VÁCLAV BLAŽEK

Masarykova univerzita

ORCID id: orcid.org/0000-0002-6797-7188

Oblasti výzkumu: baltská a indoevropská etymologie a onomastika.

DOI: doi.org/10.35321/all87-01

BALTSKÉ *BALĀ „BAHNO, BAŽINA, MOČÁL“ V INDOEVROPSKÉM KONTEXTU

Baltské *balā „bahno, bažina, močál“ v kontextu indoevropských jazyků

ANOTACE

V tomto článku je baltský termín *balā „bahno, bažina, močál“ analyzován z hlediska slovotvorby a etymologie. Rozbor dosavadních etymologií vede k výběru příbuzných slov v germánském *pōla a případně kontinentálním keltském *bolā, všech ve významu „bažina, močál“, a nově také slovanského termínu *ob(v)l̥ „pramen, zřídlo; studna“, a to jako *n-blo „nezabahněný“ = „čistý (o vodě)“. Germánské srovnávací doklady implikují vzácné iniciální *b-, které podle některých lingvistů, konkrétně představitelů leidenské školy, ukazuje na „neindoevropský“ původ. Zkoumá se, zda by etymon mohl představovat rozšíření o -l od kořene *gʷebʰ- „bažina, močál“ v nulovém stupni ablautu v souladu s myšlenkami Alexandra Lubotského.

KLÍČOVÁ SLOVA: baltský, germánský, keltský, slovanský, pramen, nezabahněný, močál.

ANOTACE

V článku je baltský termín *balā „bláto, bažina, močál“ analyzován z hlediska slovotvorby a etymologie. Po projednání předchozích etymologií jsou zvolena příbuzná slova – germánské *pōla a snad kontinentálně keltské *bolā ve významu „močál, bažina“, nově se přidává také slovanský termín *ob(v)l̥ „pramen, zřídlo; studna“, který je analyzován jako *n-blo „nezablácený“ = „čistý (o vodě)“. Germánská srovnávací slova podle některých lingvistů, například představitelů leidenské školy, poukazují na vzácné počáteční *b-, které předpokládá „neindoevropský“ původ. Na základě myšlenek Alexandra Lubotského,

Straipsniai / Articles

11

VÁCLAV BLAŽEK

v článku se analyzuje, zda by tento etymon mohl být příkladem rozšíření kořene *gʷebʰ- „bažina, močál“ v nulovém stupni ablautu o prvek –l.

KLÍČOVÁ SLOVA: baltský, germánský, keltský, slovanský, pramen, nezabahněný, močál.

1. DOKLADY

1.1. Litevské balà „bahno, bažina, močálovitá oblast; rozlitá voda, louže“, dial. také balẽ; odvozeniny: balýnas „bažina, močál“, balỹnė totéž, balýstas, –à dial. „bahnitý, močálovitý“, balókšnis „malá bahnitá oblast, louže, vodou vyplněná prohlubeň, např. na cestě“, balótos píevos f. pl. „bahnité louky“, liūnabale „močálovitá louka“.

Toponyma: názvy řek Baláitis, Balìnis, Bãlupis; názvy jezer Baluosỹs, Baluõšas, Bãlakampis, Bãlažeris; názvy míst Bãlos, Balalė, Bališkės 2x, Bãliškiai 2x, Bališkiai 2x, Balùškiai 2x, Ažùbalai 12x, Ažùbalis 9x, Pabalaĩ, Užbalaĩ 9x, Užùbalaĩ 17x, srov. Balagãnas, Balagãnai, Bal̃butai, Baldegiãi, Bãlkalnis, a Ėgliabalai, Ozkabalai 3x, Šlapabalė, Veršiõbalis, Vi̇lkabalai 3x (Smoczyński 2018: 86: některá z těchto jmen mohou náležet k adj. bãlas „bílý“; ALEW 87).

1.2. Lotyšské bala „jílovité, bezlesé údolí“, pl. balas „podmáčená, neúrodná půda“ (ME I: 253), vedle bḷute „vodou naplněná jáma“ (ME I: 278), což odpovídá litevskému balūtė totéž (Nevskaja 1977: 18); odvozeniny: baliņa „louže“ (tamtéž).

Toponyma: název řeky Balupe, tj. „močálová řeka“ (Endzelin 1934: 121); název hory Balates kalns, tj. „močálová hora“ (Fraenkel 1962–1965: 30).

1.3. V pruštině staré odpovídající apelativum není známo, pouze toponyma, která s ním pravděpodobně souvisejí:

Název jezera Balyngen (1361), odpovídající litevskému hydronymu Balinguva;

názvy míst jako 1409 Balionynen, Balowe, Balositen ~ litevské Baluoso ežeras (Gerullis 1922: 15, 232; Toporov 1975: 184; Blažienė 2005: 24), 1782 Balite (Blažienė 2000: 15), Balupiany, 1790 Ballupöhnen ~ litevské názvy řek Balùpis, Bãlupis (Przybytek 1993: 18), 1423 Bolausen (Gerullis 1922: 14; Blažienė 2005: 32–33).

1.4. Stopy příbuzných baltských hydronym mimo území historických baltských jazyků se nacházejí konkrétně v podobě Bãlyn v povodí ukrajinské řeky Desna, což odpovídá názvu litevského jezera Balinis (Toporov, Trubačev 1962: 176; SHU 32), nebo řeky Baly z povodí řeky

^¹ Toto slovo je doloženo pouze v okolí lotyšsko-litevské jazykové hranice. Proto lze uvažovat o litevském původu tohoto lotyšského slova (srov. ALEW 87).

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

Horyń (Trubačev 1968: 227, 249; SHU 32), ačkoli nelze vyloučit ani jeho slovanský původ.

1.5. Baltského původu může být jeden dialektismus ze severovýchodního Ruska balarūžina „louže“ z povodí horní Volhy, Vjatky a Donu (srov. Vasmer I: 46 a Anikin 2008: 127, kteří dávají přednost primární podobě s metatezí likvid *baralūžina nebo *barolūžina). Je lákavé uvažovat o původním baltsko-východoslovanském kompozitu *bala-lužina odpovídajícím např. polskému kaluza < *kalo-luža (Pastrnek 1902: 303), českému kaluž < *kalo-luža „louže“, doslova „bahnitá louže“ (Machek 1968: 237), ačkoli ve hře je i segmentace kal-uža.

2. EXISTUJÍ NEJMÉNĚ DVA PŘÍSTUPY K ETYMOLOGIZACI BALTSKÉHO *BALĀ

2.1. Baltský termín *balā „bahno, bažina, močál“ býval obvykle spojován se slovanským *bòlto „bažina“, které proniklo do některých moderních neslovanských jazyků Balkánu: albánské baltē „bahno, bažina“; rumunské baltă „bahno, bažina“; novořecké βάλτος „bažina“ (Derksen 2007: 53). Z hlediska slovotvorby je však přesným protějškem slovanského *bòlto baltské *baltas „bílý“ > litevské báltas, lotyšské bal̃ts „bílý“, staropruské NL Namūynbalt (Derksen 2015: 80), které by mělo souviset s litevským bálas „bílý“, lotyšským bāls „bledý“; slovanským *bēlb „bílý“² (Derksen 2015: 78), a dále s řeckým φαλος· λευκός (Hesych.), φαλιός „jasný, s bílými skvrnami“ (Call.) atd.; gótským *bala doloženým např. u Ennodia: de equo badio et balane „o šedém a bala koni“ (Lehmann 1986: 59; Pokorny 1959: 118–119). Tyto příbuzné výrazy předpokládají iniciální *bʰ-.

2.2. Alternativní soubor příbuzných výrazů k baltskému *balā „bahno, bažina, močál“ se s ním shoduje jak ve slovotvorbě, tak v sémantice, přičemž iniciálu je třeba rekonstruovat jako ie. *b-, tj. bez aspirace.

2.2.1. Západogermánské *pōla- (EWAhd 6: cc. 505–507; Kroonen 2013: 398: non-IE):

^² Sémantický vztah mezi „bažinou, močálem, bahnem“ a „bílým“ lze ilustrovat průhlednými slovanskými příklady, jako jsou polské biel (dial.), bielaw, běloruské bel’ „močálovitá louka“, obojí odvoditelné od *bělъ „bílý“ (Derksen 2007: 53; ESSJ 2: 180).

Straipsniai / Articles

13

VÁCLAV BLAŽEK

• Stará angličtina pōl m. „bažina, močál“, střední angličtina pōl(e) „malá stojatá vodní plocha, rybník, jezero, močál“, angličtina pool „malá stojatá vodní plocha, rybník, jezero, močál, mělká voda v moři“;

• Stará angličtina > stará norština pollr m. „kulatý záliv, rybník, louže“, islandština, faerština pollur m. totéž, norština poll totéž (> sámské norské bǫllo „malý okrouhlý fjord“), dále nornština pǫl, poil m. „úzký záliv, rybník, močál“ > manština poyll (de Vries 1962: 427);

• Stará fríština pōl m. „močál, bahnitá jáma, vodou naplněná jáma“, nová západofríština poel m./f. „stojatá voda, rybník, jezero, hlubina“;

• Stará dolnofrancká puol „rybník, močál“ (obvykle v toponymech), střední nizozemština, nizozemština poel m. „bažina, močál, rybník, stojaté vody“;

• Střední dolní němčina pōl, pūl m. „louže, močál“; odtud dánské pöl „louže“, norské (Bm./Nn.) pøl m. „vodou naplněná jáma, louže, močál“, starošvédské, švédské pöl totéž (s plurálovým přehláskováním);

• Stará horní němčina pfuol m. (aoristický i-kmen), od 11. století v glosách: „močál, louže, jáma s močůvkou; cloaca, lama, palus, volutabrum“, německé Pfuhl m. „malý rybník; nahromadění špinavé vody, močůvky“.

Délku kořenové samohlásky v západogermánském *pōla oproti krátké kořenové samohlásce v baltském *balā lze vysvětlit prostřednictvím vṛddhi-tvoření germánské formy. Neprodloužená kořenová samohláska v germánštině může být doložena nizozemským peel „bažina, močál“ < západogermánské *pali-. Boutkan & Siebinga (2005: 309) dále přidali novo-východofríské paller(d) „bažina, močál“ < *pall- a moderní islandské pula totéž < *pul-.

Z hlediska slovotvorby mohou protoformy *pōla a *pali představovat dvojici analogickou severozápadogermánskému *mōra- „močálovitá půda“ a germánskému *mari- „moře“ (Udolph 1994: 135; srov. Darms 1978: 158–166).

2.2.2. Dalším jazykem, který rozlišuje mezi indoevropskými znělými a znělými aspirovanými závěrovými souhláskami, je sanskrt. C. C. Uhlenbeck (1898: 99, 97) uvažoval o souvislosti mezi staroanglickým pōl m. „bažina, močál“, starohornoněmeckým pfuol „močál, louže, jáma s močůvkou“, litevským balà „bahno, bažina, močálovitá oblast; rozlitá voda, louže“ na jedné straně a sanskrtským jambāla- „bahno, jíl, bažina“ (Pañcatantra aj.) na straně druhé. Uhlenbeck viděl v sanskrtském slově kompozitum, jehož první složka by měla odpovídat védskému

^³ Starý anglický původ byl připisován takovým ostrovním keltským formám, jako jsou středovelšské (14. stol.), velšské pwll „jáma, rybník, louže; důl“, starokornské pol „puteus“, středokornské pol „jáma, studna; příkop, vodní příkop“, starobretonské NL Pul-Bili, středobretonské pul, poul, bretonské poull „jáma, příkop“; irské poll „jáma, otvor v zemi“ (Deshayes 2003: 595). Staroanglické pull m. a-kmen/f. ō-kmen „rybník, záliv“, s variantou pyll m. (a-kmen) „úzký záliv, rameno řeky, rybník“ > střední angličtina pil „úzký záliv“, anglické pill totéž, jsou pravděpodobně zpětnou výpůjčkou z britonštiny.

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

jmā- „země“. Na druhé straně v něm Kuiper (1948: 60–61) spatřoval výpůjčku mundského původu na základě santálského jab jab, job job, jobo, jobho „mokrý, vlhký, navlhlý“, jobo „ušpinit, namočit se, válet se v blátě nebo vodě“, jubhi „bažinatý, močálovitý“, mundarské jubhi, ho jobe „bahno“, khárijské jobhi „bažinatá půda“ atd. V zásadě je oprávněné uvažovat o hypotetickém hybridním mundsko-indoárijském kompozitu *jab-bāla, jehož obě složky nesou víceméně totožný význam „bahno“. Složka *bāla by mohla odrážet jak *beHlo- / *boHlo, tak *bolo v souladu s Lexem Brugmannem nebo jeho prodlouženou vṛddhi variantu. Ačkoli je tato myšlenka přitažlivá, zůstává pouhou spekulací.

2.2.3. Pravděpodobnější příbuzný by mohl být nalezen v předrománském dialektismu bola „bažina, močál“, který byl zaznamenán v Piemontu v severní Itálii a v kantonu Ticino/Tessin v jižním Švýcarsku, v lokalitě Arbedo. Meyer-Lübke (1935: n. 1191b) uvažoval o jeho galském nebo ligurském původu a identifikoval jeho příbuzné v německém Pfuhl a litevském balà. Ligurština se však pravděpodobně neužívala tak daleko od pobřeží Středozemního moře. Piemont i Ticino jsou území, kde se užívala lepontština. Nezávisle na keltském⁴ nebo ligurském původu bola může iniciála b odrážet jak ie. *b- & *bh₁-, zatímco kořenová samohláska o pouze ie. *ō.

2.2.4. Duridanov (1969: 19) navrhl spojit dácké toponymum Băλαυσον (Prokopios z Kaisareie, De Aedificiis 4.4: hrad v okrese Skassatena) se staropruským Bolausen a etymologizovat obě jména na základě litevského balà „bažina, močál“ nebo bãlas „bílý“ a litevské derivační přípony -aus-, která tvoří např. litevská hydronyma jako Lėtausas, Smukaušis. Alternativně Duridanov uvažoval o kompozitu, jehož druhou složkou by měl být kořen *h₂eus- (srov. Pokorny 1959: 90; Kümmel, LIV 275–276), který tvoří taková hydronyma, jako je název italské řeky Ausa (srov. Krahe 1964: 44), nebo *Hous-(t-) > staropruské austo „ústa“, ruské ustje „ústí řeky“ atd. (Pokorny 1959: 784–85).

2.2.5. Lze přidat ještě jeden dosud nerozpoznaný příbuzný výraz, slovanské *ob(b)lb „pramen, zřídlo; studna“.⁵

⁴ Kuryłowicz (1925: 208) se pokusil identifikovat další keltský kandidát na příbuznost v některých gallorománských výrazech odrážejících hypotetický galský výchozí tvar *balko-, rekonstruovaný na základě forem jako staroprovensálské balc „vlhký“, forzenština bauché „kosatec rybniční“, dauphinština bauchi „bahenní seno, jímž se podestýlá dobytku“ (FEW I: 211). Wartburg (l. c.) dále uvedl rumunské bâlc „bažina“ a irské balc „vyschlý jíl; krusta, která se v důsledku horka vytváří na povrchu země“. Kmen *balko je slučitelný s formami analyzovanými v § 2.2 pouze tehdy, je-li odvozen od *bl̥Hko- (srov. Zair 2012: 82–84).

⁵ Ve slovanských jazycích existuje bohatá terminologie pro prameny nebo studny: např. *ъzbrojb, *ъzтokъ, *ъzvоrъ, *ključь, *kolděžь, *krynica, *oko/*okъno, *ob(b)lb, *pormu, *rod(b)nikъ, *sopotъ, *stublb, *studnbja, *tyме, *virb, *v(b)rělo/*v(b)rоtъкъ/*v(b)rulja, *žerdlo (viz Udolph 1979).

Straipsniai / Articles

15

VÁCLAV BLAŽEK

2.2.5.1. V apelativní funkci se objevuje pouze v jihoslovanské větvi a na severozápadním okraji západoslovanské větve:

Církevní slovanština (ruská redakce) оуболь „φρέαρ, puteum“, tj. „studna“, doložené v Патерикъ синайский, v. 143 (Sreznevskiј III: 1116):

• жена нѣкто хѡлювива оуболь рѣяще u, злобину прѣмногоу копавши, не обрѣте воды („puteum fodit“).

Възѧ стҍго (икону) и низьвѣсвивше его въ оуболь, абие скоро вода изиде въ кладязѣ.

Ačkoli se v tomto textu objevují fonetické a morfologické rysy východoslovanského původu, lexikální rusismy chybějí, a proto lze přijmout jihoslovanský původ slova оуболь (srov. Sławski 1971: 445).

• Bulharské văbel (Pazardžik, Preslav, severovýchod), vŏbel (Rodopy), vāmbel „pramen, zřídlo, studna“ (BER I: 201).

• Makedonské jabel „jáma naplněná vodou, vodní jáma, tůň, pramen“, dial. jubel „rybník“ (Stamatоski 1973: 78).

• Srbské (Černá Hora) ȕbao, gen. ȕbla „jáma vyhloubená v zemi, odkud se nabírá voda; druh studny“ (Karadžić 1935: 788; Skok III: 533–34); srbské arch. ub(b)la „piscina receptaculum aquae“: право нис потоком подь оуболь (Daničić 1864: 343); srbské (Kosovo) ubo, ubla „objemová míra (pro kapaliny)“ (Ele zović 1935: 376).

• Srbské > albánské ubël, pl. ubla „studna, šachta, studna na svahu“ (Popović 1960: 378; Sławski 1971: 448; Udolph 1979: 439; Orel 1998: 482 překvapivě spojil albánské slovo s gótským ubils „zlý“).

• Polabské *vǫbȧl „studna“ je rekonstruováno na základě dokladů jako Wumbȧl & Wůmbȧl „Brunnen“ (Hennig: Vocabularium Venedicum), Wungwool „Der Brunnen“ (Vocabularium et Phraseologicum Vandalicum), Wungwōl (Eccard), Wungwōl „Un puits“ (Pfeffinger) – viz Polański 1994: 1040.

2.2.5.2. S ohledem na toponymické rozšíření *ǫb(b)lъ a jeho odvozenin je běžné ve všech slovanských větvích:

• Řecko: NL Ἄμπλιανη, Ὀμπλού Μονή, Βαμπέλι, Βόμπλο (Vasmer 1941: 24, 80, 136, 190).

Albánie: NL Vunbeli – nedaleko města Elbasan (Udolph 1979: 440).

• Bulharsko: NF Văbela – přítok řeky Luda Kamčija u Asparuchova na jihu varenského regionu; NL Văhel – Nikopolsko u Dunaje na severu Bulharska; Văbela – u Levočeva, ve smoljanském regionu na jihu Bulharska atd. (BER I: 200).

• Makedonie: NF Jâbel; NL Jablinje & Jablišta; Vumbel (Udolph 1979: 440–441).

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

• Černá Hora: Uba, gen. Ubla – 2 hydronyma u Nikšiće; NF Uba – u Kotorského zálivu; Ubliсa – u Danilovgradu; Ubalac – u Nikšiće; NL Ubalac – u Podgorici (Udolph 1979: 440–441).

• Chorvatsko: Ubla – hydronym na ostrově Brač; záliv Ubli se dvěma prameny na ostrově Lastovo; NF Ombla – u Dubrovníku (prostřednictvím italského zprostředkování).

• Slovinsko: NF Ubel (poprvé 1260); NL (Malo, Veliko) Ubelsko, 1402 Vbelczk (Bezlaj II: 282).

Slovensko: NL Ubl’a, 1773, 1808 Ubly, Ubla – vesnice u města Humenné (Majtán 1972: 433); NF Ubl’a = Ublianka (přítok řeky Uh) – okres Snina, severovýchodní Slovensko a přilehlá část Ukrajiny (Udolph 1979: 441; SHU 577).

• Česko: NL Úblo, 1377 Ubla – vesnice u města Krnov; Ublo (od 15. století) – vesnice u města Vizovice (Hosák, Šrámek 1980: 628).

• Německo: NL Wamlitz, 1261 Wammelitz – okres Randow; NF Vamleitz – u města Gusborn; Fammels – u města Tollendorf; Fummels – u města Teichlosen – vše v okolí Hannoveru (Udolph 1979: 441).

• Polsko: NL Wąblany, 1470–1480 Wamblany, Wablani – okres Opoczno ve středojižním Polsku; FN Ubłiczyn(y) – okres Hrubieszów v jihovýchodním Polsku; NL 1583 Ubliśče – okres Równe v jihovýchodním Polsku do roku 1939, dnes Rivne na západní Ukrajině (Udolph 1979: 441).

• Bělorusko: NL Úbel’ – jihovýchodně od Minsku (Udolph 1979: 441).

• Rusko: Ublja – hydronym na hranici bývalých voroněžské a kurské gubernie (Udolph 1979: 441).

2.2.5.3. Dosud bylo předloženo několik pokusů o etymologizaci *qob(ъ)lъ:

2.2.5.3.1. Brückner (1918: 185) oddělil jihoslovanské formy, jejichž iniciálu odvozoval od *vъ- (jako Miklosich 1886: 396), od polabského wungwool „studna“, které spojil s českým úval „údolní kotlina“ a polským wąwаl < *qvаlb. Skok (III: 534) se naopak pokusil spojit jihoslovanské formy s polským wąwаl.

2.2.5.3.2. Mladenov (1941: 85) usoudil, že *qob(ъ)lъ představuje adaptaci středněřeckého ἔμβολος, neznamenalo však „akvadukt“, nýbrž „krytá ulice“ (srov. také Vasmer III: 169, který tuto myšlenku odmítl).

2.2.5.3.3. Georgiev aj. (BER I: 200) spatřovali souvislost s védským ámbʰa- & ámbu- „voda“, abᶦná- „dešťový mrak“; mladší avestánské apʰra totéž; arménské amb & ampᶜ „mrak“; řecké ὄμβρος „déšť“; latinské imber „déšť“, ačkoli se zde reflexy *bʰ a *b střídají. Stejnou myšlenku rozvinul Sławski (1971: 449), který určil derivační příponu *-ъlъ, již identifikoval také ve slovanském *ogъlъ „roh, úhel“ ~ latinské angulus totéž nebo ve slovanském *pъkъlъ „pryskyřice“ ~ latinské pix, gen. picis totéž (srov. Sławski 1974: 111).

Straipsniai / Articles

17

VÁCLAV BLAŽEK

2.2.5.3.4. Rozwadowski (1948: 238) přijal jihoslovansko-polabský izoglosní celek s iniciální předponou *ǫ-. Jeho myšlenku rozvinul Sławski (1971: 449), který uvažoval o kompozitu *ǫ- + *bʰel, jehož slovanské pokračování identifikoval např. v polském dial. bełt „vír“, slovinském bôlt „soutěska“ < *bъltъ, k nimž lze doplnit ukrajinské bouč „hluboké místo v říční prohlubni vytvořené vodou“ < *bъltjb (ESJ/S 3: 120).

2.2.5.3.5. Tato nová etymologie vychází z myšlenek Rozwadowského a Sławského, ale zároveň je pozměňuje. Slovanská předpona *ǫ měla dvě funkce: (1) „v, uvnitř“; (2) „bez-, -ný, postrádající“.

(1a) Staroslověnské ǫdolъ m., ǫdolь f. „údolí“, polské wądoł, ruské udol totéž oproti staroslověnskému dolъ „údolí“ (Janyškóvá, ESJS 3: 139; Dunkel, LIPP 2: 224);

(1b) Slovanské *q̑vozъ > srbochorvatské úvoz „část dvora, která slouží jako vjezd pro vozy“, české úvoz „údolní kotlina“, polské wąwóz „hluboké údolí, vyježděná cesta“ oproti slovanskému *vozъ „vůz“ (Boryś 2005: 683);

(2a) Staroslověnské ǫrodъ „hloupý člověk, hlupák“, ruské uród „zmrzačený člověk“ oproti staročeskému neródcě „nerozumný nebo hloupý člověk“, staroslověnské neroditi „zanedbávat, přehlížet, nedbat“ (Janyškóvá, ESJS 10: 618; Šarapatková, ESJS 13: 773; Dunkel, LIPP 2: 535);

(2b) Staroslověnské ǫtъbъ „děravý“ oproti tъlo „dno“, tedy „děravý“ < „bez dna“ (Janyškóvá, ESJS 10: 619–620; Dunkel, LIPP 2: 535).

Je obtížné vykládat *ǫ ve slovanském *ǫ-b(b)lъ jako „v, uvnitř“, protože pro *b(b)lъ neexistuje odpovídající funkce.^⁶ S přihlédnutím k negativní funkci předpony *ǫ- by měl být samostatný kořen *b(b)l víceméně antonymní k významu „pramen, zřídlo“. Dobrým kandidátem na příbuzný výraz ke slovanské formě *b(b)l v nulovém stupni ablautu může být baltské *balā „bahno, bažina, močál“ v plném (o-) stupni ablautu.

S ohledem na předchozí argumenty lze slovanské *ǫ-b(b)l° analyzovat jako pozdně indoevropské kompozitum *n-bl° „nezabahněný“, podobně jako řecké ἄθολος „nezkalený, čistý“ (Luc. Hist. Conscr. 51) od θολος „bahno, špína (zejména ve vodě)“ (Arist. Fr. 311).

⁶ Snad s výjimkou kořene *bʰleuH- > řecké φλύω „vřít, překypovat“; latinské fluō, -ere „téci, proudit (o vodě), fluvius „řeka“ (Schirmer, Kümmel, LIV 90; de Vaan 2008: 228), ačkoli vnitřní struktura slovanského *b(b)lъ zůstává nejistá, snad *bʰl̥Hu-?

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

3. SHRNUTÍ PRAVDĚPODOBNÝCH INDOEVROPSKÝCH PŘÍBUZNÝCH VÝRAZŮ

Shrneme-li to, nejbližší příbuzné výrazy k baltskému *balā „bahno, bažina, močál“ lze identifikovat v západogermánském *pōla- „bažina, močál“, s apofonickými variantami *pali-, *pallo & *pulo, v lepon tském nebo cisalpinském galštině (?) *bolā „bažina, močál“, hypotetickém dáckém *bal- a slovanském *gъ(v)lb „pramen, zřídlo; studna“, které lze interpretovat jako *n-blo „nezabahněný“.

4. POJEDNÁNÍ O HYPOTETICKÉ ETYMOLOGII ZALOŽENÉ NA KOŘENI *gʷebʰ- „BAŽINA, MOČÁL, BAHNO“

Pomineme-li pochybnou existenci indoárijského *bāla- „bahno“, jsou tyto příbuzné formy známy pouze v evropských větvích indoevropštiny. Toto omezené geografické rozšíření a iniciální *b řadí etymon mezi kandidáty na předindoevropský původ, zejména z hlediska leidenské indoevropské školy (viz výslovně Boutkan, Siebinga 2005: 309; Kroonen 2013: 398). Paradoxně jiní představitelé Leidenu nabídli řešení, které argument iniciálního *b-. eliminuje. V rozhovoru s autorem této studie Alexander Lubotsky (viz také Pronk 2013: 4, odkazující na Lubotského přednášku na stejné téma z 18. června 2012 v Münsteru) zmínil jiný indoevropský etymon s iniciálním *b, zastoupený védským bāla n. „síla“, bálīyān „silnější“, báliṣṭha- „nejsilnější“; řeckým βελτίων & βέλτερον „lepší“, βέλτιστος & βέλτατος „nejlepší“; latinským dē-bilis „slabý; zmrzačený“; staroslověnským bol’ii „větší“, bolje „více“ (Brugmann 1897: 507, § 553; Pokorny 1959: 96; Šaur & Havlová, ESJS 2: 72). Lubotsky vyvodil vývoj iniciálního *b v souhláskové skupině *dbhʰ- > *db- > *b-, zatímco obě souhlásky byly zachovány ve formách plného ablautového stupně staroslověnského debelьstvo „tloušťka, tučnost; hrubost“, udobelěti & udebelěti „ztučnět“; lotyšského dàbls, dabl̷s „hojný, vydatný“, vedle staropruského debīkan „velký“ nebo chetitského dapiš „každý, všechen; mnohý“ bez l-ového rozšíření (ESJS 4: 201–203; Skalka, ESJS 2: 125 zmínil slovanskou derivační příponu *-elb, která tvoří také jiná adjektiva, např. *tēželь, *veselь; Pronk 2013: 4).

Rekonstrukci aspirovaného *bʰ potvrzuje skutečnost, že před touto labiálou v balto­slovanštině není dlouhá samohláska, zatímco *b by podle Lexe Wintera & Kortlandta předpokládalo její prodloužení. Dobrým kandidátem pro analogické řešení je indoevropský kořen *gʷebʰ-:

Straipsniai / Articles

19

VÁCLAV BLAŽEK

• arménské kaw „hlína“ < *gʷobhō− (Olsen 1999: 24 rekonstruuje *gʷə̯bʰo−, ale její rekonstrukci laryngály v kořeni podporuje pouze slovanské *žàba „žába“ < *gʷəbʰā, kde lze délku kořenové samohlásky vysvětlit jako účinek vr̥d̑hī⁷);

• pragermánské *kwabban- „bažina, močál“⁸ > islandské kvap, kvapi „rosol, rosolovitý tuk“, dánské arch. kvabe „sliz; medúza“, dánské nář. kvabbe „tukové zvíře“, norské kvabb „bahnitá půda“, nynorské kvap „něco mokrého nebo syrového“, švédské nář. kvabb „něco tučného a hustého“; staroanglické *cwabba, rekonstruované na základě středolatinského (1185) quabba „bažina, močál“, střední angličtiny quabbe tamtéž, anglického nář. quab „bahnité místo“, západofríského kwabbe, kwab „předmět sestávající z měkkého tuku nebo masa, velmi tlustý člověk; mník, druh červa, mořská medúza; hrouda“, středonizozemského quappe „označení četných druhů ryb“, raně novonizozemského quabbe „označení některých ryb“,

⁷ Proto­slovanské *žàba < *gʷəbʰā a staropruské gabawo < *gʷobʰeu̯a představují stejný vztah mezi kořenovými samohláskami jako praslovanské *vědro „vědro, kbelík“ a *voda „voda“ nebo pragermánské *wētą- „mokrý, vlhký“ a *watar- / *watan- „voda“ (Kroonen 2013: 583).

⁸ Všechna známá apelativa jsou doložena teprve po roce 1000 n. l. První doklad by bylo možné posunout přibližně o 900 let zpět, pokud by etnonymum Κοβᾱνδοί z Kimbrijského poloostrova (dnešního Jutského poloostrova) mělo stejný původ. Zaznamenal je Ptolemaios ve svém díle Geographia (2.11.7): Τὴν δὲ παραωκεανῖτιν κατέχουσιν ὑπὲρ μὲν τοὺς Βρουχτέρους οἱ Φρίσιοι μέχρι τοῦ Ἀμισίου ποταμοῦ, μετὰ δὲ τούτους Καῦχοι οἱ μικροὶ μέχρι τοῦ Οὐισούργιος ποταμοῦ· εἶτα Καῦχοι οἱ μείζους μέχρι τοῦ Ἄλβιος ποταμοῦ. ἐφεξῆς δὲ ἐπὶ τὸν αὐχένα τῆς Κιμβρικῆς Ἐξερσονήσου Σάξονες, αὐτὴν δὲ τὴν χερσόνησον ὑπὲρ μὲν τοὺς Σάξονας Σιγούλωνες ἀπὸ δυσμῶν, εἶτα Σαβαλίγγιοι, εἶτα Κοβανδοί, ὑπὲρ οὓς Χάλοι, καὶ ἐπὶ ὑπὲρ τούτους δυσμικώτεροι μὲν Φουνδούσιοι, ἀνατολικώτεροι δὲ Χαροῦδες, πάντων δ’ ἀρκτιώτεροι Κίμβροι. „Pobřeží při Oceánu obývají nad Bruktery až k řece Amisii Frísové a za nimi Kauchové menší až k řece Visurgis; dále Kauchové větší až k řece Albis; odtud k šíji Kimbrijského poloostrova Sasové, vlastní poloostrov nad Sasy ze západu obývají Sigulonové, dále Sabalingiové, dále Kobandové, nad nimiž jsou Chalové, a ještě dále na západ Fundusiové, na východ Charudové a nejseverněji ze všech Kimprové.“ Dostupné na: https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Periods/Roman/_Texts/Ptolemy/2/10.html. Pokud by Κοβανδοί bylo opraveno na *Κοαβανδοί, bylo by možné je vykládat jako *kwabanda−, *„lidé z bažin“. Tento výklad by mohl být alespoň nepřímo podpořen interpretací následujícího etnonyma Χάλοι jako **„lidé ze skal“ s ohledem na gótské akuz. sg. hallu „skála“, starorunské halaz „kámen“, staroseverské hallr „kámen“, staroanglické heall tamtéž (Lehmann 1986: 174), snad představující sémantický protiklad ke Κοβανδοί. Táž participiální přípona se dá rozpoznat u dalších etnonym, jako Auganzi (Jordanes, Getica 60.2), pokud odráží *augandia−, nebo Burgundii (Ammianus 18.2.15), Burgundiones (Plinius 4.99), Burgunziones (Jordanes 83.5) z *burgundja(n)-, *„lidé s pevnostmi“ (viz Schönfeld, bearb., 1911: 37–38, 55–58). Zeussův pokus (1837: 152) spojit Κοβανδοί s jinými germánskými etnonymy, zjevně heterogenního původu, Χαῦβοι (Strabón), Aviones (Tacitus), Ὄβιοι (Petrus Patricius), Chaviones & Chaibones (Mamertinus), zůstává nepřesvědčivý.

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

dále také „žába“, novonizozemské kwab, kwabbe „označení různých druhů ryb“, dále „boule, výčnělek, lalok, podbradek; měkká masa vodních rostlin“, východonizozemské quabbe „mník, hrouzek; žába“, středodolnoněmecké quebbe, queb, quobbe, quöbbe „bažina, močál“, quappe „sladkovodní ryba, mník“, starohornoněmecké (11. stol.) quappa „ryba se širokou hlavou; mník, hrouzek“, německé Quappe „mník“, vedle „larvy různých obojživelníků“, zejména „pulc“ (EWAhd VII: cc. 10–13; Kroonen 2013: 314 přesvědčivě vysvětluje geminátu pomocí Lexe Klugeho vyrovnáním paradigmatu původního n-kmene: *kwabō, gen. *kwappaz; jeho projekci kořenové samohlásky *a do slabičné realizace laryngály *h₁ implicitně podporuje pouze slovanské *žaba „žába“ < *gʷebh̄ā).

• baltské: staropruské gabawo „ropucha“ < západobaltské *gabau̯ā < protobaltské *gabeu̯ā (Mažiulis 2013: 201) < *gʷobʰ-.

• praslovanské *žaba „žába“, východoslovanské „ropucha“ > staroslověnské žaba & žeba (obě Ps.Sin.), bulharské žába, makedonské žába, srbochorvatské žȁba, slovinské žába, slovenské žaba, české žába, hornolužické i dolnolužické žába, polabské zobó, pomořanské slovinské žaba, polské żaba, polské nářeční ziaba, běloruské žába, nářeční źjаба, žéba, ukrajinské a ruské žába (Janyšková, ESJS 19: 1144; Derksen 2008: 553 rekonstruuje předslovanskou protoformu jako *gʷeb-eh₂ s automatickým prodloužením samohlásky před *-b v souladu se zákonem Wintera & Kortlandta. Ten by však měl působit také v baltských jazycích, zatímco kořenová samohláska staropruského gabawo nepochybně neodráží žádnou dlouhou kořenovou samohlásku).

• Balto­slovanské označení „žáby“ nebo „ropuchy“ bylo pravděpodobně odvozeno od jejich prostředí, bažiny či močálu, pomocí sufixálního rozšíření v baltštině a jako vṛddhi-formace ve slovanských jazycích.

5. POJEDNÁNÍ O l- SUFIXU

Zbývá určit l-sufix. Podle přehledu Brugmanna (1906: 369–370, 374) existují v indoevropštině tři sufixální rozšíření, která lze vzít v úvahu:

5.1. *Rolo-/-ā < *Ro-lo-/-eh₂- (R = kořen).

Gótské slahals „rváč“ vs. slahan „udeřit“ atd. (Brugmann 1906: 367); litevské draũgalas „společník; cizoložník“, draugala „nevěsta, konkubína“ vs. draũgas „partner, přítel, spojenec“ (Smoczyński 2018: 242; Otrębski 1965: 111); slovanské *vъrxolъ „vrchol, temeno“ vs. *vъrxъ „kopec“ nebo *gъrbolъ „vyboulení“ vs. *gъrbъ „hrb“ (Sławski 1974: 109).

5.2. *Rālo-/-ā < *Reh₂-lo-/-eh₂-.

Straipsniai / Articles

21

VÁCLAV BLAŽEK

Řecké σιγηλός, dórské σιγᾱλός „tichý, němý“ vs. σιγή, dórské σιγᾱ „ticho“; latinské animalis „živý, oživený“ vs. anima „dech“, ūtilis „životní, životodárný“ vs. vīta „život“ atd. (Brugmann 1906: 369).

5.3. *Rolo-/-ā̄.

Řecké φειδωλός „spořivý, šetrný, lakomý“, φειδωλή „spořivost“ vs. φειδώ „spořivost, šetrnost, skoupost“ (Brugmann 1906: 370) < *bheidōi.

Z morfologického hlediska jsou zjevně slučitelné pouze alternativy 5.1 a 5.2, protože představují l-rozšíření o- a ā- (= eh₂-)kmenů.

6. OSUD SKUPINY

mediae + mediae aspiratae

Kořen *gᵘeʰbʰ rozšířený o l-sufix by se redukoval na *gᵘbʰ-, který by měl být dále odaspirován na *gᵘb- a zjednodušen na *b v souladu s Alexanderem Lubotským. Ověřme chování takové skupiny. V indoevropských jazycích se skupina mediae + mediae aspiratae různých řad v intervokalickém postavení zachovala různými způsoby. Především je nutné podrobně analyzovat větve, v nichž jsou mediae a mediae aspiratae transparentně odlišeny:

• véd. instr. pl. padbhís, dat. pl. padbhyās, abl.-instr. du. padbhyām, od pād- „noha“; srov. staroavestánské instr. pl. padə̄bias-ca. Védské 2. os. pl. med. aug. áyugdʰvam od slovesného kořene yuj- „spojit“ (Macdonell 2000: 51, 410).

• řecké ἐτρίφθην vs. τρίβω nebo ἐλέχθην vs. λέγω, zatímco mykénské po-pi odráží *ποσφι < *ποδφι (Lejeune 1972: 69, § 56).

• latinské affero < *ad-fero vs. fero „přináším, nesu“, vedle adhibeo „držím k“ vs. habeo „držím, zachovávám, vlastním“; umbrijské ar̄fertur < *ad-fertor „dárce“ < *ad-bʰer-, oské adfust, 3. os. sg. fut. II < *ad-bʰuh₂- (Untermann 2000: 48–49, 248).

• gótské waurhta, runské worʰto, staroanglické worhte, starosaské, starohornoněmecké wor(a)hta „pracoval jsem“ (Antonsen 1975: 45) < obecně germánské *wurhtō (srov. Ringe 2006: 268) < pragermánské *wurk-dōm < pozdně indoevropské *ur̥g-dʰōm (srov. Sverdrup 1929: 94–95).

Je zřejmé, že pokud druhým členem skupiny byla znělá aspirovaná závěrová souhláska, byla by zachována i v případě odstranění prvního (neaspirátového znělého) závěru v iniciální pozici.^⁹ Jedinou výjimkou je

⁹ Tento závěr vylučuje jakoukoli možnost indoárijského pokračování hypotetické formace *gᵘbʰV̄lo, které by se mělo vyvinout v *bV̄lo. Tentýž závěr platí pro védské

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

germánština, kde byla očekávaná skupina *-kđ posunuta na *-ht-. Tato skupina nemůže existovat v iniciální pozici a zjednodušila by se na *t-. Aplikujeme-li stejný mechanismus na skupinu *gᵘbʰ, výsledkem by mělo být pragermánské *hᵘp, v iniciální pozici zjednodušené na *p-.

7. ZÁVĚR

Shrneme-li, baltské *balā; keltské *bolā;?dácké *bal-; slovanské *ǫ-bъlъ lze skutečně analyzovat jako l-ová rozšíření synonyma *gᵘe bʰ-, protože se v těchto větvích znělé a znělé aspirované závěrové souhlásky slučují. V germánštině, kde se odlišují, vede specifický vývoj jejich skupiny pravděpodobně k p-. Naproti tomu u řady tradičně přijímaných kognátů, jako jsou védské bálā n. „síla“, bálīyān „silnější“, báliṣṭha- „nejsilnější“; řecké βελτίων & βέλτερον „lepší“, βέλτιστος & βέλτατος „nejlepší“; latinské dē-bilis „slabý; zmrzačený“; staroslověnské bol’ii „větší“, bolьje „více“ (viz § 4), nelze přijmout žádný analogický scénář navržený Lubotským, pracující s vývojem *dbʰ- > *db- > *b-, s výjimkou slovanského (viz pozn. 9). Alternativa s původním *b přirozeně zůstává ve hře a nabízí dva etymony^¹⁰, jejichž slovotvorba je transparentnější než v případě hypotetických iniciálních skupin *gᵘbʰ- & *dbʰ-.

R E F E R E N C E

ALEW – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch, sv. 1: A–M, sv. 2: N–Ž, pod vedením W. Hocka a za spolupráce E. J. Bukev ičiūtė a Ch. Schillera zpracovali R. Fecht, A. H. Feulner, E. Hill a D. S. Wodtko, sv. 3: Verzeichnisse und Indices, pod vedením W. Hocka a za spolupráce mnoha dalších zpracoval R. Fecht, Hamburg: Baar Verlag, 2015.

Anikin Aleksandr E. 2008: Russkij ètimologičeskij slovarʹ [Ruský etymologický slovník] 2 (b–bdynʹ), Moskva: Rukopisnye pamjatniki drevnej Rusi.

bālā-n. „síla“ a dále řecké βελτίων „lepší“, βέλτιστος „nejlepší“; latinské dē-bilis „slabý“: nemohou být odvozeny od primární protoformy *dbʰ-, protože aspirát by měl být zachován v sanskrtu, řečtině a italických jazycích. Pouze staroslověnské bol’ii „větší“, bolьje „více“, citované výše, lze odvodit z hypotetického *dbʰol-, protože znělé závěrové souhlásky a znělé aspirované závěrové souhlásky splynuly ve slovanských jazycích (a také v baltských, keltských a některých dalších větvích).

^¹⁰ Do hry se znovu vrací původní *b, sanskrtské jambāla- „bahno, hlína, močál“, o němž se pojednává v § 2.2.2.

Straipsniai / Articles

23

VÁCLAV BLAŽEK

Antonsen Elmer H. 1975: A Concise Grammar of the Older Runic Inscriptions, Tübingen: Max Niemeyer Verlag.

BER – Bălgarski etimologičen rečnik 1, od Vl. Georgieva, Iv. Gălăbova, I. Zaimova, St. Ilčeva, Sofie: Izdatel’stvo na Bălgarskata Akademija na Naukite, 1962.

Bežaj France 1956–1961: Slovenska vodne imena 1–2, Lublaň: Slovenska akademija znanosti in umetnosti, Razred za filološke in literarne vede, Dela 9.

Blažek Václav 2018: K pramenům řek indoevropských. – Vesper Slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám Prof. Radoslava Večerky, ed. P. Malčík, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 59–80.

Blažienė Grasilda 2000: Die Baltischen Ortsnamen im Samland. – Hydronymia Europea, Sonderband II, vydal W. P. Schmid, Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Blažienė Grasilda 2005: Die Baltischen Ortsnamen im Samland. – Hydronymia Europea, Sonderband III, vydal W. P. Schmid, Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Boryś Wiesław 2005: Słownik etymologiczny języka polskiego, Krakov: Wydawnictwo Literackie.

Boryś Wiesław 2021: Prasłowiańska leksyka topograficzna i hydrograficzna. – Rocznik Slawistyczny 70, 13–54.

Boutkan Dirk, Siebinga Sjoerd Michiel 2005: Old Frisian Etymological Dictionary, Leiden, Biggleswade: Brill.

Brückner Alexander 1918: Über Etymologien und Etymologisieren. II. – Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der Indogermanischen Sprachen 48(3/4), 161–229.

Brugmann Karl 1897: Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen, Bd. 1: Einleitung und Lautlehre, Štrasburk: Trübner.

Brugmann Karl 1906: Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen, Bd. 2: Lehre von den Wortformen und ihrem Gebrauch, 1. Teil: Allgemeines. Zusammensetzung (Komposita). Nominalstämme, Štrasburk: Trübner.

Daničić Đuro 1864: Rječnik iz književnih starina srpskih 3 (R–Č), Bělehrad: U Državnoj Štampariji.

Darms Georges 1978: Schwäher und Schwager. Hahn und Huhn – die Vṛddhi-Ableitung im Germanischen, Mnichov: Kitzinger.

Derksen Rick 2007: Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series), anglické a slovanské vydání, bilingvní vydání, Leiden, Boston: Brill.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

Derksen Rick 2008: Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series), sv. 4, Leiden, Boston: Brill.

Derksen Rick 2015: Etymological Dictionary of the Baltic Inherited Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

Deshayes Albert 2003: Dictionnaire étymologique du breton, Douarnenez: Le Chasse-Marée.

De Vaan Michiel 2008: Etymological dictionary of Latin and the other Italic Languages, Leiden, Boston: Brill.

De Vries Jan 1962: Altnordisches etymologisches Wörterbuch, 2. vyd., Leiden: Brill.

Duridanov Ivan V. 1969: Thrakisch-dakische Studien, 1. část: die thrakisch-und dakisch-baltischen Sprachbeziehungen, Sofie: Bulgarischen Akademie der Wissenschaften.

Elezović Gliša 1935: Rečnik Kosovskog-Metohiskog dijalekta 2, Bělehrad: Zadužbine Veljka Savića i Srpske kraljevske akademije.

ESJS – Etymologický slovník jazyka staroslověnského 1–20, ed. by E. Havlová et alii, Praha: Academia; Brno: Tribun EU, 1989–2021.

ESSJ – Ètimologičeskij slovarʹ slovjanskix jazykov [Etymologický slovník slovanských jazyků], ed. O. N. Trubačev et alii, Moskva: Nauka, 1974.

EWAhd – Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen, sv. 6: māda – pūzza, vyd. R. Lühr, zpracovali H. Bichlmeier, M. Kozianka, R. Schuhmann a L. Sturm, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2017.

FEW – Französischen etymologisches Wörterbuch: eine Darstellung des galloromanischen Sprachschatzes, W. von Wartburg (1888–1971); J. P. Chauveau (1959–); H. Lüdtke, J. Hubschmid (1916–1995); M. Hoffert, H. E. Keller, J. P. Chambon, Y. Greub (1972–), Basilej: Helbing & Lichtenhahn; Basilej: Zbinden; Paříž: H. Champion; Ženeva: diff. hors France: Slatkine, 1928–2003. Dostupné na: https://apps.atilf.fr/lecteurFEW/index.php/page/view.

Gerullis Georg 1922: Die altpreußischen Ortsnamen, Berlín, Lipsko: Walter de Gruyter.

Hosák Ladislav, Šrámek Rudolf 1980: Místní jména na Moravě a ve Slezsku [Local names in Moravia and Silesia] 2 (M–Ž): dodatky, doplňky, přehledy, 1. vyd. Praha: Academia.

Karadžić Vuk 1935: Srpski rječnik: istumačen njemačkijem i latinskijem riječima, Bělehrad: u Štampariji Kraljevine Jugoslavije.

Krahe Hans 1964: Unsere ältesten Flussnamen, Wiesbaden: Harrassowitz.

Straipsniai / Articles

25

VÁCLAV BLAŽEK

Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic, Leiden, Boston: Brill.

Kuiper Franciscus B. J. 1948: Proto-Munda Words in Sanskrit: Afdeeling Letterkunde Nieuwe Reeks, Amsterdam: N. V. Noord-Hollandsche Uitgevers Maatschappij. Dostupné na: https://www.indianculture.gov.in/ebooks/proto-munda-words-sanskrit.

Kuryłowicz Jerzy 1925: Sur quelques mots pré-romans. – Mélanges linguistiques offerts à J. Vendryes par ses amis et ses élèves, Paříž: Librairie Ancienne Edouard Champion, 203–216.

Lehmann Winfred P. 1986: A Gothic etymological dictionary, Leiden: Brill.

Lejeune Michel 1972: Phonétique historique du mycénien et du grec ancien (Tradition de l’humanisme, IX), Paříž: Klincksieck.

LIPP – Lexikon der indogermanischen Partikeln und Pronominalstämme 1–2, od G. E. Dunkela, Heidelberg: Winter, 2014.

LIV – Lexikon der indogermanischen Verben, 2. vyd., M. Kümmel, T. Zehnder, R. Lipp, B. Schirmer, vyd. H. Rix, Wiesbaden: Reichert, 2001.

Macdonell Arthur A. 2000 [1916]: A Vedic Grammar for Students, Dillí: Motilal Banarsidass.

Machek Václav 1968: Etymologický slovník jazyka českého, Praha: Academia.

Majtán Milan 1972: Názvy obcí na Slovensku za ostatných dvesto rokov, Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied.

Mažiulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

ME I–IV – Mühlenbach Karlis, Endzelin Janis 1923–1932: Lettisch-deutsches Wörterbuch 1–4, Riga: Lettisches Bildungsministerium/Lettischer Kultursond.

Meyer-Lübke Wilhelm 1935: Romanisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg: Winter.

Miklosich Franz 1886: Etymologisches Wörterbuch der slavischen Sprachen, Vídeň: Braumüller.

Mladenov Stefan 1941: Etimologičeski i pravopisen rečnik na bălgarskija knižoven ezik, Sofie: Danov.

Olsen Birgit A. 1999: The Noun in Biblical Armenian Origin and Word-Formation – with special emphasis on the Indo-European heritage (Trends in Linguistics. Studies and Monographs 119), Berlín, New York: de Gruyter Mouton.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

Orel Vladimir 1998: Albanian Etymological Dictionary, Leiden, Boston, Kolín nad Rýnem: Brill.

Otrębski Jan 1965: Gramatyka języka litewskiego 2. Nauka o budowie wyrazów, Varšava: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

Pastrnek František 1902: Ivan Ljudvigovič Losb, Složnyja slova vъ polbskomъ jazykъ, St. Peterburg, 1901 [Recenze]. – Listy filologické 29, 302–304.

Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, Bern, Mnichov: Francke.

Polański Kazimierz 1994: Słownik etymologiczny języka Drzewian polabskich, sešit 6, Varšava: Wydawnictwo Energeia.

Popović Ivan 1960: Geschichte der serbokroatischen Sprache, Wiesbaden: Harrassowitz.

Pronk Tijmen 2013: Several Indo-European Words for ‘Dense’ and Their Etymologies. – Journal of Indo-European Studies 41, 1–19.

Przybytek Rozalia 1993: Ortsnamen baltischer Herkunft im südlichen Teil Ostpreußens. – Hydronymia Europaea, Sonderband I, vydal W. P. Schmidt, Stuttgart: Frans Steiner Verlag.

Ringe Donald 2006: From Proto-Indo-European to Proto-Germanic, Oxford: University Press.

Rozwadowski Jan 1948: Studia nad nazwami wód słowiańskich, Krakov: Polska Akademia Umiejętności.

Schönfeld Moritz, bearb., 1911: Wörterbuch der altgermanischen Personenund Völkernamen nach der Überlieferung des klassischen Altertums bearbeitet, Heidelberg: Winter.

SHU – Slovnyk hidronimiv Ukrajiny [Slovník ukrajinských hydronym], red. kolegium A. P. Nepokupného, O. S. Stryžaka, K. K. Cilujka, Kyjev: Naukova dumka, 1979.

Skok Petar 1971–1973: Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 1–3, Záhřeb: Jugoslavenska Akademija znanosti i umjetnosti.

Sławski Franciszek 1971: Bolgarskoe vъabel: ubel (o razvitii pervichnogo nachal’nogo ѧ) [Bulharské vъabel: ubel (o vývoji původního iniciálního ѧ)]. – Issledovaniya po slavianskomu iazykoznaniyu. Sbornik v chest’ shestidesiatiletiia prof. S. B. Bernsheina [Studie ze slovanské lingvistiky. Sborník článků k poctě 60. narozenin prof. S. B. Bernsteina], ed. E. I. Demina, È. I. Zelenina, Moskva: Nauka, 444–449.

Sławski Franciszek 1974: Słownik prasłowiański 1 (A–B), Vratislav, Varšava, Krakov, Gdaňsk: Ossolineum.

Straipsniai / Articles

27

VÁCLAV BLAŽEK

Smoczyński Wojciech 2018: Lithuanian Etymological Dictionary, vydali A. Holvoet a St. Young za spolupráce W. Browna, Berlín, Bern, Brusel, New York, Oxford, Varšava, Vídeň: Peter Lang.

Sreznevskii Izmail I. 1912: Materialy dlja slovarja drevnerusskogo jazyka po pis’mennym pamjatnikam 3, Petrohrad: Tipografija Imperatorskoj Akademii nauk.

Stamatоski Trajko 1973: Makedonskata onomastička leksika kako izvor za literaturniot jazik. – Referati na makedonskite slоvista za VII меѓunaroden slavistički kongres vo Varšava, ed. M. Gǜrčinov i dr., Skopje: Sojuz na društvava za makedonski jazik i literatura na SRM, 75–82.

Sverdrup Jakob 1929: Das germanische Dentalpräteritum. – Norsk Tidsskrift for Sprogvidenskap 2, 5–96.

Šul’hač Viktor P. 1998: Praslov’jans’kyj hidronimnyj fond (fragment rekonstrukciji), Kyjev: Nacional’na akademija nauk Ukrajiny, Instytut ukrajins’koji movy.

Toporov Vladimir N. 1975: Prusskij jazyk. Slovar’ A–D, Moskva: Nauka.

Toporov Vladimir N., Trubačev Oleg N. 1962: Lingvističeskij analiz gidronimov verhnego Podneprov’ja [Lingvistická analýza hydronym Horního Dněpru], Moskva: Izdatel’stvo Akademii nauk SSSR.

Trubačev Oleg N. 1968: Nazvanija rek pravoberežnoj Ukrainy [Názvy řek pravobřežní Ukrajiny], Moskva: Nauka.

Udolph Jürgen 1979: Studien zu slavischen Gewässernamen und Gewässerbezeichnungen. Ein Beitrag zur Frage nach der Urheimat der Slaven. Beiheft 17, Heidelberg: Winter.

Udolph Jürgen 1994: Namenkundliche Studien zum Germanenproblem, Berlín, New York: Walter de Gruyter.

Untermann Jürgen 2000: Wörterbuch des Oskisch–Umbrischen, Heidelberg: Winter.

Vasmer Max 1941: Die Slaven in Griechenland, Berlín: Walter de Gruyter.

Vasmer Max 1953–1958: Russisches etymologisches Wörterbuch 1–3, Heidelberg: Winter.

Zair Nicholas 2012: The Reflexes of the Proto-Indo-European Laryngeals in Celtic, Leiden, Boston: Brill.

Zeuss Johann Kaspar 1837: Die Deutschen und die Nachbarstämme, Mnichov: Lentner.

Poděkování: Autor by rád vyjádřil svou vděčnost Haraldu Bichlmeierovi za jeho konstruktivní kritiku: ve všech bodech měl pravdu. Děkuje také Johnu D. Bengtsonovi za opravu angličtiny.

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Baltic *balā ‘mud, bog, marsh’ at the Indo-European Backdrop

Baltské *balā „bahno, močál, bažina“ v kontextu indoevropských jazyků

S H R N U T Í

Článek pojednává o nejbližších příbuzných baltského termínu *balā „bahno, močál, bažina“, které jsou interpretovány jako varianty západogermánských *pōla a *pali-, islandského pula, keltského *bōlā a dáckého toponyma Bălăușov. Tyto formy již dříve byly považovány za slova příbuzná baltské formě. Do analýzy se zavádí také slovanský termín *g(b)lъ „pramen, zřídlo; studna“, který je zde analyzován jako *n-blъ „neznečištěný“ = „čistý (o vodě)“. Germánský začátek slova *p poukazuje na vzácné indoevropské *b-. V článku se zkoumá, zda by tento etymon mohl být příkladem rozšíření kořene *gʷebh- „močál, bažina“ v nulovém stupni ablautu prvkem -l, opírajíc se o myšlenku Alexandra Lubotského o progresivní asimilaci v počáteční souhláskové skupině, v tomto případě *gʷbʰ- > *gʷb- > *b-. Odpověď zní „ano“, avšak podmínky jsou natolik složité, že tradiční rekonstrukce s iniciálním *b a prodlouženým u̯ardhi derivátem v germánských jazycích se jeví jako přijatelnější řešení.

Přijato 27. června 2022.

VÁCLAV BLAŽEK

Katedra lingvistiky a baltských studií Masarykova univerzita Nováka 1, CZ-60200 Brno [email protected]

Straipsniai / Articles

29