Konstrukcijos „tai yra / to jest“ semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo „Punktais sakymų“ (1629, 1644))

Kristina Rutkovska

doi:10.35321/all87-03

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

KRISTINA RUTKOVSKA Vilniaus universitetas ORCID id: orcid.org/0000-0002-5789-9972 Oblasti vědeckého výzkumu: kontakty mezi jazyky v synchronním a diachronním aspektu, textologický a lingvistický výzkum starých písemných památek, výzkum jazykového obrazu světa. DOI: doi.org/10.35321/all87-03

KONSTRUKCE TAI YRA / TO JEST V NÁBOŽENSKÉM TEXTU (NA ZÁKLADĚ PUNKTAIS SAKYMŲ KONSTANTINA SIRVYDAS (1629, 1644))^¹

Sémantika konstrukce tai yra / to jest v náboženském textu (na základě Punktai sakymų Konstantina Sirvyda (1629, 1644))^²

ANOTACE

Článek analyzuje konstrukce tai yra / to jest v textu kázání Sirvyda. V současném výzkumu syntaktické sémantiky jsou tyto jednotky charakterizovány jako závěrové složky a řazeny ke skupině označující ekvivalenci; jejich sémantická reprezentace je přitom prezentována jako schéma TR1 tai yra R2. Ve schématu jsou R1 a R2 spojeny otevřenou ekvivalencí založenou na pravdivosti výpovědi, přičemž R2 může být závěrem, zobecněním nebo upřesněním. Metatextové fragmenty užívané v náboženském textu a vkládané pomocí spojení tai yra, mají mnoho společného s lexikálními paralelismy, vyznačují se však větší obrazností a obsahovou bohatostí a plní důležitou stylistickou funkci.

^¹ Článek vznikl v rámci projektu Tekst religijny jako narzędzie komunikacji międzykulturowej [Náboženský text jako nástroj mezikulturní komunikace]. NAWA, Polsko, program POLONISTA, číslo projektu PJP/PON/2021/1/00005.

^² Článek je součástí projektu Tekst religijny jako narzędzie komunikacji międzykulturowej [Náboženský text jako nástroj mezikulturní komunikace]. NAWA, Polsko, program POLONISTA, číslo projektu: PJP/PON/2021/1/00005.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

mají mnoho společného s lexikálními paralelismy, vyznačují se však větší obrazností a obsahovou bohatostí a plní důležitou stylistickou funkci. Metatextové vložky uvozené konstrukcí tai yra jsou v Sirvydově Postile poměrně časté (přibližně 1000 výskytů), proto se předpokládá, že jde o charakteristický rys stylistického způsobu tohoto barokního autora. Opakují se v jedné větě nebo v delším úseku textu tvořeném několika souvětími. Jejich funkce jsou velmi rozmanité: a) obnovovací, pomocná funkce informace; b) vysvětlovací; c) rétorická. V Sirvydově textu převládá alegorický výklad pojmů a jevů. Autor pro dosažení obraznosti mistrovsky spojuje slovo s obrazem, zatímco metatextové vsuvky vnášejí průhlednost a stávají se mocnou rétorickou figurou v procesu vzdělávání věřících a utváření morálních postojů.

KLÍČOVÁ SLOVA: metatext, lexikální paralelismy, alegoreze, kázání, Konstantinas Sirvydas.

ANOTACE

Článek se zabývá konstrukcemi tai yra/to jest v textu kázání Konstantina Sirvyda. V současném výzkumu syntaktické sémantiky se tyto jednotky označují jako „závěrové složky“ a řadí se ke skupině vyjadřující ekvivalenci. Jejich sémantická reprezentace je zároveň vyjádřena schématem TR1 tai yra R2 (TR1 tedy R2). Ve schématu jsou R1 a R2 spojeny vztahem otevřené ekvivalence založené na správnosti výpovědi, zatímco R2 může vyjadřovat závěr, zobecnění nebo objasnění. Metatextové fragmenty užívané v náboženském textu, které se vkládají pomocí spojení tai yra, mají mnoho společného s lexikálními paralelismy. Vyznačují se však větší názorností a obsahovou bohatostí a plní důležitou stylistickou funkci. Metatextové vložky začínající konstrukcí tai yra jsou v Sirvydově Postile poměrně rozšířené (přibližně 1000 případů). Lze tedy předpokládat, že jde o charakteristický rys Sirvydova barokního stylu. Opakují se v jediné větě nebo v delší pasáži složené z několika souvětí. Jejich funkce jsou rozmanité: a) obnovování informace, pomocná funkce; b) vysvětlovací; c) rétorická. V Sirvydově textu převládá alegorický výklad pojmů a jevů. Autor pro dosažení názornosti obratně spojuje slovo s obrazem, zatímco metatextové vložky dodávají průhlednost a stávají se mocným stylistickým prostředkem v procesu vzdělávání věřících a utváření jejich morálních hodnot.

KLÍČOVÁ SLOVA: metatext, lexikální paralelismy, alegoreze, kázání, Konstantinas Sirvydas.

ÚVOD

Analýza provedená v tomto článku je považována za interdisciplinární a souvisí s několika metodologickými přístupy náležejícími k sémantické syntaxi, stylistice,

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

oblasti biblistiky (alegorické interpretace) a etnoteologie^³, přičemž jejím hlavním cílem je odhalit úlohu metatextu v náboženském textu (s omezením pouze na sémantiku jednoho typu spojení – konstrukcí se spojeními tai yra / to jest). Zároveň je cílem ukázat význam alegorické interpretace ve struktuře náboženského textu a pojednat o základech jejího utváření. Úkoly jsou mnohostranné: a) na základě již provedených výzkumů představit principy začleňování konstrukcí se spojeními tai yra / to jest do textu a analyzovat jejich sémantiku ve spisovné litevštině^⁴ a polštině; b) odhalit jejich funkce v biblických překladech (dosavadní výzkumy umožňovaly opírat se o ně pouze fragmentárně); c) na základě konkrétního textu vyčlenit hlavní funkce zkoumaných konstrukcí (analyzována je Sirvydova Postila); d) pokud možno vysledovat Sirvydovy individuální výklady biblických pojmů, které byly podmíněny etnickou tradicí a kulturním kontextem.

1. VÝZKUM UPŘESŇOVACÍCH (EKVATIVNÍCH) KONSTRUKCÍ V LITEVŠTINĚ A POLŠTINĚ

Různé metatextové prvky, mezi nimi i spojení tai yra, již upoutaly pozornost badatelů. V Gramatice současné litevštiny se podobné konstrukce nazývají upřesňujícími slovy nebo výrazy, které ve větě upřesňují nebo vysvětlují význam slov plnících tutéž funkci. Připojují se k podstatným jménům, příslovcím, přídavným jménům, číslovkám nebo zájmenům (DLKG 1997: 633). Badatelé současné litevské syntaxe používají k označení konstrukcí tohoto typu termín ekvace. Jonas Balkevičius v díle Syntaxe predikativních konstrukcí (1998: 102) píše: „protože mezi dvěma antecedenty téhož denotátu, tedy mezi adpozicemi, lze položit rovnítko, lze tyto konstrukce [nazývat] ekvačními konstrukcemi“. Podobně je charakterizuje i Rolandas Mikulskas: „[...] touto konstrukcí, stejně jako lat. id est, se uvádí upřesnění předchozí věty, fráze nebo slova. Z hlediska logiky by bylo možné celou frázi s vloženým tai yra analyzovat jako svéráznou variantu ekvační konstrukce, v níž by tento syntaktický prvek plnil funkci spojovacího členu. Například ve větě Prelatas Jonas Mačiulis, tai yra poetas Maironis, buvo įdomi

^³ Tento termín je velmi nový; navrhuje jej používat Anna Werzbicka s cílem odhalit etnické prvky v náboženském textu (2021: 254–261).

^⁴ Autorka článku upřímně děkuje dr. Loretě Vaičiulytė-Semėnienė a dr. Rolandasi Mikulskasovi za diskuse a cenné konzultace o současném stavu výzkumu konstrukcí tai yra v současné litevštině.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

osobnost lze takovou ekvační spojovací konstrukci spatřovat ve složeném jejím subjektu Prelatas Jonas Mačiulis, tai yra poetas Maironis, avšak z přísně syntaktického hlediska je fráze tai yra poetas Maironis v adpoziční pozici a s finitní větou netvoří frázi Prelatas Jonas Mačiulis, jak tomu bývá v případě typické spojovací konstrukce“⁵.

Badatelé dosud používají také termín vložené výrazy, který se do litevských mluvnic dostal z Gramatik Jonase Jablonskise⁶; jejich funkce je vymezována poměrně konkrétně: „vložené výrazy [...] vstupují do různých úrovní věty, ba i textu – jsou prostředkem utváření modality i prvkem vyjádření diskurzivnosti věty a v textu také prostředkem koheze věty, tj. gramatické soudržnosti“ (Akelaitis 2010: 57). Gintautas Akelaitis ve svých článcích používá také termín vsuvky a při zkoumání stylistických funkcí těchto útvarů je charakterizuje jako parentezní konstrukce⁷ a opírá se o Rétoriku Reginy Koženiauskienė, v níž jsou pojednány zákonitosti stylistiky výmluvnosti. Autorka zde navrhuje uplatňovat parentezi jako způsob upřesnění a vysvětlení složitých rétorických figur, jako jsou metafora, katachréze, hyperbola nebo licence, s cílem dosáhnout jasnosti a jednoduchosti (Koženiauskienė 2001: 176–178, 189–190, 209, 219, 240, 341). Jasnost a přesnost dosahované tímto způsobem v textu zvláště zdůrazňuje také Juozas Pikčilingis jako „vlastnosti stylu všeobecně uznávané a ceněné“ (Pikčilingis 1971: 43).

O tom, že výzkum konstrukcí podobného typu je aktuální a potřebný, ale zároveň složitý, se hovoří také při řešení problémů interpunkce. Albinas Drukteinis (2021) ve článku zveřejněném na webu VLK uvádí, že hranice mezi konstrukcemi, řekněme tai yra, jakožto vysvětlujícími a upřesňujícími větnými členy (přívlastky, přísudky apod.), a jakožto vloženými výrazy mohou být neostré: „Vztah a rysy některých vložených výrazů a vysvětlujících větných členů není vždy snadné rozpoznat a odlišit, protože mají blízký komunikační účel. Obojí vychází z přání a podnětů autora textu, který při pochybnostech o úspěšnosti komunikace doplňuje vyslovovaný obsah jiným, jasnějším obsahem, nebo do něj vstupuje se svým osobním postojem, hodnocením toho, co je řečeno, a podobně. Takový blízký společný základ jejich přítomnosti v jazyce působí obtíže při přiřazování konkrétního případu k jednomu či druhému interpunkčnímu pravidlu“.

^⁵ Důsledně děkuji dr. R. Mikulskasovi za vyjádřený názor a písemně předložené úvahy.

^⁶ Gintautas Akelaitis (2010: 63) po analýze popisu vložených výrazů u J. Jablonskise dochází k závěru, že předložil dvě pojetí těchto útvarů: a) užší, obsažené v akademických popisech litevské syntaxe (LKG III 1976: 701–713; DLKG 1997: 641–644), v němž jsou vložené výrazy považovány za ustálená, standardní slova a spojení (DLKG 1977: 645), a b) širší pojetí vložených výrazů, v němž zahrnuje také konstrukce gramaticky spojené se slovy věty (srov. výzkumy Balkevičiuse (1963: 267–281) a Labutise (2002: 343–353)).

^⁷ Tento termín již dlouho používají také badatelé polské syntaxe, srov. Pisarkowa (1984: 130–137).

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

Podrobný přehled stavu výzkumu ekvativních konstrukcí v litevštině a spektra termínů používaných k jejich charakteristice umožňuje konstatovat, že tyto jazykové jevy byly dosud zkoumány obecně; konkrétním metatextovým zpřesňujícím konstrukcím s výrazem to yra ani synonymním konstrukcím s výrazem išmanyk pozornost věnována nebyla. Podrobnější výzkum tohoto tématu založený na historických textech litevského jazyka dosud vůbec proveden nebyl.

Poněkud podrobněji byly konstrukce vkládané pomocí výrazu tai yra pojednány v pracích polských badatelů. Byly analyzovány syntaktické funkce těchto prvků a diskutovalo se o tom, ke které gramatické třídě je zařadit (Wiśniewski 1990: 91–119). Badatelé analyzovali různé typy textů: současné, staré a jen částečně náboženské. Anna Wierzbicka, jedna z prvních badatelek těchto jevů v polštině, představuje ve stati věnované „textu druhého plánu“ – metatextu – tyto prvky jako jednotky, „které v textu označují ekvivalenci nebo kvaziekvivalenci a jejichž prostřednictvím uváděné vsuvky lze charakterizovat jako jednotky s modální strukturou ‚totéž řeknu jinak‘“ (Wierzbicka 1971: 117–118).

V současných výzkumech syntaktické sémantiky jsou tyto jednotky charakterizovány jako závěrové členy a řazeny ke skupině označující ekvivalenci; jejich sémantická reprezentace je přitom předkládána ve schématu TR1 tai yra R2. Ve schématu spojuje R1 a R2 otevřená ekvivalence založená na pravdivosti výpovědi, přičemž R2 může být závěrem, zobecněním nebo zpřesněním. Pro tyto jednotky je charakteristický neměnný vnitřní vztah, vyznačující se postpozicí vzhledem k R1 a antepozicí vzhledem k R2 (Grochowski et al., 2014: 163–164; Kisiel 2013: 73–82).

Lze se domnívat, že v náboženském textu založeném na interpretacích biblických výpovědí nebo jiných pramenů (církevních otců, antických spisovatelů) mají taková spojení specifickou sémantiku a specifické funkce a že tyto skutečnosti lze vymezit přesněji. Komentáře k biblickým překladům Jakuba Wujeka, Simona Budného a Stanisława Murzynowského pomohly odhalit nejcharakterističtější rysy vědeckého stylu formujícího se v jazyce polské humanistiky zlatého věku. Joanna Sobczykowa při analýze zpřesňujících konstrukcí užívaných v komentářích těchto tří významných překladatelů usilovala odhalit autorské intence, charakterizovat rysy stylu komentářů a uvést jejich příklady. V biblických komentářích začíná mnoho vysvětlení a zpřesnění pojmů přímo spojeními to jest, to się rozumie, to się znaczy, mianowicie, zatímco spojení to jest se nejčastěji užívá při citování nebo překladu určitých latinských úryvků do polštiny. Autorka tvrdí, že uvedená spojení nemají v textu žádnou výraznější stylistickou funkci (Sobczykowa 2012: 172, 265).

Vrátíme-li se k prvnímu výzkumu funkcí metatextu v polštině a k některým tvrzením Anny Wierzbické, je třeba upozornit na názor této autorky. Píše: „Naše výpovědi, heterogenní z různých hledisek, jsou heterogenní také v tom ohledu, že se v nich neustále prolíná autorský text a metatext. Vlákna metatextu mohou plnit nejrůznější funkce a oživovat ‚sémantickou tkaninu‘ autorského textu tím, že propojují, zvýrazňují a spojují jeho různé prvky. Někdy je lze odstranit, aniž by se narušil celek. Někdy ne. [...] Kvantitativní a kvalitativní ‚příspěvek‘ metatextu k textu je patrně jedním ze zásadních znaků stylistické diferenciace“ (Wierzbicka 1971: 121).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Sémantika konstrukcí tai yra / to jest v náboženském textu (na základě Punktai sakymų Konstantina Sirvyda (1629, 1644))

textu“. Někdy je lze odstranit, aniž by se narušil celek. Někdy ne. [...] Kvantitativní a kvalitativní „příspěvek“ metatextu k textu je patrně jedním ze zásadních znaků stylistické diferenciace“ (Wierzbicka 1971: 121).

Metatextové fragmenty užívané v náboženském textu a vkládané pomocí spojení tai yra mají mnoho společného s lexikálními paralelismy, o nichž psali polští (Bieńkowska 1994: 5–17; Kuraszkiewicz 1986: 619; Zarębski 2015: 281–296) i litevští (Kruopas 1960: 223–254; Rutkovska 2016; Vasiliauskienė 2016) badatelé, vyznačují se však větší obrazností a rozmanitějším obsahem a plní důležitou stylistickou funkci. Spojení tohoto druhu lze považovat za jeden z prvků takzvané rétoriky hovorového jazyka charakteristické pro kázání, jejichž cílem bylo vysvětlovat prostým posluchačům složité věci. Psalo se o tom na základě příkladů ze staropolských textů (Hrabeс 1960: 409; Bieńkowska 1998: 291–298; Umińska-Tytoń 2021: 225–230); takové rysy byly odhaleny také v textu Postily Mikalojuse Daukši (1599) (Lebedys 1963; Rutkovska, Jachimovič 2022) a jsou charakteristické i pro Sirvydova kázání.

2. ANALÝZA KONSTRUKCÍ OZNAČUJÍCÍCH KVAZIEKVIVALENCI UŽÍVANÝCH V POSTILE KONSTANTINA SIRVYDA

Za účelem odhalení sémantiky a funkcí zkoumaných konstrukcí v náboženském textu byl zvolen text kázání Konstantina Sirvyda (Punktai sakymų nuo advento iki Gavenios, 1629 – PS/PK I, Punktai sakymų Gaveniai, 1644 – PS/PK II). Metatextové vsuvky uvozené konstrukcí tai yra / to jest jsou v Postile poměrně časté (vyskytují se přibližně 1000krát, o něco méně často se objevují synonymní výrazy – išmanyk / rozumiej⁸), proto se lze odvážit tvrdit, že jde o charakteristický rys stylu tohoto barokního autora. Opakují se v jedné větě nebo v delších úsecích textu tvořených několika souvětími. Funkce metatextových vsuvek jsou velmi rozmanité: a) reproduktivní informační – vložená informace obnovuje chybějící fragmenty použité v předchozí větě; b) vysvětlující – obrazně se vysvětlují významy pojmů, nejčastěji biblických jmen, mikrotoponym a složitějších teologických termínů; c) rétorická – posiluje se rétorická působivost textu s cílem vyzdvihnout a zdůraznit určitý obsah. Vzhledem k článku

^⁸Přesnější kvantitativní údaje lze uvést s využitím nedávno zveřejněného Rejstříku Punktů sakymų K. Sirvyda (viz http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=91).). V článku jsou uvedeny přibližné výpočty, neboť za nejdůležitější je v této práci považována kvalitativní analýza těchto spojení.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

Vzhledem k omezenému rozsahu je nejvíce prostoru věnováno příkladům druhé a třetí skupiny^⁹

Metatextové vsuvky se v Sirvydově textu používají k vysvětlování neznámých slov a biblických termínů, k představování tvrzení církevních otců i k vytváření názorných přirovnání. Jde také o způsob výuky víry, který je v souladu s ustanoveními Písma svatého, přibližuje jeho obsah a rétoriku a je založen na věrnosti víře, na touze ji pěstovat a posilovat. Je důležité zmínit i samotný Sirvydův postoj, jeho osobní interpretace. Při představování zásadních biblických tvrzení bylo důležité zohlednit ustanovení tridentského koncilu (1545–1563); těm se museli přizpůsobit i všichni kazatelé, ovšem tak, že si každý zvolil způsob argumentace, který mu osobně nejvíce vyhovoval.

Prozkoumejme několik spojení tohoto druhu s ohledem na to, jak jejich obsah a formu určily kazatelovy intence. Ty byly nepochybně spojeny s kulturně-historickým kontextem, v němž se jeho díla formovala, určena posluchačům a kněžím k řešení jejich aktuálních životních otázek a přizpůsobena jejich vzdělání a úrovni připravenosti porozumět Božímu slovu a dále je interpretovat^¹⁰

2.1. Výklad významu vlastních jmen

V Sirvydově Postile, stejně jako v mnoha jiných parabilických dílech, se vysvětlují vlastní jména. Je to charakteristický rys textů tohoto druhu, který byl široce rozšířen již ve středověku a postupně se upevnil ve starém polském náboženském písemnictví (srov. Pisarkowa 1984: 130–131). Pojmy nesrozumitelné prostým lidem bez zvláštního teologického vzdělání vysvětlovali různí autoři po svém. Sirvydas při výkladu vychází z Písma svatého nebo z vlastního pojetí názornosti vlastního jména. Například při vysvětlování místního jména

Babylon

, opírá se o Apokalypsu, v níž je Babel^¹¹ – jedním z nejotřesnějších biblických obrazů, přísným trestem Božího soudu za bezbožnost, pýchu a zvrácenost tohoto města (Słownik symboliki biblijnej – SSB 27–28). V Sirvydově textu je vysvětlení založeno na metaforickém zobecnění všech zatracených, přičemž trest, který je jim určen, se nazývá „moře utrpení“, srov.:

^⁹ Snad má smysl zde uvést pouze několik ilustrativních příkladů první skupiny: Per kuri (tay ira Iezu Chriſtu) łabay didžius ir brungius mumus žadeimus dowanojo // Prʒe3 ktorego (to ieft Chriſtu sà) naweikſbę y koßtowne obietnice nam darował (PS I 89–90); Kurigi wayſiu tureiote tuo metu iuofe (tay ira nu ſidideimuofe) įzkuriu dabar giedites? // Któryžėsićie pożytek mieli w nich (to ieft w grzechách) ʒá ktore się teraz widʒićie? (PS I 153).

^¹⁰ O významu kulturního kontextu viz více Rutkovska 2020; 2022.

^¹¹ V překladu Rubšia a Kavaliauska Bible se používá forma „Babel“ (Apr 18, 1–21).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

‹Anděl «ve Zjevení sv. Jana vyjádřil / když» zvedl mohutný kámen jako veliký mlýnský kámen a hodil jej do moře, řka: Tímto úderem bude do moře vhozena Babylon, ono veliké město (Zj 18,21)». Babylon, to jest množství všech zavržených, bude vhozeno do moře nekonečných muk (PS I 53).

‹Anděl «ve Zjevení sv. Jana vyjádřil / když» zvedl mohutný kámen jako veliký mlýnský kámen a hodil jej do moře, řka: Tímto úderem bude do moře vhozena Babylon, ono veliké město (Zj 18,21)». Babylon, to je množství všech zavržených bude vhozeno do moře nekonečných muk (PK I 53).

V jiném kázání je Babylon nazýván směsí hříchů. Autor toto označení používá s odvoláním na Bibli a kázání sv. Hugona¹², v nichž se hovoří o věčném zavržení, srov.:

Vyjděte z Babylonu / to jest / vyjděte z množství hříchů / a z příležitostí k nim vedoucích (PS I 168).

Vycházejí z Babylonu / to ieſt / z rozmnožení hříchů / a z příležitostí k nim blízkých (PK I 168).

Jak je patrné z příkladů, nejde zde o konkrétní historická či geografická vysvětlení vlastního jména, převažuje symbolické pojetí. Babylon vystupuje jako symbol neřádu, hříchu a pádu. Jeho protikladem je Jeruzalém, v Apokalypse nazývaný Kristovou milovanou (SSB 26–27). Proto je zde zřejmé opírání se o biblickou symboliku a její tradiční interpretaci, což je jev charakteristický i pro jiné kazatele.

2.2. Výklad slov cizího původu

Když jsou do textu kázání vkládány výpůjčky, Sirvydas se neomezuje na doslovný překlad, nýbrž podává jejich interpretaci. Například po použití aramejského výrazu Maranatha, který znamená „Náš Pán přichází“ nebo „Přijď, náš Pane!“ (BT, 1 Kor 16,22), jej vysvětluje pomocí konstrukce to jest, po níž rozvíjí úvahu synonymní větou s výrazem pochop / rozuměj. Autor tak spojuje výklad výrazu cizího původu s celým bodem kázání, v němž hovoří o pravé příčině příchodu Pána – o zavržení nevěřících. Zde je patrný dvouvrstevný výklad výrazu cizího původu, vzdálený významu výrazu obsaženému v citované větě z 1 Kor 16,22, srov.:

¹² Široce známé a kazateli citované dílo z 15. století, srov. Hugon de Sancto Caro. In Postillam super Ieremiam Prophetam, Cap. L.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

‹Jestliže «tě» někdo nemiluje, Pane náš Ježíši Kriste, / budiž proklet, Maran Athaa (1 Kor 16,22)› / to jest Pán přichází, / rozuměj k soudu, na němž vynese prokletí [...] (PS I 66). ‹Jeśli kto nie miłuje Pana naszego Jezusa Chrystusa, niech będzie przeklęty wtem, Maranatha (1 Kor 16,22)› / to jest Pán přichází, / rozuměj k soudu, na němž bude vyneseno prokletí [...] (PK I 66).

Následující příklady ukazují, že slova cizího původu lze překládat i volněji. Autorovi slouží jako určité rétorické figury, které se stávají oporou obrazných úvah. Když si Sirvydas zvolil obraz myrhovníku k vyjádření tíže Kristova utrpení, připomíná také původní význam tohoto slova v semitských a aramejských jazycích – ‚hořké‘ (Klein 1987: 380), srov.:

‹Mé ruce kapaly myrhou (Pís 5,5)› / to jest v mých skutcích je mnoho hořkosti (PS I 225). ‹Ręce moje kapąy myrrhą (Pnp 5,5)› / to jest v mých skutcích je mnoho hořkosti (PK I 225).

Vysvětluje se slovo echo, jímž se charakterizuje význam učení sv. Jana. Sirvydas nepřekládá doslovně (srov. Echo z řec. Ἠχώ Ēchō, lat. Echo ‚ozvěna‘, ‚odraz‘, ‚zvuk‘), nýbrž podává rozvinuté vysvětlení, v němž echo vystupuje jako rétorická figura označující hlas, který se šíří v poušti a vrací se k těm, kteří volají o pomoc a hledají spásu, srov.:

Jako hlas hlasu / a na volání dobra odpovídá Echo / to jest jiný hlas, odrážeje se / a jako by se vraceje k volajícímu od těch stromů nebo skal, na něž dopadá (PS I 139). Iáko głofowi / á żwãłbczą w pułßczy ożywa się Echo / to jest náš hlas, odrážeje se a jako by se vraceje k volajícímu od těch stromů nebo skal, na něž dopadá (PK I 139).

Latinský výrok nervus belli „nerv války“, převzatý z řeči Marka Tullia Cicerona proti Marku Antoniovi¹³ (Cyceron 2002) a označující „neurčité peněžní prostředky určené na válku“, je v textu spojován s lidmi najímanými k boji a štědře odměňovanými, přičemž je stavěn do protikladu k lidem odmítajícím statky tohoto světa a porážejícím zlo. Autor využívá symboliku římských textů, propůjčuje jí náboženský odstín a válka je chápána jako boj s duchovním zlem, srov.:

¹³ Citováno podle Filipika V, 5 (Cyceron 2002).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

Je třeba mnoho peněz na válku s lidmi / kteří se nazývají Neruus belli, tay ira / síla války / kteří pevně zadržují vojáky, aby berouce svůj žold neopouštěli válku / a nerozprchli se / nebyli rozehnáni (PS II 20).

Je třeba mnoho peněz na válku s lidmi / kteří se nazývají / Neruus belli, to ieft: moc a síla války / kteří pevně zadržují vojáka / aby berouc svůj žold neopouštěl válku / a nerozprchl se (PK II 20).

Jak je patrné z uvedených příkladů, slova cizího původu, někdy jen nedostatečně adaptovaná, mohou být v Sirvydových kázáních překládána doslovně, ale dále volněji interpretována. To umožňuje hovořit o autorově vzdělání, a ještě více o jeho schopnosti využívat prvky cizího původu k vytváření symbolických obrazů.

2.3. Výklad určitých pojmů plnících symbolickou funkci

Sirvyd ve svých kázáních často vysvětluje biblická vyprávění založená na každodenních událostech a zároveň odhaluje mnohovrstevnou symboliku zprostředkovanou pomocí každodenních předmětů a činností. Ukazuje to například úryvek z písně Izajášovy knihy o nevděčné vinici (Iz 5,2–6), která v této epizodě Písma symbolizuje Izrael. Autor vysvětluje konkrétní pojmy abstraktně a snaží se ukázat jejich náboženský odstín. Metatext často zahrnuje celý citát. Kameny vinice se tak stávají bohy uctívanými pohany, plot kolem pozemku – zákonem, Božím právem, a déšť padající na vinici – učením víry, Božím slovem, srov.:

‹Vhodil z ní kameny (Iz 5,2)› / to jest vložil i jiné stvořené věci / které Synagoga považovala za bohy a uctívala. ‹Ohradil ploty (Iz 5,2)› to jest svými přikázáními a zákony je opatřil; ‹Věž uprostřed ní postavil (Iz 5,2)› / to jest kostel prostřednictvím Šalomouna / nebo zástup andělů svatých jim ustanovil. Dal oblaka a ‹pevné (Iz 5,6)› / která by ji zavlažovala a smáčela / to jest své učení a slovo / jímž je učil skrze proroky jako z oblaků na ně déšť učení sesílaje (PS I 332–333). ‹Vybral z ní kameny (Iz 5,2)› / to jest božstva a jiné stvořené věci / které Synagoga považovala za Boha a chválila. ‹Ohradil (Iz 5,2)› ploty / to jest svými přikázáními a zákonem je zabezpečil. ‹Věž uprostřed ní postavil (Iz 5,2)› / to jest kostel prostřednictvím Šalomouna anebo zástup andělů jim ustanovil / dal oblaka i <déšť (Iz 5,6)> která by ji kropila a zavlažovala / to jest učení a své slovo / jímž je zčásti skrze proroky na nebi učení zavlažuje (PK I 332–333).

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

Konkrétní pojmy jsou v kázáních vysvětlovány i samostatně. Nejde o metatextový výklad vložený do citátu z Písma svatého. Spojení tai yra, použité k začlenění určitého výkladu do textu, se stává jakousi preambulí, tvrzením, zatímco citát slouží jako argument potvrzující dříve uvedený výklad. Například fráze budinti Viešpatį je vysvětlena poměrně jednoduše – znamená karštai melstis, vroucně se modlit a prosit o milost a pomoc, srov.:

Když větry a mořské bouře udeří na loď na širém moři, tehdy je třeba probudit Pána: tay ira vroucně a upřímně se k němu modlit: jako to činili Apoštolové, volali k Pánu a probudili ho, prosíce: Pane, zachraň nás, hyneme (Mt 8,25), jestliže nás nezachráníš (PS I 278). Když větry a mořské bouře napadnou loď na moři: tehdy je třeba probudit Pána, to ieƒt vroucně a upřímně se k němu modlit: jako to činili Apoštolové, volali k Pánu a probudili ho, prosíce: Pane, zachovej nás, hyneme (Mt 8,25), jestliže nás nezachráníš (PK I 278).

Pro Písmo svaté typický způsob vyjadřování nikoli přímo, nýbrž pomocí různých figur mohl vést k rozdílnému výkladu téhož výroku s ohledem na kontext a záměry kazatele. Například kūkalais Sirvyd označuje hřích a křesťany heretiky, kteří povstali proti víře, a to vše není v rozporu s tradičním chápáním této rostliny. Takto byly označovány různé škodlivé či jedovaté rostliny, metaforicky pak trestuhodná nečinnost hodná Božího trestu stejně jako hřích (SSB 875–877), srov.:

[...] a kukalové / tay ira heretici (PS I 289). [...] a koukol to ieƒt heretikové (PK I 289). Čtyři zvláštní koukoly, tay ira příčiny hříchu (PK I 293). Čtyři zvláštní koukoly, to ieƒt příčiny hříchů (PK I 293).

Slovo erškėtis je vykládáno dvojím způsobem: jako tělesné požitky či zkaženost a jako trpící, hladovějící, pracující tělo. Šípkové růže a jejich trny vyvolávají nepříjemné asociace u lidí pracujících na polích, ale zcela se hodí s ohledem na abstraktnější pojmy spojené s vírou. Trn je v Písmu svatém neoddělitelně spojen s utrpením, trestem či mučením, soudem a vyhnáním. Autoři Písma svatého od knihy Genesis až po Nový zákon využívali obraz trní, když hovořili o seslaném trestu a opuštěných hodnotách (SSB 112–113), srov.:

Jiná země plná trní / tay ira tělesných rozkoší a ohavné prostopášnosti (PS I 345). Jiná země plná trní / to ieƒt tělesných rozkoší a ohavné prostopášnosti (PK I 345).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

V Sirvydově textu dodává biblický symbol trnu, použitý v obrazu často trpícího člověka, přijímajícího utrpení a podřizujícího se mu, „bolestivého těla“ (srov. LKŽ: sopulingas „zasažený bolestmi, bolestivý“; sopulys „bolest, utrpení“) poněkud jiný význam, zahrnující i starosti každodenního života. V Písmu svatém jsou lidé u sv. Lukáše nazýváni trním – „to jsou ti, kteří slyšeli, ale cestou zůstali zadušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi života a nepřinášejí užitek“ (Lk 8,14), srov.:

‹Padlo na trní (Lk 8,7)› tay ira bolestivá těla / anebo ta, která mnoho trpěla / hladověla / žíznila / potila se / pracovala atd. (PS I 342).

‹Padlo na trní (Lk 8,7)› / to ießt v trpícím těle / anebo v tom, které mnoho trpělo / hladovělo / žíznilo / potilo se / pracovalo atd. (PK I 342).

2.4. Výklad teologických pojmů

V Sirvydových textech se objevuje i jev opačný k právě popsanému, kdy jsou teologické pojmy vysvětlovány konkrétními pojmy každodenního života. Autor tak ve snaze, aby věřící lépe porozuměli složité biblické terminologii, využívá metaforické vyjádření typické pro tehdejší tvůrce náboženských textů. V následujících příkladech lze například církev interpretovat dvojím způsobem – jako milovanou a jako lidstvo hladovějící po víře:

Církev / to ießt byla Kristovou nevěstou, chudou / nic dobrého nemající / bez majetku / ubohou (PS I 230)^¹⁴.

Církev byla chudá / nic dobrého neměla / bez jmění / bez majetku / ubohá (PK I 230).

Ale Kristus Pán nepřijal církev takto, tay ira přijal duše lidí (PS I 229).

Avšak Kristus Pán nepřijal církev, to ießt přijal lidské duše (PK I 229).

Autor často vkládá takové vysvětlení do biblických citátů: frázi nevėsk mūsų į pagundymą popisuje zcela přesně a používá i další náboženské pojmy – jako vyhýbání se hříchu, k němuž svádějí duchovní nepřátelé (ďábel); brány pekelné – jako síly lidských tyranů a ďábla; Boží Slovo – jako jeho Syna, jeho věčnou moudrost. I vysvětleními vloženými do citátů se Sirvyd snaží nejen přiblížit

¹⁴ V litevském textu nebyla konstrukce tai yra použita, proto je navržen k rozboru polský příklad. Zároveň vzniká možnost posoudit přednost textu s metalingvistickým upřesněním, jeho vyšší stupeň výraznosti.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

obtížnější biblická slova, ale usiluje i o výraznost, neboť jsou plná expresivity a jejich obsah není pouze výkladový, srov.:

‹Neuveď nás do pokušení (Mt 6,13)› / tay ira / nedopusť, abychom upadli do hříchu / do něhož nás pokouší nepřítel duší (PS II 57).

‹Neuveď nás do pokušení (Mt 6,13).› / to ieft / nedopusť nám upadnout do hříchu / k němuž nás svádí lstivý nepřítel (PK II 57).

‹Brány pekelné› «tay ira síly nejen lidských tyranů / ale i samotného ďábla» «nezvítězí nad ní (Mt 16,18)› (PS I 275).

‹Brány pekelné› / «to ieft síly nejen lidské / ale i ďábelské» / «nezvítězí nad ním (Mt 16,18)› (PK I 275).

‹Semeno pak je Boží slovo (Lk 8,11)› tay ira jeho Syn, který je jeho věčnou moudrostí (PS I 341).

‹Semeno tedy je Boží slovo (Lk 8,11)› / to ieft jeho Syn, který je jeho věčnou moudrostí (PK I 341).

2.5. Výuka pravd víry

Do textu Postily se se spojením tai yra začleňují prvky – jde také o podrobnější výklady základních pravd víry, odhalující autorovy morální a didaktické postoje. Nesetkáváme se pouze s metafrazemi, ale i s celými rozvinutými konstrukcemi zahrnujícími několik vět, nejčastěji řady vět téhož typu, které upřesňují tvrzení uvedené v první větě po tai yra, srov.:

Každá duše nyní musí následovat Krista / tay ira opravdovou vírou k němu přistoupit / do jeho církve vejít / nechat se pokřtít / a přijmout ostatní svátosti / tay ira následovat Krista / po smrti to už nikdo nebude moci učinit (PS I 228). Každá duše nyní musí jít za Kristem / to ieft pravou vírou k němu přistoupit / vstoupit do jeho církve / pokřtít se a přijmout jiné svátosti / to ieft jít za Kristem / po smrti to už nikdo nebude moci učinit (PK I 228).

Od stvoření se tedy učme poslouchat Boha podle našeho přirozeného zákona tay ira plníce jeho deset přikázání / která jsou podle přirozeného zákona / a nazývá se přirozeným zákonem / který máme vepsán ve svém rozumu (PS I 265). Od stvoření se tedy učme poslouchat Boha podle našeho přirozeného zákona / to ieft plníce jeho deset přikázání / která jsou podle naší přirozenosti / a nazývají se přirozeným zákonem / který máme vepsán ve svém rozumu (PK I 265).

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Sémantika konstrukcí tai yra / to jest v náboženském textu (na základě Punktai sakymų Konstantina Sirvyda (1629, 1644))

2.6. Osobitý pohled na biblickou symboliku

Při výkladu biblické symboliky autor často interpretuje text Písma svatého po svém. Je to patrné i v několika zde již probíraných příkladech. Někdy jsou tyto zvláštnosti velmi výrazné. Když se některý symbol začne vykládat nově, vzniká souběžně s novou interpretací i nový text, koncepčně odlišný obsah. Tento jev je velmi zajímavý a zaslouží si pozornost badatelů; zde budou uvedeny pouze dva příklady. Sirvyd využívá obraz duhy / luku, který v knize Genesis znamená novou smlouvu mezi Bohem a lidmi, a hovoří také o Kristově ukřižování. V biblickém textu takový obraz není. V Písmu svatém se duha objevuje na obloze po potopě, když Noe a jeho rodina vystoupí na břeh. Hebrejské slovo qe_et, znamenající „duhu“, se užívalo i při mluvení o zbrani. Základem tohoto obrazu je myšlenka, že Bůh zavěsil na oblohu luk, kterého využije při soudu nad lidstvem. V tomto fragmentu duha symbolizuje Boží milosrdenství a pokoj, které přicházejí po soudu – bouři (SSB 1010). Pro Sirvyda je takovým znamením smíření Kristus. Jde bezpochyby o nový a poměrně originální výklad biblického symbolu, srov.:

‹Ti, kteří tonou v záplavě zla, by měli hledět na duhu (Gn 9,13)› / tay ira na ukřižovaného Krista / jehož utrpení a smrt jim v těchto dnech církev ukazuje / aby se zdržovali a přestali s prostopášností (PS I 370). ‹Ti, kteří tonou v potopě zloby, měli by hledět na duhu (Gn 9,13)› / kterou Bůh rozepjal na oblacích / to ieft na ukřižovaného Krista / jehož utrpení a smrt jim v těchto dnech církev představuje / aby se krotili a zanechali prostopášnosti (PK I 370).

Jiné pojetí Kristova obrazu odhaluje také interpretace citátu z Izajášovy knihy (Iz 53, 1–12), kde jsou vyjmenovány jeho zásluhy pro lidstvo, jeho uvěznění a soud, smrt za hříchy lidí, tedy vše, co posluchači sami nemuseli chápat. Sirvyd zde předkládá velmi konkrétní obraz Kristova ponížení, mučení a utrpení. Patrně se očekávalo, že takové konkrétní vyprávění o utrpení a oběti bude nejen srozumitelnější, ale také silněji působit na lidské city, srov.:

‹Viděli jsme ho, ale nebylo na něm nic k vidění (Iz 53,2)› / tay ira tak strašlivě zohavený, že ho od hrozných ran nebylo možné poznat, zda to byl člověk, nebo něco jiného; v té době nevypadal jako člověk. Nebyl vidět jeho obličej, protože byl zohaven ošklivými ranami, děsivým bitím a zmrzačením. Nebyly vidět ani jeho oči, neboť byly zalité krví a slzami. Také ostatní části jeho přesvatého těla (PS II 220). ‹Viděli jsme ho a nebylo na co pohlédnout (Iz 53,2)› / to ieft / tak krutě zraněného, že podle strašlivých ran nebylo poznat, zda byl člověkem, či něčím jiným; ne

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

zdálo se, že tehdy byl člověkem: vždyť jeho tvář nevypadala jako lidská / kvůli ohavným plivancům / kvůli strašlivému bití a zranění. Ani oči nevypadaly jako oči / neboť byly zalité krví a slzami. Také ostatní části jeho přesvatého těla (PK II 220).

3. SHRNUTÍ

Jak je patrné z několika desítek analyzovaných příkladů se spojeními tai yra / to jest, išmanyk / rozumiej, jde v textech Sirvydových kázání nejčastěji o řečové figury, které přímo zvýrazňují a posilují podstatné aspekty biblického a náboženského obsahu. Protože jsou spojení tohoto druhu v kázáních často nadbytečná, stávají se určitým rysem autorova stylu. Výklady biblických jmen a pojmů jsou obrazné interpretace symbolických a přenesených významů biblických výroků a tvrzení. Často nejsou přímo spojeny s výkladem biblických vložek či slov, nýbrž jsou užívány volněji v procesu argumentace. Takové výklady dodávají náboženskému vyprávění jednoduchost a náležitě přibližují kazatelovu autorskou myšlenku věřícím. Na druhé straně autor často využívá alegorezi, aby dosáhl obraznosti, a mistrovsky spojuje slovo s obrazem. Takových figur je v biblickém textu mnoho, proto je mnozí autoři využívali ve svých dílech, propůjčovali jim četné významy a spojovali je do smyšlených konstrukcí, které výrazně překračují výklady zašifrované hagiografem biblických knih (Bardski 2006: 19), přičemž v Bibli je přenesený význam prvotnější a „mocnější“ než význam doslovný (Ališauskas 2011: 21). Takové figury se objevují i v poezii tohoto období; obrazně je ztvárnil významný barokní básník Sarbievijus, v jehož dílech „biblický pramen obaluje vrstvami nových intertextů; předmětem imitace již někdy není původní pramen, nýbrž jeho interpretace, z hlediska časového odstupu mnohem bližší (srov. Daukšienė 2014: 128).

Vědomí rozsahu interakce kulturních kódů v Sirvydově Postile a pohled na jejich vrstvy umožňují tvrdit, že se kazatel snažil následovat učení Písma svatého a církevních otců a vykládat je. Odráží se to i v jeho zvolené metodě psaní kázání. Podle jezuitských zásad měly být základem těchto textů Písmo svaté a díla církevních otců (Panus 2001: 188–198); bylo také třeba opírat se o prameny opakující se v mnoha jiných dílech – ukazují to „rejstříky“ děl připojené k textům (k rejstříkům Wujekovy Malé postily a Katolické postily viz Cybulski 2014: 99–119; 2019: 303–317). Dalším důvodem opakování motivů a výkladů biblických symbolů je takzvaná homogenita kazatelského stavu. Přispěla k ní úzce integrovaná vzdělávací síť, zejména jezuitská, učení z týchž učebnic a veřejných církevních prohlášení. Tehdy lze pozorovat, že barokní kázání

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

mají mnoho podobností dokazujících kulturní jednotu velké části Evropy (Pawłak 2005: 27; 2012: 316–334). Při individuálním pohledu na kazatele však lze postřehnout i originalitu jejich interpretací. I když byli svázáni rigorózním požadavkem následovat autority, kazatelé dokázali předkládat osobní interpretace. Tyto malé odchylky od požadavků a tradic byly bezpochyby způsobeny touhou oslovit a ovlivnit věřící.

Tento článek je pouze začátkem podrobnějších výzkumů věnovaných výkladu autorské myšlenky a stylových rysů Sirvydovy Postily. Již provedené analýzy jeho textů jasně svědčí o tom, že se litevský kazatel snažil vykládat Písmo svaté jinak a hledal způsob, jak důležité dogmatické pravdy předávat jasně a přístupně. Srovnání jeho textů s Daukšovou Postilou (srov. Rutkovska 2020; 2022), kterou mohl následovat, jen posiluje přesvědčení o samostatnosti jeho myšlení a originalitě náboženské myšlenky; jedním z nejdůležitějších nástrojů tohoto vyjádření se přitom stávají jednoduchost a alegoreze, jejichž principy vytváření se částečně odhalily při zkoumání syntaktických konstrukcí s tai yra / to jest.

Analýza textů Konstantinovy Sirvydovy Postily provedená v tomto článku se může stát spolehlivým metodickým nástrojem k odhalení úlohy metatextu při formování biblického stylu v litevštině a polštině; tyto postupy lze uplatnit i při výzkumu dalších významných náboženských děl. Metatextové vložky nejsou traktovány jako nedokonalost, nýbrž spíše jako určitý stupeň zralosti syntaxe jazyka (srov. Pisarkowa 1984: 136), proto jejich výzkumná aktuálnost nepochybně trvá a stává se důležitým úkolem badatelů starých písemných památek.

ŠALTINIAI

BF – Biblia w przekładzie ks. Jakuba Wujka z 1599, transkrypcja typu „B”, opracował ks. J. Frankowski, Warszawa: Oficyna wydawnicza „Vocatio”, 2013.

BRK – Biblija, arba Šventasis Raštas: ekumeninis leidimas, Senąjį Testamentą iš hebrajų, aramėjų ir graikų kalbų vertė prel. prof. A. Rubšys, Naująjį Testamentą iš graikų kalbos vertė kun. Č. Kavaliauskas, Vilnius: Lietuvos Biblijos draugija, 1999.

BT – Pismo Święte Starego i Nowego Testamentu w przekł. z jęz. oryg., oprac. zespół biblistów polskich z inicjatywy Benedyktynów Tynieckich, red. nauk. A. Jankowski et al., tł. ksiąg W. Borowski et al., wyd. 3 na nowo wydane i popr., Poznań: Wydawnictwo Pallottinum, 1997.

Hugo de Sancto Caro 1482: Postilla super evangelia, Basel: Bernhard Richel.

Klein Ernest 1987: A Comprehensive Etymological Dictionary of the Hebrew Language for Readers of English, Carta, Jerusalem: The University of Haifa.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002, red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: www.lkz.lt.

PS/PK I: Konstantinas Sirvydas, Punktai sakymų nuo advento iki Gavėnios = Konstanty Szyrwid, Punkty kazań od Adwentu do Postu: kritinis leidimas, par. V. Vasiliauskienė, K. Rutkovska, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015.

PS/PK II: Konstantinas Sirvydas, Punktai sakymų Gavėniai = Konstanty Szyrwid, Punkty kazań na Wielki Post: kritinis leidimas, par. V. Vasiliauskienė, K. Rutkovska, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015.

PSI – Konstantino Sirvydo Punktų sakymų Indeksas [Index of Konstantinas Sirvydas Punktai sakymų]. Prieiga internete: http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=91.

SSB – Leland Ryken, James C. Wilhoit, Tremper Longman III: Słownik symboliki biblijnej. Obrazy, symbole, motywy, metafory, figury stylistyczne i gatunki literackie w Piśmie Świętym. Prymasowska Seria Biblijna, Tłumaczenie: Zbigniew Kościuk, Warszawa: Oficyna Wydawnicza Vocatio, 2017.

LITERATŪRA

Akelaitis Gintautas 2005: Parentėzė poezijoje. – Žmogus ir žodis 1, 29–34.

Akelaitis Gintautas 2010: Įterpiniai, jų aiškinimas Jono Jablonskio gramatikos darbuose. – Kalbos kultūra 83, 57–65.

Ališauskas Vytautas 2011: „Išgirsk Giesmių giesmę, skubėk ją suprasti...“ – Giesmių giesmės homilijos. Origenas, iš lotynų kalbos vertė G. Žukas, tekstus par., įvadą ir komentarus parašė V. Ališauskas, Vilnius: Aidai, 18–19.

Balkevičius Jonas 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Balkevičius Jonas 1998: Lietuvių kalbos predikatinių konstrukcijų sintaksė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Bardski Krzysztof 2006: Słowooczyma Gołę̨bicy. Metodologia symboliczno-alegorycznej interpretacji Biblii oraz jej teologiczne i duszpasterskie zastosowanie, Warszawa: Wydawnictwo Archidiecezji Warszawskiej.

Bieńkowska Danuta 1994: Szeregi wyrazowe w przekładzie Biblii Leopolicy (z problemów kształtowania się synonimii staropolskiej). – Rozprawy Komisji Językowej 39, 5–18.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktais sakymų (1629, 1644))

Bieńkowska Danuta 1998: O pewnej metodzie przybliżania tekstów świętych przez Jakuba Wujka. – Funkcja słowa w ewangelizacji. Materiały z konferencji 6–8 maja 1998 r., red. M. Kamińska, E. Umińska-Tytoń, Łódź: Archidiecezjalne Wydawnictwo Łódzkie, 291–298.

Cybulski Łukasz 2014: Kilka uwag o technice tworzenia kazań na marginesie postylli Jakuba Wujka. – Retoryka Towarzystwa Jezusowego i jej konteksty, ed. K. Koehler, Ł. Cybulski, Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Kardynała Stefana Wyszyńskiego, 99–119.

Cybulski Łukasz 2019: Interpretation in the 16^th century Polish Bible Exegesis. – Word of God, Words of Men: Translations, Inspirations, Transmissions of the Bible in the Polish-Lithuanian Commonwealth in the Renaissance, ed. by J. Pietrzak-Thébault, Gottingen: Vandenhoeck & Ruprecht Verlage, 303–317.

Cyceron Mark Aureliusz 2002: Mowy przeciwko Markowi Aureliuszowi, tłum. K. Ekes, Warszawa: Prószyński i S-ka.

Daukšienė Ona 2014: Biblinių šaltinių transformacijos Sarbievijaus religinėje poezijoje. – Senoji Lietuvos literatūra 38, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 95–134.

DLKG 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 3-iasis patais. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Drukteiṅis Albinas 2021: Keblesni skyrybos ir sintaksinės interpretacijos atvejai (1): įterpiniai ir aiškinamosios sakinio dalys. Prieiga internete: https://vlkk.lt/naujienos/pakomisiu-naujienos/albinas-drukteinis-keblesni-skyrybos-ir-sintaksines-interpretacijos-atvejai-1-įterpiniai-ir-aiškinamosios-sakinio-dalys [žiūrėta 2022–07–19].

Grochowski Maciej, Kisiel Anna, Żabowska Magdalena 2014: Słownik gniazdowy partykuł polskich, Kraków: PAU.

Hrabec Stefan 1960: O języku Bazylikowego przekładu De republica emendanda Andrzeja Frycza Modrzewskiego. – Odrodzenie w Polsce. Historia języka, t. 3, cz. 1, Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy, 396–424.

Kisiel Anna 2013: O ekwiwalencji: to jest, znaczy się. – Przegląd Humanistyczny 5, 73–82.

Koženiauskienė Regina 2001: Retorika: iškalbos stilistika, 2-asis patais. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Kruopas Jonas 1960: Leksiniai paralelizmai Daukšos Katekizmo (1595) kalboje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, red. R. Mironas ir kt., Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 223–254.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

Kuraszkiewicz Władysław 1986: Uwagi o języku Mikołaja Reja. – Polski język literacki. Studia nad historią i strukturą, Warszawa, Poznań: PWN.

Labutis Vitas 2002: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Lebedys Jurgis 1963: Mikalojus Daukša, Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla.

LKG III – Lietuvių kalbos gramatika 3: Sintaksė, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mokslas, 1976.

Panuš Kazimierz 2001: Zarys historii kaznodziejstwa w kościele katolickim 2: Kaznodziejstwo w Polsce. Od średniowiecza do baroku, Kraków: Wydawnictwo „M”.

Pawlak Wiesław 2005: Koncept w polskich kazaniach barokowych, Lublin: Towarzystwo Naukowe KUL, 2005.

Pawlak Wiesław 2012: De eruditione comparanda in humanioribus. Studia z dziejów erudycji humanistycznej w XVII wieku, Lublin: Wydawnictwo KUL.

Pikčilingis Juozas 1971: Lietuvių kalbos stilistika 1, Vilnius: Mokslas.

Pisarkowa Krystyna 1984: Historia składni języka polskiego, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

Rutkovska Kristina 2016: Konstantino Sirvydo Punktai sakymų – XVII amžiaus pirmosios pusės lietuvių ir lenkų kultūros paminklas = Punkty kazań Konstantego Szyrwida – zabytek piśmiennictwa litewskiego i polskiego z pierwszej połowy XVII wieku, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Rutkovska Kristina 2020: Švč. Mergelės Marijos kulto atspindžiai Konstantino Sirvydo Punktuose sakymų. – Senoji Lietuvos literatūra 49, sud. O. Dilytė-Čiurinskienė, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 15–45.

Rutkovska Kristina 2022: On creating the images of biblical characters in sermons from the turn of the 17th century. Cultural contexts versus the authors’ personalities. – Beyond Devotion: Religious and Literary Communities in the 16th and 17th Century Polish–Lithuanian Commonwealth, eds. by Ł. Cybulski, K. Rutkovska, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 65–101.

Rutkovska Kristina, Jachimovič Katažyna 2022: Imiona, tytuły i deskrypcje określające Chrystusa w Postylli Mniejszej (1590) Jakuba Wujka i Postylli (1599) Mikołaja Daukszy. – Etnolingwistyka 34 [ręgiema spaudai].

Sobczykowa Joanna 2012: O naukowej polszczyźnie humanistycznej złotego wieku. Wujek–Budny–Murzynowski, Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego.

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Konstrukcijos tai yra / to jest semantika religiniame tekste (remiantis Konstantino Sirvydo Punktų sakymų (1629, 1644))

Umińska-Tytoń Elżbieta 2001: Kadź czyli zolnica. Z zagadnień stylu prozy użytkowej. – Studia z historii języka polskiego i stylistyki historycznej ofiarowane Profesor Halinie Wiśniewskiej na 50-lecie Jej pracy naukowo-dydaktycznej, red. Cz. Kosyl, Lublin, Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 225–230.

Vasiliauskienė Virginija 2016: Konstantino Sirvydo Punktų sakymų struktūra, turinys ir šaltiniai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Wajszczuk Jadwiga 2005: O metatekście, Warszawa: Katedra Lingwistyki Formalnej UW.

Wierzbicka Anna 1971: Metatekst w tekście. – O spójności tekstu, red. M. R. Mayenowa, Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 105–121.

Wierzbicka Anna 2021: Ethno-theology, ethno-Christianity: Differences in the ways of relating to God, Jesus and Mary in Polish and in English, identified through NSM. – I Międzynarodowy Kongres Etnolingwistyczny. Etnolingwistyka – bilans dyscypliny: stan badań, metody i postulaty badawcze, Lublin / Polska, 20 June–24 June, 2021 r., 254–261.

Wiśniewski Marek 1990: Formalnogramatyczny opis leksemów TO. 2. Słowo TO w funkcji spójnika, partykuły lub czasownika niewłaściwego. – Acta Universitatis Nicolai Copernici. Filologia polska 31, 91–119.

Zarębski Rafał 2015: Nagromadzenia leksemów współfunkcyjnych jako element stylu XVI-wiecznej prozy pamiętnikarskiej (na materiale diariusza Mikołaja Krzysztofa Radziwiłła). – Rozprawy Komisji Językowej ŁTN 61, 281–296.

Župerka Kazimieras 2012: Metalingvistika: nekalbininkų kalbotyra, Šiauliai: Šiaulių universitetо leidykla.

Straipsniai / Articles

KRISTINA RUTKOVSKA

Semantics of the Construction tai yra / to jest in a Religious Text (Based on Punktai sakymų by Konstantinas Sirvydas (1629, 1644))

SUMMARY

Various metatextual elements, including the phrase tai yra, have already drawn the attention of researchers. The syntactic functions of these elements have been analysed; the grammatical class they should be attributed to has already become the subject of discussion. In the texts of standard language, these elements designate equivalence or quasi-equivalence, whereas the inserts introduced by them can be described as having the modal structure “I will tell the same in different words”. The study revealed that they play a slightly different function in a religious text; they manifest greater vividness and content richness and perform an important stylistic function. The sermons by Konstantinas Sirvydas (1629, 1644) constituted the empirical basis of the research. As illustrated by a dozen examples with the phrases tai yra/to jest, išmanyk/rozumiej analysed in the study, in Sirvydas’ sermons they are mainly stylistic devices helping to highlight and strengthen the major aspects of biblical and religious content in a direct manner. The clarifications of biblical names and concepts are vivid interpretations of the symbolic and figurative meanings of biblical phrases and statements. They are often not directly linked with the interpretation of biblical inserts or words but are more freely used in the process of reasoning. The phrases of this type can be considered a stylistic device of the colloquial language, which is characteristic of the sermons that intended to explain complex matters to the general public. It was previously discussed by referring to the examples from the texts in Old Polish: such features were also found in the 1599 Postil by Mikalojus Daukšta; it is also a characteristic feature of Sirvydas’ sermons. The interpretations of such type convey simplicity to the religious narrative and appropriately render the preacher’s original thought to believers.

Įteikta 2022 m. liepos 10 d.

KRISTINA RUTKOVSKA

Vilniaus universitetas, Polonistikos centras Universiteto g. 3, LT-01513 Vilnius, Lietuva [email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII