INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

Institut litevského jazyka

ORCID iD: orcid.org/0000-0003-1949-0874

Oblasti vědeckého výzkumu: písemné dědictví moravského hnutí shromážděnců a litevského hnutí, kulturní a konfesní kontext Pruské Litvy v 18.–19. století, dějiny pietismu.

DOI: doi.org/10.35321/all87-05

PODPORA PROTESTANTSKÝCH MISIÍ V PRUSKÉ LITVĚ V PRVNÍ POLOVINĚ 19. STOLETÍ: ÚLOHA SOUKROMÝCH INICIATIV A TISKU

Podpora protestantských misií v první polovině 19. století: úloha soukromých iniciativ a tisku

ANOTACE

Článek analyzuje formy finanční podpory protestantským misiím v první polovině 19. století v Pruské Litvě. Zkoumá se zde úloha Wilhelma Andrėja Rhenia, inspektora panství Bachmann u Klaipėdy, stoupence moravské církve (hernhuter), při shromažďování podpory pro misie v jihovýchodní Indii. Pojednává se o litevském periodiku určeném k podpoře misií Nufidawimai apie Ewangelios Prafilplatinimą tarp Žydų ir Pagonų (redaktor Ferdinandas Kelkis, od roku 1832). Pozornost je věnována překladu evangelického luterského kněze, budoucího profesora Královecké univerzity a autora litevské gramatiky Frydricha Kuršaitise – kázání Ernsta Frydricha Balla Tekel, tai yr: Swėre tawę Swarcžeis ir per längwąjį įžrądo (Královec, 1843).

KLÍČOVÁ SLOVA: misijní literatura v litevštině, podpora misií, shromážděnci, Karlas Gottliebas Ewaldas Rhenius, Wilhelmas Andřejus Rhenius, Frydrichas Kuršaitis, Pruská Litva v 19. století.

Straipsniai / Articles

101

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

ANOTACE

Článek analyzuje formy finanční podpory shromažďované pro protestantské misie v Pruské Litvě v první polovině 19. století. Zkoumá roli podporovatele misií, inspektora panství Bachmann nedaleko Klaipėdy (dříve Memel) a člena Moravské církve Wilhelma Andrease Rhenia v získávání darů pro misie v jihovýchodní Indii. Pojednává se také o litevském periodiku Nufidawimai apie Ewangelios Prapiplatinimą tarp Žydų ir Pagonų (redaktor Johann Ferdinand Kelch, vychází od roku 1832). Studie zkoumá překlad kázání Ernsta Friedricha Balla Tekel, tai yr: Swēre tawę Swārčɛis ir perlēngwą įbrādo (Královec, 1843), jehož autorem je evangelicko-luterský kněz, budoucí profesor Královecké univerzity a autor litevské mluvnice Friedrich Kurschat (Frydrichas Kuršaitis).

KLÍČOVÁ SLOVA: misijní literatura v litevštině, podpora misií, surinkimininkai, Karl Gottlieb Ewald Rhеnius, Wilhelm Andreas Rhеnius, Friedrich Kurschat, Pruská Litva v 19. století.

ÚVOD

Teolog a kulturní historik Vilius Gaigalaitis (1870–1945) se ve studii Ewangelįški Surinkimai Lietuvoje (Priekulė, 1905), věnované osvětlení minulosti a současnosti surinkimai, zmínil o velké podpoře, kterou vedoucí surinkimai (sakytojai) poskytovali misiím: „[albelnai Sakytojеi didždes Bažmas¹ (= aibes) Piningų ant Reikmenių Pafiuntynyctės (= misijų) furenka“ (Gaigalaitis 1905: 40). Podal informace o návštěvách Hermanna Theodora Wangemanna (Hermann Theodor Wangemann, 1818–1894), vedoucího misijní společnosti, v Pruské Litvě a o pořádání shromáždění pro místní obyvatele (Gaigalatis 1905: 40). O sbírání příspěvků pro misie ve svých vzpomínkách Surinkimai Prūsų Lietuvoj [1948] stručně konstatoval kazatel Anusis Pėteraitis (1967–1957): „na shromážděních jsme pro misijní službu vybírali tisíce darů“ (Pėteraitis [1948]: 29). Na značnou finanční podporu poskytovanou misiím upozornil také badatel litevské knihy a kultury Pruské Litvy Domas Kaunas v knize Lietuvių periodikos pirmtakas (1991). Knihovědec pojednal o roli natalského faráře Natanėlia Frydricha Ostermejera (Nataniel Friedrich Oster­meyer, 1784–1846), aktivního podporovatele misií, při shromažďování příspěvků pro misie. Kaunas zjistil, že Ostermejeris v Kalninkai založil jednu z poboček Královecké misijní společnosti (něm. Königsberger Missionsverein), která zahájila činnost 2. září 1822. Pobočka pod patronací aktivního faráře měla 93 členů a 150 podporovatelů,

¹ Při uvádění významů slov zde i jinde bylo vycházeno z LKŽe.

102

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

kteří složili 120 tolarů pro misie (Kaunas 1991: 23, 26). Knihovědec se v později vydané monografii Mažosios Lietuvos knyga: lietuviškos knygos raida 1547–1940 (1996) při pojednání o misionářské literatuře zmínil o financování misií. Neustávající a aktivní litevskou podporu misiím na počátku 20. století ilustroval informacemi z přehledu vydaného roku 1914 Wangenannovou misijní společností Metinis pasiuntinystės laiškelis. V tomto přehledu bylo uvedeno, že v roce 1913 bylo v Pruské Litvě pro misie shromážděno neuvěřitelných 30 796 marek. Peníze vybírali faráři farností, surinkimininkai, sakytojai a další osoby sympatizující s misiemi (Kaunas 1996: 404).

Cílem tohoto článku je odhalit zkušenosti s podporou protestantských misií v Pruské Litvě v první polovině 19. století. Pozornost je zde věnována formám podpory, které se šířily z iniciativy laiků. Jako prostředek shromažďování finančních prostředků sloužil jak litevsky vydávaný periodický tisk, tak knihy. Článek se snaží odpovědět na otázky, kdy se v litevské protestantské komunitě začala objevovat finanční podpora misií a jaký byl její původ. Stanoveny jsou tyto úkoly – zjistit, zda byla finanční podpora misií aktivní před založením Královecké misijní společnosti v roce 1822, odhalit repertoár tiskovin vydávaných v litevštině, jejichž výnos byl určen k financování misií, a promyslet, jak byl prostřednictvím tisku vytvářen obraz misií a deklarována důvěryhodnost a pověst misionářů. Výzkum má interdisciplinární charakter. K posouzení místa a přínosu osobností, které působily na území Pruské Litvy, k dějinám misií se využívá metoda historismu. Při rozboru tiskovin se uplatňují metody charakteristické pro knihovědu – funkční (účelová) a komunikační.

PODPORA SOUKROMÝCH OSOB MISIÍM V JIHOVÝCHODNÍ INDII

Finanční podpora misijním společnostem a vzdělávacím institucím pro misionáře pocházela z různých zdrojů. Protestantské misie podporoval pruský král Friedrich Wilhelm III., který berlínskému misijnímu semináři každoročně poskytoval podporu ve výši 500 tolarů. Krále údajně zaujal výsledek, jehož dosáhl vyslanec Londýnské církevní misijní společnosti Karl Rhenius (o něm viz níže) – organizované církve v Indii. Král, povzbuzený úspěchem, se od roku 1820 rozhodl financovat berlínský seminář (Kloes 2016: 240). Jak uvidíme dále, se misiemi v jihovýchodní Indii a činností zmíněného Karla Rhenia souvisí také počátek podpory poskytované Litevci.

Karl Gottlieb Ewald Rhenius (Karl Gottlieb Ewald Rhenius, 1790–1838), jeden z nejvýznamnějších německých misionářů v Indii, překladatel a autor mluvnice tamilštiny, se narodil roku 1790 v západním Prusku, v Graudenz (dnes

Straipsniai / Articles

103

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

Grudziądz, Polsko), studoval v semináři pro přípravu misionářů Johanna Jänického (Johannes Jänicke, 1748–1827) v Berlíně. Roku 1814 byl Londýnskou společností pro církevní misie (angl. The Church Missionary Society) vyslán do Madrásu (dnes Čennaí, jihovýchodní Indie), kde se naučil tamilsky. Roku 1820 se přestěhoval do Tirunelveli, místa na jihu Indie (Gensichen 1999: 566). Karl Rhenius brzy přišel o otce. Nějaký čas žil na Bachmannově panství u Klaipėdy^², v péči strýce z otcovy strany, inspektora (něm. Wirtschaftsinspektor) Wilhelma Andrease Rhenia (Wilhelm Andreas Rhenius, 1753–1833). Když synovec roku 1814 odjel pracovat jako misionář do Indie, Wilhelm Rhenius se staral o finanční podporu. Inspektor Bachmannova panství prý shromážděné dary posílal do Halle a prostřednictvím Halle se prostředky dostávaly k indickým misionářům^³. Tyto údaje jsou zaznamenány v periodiku o protestantských misiích Neuere Geschichte der Evangelischen Missions-AnstaltenNeuere Geschichte der Evangelischen Missions-Anstalten (1821), které vydal německý teolog a ředitel sirotčince v Halle Georg Christian Knapp (Georg Christian Knapp, 1753–1825). Knapp v tomto díle zveřejnil zprávu o shromážděných prostředcích za léta 1820–1821. Ve zprávě se uvádí, že v červnu dorazila do misijní pokladny v Halle (něm. zur Missionscasse in Halle) podpora ve výši 112 tolarů, kterou Wilhelm Rhenius shromáždil z různých zdrojů; z toho 34 bylo věnováno obyvateli kraje na šíření evangelia mezi pohany.

Dary lásky od litevských venkovanů: „kteří s ochotou a velkou radostí složili tyto drobné příspěvky na hlásání evangelia mezi pohany […]“ 34 [Thlr.] 4 [Gr.] (Knapp 1821: 1057–1058).

(Překlad) Dary lásky od litevských obyvatel kraje: „kteří s ochotou a velkou radostí složili tento příspěvek na hlásání evangelia mezi pohany […]“ 34 [tolarů] 4 [groše].

Knapp ve své zprávě uvedl, že téhož měsíce byla pokladna prostřednictvím inspektora Bachmannova panství doplněna o dalších 34 tolarů. Mezi dárci je zmíněn učitel a probuzení Litevci (něm. erweckte Litthauern), od nichž 30 tolarů na stavbu kostela, pravděpodobně v Indii, předal jakýsi výběrčí daní:

^² V 19. století byl Bachman (nebo Bakmaniškiai, Baksėdžiai, Pāupis, něm. Bachmann, Bachmannischen) panstvím u Klaipėdy. Dnes území panství patří městu Klaipėda (Juška 2000: 115).

^³ Inspektor Wilhelmas Rhenius byl podle domněnek jedním z vůdců hnutí shromáždění (Barasa 2018: 272, 308), konfesně byl stoupencem Moravské církve (něm. Herrnhuter Brüdergemeine, angl. Moravian Church, Moravian Movement), herrnhuter (Zembrickis 2011: 236–239). Rhenius se ve 20. letech 19. století účastnil osvětové činnosti v Klaipėdském kraji. Zastupoval zde založenou Společnost pro náboženské spisy a staral se o překlady anglických náboženských knih do litevštiny. Inspektor Bachmannova panství byl jedním z iniciátorů činnosti Biblické společnosti v Klaipėdě (podrobněji viz Strungytė-Liugienė 2021; Strungytė-Liugienė 2021a).

104

Acta Linguistica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

Prostřednictvím pana inspektora Rhenia z Bachmannu u Memelu opět přišlo: 34 tolarů 60 pruských grošů; totiž od pana učitele Gr. z Dew. 4 tolary 60 pruských grošů a od pana výběrčího R. 30 tolarů, „které probuzení Litevci s mimořádnou radostí shromáždili a přispěli na stavbu chrámu z pohanů“ (Knapp 1821: 1058–1590; corr. 1059).

(Překlad) Prostřednictvím p[ana] insp[ektora] Rhenia z Bachmannu u Klaipėdy opět přišlo: 34 t[olarů] 60 prus[kých] grošů; totiž od učitele p[ana] Gr. z Dew. 4 t[olary] 60 pr[uských] gr[ošů] a od p[ana] výběrčího daní R. 30 t[olarů], „které probuzení Litevci s mimořádnou radostí shromáždili a přispěli na stavbu kostela pro pohany“.

Ředitel sirotčince v Halle se ve zprávě zmiňuje o dodatečné podpoře, kterou od Rhenia obdržel v červenci téhož roku dvakrát. Rhenius zaslal pokladně hallských misí celkem 6 tolarů: od „dobrých Litevců“ (něm. guten Litthauern) 5, které předal jeden učitel. K podpoře přispěl také jakýsi litevský pruský voják (1 albertsthaler), který se po návratu ze služby chtěl připravit na učitelskou práci.

Pan inspektor Rhenius z Bachmannu poslal: 5 tolarů, shromážděných prostřednictvím pana učitele G. od dobrých Litevců; a 1 Albertův tolar od mladého Litevce, který je dosud vojákem, ale chce se připravit na školní službu, jménem L. (Knapp 1821: 1590; corr. 1059).

(Překlad) P[an] inspektor Rhenius z Bachmannu zaslal: 5 t[olarů] shromážděných od dobrých Litevců prostřednictvím p[ana] učitele G.; a 1 Albertův tolar od mladého Litevce, který je dosud vojákem, ale chce se připravit na práci ve škole, jménem L.

Do halské misijní pokladny dorazila podpora zaslaná knězem z Kalninků Nataneliem Frydrichem Ostermejerisem (jak lze usuzovat z iniciál uvedených ve zprávě), stejně jako nemalý dar litevské komunity, který činil více než 60 tolarů.

Pan inspektor Rhenius z Bachmannu znovu zaslal: 2 albertsthalery, které obdržel od pana faráře Oft. v K., spolu s 60 tolary a 64 pruskými groši shromážděnými panem Rud. a Mich. D. v několika litevských obcích [...]. (Knapp 1821: 1590; corr. 1059–1060).

(Překlad) P[an] inspektor Rhenius z Bachmannu poslal znovu: 2 Albertovy t[olary], které obdržel od p[ana] k[něze] Ost[ermejera] v K[alnincích], spolu s 60 t[olary] a 64 pr[uskými] gr[oši] shromážděnými p[any] Rud. a Mich. D. v některých litevských obcích [...].

Soudě podle zprávy byl Wilhelmas Rhenius informován lidmi z okolí krále Frydricha Wilhelma III. a věděl, jaký podíl financování ze strany státu

Straipsniai / Articles

105

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

z pokladny byla odváděna na misie v Indii, konkrétně do Madrásu, na podporu misionáře Karla Rhenia^⁴. Odesláním směnky o tom informoval Halle:

Ušlechtilý dobrodinec, který si nepřeje být jmenován, zaslal prostřednictvím inspektora Rhenia v Bachmannu u Memelu státní dluhopis Království pruského v hodnotě 500 tolarů s vysvětlením, že z této částky má pan misionář Carl Rhenius v Madrásu obdržet bez srážky 100 tolarů (Knapp 1821: 1056).

(Překlad) Ušlechtilý dobrodinec, který nechce být jmenován, zaslal prostřednictvím P[ana] inspektora Rhenia z Bachmanna u Klaipėdy prus[ský] král[ovský] státní dluhopis na 500 t[alérů] s vysvětlením, že z této částky má P[an] misionář Karl Rhenius v Madr ásu obdržet 100 t[alérů] bez srážky.

O litevské podpoře činnosti misionáře Karla Rhenia se ještě před rokem 1822 zmiňuje také litevský tisk. Údajně dary z Pruské Litvy dorazily i ke vzdáleným společnostem a „při vyslání Pafiuntinia Rhenia už také jeden z místních mnohým pomáhal“ (Iß Eyŕopôs 1854: 13).

Rhenius udržoval osobní styky s Knappem, tehdejším ředitelem sirotčince v Halle. Nejednalo se pouze o finanční otázky. Rhenius se s ním dělil o zprávy z Madr ásu a snažil se objasnit každodenní práci a záležitosti domácnosti svého příbuzného Karla Rhenia. V dopise (z 11. července 1820) vyprávěl o domě se zahradou, který si synovec pořídil, o překladech biblických dějin do tamilštiny a o pomocnících, mezi nimiž byli jak luteráni, tak římští katolíci; s nimi si ráno i večer vyhrazoval čas ke čtení náboženských knih v angličtině a tamilštině (Knapp 1821: 1010–1011).

Za pozornost stojí pojem erweckten Litthauern „probuzení Litevci“, který je použit v Knappově zprávě. Lze se domnívat, že jsou tímto označením v dokumentu míněni věřící, účastníci hnutí shromážděnců, které se šířilo na území Pruské Litvy. Označení Erweckte „probuzený“ se používá i v jiném prameni – ve zprávě königsberského konzistoře z 10. června 1823 o náboženských společenstvích působících v königsberském a gumbinnenském obvodu mimo rámec církve. Tato zpráva obsahuje informace o

^⁴ Wilhelmas Rhenius byl v kontaktu s rodinou pruského krále Friedricha Wilhelma III. Královská rodina navštívila Bachmannův dvůr a Rheniovy již 29. ledna 1807 během jednoho výletu (Zembrickis 2011: 145). Je třeba připomenout, že Klaipėda se v důsledku politických událostí, války Pruského království s Francií, stala dočasným sídlem královské rodiny.

106

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

rozšíření a masovost pietistického hnutí shromážděnců^⁵. Předpoklad, že podporovateli misií byli shromážděnci, potvrzuje také úryvek z dopisu pastora Ostermejera z Kalninků, zveřejněný o něco později, v březnu 1824, v periodiku Königsberger Missionsblatt, v němž uvedl, že poskytovateli podpory byli shromážděnci. Údajně sbírky shromážděnců z farností Kalninků, Priekulė, Gilija, Kaukenai, Naujoji, Katyčiai, Malviškiai, Skaisgiriai a dalších tvořily dvě třetiny vkladů zdejší pokladny misií (Kaunas 1991: 27). Z toho vyplývá, že dobročinná podpora Litevců se projevila v době náboženského obrození a souvisela s návštěvníky shromáždění, s lidmi převážně z nižších společenských vrstev. Ve 20. letech 19. století nemělo hnutí shromážděnců status uznané náboženské společnosti, nebylo institucionalizováno a část evangelických luterských pastorů je vnímala jako ilegální náboženské lidové hnutí, které spojovala evangelizace, myšlenka střídmosti, horlivá zbožnost a potřeba společných shromáždění mimo kostel – domácích bohoslužeb.

Souhrnně je třeba říci, že sbírky na misie se konaly již před založením Královecké misijní společnosti (1822)^⁶. V letech 1820–1821 byla značná podpora směrována do pokladny halských misií. Přispívali obyvatelé Pruské Litvy, Litevci, účastníci náboženského obrození – hnutí shromážděnců – a učitelé („šulmistrzy“). Mezi dárci byl také evangelický luterský pastor Ostermejer z Kalninků. Podle informací uvedených v Knappově zprávě z let 1820–1821 byla raná podpora litevského obyvatelstva směrována do jihovýchodní Indie na podporu činnosti německého misionáře Karla Rhenia. Dary sbíral a úlohu prostředníka zastával inspektor Bachmannova dvora u Klaipėdy Wilhelmas Rhenius. Je důležité upozornit, že podporovatel misií Wilhelmas Rhenius nepatřil k duchovenstvu, nýbrž byl laikem, který se aktivně účastnil osvětové činnosti, zapojoval se do různých tehdejších náboženských organizací, biblických a společností náboženských spisů, a byl stoupencem Moravské církve.

^⁵ Přepis dokumentu, faksimile a překlad do litevštiny: Barasa 2018: 262. Účastníci hnutí shromážděnců jsou ve zprávě königsberského konzistoře označováni také luterským výrazem maldeninker „modlitebníci“ a domácí bohoslužby, shromáždění – Privatandacht, Betversammlungen (Barasa 2018: 258, 262).

^⁶ Ustavující shromáždění společnosti se konalo 11. ledna 1822. Jejím vedoucím byl zvolen generální superintendent Pruské evangelické luterské církve Ludwig Ernst von Borowski (Ludwig Ernst von Borowski, 1740–1831). Do vedení byl zvolen také profesor Královecké univerzity Martynas Liudvikas Rėza (Martin Ludwig Rhesa, 1776–1840) (Kaunas 1991: 22).

Straipsniai / Articles

107

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

ÚLOHA TISKU PRO MISIJNÍ SPOLEČNOSTI

O něco později se začaly rýsovat i jiné formy finanční podpory. Příkladem podpory protestantským misiím se stalo periodikum vydávané od roku 1832 Nufidavimai apie Ewangelios Pripla­tinima tarp Žydų ir Pagonu (dále jen – NEP)^⁷, v němž byly v litevštině šířeny zprávy a korespondence misionářů z Indie, Číny, Severní Ameriky, afrického Madagaskaru, exotického ostrova Mooréa ve Francouzské Polynésii a dalších zemí. Již v prvním čísle roku 1832 byla zveřejněna emotivní výzva Litevcům, nabádající je, aby nezůstávali stranou a spolu s Němci přispěli k udržení misijní činnosti.

Tak tedy, milovaní Litevci! zatímco jiní pracují na věčné Žni (= sklizni, žatvě), máme my jediní ustoupit? zatímco jiní se namáhají, aby Pánu Ježíši získali vítězství, budeme snad jediní zahálet? (Pakājus t’effie fu jummis 1832: 5).

Po prodeji tohoto periodika byla část prostředků určena na doplnění podpory směřované misiím. V únorovém čísle roku 1832 se píše, že na podporu (nazývanou „[p]afiuntinu Skrynei“) zůstalo 6 tolarů^⁸ ([Suvestinė] 1832–03: {48}). V březnovém čísle téhož roku se již uvádí, že prodejem výtisků novin bylo shromážděno 27 tolarů ([Suvestinė] 1832–04: 64). Na základě stručných finančních souhrnů, které se obvykle objevovaly na konci každého čísla NEP, bylo spočítáno, že roku 1832 bylo z prodeje periodika na misie odvedeno 65 tolarů a 100 zlatých.

Je třeba říci, že tento způsob podpory protestantských misií, kdy se prostředky získávají z prodeje periodik, se praktikoval i jinde v Pruském království. Například stejnou strategii uplatňoval také Johannes Evangelista Gossner (Johannes Evangelista Gossner, 1773–1858), zakladatel misijní společnosti (něm. Gossnersche Missionsgesellschaft), která působila v Berlíně. Po prodeji výtisků připravovaného periodika Die Biene auf dem Missionsfeld für Missionsfreunde und Missionsvereine^⁹ byly prostředky rozdělovány na potřeby společnosti (Iß Berlyno 1844: 31).

^⁷ Redaktorem periodika byl tehdy jmenován kazatel Johannas Ferdinandas Kelchis (Johann Ferdinand Kelch, od roku 1832 do roku 1867?), Kaunas 1991: 40, 48. Periodikum iniciovala Královecká misijní společnost („Karalau­cz̧aus Pafuntinyf­tės Draugytė“). Za předchůdce NEP lze považovat periodikum Nusìdavimai Dievo karalystėje, vycházející v letech 1823, 1824 a 1825; jeho redaktorem byl Natanelis Frydrichas Ostermejeris (Kaunas 1991: 39). Bohužel dosud nebyl nalezen jediný exemplář tohoto periodika; je popsáno podle pramenů (Kaunas 1991: 7–8, 26). Podle názoru Vaclovase Biržišky redakční korektury a jazyk NEP údajně opravoval Frydrichas Kuršaitis (BržA III: 174). Kaunas upřesnil, že Kuršaitis přibližně od čísla 1 z roku 1843 začal redigovat periodikum (Kaunas 1991: 21, 31).

^⁸ Litevci v Pruské Litvě nazývali tolary dolary. Dolary se používají i v NEP.

^⁹ Periodikum vycházelo od roku 1834 v němčině.

108

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

^¹ OBR. Periodikum v litevštině Nufidavimai apie Evangelios Prafiplatinimą tarp Žydų ir Pagonių (číslo 1 z roku 1832), jehož prodejem část výtěžku připadala na podporu misií

Straipsniai / Articles

109

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

Finanční podpora misií byla získávána nejen prodejem periodického tisku, ale také knih. Za zmínku stojí kázání kněze a redaktora publikace Missionsblattes, šířené Barmenskou misijní společností, Ernsta Friedricha Balla (Ernst Friedrich Ball, 1799–1885), Tėkel, tai yr: Swēre tawę Swārčzeis ir perlēngwą įbrādo¹⁰ (Královec, 1843), které do litevštiny přeložil evangelický luterský kněz Frydrichas Kuršaitis (Friedrich Kurschat, 1806–1884), budoucí profesor Královecké univerzity a autor gramatiky litevského jazyka¹¹. V předmluvě ke knížce (napsané 6. září 1843) Kuršaitis uvádí, že k překladu kázání do litevštiny ho povzbudil jakýsi „německý bratr“. Zmiňuje, že prostředky získané prodejem překladu Ballova kázání budou určeny na podporu misijních a abstinenčních společností. Bylo zamýšleno vytisknout „tisícinásobný“ počet exemplářů.

Peníze, které se z prodeje tohoto spisu získají, nemají se ovšem použít k zachování jeho vlastní existence (= užitku, zisku), nýbrž mají být darovány Společnostem na šíření evangelia mezi pohany a na podporu chudých [...]. Tento německý bratr mě požádal, abych toto kázání přeložil do litevského jazyka, a já jsem to ochotně a z celého srdce vykonal (Kurßátis 1843: II).

Kuršaitis se 5. července 1847 stal členem Královecké misijní společnosti (Kaunas 1991: 22). Ballovu knihu tedy přeložil ještě před vstupem do náboženské organizace. Kněz se překladatelské práce ujal v roce 1843, v témže roce jako i dalších činností – jazykové a korektorské redakce NEP.

V roce 1843 se ve 3. čísle NEP objevil inzerát, který nabízel ke koupi Kuršaitisův překlad Tėkel, tai yr: Swēre tawę Swārčzeis ir perlēngwą įbrādo za 2 stříbrné groše¹². Hned se uvádí, že výtěžek z prodeje této knížky připadne spolkům: „Peníze za tuto Mißėlę náležejí spolkům, pracujícím pro Boží království“ ([Skelbimas] 1843: 48). Také v později zmíněném periodiku se objevovaly krátké zprávy, v nichž se uvádělo, kolik prostředků bylo za prodanou misijní literaturu vybráno pro náboženské organizace. Například v roce 1854 byla zveřejněna zpráva, že „za spisy nebo (corr. arba) knížky Pafiuntinyſtės“ bylo königsberské misijní společnosti odvedeno 70 tolarů a 13 stříbrných grošů (Iß Eyropôs 1854: 15).

¹⁰ Původní název kázání Tekel, das ist: Man hat dich gewogen in einer Waage und zu leicht gefunden. Predigt am Todtenfeste. Kuršaitis v předmluvě uvádí, že kázání již bylo v němčině vydáno třikrát. Vydání tohoto kázání bylo původně zamýšleno tak, aby jeho prodejem bylo možné podpořit francouzské náboženské spolky (Kurßátis 1843: II).

¹¹ LBП 41, Nr. 606. Exemplář této knihy je uložen v oddělení vzácných tisků knihovny Vilniuské univerzity (VUB RSS Lₐ 6895).

¹² Groše byly peníze menší hodnoty, 1 tolar odpovídal 30 stříbrným grošům.

110

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

OBR. 2. Titulní strana kázání Ernsta Friedricha Balla Tėkel, tai yr: Swėrę tawę Swąrcžeis ir perlęngwą ißrado (Královec, 1843). Kázání přeložil Frydrichas Kuršaitis. VUB RSS L_R 6895

Straipsniai / Articles

111

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

Misijní knihy a periodika šířili místní duchovní, kterých údajně nebylo málo: „V Litvě téměř největší počet duchovních společně pracuje na šíření těchto spisů mezi lidmi“ (Penkioliktafis kas Metą dū́dams 1838: 5). Patřil k nim Kuršaitis a redaktor NEP Kelkis (Kaunas 1991: 32). Kuršaitis působil aktivně také jako prostředník mezi poskytovateli a příjemci podpory. Podílel se na shromažďování podpory (v penězích i věcných darech) pro náboženské organizace. Dary a příspěvky duchovní předával příjemcům – misijním společnostem (Eingegangene Geſchenke 1851: 224).

Je třeba říci, že NEP věnoval velkou pozornost pověsti a obrazu misí, které byly pečlivě konstruovány prostřednictvím komunikace. Již v prvním čísle NEP z roku 1832 se spěchalo uvést, že část prostředků¹³ získaných prodejem periodika bude věnována na přípravu misionářů a jejich vyslání – „právě na přípravu a vyslání misionářů“ (Pakãjus t’effje Ju jummis 1832: 6) – a že zisk z prodaných tisků nebude moci získat ani tiskař, ani redaktor novin („pisatel“).

K udržování obrazu a částečně také k podněcování motivace k dárcovství sloužila korespondence misionářů, kterou NEP ochotně zveřejňoval. Prostřednictvím korespondence usilovali misionáři o zpětnou vazbu od litevsky mluvícího čtenářského publika, potenciálních podporovatelů misí a poskytovatelů finanční podpory. V šestém čísle z roku 1832 byl zveřejněn dopis misionáře Karla Rhenia, napsaný roku 1831 v Palayampkottě (angl. Palayamkottai, jižní Indie). Misionář v dopise uvedl, za jakým účelem vybízí k darování prostředků – na vzdělávání obyvatel Indie, zakládání škol, přípravu učitelů z Indie a tisk Bible a náboženských knih v jazycích místních obyvatel.

[...] složte každý podle své možnosti pro již vyslané Misionáře na zřízení Szu[i]lų (= škol) a církví, na vyučování učitelů z řad oněch lidí, na vytištění svatého Písma a dalších křesťanských knih a tak dále (Gromat[a] Pafuntinio Rėniaus 1832: 94).

Rhenius v dopise zdůrazňoval také výsledky mnohaleté práce a proměněnou sociální a vzdělávací situaci v místech, kde působil. V dopise uvádí, že před jeho příchodem do misionářské služby existovalo pouze 6 nebo 7 škol. Počet škol však po deseti letech vzrostl přibližně na 70¹⁴.

Kdybych se jen kolem sebe rozhlédl v našem koutě, musel bych se podivit. Před deseti lety jsem zde našel šest nebo sedm škol, které mezi tamějšími pohany zřídil některý anglický (= anglický) kazatel; a ani to nebylo v té době zcela bez užitku z některých

¹³ Druhá část vybraných prostředků byla určena na tisk a vazbu čísel NEP.

¹⁴ O vytváření moderního vzdělávacího systému v Indii a přínosu misionáře Karla Rhenia viz Frykenberg 1986.

112

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

učit křesťanské knihy nebo je zde číst. Nyní máme mezi lidmi sedmdesát sedm škol, v nichž se evangelium vyučuje především. [...] nyní zde není odpor, nýbrž lidé ze všech stavů žádají školy, aby jejich děti, jak říkají, byly vyučovány v křesťanské moudrosti (Gromat[a] Pafuntinio Rėniaus 1832: 91–92).

K vytváření bezúhonného obrazu mělo přispět také představování samotných misionářů v litevském tisku a snaha ukázat, že mezi těmi, kteří odešli na misie, jsou i vlastní lidé, „z našeho kraje“, „Prusové“. Při zdůraznění známosti, blízkosti a geografické vazby na Pruskou Litvu byl takto vytvářen portrét Karla Rhenia:

Na východ leží veliký zemský hřbet, nazývaný Asie (= Asie), a velmi daleko na jihovýchodě leží Ostindie (východní Indie), kam jeden z našeho kraje odešel k misionářům, jistý Rhenius, o němž mnozí z nás vědí (Taigi jau pradėdu! 1832: 10).

K transparentnosti činnosti a vytváření obrazu přispívala také každoroční připomínka misijních slavností (něm. Missionsfest), o níž redakce NEP obšírně informovala. Na této slavnosti byla věnována pozornost také finančním otázkám. Během slavnosti byly veřejně deklarovány prostředky a jejich rozdělení konkrétním misijním společnostem nebo institucím pro přípravu misionářů. V publikaci v litevštině, kterou roku 1847 zveřejnil předseda königsberského konzistoře (něm. Oberkonsistorialrat) Georg Bernhard Weiss (Georg Bernhard Weiß, 1798–1873), se uvádí, že königsberská misijní společnost dokázala štědře podporovat Rheinskou misijní společnost (800 tolarů), Gossnerovu misijní společnost (100 tolarů) a misionáře vyslané Moravskou církví, takzvané henhuterus (100 tolarů). Finanční podpora byla rozdělena Basilejské společnosti (200 tolarů) a dalším misijním společnostem, které šířily křesťanství mezi Židy (Weiss 1847: 38). Společnosti tedy navzájem úzce spolupracovaly, udržovaly kontakty a podle potřeby se podporovaly.

Proto Královečané¹⁶ každoročně rozdělují mnohem větší částku i jiným takovým sdružením a misijním školám na pomoc, například do Herrnhutu (= Herrnhutu), do Berlína, do Halle (Halle), do města Basileje ve švýcarské zemi (= Basileje ve švýcarské zemi) a tak dále, a kdo ví, kam jinam který groš nějaké mince či jiné měny odejde, a tam jej odevzdá Pánu [...] (Apie Sufidraugawojimą 1832: 137).

Během königsberské misijní slavnosti byly veřejně připomínány osoby, které na misie přispěly. Tak se v 9. čísle NEP z roku 1832 píše, že byli vzpomenuti „dárci“, mezi nimiž byla i jedna „litevská vdova“, která „ze svého majetku štědře Pánu, nešetříc (= nešetříc, nešetříc) dostatečných prostředků, jediným tahem (=

¹⁵ Stonas může označovat „společenskou vrstvu podle původu, povolání, zaměstnání, ‚stav‘“.

¹⁶ Má se na mysli königsberská misijní společnost.

Straipsniai / Articles

113

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

(jednou, dohromady) darovali 150 D0lerų (= tolarů) na onu Ježíšovu práci“ (Apie Sufidraugawojimą 1832: 137–138).

Je třeba říci, že byl vytvořen takový model podpory misijních společností, který měl sejmout starost ze státních ramen. Finanční břemeno nesli zámožní nebo zbohatlí občané Pruského království. Na druhou stranu se z tisků šířilo poselství, že podporovat myšlenku šíření křesťanství v nekřesťanských zemích, pečovat o chudé a jejich vzdělávání a podporovat misionáře je také záležitostí řadových obyvatel Pruského království. Ten, kdo přispíval na misie, měl pochopit, že podpora misí není geograficky lokální, nýbrž jevem zahrnujícím Evropu a další země světa, které spojuje křesťanství a jimž záleží na křesťanských hodnotách. To, co každý dárce podpory dělal, bylo společnou věcí protestantů celého světa. Poskytovatel podpory měl pochopit, že není osamocen, nýbrž jedním z početného společenství křesťanů, kteří podporují, napomáhají a schvalují myšlenku christianizace.

SHRNUTÍ

Bylo zjištěno, že o finanční podporu misí se začalo pečovat dříve, než byla založena königsberská misijní společnost (1822). Z Pruské Litvy dorazilo do halleské misijní pokladny již v letech 1820–1821 značné financování. Podpora souvisela s činností misionáře Karla Gottlieba Ewalda Rhenia (Karl Gottlieb Ewald Rhеnius, 1790–1838), vyslaného Londýnskou misijní společností, v jihovýchodní Indii. Úloha prostředníka při shromažďování prostředků připadla inspektorovi Bachmannova panství u Klaipėdy, vedoucímu náboženských shromáždění a stoupenci Moravské církve Wilhelmu Andreasovi Rheniovi (Wilhelm Andreas Rhenius, 1753–1833). Bylo zjištěno, že na misie přispívali účastníci náboženského probuzeneckého hnutí, učitelé. Mezi dárci byl také duchovní z Kalninků Natanelis Frydrichas Ostermejeris.

Mise byly podporovány také z výnosu z prodeje periodik a knih. Částečně za tímto účelem vycházelo v Pruské Litvě litevské periodikum Nufidawimai apie Ewangelios Prafiplatinimą tarp Żydų ir Pagonių (od roku 1832, redaktor Johann Ferdinand Kelkis). Redaktor pečoval o obraz a prestiž misí, transparentní financování a dobrou pověst misionářů. V periodiku byla zveřejňována korespondence misionářů, v níž byly popisovány výsledky činnosti a čtenáři byli seznamováni se sociálními a vzdělávacími změnami v zemích, kam byli misionáři vysláni.

Mise propagoval a na agitacích za shromažďování podpory se účastnil evangelický luterský duchovní Frydrichas Kursaitis, budoucí profesor Královecké univerzity a autor gramatiky litevského jazyka. Do litevštiny přeložil kázání Ernsta Friedricha Balla Tekel, tai yr: Swēre tawę Swārčzeis ir perlengwą įbrėdo

114

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Podpora protestantských misí v Pruské Litvě v první polovině 19. století: úloha soukromých iniciativ a tisku

(Královec, 1843); po jeho prodeji bylo plánováno nasměrovat prostředky na podporu misijních a abstinenčních společností. Kuršaitis překladatelskou práci vykonal ještě předtím, než se stal členem königsberské misijní společnosti.

LITERATURA A PRAMENY

Apie Sufidraugawojimą 1832: Apie Sufidraugawojimą ant Ewangēlios Praplātinimą Karalauczjuje. – Nufidāwim{ąi} apie Ewangēlios Prafiplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 9, September, 135–142.

Barasa Darius 2018: Zpráva königsberského konzistoře o náboženských spolcích působících mimo církev v königsberském a gumbinnenském obvodu (1823). – Senoji Lietuvos literatūra. Pietizmo idėjos ir surinkimininkų raštija Prūsijos Lietuvoje 46, 253–319.

BržA III – Vaclovas Biržiška, Aleksandrynas. Senųjų lietuvių rašytojų, rašiusių prieš 1865 m., biografijos, bibliografijos, biobibliografijos 3. XIX amžius, Chicago: JAV kultūros fondas, 1965; Vilnius: Sietynas, 1990.

Eingegangene Geschenke 1851: Přijaté dary. – Berichte der Rheinischen Missionsgesellschaft 14, 224.

Frykenberg Robert E. 1986: Moderní vzdělávání v jižní Indii, 1784–1854: jeho kořeny a úloha jako prostředku integrace za vlády Společnosti. – The American Historical Review 91(1), 37–65. Přístup online: https://doi.org/10.2307/1867234.

Gaigalaitis Vilius 1905: Ewangeliški Surinkimai Lietuvoje. ĮBtyrinėjimai apie jų Pradžią, Augimą bey dabartinį Buwį, sestavil duchovní Dr. W. Gaigalatis, Priekulė.

Gensichen Hans W. 1999: Rhenius, Carl Theophilus Ewald. Biographical Dictionary of Christian Missions, ed. by G. H. Anderson, Grand Rapids, Michigan; Cambridge, U. K.: William B. Eerdmans Publishing Company, 565–566.

Gromat[a] Pafuntinio Rēniaus 1832: Dopis misionáře Rhenia z Ostindie [1831–06–13]. – Nufidāwim{ąi} apie Ewangēlios Prafiplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 6, Junius, 89–95.

Iß Berlyno 1844: Z Berlína. – Nufidāwimai apie Ewangēlios Praplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 2, 30–32.

Iß Eyrōpôs 1854: Z Evropy. – Nufidāwimai apie Ewangēlios Praplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 1, 11–16.

Juška Albertas 2000: Bakmaniškiai, Baksėdžiai, Pāupis. – Mažosios Lietuvos enciklopedija 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 115.

Straipsniai / Articles

115

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

Kloes Andrew A. 2016: „Probuzené hnutí“ v němčině na počátku devatenáctého století: vznik moderního a ortodoxního protestantismu: doktorská disertace, Edinburgh: Edinburská univerzita.

Kaunas Domas 1991: Předchůdce litevského periodického tisku, Vilnius: Společnost litevské knihy; fond Martyna Mažvydase.

Kaunas Domas 1996: Kniha Malé Litvy: vývoj litevské knihy 1547–1940, Vilnius: Baltos lankos.

[Knapp Georg Christian] 1821: Novější dějiny evangelických misijních ústavů k obracení pohanů ve Východní Indii, z vlastnoručních pojednání a dopisů misionářů, hrsg. von D. G. Ch. Knapp, [...]. Sedmdesátý sešit, Halle: Verlag des Waisenhauses.

Kuršaitis Fridrikis 1843: [Předmluva]. Tėkel, tai yr: Swēre tawę Swàrčzeis ir perlēngwą įbrądo. Mižģia Miriųjų Szwentėje wókįkay laikyta Kúnigo E. F. Ball, kurę lietuwišką Kàlbą išwerte Fridrikis Kuršaitis, Kunigų Ūredo išmokitas, Lietuwininkams Karaliaučiuje žodį apłakašis. [...], Karaliaučiuje: Szyłco Knygdruk kawonėje, [I]–IV.

LBP – Litevská bibliografie, řada A. Knihy v litevštině 1, 1547–1861. Doplňky, Vilnius: Mintis, 1990.

LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20 (1941–2002), redakční rada G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2005 (aktualizovaná verze, 2018). Přístup online: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

Pakājus t’effie łu jummis 1832: Pakājus t’effie łu jummis [...]. – Nufidawimai apie Ewangelios Prafiplatinimą tarp Žydų ir Paganų, č. 1, Januar, [1]–8.

Penkioliktạffis kas Metų düdams 1838: Penkioliktạffis kas Metų düdams Apfiłakimas ant Ewangelios Prapłatinimo Karaliaučiuje Sudidraugawojufju, kaip łu jū Draugyftę bey tôs Draugyftės Darbų dėfiti. – Nufidāwimai apie Ewangelios Praplātinimą tarp Žydų ir Paganų, č. 1, 2–16.

Pėteraitis, Anusis 1948: Shromáždění v Pruské Litvě, Nejvyšší církevní rada litevských evangelických luteránů, úvodní slovo napsal a k tisku připravil M. Kavolis.

[Skelbimas] 1843: [Inzerát]. – Nufidāwimai apie Ewangelios Praplātinimą tarp Žydų ir Paganų, č. 3, 48.

Strungytė-Liugienė 2021: Osvětová činnost Wilhelma Andrease Rhenia (1753–1833) v Klaipėdě a první litevské překlady anglické náboženské literatury. – Knygotyra 76, 93–113. Přístup online: https://doi.org/10.15388/Knygotyra.2021.76.77.

116

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Parama protestantų misijoms Prūsijos Lietuvoje XIX a. 1-oje pusėje: privačios iniciatyvos ir spaudos vaidmuo

Strungytė-Liugienė Inga 2021a: Dopisy Wilhelma Andrease Rhenia (1753–1833) z Bachmannova panství u Klaipėdy Náboženské literární společnosti v Londýně. – Knygotyra 76, 294–302. Přístup online: https://doi.org/10.15388/Knygotyra.2021.76.84.

[Souhrn] 1832–03: [Souhrn]. – Nufidawimai apie Ewangelios Praplėtinima tarp Žydų ir Pagonų, č. 3, März, {48}.

[Souhrn] 1832–04: [Souhrn]. – Nufidåwimai apie Ewangelios Praplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 4, April, 64.

Taigi jau pradėdu! 1832: Tak tedy již začínám! – Nufidåwim{ąi} apie Ewangelios Praplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 1, Januar, 8–15.

[Weiss Georg B.] 1847: Chvalte Pána Boha všichni pohané [...]. – Nufidåwimai apie Ewangelios Praplātinimą tarp Žydų ir Pagonų, č. 2, 19–40.

Zembrickis Johanas 2011: Dějiny Klaipėdského okresu 3, přeložil R. Adomavičius, Klaipėda: Libra Memelensis.

Podpora protestantských misí v Pruské Litvě v první polovině 19^th. století: úloha soukromých iniciativ a tisku

SOUHRN

Tento článek si klade za cíl odhalit zkušenost s podporou protestantských misí v Pruské Litvě v první polovině 19^th. století. Studie se zaměřuje na formy podpory, které se šířily z vlastní iniciativy laiků. Litevský periodický tisk a knihy vydávané v Pruské Litvě rovněž sloužily jako prostředek získávání finančních prostředků. Článek se snaží zjistit, kdy začalo shromažďování finanční podpory pro misie v litevské protestantské komunitě a z jakého zdroje tato podpora pocházela.

Bylo zjištěno, že dary na misie se v Pruské Litvě shromažďovaly již před založením königsberské misijní společnosti (1822). V letech 1820–1821 obdržela hallešská misie značnou podporu od litevských obyvatel Pruské Litvy, účastníků náboženského probuzeneckého hnutí (litevsky surinkimai), které během ³třetího desetiletí století sílilo, a učitelů (litevsky šulmistai). Dary shromažďoval inspektor Bachmannova panství u Klaipėdy (dříve Memel), člen Moravské církve Wilhelm Andreas Rhenius (1753–1833), který působil jako prostředník

Straipsniai / Articles

117

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ

mezi Litevci a hallešskými misiemi. První dary litevských obyvatel směřovaly do jihovýchodní Indie, do Madrásu (dnešní Čennaí), na podporu činnosti německého misionáře Karla Gottlieba Ewalda Rhenia (1790–1838).

Další formou podpory misí byl prodej misijního tisku. Částečně za tímto účelem vycházelo v Pruské Litvě periodikum v litevštině Nufidauwimai apie Ewangelios Prafiplatinima tarp 3ydų ir Pagonių (od roku 1832, redaktor Johann Ferdinand Kelch). Místní evangelickoluterští duchovní propagovali misie a podíleli se na shromažďování darů; mezi nimi byl duchovní Friedrich Kurschat (Frydrichas Kuršaitis, 1806–1884), budoucí profesor teologie na Královecké univerzitě a autor litevské gramatiky. Kurschat přeložil kázání Tekel, tai yr. Swėrė tawę Swårčzeis ir perlėngwą ąbrdo luterského duchovního Ernsta Friedricha Balla (vydané v Královci roku 1843) a výtěžek z jeho prodeje měl být určen misijním a abstinenčním společnostem.

Celkově je třeba poznamenat, že model podpory misí byl navržen tak, aby zmírnil břemeno státu. Finanční břemeno bylo rozděleno mezi zámožné nebo dobře situované nábožensky založené obyvatele Pruského království. Na druhou stranu publikace hlásaly, že povinnost šířit křesťanství v nekřesťanských zemích, podporovat chudé a jejich vzdělávání neměli nést pouze král a duchovní, ale také řadoví litevští obyvatelé pruské provincie. Člověk, který přispíval na misie, měl pochopit, že podpora misí není místní událostí, nýbrž jevem zahrnujícím Evropu a další země světa sjednocené křesťanstvím a křesťanskými hodnotami. Každý přispěvatel sloužil společné věci protestantů celého světa. Přispěvatel mohl cítit, že není osamocen, ale spíše tvoří součást velkého společenství křesťanů, kteří podporovali, přispívali na a schvalovali myšlenku christianizace.

Odevzdáno 25. října 2022.

INGA STRUNGYTĖ-LIUGIENĖ Institut litevského jazyka, ul. Petro Vileišio 5, LT-10308 Vilnius, Litva [email protected]

118

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII