JOLANTA VASKELIENĖ Šiauliajská akademie Vilniuské univerzity ORCID id: orcid.org/0000-0002-8516-8608

Oblasti vědeckého výzkumu: tvorba slov, morfologie, lingvistika textu, stylistika, variabilita. DOI: doi.org/10.35321/all88-17

Daiva Murmulaitytė

PERSPEKTIVY VÝZKUMU TVORBY NEOLOGISMŮ A MORFEMIKY (PŘÍPAD DATOVÉHO SOUBORU LITEVSKÝCH NEOLOGISMŮ)

Vilnius: Institut litevského jazyka, 2021, 184 s. DOI doi.org/10.35321/e-pub.16.naujadaros-tyrimu-perspektyvos ISBN 978-609-411-289-8

Monografie Daivy Murmulaitytė je první knihou věnovanou nepřetržitě doplňovanému Datovému souboru litevských neologismů, jehož tvorba byla zahájena v roce 2011^¹ (dále jen ND nebo datový soubor), a pojednává o možnostech výzkumu, které poskytuje. V současnosti obsahuje ND více heslových neologismů a ilustračních příkladů, než jich bylo v době přípravy monografie^², některé postřehy monografie tedy již nyní mohou být ještě lépe podloženy, doplněny (nebo možná

¹ „V tomto datovém souboru se shromažďují nová slova (přejatá slova a novotvary), slovní spojení a zkratky, nové významy slov, které se v litevském jazyce objevily od konce 20. století a objevují se v současném veřejném užívání, jakož i informace o původu, užívání a kodifikaci neologismů.“ (https://ekalba.lt/naujažodžiai/apie/ND%20%C4%AEvadas [cit. 25. 1. 2023]).

² Podle tvrzení tvůrců ND se na konci roku 2022 v datovém souboru nacházelo 7920 popsaných neologismů a více než 28 000 ilustračních příkladů (https://ekalba.lt/naujažodžiai/apie/ND%20Duomenyno%20sandara, cit. 25. 1. 2023); v Úvodu monografie („Zkoumaný pramen“) se uvádí, že v listopadu 2020 bylo v ND 6300 neologismů a 23 000 ilustračních příkladů.

326

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Daiva Murmulaitytė. Naujažodžių darybos ir morfemikos tyrimų perspektyvos (Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno atvejis)

a vyvracejí se?) na základě výsledků analýzy nových údajů^³. Autorka monografie Daiva Murmulaitytė si zvolila zkoumat novotvary litevského jazyka (s využitím materiálu ND) a představit tento datový soubor jako nástroj výzkumu slovotvorby a morfemiky^⁴. K tomu je autorka monografie zcela připravena, zkoumaný objekt důkladně poznala – tato kniha je pokračováním a shrnutím různých výzkumů souvisejících s ND, které Daiva Murmulaitytė zahájila v roce 2017. Je zřejmé, že se výborně seznámila i s pracemi dalších badatelů, kteří si zvolili tentýž předmět výzkumu, a že pronikla nejen do výzkumu slovotvorby, neologie, kontaminace a dalších oblastí prováděného v Litvě, ale i ve světě. Ti, kdo si budou chtít rozšířit některé z poznatků uvedených v knize, mohou využít literaturu publikovanou v různých jazycích a uvedenou v seznamu (111 položek).

Struktura monografie je logická, vhodná a jasná – tvoří ji (kromě krátkého Poděkování) Úvod, dvě části rozdělené do kapitol a podkapitol, podrobný závěr korelující s analýzou, seznamy pramenů a literatury a devítistránkové shrnutí v angličtině^⁵, které umožňuje nerodilým mluvčím zajímajícím se o novotvorbu, neologismy, datové soubory apod. seznámit se s hlavními výsledky a poznatky výzkumu. Obsah monografie je tedy velmi promyšlený a systematický. V Úvodu monografie jsou představeny pramen výzkumu (ND), jeho předmět, cíl a úkoly potřebné k jeho dosažení, pojednáno o metodologii výzkumu, podán přehled výzkumů založených na ND a představena struktura monografie. V první části monografie („Datový soubor neologismů – zdroj novotvarů a nástroj jejich výzkumu“) se píše o ND jako souboru novotvarů a nástroji jejich výzkumu. Tato část se skládá ze 3 kapitol – v nich jsou představeny druhy neologismů obsažené v ND, pojednáno o lexikálních a sémantických novotvarech^⁶, o oživené lexice, přičemž největší pozornost je věnována neologismům, které lze analyzovat z hlediska slovotvorby. Zde jsou rovněž probírány principy výběru údajů ND (hovoří se o pravidelnosti deverbatívních abstrakt, reflexivních derivátech, polysémii a podává se shrnutí). Dále se pozornost soustřeďuje na

³ Je třeba říci, že empirický materiál ND neopírá pouze tato monografie, nýbrž také disertace Agnė Aleksaitė (2022), obhájená loni pod vedením autorky monografie. Autorka disertace vycházela z 3098 derivátů vybraných z 5319 jednotek lexikograficky popsaných v ND v letech 2017–2019. Obě koncepční díla (recenzovaná monografie a disertace) představují dobrou základnu a výchozí bod pro výzkum neologismů; poznatky obou děl mohou využít další badatelé zkoumající neologismy (nebo novotvary), a to jejich srovnáváním a porovnáváním získaných výsledků analýzy novotvarů (recenzentka tak již učinila, viz Vaskelienė 2022a).

⁴ Je odůvodněné, že se autorka neomezuje na novotvary, ale do výzkumného pole zahrnuje i slova, která získala nové významy, a oživená slova.

⁵ Shrnutí přeložila Jovita Bagdonavičiūtė.

⁶ Autorka na velmi výstižných příkladech ukazuje, která slova uvedená v ND a z jakých důvodů je třeba považovat za nově vytvořená slova (lexikální novotvary) a která by mohla být považována za produkt sémantického vývoje.

Recenzijos / Reviews

327

JOLANTA VASKELIENĖ

údaje o slovotvorbě a morfemice ND (strukturu, míru prozkoumanosti, výsledky výzkumu) a otázce využití databáze ND pro podrobnou analýzu slovotvorby neologismů. Druhá část monografie je věnována představení směrů výzkumu novotvarů a pilotních výzkumů. Tato část se skládá ze dvou kapitol, které se tematicky dělí na podkapitoly. V první kapitole druhé části monografie („Zachycení a analýza slovotvorných tendencí nových slov litevského jazyka“) jsou představeny slovotvorné tendence novotvarů; podrobněji se pojednává o substantivní novotvorbě, přičemž zvláštní pozornost je věnována slovotvorným zákonitostem, slovotvorným typům, morfematickému složení jejich základových kmenů a problémům klasifikace. Je cenné, že monografie analyzuje nejen neologismy vzniklé morfematickým způsobem slovotvorby (tj. novotvary), ale i deriváty vytvořené nemorfematickým způsobem, kontaminanty: seznamuje s pojmem kontaminace, pojednává o derivátech považovaných za kontaminanty, píše o problematických případech a vytyčuje další směry výzkumu kontaminantů⁷. Druhá kapitola druhé části („Výzkum slovotvorných vztahů neologismů“) je věnována pojednání a představení výzkumu slovotvorných hnízd, slovotvorných kategorií, slovotvorných typů a lexikálně-sémantických skupin. Velmi užitečné je, že podkapitoly končí shrnutími. Obecně lze říci, že poznatky a výsledky výzkumu představené v monografii ve většině případů nevyvolávají žádné pochybnosti. Zvlášť je třeba zmínit názorných 18 tabulek a 12 obrázků doplňujících text⁸. Lze odůvodnit, že autorka při zvažování toho či onoho aspektu neopomíjí ani sporné otázky, ukazuje vznikající problémy a navrhuje možná řešení; monografie tedy nejen (nebo spíše ne tolik) podává přehled toho, co již bylo vykonáno, ale také velmi motivovaně a precizně ukazuje nejednotnosti, aspekty doplňování, zdokonalování a využití ND pro různé typy výzkumu i možnosti tohoto využití; navíc nepíše vágně, nýbrž uvádí konkrétní příklady. Je třeba říci, že jak monografie jako celek, tak její jednotlivé části mohou být užitečné pro různé účely: například ti, kdo se chtějí seznámit s morfologickými deriváty, si mohou vybrat jednu kapitolu, zájemci o kontaminaci mohou číst jinou, kdo se zajímá o tvorbu novotvarů, může studovat kapitolu věnovanou tomuto tématu a ten, kdo se zajímá o jednotlivé slovotvorné kategorie (názvy nástrojů, názvy podle rozdílu pohlaví), si může zvolit kapitoly věnované jejich analýze

^⁷ Daiva Murmulaitytė je vůbec jednou z mála litevských badatelek, které systematicky zkoumají kontaminační deriváty.

^⁸ Například druhy neologismů uvedené v ND jsou velmi jasně a názorně představeny ve 2. tabulce, ve 3. tabulce jsou informativně uvedeny možné aspekty výzkumu neologismů a morfemiky a označena (ne)možnost jejich zkoumání; pro různé účely lze využít údaje o typech kompozit a příklady těchto typů uvedené v 9. tabulce apod.

328

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Daiva Murmulaitytė. Naujažodžių darybos ir morfemikos tyrimų perspektyvos (Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno atvejis)

kapitoly apod.⁹. Monografie Daivy Murmulaitytė je napsána vědeckým stylem, je uspořádaná a náležitě redigovaná. Tato kniha je užitečná i prakticky – materiál, postřehy a návrhy v ní uvedené mohou přispět ke zdokonalování a dalšímu doplňování ND – největšího zdroje neologismů litevského jazyka.

Za neméně cenné je třeba považovat to, že monografie nejen poskytuje nové informace, ale také nutí přemýšlet, klást otázky a diskutovat. Taigi bych proto chtěl zmínit několik takových momentů.

V litevské jazykovědě (bohužel) neexistuje jednotný (stejný) pohled na některé otázky slovotvorby (to stále vyžaduje podrobnější pohled a projednání, ale nemělo by to být opomenuto ani v recenzi). Je skvělé, že autorka monografie (viz s. 14–15) píše o rozdílech v pohledu na způsoby slovotvorby, např. o nejednotném traktování derivátů s be- (begalvis, -ė), a tvrdí, že „[V] této, Duomenyno novotvarů, studii se rovněž dodržuje tradiční pohled na prefixální deriváty [podtrženo rec.] [...] z velké části proto, že tendence novotvarů se porovnávají se zákonitostmi tradiční slovotvorby popsanými v gramatikách současného jazyka“. Podle tradičního pohledu by byl derivát begalvis, -ė traktován jako prefixální derivát s be od jednoho základového slova galva¹⁰. Na s. 68 monografie se k nejednotnému traktování derivátů s be vrací¹¹ a v souvislosti s derivátem bežidinis, -ė uvádí dvě možnosti: píše se, že by mohlo jít o derivát smíšené slovotvorby – prefixace a koncovkové derivace – ze slova židinys, nebo zde lze spatřovat koncovkový způsob slovotvorby, přičemž základem není slovo (židinys), nýbrž slovní spojení (be židinio). Je třeba říci, že jako smíšený způsob slovotvorby se sufixace–paradigmatizace (prefixálně-koncovková derivace) obvykle neuvádí¹²; jiná otázka je, proč u bežidinis, -ė již není uveden tradiční pohled, podle něhož jde o prefixální derivát s be od jediného slova židinys? Taigi přece jen není zcela jasné,

⁹ Samostatně je třeba zmínit termín autorky alternatyvių daryba (s. 66) – zdá se, že jej jiní specialisté na slovotvorbu nepoužívají, ale je vhodný; nejspíše by šlo o ekvivalent Urbutisova (2009: 109–110) označení derivátů s paralelními základovými slovy (používá se při hovoření o odvozování derivátu jak od jednoho, tak od druhého (jiných) slova).

¹⁰ Viz také s. 11 monografie, kde je betarmis, -ė považován za derivát s prefixem be s vedlejším slovotvorným prostředkem (koncovkou), srov. v Urbutisově monografii (2009: 260) derivát bedarbis, -ė, ilustrující prefixální způsob slovotvorby, kdy prefix funguje společně se změnou koncovky.

¹¹ To je skutečně důležité, protože jedna či druhá pozice určuje způsob slovotvorby novotvaru.

¹² Viz s. 13 monografie: „[...] v litevštině se vyskytuje také smíšená slovotvorba, kdy se současně uplatňují dva způsoby slovotvorby, například prefixálně-sufixální (prefixace-sufixace; takto již dříve doložené povestuvinis, -ė, prieškarinis, -ė, pakylėti, paeiliui aj.) nebo kompozičně-sufixální (kompozice-sufixace, například: pelėkautai, žmožgėdar aj.) (Urbutis 2009: 340–342; Jakaitienė 2009: 254; Keinys 1999: 82–83, 97, 102).“

Recenzijos / Reviews

329

JOLANTA VASKELIENĖ

jaké stanovisko se v monografii zaujímá k derivátům s be- (tradiční¹³, nebo Antano Smetony (2005), Aldony Paulauskienė (1983: 100–103; 1994: 81; 2007: 20–22) a v některých dalších případech). Ve slovotvorných dílech se různě chápe také úloha reflexivity, což souvisí s (ne)vyčleňováním reflexivního způsobu slovotvorby. Nejčastěji se uvádějí dva způsoby tvoření sloves – sufixace a prefixace – tj. hovoří se o sufixálních a prefixálních derivátech (viz LKE 593; Paulauskienė 1994: 363–279; LKG 1971: 247–298; R užė 2012: 53–62). V DLKG (2005: 385; 406–409) se kromě uvedených dvou způsobů tvoření sloves uvádí ještě jeden – reflexivní – způsob slovotvorby. Tento názor se zastává i v recenzované monografii¹⁴. Mimochodem, v souvislosti s uvedeným pohledem na reflexivitu jsou v DLKG smíšeně tvořená slovesa chápána velmi široce – za výsledek smíšené slovotvorby se v gramatice považují nejen deriváty vytvořené prefixálně-sufixálním způsobem, ale také ty, které jsou vytvořeny se sufixem a reflexivitou nebo s prefixem a reflexivitou (DLKG 2005: 409–410). V monografii je tedy reflexivní způsob považován za samostatný, pouze slovesům vlastní¹⁵ způsob slovotvorby: na s. 12 se uvádějí sufixální, prefixální a koncovkové deriváty a píše se, že „slovesa se tvoří také pomocí pouze jim vlastního reflexivního afixu (reflexivní částice). Deriváty se tedy klasifikují podle hlavního slovotvorného prostředku.“¹⁶ O příkladech sufixálních, prefixálních a koncovkových derivátů není pochyb, ale hned vedle jsou uvedena slovesa vytvořená pomocí reflexivní částice (?): įsikatinti ‚vzít si k pěstování opuštěnou kočku‘ (: įkatinti), užsigr ybauti ‚vydělat peníze prodejem nasbíraných hub‘ (: užgrybauti). Je skutečně úloha reflexivity zde stejná jako u sufixálních, prefixálních a koncovkových derivátů? V morfologických dílech se uvádí různý počet významů reflexivity, nejčastěji se však zmiňuje přímá (prausia – prausiasi), nepřímá (neša – nešasi, perka – perkasi), omezení oblasti děje na samotného původce (kelia – keliasi) aj. (LKE 471) – posledně uvedené významy lze vytušit i při porovnání nereflexivních a reflexivních forem įkatinti (‚vzít si k pěstování opuštěnou kočku‘) a įsikatinti (‚vzít si [tj. vzít pro sebe / sám – rec.] k pěstování opuštěnou kočku‘), užgrybauti (‚vydělat peníze prodejem hub‘) a užsigr ybauti (‚vydělat si [tj. vydělat pro sebe, své

¹³ Poznamenejme, že možnost tvořit deriváty (viz s. 68 sočiapilvis) s koncovkou ze spojení sočių pilvu je vůbec v rozporu s tradičním pohledem, podle něhož se deriváty a složeniny (příslušně derivace a kompozice) rozlišují právě podle počtu základových slov a podle něhož se deriváty typu sočiapilvis, -ė považují za složeniny (viz Keinys 1999: 18; Urbutis 2009, 333; LKE 148, 590 aj.).

¹⁴ Stejný postoj je patrný i ve Slovotvorném průvodci (Murmulaitytė, Aleksaitė 2021) a v disertaci A. Aleksaitė (2022: 167–170).

¹⁵ To, že je tento způsob slovotvorby vlastní výhradně jedné slovnímu druhu, a nikoli všem (derivátům různých slovních druhů), rovněž posiluje zvolený postoj nepovažovat reflexivní způsob za samostatný.

¹⁶ Reflexivním derivátům je věnován oddíl 1.5.2. monografie, viz s. 39–41.

330

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Daiva Murmulaitytė. Naujažodžių darybos ir morfemikos tyrimų perspektyvos (Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno atvejis)

potřebám – rec.] peněz z prodaných hub¹). Je třeba upozornit na to, že na s. 53 je stejné sloveso užsigrybauti již vykládáno jako derivát s prefixem a reflexivem: „[...] několik slov vytvořených podle analogie s jinými slovy pomocí prefixu a reflexivního afixu (užsigrybauti ‚vydělat peníze z prodaných hub‘, srov. užsidirbti, atsiseimauti ‚být dostatečně dlouho, až už nechce být poslancem Seimasu‘, srov. atsivalgyti)“ (s. 53). Předpokládá se, že slovesa typu užsigrybauti jsou prefixální deriváty, zatímco reflexivum je dodatečným derivačním prostředkem¹⁷, součástí složeného formantu, srov. slovesa považovaná za prefixální deriváty užsibūti (: būti), atsivalgyti (: valgyti), išsigulėti (: gulėti) (Keinys 1999: 89–90), persivalgyti (: valgyti), užsižiopsoti (: žiopsoti) (Barauskaitė 1985: 30), atsivalgyti (: valgyti), įsiplepėti (: plepėti) (Ružė 2012: 58) aj. Monografie v zásadě zastává stanovisko A. Paulauskienė a DLKG, což je právem autorky a její volbou (tedy toto stanovisko vědkyni přesvědčuje). Přesto bylo třeba v monografii věnovat více pozornosti tomuto reflexivnímu derivačnímu způsobu, považovanému za samostatný způsob tvoření jednotlivých slov¹⁸; tento způsob by navíc neměl být opomenut ani při pojednání o způsobech tvoření slov¹⁹.

S reflexivem poněkud souvisí další místo monografie, kde se hovoří o volbě základového slova (a jeho tvaru) – na s. 11 se píše: „Lze vypustit také prefix nebo reflexivní afix základového slova, například: džiugena ‚člověk, který se raduje‘ (: džiaugtis), išvarža ‚obrovský výbuch slunečního plazmatu‘ (: išsiveržti) (více o změnách derivačního základu viz: Urbutis 2009: 231–246; Jakaitienė 2009: 243; Barauskaitė 1985: 21–25; Keinys 1999: 19–20).“ Zde je třeba uvést dvě věci: při plném souhlasu s tím, že reflexivum základového slova se někdy vynechává a nepřechází do derivátu, by měl být zmíněn i v recenzi pojednaný názor, že v dílech některých badatelů je reflexivum někdy považováno za vedlejší derivační prostředek, součást složeného formantu. Druhá věc spočívá v tom, že po zmínce o možném nepřecházení prefixu základového slova do derivátu měl být uveden alespoň jeden příklad ilustrující toto tvrzení – oba deriváty (džiugena, išvarža) ilustrují pouze vynechání reflexiva základového slova.

¹⁷ Obě možnosti by mohly být uvedeny takto: už(si)grybauti ‚(vy)dělat si peníze z prodaných hub‘ (: grybauti).

¹⁸ Monografie je právě žánrem, v němž lze (a je třeba) pojednat o sporných, různě interpretovaných otázkách.

¹⁹ Na jiném místě monografie (při pojednání o způsobech tvoření slov) se reflexivní způsob tvoření nezmiňuje – na s. 13 se píše o 4 základních a smíšeném způsobu tvoření: „Vedle uvedených základních způsobů tvoření slov – sufixální derivace neboli sufixace, prefixální derivace neboli prefixace, derivace koncovkami neboli paradigmatizace a kompozice neboli skládání (Urbutis 2009: 333–340; Keinys 1999: 22–23) – se v litevštině vyskytuje také smíšené tvoření [...]“ – jak je patrné, zde se vychází z děl V. Urbutise a S. Keinysa, v nichž se však o samostatném – reflexivním – způsobu tvoření nehovoří.

Recenzijos / Reviews

331

JOLANTA VASKELIENĖ

Princip uvádění základových slov a tvarů není zcela jasný, např.: agurkžuvė (: agurkas + žuvis), įvairiareligis, –ė (: įvairus, –i + religija), kalbaknisys, –ė (: kalba + knisti), ale klišakalbė (: kliša kalba), kalbokūra (: kalbą kūrė) aj. Jelikož se typy derivátů uvádějí se znaménkem plus (+) (viz tabulku 9 – podstatné jméno + podstatné jméno, přídavné jméno + podstatné jméno aj.), zdá se, že by se všude očekávalo stejné uvádění²⁰. Pokud jde o volbu tvaru základového slovesa: někdy se uvádí nejen infinitiv, ale i slovesný tvar, o který se derivát přímo opírá, jindy pouze infinitiv, srov. např. na s. 12 pojautis (: pajausti, pajautė) a keitėjimas (: keistėti), na s. 63 vargospūdis (: vargas + spaudė) a skrajutė (: skrieti) – keitėjimas se opírá o kmen minulého času jednorázového (keitėjo), skrajutė o skrieja nebo skriejo apod. V každém případě mohl být princip uvádění základových slov a tvarů vysvětlen.

Ještě několik drobností. Za deriváty nejasného typu se považují kūnovara a megztipaltis; z příkladů uvedených v ND (s vysvětleními) je patrné, že sémanticky souvisejí se dvěma podstatnými jmény – kūnas, vara a megztinis, paltas (jde tedy nejspíše o typ podstatné jméno + podstatné jméno, pouze je třeba pojednat o megztipaltis dezintengraciją); nebo by tento derivát mohl být uveden vedle rašyt namis aj. (viz s. 85). K nejasným by mohl patřit také šokvaikštis, považovaný v tabulce 9 (s. 80) s otazníkem za derivát typu podstatné jméno + sloveso. Má se za to, že při uvádění druhu derivačních formantů²¹ v tabulce 4 by bylo přesnější napsat nikoli „Přípony“, nýbrž „Přípony (zakončení)“, protože nejednou se uvádí, že slova se stejnými zakončeními jsou jak deriváty, tak nederiváty (např. na s. 52 se oprávněně píše: „A tak –acija nemůže být ve všech případech považována za derivační formant, někdy novotvary tyto morfémy (příponu –acij– a koncovku –a) jednoduše mají, protože taková forma byla převzata, nikoli vytvořena v litevštině.“)

Na závěr recenze je třeba říci, že poznámky (úvahy) diskusního charakteru v žádném případě nesnižují hodnotu práce, kterou autorka vykonala. Daivai Murmulaitytė se podařilo připravit monografii vysoké úrovně z hlediska obsahu i formy – počínaje volbou výzkumného objektu a cíle až po důslednou realizaci úkolů vedoucích k jeho dosažení. Tuto monografii lze považovat za významný přínos k rozvoji věd o tvoření slov, neologii (zčásti také lexikologii a lexikografii). A přestože Daiva

²⁰ V gramatikách a dílech o tvoření slov se u derivátů obvykle neuvádějí slovní spojení, nýbrž dvě základová slova (bez znaménka plus). Různé uvádění základových slov v monografii nejspíše souvisí s autorčinou volbou, co je považováno za derivační základ – dvě samostatná slova, nebo slovní spojení.

²¹ Zápis derivační formant (viz s. 11 monografie) implikuje, že slovo je derivát (tj. slovo vytvořené ze základového slova či základových slov), zatímco –(i)acija mají jak slova, která lze považovat za deriváty, tak přejatá slova (o interpretaci slov s –(i)acija a jejich kořenově příbuzných protějšků s –imas viz Vaskelienė 2022).

332

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Daiva Murmulaitytė. Naujažodžių darybos ir morfemikos tyrimų perspektyvos (Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno atvejis)

Murmulaitytė vydala knihu, která je nejpřínosnější pro vědce (především pro odborníky na slovotvorbu, morfologii a lexikologii), avšak ona (nebo její části) by měla být zajímavá a užitečná i pro čtenáře obecně se zajímající o neologismy, novotvary a databáze; monografii by mohli placeně a tvůrčím způsobem využít vyučující, studenti i učitelé.

LITERATURA A PRAMENY

Aleksaitė Agnė 2022: Tvoření neologismů v litevštině (na základě Databáze neologismů z let 2011–2019): doktorská disertace, Vilnius: Litevský jazykový institut.

Barauskaitė Dalia 1985: Slovotvorný rozbor slov: metodická pomůcka, Šiauliai: Šiauliaiský pedagogický institut.

DLKG 2005: Gramatika současného litevského jazyka, 4., opravené vydání, red. V. Ambrazas, Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství.

Jakaitienė Evalda 2009: Lexikologie, Vilnius: Nakladatelství Vilniuské univerzity.

Keinys Stasys 1999: Tvoření slov spisovné litevštiny, Šiauliai: Nakladatelství Šiauliaiské univerzity.

LKE – Encyklopedie litevského jazyka, sest. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství, 2008.

LKG 1971: Gramatika litevského jazyka 2, hlavní red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.

Murmulaitytė Daiva, Aleksaitė Agnė 2021: Průvodce tvořením slov [elektronický zdroj], Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné online: https://ekalba.lt/zo-dziu-darybos-vedlys/. DOI: 10.35321/zodziu-darybos-vedlys.

ND – Miliūnaitė Rita, Aleksaitė Agnė. Databáze neologismů litevského jazyka [průběžně aktualizovaný internetový lexikon od roku 2011], sest. R. Miliūnaitė, Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné online: https://ekalba.lt/nauja zodziai/naujienos [citováno 25.–27. 1. 2023].

Paulauskienė Aldona 1983: Nástin morfologie litevského jazyka, Kaunas: Šviesa.

Paulauskienė Aldona 1994: Morfologie litevského jazyka. Přednášky pro litevanisty, Vilnius: Vědecké a encyklopedické nakladatelství.

Paulauskienė Aldona 2007: Základy morfologie litevského jazyka, Kaunas: Technologija.

Ružė Albertas 2012: Morfologie litevského jazyka II, Vilnius: Nakladatelství Vilniuské univerzity.

Recenzijos / Reviews

333

JOLANTA VASKELIENĖ

Smetona Antanas 2005: K otázce rozlišování hlavních způsobů tvorby slov. – Acta Linguistica Lithuanica 52, 83–89.

Urbutis Vincas 2009: Teorie tvorby slov, 2. vydání, Vilnius: Institut pro vydávání vědecké literatury a encyklopedií.

Vaskelienė Jolanta 2022: K otázce litevských podstatných jmen se společným kořenem s příponami –(i)acija a –imas. – Respectus Philologicus 41, 94–106. DOI: 10.15388/RESPECTUS.2022.41.46.111.

Vaskelienė Jolanta 2022a: Produktivní typy nových derivátů podstatných jmen a přídavných jmen. – Acta Linguistica Lithuanica 87, 177–199. DOI: 10.35321/all87–09.

Doručeno 2. února 2023.

JOLANTA VASKELIENĖ Vilniuská univerzita, Šiauliai Academy Vytauto g. 84, LT-76352 Šiauliai, Litva [email protected]

334

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII