Understanding Systematic Conceptual Structures in Polysemous Medical Terms. – Proc AMIA Symposium, 285–289. Prieiga internete: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2243923/pdf/procamiasymp000003-0320.pdf [žiūrėta 2020-08-06].
Keinys Stasys 1982: Terminų vienareikšmiškumas (idealas ir tikrovė). – Sintaksės ir semantikos klausimai: respublikinės ir mokslinės konferencijos, skirtos TSRS įkūrimo 60-mečiui, pranešimų tezės, 1982 m. spalio 4–5 d., Šiauliai, 89–90.
Laurén Christer, Myking Johan, Picht Heribert 1998: Terminologie unter der Lupe, Vienna: TermNet.
LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: http://www.lkz.lt/.
MedŽ – Medicinos terminų žodynas, V. Astrauskas, S. Biziulevičius, S. Pavilionis, A. Vaitilavičius, A. Vileišis, spcredaktoriai A. Rimkūnas, G. Stasiulionytė, A. Šuminas, Vilnius: Mokslas, 1980.
Polysemy: Theoretical and Computational Approaches 2000, Edited by Yael Ravin and Claudia Leacock, New York: Oxford University Press. Prieiga internete: https://books.google.lt/books?hl=lt&lr=&id=Bt5gexKhIIQC&oi=fnd&pg=PR8&dq=Polysemy:+Theoretical+and+Computational+Approaches&ots=zbHBcMxq3R&–
126
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 30
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
Sku jina Valentīna 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga: LVI.
Stančienė Dalia Marija 2008: „Logos“. – Visuotinė lietuvių enciklopedija XIII, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 573.
Stunžinas Robertas 2009: Daugiareikšmiai ir homoniminiai statybos liaudies terminai. – Terminologija 16, 68–92.
Šalkauskis Stasys 1991: Raštai II: Filosofijos ir pedagogikos terminija, Vilnius: Mintis.
Ullmann Stephen 1951: The principles of semantics, Glasgow: Jackson.
Zemlevičiūtė Palmira 2009: Lietuvių medicinos terminologijos raida XIX amžiaus pabaigoje – XX amžiaus pradžioje: daktaro disertacija, Kaunas.
Ахманова Ольга Сергеевна 2005: Словарь лингвистических терминов, Москва: КомКнига.
Бекишева Елена Владимировна, Грошева Анна Алексеевна 2017: Эволюция лингвистического учения о многозначности и медицинская терминология. – Вестник Южно-Уральского государственного университета. Серия: Лингвистика 14, 41–47. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_28766368_39147775.pdf [žiūrėta 2020–08–12].
Вольберг Даниил Маркович 2017. Полисемия и омонимия в английской медицинской терминологии. – Филологические науки. Вопросы теории и практики 3–2(69), 74–78. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_28423160_47798135.pdf
Головин Борис Николаевич, Кобрин Рафаил Юрьевич 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Москва: Высшая школа.
Гончарук Виктор Владимирович, Гущина Людмила Николаевна 2009: Пути развития полисемии и ее роль в медицинской терминологии. – Журнал Гродненского государственного медицинского университета 3(27), 123–125. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_19092106_63963143.pdf [žiūrėta 2020–08–12].
Гринев Сергей Викторович 1993: Введение в терминоведение, Москва: Московский лицей.
Даниленко Валерия Петровна 1977: Русская терминология: опыт лингвистического описания, Москва: Наука.
Straipsniai / Articles
127
Page 31
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
Емельянова Ольга Николаевна 2003: Омонимия и смежные явления. – Культура русской речи: энциклопедический словарь-справочник, Москва: Флинта: Наука, 390–392.
Емельянова Ольга Николаевна 2003: Полисемия. – Культура русской речи: энциклопедический словарь-справочник, Москва: Флинта: Наука, 486–488.
Зимовая Мария Владимировна 2011: Многозначность в терминологии: автореферат диссертации на соискание ученой степени кандидата филологических наук. Prieiga internete: https://static.freereferats.ru/_avtoreferats/01004916973.pdf [žiūrėta 2020–08–08].
Киселева Светлана Владимировна, Рослянова Татьяна Сергеевна 2013: К построению типологии многозначности терминов. – Вопросы когнитивной лингвистики 4(037), 115–122. Prieiga internete: https://cyberleninka.ru/article/n/k-postroeniyu-tipologii-mnogoznachnosti-terminov/viewer [žiūrėta 2020–08–08].
Кожанов Александр Александрович 2014: Реоднозначность полисемия и омонимия в юридической терминологии (на материале немецкого языка). – Вестник Брянского государственного университета 2, 351–357. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_23491603_66557290.pdf [žiūrėta 2020–07–21]
Маркович Вольфберг Данниил 2017: Полисемия и омонимия в английской медицинской терминологии. – Филологические науки. Вопросы теории и практики 3–2(69), 74–78. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_28423160_59707314.pdf [žiūrėta 2020–08–12].
Нашиванько Одьга Викторовна 2013: Виды семантической неоднозначности терминов медицинской косметологии в современном русском языке. – Вісник Дніпропетровського університету. Серія «Мовознавство» 11, Вип. 19, Т. 2, 138–143. Prieiga internete: http://www.dnu.dp.ua/docs/visnik/ffil/program_56a7dacb59dbf.pdf [žiūrėta 2020–08–08].
Сакаева Людмила Радиковна и др. 2017: Полисемия и омонимия в медицинской терминологии (на материале нозологических терминов английского и русского языков). – Вестник Северного (Арктического) федерального университета. Серия: Гуманитарные и социальные науки 6, 111–120. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_30764408_13983590.pdf [žiūrėта 2020–08–12].
128
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 32
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
Соколов М. М., Кириллова Татьяна Сергеевна 2017: Полисемия в медицинской терминологии. – Современная наука теоретический и практический взгляд: материалы Международной научно-практической конференции, Москва: Перо, 86–89. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_32441316_75564706.pdf.
Суперанская Александра Васильевна, Подольская Наталия Владимировна, Васильева Наталия Владимировна 1989: Общая терминология: Вопросы теории, Москва: Наука.
Татаринов Виктор Андреевич 1996: Теория терминоведения 1: Теория термина история и современное состояние, Москва: Московский лицей.
Татаринов Виктор Андреевич 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва: Московский Лицей.
Трегубов Андрей Николаевич 2011: Полисемия: проблемы и пути возможного решения. – Знание. Понимание. Умение 1, 179–183. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_163555333_55116403.pdf [žiūrėta 2020-07-31].
Ходакова Анастасия Генадьевна 2009: Полисемия термина как следствие полисемии его общеупотребительного источника. – Научный вестник Воронежского государственного архитектурно-строительного университета. Серия: Современные лингвистические и методико-дидактические исследования 12, 120–129. Prieiga internete: https://elibrary.ru/download/elibrary_12993086_85482613.pdf [žiūrėta 2020-07-31].
Шетле Тайбат Владимировна 2009: Полисемия и омонимия в терминологии (на примере англоязычных терминов банковского дела). – Известия высших учебных заведений. Поволжский регион. Гуманитарные науки 3(11), 104–111. Prieiga internete: https://cyberleninka.ru/article/n/polisemiya-i-omonimiya-v-terminologii-na-primere-angloyazychnyh-terminov-bankovskogo-dela/viewer [žiūrėta 2020-08-08].
Straipsniai / Articles
129
Page 33
PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ
On Polysemy of Medical Terms of Late 19th – Early 20th Century
SUMMARY
The article discusses the polysemous medical terms used by Lithuanian doctors in medical and healthcare publications written in popular scientific style at the end of the 19th century and the beginning of the 20th century.
It was found that polysemous terms were not very common at the initial stage of the formation of Lithuanian medical terminology – out of a rather large number of sources (98 medical publications of different scope and different authors/doctors were reviewed), only eleven terms used in multiple meanings were found, e.g., veidas “facies” and “zygoma”, pilvas “venter” and “gaster”, pilvelis “ventriculus” and “gaster”, nosis “nasus” and “naris”, kruvinas viduriavimas “dysenteria” and “diarrhoea cruenta”, drugys “malaria” and “febris intermittens”, dusulys “dyspnoea” and “asthma bronchiale”, vab a lelis “parasitus” and “microbium”, sėkla “ligų užuomazga” and “sperma”.
It was established that the boundaries of certain medical terms of the period under analysis were not very strictly defined. They followed the laws of general language, as they were taken from it by doctors themselves.
Different medical meanings of terms fully reveal in the context only or when the same terms used in different contexts are compared.
The words of general language taken by doctors with different meanings associated with them are used as polysemous medical terms. Consequently, the terms under discussion had not yet departed from general language, and their polysemy originated from it in the process of terminologization or, in other words, the polysemy of medical terms derived from the polysemy of general-language words. On the other hand, when used in medical texts, they are no longer general-language words but terms. Hence, we can say that polysemy reduces as we move along the road of terminologization. It denies the assertion that polysemy is widespread in terminology.
The study rejects the theoretical insight that the term of simple morphology and formation is prone to polysemy. A greater part of the medical terms in question are derivatives, one of them is a composite term.
It was observed that in some cases several doctors used the same term in different medical meanings. It is likely that the authors/doctors of later texts were familiar with the works of their colleagues and simply took those terms with the meanings associated with them.
The texts under analysis are dominated by binary polysemy, i.e., the terms are usually used in two different medical meanings. Ternary and quaternary polysemy is not a characteristic feature, though isolated cases of such polysemy were found as well.
130
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII
Page 34
XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu
The terms are used in different medical meanings in the domain of the same subject (medicine).
Certain manifestations of the so called author’s polysemy were identified. There are cases when the use of terms in multiple meanings may be considered an individual or random phenomenon. It is commonplace in such cases when the medical meanings of terms are not established in the Lithuanian academic dictionary, and we can thus assume that the doctor(s) using the term in the text(s) assigned those meanings to the term at his/her/their discretion.
Occasional use of medical terms in several meanings shows that at the initial stage of the formation of Lithuanian medical terminology certain medical concepts were not yet established and crystallized.
The theoretical assumption that polysemous terms should not be considered terms cannot be supported. The medical terms under discussion should be considered terms, because they clearly indicate specific medical concepts.
