Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

Daiva Murmulaitytė

doi:10.35321/all87-10

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

DAIVA MURMULAITYTĖ Litevský jazykový institut ORCID id: orcid.org/0000-0003-3826-7272 Směry vědeckého výzkumu: tvoření slov, morfemika, lexikografie, lexikologie. DOI: doi.org/10.35321/all87-10

HOMONYMIE DERIVAČNÍCH FORMANTŮ A JEJÍ OZNAČOVÁNÍ V PŘÍRUČCE TVOŘENÍ SLOV

Homonymie derivačních formantů a její označování v příručce tvoření slov

ANOTACE

Článek se zabývá homonymií prostředků tvoření slov v litevštině, jejíž aktuálnost se výrazně projevila při tvorbě Příručky tvoření slov, digitální příručky tvoření litevských podstatných jmen. Cílem výzkumu je zdůvodnit potřebu označování homonymních derivačních formantů ve slovnících tvoření slov, slovnících morfémů, slovnících morfematické stavby, příručkách a podobných lexikografických publikacích a projednat problémy, s nimiž se v praxi setkáváme při uvádění homonymních prostředků tvoření slov v těchto dílech. Vychází se z názoru, že o homonymii by se mělo hovořit na úrovni derivačních formantů, nikoli morfémů (afixů). Za nesporná kritéria určování homonymních derivačních formantů se považují rozdílný derivační význam derivátů a rozdílný původ prostředků tvoření slov, zatímco rozdíl ve slovním druhu derivátů a rozdíl ve slovním druhu jejich základových slov sám o sobě homonymii prostředků tvoření slov pravděpodobně nepodmiňuje. Za homonymní lze považovat pouze afixy (formanty) téhož typu. Je projednán problém označování homonymie derivačních formantů, jimiž se tvoří mobilní podstatná jména (substantiva mobilia). Předběžné označení homonym v Příručce tvoření slov nejen zvýraznilo aktuálnost a problémy homonymie prostředků tvoření slov, ale také ukázalo její rozsah – homonymní je přibližně polovina přípon litevských podstatných jmen a téměř všechny koncovky.

KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření slov, derivační formant, afix, morfém, homonymie, sémantika.

200

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

ANNOTACE

Článek se zabývá homonymií prostředků tvoření slov v litevštině, jejíž aktuálnost se projevila při tvorbě Příručky tvoření slov, digitální příručky tvoření litevských slov (podstatných jmen). Studie si klade za cíl zdůvodnit potřebu označování homonymních derivačních formantů ve slovnících tvoření slov, slovnících morfémů, slovnících morfematické stavby, příručkách tvoření slov apod. a projednat problémy, s nimiž se v praxi setkáváme při uvádění homonymních prostředků tvoření slov v těchto publikacích. Má se za to, že homonymie by měla být pojednávána na úrovni derivačních formantů, nikoli na úrovni morfémů (afixů). Za nesporná kritéria identifikace homonymních derivačních formantů se považují rozdíl v derivačním významu derivátů a rozdílný původ prostředků tvoření slov, zatímco rozdíl ve slovním druhu derivátů a rozdíl ve slovním druhu jejich základových slov sám o sobě pravděpodobně nevede k homonymii derivačních prostředků. Homonymní jsou pouze afixy (formanty) téhož typu. Je projednán problém označování homonymie derivačních formantů používaných k tvorbě mobilních podstatných jmen (substantiva mobilia). Předběžné označení homonym v Příručce tvoření slov nejen zvýraznilo aktuálnost a problémy homonymie derivačních formantů, ale také ukázalo její rozsah – homonymní je přibližně polovina přípon litevských podstatných jmen a téměř všechny koncovky.

KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření slov, derivační formant, afix, morfém, homonymie, sémantika.

ÚVOD

Homonymy jsou oboustranné (významové) jazykové elementy se stejnou formou. Podstatou jevu homonymie je totožná forma (fonetická a/nebo grafická) několika, nejčastěji dvou, jazykových elementů a zcela odlišný význam. O různých druzích homonym podle fonetické/grafické podoby slov (homofonní formy, morfologická, částečná homonyma, homografy aj.) a o jejich rozdílném pojetí v různých pramenech viz Rimkutė 2003: 34–38 a tam uvedenou literaturu. Srov. v angličtině mohou být homonymy označována slova tří různých tříd – 1) stejně vyslovovaná (např. to, too, two); 2) stejně vyslovovaná a psaná (např. quail ‘křepelka’ a quail ‘cuknout sebou, (za)chvět se’) nebo 3) pouze stejně psaná (např. bow [baʊ] ‘příď lodi’ a bow [bəʊ] [‘luk pro střelbu šípů’). Ve všech případech se slova samozřejmě liší významem. Slova prvního a druhého typu se někdy nazývají homofony, druhého a třetího typu homografy. Někteří badatelé mají sklon označovat za homonyma pouze slova třetí třídy¹.

^¹ https://www.merriam-webster.com/dictionary/homonym [citováno 2022–08–08]; https://www.merriam-webster.com/dictionary/bow [citováno 2022–09–08].

Straipsniai / Articles

201

DAIVA MURMULAITYTĖ

Příznak významu se z definice homonyma (obvykle slova) v litevské lingvistice někdy záměrně vypouští jako nadbytečný, nediferenciační, protože „normálně se všechny oboustranné elementy liší významem, výjimku snad tvoří pouze synonyma“ (Urbutis 2008: 214; srov. Gaivenis, Keinys 1990: 80)^². Kromě toho musí být rozdíl významů dvou jazykových elementů úplný, tj. jejich významy musí být natolik vzdálené, aby nebylo možné hovořit o polysémii téhož jazykového elementu. Homonymie se nejčastěji zkoumá na lexikální úrovni, je však vlastní nejen slovům, ale také jejich tvarům a morfémům. Homomorfémy nemusí být pouze kořeny (například dor¹-as, -a, dor²-oti, -oja, -ojo, san-dor³-is), ale také přípony³ (například stip-ena¹, rank-ena², iškas-ena³, smeig-ena⁴, zuik-ena⁵), předpony (be¹-norėti, be²-dugnė), koncovky (skund-as¹, nars-as² ‘statečnost’, sarg-as², įdar-as⁴, apav-as⁵, atbrad-as⁶) (srov. Urbutis 2008: 2014–2015; 2009: 116; Jakaitienė 2009: 101–111). Právě homonymie elementů této jazykové roviny – morfémů, přesněji afixů, derivačních formantů – se stala aktuální při tvorbě digitální příručky tvoření litevských podstatných jmen – Příručky tvoření slov (dále jen ŽDV, Vedlys, online přístup: https://ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys/).

Tato příručka je jednou ze služeb informačního systému jazykových zdrojů litevského jazyka E. kalba, přesněji řečeno ŽDV spolu s Kalbos patarimais (KP) tvoří službu E. patarimai. Je „určena k poskytování rad, jak tvořit nová slova litevského jazyka,“

^² Ve výkladech termínů homonymum a homonymie v pramenech lingvistiky, lexikografie apod. jiných jazyků se však příznak rozdílného významu nejčastěji uvádí, srov.: „Vardus ar vienadų skanėjimų un vienādu rakstījumu, bet ar dažādām, savstarpēji nesastatītām nozīmēm sauc par homonīmiem.“ (http://valoda.ailab.lv/latval/vidusskolai/leksikologija/leksikolog/leks5.htm [citováno 2022-08-08]); „Homonīmi ir vārdi ar atšķirīgu nozīmi, kas izrunājami un rakstāmi vienādi.“ (https://lv.wikipedia.org/wiki/Homon%C4%ABms [citováno 2022-08-08]); „[...] one of two or more words spelled and pronounced alike but different in meaning (such as the noun quail and the verb quail)“ (https://www.merriam-webster.com/dictionary/homonym [citováno 2022-08-08]); „ОМОНИМЫ [...] Слова, одинакови за звучаннем, але зовсім різні за значэнням, наприклад: коса (волосся), коса (мис), коса (сільськогосподарське знаряддя), ОМОНІМІЯ [...] Звуковий збіг різних за значенням слів або їх форм.“ (SUM-11, http://sum.in.ua/p/5/695/1 [citováno 2022-08-11]); „ОМОНИМИ [...] Слова, а також інші мовні одиниці, однакові за звучанням, але цілковито відмінні за значенням [...], ОМОНІМІЯ [...] Звуковий збіг різних за значенням слів або їх форм – омонімів“ (SUM-20, https://sum20ua.com/Entry/index?wordid=66229&page=2094 [citováno 2022-08-11]); „Омонимы [...] — разные по значению, но одинаковые по звучанию и написанию единицы языка (слова, морфемы и др.)“ (https://dic.academic.ru/dic.nsf/ruwiki/2024 [citováno 2022-08-10]); „Омонимия – звуковое совпадение различных языковых единиц, значение к-рых не связаны друг с другом.“ (LES 344).

^³ V litevské literatuře o tvoření slov se přípony obvykle uvádějí společně s koncovkami. O jejich homonymii viz také 3.1.

202

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

na základě pravidel tvoření slov“^⁴. V příručce jsou strukturovaně zpracovány informace uvedené v oddílech o tvoření podstatných jmen ve dvou litevských gramatikách – akademické (LKG) a Současné litevštiny (DLKG) – (autorem je Vincas Urbutis). Do budoucna se nevylučuje přizpůsobení ŽDV také údajům o tvoření jiných slovních druhů s odpovídající úpravou struktury databáze. V první etapě jeho tvorby se však při chápání ŽDV jako součásti služby E. patarimai pozornost zaměřila především na podstatná jména, přičemž se předpokládalo, že právě jejich derivačními zákonitostmi se budou lidé zabývat při tvorbě nových názvů nebo při ověřování správnosti již vytvořených pravidel. Protože je tento digitální nástroj určen především široké veřejnosti, jeho datová struktura je zjednodušená. (V databázi určené k profesionálnímu výzkumu litevského tvoření slov by informace měla být více rozčleněna jak z hlediska sémantiky, tak formy, což by poskytlo více možností vyhledávání a klasifikace dat.) V některých ohledech však data nelze zjednodušovat, naopak ve srovnání s jejich uvedením v gramatikách je třeba je zpřesnit, i když se tím stávají složitějšími. Jedním z těchto aspektů je homonymie prostředků tvoření slov, kterou je nutné označovat i v jednodušší databázi.

V zahraničních morfematických a slovotvorných slovnících, kterých je mnoho a jsou rozmanité – zejména v ruštině (viz seznam literatury), dále v lotyštině (Metuzālė–Kangere 1985), angličtině (DPSCF) aj. – se homonymie morfémů neoznačuje vždy. V Databázi morfémů litevského jazyka (LKMDB) a ve slovnících morfémů litevského jazyka Reverzním, Abecedním a Frekvenčním, vytvořených na jejím základě (Rimkutė, Kazlauskienė, Raškinis 2011; 2011a; 2011b), se homonymie morfémů rovněž neodráží.

Cílem tohoto článku je zdůvodnit nutnost označování homonymie derivačních formantů (a morfémů obecně) v lexikograficky zaměřených dílech a poukázat na problémy, s nimiž se v praxi setkáváme při uvádění homonymních prostředků tvoření slov. Usilovalo se o splnění těchto úkolů: registrovat homonymní prostředky tvoření litevských podstatných jmen – přípony, předpony a koncovky; na základě odborné literatury projednat kritéria homonymie prostředků tvoření slov; uvést problematické aspekty metodiky označování. V průběhu výzkumu byly použity synchronní slovotvorná, morfematická a sémantická analýza, analytická a deskriptivní výzkumné metoda.

⁴ „V litevštině je mnoho prostředků tvoření slov a k vytvoření nového slova někdy nestačí inspirace, je třeba malého podnětu – prohlédnout si prostředky tvoření slov a podívat se na příklady“ (Rita Miliūnaitė, https://www.delfi.lt/projektai/suprasti-interneta/lietuviu-kalbanetrukus-taps-lengvesne-internete-kuria-patogia-sistema.?id=78879667 [citováno 2022-08-04]).

Straipsniai / Articles

203

DAIVA MURMULAITYTĖ

1. VÝZKUM HOMONYMNÍCH MORFÉMŮ A JEJICH PRAKTICKÉ VÝSLEDKY

Teoreticky je homonymie prostředků tvoření slov – přípon, předpon – známou a srozumitelnou záležitostí (ačkoli dříve existovaly i opačné názory, například N. Janko-Trinickaja a M. Brodowska-Honowska homonymii formantů neuznávaly (Urbutis 2009: 180)). V ruskojazyčné lexikografii, která se vyznačuje množstvím slovníků tvoření slov, morfémů a morfematické stavby (Cyганenko 1982; Kuznecova, Efremova 1986; Bardovič, Šakun 1989; Efremova 1996; Efremova 2000; Tichonov 1990; Tichonov 1996; Širšov 2004; Efremova 2005; Raciburskaja 2009; Lopatin, Uluсhanov 2016 aj., bez uvedení starších děl), se teoreticky probírají a prakticky řeší různé otázky homonymie prostředků tvoření slov: vztah homonymie a polysémie afixů, kritéria rozlišování homonym tohoto druhu, rozdíl mezi morfémem a derivačním formantem z hlediska homonymie, homonymie domácích a cizího původu (mezinárodních) morfémů, uvádění homonymního morfematického rozboru slov ve slovníku morfematické stavby aj.

Aktuálnost označování homonymie morfémů se nejvýrazněji projevuje v jejich registrech, rejstřících a seznamech. Ve slovnících tvoření slov, kde jsou deriváty uváděny v hnízdech, nebo ve slovnících morfematické stavby slov, kde jsou rozloženy na morfémy, to není tak aktuální. Například v Morfematickém slovníku běloruského jazyka (Bardovič, Šakun 1989) se homonymie morfémů autoři snaží ukázat nikoli jejich číslováním, ale jinými způsoby. V takových slovnících je důležité rozlišit pouze morfematicky odlišné derivační homonymy; pokud se slova rozčleněná na morfémy zcela shodují, jejich homonymie se nijak neuvádí. Ve slovnících morfematické stavby, nikoli samotných morfémů, je taková informace patrně nadbytečná a neúčelná. Jiná situace je u slovníků a příruček morfémů nebo jiných registrů, kde morfémy nejsou uváděny ve slovech, ale jako samostatné jednotky, a jejich případy homonymie musí být označovány, aby bylo možné odlišit a zobrazit všechny morfémy.

Výklad významů morfémů, zejména pojetí jejich polysémie, byl pro lexikografy vždy obtížným úkolem (Osilbekova 2017: 334). Například se navrhuje považovat morfémy totožné zvukové formy za homonymní, pokud náležejí ke slovům různých slovních druhů (1) nebo k různým sémantickým skupinám téhož slovního druhu (2), například: 1) за-nemo (sloveso) – за-речье (podstatné jméno), 2) бо-ец – руб-ец. V druhém případě morfémy vyjadřují rozdílné významy (jinými slovy afixy propůjčují derivátům různé derivační významy). Jsou-li významy vzájemně propojené, nejde o homomorfémy, ale o jeden

204

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

polysémní morfém (Cyganenko 1982: 102, 15)^⁵. Polysémie afixů tvoření slov v širokém smyslu, tj. polysémie a homonymie, by měla být jedním z principů sestavování takového slovníku afixů (Osilbekova 2017: 335)^⁶.

V litevské lingvistice se homonymie prostředků tvoření slov nebo morfémů sporadicky zmiňuje při probírání jiných témat (nejčastěji souvisejících s lexikální homonymií), například polysémie (morfologické) (Rimkutė 2003: 38; 2003a: 63). Zvlášť patrně zkoumána nebyla.

2. POTŘEBA OZNAČOVÁNÍ HOMONYMIE PROSTŘEDKŮ TVOŘENÍ SLOV

2.1. V akademické gramatice, jednom ze zdrojů ŽDV, se píše: „V oddílech o tvoření podstatných a přídavných jmen převažující sémantická klasifikace slovotvorných typů není pro čtenáře pohodlná v případech, kdy se chce informovat o jednom konkrétním slovotvorném afixu (příponě, předponě nebo koncovce). Aby se této nepohodlnosti předešlo, je na konci I. dílu připojen ‚Rejstřík afixů tvoření podstatných a přídavných jmen‘, podle něhož lze snadno najít odstavec (nebo odstavce) gramatiky, v nichž se pojednává o slovech obsahujících příslušný afix“ (LKG I 5–6). Rejstřík (LKG I 722–728) je skutečně nezbytný; bez něj by tuto gramatiku nebylo možné používat jako příručku, jeho informační podoba by však mohla být pro čtenáře přesnější a pohodlnější. Například zájemci o deminutiva, kteří hledají informace o jejich příponě –ukas, vidí v rejstříku tyto odkazy:

–ukas § 652 –ukas, –ė §§ 385, 521, 558; viz –iukas, –ė –iukas, –ė §§ 385, 521, 558; viz –ukas, –ė (LKG I 727, 725).

O deminutivech, např. valandžiukė, pragiedruliukas; varneniukas, se pojednává pouze v § 385 (LKG I 265–269). V ostatních případech jde o přípony jiných slovotvorných kategorií, jimiž se tvoří názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti, např. krapštukas, –ė 1. ‘ten, kdo se dlouho šťourá, pracuje pomalu’; 2. ‘člověk, který rád šťourá v drobných pracích, šťoura’, žindukas ‘kojené selátko, sající mládě’ (§ 521,

^⁵ V tomto výkladovém a srovnávacím slovníku afixů ruštiny jsou uváděny nejčastější afixy tvoření a flexe slov v ruštině a ukrajinštině, různé významy téhož morfému, homonymní morfémy (totožné i náležející různým slovním druhům), jakož i mezinárodní homomorfémy.

^⁶ Další principy: musí být ukázána variantnost morfémů; přípony mají být uváděny společně s koncovkami; mají být uvedeny sémantické komponenty afixů tvoření slov; mají být uvedeny funkce morfémů v derivátech (idem).

Straipsniai / Articles

205

DAIVA MURMULAITYTĖ

LKG I 328), názvy nositelů jmenotvorné vlastnosti, např. kavinukas, musinukė, atvirukas, pirštukas ‘šicí kroužek navlékaný na prst’ (§ 558, LKG I 348–349), názvy nástrojů, např. krapštukas ‘nástroj k šťourání, šťouradlo’, šluputas, žindukas ‘malý výrobek s pružnou částí ve tvaru bradavky, určený ke sání kojencem; syn. dudlík’ (§ 652, LKG 393; BLKŽ), z novotvarů – migdukas ‘hračka, jejíž hudba a světla pomáhají dítěti usnout’ (ND). V tomto případě by tedy bylo možné hovořit nikoli o jedné, ale o čtyřech homonymních příponách, jejichž deriváty se liší derivačními významy.

Po vytvoření počáteční databáze ŽDV do ní byly nejprve vloženy údaje z DLKG, poté byly doplněny informacemi z LKG. Přípony byly zadávány v podobě, v jaké jsou uvedeny v příslušných odstavcích gramatik, nikoli v uvedeném rejstříku LKG, v němž jsou v některých případech psány poněkud jinak než v odstavci, na který odkazují. V konkrétně probíraném případě se přípona názvů nositelů slovesné vlastnosti v LKG I § 521 píše –(i)ukas (ė), zatímco v DLKG § 251 –(i)ukas, (ė), přičemž čárkami je oddělena možná koncovka ženského rodu. (Více o peripetiích mužských a ženských forem prostředků tvoření slov viz 3.3. Zde chceme pouze upozornit na rozdíl ve formálním uvedení, který ovlivňuje označování homonymie v Příručce.) Tato přípona dané slovotvorné kategorie se tedy z hlediska formy liší od přípony deminutiv a názvů nositelů jmenotvorné vlastnosti –(i)ukas, –ė a od přípony názvů nástrojů –ukas, která má pouze formu mužského rodu. Čísly homonym v Příručce byly označeny pouze zcela analogické posloupnosti znaků. Automaticky seřazený seznam přípon –ukas tedy před redakcí údajů ŽDV vypadal takto:

–(i)ukas, (–ė) –(i)ukas, –ė^¹ –(i)ukas, –ė^² –ukas.

Je zřejmé, že ve srovnání s rejstříkem LKG jsou jednotlivé prostředky z věcného hlediska uvedeny správněji, na první pohled je patrné, že nejde o jednu příponu, avšak označení jejich homonymie ještě není důsledné. Kromě toho číslování homonym mate, protože navozuje myšlenku, že homonymní přípony jsou pouze dvě.

2.2. V. Urbutis v Encyklopedii litevského jazyka (2008: 215) při pojednání o homonymních morfémech uvádí, že mohou být různých druhů: „kořeny (např. apsi-rik-ti – su-rik-ti), přípony (např. berž-yn-as – pelėd-yn-as ‘soví mládě’),

^⁷ Srov. v jím napsaném oddílu o tvoření podstatných jmen v LKG a DLKG se o příponě –(i)ukas, –ė uvádí: „[t]outo příponou se častěji tvoří jiné deriváty (zejména deminutiva), avšak také jmenotvorné

206

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

předpony (např. be-norėti – be-nāmis), koncovky (např. rank-os, sg. gen. – rank-os, pl. nom.).“ Uvedené příklady ilustrují homonymii flexivních koncovek, avšak strukturovaná data z gramatik ukazují, že tento jev je vlastní i derivačním koncovkám. V Příručce například nemají homonyma pouze plurálové koncovky –ai, –ės a –os, jimiž se tvoří názvy svátků a obřadů. Všechny ostatní derivační koncovky patří do skupin dvou, tří, čtyř, šesti nebo sedmi homonym. V Příručce je tedy uvedeno sedm homonym koncovky –ė, tj. sedm koncovek –ė, které v derivačním procesu plní různé funkce. Tvoří se jimi:

1) názvy dějů (slovesná abstrakta), například pergalė (: pergalėti);

2) názvy vlastností (jmenná abstrakta), například: vertė (: vertas, –a), kaltė (: kaltas, –a);

3) názvy nositelů jmenotvorné vlastnosti, například: plikė (: plikas, –a), lekštė (: lekštas, –a), strukė (: strukas, –a);

4) názvy výsledků děje, například: riekė (: riekti, riekia, riekė), brydė (: bristi, brido), pynė (: pinti, pynė);

5) názvy nástrojů, například: dildė (: dildyti, dildo, dildė), pašluostė (: pašluostyti, pašluostyti, pašluostė), sklendė (: sklęsti, sklendė);

6) názvy míst, například: nuošalė (: nuošalus, –i), plynė (: plynas, –a);

7) názvy podle rozdílu pohlaví, například: vilkė (: vilkas), liūtė (: liūtas), kalakutė (: kalakutas).

Zdá se účelné řadit a číslovat homonyma podle pravidelnosti a produktivity prostředku tvoření slov, snad i s ohledem na frekvenci užívání derivátů, předtím by však bylo třeba provést podrobnější výzkum současného užívání, který by v této otázce potvrdil nebo zásadně korigoval stav tvoření podstatných jmen popsaný v gramatikách v druhé polovině 20. století. Mimo jiné je nutné zohlednit také tendence tvorby neologismů. V případě zmíněných koncovek –ė je například velmi pravděpodobné, že koncovka, jíž se tvoří názvy podle rozdílu pohlaví, se užívá nejčastěji a toto tvoření je ve srovnání s ostatními homonymními koncovkami –ė nejpravidelnější. Je třeba také upozornit, že s touto koncovkou se nejen pravidelně, kdykoli je třeba, snadno tvoří z názvu jakéhokoli zvířete nová slova označující jeho samici. V Databázi neologismů litevského jazyka jsou zaznamenány také neologismy označující nositele vlastnosti, s níž se tvoří poměrně nemálo [...] (LKG I 348; DLKG 117), tj. lze chápat, že deriváty různých slovotvorných kategorií se tvoří toutéž příponou.

názvy nositelů vlastnosti se jí tvoří poměrně nemálo [...] (LKG I 348; DLKG 117), tj. lze chápat, že deriváty různých slovotvorných kategorií se tvoří toutéž příponou. Jinde je tato myšlenka formulována jednoznačně: „Termín polysémie lze užívat nejen při analýze homoforem lišících se morfologickými příznaky, ale také při pojednání o derivační (např. išvirtėlis – dobilėlis: tentýž derivační formant propůjčuje různé významy) [...] polysémii“ (Rimkutė 2003: 38).

Straipsniai / Articles

207

DAIVA MURMULAITYTĖ

ženskost člověka, jiné živé nebo personifikované bytosti, např.: autoritetė, subjektė, kūdikė, urėdė, robotė, narcizė aj. (více viz Murmulaitytė 2021: 58–59). Taková „aktivita“ přípony ukazuje, že by v seznamu homonym mohla být označena číslem jedna. Při tvorbě Příručky ještě nebyly k dispozici výsledky podrobného výzkumu současné práce a užívání, proto bylo plánováno číslovat homonyma především s ohledem na informace o produktivitě přípon, předpon a koncovek uvedené v gramatikách (počtu derivátů), tj. čísla homonym vzácných, nářečních a nenormativních prostředků tvoření slov budou následovat později.

Po zjištění, že každý prostředek tvoření slov musí být v seznamu uveden samostatně, je třeba odpovědět ještě na tyto otázky: 1) jak zacházet s příponami, jejichž deriváty jsou mobilní podstatná jména (substantiva mobilia), tj. mohou mít formu mužského i ženského rodu, například: -inis, -ė (miškinis, mišk inė), srov. formálně shodné přípony -inis (vat-inis, šalt-inis) a -inė (skard-inė¹, palaid-inė¹, šimt-inė¹; malk-inė²); 2) co považovat za základní jednotku – morfémy (afixy), nebo derivační formanty (složené z hlavních a vedlejších derivačních afixů); 3) jaká by měla být kritéria rozlišování homonym; 4) jak postupovat u formálně analogických domácích a cizího původu (neoklasických, mezinárodních) derivačních afixů (formantů); 5) o co dalšího, kromě již uvedených skutečností, se má opírat pořadí homonymních prostředků tvoření slov apod.

3. OTÁZKY URČOVÁNÍ A OZNAČOVÁNÍ HOMONYMIE PROSTŘEDKŮ TVOŘENÍ SLOV

3.1. Afix / derivační formant

V Jedinečném slovníku morfém současné ruštiny (Raciburskaja 2009) se uvádí nikoli homonymie derivačních formantů, nýbrž právě morfémů, afixů. V případě derivačních formantů se sufixem to znamená, že se k vedlejšímu derivačnímu prostředku (koncovce), pokud ji slovo má, nepřihlíží; sleduje se pouze homonymie samotných sufixů – rozdílný význam při totožné formě. Tak jsou například v -in ve slovech баранин-а a сахар-ин sufixy považovány za homonymní. Podle názoru Danije Osilbekovové je taková interpretace nejednoznačnosti morfémů pochybná a jedním z principů při sestavování slovníku derivačních afixů by mělo být

208

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

uvádění sufixů společně s koncovkami (2017: 335, 336). Tento názor je zřejmě třeba přijmout i vzhledem k derivačním formantům litevštiny. V ŽDV se vzácné terminologické derivační formanty –esas, –a (deminutiva vaik–esas, merg–esa (LKG I 286)) a –esas, –ė (označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti švelp–esas, švelp–esė ‚ten, kdo švelpí, švelpys‘ (LKG I 335)), ačkoli mají sufix totožné formy –es–, nepovažují za homonymní; mimo jiné se liší i paradigmata jejich derivátů. Zde je několik dalších příkladů.

• –ykla (kirp–ykla), –yklas (sal–yklas¹, vyst–yklas²) a –yklė (rod–yklė¹, gul–yklė² ‚gulykla, lože‘, bob–yklė³ ‚malá, bezvýznamná žena‘);

• –tuvas (laisty–tuvas¹, paleis–tuvas² ‚prostopášník, zhýralec‘) a –tuvė (kep–tuvė¹, spaus–tuvė², gyven–tuvė³ ‚život‘), –tuvis, –ė (paleis–tuvis, –ė), –tuvis (–tuvys) (prikais–tuvis, grūs–tuvys), –tuvės (sužadė–tuvės);

• derivační formanty se sufixem –al– (viz tabulku 1), z níž je patrné, že sufix –al– jako hlavní derivační prostředek vstupuje do složení dvanácti derivačních formantů; některé z nich tvoří dvě skupiny homonym (–alas a –alius, –ė).

^{¹ LENTELĖ.}Slovotvorné formanty se sufixem –al–

^⁸Nomina attributiva – označení nositelů jmenné vlastnosti, nomina actionis – označení dějů, nomina agentis – označení činitelů, nomina resultativa – označení výsledků děje, nomina instrumenti – označení nástrojů, deminutiva – deminutiva.

Straipsniai / Articles

209

DAIVA MURMULAITYTĖ

3.2. Kritéria homonymie morfémů

O kritériích homonymie morfémů se již poněkud hovořilo při představování prozkoumanosti tématu (kap. 1). Nejdůležitější kritérium je samozřejmě sémantické – homonyma se musí v zásadě lišit významem. Tvrdit, že jejich významy nemohou mít společné sémy (srov. Osilbekova 2017: 337), by zřejmě bylo příliš kategorické, je však zřejmé, že jejich rozdíl musí být zásadní. Právě o toto kritérium by se navíc zřejmě mělo opírat nejen určování homonymie konkrétních derivačních prostředků, ale i posuzování ostatních kritérií.

3.2.1. Nepochybná kritéria

3.2.1.1. Rozdílný derivační význam. Obvykle je kategoriální, takže toto kritérium je nejčastěji zároveň kritériem rozdílné derivační kategorie. Například ve zmíněných derivátech dobilėlis a ištvirdėlis jsou sufixy –ėlis homonymní kvůli zcela odlišným derivačním významům (Jakaitienė 1980: 42) – první z nich je deminutivum, zatímco druhý patří do derivační kategorie označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti (jinou interpretaci polysémie těchto slov viz Rimkutė 2003: 38).

Homonyma může rozlišovat i konkrétnější, skupinový derivační význam. Lze to ilustrovat na příkladu jednoho terminologického sufixu.

V litevštině se za homonyma nepovažují takové jazykové prvky, které se při jiné shodě liší místem přízvuku, intonací, délkou některého vokálu nebo měkkostí souhlásky (Urbutis 2008: 214). Nejčastěji se to vztahuje na slova, srov. perėjimas – perėjimas, aušti – aušti, kąsti – kąsti, sušti – sušti. V případě derivačních prostředků nejsou tato kritéria příliš aktuální; lze snad zmínit terminologický sufix –ėlis, –ė, o němž se v LKG říká, že z hlediska „dnešní slovotvorby“ [1965 – pozn. aut.] je vhodnější považovat jej za samostatný sufix než za pouhou fonetickou variantu deminutivního sufixu –ėlis, –ė, protože se od něj liší nejen výslovností, ale i významem. Kromě toho je znám jen některým západním Dzūkům, kteří užívají oba tyto sufixy – jak –ėlis, –ė, tak –ėlis, –ė. „Deminutiva s tímto sufixem se tvoří od názvů živých bytostí a neživých předmětů a mají význam velikosti (tuto velikost lze chápat i jako množství označovaných věcí), např. kojelė ‚robustní, velká noha‘, langelis ‚obrovské okno‘ [...], rugeliai ‚velmi mnoho (velké plochy) žita‘ [...] (LKG I 284). Na tomto základě (odlišný význam) jsou v Vedlyje tyto deminutivní sufixy uváděny jako homonyma –ėlis, –ė¹ (např. běžná deminutiva kojelė, langelis, rugeliai aj.) a –ėlis, –ė² (zmíněná kojelė, langelis, rugeliai); druhý sufix má navíc označení terminologického užití. Derivační kategorie obou sufixů, a tedy i kategoriální derivační význam, je stejná, tvoří se jimi deminutiva. Avšak

210

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

termín deminutiv, soudě podle definice kategoriálního významu⁹, je chápán v nejširším smyslu, neboť za deminutiva se považují deriváty s významem zdrobnění, expresivního zjemnění i amplikativním (zvětšovacím) nebo pejorativním (zlehčujícím) významem. V litevštině není amplikativů (augmentativů) a pejorativů (deteriorativů) poměrně mnoho a jejich tvorba úzce souvisí s tvorbou derivátů se zdrobňujícím a/nebo expresivně zjemňujícím („skutečným“) významem, někdy je obtížné deriváty s tím či oním významem odlišit a vyskytují se deriváty s přechodnými významy (mezi malostí a velikostí, mezi zjemněním a zhoršením) (LKG I 253–254). Deriváty s tak rozmanitou sémantikou se tedy vejdou do jediné derivační kategorie deminutiv. Pokud však zdrobňující a expresivně zjemňující sémy nestačí k rozlišení homonym (existuje nemálo případů, kdy jsou ve slově přítomny obě, např.: Lovoj, pasieny, sėdėjo trys vaikai... papurusiosiomis galvelėmis, rankelėmis ir nosimis raudonomis nuo šalčio ŽemR I 58 (LKG I 258), pak rozdíl mezi zdrobněním a/nebo zjemněním a velikostí je diametrální a dostatečný k tomu, aby mohl sloužit jako kritérium při konstatování homonymie derivátů a jejich derivačních prostředků. V tomto případě tedy není rozlišovacím kritériem homonym kategoriální, nýbrž skupinový derivační význam.

3.2.1.2. Rozdílný původ afixu. Podle tohoto kritéria je v mezinárodních slovech vyčleňován sufix –ija³, například garant-ija, amnest-ija, reviz-ija (DLKG 99; LKG I 303)¹⁰, který je homonymní vůči litevským sufixům -ija¹ (místní názvy, například vyskup-ija) a -ija² (kolektivní názvy, například gyvūn-ija). Srov. ruské машин–ицм a волк–ист–ый (Efremova 1996: 12; o vztahu derivačního afixu a formantu viz 3.1.), прокурaт–ура a milostné jméno Саш–ура (Osilbekova 2017: 337). Rozdílný nemusí být pouze jazyk původu derivačního formantu. Za formanty různého původu se považují také předpony be– – částicového původu (be¹-daryti) a předložkového původu (be²-kelė (: be kelio), be²-globis, -ė (: be globos)). Protože se v tvorbě substantiv užívá pouze předložková předpona be–, proto

⁹ Deminutiva (substantiva) jsou „sufixální deriváty vytvořené ze substantiv, které označují tutéž nebo alespoň stejný druh věci jako základové slovo, avšak obvykle jiné velikosti (nejčastěji menší, vzácněji větší), nebo alespoň popsané tak, aby bylo patrné hodnocení této věci a s ní spojené emoce, které mohou být nejrůznější (od obdivu po odpor)“ (LKG I 253). Definice derivačního významu derivátů, formulovaná pro širokou veřejnost, je jednodušší: „obvykle menší (vzácněji větší) nebo emocionálně hodnocená věc označená základovým slovem“.

¹⁰ Z hlediska původu jsou garantija, amnestija, revizija, dále níže uvedená asimetrija a další samozřejmě přejatá slova, v litevštině však patří ke korelačním derivátům. Taková slova fungují jako deriváty „díky derivačním vztahům vytvořeným s jinými slovy týchž kořenů cizího původu“ (Urbutis 2009: 292–293). Více o korelační derivaci viz Marchand 1969: 216–219; Pakerys 2013: 2; Inčiuraitė, Stundžia 2015: 32–33.

Straipsniai / Articles

211

DAIVA MURMULAITYTĖ

v ŽDV nemá svůj homonymní protějšek a jeho homonymie vůči všem litevským předponám se nezobrazuje.

3.3.2. Sporná kritéria

3.3.2.1. Druh derivačních afixů. V některých ruských lingvistických pracích se rozdíl v druhu slovotvorby považuje za nepochybné kritérium homonymie, srov. ruské předpony a sufixy а–мунч ы й a ч и т–а–т ь, ин–вариант a равн–ин–а, об–нести a жал–об–а, от–бросить a ик–от–а (Osilbekova 2017: 336). To však odporuje dříve probíranému principu posuzovat sufixy z hlediska homonymie společně s koncovkami, s nímž táž autorka, jak již bylo uvedeno, souhlasí (idem, viz také 3.1.). Z přehledu derivačních prostředků uváděných v ŽDV je patrné, že v litevštině by toto kritérium mohlo být relevantní snad jen v případě mezinárodní předpony a– (a–tipinis, a–simetrija) a litevských koncovek –a. Je také třeba mít na paměti, že těchto koncovek není pouze jedna; formálně se shodují, ale liší se významem, a proto je třeba je považovat za homonymní, srov. název děje trauk–a¹, název vlastnosti gaus–a², označení činitele žliumb–a³, místní název prieplauk–a⁴, název výsledku děje skald–a⁵, název nástroje pakab–a⁶ aj. Pokud uznáme homonymii předpony a– a koncovek –a, museli bychom hovořit o několika úrovních homonymie a vytvořit víceúrovňový systém označování homonym. Přinejmenším v Vedlyje, který je určen především široké veřejnosti, by to zřejmě nebylo účelné. Zde se o homonymii hovoří pouze v rámci skupiny afixů téhož druhu, tj. homonymem sufixu je sufix, předpony předpona a koncovky koncovka.

3.3.2.2. Slovní druh základového slova. V některých případech to nemusí být důležité. Například deminutiva šv ar utėl is staltiesėlė se liší jak slovními druhy základových slov (švarus, –i, staltiesė), tak slovními druhy samotných derivátů, avšak jejich sufix –ėl is, –ė je týž, protože jak adjektivu šv ar utėl is, –ė, tak substantivu staltiesėlė propůjčuje týž význam zdrobnění a expresivního zjemnění. Substantivum, adjektivum a sloveso nemalonė, nemalonus, –i, nemylėti jsou odvozeny postupně od substantiva (malonė), adjektiva (malonus, –i) a slovesa (mylėti) stejnou předponou ne–, užívanou k popření toho, co základové slovo označuje. Na druhé straně může rozdílný slovní druh základového slova podmínit rozdíl derivačního významu a pak již lze hovořit o homonymii derivačních prostředků (o možné homonymii předpony in– viz kap. 4). Zásadní sémantické kritérium (totožný nebo rozdílný význam) by mělo pomoci rozhodnout o homonymii derivačního formantu v konkrétních případech, avšak tato možnost dvojí interpretace ukazuje, že kritérium rozdílu slovního druhu základového slova by nemělo být považováno za nutné.

212

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Homonymie derivačních formantů a její označování v příručce slovotvorby

3.3.2.3. Slovní druh derivátu. V některých prohlédnutých ruských slovnících morfémů (Efremova 1996; Cyganenko 1982) se morfémy vyčleňované ve slovech náležejících k různým slovním druhům považují za homonymní, např. předpony bez v substantivu без-участие a adjektivu без-нравственный. Jinde se vzhledem k témuž významu předpony o tomto kritériu pochybuje (Osilbekova 2017: 335). Dříve (kap. 3.3.2.2.) zmíněné deriváty s předponou ne a sufixem deminutiv -ėlis, -ė mohou rovněž podpořit názor, že slovní druh derivátu není nutným kritériem homonymie derivačního prostředku; srov. také deriváty jiných formantů náležející k různým slovním druhům: smulk-utė moč-iutė, maž-ukas kač-iukas, plon-ytė rank-ytė, į-mušti į-vartį aj. I zde opět převažuje sémantické kritérium – totožnost derivačních významů, které derivátům propůjčují derivační prostředky stejné formy, neumožňuje spatřovat v těchto prostředcích homonymii.

3.3. „Mobilní“ derivační prostředky

Dalším problémem je, zda je derivační formant s koncovkami obou rodů (mužského a ženského) vždy třeba považovat za jeden derivační prostředek, jímž se tvoří mobilní substantiva (substantiva mobilia), nebo zda by je, alespoň z formálního hlediska, bylo možné považovat za dva prostředky, pokud jsou deriváty pouze mužského nebo pouze ženského rodu?

V akademické gramatice v tomto ohledu není úplná důslednost. Liší se také v zásadě totožný způsob podání informací v LKG a DLKG. Bylo uvedeno, že sufix kategorie označení nositelů slovesné vlastnosti –(i)ukas, (–ė) se na začátku příslušného oddílu akademické gramatiky píše bez čárky mezi mužskými a ženskými formami, tj. –(i)ukas (–ė), zatímco v Současné gramatice litevštiny s čárkou, srov. LKG I 328 a DLKG 110. Uvedené příklady ukazují, že deriváty tohoto sufixu mohou být mužského rodu (bildukas ‚nábytek, skřítek, čertík‘, žindukas) nebo substantiva mobilia (slapukas, –ė, krapštukas, –ė); deriváty pouze ženského rodu v gramatikách uvedeny nejsou. Jinak je tomu u sufixu kategorie označení nositelů jmenné vlastnosti, který obě gramatiky uvádějí shodně –(i)ukas, –ė a píší, že jeho „deriváty označují nejrůznější skutečnosti a mohou mít buď pouze formu mužského rodu (nejčastěji), nebo pouze ženského rodu, nebo podle potřeby obě formy“ (LKG I 348–349; DLKG 118), například: rankinukas, raudonukė ‚taková nakažlivá dětská nemoc s výsevem drobných červených skvrn‘, rastinukas, –ė. Nabízí se otázka, zda bychom v případech rankinuko a raudonukės nemohli spatřovat sufixy –ukas a –ukė (srov. –inis (vat-inis) a –inė (skard-inė))? Nebo by bylo třeba derivační formant uvádět alespoň zápisem úplných tvarů obou rodů –ukas, –ukė,

Straipsniai / Articles

213

DAIVA MURMULAITYTĖ

neboť současný způsob uvedení, při němž se čárkou odděluje pouze koncovka ženského tvaru, je obvyklý u mobilních substantiv? Deriváty s deminutivním sufixem -elis, -ė mají pravidelně mužský rod, pokud vycházejí ze substantiva mužského rodu, a ženský rod, pokud je základové substantivum ženského rodu, např.: vejelis (: vėjas), lapelis (: lapas), gatvelė (: gatvė), duonelė (: duona) aj.; výjimky jsou vzácné – upelis, upelė (: upė)^{(DLKG 90)}¹¹. Podstatou tohoto rozdělení je nepochybně to, že derivát označuje tutéž skutečnost, pouze menší, hodnocenou příznivěji nebo méně příznivě, případně jeho význam obsahuje i další sémy typické pro deminutiva, takže zachování gramatického rodu je zcela pochopitelné. Když název nové skutečnosti patří k jiné derivační kategorii, rod derivátu není tak pravidelně předvídatelný. Vynořuje se stejná otázka: neměly by se v takových případech, jako je zmíněný případ deminutiv, formy sufixu uvádět odděleně (–elis, –elė), aby se odlišily od mobilních substantiv náležejících k jiným derivačním kategoriím, srov. –tojas, –a, např. rašytojas, –a (: rašyti); –ėjas, –a, např. gerbėjas, –a (: gerbti, gerbia, gerbė); –ininkas, –ė, např. mokslininkas, –ė (: mokslas)? Pak by možná bylo třeba zvlášť označovat i homonymii každé formy (ženské formy mobilních substantiv bude patrně účelné uvádět obvyklým způsobem, tedy pouze koncovkou, a tím ukázat, že jde o derivační formant mající oba, mužský i ženský, tvar). Ve Vedlyje je technicky umožněno označit homonymní znak jak za mužskou, tak za ženskou formou, takže ve zmíněných případech deminutiv a jiných případech, kdy jsou deriváty pouze jednoho rodu, by bylo možné označovat například –elis¹, –elė¹, (vej–elis¹, gatv–elė¹), –elis², –elė² (terminologická deminutiva s významem velikosti lang–elės¹, koj–elė²), srov. –elis, –ė³ nebo –elis³, –ė (označení nositelů slovesné vlastnosti čiup–elis, čiup–elė ‚čiupa, čiupna‘), –elis, –ė⁴ nebo –elis⁴, –ė (označení nositelů jmenné vlastnosti jaun–elis, jaun–elė ‚jaunėlis, jaunylis‘). Znovu by však vyvstal problém několika úrovní homonymie, srov. –ikė jako samostatný sufix (3 homonyma: deminutiva mergi–ikė¹, voland–ikė¹, varl–ikė¹, vzácný nářeční název nástroje kas–ikė² ‚stroj na vykopávání brambor‘, nářeční místní názvy žas–ikė³ ‚místa s husami‘, avi–ikė³); –ikė jako forma derivačních formantů –ikas, –ė, jejichž homonymy jsou v ŽDV rovněž 3, (označení činitele neš–ikė vedle neš–ikas¹, označení nositele jmenné vlastnosti did–ikė vedle did–ikas²), korelační derivát matematik–ikė vedle matematik–ikas³); –ikė jako forma derivačního formantu –ikis, –ė (označení nositele jmenné vlastnosti raudon–ikis, raudon–ikė ‚člověk s červeným, zdravým obličejem‘). Připomeneme-li ještě možnost, že deriváty téhož derivačního formantu mají pouze mužský nebo pouze ženský rod, případně oba

¹¹ V akademické gramatice se dále uvádějí velmi vzácné deriváty ze substantiv rodu společného, které mohou mít tvary obou rodů nebo být rodu společného: dvasnelis, –ė (: dvasna), blūselė (: blūsa ‚ospalec‘) (LKGI 260–261).

214

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

jeden, nebo oba (zmíněné rankin-ukas, raudon-ukė a rastin-ukas, -ė), je zřejmé, že při snaze zohlednit gramatický rod derivátů by se označování homonym stalo pro neslovotvorné specialisty příliš složitým. Přinejmenším ve Vedlyje, určeném v zásadě široké veřejnosti, proto taková metodika není přijatelná.

4. HOMONYMIE DERIVAČNÍCH PROSTŘEDKŮ PODLE DRUHŮ V PŘÍRUČCE SLOVOTVORBY (PŘEDBĚŽNÁ STATISTIKA)

Po prvotním zpracování údajů se ukázalo, že 364 substantivních sufixů ze 770 (asi 47%) je homonymních: 202 z nich tvoří dvojice homonym, ve 33 případech jsou homonyma tři, v 8 případech čtyři; skupiny pěti a šesti homonym jsou po 2. Jde však pouze o předběžná orientační čísla, z nichž si lze utvořit přibližnou představu o rozsahu homonymie substantivních sufixů a porovnat ji s homonymií jiných derivačních prostředků. Koncovky jsou, jak bylo uvedeno, téměř bez výjimky homonymní. To lze samozřejmě vysvětlit tím, že inventář samotných koncovek (s ohledem pouze na formu) je téměř stokrát menší než inventář sufixů, takže koncovky stejné formy plní více funkcí a propůjčují derivátům více různých derivačních významů než sufixy po formální stránce mnohem rozmanitější.

V první etapě zpracování údajů bylo u předpon vyčleněno 5 dvojic homonym označených čísly (in-, pa-, prie-, prieš-, pro-), což představuje asi 21% všech předpon. Je však třeba mít na paměti, že Ve Vedlyje je homonymie předpon zatím bez podrobného výzkumu a bez srovnání s podobnými jevy v jiných jazycích spíše formální. Je třeba poznamenat, že ve vědecké literatuře se homonymie litevských předpon obvykle ilustruje jediným příkladem předpon různého – částicového a předložkového – původu, be-¹ a be-², srov.: be-norėti – be-namis (Urbutis 2008: 215), be-norėti – be-darbis (Jakaitienė 2009: 111). Všechny ostatní předpony se zřejmě interpretují jako polysémní, tj. významy, které propůjčují svým derivátům, se buď vůbec neliší, nebo se liší nikoli zásadně a jsou vzájemně propojené. Například terminologická varianta předpony į in se užívá k tvorbě slov označujících 1) místo směřující do věci označené základovým substantivem, zasahující do ní a tvořící její začátek, např.: inklonis (: klonis), nebo 2) věc určenou k tomu, aby byla v předmětu označeném základovým substantivem (na jeho místě), nebo se tam nachází, např.: inlopsis ‚vnitřek kolébky‘ (: lopšys), inlūpis ‚vnitřek rtu‘ (: lūpa). V tomto případě lze hovořit nikoli o homonymii předpon, ale o polysémii téže předpony, protože oba významy, které propůjčuje svým derivátům, mají společný sém – pronikání dovnitř základovým

Straipsniai / Articles

215

DAIVA MURMULAITYTĖ

předmětem označené věci. (Totéž platí o předponě po-, která se považuje za polysémní, protože všechny její derivační významy (viz tabulku 2) vykazují souvislost se sémantikou předložky po a ve všech případech je základovým slovem substantivum.) Jiná je situace u inkiauris ‚štěrbina ve zdi‘ (: kiauras, -a), insiauris ‚úzké místo (mezi dvěma bažinami, mezi horami)‘ (: siauras, -a), které vycházejí z adjektiv a derivačním významem se zásadně liší od dříve zmíněných derivátů s předponou in (především proto, že základovým slovem je adjektivum, tj. označuje nikoli věc, ale vlastnost) (srov. DLKG 147,149; LKG 429, 435; ŽDV). Na tomto základě (rozdíl derivačního významu podmíněný rozdílem slovního druhu základového slova) se v Vedlyje rozlišují dvě homonyma ⁱⁿ⁻¹ (inklonis) a ⁱⁿ⁻² (inkiauris)¹². Srov. výše zmíněný případ deminutiv, který ukazuje, že rozdíl slovních druhů základových slov nelze považovat za kritérium homonymie, neboť nepředpokládá tak velký sémantický rozdíl, aby deriváty od substantiv a adjektiv (a spolu s nimi jejich derivační formanty) byly považovány za homonyma. Slovní druh základového slova je tedy při určování homonymie derivačních formantů důležitý pouze natolik, nakolik na něm závisí derivační význam, nikoli sám o sobě (viz také 3.3.2.2.).

² TABULKA. Polysémie předpony po (ŽDV)

Popis | Derivační význam | Příklady derivátů 1. | ‚místo pod předmětem označeným základovým slovem‘ | pokis, pogrindis, požemis, požievis 2. | ‚předmět nacházející se nebo určený k tomu, aby byl pod předmětem označeným základovým slovem‘ | poeržlė, pogalvis 3. | ‚menší jednotka systému nebo prostě oddíl začleněný do větší jednotky nebo oddílu označeného základovým slovem‘ | pobūris, pogrupis, poklasis, porūšis, poskyris, pošeimis 4. | ‚doba následující bezprostředně po době označené základovým slovem nebo poněkud předcházející této době‘ | pokaris, popietė, porytis, povakaris 5. | ‚nevlastní dítě‘ | podukra, posūnis, povaikis 6. | individuální | požodis ‚zbytečné slovo, které se při mluvení neustále přidává, vycpávkové slovo, parazitní výraz‘

¹² Srov. Funkcinėje lietuvių kalbos gramatikoje rozdíl ve slovním druhu základových slov ani samotných derivátů není důvodem k tomu, abychom rozpoznali homonymii prefixu į- (in-). V ní jsou jak sloveso į-mesti (: mesti), tak přídavné jméno į-saulus, -i (: saulė), tak podstatné jméno į-nagis (: nagas) považovány za deriváty téhož prefixu į (srov. Ambrazas (red.) 1998: 314). Je třeba dodat, že v této gramatice jsou taková jména považována za slova vytvořená s prefixem į- z předložkových konstrukcí. Pokud však za základ derivace uznáme předložkovou konstrukci į saulę, přídavné jméno įsaulus, -i je zřejmě třeba považovat za derivát koncovky, nikoli prefixu, protože į by patřilo k derivačnímu základu (srov. https://www.smetona.lt/bdv-daryba/ [citováno 12. 8. 2022]).

216

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

V gramatikách a popisech prefixální tvorby podstatných jmen je vyčleněno několik podstatných jmen, která nejsou odvozena od podstatných jmen, přesto by však mohla být považována za deriváty prefixů pa-, prieš-, prie, například pa-sukos, prieš-gina, prie-kalas. Téměř všechny takové deriváty vycházejí z odpovídajících neprefิกovaných sloves (na rozdíl od podstatných jmen tvořených koncovkou, která také často mají prefixy, získala je však od prefixálních sloves, srov. pamok-a (: pamokyti, pamoko, pamokė), priepuol-is (: pripulti, pripuola, pripuolė). To však ještě neumožňuje hovořit o nějakém jasném sklonu současné litevštiny tvořit podstatná jména ze sloves pomocí prefixů, protože: 1) takových podstatných jmen je velmi málo, 2) mohou být individuálními analogickými deriváty; 3) zčásti mohou být chápána i jako deriváty koncovek (DLKG 149; LKG 435). Takové případy jsou v Vedlyje uváděny odděleně od obvyklých případů prefixální tvorby pa-, prieš-, prie z podstatných jmen (srov. pa-jūris, pa-stalė, pa-brolys, pa-vasaris, pa-tarmė, pa-muilės, pa-dūmė (hist.) „poplatek vybíraný od rolnického dvora (dūmas)“; prieš-aušris, prieš-kambaris; prie-angis, prie-linksnis), a označeny jako homonyma těchto prefixů. Je zřejmé, že homonymie prefixů v ŽDV dosud není označována důsledně, podle stejných kritérií a jednotné metodiky ve všech případech, protože po strukturování údajů z gramatik se problém homonymních prefixů teprve zřetelně ukázal a k jeho vyřešení je zapotřebí podrobnějšího výzkumu prefixální tvorby (zejména neologismů).

SHRNUTÍ POZNÁMEK

1. Žodžių darybos vedlys byl vytvořen pro širokou veřejnost jako nástroj pomáhající ověřit si znalosti slovotvorby, vytvořit správný neologismus apod., je však užitečný i pro badatele slovotvorby či morfemiky. Při jeho tvorbě se například při strukturování údajů o tvorbě podstatných jmen a přeindexování rejstříku derivačních prostředků (sufixů a prefixů) zvýraznila aktuálnost otázky homonymie derivačních prostředků. Podle předběžných výpočtů je homonymní přibližně polovina litevských sufixů podstatných jmen, koncovky jsou takové téměř všechny. Do té doby nebyla homonymie afixů a morfémů obecně podrobně zkoumána.

2. V Žodžių darybos vedlyje bylo provedeno předběžné označení homonymie derivačních prostředků. Ukázalo se, že v příručkách tohoto druhu a podobných lexikografických zdrojích je nutné homonymii označovat. V závislosti na stanovených cílech a používaných lexikografických metodách by homonymie měla být, nebo by alespoň bylo užitečné ji označovat také ve slovnících slovotvorby a morfemiky (morfémů, morfemické stavby). Slovníky morfémů by měly

Straipsniai / Articles

217

DAIVA MURMULAITYTĖ

odrážet homonymii všech druhů morfémů, jak derivačních afixů, tak kořenů. Za homonymní je třeba považovat pouze morfémy téhož druhu.

3. O homonymii by se mělo hovořit na úrovni derivačních formantů (v případě sufixace by šlo o sufix spolu s koncovkou, např. -ikas, -ikis, -ikė), nikoli na úrovni jednotlivých morfémů (např. samostatně chápaných sufixů -ik-).

4. Jednoznačné a spolehlivé stanovení kritérií homonymie derivačních prostředků v ŽDV je mimo jiné obtížné i proto, že tato příručka obsahuje informace o slovotvorbě pouze jednoho slovního druhu. V obecném kontextu derivačních prostředků, nejen podstatných jmen, by se ukázal odlišný obraz homonymie. V této fázi, při hodnocení pouze derivačních formantů podstatných jmen, je za kritéria rozlišení homonym třeba považovat odlišný derivační význam derivátů (obvykle kategoriální, méně často skupinový) a odlišný původ derivačních prostředků. Rozdíl ve slovním druhu derivátů a rozdíl ve slovním druhu jejich základových slov (pokud zásadně nesouvisí také s odlišnou derivační sémantikou) sám o sobě homonymii derivačních prostředků nezpůsobuje a pravděpodobně jej za její kritérium považovat nelze.

5. Zatím není zcela jasné, jak traktovat některé derivační formanty, jejichž deriváty mohou mít tvary obou rodů (mužského i ženského) nebo / i tvar pouze jednoho z nich. To je důležité, protože na tom do značné míry závisí i označení homonymie, zejména v případech, kdy se tvar jednoho rodu formálně shoduje se samostatným sufixem, srov. merg-ikė (sufix -ikė), neš-ikas, neš-ikė (sufix -ikas, -ikė), raudon-ikis, raudon-ikė (sufix -ikis, -ikė).

6. Ke stanovení homonymie prefixů je zapotřebí dalšího výzkumu, zejména neologismů. Nepochybnými homonymy jsou prefixy částicového a předložkového původu be- (v tvorbě podstatných jmen se používá pouze druhý, proto je v ŽDV uveden bez druhého homonyma a bez číslování). V některých případech (pa-, prieš-, prie-) jsou prefixy označeny jako homonyma kvůli odlišné slovotvorbě; část jejich derivátů nemusí být založena na podstatných jménech.

7. Na základě doplněného Žodžių darybos vedlio by v budoucnu bylo možné připravit výkladový slovník litevských derivačních formantů. Kromě informací o tvorbě podstatných jmen již uvedených v Žodžių darybos vedlyje a zpřesněných z hlediska homonymie by v něm měly být uvedeny také slovotvorné prostředky dalších slovních druhů a více neoklasických (mezinárodních) formantů, nejen počátečních, ale i koncových. Jejich homonymie, jak ve vztahu k původním slovotvorným prostředkům, tak navzájem, musí být samozřejmě rovněž prozkoumána a označena.

LITERATURA A PRAMENY

Bardovič Anatolij M., Šakun Leu M. 1989: Бардовіч, Анатолій М., Шакун, Леў М. Марфемны слоўнік беларускай мовы [Marfemny slovnik belaruskaj movy],

218

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

2. vydání, přepracované a doplněné, Minsk: Vyšší škola.

BLKŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, hlavní red. D. Liutkevičienė. Online přístup: https://ekalba.lki.lt/bendrinės-lietuvių-kalbos-zodynas [citováno 15. 8. 2022].

Cyганенко Galina P. 1982: Цыганенко, Галина П. Словарь служебных морфем русского языка [Slovar’ služebnyx morfem russkogo jazyka], Киев: Радянська школа [Kiev: Radjans’ka škola].

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 4. opravené vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2006.

DPSCF – A Dictionary of Prefixes, Suffixes, and Combining Forms from Webster’s Third New International Dictionary, Unabridged 2002. Online přístup: https://secure.spellingbee.com/forms/M_W_pre_suf_comb.pdf [citováno 30. 7. 2022].

Efremova Tatjana F. 1996: Ефремова, Татьяна Ф. Толковый словарь словообразовательных единиц русского языка [Tolkovyj slovar’ slovoobrazovatel’nyx edinic russkogo jazyka], Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

Efremova Tatjana F. 2000: Ефремова, Татьяна Ф. Новый словарь русского языка: толково-словообразовательный [Novyj slovar’ russkogo jazyka: tolkovо-slovoobrazovatel’nyj] 1–2, Москва: Русский язык, Дрофа [Moskva: Russkij jazyk, Drofa].

Efremova Tatjana F. 2005: Ефремова, Татьяна Ф. Толковый словарь словообразовательных единиц русского языка [Tolkovyj slovar’ slovoobrazovatel’nyx edinic russkogo jazyka], 2. vydání, opravené [2-е izdanie, ispravlennoe], Москва: Lingua, Астрель, ACT [Moskva: Lingua, Astrel’, AST].

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

Inčiuraitė-Noreikienė Lina, Stundžia Bonifacas 2015: O slovotvorných vzorcích hybridních neoklasických podstatných a přídavných jmen v litevštině. – Contributions to Morphology and Syntax. Sborník příspěvků ze čtvrté konference Univerzity v Greifswaldu o baltských jazycích, ed. A. Judžentis a St. Kessler, Berlín: Logos Verlag, 27–50.

Jakaitienė Evalda 1980: Lexikologie litevského jazyka, Vilnius: Mokslas.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kuznecova Ariadna I., Efremova Tatjana F. 1986: Кузнецова, Ариадна И., Ефремова, Татьяна Ф. Словарь морфем русского языка [Slovar’ morfem russkogo jazyka], Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

Straipsniai / Articles

219

DAIVA MURMULAITYTĖ

LES – Лингвистический энциклопедический словарь [Lingvističeskij èncikloped ičeskij slovar’], hlavní red. В. Н. Ярцева [gl. red. V. N. Jarceva], Москва: Советская энциклопедия [Moskva: Sovetskaja ènciklopedija], 1990.

Lietuvių kalba netrukus taps lengvesnė: internete kuria patogią sistemą. – delfi.lt, 24. srpna 2018. Online přístup: https://www.delfi.lt/projektai/suprasti-interneta/lietuviu-kalba-netrukus-taps-lengvesne-internete-kuria-patogia-sistema.d?id=78879667 [citováno 4. 8. 2022].

LKG – Gramatika litevského jazyka 1, red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

LKMDB – Lietuvių kalbos morfemikos duomenų bazė, sest. E. Rimkutė, A. Kazlauskienė, G. Raškinis, I. Markevicz. Online přístup: https://klc.vdu.lt/morfema/ [citováno v srpnu 2022].

Lopatin Vladimir V., Uluchanov Igor’ S. 2016: Лопатин, Владимир В., Улуханов, Игорь С. Словарь словообразовательных аффиксов современного русского языка [Slovar’ slovoobrazovatel’nyx affiksov sovremennogo russkogo jazyka], Москва: Азбуковник [Moskva: Azbukovnik].

Marchand Hans 1969: The Categories and Types of Present-day English Word Formation: a Synchronic–Diachronic Approach, 2ⁿᵈ edition, München: C. H. Beck’sche Verlagsbuchhandlung.

Metuzāle–Kangere Baiba 1985: A Derivational Dictionary of Latvian / Latviešu valodas atvasinājumu vārdnīca, Hamburg: Helmut Buske Verlag.

MW – Merriam-Webster Dictionary. Online přístup: https://www.merriam-webster.com/ [citováno 8. 8. 2022].

Murmulaitytė Daiva 2021: Litevské neologismy z hlediska vyjádření rodu. – Lietuvių kalba 16, 51–59. Online přístup: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/24927/24771 [citováno 15. 8. 2022].

ND – Miliūnaitė Rita, Aleksaitė Agnė. Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas [zkušební online příručka od roku 2011], sest. R. Miliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Online přístup: https://ekalba.lt/naujazodziai/ [citováno 26. 7. 2022].

Pakerys Jurgis 2013–2014: Morfologie sloves databáze nových výpůjček. – Taikomoji kalbotyra 3, 1–26. Online přístup: http://nsdb.sociolingvistika.lt/failai/files/PDF/Pakerys_2013_Nauj%C5%B3j%C5%B3%20skolinių%20duomenų%20bazės%20veiksmažodžių%20morfologija.pdf [citováno 12. 9. 2022].

Rimkutė Erika 2003: Homonyma, homoformy a homografy z hlediska korpusové lingvistiky. – Terminologija 10, 33–41.

220

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

Rimkutė Erika 2003a. Typologie morfologické polysémie. – Lituanistica 4 (56), 60–78. Online přístup: https://www.lituanistika.lt/content/13209 [citováno 12. 8. 2022].

Rimkutė Erika, Kazlauskienė Asta, Raškinis Gailius 2011: Atgalinis lietuvių kalbos morfemikos žodynas 1–3, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

Rimkutė Erika, Kazlauskienė Asta, Raškinis Gailius 2011a: Abecelinis lietuvių kalbos morfemikos žodynas 1–3, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Online přístup: http://donelaitis.vdu.lt/lkk/pdf/AbcI.pdf, http://donelaitis.vdu.lt/lkk/pdf/AbcII.pdf, http://donelaitis.vdu.lt/lkk/pdf/AbcIII.pdf [citováno 8. 8. 2022].

Rimkutė Erika, Kazlauskienė Asta, Raškinis Gailius 2011b: Dažninis lietuvių kalbos morfemikos žodynas 1–3, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

Osilbekova Danija A. 2017: Осильбекова, Дания А. О принципах составления словаря словообразовательных морфем [O principų sostavlenija slovarja svoobrazovatel’nyx morfem]. – Преподаватель XXI век [Prepodavatel’ XXI vek] 3(2), 333–341. Online přístup: https://cyberleninka.ru/article/n/o-printsipah-sostavleniya-slovarya-slovooobrazovatelnyh-morfem [citováno 14. 8. 2020].

Raciburskaja Larisa V. 2009: Рацибурская, Лариса В. Словарь уникальных морфем современного русского языка [Slovar’ unikal’nyx morfem sovremennogo russkogo jazyka], Москва: Флинта, Наука [Moskva: Flinta, Nauka].

Smetona.lt. Lietuvių kalba ir kalbotyra. Online přístup: https://www.smetona.lt/ [citováno 10. 8. 2022].

Širšov Ivan A. 2004: Ширшов, Иван А. Толковый словообразовательный словарь русского языка [Tolkovyj slovoobrazovatel’nyj slovar’ russkogo jazyka], Москва: АСТ [и др.] [Moskva: AST [i dr.]].

Tichonov Aleksandr N. 1990: Тихонов, Александр Н. Словообразовательный словарь русского языка [Slovoobrazovatel’nyj slovar’ russkogo jazyka] 1–2, 2-е издание, стер. [2-е izdanie, ster.], Москва: Русский язык [Moskva: Russkij jazyk].

Tichonov Aleksandr N. 1996: Тихонов, Александр Н. Морфемно-орфографический словарь русского языка. Русская морфемика [Morfemno-orfografičeskij slovar’ russkogo jazyka. Russkaja morfemika], Москва: Школа-Пресс [Moskva: Škola-Press].

Urbutis Vincas 2008: Homofony, homoformy, homografy, homonyma. – Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Urbutis Vincas 2009: teorija slovotvorby, 2. vydání, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Straipsniai / Articles

221

DAIVA MURMULAITYTĖ

Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

ŽDV – Murmulaitytė Daiva, Aleksaitė Agnė 2021: Žodžių darybos vedlys [elektronický zdroj], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Online přístup: ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys/ [citováno 8. 7. 2022].

Homonymie derivačních formantů a její označování v příručce slovotvorby

SHRNUTÍ

Lexikální homonymie je nejčastěji zkoumaným typem homonymie, nejde však pouze o jev slov, nýbrž také jejich tvarů a morfémů. Právě homonymie prvků na této úrovni jazyka – morfémů, přesněji afixů a formantů – se stala aktuální při tvorbě Word Formation Guide (WFG, https://ekalba.lt/zodziu-darybos-vedlys/), digitální příručky slovotvorby litevských podstatných jmen, určené především široké veřejnosti.

Cílem studie je zdůvodnit nutnost označování homonymie derivačních formantů (a morfémů obecně) v lexikografických publikacích a poukázat na problémy, s nimiž se setkáváme při praktickém uvádění homonymních prostředků slovotvorby. K dosažení tohoto cíle byly zaregistrovány homonymní prostředky tvorby podstatných jmen v litevštině – sufixy, koncovky a (částečně) prefixy –, diskutována kritéria homonymie slovotvorných prostředků a zdůrazněny problematické aspekty označování homonymie.

Word Formation Guide poskytuje předběžné označení homonymie derivačních formantů podstatných jmen uvedených v litevské gramatice. Ukázalo se, že je užitečné nebo dokonce nutné označovat homonymii v takových příručkách a dalších lexikografických zdrojích (slovnících slovotvorby, morfémů a morfemické struktury). Takové slovníky by měly odrážet homonymii všech typů morfémů – derivačních afixů i kořenů. Za homonymní by měly být považovány pouze morfémy téhož druhu. Kromě toho by se o homonymii mělo hovořit na úrovni formantů, nikoli na úrovni morfémů (např. v případě sufixace by šlo o sufix společně s koncovkou –-ikas, –ikis, –ikė, nikoli pouze –ik–).

Kritéria homonymie derivačních prostředků ve WFG je rovněž obtížné stanovit pevně a jednoznačně, zejména proto, že příručka pokrývá pouze podstatná jména. V kontextu derivačních prostředků všech

222

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Darybos formantų homonimiškumas ir jo žymėjimas žodžių darybos žinyne

slovních druhů by se ukázal odlišný obraz homonymie. Pokud jde o podstatná jména, kritérii pro rozlišení homonymie jsou odlišné derivační významy derivátů a odlišný původ derivačních prostředků. Rozdíl ve slovním druhu derivátů a rozdíl ve slovním druhu jejich základových slov (pokud zásadně nesouvisí také s odlišnou derivační sémantikou) sám o sobě k homonymii derivačních prostředků nevede a pravděpodobně jej za kritérium považovat nelze.

Dosud není zcela jasné, jak označovat homonymii derivačních formantů, jejichž deriváty mohou mít tvary mužského i ženského rodu a/nebo pouze jeden z nich. Srov. merg-ikė „malá, roztomilá dívka“ (deminutivum, sufix -ikė), neš-ikas, neš-ikė „nosič“ (sufix -ikas, -ė), raudon-ikis, raudon-ikė „osoba s červeným, šarlatovým obličejem“ (sufix -ikis, -ė).

Ke stanovení homonymie prefixů je zapotřebí dalšího výzkumu. Prefixy be pocházející z částice be a z předložky be jsou nepochybnými homonymy (v podstatných jménech se používá pouze druhý, např. be-dugnė „propast“ – srov. be dugno „bez dna“). V některých případech (pa-, prieš-, prie-) jsou prefixy ve WFG označeny jako homonyma kvůli odlišné slovotvorbě a některé jejich deriváty mohou být založeny na jiných než podstatných jménech.

V budoucnu by na základě doplněného WFG mohl být sestaven výkladový slovník litevských derivačních formantů. Kromě informací o slovotvorbě již uvedených ve WFG a zpřesněných z hlediska homonymie by měl obsahovat také derivační formanty dalších slovních druhů a více neoklasických formantů, nejen počátečních, ale i koncových. Jejich homonymie, jak ve vztahu k původním derivačním prostředkům, tak navzájem, by měla být samozřejmě rovněž prozkoumána a označena.

Přijato 12. září 2022.

DAIVA MURMULAITYTĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, Vilnius, LT-10308, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

223