DOVILĖ TAMULAITIENĖ Institut litevského jazyka ORCID iD: orcid.org/0000-0002-7990-2968 Směry vědeckého výzkumu: toponomastika, akcentologie. DOI: doi.org/10.35321/all85-11

ÚVAHY O PŮVODU NĚKOLIKA NÁZVŮ LITEVSKÝCH ŘEK A JEZER

Úvahy o původu několika názvů litevských řek a jezer

ANOTACE

Článek pojednává o nových nebo zpřesňuje dosavadní předpoklady původu hydronymů Mìrglonas || Mìrglius, Mùmelis, Pasõdgiris, Pãtyralis, Pìršėnas, Rūvelỹs, Skérdynas, Skérdžia, Skerdumà || Skerdùmė, Skerdyksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà, Šėkštis, Šėkštė, Šėkštỹs || Šėkštis, Švìlpynė, Ùršulis, Žadãlis, Žãdikė || Žadìkė || Žãdĩkis || Žadìkỹs, Žadupỹs, která již byla analyzována v toponomastických pracích. Alternativní výklady původu jsou navrhovány na základě analýzy přízvuku hydronym, jejich motivace, toponymického kontextu a dalších lingvistických údajů.

KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, toponomastika, původ hydronym, motivace hydronym, přízvuk hydronym.

ANOTACE

Článek zvažuje nové nebo reviduje dosavadní předpoklady o původu hydronym Mìrglonas || Mìrglius, Mùmelis, Pasõdgiris, Pãtyralis, Pìršėnas, Rūvelỹs, Skérdynas, Skérdžia, Skerdumà || Skerdùmė, Skerdyksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà, Šėkštis, Šėkštė, Šėkštỹs || Šėkštis, Švìlpynė, Ùršulis, Žadãlis, Žãdikė || Žadìkė || Žãdĩkis || Žadìkỹs, Žadupỹs, která již byla analyzována v předchozích toponomastických studiích. Alternativní interpretace jejich původu jsou navrhovány s odkazem na analýzu přízvuku a motivace hydronym, toponymického kontextu a dalších lingvistických údajů.

KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, toponomastika, původ hydronym, motivace hydronym, přízvuk hydronym.

200

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

Původ názvů litevských řek a jezer přitáhl značnou pozornost litevských i zahraničních lingvistů a byl poměrně podrobně prozkoumán. Pro litevskou hydronymii jsou významné etymologické výzkumy hydronym Kazimierase Būgy, Pranase Skardž use, Bronise Savukynase a dalších lingvistů, avšak nejpodrobněji byla hydronyma (jejich tvoření, sémantika, původ) analyzována v pracích onomasty Aleksandrase Vanagase (1970; 1981; 1981a). V Etymologickém slovníku litevských hydronym, který tento lingvista připravil, je prozkoumán původ většiny názvů litevských řek a jezer a shrnut dosavadní výzkum.

V současných toponomastických pracích jsou dřívější výklady původu jednotlivých hydronym korigovány a zvažují se jiné možnosti jejich původu, protože se objevují nové údaje o vzniku hydronym, jejich vztahu k jiným toponymům apod. (Bilkis 2006, 2011, 2014; Garliаuskas 2013 aj.).

Při zkoumání zákonitostí přízvuku sufixálních hydronym a faktorů, které jej podmínily, byly pečlivě hodnoceny hypotézy o tvoření a původu hydronym uvedené v toponomastických pracích. Při analýze hydronym z různých hledisek se ukázalo, že původ názvů některých řek a jezer by bylo možné vysvětlovat i jinak než jiní badatelé (viz Tamulaitienė 2020).

Cílem článku je předložit nové a zpřesnit dosavadní předpoklady původu několika názvů řek a jezer, které již byly zkoumány v toponomastických pracích. Po zhodnocení dřívějších hypotéz o původu hydronym se alternativní výklady zvažují na základě analýzy přízvuku hydronym (a jeho vztahu k akcentuaci základových slov), motivace, struktury, toponymického kontextu, geolingvistických a dalších jazykových údajů. Některé údaje badatelé dříve nezaznamenali (např. část toponym se stejným kořenem) nebo jim věnovali nedostatečnou pozornost (např. přízvuku hydronym). Na zkoumaný materiál se uplatňují deskriptivně-analytické, strukturálněanalytické, komparativní a geolingvistické metody. Analýza přízvuku hydronym je založena na principech morfonologické akcentologie.

Mirglonas || Mirglius ř. V XVI. století (na mapách Pruska sestavených C. Hennenbergerem (1584 a 1595¹)² je uvedena podoba Mirgla^3⁾⁴. Na stejném místě Mirglonai osada (VK⁵). Názvy řek jsou odvozovány od litevského mirgėti „svítit, zářit mihotavým světlem;

¹ V článku se vychází z map Pruska z roku 1584 a pozdějších map vypracovaných podle map C. Hennenbergera, dostupných na internetu (viz Hennenberger 1584, 1634, 1638).

² Podrobněji viz https://www.mlimuziejus.lt/lt/mazosios-lietuvos-istorijos-muziejus/mazoji-lietuva-ir-prusija-senuosiuose-zemelapiuose/; https://www.vle.lt/straipsnis/hennenbergerio-zemelapiai/.

³ Vanagas (1981: 218) jako pramen uvádí (snad mylně) mapu Hartnocha II.

⁴ Pėteraitis (1992: 126) uvádí, že se také nazývá Mirglonė. V PKK a u Pranase Skardž use (1943: 282) je uvedena podoba Mirgluonas.

⁵ Zapsáno v obcích Palendriai (1960) a Degučiai (1981).

Straipsniai / Articles

201

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

pohybovat se, chvět se, mihotat se, střídat barvy nebo světlo a stíny’⁶. Jejich motivace souvisí s mihotáním vody, jasem apod. (Vanagas 1981: 218; 1981a: 99; Pėteraitis 1992: 126, 203; viz také LVvGDB). Tato možnost původu je zcela pravděpodobná; pokud jde o motivaci, srov. litevské Marã ř. Kpč (: baltské *marā– „mihotavá“) (Mažiulis 2013: 611–612 [=1996: 149–151])⁷, Žibà || Žibãlė ř. Plng, Žibùlė ř. Lbv, Žìbilas ř. Lb (: litevské žibėti „zářit odraženým světlem, lesknout se, svítit“, litevské žibus „lesklý, zářící“) (Vanagas 1981: 400; 1981a: 100).

Rozšířený kořen mirgl–⁸ však umožňuje uvažovat, že hydronyma je především třeba spojovat s litevským mirgla „kdo špatně vidí, mžoural“, litevským mirglinėti „mhouřit, přimhuřovat (o očích)“, litevským mir̃glinti: „Mir̃glinti znamená jít se zavřenýma očima“ (LKŽe)⁹, dále srov. mirglius¹⁰: „Když se díval na člověka, velmi často mrkal“ (Juška 2020), která jsou dále spojitelná s mirgėti. Pokud jde o analogii osobních jmen, srov. litevské mir̃kla „kdo často a chorobně mrká, mžoural, mrkač“, litevské mirklõnas, -ė „kdo stále mrká, mžoural“. V takovém případě by motivace názvů řek Mir̃glonas || Mir̃glius mohla souviset s vlastnostmi vodního toku, tj. řeka se slabým proudem apod.; srov. Pãs­pitris ř. Šd (: litevské paspitróti „vidět poněkud špatně“, litevské paspitrỹs „poměrně krátkozraký, špatně vidící“) (Bilkis 2014: 151)¹¹, Kurtinỹs ř. Rgv (: litevské kurtìnas „hluchý“, litevské kurtinãi „slepě, úplně“) (tamtéž)¹², Ãklė ř. Dbg, Imbr, Krš (: litevské ãklas, -à „tmavý; uzavřený, slepý“) (Vanagas 1981: 37; LVŽ I: 34–36). Pokud jde o přízvuk kořene a akutovou intonaci projednávaných hydronym (1 a. p.) (LUEV: 104¹³), srov. mirgla (1 a. p.) (LKŽe) (viz také Tamulaitienė 2020: 92).

Za pozornost dále stojí možná souvislost projednávaných hydronym s litevským mir̃glyti „drobným deštěm pršet, mrholit“ Šll (viz LKŽe), doloženým v nářeční oblasti téhož nářečí¹⁴, v níž se řeka nachází. Z genetického hlediska je toto sloveso rovněž spojitelné s litevským mirgė-

⁶ Není-li uvedeno jinak, významy slov jsou převzaty z elektronické verze Slovníku litevského jazyka (dále LKŽe).

⁷ Vanagas (1981: 204) spojuje hydronymum s litevským mãrės, mãrios „moře“.

⁸ Vanagas hydronymum Mir̃glonas řadí mezi odvozeniny se sufixem –onas, avšak vznik souhlásky l v kořeni podrobněji nekomentuje (viz Vanagas 1970: 188; viz také LVvGDB; Skardžius 1943: 282 (zde je vyčleněn sufix –uonas)).

⁹ Sloveso mir̃glinti „jít se zavřenýma očima < pohybovat se za mihotání“, stejně jako mir̃glyti „drobným deštěm pršet, mrholit“ uvádí pro srovnání vzhledem ke kořeni mirg-l také Pėteraitis (1992: 126).

¹⁰ Přezdívkové označení člověka.

¹¹ Vanagas (1981: 247) považuje hydronymum za odvozeninu s předponou pa– od osobního jména Spitris, Spitrỹs.

¹² Vanagas (1981: 175) je spojuje s litevským kurtinỹs „pták z čeledi tetřevovitých“.

¹³ Varianta Mir̃glius zde nebyla doložena.

¹⁴ V článku jsou hranice nářečí určovány na základě map uvedených v Chrestomatii litevských nářečí (2004).

202

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

ti, srov. lotyšské mirgot „mihotat se, blýskat se, vlnit se, zářit, třpytit se, blikat, jiskřit; mrholit, krápat, drobně pršet, mrholit“, lotyšské mirdzināt „způsobovat mihotání, třpytit; mrholit, krápat“ (LLKŽė). Analogicky srov. název řeky Murgālis Klp, který lze vedle souvislostí s lotyšským murga „špinavá voda, louže“ (ME 2: 669), litevským murglà „hustá mlha; velmi drobný déšť“, litevským murglõtas, –a „s tímto drobným deštěm, zamlžený“ apod. (Kiseliūnaitė 2020: 48; Pėteraitis 1992: 127)¹⁵ spojovat s litevským murmėti, mùrga „drobným deštěm pršet, mrholit“ Grg. Pochybnosti o vztahu hydronym Mìrglonas || Mìrglius a slovesa mirglyti však vyvolává rozdíl v intonaci jejich kořenů.

Mùmelis jezero Gl. Na stejném místě také Mùmelis louka.¹⁶ (PKK). Aleksandras Vanagas (1981: 221) spojuje hydronymum s pochybnostmi s litevským mùmelis „tichý, málomluvný člověk, mlčoun; líný, nemotorný člověk“, litevským mùmas „strašidlo; němý člověk“; snad srov. Mumėlė bažina Ps (Bilkis 2008: 114). Ostatní onymia s kořenem mum: Mumiai lesík, pole Rt (a Mūmiškė vodní tok Rt¹⁷), Mumiškis vodní tok Šl¹⁸ (VK) lze spíše spojovat s osobním jménem Mùmas (Zinkevičius 2008: 119), *Mumis nebo podobně; srov. historické osobní jméno Christophori Mumis Ad 1657 (IAK), přezdívku Mumā Dt (Butkus 1995: 317), ačkoli nelze vyloučit ani apelativní původ.

Souvislost hydronyma Mùmelis i helonyma Mumėlė s výrazy mùmas, mùmelis je z hlediska motivace pochybná¹⁹, ačkoli analogie existují; srov. Savėlis ř. Pkr (: litevské savėlis „člověk s neúplným rozumem, nepozorný člověk, hlupák“), Lebedà ř. Dbk, Pbrd (: litevské lebedà „roztržitý, nemotorný, zanedbaný člověk, nešika, břídil“) (Vanagas 1981: 292, 184; 1981a: 87, 86). Snad je pravděpodobnější (zejména u názvu bažiny) souvislost s výrazem mùmas vzhledem k jeho významu „strašidlo, bubák“. Šlo by o místo (bažinu, jezero), kde se vyskytují bubáci nebo něco podobného; srov. helonyma Vaidùlė bažina Sug, bažina, mokřina Skm, mokřina An, Čln a hydronyma Vaidùlė ř. Dbk, Vaidùlis ř. Šd, Vaidėnis ř. Sd (: litevské vaĩdas „duch, přízrak, strašidlo“) (Bilkis 2008: 101; Vanagas 1981: 358; viz také Vanagas 1981a: 110–111).

Spojování hydronyma Mùmelis s výrazy mùmas, mùmelis vyvolává určité pochybnosti také kvůli areálu rozšíření apelativ. Podle údajů LKŽė jsou tato podstatná jména rozšířena v nářečích východních aukštaitských Utenašanů a Panevėžyšanů. Dále srov. stejného

¹⁵ Vanagas (1981: 221–222) považuje hydronymum za odvozeninu od germanismu mùrgas „pestrý, míra půdy“.

¹⁶ Pravděpodobně tentýž objekt byl roku 1983 (VK) zaznamenán jako bažina.

¹⁷ Hydronymum není doloženo v LUEV ani v pracích Vanagase. Bylo zapsáno v dotazníku meziválečného pozemkového soupisu obce Stirbiškė v okrese Rietavas telšského kraje (1937).

¹⁸ Hydronymum není doloženo v LUEV ani v pracích Vanagase. Bylo zapsáno v dotazníku meziválečného pozemkového soupisu obce Žadžiūnai v okrese a kraji Šiauliai (1935). V dotazníku je jako objekt uveden vodní tok; jedním z významů tohoto slova je „řeka, říčka“ (viz LKŽė).

¹⁹ Hydronymum se řadí mezi hydronyma s významem popisujícím fyzický stav vody (Vanagas 1981a: 83–86).

Straipsniai / Articles

203

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

kořene maumas, maumė „strašidlo, bubák; tichý, málomluvný člověk, mlčoun“, maumelis, maumė, maumys, maumužas, maumokas „strašidlo, bubák“ se široce užívají u východních a jižních Aukštaitů a jsou známy okrajovým Žemaitům (LKŽe; viz také Jasiūnaitė 2000: 176–177). Hydronymum se nachází v nářeční oblasti západních kaunaských Aukštaitů²⁰ (v Suvalkiji). Nelze vyloučit možnost, že uvedená apelativa se užívala i v tomto litevském areálu.

Na druhou stranu je třeba zvážit jiný předpoklad původu hydronyma Mūmelis. Název jezera lze spojovat s názvem vodní rostliny, litevským mūmelė (německy Mummel) „leknín žlutý (Nuphar)“, který je doložen v písemnostech Východního Pruska a Klaipėdského kraje a ve slovnících F. Kuršaitise a G. H. F. Neselmanna (viz LKŽe; viz také AK 2: 1438). Germanismus mohl být znám i v Suvalkiji (v okolí Gelgaudiškisu²¹), která v 18. století připadla Prusku (podrobněji viz VLEe; MLEe). Z hlediska motivace by šlo o jezero, v němž roste mnoho „mumel“ nebo podobných rostlin. Hydronym spojených s názvy rostlin je v Litvě mnoho (viz Vanagas 1981a: 90–94), srov. názvy jezer Indrailis jezero Ds (: litevské indrė „rákos“), Lūkštinis jezero Mlt, Smal (: litevské lūkštas „leknín“), Švóginas jezero Ign (: litevské švógės „druh bahenní trávy, rákos“) (Vanagas 1981: 130, 198, 338). Pokud jde o strukturu hydronyma, srov. Žiežul-is jezero Ktk, Sem, Vrn (: litevské žiežulė „plotice, jelec“), Lapūk-is jezero Rdm (: litevské lapūkas „lopuch; leknín; blatouch; leknín žlutý; ďáblík bahenní“) (viz Vanagas 1970: 65–66). Možnosti původu z mūmelė (1 a. p.) neodporuje ani stálý přízvuk první slabiky hydronyma Mūmelis (1 a. p.) (LUEV: 106).

Pasódgiris (Pasódgiris²²) ř. KzR. Má se za to, že název řeky pochází z předpokládaného složeného názvu nějakého jiného místa (lesa apod.) *Pasod-giris, jehož první část by pocházela z Pasóda pole < litevské pasóda „pozemek v lese přidělený lesnímu strážci; pozemek, na němž stojí usedlost“ (Vanagas 1981: 247). Analýza místních názvů shromážděných z živého jazyka ukazuje, že hydronymum je třeba odvozovat od názvu louky nebo bažiny Pasódgiris. Název louky byl zapsán v dotazníku meziválečného pozemkového soupisu obce Marackai v okrese Kazlų Rūda (1935)²³ a helonymum

^²⁰ V západní Litvě se vyskytují významově blízká podstatná jména litevské mēmē „tichý, pomalý, málomluvný člověk, neschopa, hlupák, popleta“, litevské mēmėlis, mēmėlis „kdo mluví nejasně, mumlá, mluvka“ Jrb, Rs aj. (viz LKŽe).

^²¹ Je třeba poznamenat, že panství Gelgaudiškis v 18. století získal rod baronů von Keudellů a do okolí se přistěhovalo mnoho Němců (podrobněji viz https://www.gelgaudiskis.lt/istorija; https://www.mle.lt/straipsniai/papruse).

^²² Takto je přízvuk uveden u Vanagase (1981: 247) (zřejmě na základě přízvuku názvu louky Pasóda a apelativa pasóda), avšak autentičnost akutové intonace je pochybná. LUEV: 119 uvádí podobu Pasódgiris. Takový přízvuk potvrzují i údaje živého jazyka.

^²³ Zapsala učitelka Petronėlė Pajaujytė.

204

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

zaznamenán v dotazníku lesní správy Jūrės téhož okresu (1936)²⁴, v němž je uvedeno, že bažina²⁵ se nachází nedaleko obce Jūrė (VK; viz také LVvGDB). O něco pravděpodobnější je, že potok převzal název louky nacházející se v téže obci. Obce Marackai a Jūrė však sousedí, takže souvislost s názvem bažiny nelze vyloučit. Z hlediska motivace by šlo o potok protékající přes (skrze) louku nebo bažinu P asōdgiris nebo podobně. Je pozoruhodné, že v oddílu poznámek dotazníku pozemkového soupisu zapisovatelka názvu louky uvedla, že tam „dříve byla pasoda (lesní strážní stanoviště)“. Lze tedy tvrdit, že první část onymu P asōdgiris pochází z apelativa pasodà, nikoli z názvu louky Pasóda, jak se domníval Vanagas. Mimochodem, autorce článku se nepodařilo zaznamenat údaje svědčící o tom, že v uvedených obcích nebo v přilehlých sídlech existovala louka tohoto názvu²⁶.

Pātyralis ř. Viz. Hydronymum se považuje za odvozeninu s předponou pa od *Tyralis, které je s deminutivním sufixem -alis vytvořeno z názvu louky Týrai nebo Týras (Vanagas 1981: 249). Údaje z dotazníku pozemkového soupisu panství Medingėnai v obci Žarėnai telšského kraje (1935)²⁷ o lokalizaci řeky (přesněji potoka²⁸) a dalších objektů umožňují usoudit, že hydronymum pochází z názvu nedalekého lesa Tyralis. Šlo by o potok, který protéká kolem lesa nebo z něj přitéká. Dále srov. Pātyralis louka, orná půda Žr (VK; viz také LVvGDB).

Piršėnas²⁹ jezero Blnk³⁰. Hydronymum se srovnává s hydronymy Peršas jezero Srj, Peršėkė ř. Brb, Peršokšna ř. Švnčl, Parsvėtas jezero Dkšt aj., která jsou dále spojována s litevskými pra–parsas, pra–peršà, pró–perša „nezamrzlé místo v ledu; řidší místo v lese“, srov. staroindické párś–āna– „rokle, propast, hluboká průrva“ < ide. *perḱ–/*pr̥ḱ–. Kořen pirš– je třeba hodnotit jako výsledek baltské apofonie pars–/perš–/pirš– (Сабукинас 1966: 169–170; Vanagas 1981: 260, 245–246; 1981a: 70).

Nelze však vyloučit možnost, že název jezera Piršėnas je příbuzný s litevským (mn.) piršys, piršės, piršiai „koňská hruď“, srov. staroslověnské (mn.) prьsi, polské piersi „hruď“, které jsou odvozovány z balto-slovanského *pirši– „hruď; přední část“ < ide. *perḱ– „žebro, hruď“ < *perk– „tamtéž“ (srov. staroindické pṛṣṭi „žebro“ apod.); dále

24 Zapsal hajný Juozas Jurkėnas podle Antanase Mitkuse. 25 Zřejmě tentýž objekt je uveden jako bažina na kartě VK zapsané roku 1982 (zapsala A. Medžiūtė). 26 Louka nejblíže této oblasti byla zaznamenána v obci Kupreliškiai (okolí Pilviškiai) (VK; 1981, zapsal K. Eigminas). Byly rovněž zaznamenány usedlosti v obcích Gulioniškiai a Karališkė (VK; 1982, zapsala O. Arminienė). Louka a usedlosti však přesto leží (ležely) dostatečně daleko od objektů v obcích Marackai a Jūrė. 27 Zapsala učitelka Anelė Laurusevičiūtė podle informátora Petra Vitkuse. 28 Bylo zapsáno, že „teče středem panství“. 29 Kazimieras Būga (Būga RR 3: 537) zaznamenal podobu Piršėnas. 30 V dotazníku meziválečné lesní správy Žemaitkiemis v okrese Ukmergė byla zapsána nářeční podoba názvu jezera Piršanka. Zapsal hajný Antanas Lukošiūnas.

Straipsniai / Articles

205

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

srov. geneticky příbuzné litevské pirštas, lotyšské pir(k)sts (Mažiulis 2013: 715 [=1996: 286–287]; Smoczyński 1982: 222–223; viz také BEŽK). Uvedená pojmenování jsou rozšířena v západních nářečích (žemaitských a západních kaunaských aukštaitských), avšak podstatné jméno piršys je doloženo také v nářeční oblasti východních panevėžyských aukštaitských (okolí Smilgiai v okrese Panevėžys) (viz LKŽe). Apelativa mohla být známa i ve východním litevském areálu, v němž se jezero nachází. Motivace hydronyma Piršėnas by byla založena na jeho konfiguraci, tj. jezero vystupující vpředu, podobné tvarem hrudi nebo podobně. Hydronym spojených s názvy částí těla existuje více; srov. názvy jezer Pãpis Rdš (: litevské pãpas „prs; bradavka; nějaká nerovnost, výčnělek“), Pãkalas Lkm (: litevské pãkalas „záda, zadek“), Pakalỹs Šv (: litevské pakalỹs „zadek“) (Vanagas 1981: 244, 239; viz také 1981a: 65). Snad srov. také Piršatis pole Kpč (VK). Tento předpoklad původu podporuje také stálý přízvuk kořene hydronyma Piršėnas (1 a. p.) (LUEV: 125), který lze spojovat s baritonickým přízvukem piršys, piršės, piršiai (1 a. p.) (LKŽe; k přízvuku viz také Tamulaitienė 2020: 117).

Rūvelỹs ř. Krš. Na stejném místě Rūveliaĩ obec (ATSŽ: 269; VŽe) (dříve také panství). Hydronymum se srovnává s onyma Rūveliaĩ (nebo Rūveliai?) les Krš, Rūvelė les Lnk, Rūvelio kálnas kopec Žr, Rūveliškė les, hora Žr, Rūvel̃kas (nebo Ruzvel̃kos) les Tt, pr. Ruwewange (Vanagas 1981: 285). Přinejmenším některá z uvedených místních jmen (např. Rūvelio kálnas) lze spojovat s osobním jménem Rūvelis (LPDB), Ruvėlis, Rūvelas (Zinkevičius 2008: 237, 130) nebo litevským rūvelis „zlý člověk, podvodník; plačtivec“. Vanagas (1981: 285) název řeky s pochybnostmi spojuje s posledně uvedeným apelativem a uvádí také v LKŽe nedoložený význam „tlustý, obézní člověk“^³¹. Souvislost s apelativem se kvůli motivaci jeví jako pochybná (hydronymum se považuje za hydronymum s konfiguračním významem) (Vanagas 1981a: 61). Proti tomuto předpokladu původu hovoří také pohyblivý přízvuk hydronyma (3ᵇ a. p.) (LUEV: 140), protože apelativum rūvelis má stálý přízvuk v kořeni (1 a. p.) (LKŽe). Ze stejných důvodů je velmi pochybný také původ od osobního jména Rūvelis. Z hlediska motivace a struktury (a také přízvuku) se jako opodstatněnější jeví souvislost hydronyma s lotyšským ruvēties „zklidnit se, ztichnout, utišit se“ (ME 3: 565), srov. Ruvesỹs ř. Tj (Vanagas 1981: 285).

Opatrně lze uvážit, že hydronymum odráží aferezi souhlásky s a pochází z litevského srūti, srūva „proudit, téci“, dále srov. srūvis „proudění, tok“. Zánik souhlásky s je v tomto případě třeba považovat za sporadický; srov. litevské tangùs, –ì „nepodléhající ohýbání, neohebný; tvrdý, tuhý; aj.“ < stangùs, –ì (viz Zinkevičius 1966: 178; LKŽe). Motivace související s fyzickým stavem vody (prouděním vody apod.) je pro hydronyma velmi charakteristická (viz Vanagas 1981a: 83–90), srov. Almajà ř. Lkm, Ãlmajas jezero Lkm, Ãlmenas jezero Lkm (: litevské almėti

^³¹ Jako pramen je uveden kartotéční lístek Slovníku litevského jazyka.

206

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

„vsakovat se pomalu, kapat, hnisat; pomalu proudit“), Sálva || Salvùkas ř. Bsg, Sálvis ř. Pkr (: litevské salvėti „pomalu téci, vsakovat se“) (Vanagas 1981: 39, 289; Savukynas 1960: 294; LVŽ 1: 75–76). Pokud jde o strukturu hydronyma a pohyblivý přízvuk, srov. Metelỹs 3ᵇ jezero Srj, Temelỹs 3ᵇ ř. Gdž (Vanagas 1970: 124; LUEV: 102, 172; k přízvuku viz také Tamulaitienė 2020: 61).

Skérdynas ř. Kv, Skérdžia ř. Mlt, Skerdumà || Skerdùmė ř. Krk, Skerdeksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà ř. Pbrd. Původ hydronyma Skérdynas (na stejném místě také Skérdynai obec³² (ATŠŽ: 279; VŽe)) se považuje za ne zcela jasný. Vzhledem k rozšíření odvozenin od skerdyn srov. Skerdýnas bažina Pkr, Skerdýnbalė bažina Rk, Skerdýnė bažina, louka PŠl, Plk, Pn, les Dj, Skerdýnės louka Vdk, bažina Rd³³ Vanagas (1981: 302) uvažuje, že existoval fyziografický termín *skerdynas „porážení“ nebo podobně; srov. skerdimas „vykácené místo v lese, mýtina“, který se dále spojuje s litevským slovesem skęrsti *„kácet stromy, vyřezávat křoví apod.“ (viz také Kazlauskas 1968: 61). Tato hypotéza původu se jeví jako pravděpodobná, avšak otázky vyvolávají rozdílné intonace kořene hydronyma a slovesa. Lze uvažovat, že akutní intonace kořene hydronyma Skérdynas vznikla analogií k přízvuku litevského slovesa skérdėti, -ėja (-i), -ėjo „ježatět, praskat, pukat, drolit se; rozštěpit se, rozpadnout se (o kůži)“, doloženého také v Kvedarně (viz LKŽe). Nelze rovněž vyloučit možnost, že toto sloveso je vůbec základovým slovem názvu řeky Skérdynas; dále srov. skerdynas „silně popraskané místo“ (viz také Tamulaitienė 2020: 47). S názvem řeky Skérdynas, nikoli se slovesem skęrsti (Vanagas 1981: 302–303; 1981a: 71; Kazlauskas 1968: 61), ale se skérdėti by mohly souviset také názvy řek (nebo alespoň některé z nich) Skérdžia, Skerdumà || Skerdùmė, Skerdeksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà. Tuto možnost původu posledního hydronyma podporuje podoba Skirdyksnà; pokud jde o její kořen skird, srov. litevské skírsti, skírdo „ježatět, praskat, pukat, drolit se; rozpadat se, skérdėti (o kůži)“, litevské skirdýnas „silně popraskané místo“, litevské skirdùs, -ì „popraskaný, křehký“, litevské skirdà „popraskané místo na kůži; svislá prasklina v bochníku chleba“. V případě tohoto původu s ohledem na motivaci hydronym srov. hydronyma Skírstupis ř. Prnv, Skírštupelis ř. Škn, Skirziùs jezero Lp (: litevské skírsti, skírdo) (Vanagas 1981: 304; 1981a: 61).

Vanagas (1981: 328) hydronyma Šėkštis jezero Als, Šėkštė ř. Stlp, Šėkštys || Šėkštis ř. Krš s pochybnostmi především spojuje s litevským šėkštis „vidle se zahnutými hroty k nabírání plev“³⁴ (viz také Būga RR 2: 314). Tuto možnost původu umožňuje

32 V dotazníku pozemkového soupisu této obce (1935; zapsala učitelka Marija Jagminaitė) je doložená složená podoba hydronyma Skerdynų upelis považována za sekundární, vzniklou z názvu obce Skerdynai.

33 K helonymům viz také Bilkis 2008: 183, 184.

34 Na druhou stranu se dále srovnává se Šiekštas jezero JnšM (tamtéž).

Straipsniai / Articles

207

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

lépe odůvodnit Vanagův nezaznamenaný význam apelativa³⁵ „rozvětvená tyč; vidlicovitá tyč k podepření; podpěra“, srov. také šėkštė „dlouhá tyč“. Motivace by vycházela z konfigurace jezera a řek (rozvětvení apod.), srov. Šakarnė ř. Brž, Šakarnis ř. Ps (: litev. šakarnis „rozvětvený“), Luknà ř. Kl, Rdš, Skm, Vžns, Lūknis jezero Al a další (: litev. lùknas „jehož rohy směřují do stran“) (Vanagas 1981: 324, 197; 1981a: 62, 59).

Švilpynė ř. Erž. V kartotéce místních jmen shromážděných z živého jazyka je zaznamenáno více než 70 místních jmen obsahujících kořen švilp, např. Švilpa past., louka Brž, Švilpinė pole Šauk, kopec Tt, Švilpynė půda Rs, ves Jrb, pole Klm, les Stč, Šil a další. Přinejmenším část z nich (zejména názvy pozemků) lze spojovat s litev. švilpti „vydávat zvuk rty, píšťalkou nebo něčím jiným; nepřetržitě cvrlikat; letět, vznášet se vzduchem se svištěním“. V toponomastických pracích se od tohoto slovesa odvozují místní jména Švilpė ř. Kv (Vanagas 1970: 61; srov. Vanagas 1981: 338) a Švilpiškė³⁶ obec Slk (Bilkis 2008: 86; viz také LVvGDB), bez pochybností o této možnosti původu. Motivaci názvu řeky Švilpė podporují další hydronymy téže struktury, spojované se slovesy označujícími vydávání zvuku, srov. Kliùkė ř. Nmk (: litev. kliùkėti „křičet, volat“), Kniaukė ř. Trš (: litev. kniaukti „mňoukat, křičet“), Krokštė ř. Onš (: litev. krõkšti „krákat“) a podobně (Vanagas 1970: 60–61; 1981: 160, 161, 167). Možný vztah místních jmen k švilpti dokládají i údaje živého jazyka, např. na kartě VK (1978) je vedle názvu kopce Švilpiakalnis Dbg zapsáno „nic neroste, vítr svišt퓳⁷. Přesto se původ hydronymu Švilpynė ř. Erž (srov. Švilpė ř. Kv) (Vanagas 1981: 338; 1970: 167) a helonyma Švilpynė baž. Kž (srov. Švilpa obec Žml) (Bilkis 2008: 189) považuje za ne zcela jasný a souvislost s švilpti se hodnotí opatrně.

Srovnání názvu řeky Švilpynė se slovesem švilpti vyvolává pochybnosti kvůli rozdílu v přízvuku kořene slovesa a hydronyma. Onyma Švilpė ř. Kv (LUEV, 170; Vanagas 1981: 338), Švilpa obec Žml, past. Brž, louka Rgy (Vanagas 1981: 338) mají v kořeni rovněž akut, avšak ten byl patrně způsoben metatonií typickou pro deriváty s koncovkami, srov. švilpa „píšťalka; ten, kdo píská, pískař“. Pro deriváty se sufixem –ynė není střídání přízvuku kořene typické. Je možné, že akut v kořeni názvu řeky Švilpynė vznikl analogií k přízvuku odvozených sloves švilauti, švilpuoti, švilpiuoti „přerušovaně (obvykle při provádění nějaké melodie) pískat; nepřetržitě, přerušovaně cvrlikat“, podstatného jména švilpa apod. Hydronymum lze také srovnávat s litevským slovesem s akutním kořenem švilpti, –sta (?,) –o „vydávat vysoký, pronikavý zvuk“, avšak jeho areál užívání je nejasný, LKŽe uvádí

^³⁵ Možná o nich nebyly k dispozici údaje.

^³⁶ Název bažiny lze srovnávat také s osobním jménem Švilpa, Švilpà (Bilkis 2008: 86; viz také LVvGDB).

^³⁷ Kartu zapsaly Petkutė a Pėstiniakaitė.

208

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

pouze sužvilpti příklady z východní Litvy. Hydronymum se nachází v oblasti dialektu jižních žemaitských Raseiniai.

Nejpravděpodobnější však je, že název řeky Šuilpynė souvisí nikoli se slovesem švilpti, nýbrž s názvy rostlin litev. švilpas „přeslička“ nebo litev. švilpis, švilpis „orobinec (Typha)“, srov. také švilpūkas „přeslička“. Podle LKŽe jsou tato apelativa známá v západolitevských dialektech (v okolí Alksnėnů, Geistarů (okres Vilkaviškis), Rusnė, Kintů (okres Šilutė)). V německém klaipėdském nářečí je doložen také lituanismus die Schwilp (litev. švilpas): die Schwilp wächst am Haf­frand [švilpy rostou v pobřežní oblasti] (viz MLEe). Tuto hypotézu původu značně posiluje i motivace hydronyma – šlo by o řeku, v níž roste mnoho švilpů (švilpiů). Hydronyma se sufixem -ynė často souvisejí s názvy rostlin³⁸, srov. názvy řek Ajerynė Jsv (: litev. ajeras „mokřadní rostlina s dlouhými, silně vonnými listy“, srov. ajerynė), Lendrynė Vnd (: litev. lėndrė „vodní rostlina z čeledi lipnicovitých s dlouhým dutým stonkem, rákos obecný“, srov. lendrynė), Traušynė Krp (: litev. traušis, traušys „přeslička“) (viz Vanagas 1981: 36, 186, 347; 1970: 43–44; viz také Vanagas 1981a: 90–94; LVŽ 1: 29–30). Vztah k apelativům (zejména k švilpas) potvrzuje také stálý přízvuk kořene hydronyma a akutový přízvuk (viz také Tamulaitienė 2020: 70).

Uršulis ř. Skm. Hydronymum Uršulis se považuje za poměrně nové jméno a spojuje se s osobním jménem Uršulė, srov. Uršulės kėlnės koryto vyschlého potoka (Vanagas 1981: 355; viz také Vanagas 1981a: 33)³⁹. Je však možná souvislost názvu řeky Uršulis s litev. uršti (urščia, uršia) „zlostně vrčet; bzučet, bručet; zlobit se, bručet, mrmlat; dělat hluk, hučet, hřmít“, doloženým i ve východní Litvě (viz LKŽe), srov. také litev. uršus, -i „zlý, prudký, zuřivý; rychlý“. S uvedeným slovesem se spojuje oronymum Uršė kopec Jnš (Bartkutė 2007: 35–36)⁴⁰. Patrně stejného původu jsou i místní jména Urša les, upl.⁴¹ Žl (VK). Motivace hydronym by souvisela s rychlým, hlučným tokem vody apod., srov. hydronyma Ūrka ř. Vnd, Ūrkis jezero Mrk, Ūrkupis ř. Mrs, Ūrkupis ř. Tl (: litev. urkioti „neustále obtěžujícím způsobem kárat, napadat, týrat“, lotyš. urkt „vrčet“), Trinkulis ř., jezero Nmč (: litev. trinkėti „rachotit, dunět“) (Vanagas 1981: 355, 348; 1981a: 115).

Předpokládá se, že hydronyma Žadalis ř. Šil, Žadikė || Žadikė || Žadikis || Žadikýš ř. Pšš, Žadupys ř. Aln lze ve smyslu čilosti a živosti toku spojovat s litev. žadinti „přikazovat vstát (zpravidla ze spánku), probouzet“ (Vanagas 1981: 395–396;

³⁸ Vanagas (1970: 43) považuje většinu hydronym se sufixem –ynė za primární, vzniklá ze sufixálních apelativ. ³⁹ V dřívější práci se odvozuje od osobního jména Uršulis (Vanagas 1970: 48). ⁴⁰ Renata Endzelytė (2005: 140) spojuje oronymum s nedoloženým osobním jménem *Uršys. ⁴¹ Název potoka není doložen v LUEV ani v pracích A. Vanagase.

Straipsniai / Articles

209

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

1981a: 90). Avšak vzhledem ke struktuře hydronym je opodstatněnější spojovat je nikoli s uvedeným sufixálním slovesem, nýbrž s litev. žadas „hlas, zvuk, hluk“ (viz také Tamulaitienė 2020: 87). V takovém případě by motivace souvisela s hlasitostí či hlučností proudu apod., srov. význam apelativa žadas „šumění moře“ Plng, název řeky Girstupỹs || Girstupis Kn (: litev. gīrdas „zpráva, pověst“, litev. gerdas „zvuk, zpráva, pověst“, litev. iš-girsti) (Vanagas 1981: 117; LVŽ 3: 209).

ZÁVĚRY

Hydronyma Mirglonas || Mirglius ř. NmŽ se spojují s litev. mirgėti „zářit, svítit blikajícím světlem; pohybovat se, chvět se, třpytit se, střídat barvy nebo světlo a stíny“, avšak rozšířený kořen mirgl umožňuje zvážit srovnání s litev. mirgla „ten, kdo špatně vidí, mžoural“, litev. mirglinėti „mžourat, přivírat oči (o očích)“, litev. mir̃glinti: „Mirglinti znamená jít přivřenýma očima“. Nelze vyloučit ani souvislost názvů řek s litev. mir̃glyti „jemně pršet, mrholit“.

Souvislost názvu jezera Mūmelis G1 s litev. mūmelis „tichý, nemluvný člověk, mlčoun; líný, neobratný člověk“, litev. mūmas „hlupák; němý“ vyvolává pochybnosti kvůli motivaci a oblasti rozšíření apelativ. Lze zvažovat, že hydronymum lze srovnávat s litev. mūmelė (něm. Mummel) „stulík (Nuphar)“.

Předpokládá se, že hydronymum Pasōdgiris ř. KzR vzniklo z jiného místního jména *Pasod-giris. Údaje o místních jménech shromážděné v meziválečném období umožňují tento předpoklad upřesnit a odvodit název řeky od názvu louky či bažiny Pasōdgiris.

Údaje z dotazníků pozemkového katastru ukazují, že název potoka Pātyralis Žr nevznikl z názvu louky Týrai nebo z deminutivní podoby Týras *Tyralis, nýbrž z názvu nedalekého lesa Tyralis.

Souvislost názvu jezera Piršėnas Blnk s litev. prā–paršas, pra–peršà, pró–perša „nezamrzlé místo v ledu; řidší místo v lese“ (< ide. *perḱ–/*pr̥ḱ–) je přesvědčivá. Lze však zvažovat i možnost souvislosti s litev. (pl.) piršys, piršės „koňská hruď“ < balt.-sl. *piršī– „hruď; předek“ < ide. *perḱ– „žebro, hruď“ < *perk– „tamtéž“.

Souvislost hydronyma Rūvelỹs ř. Krš s litev. rūvelis „zlý člověk, podvodník; plačtivec“ nebo s osobním jménem Rūvelis je pochybná. Opodstatněnější je možnost původu názvu řeky z lotyš. ru-vēties „uklidnit se, ztišit se, utišit se“. Opatrně lze zvažovat, že hydronymum může pocházet z litev. srūti, srūva „proudit, téci“.

Hydronymum Skėrdynas ř. Kv se odvozuje z litev. *skerdynas „porážka“ < litev. sker̃sti „kácet stromy, sekat křoví apod.“, avšak přízvuk názvu řeky umožňuje uvažovat, že za základní slovo je třeba považovat litevské sloveso skerdėti, –ėja (–i), –ėjo „praskat, pukat, tlouct, rozštěpit se; loupat se, praskat (o kůži)“. Hydronyma Skėrdžia ř. Mlt, Skerdumà || Skerdūmė ř. Krk, Skerdyksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà ř. Pbrd mohou rovněž souviset s posledně uvedeným slovesem.

210

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

Dříve vyslovenou možnost původu hydronym Šeškėtis jezero Als, Šeškėtė ř. Stlp, Šeškėtys || Šeškėtis ř. Krš z litev. šeškatis „vidle se zahnutými hroty k nabírání plev“ lze lépe odůvodnit významem apelativa „rozvětvená tyč; vidlicovitá tyč k podepření; spyrýs“.

Souvislost názvu řeky Švilpynė Erž s litev. švilpti „vydávat zvuk rty, píšťalkou nebo něčím jiným; nepřetržitě cvrlikat; letět, vznášet se vzduchem se svištěním“ vyvolává pochybnosti kvůli rozdílu v přízvuku kořene slovesa a hydronyma. Pravděpodobnější je, že hydronymum vzniklo z litev. švilpas „přeslička“ nebo litev. švilpis, švilpis „orobinec (Typha)“.

Hydronymum Uršulis ř. Skm se spojuje s osobním jménem Uršulė. Je však možná i souvislost názvu řeky s litev. uršti „zlostně vrčet; bzučet, bručet; zlobit se, bručet, mrmlat; dělat hluk, hučet, hřmít“.

Hydronyma Žadalis ř. Šll, Žadikė || Žadikė || Žadikis || Žadikỹs ř. Pšš, Žadupỹs ř. Aln je vzhledem ke své struktuře opodstatněnější spojovat nikoli se sufixálním slovesem litev. žadinti „přikazovat vstát (zpravidla ze spánku), probouzet“, nýbrž s litev. žadas „hlas, zvuk, hluk“.

ZKRATKY ODKAZŮ NA OBJEKTY A DALŠÍ ZKRATKY

a. – věk a. p. – přízvukové paradigma ar. – orná půda, obdělávaná půda avd. – osobní jméno b. – bažina balt. – baltský balt.-sl. – baltsko-slovanský dr. – půda drp. – rašeliniště ež. – jezero gn. – pastvina ide. – indoevropský ist. avd. – historické osobní jméno k. – vesnice kln. – kopec kt. – jiný, jiní l. – pole la. – lotyšský le. – polský liet. – litevský ln. – močál

m. – rok mš. – les pan. – podobně pl. – pluralis (množné číslo) plg. – srovnej plk. – bažina ppr. – obvykle pr. – pruský prvd. – přezdívka pv. – louka pvz. – například r. – okres rst. – rašeliniště s. i. – staroindický s. sl. – staroslovanský t. p. – také up. – řeka upl. – potok vo. – německý žr. – viz

Straipsniai / Articles

211

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

ZKRATKY ODKAZŮ NA LOKALIZACE

Ad – Adutiškis (okres Švenčionys) Al – Alytus Aln – Alantà (okres Molėtai) Als – Alsėdžiai (okres Plungė) An – Anykščiai Blnk – Balninkai (okres Molėtai) Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Brž – Biržai Bsg – Baisógala (okres Radviliškis) Čln – Čiulėnai (okres Molėtai) Dbg – Dubingiai (okres Molėtai) Dbk – Debeikiai (okres Anykščiai) Di – Daujėnai (okres Pasvalys) Dkšt – Dūkštas (okres Ignalina) Ds – Dusetos (okres Zarasai) Dt – Dotnuvà (okres Kėdainiai) Erž – Eržvilkas (okres Jurbarkas) Gdž – Gudžiūnai (okres Kėdainiai) Gl – Gelgaudiškis (okres Šakiai) Grg – Gargždai (okres Klaipėda) Ign – Ignalina Imbr – Imbradas (okres Zarasai) Jnš – Joniškis JnšM – Joniškis (okres Molėtai) Jrb – Jurbarkas Jsv – Josvainiai (okres Kėdainiai) Kl – Kuliai (okres Plungė) Kln – Kel̃mė Klp – Klaipėda Kn – Kaunas Kpč – Kápčiamies­tis (okres Lazdijai) Krk – Krãkės (okres Kėdainiai) Krp – Kruopiai (okres Akmenė) Krš – Kuršėnai (okres Šiauliai) Ktk – Kukt̃iškės (okres Utena) Kv – Kvėdarna (okres Šilalė) KzR – Kazlų Rūdà Kž – Kužiai (okres Šiauliai) Lb – Labguvà (Polesk; Kaliningradská oblast)

Lbv – Liubãvas (samosprávní území Kalvarija) Lkm – Liñkmenys (okres Ignalina) Lnkv – Linkuvà (okres Pakruojis) Lp – Lėipalingis (samosprávní území Druskininkai) Mlt – Molėtai Mrk – Merkinė (okres Varėna) Mrs – Mirõslavas (okres Alytus) Nmč – Nemenčinė (okres Vilnius) Nmk – Nemãkščiai (okres Raseiniai) NmŽ – Žemaičių Naũmiestis (okres Šilutė) Onš – Õnuškis (okres Trakai) Pbrd – Pabradė (okres Švenčionys) Pkr – Pakruojis Plk – Plõkščiai (okres Šakiai) Pln – Plungė Plng – Palangà Pn – Panevežys Prnv – Pérnarava (okres Kėdainiai) Ps – Pasvalys Pšl – Pūšalotas (okres Pasvalys) Pšš – Pašùšvys (okres Radviliškis) Rd – Radviliškis Rdm – Rudaminà (okres Lazdijai) Rdš – Rūdiškės (okres Trakai) Rgv – Raguva (okres Panevėžys) Rk – Rõkiškis Rs – Raseiniai Rt – Rietãvas Sd – Sedà (okres Mažeikiai) Sem – Semeliškės (samosprávní území Elektrėnai) Skm – Skiemõnys (okres Anykščiai) Slk – Sãlakas (okres Zarasai) Smal – Smãlvos (okres Zarasai) Srj – Seirijai (okres Lazdijai) Stč – Staciūnai (okres Pakruojis) Stlp – Stãlupėnai (Nesterov; Kaliningradská oblast)

212

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

Sug – Suginčiai (okres Molėtai) Šauk – Šaukėnai (okres Kelmė) Šd – Šeduva (okres Radviliškis) Škn – Šakyna (okres Šiauliai) Šl – Šiauliai Šll – Šilalė Šv – Švėkšna (okres Šilutė) Švnčl – Švenčionėliai (okres Švenčionys) Tj – Taujėnai (okres Ukmergė)

Tl – Telšiai Trš – Tryškiai (okres Telšiai) Tt – Tytuvėnai (okres Kelmė) Vdk – Viduklė (okres Raseiniai) Vnd – Vandžiogala (okres Kaunas) Vrn – Varėna Vžns – Vyžuonos (okres Utena) Žl – Želva (okres Ukmergė) Žml – Žeimelis (okres Pakruojis) Žr – Žarėnai (okres Telšiai)

LITERATŪRA

AK – Alexander Kurschat, Litauisch-Deutsches Wörterbuch 1–4, Göttingen: hoeck & Ruprecht, 1968–1973.

ATSŽ – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2, Vilnius: Mintis, 1976.

Bartkutė Nerija 2007: Kalnuotų vietų įvardijimas nekalnuotoje Lietuvos teritorijoje (remiantis Joniškio rajono vietovardžiais). – Acta Linguistica Lithuanica 56, 23–40.

BEŽK – Kazimiero Būgos etimologinio žodyno kartoteka: skaitmeninis leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: https://ekalba.lt/BugosEtimologinioZodynoKartoteka/ [žiūrėta 2021-10-27].

Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų daryba: priesaginiai ir priesagėtieji helonimai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Bilkis Laimutis 2006: Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės. – Baltų onomastikos tyrimai: Aleksandrui Vanagui atminti, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 47–62.

Bilkis Laimutis 2011: Dar kartą dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės. – Baltų onomastikos tyrimai 2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–25.

Bilkis Laimutis 2014: Dėl kai kurių lietuvių vandenvardžių kilmės (II). – Acta Linguistica Lithuanica 71, 147–157.

Būga RR – Kazimieras Būga 1958–1961: Rinktiniai raštai 1–3, sud. Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės, Kaunas: Æsti.

Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai: daktaro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Straipsniai / Articles

213

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

Gar­liaus­kas Vi­das 2013: Kai ku­rie Sei­ri­jų kraš­to hi­dro­ni­mai. – Sei­ri­jų pra­ei­tis ir da­bar­tis I, sud. L. La­pin­skie­nė, Vil­nius: Gim­ta­sis žo­dis, 477–490.

Gel­gau­diš­kio mies­te­lio tin­kla­la­pis. Prieiga interne­te: https://www.gelgaudiskis.lt/ [žiūrėta 2021-10-01].

H e n n e n b e r g e r C a s p a r 1584: Prussiae regionis Sarmatiae Europaeae nobiliss. Vera et nova descriptio, auctore Gasparo Hennenbergo Erlichensi Pastore Mulhausensi. Prieiga interne­te: http://www.lithuanianmaps.com/images/1584_A_Ortelius_Prussiae_Regionis_Sarmatiae_18x14_inches.jpg.

H e n n e n b e r g e r C a s p a r 1634: Prussiae Nova Tabula, auctor Casparo Henneberg Erlichensi. Prieiga interne­te: http://www.lithuanianmaps.com/images/1634_Blaeu_Prussia_Nova_Tabula_raremaps.jpg.

H e n n e n b e r g e r C a s p a r 1638: Hennenberger Kaspar, Segebade Lorenz, Prussiae: Das ist des Landes zu Preussen Welches das herrlichste Theil ist Sarmatiae Europae, Eigentliche vnd Warhafftige Beschreibung [...] [Königsberg]: [s.n.], [1638], (Gedruckt zu Königsberg in Preussen: bey Segebaden Erben, im Jahr 1638). Prieiga interne­te: https://polona.pl/item/prvssiae-das-ist-des-landes-zu-preussen-welches-das-herrlichste-theil-ist-sarmatiae,NDg5ODg0Nw/0/#info:metadata.

IAK – Istorinių asmenvardžių kartoteka, Lietuvos kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas.

Jasiūnaitė Birutė 2000: Iš lietuvių mitologinės leksikos: baūbas bei jo pader­mė. – Baltistica 35(2), 171–191.

Juška Albertas 2020: Ištrauka iš spaudai rengiamos knygos „Miestelis prie Lendros, Vanagio ir Šusties“. – Šilo karčema: internetinė laikraščio versija, 2020-05-13. Prieiga internete: https://www.silokarcema.lt/naujiena/12283_is­trauka-is-spaudai-rengia­mos-knygos-miestelis-prie-lendros-vanagio-ir-susties-.html.

Kazlauskas Jonas 1968: Dėl kuršių vardo etimologijos. – Baltistica 4(1), 59–63.

Kiseliūnaitė Dalia 2020: Klaipėdos krašto toponimai. Istorinis ir etimologinis registras: elektroninis leidinys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://prussia.online/Data/Book/kl/klaipdos-krato-toponimai/Kiseli%C5%ABnait%C4%97%20D.%20Klaip%C4%97dos%20kra%C5%A1to%20toponimai%20(2020),%20OCR.pdf.

Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė,

214

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

LLKŽ – Didysis lietuvių–latvių kalbų žodynas: skaitmeninis leidimas, par. J. Balkevičius, J. Kabelka, E. Švageris, A. Navickaitė-Klišauskienė, G. Nešpore. Prieiga internete: https://ekalba.lt/latviu-lietuviu-kalbu-zodynas/.

LVvGDB – Lietuvos vietovardžių geoinformacinė duomenų bazė. Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuvos-vietovardziu-geoinformacine-duomenu-baze/.

LPDB – Lietuvos pavardžių duomenų bazė. Prieiga internete: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze/.

LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963.

LVŽ 1 – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, redaktorių kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

LVŽ 3 – Lietuvos vietovardžių žodynas 3, autoriai V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2018.

Mažiulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas, 2-asis pataisytas ir papildytas leidimas, par. V. Rinkevičius, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras [= Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4, Vilnius: Mokslas (t. 1), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (t. 2–3), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (t. 4), 1988–1996].

Mažosios Lietuvos istorijos muziejaus tinklalapis. Prieiga internete: https://www.mlimuziejus.lt [žiūrėta 2021-10-15].

ME – Kārlis Mūlenbachs, Latviešu valodas vārdnīca 1–4, rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, Rīgā, 1923–1932.

MLE – Mažosios Lietuvos enciklopedija: elektroninis leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2021. Prieiga internete: https://www.mle.lt/ [žiūrėta 2021-10-01].

Pėteraitis 1992: Mažoji Lietuva ir Tvan­ksta prabaltų ir pralietuvių laikais, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

PKK – Pavardžių ir vietovardžių komisijos surinktų vietovardžių kartoteka, Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas.

Savukynas Bronys 1960: Ežerų vardai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 289–300.

Straipsniai / Articles

215

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

Skardžiūnas Pranas 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas.

Smoczyński Wojciech 1982: Indoeuropiėskie podstavwy słownictwa bałtyckiego. – Acta Baltico-Slavica 14, 211–240.

Tamulaitienė Dovilė 2020: Lietuvių priesaginių hidronimų kirčiavimas: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

Vanagas Aleksandras 1992: Įvadas. – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, XI–XXXI.

VK – Vietovardžių iš gyvosios kalbos kartoteka, Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija (2001–2015): e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2021. Prieiga internete: https://www.vle.lt/ [žiūrėta 2021–10–01].

VŽe – Vietovardžių žodynas: internetinis leidimas, sud. M. Razmukaitė, A. Pupkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007. Prieiga internete: http://www.vietovardziai.lki.lt.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis.

Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Žemės vardyno anketos (1935–1940 m.), Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas.

Савукинас Бронис 1966: К проблеме западнобалтийского субстрата в югозападной Литве. – Baltistica 1(2), 165–176.

216

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Pasvarstymai dėl kelių lietuvių upių ir ežerų vardų kilmės

Considerations on the Origin of Several Names of Lithuanian Rivers and Lakes

SUMMARY

Based on the analysis of the accentuation and motivation of hydronyms as well as their links with other toponyms, the article considers new or revises existing possibilities concerning the origin of several hydronyms, which have already been addressed in toponymic studies.

The hydronyms Mìrglonas || Mir̃glius (a river in Žemaičių Naumiestis) are linked with Lith. mirgėti ‘to shine, twinkle; to move, vibrate, sparkle with changing colours or light and shadows’, but the expanded root mirglentails a possibility of comparison with Lith. mir̃gla ‘someone who does not see well, a weak-sighted person’, Lith. mir̃glinėti ‘to look with the eyes partly closed, squint’, Lith. mir̃glinti ‘to go with the eyes partly closed’. The link between the river names and Lith. mir̃glyti ‘to rain lightly, drizzle’ should not be rejected as well.

The etymological connection between the lake name Mùmelis (Gelgaudiškis) and Lith. mùmelis ‘a silent, incommunicative, reserved person; a lazy, clumsy person’, Lith. mùmas ‘a silent, dumb person’ raises certain doubts as to the motivation and the distribution area of the appellatives. It is considered whether the hydronym could be related to Lith. mùmelė (Ger. Mummel) ‘Nuphar’.

Presumably, the hydronym Pasõdgiris (a river in Kazlų Rūda) derives from the name of another place *Pasod-giris. The data on proper names collected during the interwar period enable us to revise this assumption and to trace the river name to the meadow or marsh name Pasõdgiris.

The data from the Land Names Questionnaires show that the river name Pātyralis (Žarėnai) does not derive from the diminutive form *Tyralis of the meadow name Týrai or Týras but from the name of the nearby forest Tyralis.

The etymological link between the lake name Pir̃šenas (Balninkai) and Lith. prā-paršas, pra-peršà, pró-perša ‘an unfrozen crack in the ice; an open place in a forest’ (< IE *perḱ-/*pr̥ḱ-) is convincing. However, the possible link with Lith. (pl.) pir̃šys, pir̃šės ‘a horse’s chest’ < Balt.-Slav. *pirši- ‘chest; front’ < IE *perḱ- ‘rib, chest’ < *perḱ- ‘idem’ is worthy of consideration.

The connection between the hydronym Rūvel̃ys (a river in Kuršėnai) and Lith. rūvelis ‘an angry person, cheat; weeper’ or the personal name Rūvelis is doubtful. The possibility of tracing it to Lat. ruvēties ‘to calm down, become quiet’ is more likely. We can carefully consider that the hydronym may have originated from Lith. srūti, srūva ‘to trickle, flow’.

The hydronym Skérdynas (a river in Kvėdarna) is traced to Lith. *skerdynas ‘slaughter’ < Lith. sker̃sti ‘to slaughter, disembowel’, but the accentuation of the river name allows us to consider the Lithuanian verb skerdėti, -ėja (–i), -ėjo ‘to crack, chap; to get chapped (about

Straipsniai / Articles

217

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

skin)’ to be the base word. The hydronyms Skėrdžia (a river in Molėtai), Skerdumà || Skerdùmė (a river in Krakės), Skerdyksnà || Skerdiksnà || Skirdyksnà (a river in Pabradė) may also be etymologically related to the latter verb.

The possibility of tracing the hydronyms Šėkštis (a lake in Alsėdžiai), Šėkštė (a river in Stalūpėnai), Šėkštỹs || Šėkštis (a river in Kuršėnai) to Lith. šėkštis ‘a fork with hooked prongs for raising chaff’, which has previously been raised, is further supported by the meanings of the proper name ‘a branched pole; a forked pole for propping up something; prop’.

The link between the river name Šuilpynė (Eržvilkas) and Lith. šuil̃pti ‘to produce sound by lips, a whistle or in another way; to chirp continuously; to move quickly through the air with a whistling sound’ raises doubts as to the difference between the root accent of the verb and the hydronym. It is more likely that the hydronym derives from Lith. šuil̃pas ‘horsetail’ or Lith. šuil̃pis, šuil̃pis ‘Typha’.

The hydronym Uršùlis (a river in Skiemonys) is associated with the personal name Uršūlė. However, the link between the river name and Lith. ur̃šti ‘to growl angrily; to buzz, hum; to be angry, grumble; to raise noise, bluster, din’ is also possible.

Due to their structure, there are more grounds to associate the hydronyms Žadãlis (a river in Šilalė), Žãdikė || Žãdikė || Žãdikis || Žãdikỹs (a river in Pašusvys), Žadupỹs (a river in Alanta) with Lith. žãdas ‘voice, speech, sound’ rather than the prefixed Lithuanian verb žadinti ‘to wake someone up’.

Įteikta 2021 m. spalio 18 d.

DOVILĖ TAMULAITIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

218

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV