OLEKSANDRA V. POPOVA

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušynském“

ORCID id: orcid.org/0000-0002-6244-5473

Oblasti výzkumu: výuka angličtiny a čínštiny budoucím překladatelům/tlumočníkům (výukové nástroje a sociálně-politické pozadí rozvoje dovedností v poslechu s porozuměním, mluvení, čtení a psaní); translatologie (diskurzivní analýza, adekvátnost překladu, překladatelská kompetence, taktické a strategické otázky překladu); obecná lingvistika; srovnávací lingvistika aj.

ILONA M. DERIK

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušynském“

ORCID id: orcid.org/0000-0002-8979-4745

Oblasti výzkumu: translatologie, obecná lingvistika, stylistická interpretace, studia diskurzu, germanistika.

NATALJA S. ZHMAYEVA

Státní instituce „Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ušynském“

ORCID id: orcid.org/0000-0003-3382-0155

Oblasti výzkumu: analýza diskurzu, lingvistika textu, translatologie.

DOI: doi.org/10.35321/all88-12

SPECIFIKA REPRODUKCE MODERNÍHO POLITICKÉHO DISKURZU

Specifika překladu současného politického diskurzu

254

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

ANOTACE

Článek se zabývá otázkami souvisejícími s pojmem hodnotově-postojové kategorie v lingvistice a její manifestací v politickém diskurzu. Autoři zkoumají strukturu pozitivních a negativních postojů adresáta k určité situaci, která vytváří emocionální složku konotace. Zvláštní pozornost je věnována sémantické struktuře hodnotových postojů a prostředkům jejich vyjádření. Pojmy „hodnotově-postojová kategorie“, „politický diskurz“ a „politická komunikace“ jsou zvažovány z různých hledisek. Jsou vymezeny funkce politického textu spolu s překladatelskými strategiemi (strategie terciárního překladu) a taktikami (překladatelské gramatické transformace – permutace, substituce, doplnění a vypuštění). Autoři uvádějí příklady toho, jak prostřednictvím emocionální struktury zvolacích a řečnických otázek, zvolání, výrazů vděčnosti, chvály, odsouzení apod. vznikají konkrétní pocity účastníků komunikace, a to na materiálu ukrajinských politických textů. Jsou představeny způsoby jejich reprodukce v angličtině.

KLÍČOVÁ SLOVA: politický diskurz, hodnotové postoje, překladatelské strategie a taktiky, emocionální konotace, sémantika.

ANOTACE

Článek analyzuje otázky související s pojmem kategorie hodnotového postoje v lingvistice a projevy této kategorie v politickém diskurzu. Autoři zkoumají strukturu pozitivního a negativního postoje adresáta k určité situaci, která vytváří emocionální složku konotace. Velká pozornost je věnována sémantické struktuře hodnotového postoje a prostředkům jeho vyjádření. Pojmy „kategorie hodnotového postoje“, „politický diskurz“ a „politická komunikace“ jsou posuzovány z různých hledisek. Článek vymezuje funkce politického textu, překladatelské strategie (strategie překladu pro třetí osoby) a taktiky (překladatelské gramatické transformace – změny, záměny, doplnění a vypuštění). Autoři uvádějí příklady z ukrajinských politických textů ilustrující, jak pomocí emocionální struktury zvolacích a řečnických otázek, zvolání, výrazů vděčnosti, chvály, odsouzení a dalších frází vznikají určité pocity účastníků komunikace. Jsou představeny způsoby jejich překladu do angličtiny.

KLÍČOVÁ SLOVA: politický diskurz, hodnotový postoj, překladatelské strategie a taktiky, emocionální konotace, sémantika.

1. ÚVOD

Hodnotový postoj je považován za značně zobecněný jev, který lze ztotožnit s kognitivní činností. Hodnotící činnost je charakteristická pro lidskou

Straipsniai / Articles

255

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

přirozenost, neboť celé prostředí vnímané člověkem koreluje s existujícím hodnotícím obrazem světa.

Hodnotový postoj jako kategorie pevně vstoupil do oblasti různorodých lingvistických výzkumů. Termín „postoj“ se již dlouho široce používá v článcích, monografiích a disertacích. Kategorii hodnocení zkoumalo mnoho domácích i zahraničních vědců (Kosmeda 2000; Prychod’ko 2001; Ostrovs’ka 2001; Kolšanskij 2018; Arutjunova 1984; Vol’f 1985; et al.).

Interakce mezi člověkem a jeho prostředím přispívá k rozvoji hodnotícího vidění světa. Hodnotící povaha lidského poznávání je zdůrazňována v mnoha studiích. Obecně se uznává, že rozhodující funkce komunikace náleží slovní zásobě. Aleksander I. Iliadi (2022: 30–63) se zaměřuje na etymologické rysy slovanských–íránských složených slov, která proměnila svou sémantiku. Při komunikaci za dnešních podmínek je tedy nutné brát v úvahu starověkou i moderní sémantiku lexika. Interakce mezi člověkem a jeho prostředím přispívá k rozvoji hodnotícího vidění světa. Hodnotící povaha lidského poznávání je zdůrazňována v mnoha studiích. Nina D. Arutjunova (1984) řadí hodnotový postoj k ryze lidským kategoriím. Na jedné straně je hodnocení určováno fyzickou a psychickou povahou člověka, jeho existencí a pocity; na druhé straně určuje způsob lidského myšlení, jeho činnost, postoj k ostatním lidem a objektům reality i vnímání umění (Arutjunova 1984). Hodnotový postoj jako kategorie je zkoumán v různých oblastech vědění, například ve filozofii, logice, etice a psychologii. Moderní psychologie tvrdí, že postoj úzce souvisí s kognitivní funkcí.

Hodnotové postoje vznikají v rámci komunikace, která může mít různou povahu: sociální, interpersonální, kulturní, politickou či masově orientovanou (Lasswell 2006; McLuhan, Fiore 1967; Powell, Cowart 2016; Shannon 1948). Cíl a průběh komunikace jsou podmíněny sociálními složkami (Habermas 2000; Motrenko 2005; Sosnin, Mychnenko, Lytvynova 2011). Komunikace se uskutečňuje prostřednictvím jazykových znaků, společného systému symbolů i extralingvistických prostředků (výrazů obličeje, gest apod.), které mohou v souladu se záměry a cíli mluvčích vytvářet manipulaci (Oleškov 2006). Lze tedy předpokládat, že během výměny informací mají účastníci komunikace sklon měnit způsoby svého myšlení (Harre, Smith 1995; Parygin 1999). Proces přenosu informací se člení na verbální, neverbální, emocionální a kognitivní. Psychologové a filozofové jazyka se domnívají, že komunikace musí mít přesvědčovací nástroje včetně manipulačních technik, aby dosáhla pozitivních účinků a rozvíjela sociální vědomí (Andreeva 2000; Černova, Slotina 2012; Holovatyj 2006; Chmiljar 2017).

256

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Politický diskurz spolu s dalšími typy diskurzu (administrativním, právním, vojenským, pedagogickým, náboženským, lékařským, ekonomickým, reklamním, sportovním, vědeckým, mediálním atd.) patří k institucionálnímu diskurzu (Van Dijk 1995). Do značné míry se projevuje v sociálním prostředí a zahrnuje používání specifických verbálních prostředků i prostředků vyvolávajících postoje. Kontextové pozadí každého konkrétního diskurzu by mělo být analyzováno, abychom poznali, jak funguje, a mohli modelovat jeho průběh a výsledky (Harris 1952; Schiffrin, Tannen, Hamilton 2001; Бaceвyч 2010; Karasik 2010; Shymko 2021).

Je třeba poznamenat, že Ukrajina v současnosti prochází složitým obdobím spojeným s vojenskými akcemi. Politická činnost proto hraje zásadní roli ve všech sférách života: sociální, kulturní, vzdělávací, ekonomické, diplomatické atd. Vnímání rozhodnutí vlády Ukrajinci závisí na prostředcích a způsobech předávání společensky významných informací občanům Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že se Ukrajina integruje do Evropské unie, získává poslání překladatele/tlumočníka na významu. Právě překladatelé/tlumočníci reprezentují Ukrajinu na světové scéně a jejich porozumění denotativní a konotativní sémantice se odráží ve výsledcích přenosu politických „sdělení“ partnerským zemím. S ohledem na výše uvedené je relevance této práce dána potřebou hlubšího studia problémů spojených s reprodukcí kategorie hodnotového postoje v rámci politického diskurzu z hlediska translatologie a také analýzou specifik její reprodukce při překladu uvedených textů z ukrajinštiny do angličtiny. Projevy prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského obsahují hodnotové a postojové konotace, jimž je vlastní negativní i pozitivní sémantika. Za těchto podmínek je velmi důležité je na jedné straně adekvátně dekódovat a na druhé straně transformovat jejich podstatu do angličtiny. Linguistický a extralingvistický rámec původních projevů Volodymyra Zelenského a jejich aktualizace v cílovém jazyce (angličtině) jsou naše výzkumné objekty; prostředky překladu hodnotové a postojové slovní zásoby z ukrajinštiny do angličtiny v rámci zkoumaného materiálu jsou předmětem výzkumu.

Cílem současného výzkumu je odhalit význam pojmu hodnotově-postojové kategorie v lingvistice a její projevy v politickém diskurzu. Cíl vychází z následujících úkolů:

• analyzovat prostředky vyjadřování postojů ve zdrojovém jazyce (ukrajinštině);

• identifikovat překladatelské prostředky vyjadřování postojů v cílovém jazyce (angličtině).

Straipsniai / Articles

257

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Výzkumný materiál a metodologie. Jako výzkumný materiál byly zvoleny ukrajinské texty projevů a každodenních promluv prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského z období od března 2022 do prosince 2022, jakož i jejich překlady do angličtiny. Tyto materiály byly zveřejněny na oficiálních webových stránkách Kanceláře prezidenta Ukrajiny (k dispozici na adrese: https://www.president.gov.ua/news/speeches), na Twitteru a Facebooku. Rozsah zdrojových textů činí 65 podmíněných tištěných archů.

Komplexní analýza ukrajinského veřejného diskurzu v našem případě zahrnuje integrované použití vědeckých výzkumných metod, zejména:

• metoda výběru – k vytvoření empirického materiálu v rámci politického diskurzu;

• lingvistická analýza – k identifikaci lingvistických a extralingvistických hodnotových a postojových markerů politického diskurzu;

• metoda teoretického zobecnění zkoumaného materiálu – k určení adekvátných překladatelských prostředků, které mají být použity při reprodukci projevů ukrajinského politického představitele – prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského – do angličtiny s přihlédnutím k lingvistickým rysům ukrajinštiny a angličtiny;

• metoda překladatelské analýzy – k identifikaci specifik převodu zkoumaného materiálu do angličtiny.

2. HODNOTOVĚ-POSTOJOVÁ KATEGORIE: LINGVISTICKÝ ASPEKT, JEJÍ SUBJEKT A OBJEKT V HODNOTOVĚ-POSTOJOVÝCH VÝPOVĚDÍCH

Jazyk umožňuje odraz lidského vztahu k okolnímu světu v různých aspektech. To platí zejména pro postoj (hodnocení). Hodnocení–postoj lze považovat za komplexní kategorii; lze předpokládat, že na světě sotva existuje jazyk, který by neměl vlastní pojmenování pro dobré nebo špatné.

Tato otázka zůstává aktuální kvůli rozmanitosti výzkumu hodnotové a postojové kategorie a různým přístupům k vymezení hodnotových a postojových významů i k analýze hodnotových a postojových kategorií. Kromě toho je hodnotitelnost poměrně složitým jevem, který vyžaduje další analýzu a pochopení, a zkoumá se nejen v lingvistice, ale i v mnoha dalších vědách. Zájem lingvistů o hlubší studium

258

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

hodnotové a postojové kategorie stále roste díky širokému spektru prostředků jejího vyjádření.

Každý den se člověk musí seznamovat s jevy okolního prostředí a vyjadřovat k nim svůj postoj. Hodnocení je součástí procesu zaměřeného na odraz každodenní reality a na vytvoření postojového vztahu mezi subjektem a objektem. Dnes má studium hodnotové a postojové kategorie zvláštní význam, neboť otázka vztahu a interakce mezi sémantikou a pragmatikou se stává relevantní jak v teoretickém, tak v praktickém aspektu.

Obsah hodnocení a postoje byl vždy předmětem diskusí mezi filozofy, logiky a lingvisty. Obavy vyvolával nedostatek jasných kritérií pro hodnocení a postoj. Filozofická kategorie hodnocení a postoje se vyznačuje těmito funkcemi: světonázorovou, metodologickou (poskytuje člověku obecnou orientaci ve světě), logickou (účastní se mentálního procesu), praktickou a funkcí zaměřenou na rozvoj duchovní kultury (Zagraevskaja 2007).

Hlavní směr studia hodnotové a postojové kategorie moderními vědci souvisí s vymezením hodnotových a postojových významů a prostředků jejich vyjádření. V současnosti se tento výzkum rozšířil o studium jejích sémantických, funkčních a pragmatických rysů, zatímco dříve se pozornost vědců soustřeďovala pouze na analýzu hodnotové a postojové sémantiky a struktury. Existuje předpoklad, že hodnocení a postoj úzce souvisejí s pragmatikou. Mluvčí totiž zamýšlí ovlivnit posluchače, aby u něj vyvolal odpovídající reakci.

V oblasti lingvistiky vyvolává kategorie hodnocení řadu neshod. Mnozí autoři často považují termíny „hodnocení“ a „hodnotitelnost“ za totožné. Při vysvětlování vztahu mezi těmito pojmy je třeba konstatovat, že hodnotitelnost označuje lingvistickou realizaci logické kategorie hodnocení, tedy vlastnost jazykových jednotek vyjadřovat postojový význam. Hodnocení je chápáno jako názor na postoj, úroveň či vlastnost objektu. Pojem „postoj“ slouží jako základ hodnotícího soudu, tedy v procesu vztahování subjektu hodnocení k postojovému obrazu světa se vytváří hodnocení objektu reality. Hodnocení, objektivizované jazykem a vyjádřené jazykovými prostředky, se v důsledku mění v hodnotitelnost (Heleta, Žmajeva 2022: 31–43).

Často se slovní spojení „kategorie hodnocení“ a „kategorie hodnotitelnosti“ používají v podobném nebo stejném kontextu, avšak v současnosti mezi těmito pojmy neexistuje jasné rozlišení a ve většině případů se používají zaměnitelně. Je důležité poznamenat, že používání termínu „kategorie hodnocení“ do značné míry souvisí s vymezením logické kategorie a

Straipsniai / Articles

259

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

její realizací v jazyce, zatímco kategorie hodnotitelnosti se projevuje především jako lingvistický pojem, zejména jako složka konotace (Heleta, Žmajeva 2022: 31–43).

Hodnocení je považováno za hlavní kategorii reality. Člověk analyzuje celý okolní svět: skutečnosti, objekty, jevy, vlastnosti i způsoby chování. Analyzovány jsou také myšlenky, jednání a pocity člověka. Předmětem hodnocení se proto může stát téměř cokoli. Hodnocení je faktorem vytvářejícím obraz hodnot a postojů ve světě, neboť hodnoty a postoje jsou vlastní každé kultuře.

Pozitivní nebo negativní postoj k osobě, objektu či jevu, daný shodou nebo neshodou jeho vlastností s hodnotícími kritérii subjektu hodnocení, tj. emocionální hodnocení (Markelova 1993), se stejně jako každá hodnotící struktura odráží ve dvou faktorech: objektivním a subjektivním, a představuje vztah subjektu hodnocení k objektu a vlastností samotného objektu, k němuž se hodnocení vztahuje.

Všechna hodnocení vycházejí z lidského systému hodnot a představují složitou sémantickou polaritu k predikátové dvojici, tj. dobrý/špatný, pozitivní/negativní apod., která pomáhá určovat hodnotu objektů na všech jazykových rovinách. Kategorie hodnocení má mnoho společného s kategorií modality. Protože slovní vyjádření subjektivních postojů a hodnocení se aktualizuje pouze v procesu komunikace, je subjektivní modalita kategorií komunikace vyjadřující subjektivní vztah k obsahu výpovědi. Hodnocení je vědomý jev odrážející výsledek pochopení hodnoty jevů prostředí. Způsoby hodnocení životních skutečností, vnímané prostřednictvím vlastních nebo obecně přijímaných systémů hodnot, norem a zákonů, jsou vlastní každému jednotlivci.

Pozornost vědců se soustřeďuje na studium různých aspektů hodnocení: korelaci vyjádření, modality a hodnocení; prostředky vyjadřování hodnocení, objekty hodnocení, význam hodnotových kategorií v překladu, genderové aspekty tezauru hodnocení, klasifikaci slovněhodnotících forem a hodnocení: řečové akty apod.

Hodnocení jako funkčně-sémantická kategorie prostupuje všemi rovinami jazyka a je reprezentováno souborem jazykových jednotek s hodnotově-postojovou hodnotou, které vyjadřují pozitivní nebo negativní postoj mluvčího k obsahu sdělení zaměřeného na uskutečnění určitého komunikačního úkolu (Krysanova 1999).

Hodnocení je důsledkem funkčně-komunikačního zaměření diskurzu. Jeho utváření ovlivňují nejen bezprostřední operátory, ale také mnoho dalších faktorů: presupozice, kulturní a sociální vidění světa, znalost psychologie, zvyklosti a názory původce informace,

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

znalost obsahu textu, který bezprostředně předchází sdělení (Prychоd’ko 2001).

Vzhledem k tomu, že hodnocení má kognitivní povahu, lze je považovat za logicko-subjektivní. Hodnotící a kognitivní funkce jazyka spolu úzce souvisejí. Zároveň jsou rovnocenné, neboť hodnocení doprovází poznávání. V procesu hodnocení se vytváří poznání. Vzájemná závislost hodnocení a poznávání náleží do oblasti kognitivní lingvistiky. Výhradně kognitivní přístup, který reguluje vztah mezi jazykem a myšlením, je pro studium kategorie hodnocení vhodnější, protože zkoumá kognitivní činnosti člověka.

Hodnocení jako proces vnímání a zpracování informací je orientováno na rozhodování a pomáhá volit další praktické kroky. Člověk poznává okolní svět a dává mu smysl, proto má v každodenním životě schopnost hodnotit řečová fakta ve své každodenní praxi.

Původ pojmu „hodnotitelnost“ ve svém významu zachycuje alespoň tři podstatné prvky: popis vnějších vlastností objektů a věcí jako předmětů hodnotového vztahu člověka k nim; psychotypy samotného člověka jako subjektu těchto vztahů; vztahy mezi lidmi a jejich komunikaci. Díky tomu hodnoty získávají zobecněný význam. Každá kategorie hodnot má základní hodnotový význam – objektivní, psychologický a sociální. Poznáváním povahy objektu či jevu člověk odhaluje určité aspekty sociálních vztahů. Význam věci nebo jevu je určován především sociálním postojem k němu a hodnotami, individuálními i univerzálními. Hodnoty jako nejúplnější vyjádření životní zkušenosti konkrétní společnosti se utvářejí v určitý systém, jehož se jedinec drží v procesu vlastního hodnocení.

Individuální hodnoty jsou osobní reprodukcí obecných nebo kolektivních hodnot. Každý člověk má své vlastní, které závisí na komunikačních zvláštnostech konkrétní osoby. Identifikace, přisuzování a osvojování sociálních hodnot jednotlivci jsou určovány jejich sociální identifikací s hodnotami malých kontaktních skupin, k nimž účastníci komunikace náležejí.

Vinogradovův názor, že „slovo září expresivními barvami sociálního prostředí“, je stále aktuální. Vědec předpokládá, že „při odrážení osobnosti (individuální nebo kolektivní) mluvčího, při charakterizování jeho hodnocení reality je účelné zdůraznit, že jeho osobní hodnocení jej kvalifikuje jako představitele té či oné sociální skupiny. Výraz je vždy subjektivní a osobní – od nejpomíjivějšího po nejstálejší, od vzrušení okamžiku po trvalost

Straipsniai / Articles

261

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

člověka spolu s jeho bezprostředním prostředím, třídou, epochou, národem a kulturou“ (Vinogradov 1986: 135).

V individuálním hodnocení autor odráží nejen svůj postoj, ale také obecně přijímaný princip věcí, který v této společnosti existuje. To znamená, že i v případě subjektivního hodnocení existuje pojem normativní pozice. Stereotypní vnímání předmětu hodnocení ve vztahu k normativnímu stavu věcí, který je v této společnosti přijímán, je tedy jedním z kritérií, na jejichž základě se hodnocení uděluje.

Nedostatek obecného názoru na nezávislost hodnotové a postojové kategorie nás vede k tomu, abychom ji považovali za konstitutivní prvek kategorie srovnání a vyčlenili integrální kategorii „srovnání a hodnocení“. Takové zobecnění není bezvýznamné, protože „srovnávat znamená vyjadřovat svůj postoj, ‚hodnotit‘, ‚měřit‘, veden svými pocity a vášněmi“ (Karcevskij 1976: 107–112).

Elena M. Vol’f se domnívá, že hodnocení zahrnuje inherentní vlastnosti subjektu, tj. obsahuje objektivní složku. Podle Vol’f je subjekt hodnocení založen jak na osobním postoji k objektu hodnocení, tak na stereotypních postojích k tomuto objektu (Vol’f 1985).

Výběr typů hodnocení je jedním z problémů výzkumu hodnocení. Existuje řada klasifikací hodnocení založených na různých kritériích. Vol’f (1985) dělí hodnocení na emocionální a racionální. Emocionální hodnocení je především individuálním hodnocením, které představuje přímou reakci na objekt. Zakládá se na individuálních stereotypech obsažených v představách konkrétního mluvčího. Hodnota racionálního hodnocení směřuje k odstranění časových rámců. Emocionální hodnocení je zaměřeno na změnu emocionálního stavu účastníka komunikace a vyvolání odpovídající reakce, zatímco racionální hodnocení má za úkol souhlasit s vyjádřeným názorem, nebo s ním nesouhlasit (Heleta, Žmāeva 2022: 31–43).

V závislosti na počtu objektů hodnocení se rozlišuje absolutní nebo relativní hodnocení. K definování absolutního hodnocení můžeme použít termíny „dobrý“ a „špatný“ a k definování relativního (komparativního) hodnocení termíny „lepší“ a „horší“. Při absolutním hodnocení bývá objekt hodnocení obvykle jeden, zatímco při relativním hodnocení jsou objekty dva. Jinými slovy, absolutní hodnocení obsahuje implicitní srovnání založené na společných sociálních stereotypech, kdežto komparativní hodnocení spočívá ve vzájemném porovnávání objektů (Sapir 1985: 43–78). V důsledku toho lze hodnocení podle své povahy rozdělit na pozitivní, negativní a neutrální, založené na schválení, odsouzení nebo absenci výrazných charakteristik. Vědci tvrdí, že různé typy hodnocení mohou být v jazyce vyjadřovány různě (Heleta, Žmāeva 2022: 31–43).

262

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Z hlediska sémantiky hodnocení zahrnuje hodnotový aspekt významu jazykových výrazů; subjekt hodnocení se domnívá, že objekt hodnocení je dobrý nebo špatný (Vol’f 1985). Souhrn všech hodnot, pozitivních i negativních, tvoří hodnotový obraz světa dané společnosti. Hodnotový obraz světa je určován specifiky kultury, má svůj historicky utvářený charakter, vlastní této kultuře, a vymezuje ji na pozadí světové kultury (Pisanova 1997). Vědci rozlišují univerzální lidské hodnotové systémy a národně-kulturní systémy; kolektivní a individuální (Heleta, Žmaևva 2022: 31–43).

Hodnocení se vyznačuje specifickou strukturou. Na základě logiky hodnocení se rozlišují povinné složky struktury hodnocení: subjekt hodnocení, tedy osoba, která přisuzuje hodnotu určitému předmětu tím, že vyjadřuje hodnocení; objektem je předmět hodnocení (objektem mohou být jednotlivé vlastnosti popisovaného předmětu); povaha hodnocení určuje, zda jsou předměty kvalifikovány jako dobré nebo špatné; základem hodnocení se rozumějí stanoviska a důkazy, které vedou subjekt ke schválení nebo odsouzení. Lingvistická kategorie hodnocení předpokládá přítomnost dalších složek ve své struktuře, jako jsou hodnoticí predikát, aspekt a motivace hodnocení. Telija konkrétně považuje strukturu hodnocení v jazyce za následující: „Subjekt (osobnost se svými preferencemi a světonázorem) a objekt (výsek světa v jeho systémových souvislostech) jsou spojeny hodnoticím soudem, v němž se vyjadřuje ta či ona vášeň subjektu ke světu“ (Telija 1986: 16).

Studium hodnotitelnosti z hlediska sémantiky pomohlo odhalit, že subjektivní a objektivní faktory spolu úzce souvisejí. Lze dokonce konstatovat, že objektivní a subjektivní jsou různými stránkami téhož jevu, totiž poznávání a odrazu skutečnosti. Subjektivita je založena na objektivitě. Na základě jevů existujících v objektivní realitě se utváří jejich subjektivní hodnocení.

Subjektem struktury hodnocení může být člověk, část společnosti nebo celá společnost; hodnocení také nemusí mít subjekt, vždy je však normativní. Podle Aleksandra A. Ivina (2015) spočívá formulace relativismu v tom, že „co je dobré pro jednoho člověka, nemusí být dobré pro jiného, a vždy je třeba uvést, pro koho přesně je něco dobré, tedy relativizovat hodnocení uvedením osoby, která je vyjadřuje“ (Ivin 2015: 46–47).

V lingvistických studiích věnovaných otázkám souvisejícím se subjektem v hodnoticích výpovědích se rozlišuje, že subjekt hodnocení se liší od mluvčího. V prvním případě jím může být autor textu i kdokoli jiný. Existují také dva typy subjektu: ten, kdo vyjadřuje hodnoticí stanovisko, a ten, pro koho má objekt hodnotu. Výzkumníci

Straipsniai / Articles

263

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

poznamenávají, že subjekt hodnocení nemusí být ve výpovědi vyjádřen, přesto však neztrácí svůj hodnoticí význam. Objekt hodnocení je ve výpovědi vždy přítomen; může jím být osoba, předmět, jev nebo stav věcí, k němuž se hodnocení vztahuje (Heleta, Žmaeva 2022: 31–43).

Specifičnost objektu ve struktuře hodnocení určuje hlavní rozdíly mezi hodnocením a klasifikací: hodnocení slouží k vyzdvižení objektu mezi podobnými, zatímco klasifikace objekt zařazuje do třídního složení. Nedílnou podmínkou toho, aby subjekt mohl být hodnocen, je plnění konkrétní funkce subjektem. Hodnocení se stává možným, když se subjekt stane funkčně významným, přičemž zároveň vymezuje kritéria pro vytváření hodnoticích soudů. Sémantické spojení hodnoticích slov a označení objektu hodnocení se uskutečňuje na základě hodnoticího aspektu, který poukazuje na rysy objektu, jenž má být hodnocen (ibid).

Struktura hodnocení zahrnuje prvky tří typů: explicitní, implicitní a prvky realizované v obou případech. Významným rysem hodnocení je přítomnost subjektivního faktoru, který interaguje s faktorem objektivním. Názory vědců na otázku subjektivity a objektivity v hodnocení se liší. Na druhé straně je hodnotitelnost ztotožňována s celou oblastí subjektivního v jazyce; jakékoli užití jazyka subjektem je považováno za hodnoticí. Gennadij V. Kolšanskij uznává přítomnost hodnoticího faktoru v každém poznávacím aktu, a proto je hodnocení obsaženo všude tam, kde se subjekt poznání střetává s objektivním světem a dochází k verbálnímu vyjádření tohoto střetu (Kolšanskij 2018). Arutjunova (1984) uvádí, že hodnocení vyjadřuje subjektivní vztah k jevům okolního prostředí, ale neodráží jejich objektivní rysy. Subjektivní povahu kategorie hodnocení lze vysvětlit závislostí hodnocení na podněcujícím faktoru určité reality, jejím hodnotovém systému a vztahu ke světu (ibid).

Korespondence mezi deskriptivními a hodnoticími významy se nejzřetelněji projevuje v sémantice adjektiv, protože se skládají z charakterizační sémantiky. Kromě nich mohou tutéž úlohu plnit sémantika částic, modálních slov, citoslovcí, podstatných jmen a sloves.

Vědci vybízejí k zohlednění objektivního faktoru hodnocení. Subjekt hodnocení se při vyjadřování svého postoje k objektu hodnocení opírá o vlastnosti objektu hodnocení, nikoli pouze o své vlastní preference. Kromě toho je důležité zohlednit přítomnost subjektivních i objektivních faktorů. Aby člověk mohl objekt hodnotit, musí nejprve pochopit jeho skutečné vlastnosti a teprve poté vyjádřit svůj postoj

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

k nim. Subjektivní přístup k předmětům tedy nemůže předcházet objektivnímu přístupu, ale následuje po něm (ibid).

Studium subjektivních a objektivních faktorů při hodnocení zahrnuje rozlišení mezi hodnoticí a deskriptivní složkou významu. Tradičně se má za to, že spojení deskriptivních a hodnoticích významů se nejzřetelněji a nejzřejměji projevuje v systému adjektiv, přičemž jeho základem je znaková sémantika. Mezi adjektivy tedy existují deskriptivní slova, která neobsahují žádné hodnocení (například portugalský, měděný, ranní, dvounohý apod.), hodnoticí slova (dobrý, vynikající, nádherný, úžasný, špatný apod.) a adjektiva, která kombinují hodnoticí a deskriptivní obsah (pohodlný, zajímavý, chytrý, zajímavý, krásný, ošklivý) (Vol’f 1985).

3. POLITICKÝ DISKURZ JAKO KOMUNIKAČNÍ PROSTOR PRO PROJEV KATEGORIE HODNOCENÍ

V současnosti je politická komunikace všude nahlížena prizmatem diskurzu, neboť hlavní pozornost je věnována uskutečňování řečového vlivu prostřednictvím jazykových výrazů spolu s hodnotitelností. Hodnocení je nedílnou složkou politického projevu, což se odráží ve vztazích k lidu. Díky hodnotitelnosti je možné dosáhnout klíčového cíle politického projevu – přesvědčit adresáta, získat jeho důvěru a podnítit ho k jednání. Jinými slovy, hodnocení je hlavním faktorem přesvědčování.

Politický text má za cíl masově informovat čtenáře (posluchače, diváka) o zásadních společensky významných problémech a událostech, které v dané době probíhají v kterékoli společnosti; jde o účinné a výsledné utváření společenského hodnocení ve vztahu k obrazu skutečné reality; o široké řízení a manipulaci veřejného mínění prostřednictvím ideologického působení na společnost.

Politická komunikace vždy představuje nejen informační prostor, ale také hodnocení analyzovaných realit. Je to především dáno tím, že cílem politického diskurzu není pouze objektivně hodnotit okolnosti, ale také přesvědčit adresáta a podnítit ho k jednání. Vedoucím faktorem tohoto přesvědčování je hodnocení subjektů politické činnosti, situací a jednání.

Politický text v širším smyslu zahrnuje formy komunikace, v nichž jsou složky součástí politického lexikálně-sémantického pole: obsah sdělení, adresát nebo subjekt. V užším smyslu je politický diskurz

Straipsniai / Articles

265

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

diskurzem, jehož cílem je realizace, uchovávání a sugerování politické moci (Kolesnikova 2011: 67–69).

Anatolij N. Baranov a Evgenij G. Kazakevič studují politický diskurz jako soubor všech řečových aktů užívaných v politických diskusích, jakož i pravidla veřejné politiky posvěcená tradicí a ověřená zkušeností (Baranov, Kazakevič 1991).

Hodnocení politického diskurzu lze pozorovat explicitně i implicitně, tedy v otevřeném nebo skrytém smyslu. Hodnocení lze rozlišit takto: pozitivní, neutrální a negativní.

V lingvistice se rozlišují tyto charakteristiky politického diskurzu: dialogičnost, hodnotitelnost/emocionalita, převaha masového publika; dominantní faktor emocionality a značný podíl skutečné komunikace; sémantická neurčitost, eufemismus, záměrné vyhýbání se realitě, různé fámy; nepřímé politické komunikování díky masovým médiím; potřeba politiků „pracovat pro veřejnost“, získávat ji podle svého obrazu a způsobu komunikace; dynamika politického projevu je určována aktuálností každodenních realit a proměnlivostí politických okolností.

Hodnotitelnost tedy zapadá do kritérií politické komunikace. Hodnocení se nejen vztahuje k hlavním funkcím politického diskurzu, ale plní také pomocnou úlohu. Relevance a frekvence hodnocení v politických textech je určována faktorem politické situace. Hodnocení napomáhá uskutečňování základních funkcí politického diskurzu: informativní, argumentační, funkční, delimitační a skupinově rozlišovací. Hodnocení politického diskurzu a způsoby vyjadřování přímého a nepřímého hodnocení jsou považovány za účel a vlastnosti každého politického textu. Realizace jakéhokoli informativního politického sdělení je založena na pěti hlavních cílech: informativním, analytickém, regulačním, hodnoticím a propagandistickém.

Politický diskurz přímo ovlivňuje vědomí adresáta; ke změně jeho obrazu světa dochází prostřednictvím reprezentace hodnoticích konceptů v politických textech. Mironova tvrdí, že politický diskurz přímo souvisí s hodnotovými orientacemi ve společnosti. Kategorie hodnocení jsou často nahlíženy jako sémantické a kognitivní konstrukty. K posledně uvedeným patří univerzální lidské rysy: spravedlnost, dobro, zlo, demokracie, svoboda. Politický diskurz je tedy založen na hodnoticích konceptech. Proto je jeho nesporná příslušnost k hodnoticím diskurzům mimo veškerou pochybnost, tj. v politickém diskurzu jsou axiologické strategie hlavními strategiemi (Mironova 1997: 30–45).

Ve srovnání s „hodnocením“ je „hodnotitelnost“ spíše lingvistickým pojmem. Černjavskaja interpretuje hodnocení jako složku sémantické struktury jazykové jednotky; hodnocení je vyjádřeno jazykovými prostředky nebo informací

266

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

vloženou do sémantiky jednotky o pozitivních nebo negativních charakteristikách objektu, o příznivém či nesouhlasném vztahu k objektu (Černjavskaja 2001: 20–50). Zároveň je třeba určit schopnost hodnocení demonstrovat mnohem větší rozmanitost postoje subjektu k objektu reality než běžný vztah založený na opozici schvalujícího a neschvalujícího postoje. Proto může být hodnocení vyjádřeno přímo nebo skrytě.

Jiný autor se domnívá, že do struktury hodnocení by měl být zahrnut také obraz světa – hodnotový systém subjektu, který zahrnuje hodnotový systém jeho společnosti a s ním spojený individuální hodnotový systém samotného subjektu (Romanova 2008).

Z hlediska jeho odrazu prostřednictvím jazykových prostředků se hodnocení dělí na explicitní (zjevné) a implicitní (skryté). Explicitní hodnocení se vyznačuje jasným, otevřeným přesvědčováním se stanovením problémů, které se objevují v zorném poli publika, a prostředků jejich řešení, ve většině případů bez jakékoli možnosti volby. Implicitní hodnocení je naproti tomu dáno záměrem upoutat pozornost příjemců k jejich vlastním závěrům, které odpovídají autorově myšlence.

Reprezentaci skrytého hodnocení napomáhají slova s příslušnou konotací, frazeologické jednotky, zvláštní typy syntaktických struktur a intonace. Explicitní hodnocení je reprodukováno pomocí specifické textové formy, která zahrnuje různé narážky a asociace. Lze konstatovat, že realizace regulační funkce politického projevu je dosahována právě díky hodnotitelnosti.

Z perspektivy politického diskurzu je třeba věnovat zvláštní pozornost axiologické (hodnoticí) slovní zásobě, která se dělí do pěti skupin:

1. racionálně hodnoticí;

2. racionálně deskriptivně-hodnoticí;

3. emocionálně-expresivní s hodnoticím významem (hodnoticí složka je prezentována explicitně);

4. emocionálně-expresivní s připojeným hodnoticím významem (hodnoticí složka je vyjádřena implicitně);

5. slovní zásoba s kulturními a hodnoticími konotacemi.

V hodnoticích definicích slov se zprostředkovává osobní estetická zkušenost. Komunikačním cílem, který si mluvčí klade, je co nejlépe předat posluchači své stanovisko, přesvědčit ho o možnosti a oprávněnosti právě tohoto, a nikoli jiného vidění světa (Černejko 1996: 42–53). V estetických a emocionálních hodnoceních se odráží obraz světa, který zůstává v jazykovém vědomí člověka

Straipsniai / Articles

267

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

se projevuje; asociační jevy se odrážejí ve slově nebo prostřednictvím jeho zvukové podoby.

Výzkumníci politického diskurzu rozlišují různé typy komunikačních strategií: diskurzivní, stylistické, sémantické, pragmatické, rétorické, dialogické a další. Vědecká literatura nedefinuje jedinou, všeobecně přijímanou klasifikaci strategií a taktik politického diskurzu. Elena I. Šejgal vyčleňuje v politickém diskurzu tyto typy strategií: strategii zastírání, potlačování nežádoucích informací (umožňuje potlačit a učinit nepříjemná fakta méně zjevnými); strategii mystifikace (zatajování pravdy, záměrné uvádění v omyl); strategii anonymity (depersonalizace) jako techniku odstranění odpovědnosti (Šejgal 2004).

Protože moc je spojena s konkrétní osobou, hlavním cílem činnosti politiků je zpochybnit důvěru obyvatelstva, tj. objektu moci. Pokud se politika stane nedílnou součástí „informačního života“ člověka, pak se politický diskurz projevuje užíváním jazyka ve společensko-politické a veřejné sféře komunikace (Kolesnikova 2011). Ovlivňování příjemce, jeho přesvědčení a pocitů je hlavním cílem každého politického projevu, včetně projevů a výzev, jakožto účinného prostředku k dosažení stanoveného cíle.

Politický obraz, který vzniká s přihlédnutím k jazykovým prostředkům, se vyznačuje specifickými rysy. Pragmatická úroveň jazykové osobnosti politika je považována za jednu z hlavních. Pragmatika politického diskurzu se vztahuje k oblasti chování jazykových znaků v procesu politické komunikace. Právě obraz politika odráží jeho kognitivně-lingvistické strategie. Není pochyb o tom, že projevy a prohlášení prezidenta mají zvláštní význam. Čelí důležitému úkolu – budovat komunikační strategii tak, aby mohl konsolidovat společnost, koordinovat zájmy různých sociálních skupin a náležitě reprezentovat zemi na mezinárodní úrovni.

Pro politický diskurz je charakteristický duální obraz světa. Vytváření axiologického zorného pole postrádajícího neutralitu, rozdělení světa na „vlastní“ a „cizí“, kde „vlastní“ bezpochyby odkazuje k pozitivnímu a „cizí“ k negativnímu; toho je dosahováno prostřednictvím realizace hodnocení za použití různých pragmatických komunikačních prostředků: přímých a nepřímých hodnoticích výpovědí, vysoce specializované slovní zásoby s explicitními i implicitními hodnoticími prvky, jakož i lexikálních inovací.

Hlavním rozdílem mezi politickým diskurzem a ostatními typy diskurzu souvisejícími s hodnotitelností je jeho lexikální, gramatický, strukturální, pragmatický a sémantický obsah.

268

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

4. SPECIFIKA PŘENOSU KATEGORIE HODNOCENÍ V POLITICKÉM DISKURZU

V posledních desetiletích se většina výzkumu v oblasti analýzy politického diskurzu zaměřila na vztah mezi jazykem a politikou. Například studie politického diskurzu Paula Chiltona (2004) uvádí, že jazyk a politika spolu na základní úrovni úzce souvisejí. Sara Rubinelli (2018: 17–29) podobně zjistila, že jazyk je pro politiku důležitý, protože politici využívají svou moc k rozhodování a ovlivňování občanů prostřednictvím jazyka. Jinými slovy, spojení mezi jazykem a politickým životem společnosti je velmi těsné. Za prvé, navrhovaný typ komunikace přebírá charakteristiky prostředků masové manipulace. Za druhé, jazykové mechanismy využívané k manipulaci masovým vědomím jsou vnímány jako zasévání demokratických idejí a hodnot. Za třetí, aby bylo možné tyto mechanismy sledovat, musí se badatelé obrátit k politickému diskurzu a nalézt vhodné metody jeho analýzy. Pochopení argumentační povahy politických textů je skutečně klíčové pro schopnost ocenit politické strategie (Fairclough, Fairclough 2012).

Překlad politického diskurzu představuje soubor neslučitelných požadavků: musí být přesný a schopen správně a rychle plnit určité specifické úkoly a zároveň musí být politicky korektní a přesný.

Termín „diskurz“ ztělesňuje mnoho konceptů, ale je obtížné jej přesně definovat. V polovině 20.^th století představitelé lingvistických škol v Oxfordu a Cambridge vymezili teoretické základy studia politického diskurzu. Nejslibnější poznatky v této oblasti a jeho systematický výzkum prezentoval Teun A. Van Dijk (2009). Na základě konceptu politického diskurzu vědec ukázal, že kromě rozdílů v samotné konstrukci sociálních situací jako kontextů se kultury mohou lišit také v závislosti na tom, jak definice kontextu ovlivňují text a rozhovor.

Obraz politika je odrazem jeho osobního „obrazu světa“, jeho axiologických postojů a hodnocení. Hodnocení je obecně velmi charakteristickým nástrojem působení na posluchače a v politické sféře zpravidla plní zvláštní strukturační úlohu. Bez hodnocení není rozšiřování politických názorů možné. Politický diskurz je založen na utilitárních, morálních a etnických hodnotách.

Pro hlubší výzkum se široce využívá analýza diskurzu. Jejím hlavním účelem je popsat konvence kódování a interpretace kultury v určitých diskurzivních oblastech, jakož i základní předpoklady kultury

Straipsniai / Articles

269

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

(Fetzer, Lauerbach 2007: 3–30). Kromě toho může odhalit skrytý význam a ukázat rozdíl mezi politikovým projevem a jeho skutečnými záměry.

Výsledky takové analýzy koneckonců umožňují odhalit nepodložené sliby a manipulační strategie verbalizované jazykovými prostředky. Hodnota této metody při studiu politického diskurzu je nepopiratelná. Moc, relačnost a odlišnost jsou údajně klíčovými charakteristikami globální politiky v překladu (Berger, Esguerra 2018: 1–21).

Hlavním cílem translatologického výzkumu je tedy studovat specifickou situaci, v níž orgány moci ovlivňovaly překladatelskou činnost a kulturní rozvoj. Překlad, chápaný jako mechanismus reprezentace jiné kultury, hraje v moderním světě zásadní roli. Nejde pouze o jazykový přenos, ale také o mezikulturní činnost (Bánhegyi 2014: 139–158).

Přesnosti překladu se dosahuje nejen díky znalosti algoritmů jiného jazyka, ale také díky průniku původního sdělení a kulturního prostoru překladatele. V tomto ohledu jsou překlady a překladatelé zasazeni do velmi specifických sociálních a politických kontextů a nevyhnutelně podléhají změnám, zlomům a otřesům, jimiž tyto kontexty procházejí (Berger, Esguerra 2018: 1–21). Politický diskurz je nedílnou součástí sociálních vztahů. Při realizaci politického diskurzu se uplatňují jazykové prostředky spolu s mimojazykovými faktory a kognitivními strukturami.

Mezi překladateli panuje názor, že překlad politických textů nevyžaduje, aby odborník disponoval specifickými znalostmi úzce zaměřeného tématu, na rozdíl od odborného překladu, který vyžaduje hluboké znalosti konkrétní oblasti překladatelské činnosti, jež je prováděna. Je třeba zdůraznit, že při překladu politických témat jsou „znalosti pozadí“ překladatele stále důležitou složkou a čím jsou širší, tím adekvátnější překlad bude. Realizace překladu politického diskurzu umožňuje zohlednit a analyzovat rysy spojené s překladem, jakož i vysokou lexikální úroveň, neboť slovní zásoba politických témat je velmi náchylná k sémantickým změnám.

Velké množství vědců se shoduje, že překlad je poměrně složitý proces. Aby byl obsah původního výrazu adekvátně a správně převeden, je nezbytné zvolit náležitou variantu překladu a správně převést jeho gramatickou strukturu. Někdy je tento proces komplikován skutečností, že se překládají také stylistické faktory, které je rovněž důležité zohlednit. Úspěšnost přeloženého textu politického diskurzu je určována tím, jak účinné jsou jazykové prostředky ovlivňování posluchače a jak přeložený text odpovídá obecně přijímaným normám jiného jazyka v rámci masové komunikace.

270

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Primárním účelem překladu politického diskurzu je vyvolat u cílového recipienta reakci poněkud podobnou reakci původního mluvčího. V tomto ohledu roste úloha překladatele. Jelikož politický diskurz apeluje na hierarchii hodnot převládající v určité fázi společenského vývoje, musí překladatel zaujmout určité politické stanovisko (Gentzler 2002: 195–218). Proto musí interpretovat zdrojový text a nalézt vhodné jazykové prostředky k úplnému zachování jeho pragmatiky a emocionality v cílovém textu. Politické texty navíc postrádají logickou propracovanost. V důsledku toho se při překladu uplatňují určité jazykové stereotypy s „neohrabanými“ spojeními a často konvenčními či významově ustálenými frázemi. Je třeba mít na paměti, že překladový proces vyžaduje ze strany překladatele určité mentální úsilí.

Důležitým rysem politického diskurzu je jeho vliv na posluchače nebo publikum. Proto je důležité porozumět komunikativně-pragmatickému postoji, který představuje účelový soubor jazykových prostředků využívaných subjektem výpovědi k dalšímu působení na recipienta. Diskurz je svou podstatou spjat s pragmatikou; pragmatický aspekt jazyka a komunikace souvisí s postojem člověka k jazykovým znakům zaměřeným na vyjádření jeho/jejích hodnocení, emocí a záměrů při provádění a vnímání jazykových operací v diskurzu.

Otázkám překladatelských strategií^¹ byla v translatologii věnována značná pozornost. Někteří lingvisté navrhli různé strategie k řešení konfliktu mezi syntaktickými a komunikativními funkcemi v překladu. Například Mona Baker (2018) uvádí osm překladatelských strategií, které profesionální překladatelé používají k převodu lingvistických a pragmatických významů ze zdrojového jazyka do cílového jazyka. Patří mezi ně překlad obsahující obecnější slova, překlad obsahující neutrální slovní zásobu, překlad s kulturní substitucí, překlad využívající přejatá slova s vysvětleními, opisný překlad pomocí příbuzných slov, opisný překlad pomocí nepříbuzných slov, vypuštění a přidání. Prostředí, v němž překlad vzniká, však nevyhnutelně ovlivňuje strategie, které překladatel používá (Baker 2018).

Politický diskurz vzniká za účelem získání, udržení a využívání politické moci. Je zaměřen na vyjadřování názorů na svět a přesvědčování publika, na něž je pozornost upřena, o nepochybné správnosti takového názoru. Fiodorov uvádí, že „hlavním důvodem přesného překladu je znalost tématu“ (Fiodorov 2002: 34). Pro překladatele politických textů je rovněž důležité uvědomit si, že „jazyk organizuje svět svým vlastním způsobem podle jazykových norem. Odráží historický vývoj etnika, zvyky a tradice lidu, kulturní tradice, které se v každé nové fázi vývoje tohoto jazykového a kulturního společenství lámou a mění“ (Popova 2011: 105–107).

Straipsniai / Articles

271

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Překlad politického diskurzu má řadu stylistických a funkčních vlastností, které jsou vzájemně závislé na rysech samotného politického diskurzu. Nejvýznamnější funkcí politického diskurzu je působení na adresáta. Moderní teorie překladu spatřuje úzký vztah mezi překladem a sociolingvistickými faktory. Recipient vždy vnímá přeložený text prizmatem své národní kultury, a proto mohou být některé významové aspekty nesprávně interpretovány nebo nemusí být pochopeny vůbec.

Politický diskurz lze popsat jako „složitou formu lidské činnosti“, založenou na uznání skutečnosti, že politiku nelze vykonávat bez jazyka. Politika se týká lidí a života, který vedou v organizovaných společenstvích. Politika má stejně jako jakákoli jiná společenská činnost své vlastní charakteristiky a rozmanitost jazyka charakteristickou pro určitou skupinu. Diskurz vyžaduje podrobnou analýzu. Ačkoli výzkum vztahu mezi jazykem a mocí začal již dávno, podrobný a nuancovaný přístup z kritické perspektivy je bezpochyby nový.

Analýza textu v původním jazyce by neměla být omezena na zkoumání syntaktických vztahů mezi jazykovými jednotkami nebo denotativního významu slov, ale měla by zohledňovat konotativní významy formální struktury komunikace. Konotativní hodnocení formálních struktur sdělení je v podstatě analýzou komunikačního stylu a diskurz je hlavní oblastí stylistického zájmu.

Povaha sdělení, záměr autora a překladatele i publikum mohou ovlivnit typ překladu. V mnoha případech může mít překladatel imperativní cíl, tedy učinit jednání jasným a přesvědčivým, a právě k tomu dochází při překladu politického diskurzu.

Translatologie a interkulturní komunikace spolu úzce souvisejí. Překladatelé musí být schopni pracovat na vysoké úrovni interkulturní kompetence, a právě zde se objevují složité problémy. Kulturní aspekt je důležitým ukazatelem interdisciplinární povahy moderní translatologie a odkazuje k analýze překladu v jeho kulturním, politickém a ideologickém kontextu.

Překladatel musí rozpoznat ideologické prostředky typické pro určitý diskurz a období, aby je mohl využít k restrukturalizaci sémantických vztahů v cílovém textu. V moderní translatologii došlo k posunu zaměření od jazyka k lidské činnosti v kulturním kontextu. Má-li zachovat jakýkoli smysl historické či sémantické identity, musí si být překladatel vědom charakteristik, které vymezují diskurz, v němž je text umístěn. Překladatel musí chápat, že vztah mezi diskurzem a textem má zvláštní význam: diskurz je ztělesněn v textech a texty vytvářejí diskurz. Diskurz přesahuje soubor textů, tj. abstraktní struktury jsou spojeny s materiálními podmínkami, které jsou základem artikulace významu (Scott, Bruce 1994: 580–607).

272

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

5. PROSTŘEDKY VYJADŘOVÁNÍ KATEGORIE HODNOCENÍ V UKRAJINSKÉM POLITICKÉM DISKURZU

Po analýze konkrétního materiálu byly na základě Wolfovy klasifikace, která rozlišuje racionální a emocionální hodnocení, vyčleněny některé prostředky vyjadřování kategorie hodnocení. V původním textu jsou přítomna jak racionální, tak emocionální hodnocení. Během analýzy jsme hodnocení rovněž rozdělili na absolutní nebo relativní a na pozitivní, negativní nebo neutrální. Lexémy s pozitivní sémantikou jsou představiteli racionálního hodnocení, například přídavná jména, podstatná jména a frazeologické jednotky (dostupné na: https://www.president.gov.ua/; Twitteru a Facebooku):

„Byl to pro Ukrajinu produktivní týden. Mnoho různých aktivit – za mé účasti, za účasti první dámy Ukrajiny, za účasti premiéra a ministra zahraničních věcí.“ (Byl to pro Ukrajinu produktivní týden. Mnoho různých aktivit – za mé účasti, za účasti první dámy Ukrajiny, za účasti premiéra a ministra zahraničních věcí.)

„Dnes jsem vedl zasedání Štábu vrchního velitele. Otázky jsou jasné. Fronta. Zajištění našich vojáků…“ (Dnes jsem vedl zasedání Štábu vrchního velitele. Otázky jsou jasné. Fronta. Zajištění našich vojáků. A nové hrozby vytvořené Ruskem.)

„Kdo je ve skutečnosti silný a kdo sílu jen předstírá. Kdo skutečně cítí svou sílu a kdo se ze všech sil snaží skrýt slabost a nejistotu.“ (Kdo je ve skutečnosti silný a kdo sílu jen předstírá. Kdo skutečně cítí svou sílu a kdo se ze všech sil snaží skrýt slabost a nejistotu.)

„Mimochodem, od zavedení takového vyznamenání pro naše vojenské jednotky – a bylo zavedeno v květnu tohoto roku – již bylo za odvahu a statečnost vyznamenáno 46 vojenských jednotek. Hrdinství a odhodlání našich vojáků, touha po nezávislosti a spravedlnosti […].“ (Mimochodem, od zavedení takového vyznamenání pro naše vojenské jednotky – a bylo zavedeno v květnu tohoto roku – již bylo za odvahu a statečnost vyznamenáno 46 vojenských jednotek. Hrdinství a odhodlání našich vojáků, touha po nezávislosti a spravedlnosti […].)

„Naše země prokazuje bezprecedentní odvahu […].“ (Naše země prokazuje bezprecedentní odvahu […].)

Slova, která mají hodnoticí význam, jmenovitě účinný, jasný, silný, zaměřený na pomoc, hrdinský, upřímný, naplněný odvahou, bezprecedentně odvážný, hmatatelný, orientovaný na pravdu, založený na síle a iniciativní, lze přiřadit k racionálnímu hodnocení,

Straipsniai / Articles

273

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

protože mluvčí nemá za cíl vyvolat u posluchačů reakci, pouze uvádí svůj vlastní názor. Jelikož je předmět hodnocení v každé z vět stejný, lze hodnocení považovat za absolutní, přičemž ve většině případů má pozitivní charakter.

„Děkuji našim vojákům za přesnost!“ (Jsem našim vojákům vděčný za přesnost!)

„Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají chránit život a svobodu!“ (Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají chránit život a svobodu!)

„Děkuji všem našim vojákům – od velitelů až po řadové vojáky! Děkuji každému, kdo pomáhá naší obraně!“ (Jsem vděčný všem našim vojákům – od velitelů až po řadové vojáky! Jsem vděčný každému, kdo pomáhá naší obraně!)

„Děkuji partnerům za tyto významné kroky solidarity. Díky rozhodnutím našich přátel zachováváme sociální stabilitu […]“ (Děkuji partnerům za tyto významné kroky solidarity. Díky rozhodnutím našich přátel zachováváme sociální odolnost […].)

„A nyní bych chtěl zvlášť poděkovat pohraničníkům z čopského oddílu, kteří bojují právě na bachmutském směru […]“ (A nyní bych chtěl zvlášť poděkovat pohraničníkům z čopského oddílu, kteří bojují právě u Bachmutu […].)

„Každý den získáváme pro Ukrajinu nové síly, abychom přečkali tuto zimu, a děkuji všem, kteří pro to pracují a pomáhají našemu státu.“ (Každý den získáváme pro Ukrajinu nové síly, abychom přečkali tuto zimu, a děkuji všem, kteří pro to pracují a pomáhají našemu státu.)

„A ještě jednou děkuji všem našim partnerům, kteří pomáhají. Děkuji všem našim hrdinským pracovníkům Státní služby pro mimořádné situace, naší policii a vojákům, kteří provádějí odminování.“ (A ještě jednou děkuji všem našim partnerům, kteří pomáhají. Jsem vděčný všem našim hrdinským pracovníkům Státní služby pro mimořádné situace, naší policii a vojákům, kteří provádějí odminování.)

„Je to citelný tlak. A jsem vděčný všem našim vojákům, kteří jej snášejí. Jsem vděčný i partnerům, kteří chápou, že za takových podmínek potřebujeme zvýšit obrannou pomoc. Děkuji všem, kteří bojují, pracují a pomáhají při ochraně Ukrajiny!“ (Je to citelný tlak. A jsem vděčný všem našim vojákům, kteří jej snášejí. Jsem vděčný i partnerům, kteří chápou, že za takových podmínek potřebujeme zvýšit obrannou pomoc. Děkuji všem, kteří bojují, pracují a pomáhají při ochraně Ukrajiny!)

Tyto věty jsou příkladem vyjádření vděčnosti ze strany mluvčího původního textu a svou povahou mohou být kromě racionálních hodnocení považovány také za absolutní hodnocení s pozitivním významem.

„Když Rusko tvrdí, že údajně chce jednání, a samo vyhlašuje mobilizaci […]. Všem je všechno jasné. Rusko samo vlastníma rukama pohřbívá perspektivu jednání“ (Když Rusko tvrdí, že údajně chce jednání, ale

274

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

samo vyhlašuje […]. Rusko samo vlastníma rukama pohřbívá perspektivu jednání.)

„Zničené domy, mučírny, masový hrob […].“ (Zničené domy, mučírny, masový hrob […].)

Hodnotitelnost je vyjádřena celými větami; dokládá to sémantické zatížení věty zesílené pomocí grafických znaků v písmu a odpovídající klesající intonace v ústním projevu. Hodnocení lze charakterizovat jako racionální, absolutní a negativně vyjádřené.

Velká část zdrojových informací v těchto politických úryvcích projevů je obdařena určitým výrazným emocionálním obsahem podobným povaze hodnocení. Zde jsou některé z nich:

„218 dní se bráníme těm, kteří mají více raket a lidí než my […]. A děláme vše pro ochranu našich lidí a nezávislosti Ukrajiny. Je to naše posvátná povinnost. Povinnost vůči našim rodičům. Povinnost vůči našim dětem. Povinnost vůči všem generacím našeho lidu – těm, kteří žili, i těm, kteří budou žít na naší zemi. Cizí nepotřebujeme!“ (218 dní se bráníme těm, kteří mají více raket a lidí než my […]. A děláme vše pro ochranu našich lidí a nezávislosti Ukrajiny. Je to naše posvátná povinnost. Povinnost vůči našim rodičům. Povinnost vůči našim dětem. Povinnost vůči všem generacím našeho lidu – těm, kteří žili, i těm, kteří budou žít na naší zemi. Cizí nepotřebujeme!)

„Co je všechny čeká? Znáte odpověď […].“ (Co je všechny čeká? Znáte odpověď […].)

Projev mluvčího původního textu je ústní, takže díky zvýšené intonaci a důrazu na jednotlivá slova můžeme pochopit, která z nich jsou hodnoticí. Z hlediska typu kategorie hodnocení jsou slova hanebný, zločinný, nesmyslný, krutost, strašný emocionální a jejich cílem je vyvolat u recipientů určitou reakci na obsah výpovědi. Lze také zdůraznit, že všechna mají absolutní a negativní povahu.

„Katastrofální situace na okupovaném Krymu. Informace týkající se krymských Tatarů se plně potvrzuje: většina mobilizačních rozkazů je tam určena právě pro Krymčany […] – další důvod k okamžité a tvrdé reakci celého světa.“ (Katastrofální situace na okupovaném Krymu. Informace týkající se krymských Tatarů se plně potvrzuje: většina mobilizačních rozkazů je tam určena právě pro Krymčany […] další důvod k okamžité a tvrdé reakci celého světa.)

Přídavné jméno „katastrofální“ se vyznačuje negativní povahou hodnocení s emocionálním a absolutním významem.

„Deportace. Úplně zničená vypálená města a vesnice – po rasismu nezůstává nic živého […]. Raketový teror. Masové hroby […].“

Straipsniai / Articles

275

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

(Deportace. Vypálená města a vesnice, zcela zničené – po rasismu nezůstává nic živého […]. Raketový teror. Masové hroby […].)

Povahou lze hodnocení těchto výrazů klasifikovat jako negativní a absolutní s výrazným implicitním emocionálním obsahem výpovědi.

„Zjevný kontrast s námi.“ (Zjevný kontrast s námi.)

„Co je všechny čeká? Znáte odpověď.“ (Co je všechny čeká? Znáte odpověď.)

„Chcete víc? Ne? Tak protestujte. Bojujte. Utečte […]. To jsou možnosti, jak přežít“ (ruská varianta). (Chcete víc? Ne? Tak protestujte. Bojujte. Utečte […]. To jsou možnosti, jak přežít.)

„A kdy se to stalo? Hned poté, co v Indonésii skončil první den summitu G20, zazněla nejvýraznější prohlášení a uskutečnila se hlavní setkání.“ (A kdy se to stalo? Hned poté, co v Indonésii skončil první den summitu G20, zazněla nejvýraznější prohlášení a uskutečnila se hlavní setkání.)

„Proč právě Odesa? Proč právě Ukrajina? Proč právě Černé moře? Letos se Ukrajina stala světovým příkladem odvahy […].“ (Proč Odesa? Proč Ukrajina? Proč Černé moře? Letos se Ukrajina stala světovým příkladem odvahy […].)

„Tato slova jsem řekl na stejném místě ve stejný den přesně před rokem. Co se od té doby změnilo? Mnohé. V naší zemi, Evropě i na celém světě.“ (Tato slova jsem řekl na stejném místě ve stejný den přesně před rokem. Co se od té doby změnilo? Mnohé. V naší zemi, Evropě i na celém světě.)

S ohledem na zjevnou hodnoticí negativní konotaci jsou tyto věty obdařeny významným emocionálním obsahem, protože jde o řečnické otázky, jejichž odpověď je již všem jasná.

„Zjistíme totožnost všech, kteří mučili, kteří týrali a kteří přinesli toto zvěrstvo […] do naší ukrajinské země.“ (Zjistíme totožnost všech, kteří mučili, týrali a přinesli toto zvěrstvo […] do naší ukrajinské země.)

Díky použití lexikálních opakování ve větách se emocionalita zesiluje. Slova „mučili“, „týrali“, „zvěrstvo“ a „zločiny“, která jsou negativní a zároveň absolutní ve svém vyjádření, mají v překladu hodnoticí funkci.

„Svět hledá prostředky k ochraně lidí před hladem a cenovou krizí a Ukrajina má co nabídnout. Neustále zvyšujeme vývoz potravin, pomáháme Světovému potravinovému programu OSN a posíláme obilí jako humanitární pomoc zemím, které ho potřebují – Etiopii, Somálsku. A Ukrajina nikdy, nikdy nevyvolala žádnou krizi na potravinovém trhu.“ (Svět hledá prostředky k ochraně lidí před hladem a cenovou krizí a Ukrajina má co nabídnout. Neustále zvyšujeme vývoz potravin, pomáháme Světovému potravinovému programu OSN a posíláme obilí jako humanitární pomoc zemím, které ho potřebují

276

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

– Etiopii, Somálsku. A Ukrajina nikdy, nikdy nevyvolala žádnou krizi na potravinovém trhu.)

V původním textu se objevuje dvojitý zápor, který rovněž zdůrazňuje emocionalitu výpovědi a vyjadřuje negativní postoj.

„Děkuji vám všem, chlapci! Jste skvělí!“ (Děkuji vám všem, chlapci! Výborně!)

„Být raketami zasaženo území NATO […]. Jde o velmi významnou eskalaci. Je třeba jednat.“ (Raketové útoky na území NATO. Jde o velmi významnou eskalaci. Musíme jednat.)

„A nyní chci říci něco všem našim polským bratrům a sestrám. Ukrajina vás vždy podpoří! Vítězství je možné, když neexistuje strach!“ (Nyní chci říci něco všem našim polským bratrům a sestrám: Ukrajina vás vždy podpoří! Vítězství je možné, když neexistuje strach!)

„Děláme vše pro to, abychom pomohli našim chlapcům v tomto směru. Našim hrdinům, kteří tam drží obranu. Každý, kdo tam je, si zaslouží nejvyšší uznání!“ (Děláme vše pro to, abychom pomohli našim chlapcům v tomto směru. Našim hrdinům, kteří tam drží obranu. Každý, kdo tam je, si zaslouží nejvyšší vděk!)

„Pamatujeme na to. Musíme! A vidíme, co se dnes děje ve světě, co se děje na Ukrajině.“ (Pamatujeme na to. Musíme! A vidíme, co se dnes děje ve světě, co se děje na Ukrajině.)

„Osvobodili Irpiň. Výborně! Jsem vděčný každému a každé – všem, kteří na tomto výsledku pracovali.“ (Irpiň byl osvobozen. Výborně! Jsem vděčný všem, kteří na tomto výsledku pracovali.)

Hodnocení těchto příkladů lze charakterizovat jako racionální, absolutní a vyjádřené pozitivně nebo neutrálně. Díky sémantickému zatížení vět je možné porozumět náladě mluvčího a jeho postoji k situacím prostřednictvím grafických významů v podobě vykřičníků.

Komunikační způsob mluvčího má charakteristické rysy a vyjadřuje jeho postoj ke skutečnosti pomocí podstatných jmen s hodnoticím komponentem:

„Pomáhejte těm v okupovaných oblastech, kteří to potřebují: starým lidem, osamělým lidem, rodinám s dětmi. Ukrajina se vrátí na celé své území a musíme tam zachovat co nejvíce našich lidí.“ (Pomáhejte těm v okupovaných oblastech, kteří to potřebují: starým lidem, osamělým lidem, rodinám s dětmi. Ukrajina se vrátí na celé své území a musíme tam zachovat co nejvíce našich lidí.)

„Absence masivních raketových úderů znamená pouze to, že se na ně nepřítel připravuje a může udeřit kdykoli. Ačkoli je zřejmé, že i bez světla dobře víme, kam střílet a co osvobozovat […].“ (Absence masivních raketových úderů znamená pouze to, že se na ně nepřítel připravuje a může udeřit kdykoli. Ačkoli je zřejmé, že i bez světla dobře víme, kam střílet a co osvobozovat […].)

Straipsniai / Articles

277

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Všechna hodnoticí podstatná jména z těchto úryvků textu jsou příklady emocionálního hodnocení zaměřeného na vyvolání určité reakce posluchače a hodnocení je absolutní, s výrazným negativním významem.

6. LINGVISTICKÁ INTERPRETACE ZÍSKANÝCH ÚDAJŮ

V předkládané práci byla kategorie hodnocení klasifikována podle různých kritérií. Jednu z hlavních klasifikací představil Vol’f (1985), který rozlišuje emocionální a racionální hodnocení. Jiní lingvisté a vědci rozlišují hodnocení jako relativní nebo absolutní: dělí je na pozitivní, negativní a neutrální.

Emocionální hodnocení je zaměřeno na vyvolání určité reakce publika na konkrétní událost nebo okolnosti; proto je podle povahy sdělení těchto příkladů politických projevů většinou obdařeno negativním obsahem.

Racionální hodnocení si naproti tomu neklade za cíl měnit emocionální stav partnera v komunikaci, ale zahrnuje vyjádření vlastního názoru zaměřeného na souhlas nebo nesouhlas ze strany adresáta. Z tohoto důvodu jsou téměř všechny příklady racionálního hodnocení pozitivní nebo neutrální povahy. Překladatelé/tlumočníci mají při práci s politickými texty tendenci používat strategii terciárního překladu (vytvoření cílového textu, který uspokojuje potřeby mluvčího cílového jazyka; účel cílového textu se může lišit od účelu jeho tvůrce).

V citovaných textech politických projevů použitých v této práci se relativní hodnocení vůbec nevyskytuje. Absolutní hodnota se naopak objevuje ve všech uvedených příkladech, přičemž role jediného objektu srovnání je obvykle implicitní.

Mnoho příkladů emocionálních i racionálních hodnocení je vyjádřeno celými větami, například:

Emocionální hodnocení:

„Vždyť oni snad jen nevyrábějí mýdlo z lidí a nestaví stínidla z kůže… Rozsah není po celé Evropě […]!“ – „Nevyrábějí mýdlo z lidí, nevyrábějí stínidla z kůže… Rozsah není celá Evropa […]!“ „Děkuji všem, kteří bojují a pracují za vítězství Ukrajiny!“ – „Jsem vděčný všem, kteří bojují a pracují za vítězství Ukrajiny!“ „Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají chránit život a svobodu!“ – „Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají chránit život a svobodu!“ „Kolikrát Ukrajina řekla, že se teroristický stát nezastaví u naší země?“ – „Kolikrát Ukrajina řekla, že se teroristický stát nezastaví u naší země?“

278

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

„A Ukrajina nikdy, nikdy nevyvolala žádnou krizi na trhu s potravinami.“ – „A Ukrajina nikdy, opravdu nikdy nevyvolala žádnou krizi na trhu s potravinami.“ Racionální hodnocení: „Děkuji všem, kteří bojují a pracují pro vítězství Ukrajiny!“ – „Jsem vděčný všem, kteří bojují a pracují pro vítězství Ukrajiny!“ „Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají bránit život a svobodu!“ – „Jsem vděčný všem na světě, kteří nám pomáhají chránit život a svobodu!“ „Ukrajina vás bude vždy podporovat! Teror svobodné lidi nezlomí! Vítězství je možné, když neexistuje strach!“ – „Ukrajina vás bude vždy podporovat! Teror svobodné lidi nezlomí! Vítězství je možné, když neexistuje strach!“ „Když Rusko prohlašuje, že údajně chce vyjednávat, a přitom vyhlašuje mobilizaci [...]. Když Rusko zná jasné stanovisko Ukrajiny o nemožnosti diplomatického procesu [...]. Všem je všechno jasné.“ – „Když Rusko prohlašuje, že údajně chce vyjednávat, ale samo vyhlašuje mobilizaci [...]. Když Rusko zná jasné stanovisko Ukrajiny o nemožnosti diplomatického procesu [...]. Všem je všechno jasné.“ „Zničené domy, mučírny, masový hrob [...].“ – „Zničené domy, mučírny, masový hrob [...].“

Po provedení překladové analýzy se zjistilo, že hledání ekvivalentu nebo překladového protějšku bylo nejčastější metodou překladu prostředků hodnocení v politických textech na lexikální a gramatické rovině.

Jelikož ukrajinština a angličtina nejsou strukturálně příbuzné, vykazují charakteristické rozdíly, které ovlivňují překlad. Na gramatické rovině překladatel používá různé gramatické transformace, jako jsou permutace, substituce, doplnění a vynechání. S příslušnými výsledky výzkumu týkajícími se překladatelských postupů na gramatické rovině v procentuálním vyjádření se můžete seznámit v uvedeném diagramu (viz obrázek).

Gramatické transformace

OBRÁZEK. Překladatelské postupy

Straipsniai / Articles

279

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Po analýze uvedených úryvků politických projevů byla kategorie hodnocení posouzena z hlediska různých klasifikací předložených vědci. Zjistili jsme, jaké jazykové prostředky byly použity k realizaci kategorie hodnocení ve výchozím jazyce.

Emocionální hodnocení je vyjádřeno emocionálně zabarvenou slovní zásobou a obvykle je výsledkem individuálních, subjektivních názorů adresáta na objekt hodnocení, které mají u adresáta vyvolat příslušnou reakci. Racionální hodnocení je obvykle vyjádřeno neutrální slovní zásobou a představuje vlastní názor mluvčího. Pozitivní hodnocení je zastoupeno lexémy s pozitivní sémantikou, zatímco negativní hodnocení lexémy s negativní sémantikou. Absolutní hodnocení obsahuje implicitní srovnání. Vyznačuje se jediným objektem hodnocení; relativní hodnocení je jeho opakem. Lze konstatovat, že racionální a emocionální hodnocení jsou zastoupena téměř ve stejném počtu a při porovnání absolutního a relativního hodnocení tvoří pozitivní, respektive negativní hodnocení; relativní hodnocení však zcela chybí, protože v žádném z uvedených příkladů se nevyskytovalo srovnávací hodnocení.

Podle výsledků analýzy výzkumu se ukázalo, že hodnocení zahrnuje jednotlivé lexikální jednotky, které jsou v překladu náležitě reprodukovány spolu s celými větami; dokládá to sémantický rámec vět zesílený pomocí grafických znaků v písemném projevu a příslušné intonace v projevu ústním. Překladateli se podařilo plně přenést stylistické zabarvení originálu.

Při překladu existuje určitá pravidelnost v používání některých překladatelských postupů na lexikální a gramatické rovině. Překladová analýza ukázala, že hledání překladového protějšku a překladového ekvivalentu se ukázalo být běžnou metodou překladu související se všemi typy vyjádření kategorie hodnocení. Na gramatické rovině překladatel v důsledku strukturálních rozdílů mezi výchozím a cílovým jazykem uplatňuje různé gramatické transformace: permutace, substituce, doplnění a vynechání.

7 ZÁVĚR

Klasifikace kategorií hodnocení předložené Arutiunovou (1984), Vol’fovou (1985), Ivinem (2015), Krysanovou (1999) a Prychod’ko (2001) jsou spojeny s pozitivním a negativním hodnocením jakožto druhem řečového působení na publikum. Hodnocení je zaměřeno na vyvolání určitých pocitů u komunikačního partnera nebo publika a vyznačuje se specifickou emocionální strukturou: použitím frazeologických jednotek, řečnických otázek, zvolání, výrazů vděčnosti, chvály, odsouzení atd. Hodnoticí aspekt politického

280

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

textu se skládá z významů realizovaných na různých jazykových rovinách – lexikální, morfologické a syntaktické.

Vliv hodnocení se srovnává se sociálním vlivem, propagací, informováním a objasňováním. Pozitivní hodnocení se realizuje prostřednictvím vyjádření vděčnosti, chvály, podpory, povzbuzení atd. Negativní hodnocení se přenáší prostřednictvím hněvu, odsouzení, zoufalství, nespokojenosti atd. Hodnocení má vlastní specifickou strukturu. Hlavní funkcí hodnocení je vyjádřit postoj subjektu k objektivní realitě v procesu komunikace. V sémantické struktuře slova hodnocení zahrnuje především emocionální složky konotace, včetně racionálního a emocionálního hodnocení.

Politický diskurz se zaměřuje nejen na vyjádření objektivního hodnocení okolností, ale také na přesvědčování adresáta a jeho podněcování k jednání. Politický diskurz ovlivňuje vědomí příjemce a ke změně jeho pohledu na svět dochází prostřednictvím reprezentace hodnotících hodnot v politických textech. Hodnocení jasně zapadá do kritérií politické komunikace, neboť se vztahuje ke klíčovým kritériím politického textu a plní jeho pomocnou funkci. Relevance hodnocení v politických textech je určena faktorem politické situace.

Překlad politického diskurzu je zaměřen na vyvolání konkrétních reakcí. Úkol překladatele komplikuje skutečnost, že politický diskurz apeluje na hierarchii hodnot konkrétní cílové skupiny, jíž je politický text určen. Primárním účelem každého politického sdělení nebo projevu je touha mluvčího vyvolat reakci zamýšleného příjemce. Výroky Volodymyra Zelenského obsahují lexikální jednotky a věty opatřené hodnocením. Při překladu projevů a proslovů prezidenta Ukrajiny do angličtiny se proto používá strategie terciárního překladu, neboť usnadňuje vytvoření cílového textu, který odpovídá potřebám mluvčího cílového jazyka (účel cílového textu se může lišit od účelu jeho tvůrce). Na gramatické rovině existují určité rozdíly mezi strukturami ukrajinského a anglického jazyka, proto jsou pozorovány tyto překladatelské gramatické transformace: permutace, substituce, doplnění a vynechání (překladatelské taktiky). Po analýze zkoumaných textů lze konstatovat, že stylistické charakteristiky výchozího jazyka byly v cílovém jazyce plně zachovány.

Analýza specifik reprodukce politického diskurzu na materiálu jiných typů diskurzu se jeví jako perspektivní směr studia kategorie hodnocení z hlediska translatologie.

Straipsniai / Articles

281

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

REFERENCES

Andreeva Galina M. 2000: Андреева, Галина М. Психология социального познания [Psichologija social’nogo poznanija], Москва: Аспект Пресс [Moskva: Aspekt Press].

Arutjunova Nina D. 1984: Арутюнова, Нина Д. Аксиология в механизмах жизни и языка [Aksiologija v mehanizmach žizni i jazyka], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Вацевич Флорій 2010: Вацевич Флорій. Нариси з лінгвістичної прагматики [Narysy z linhvistychnoji prahmatyky], Львів: ПАІС [L’viv: PAIS].

Baker Mona 2018: In Other Words: A Coursebook on Translation, ³rd edition, London, New York: Routledge Taylor and Francis Group.

Bánhegyi Mátyás 2014: Translation and Political Discourse. – Acta Universitatis Sapientiae, Philologica 6(2), 139–158.

Baranov Anatolij N., Kazakevič Evgenij G. 1991: Баранов, Анатолий Н., Казакевич, Евгений Г. Парламентские дебаты: традиции и новации [Parlamentskie debaty: tradicii i novacii], Москва: Знание [Moskva: Znanie].

Berger Tobias, Esquerra Alejandro, eds., 2018: World Politics in Translation: Power, Relationality and Difference in Global Cooperation, London: Routledge Taylor and Francis Group.

Chilton Paul 2004: Analysing Political Discourse: Theory and Practice, London, New York: Routledge Taylor and Francis Group.

Černejko Ljudmila O. 1996: Чернейко, Людмила О. Порождение и восприятие межличностных оценок [Poroždenie i vosprijatie mežličnostnych ocenok]. – Филологические науки [Filologičeskie nauki] 6, 42–53.

Černjavskaja Elena A. 2001: Чернявская, Елена А. Оценка и оценочность в языке и художественной речи: на материале поэтического, прозаического и эпистолярного наследия А. С. Пушкина [Ocenka i ocenočnost’ v jazyke i chudožestvennoj reči: na materiale poetíčeskogo i èpistoljarnogo nasledija A. S. Puškina], Брянск: БГУ [Bryansk: BGU].

Černova Galina R., Slotina Tat’jana V. 2012: Чернова, Галина Р., Слотина, Татьяна В. Психология общения [Psichologija obščenija], Санкт Петербург: Питер [Sankt Peterburg: Piter].

Fairclough Isabela, Fairclough Norman 2012: Political Discourse Analysis: A Method for Advanced Students, London: Routledge Taylor and Francis Group.

282

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Fetzer Anita, Lauerbach Gerda E., eds., 2007: Political Discourse in the Media: Cross-cultural Perspectives, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Fiodorov Andrej V. 2002: Федоров, Андрей В. Основы общей теории перевода (лингвистические проблемы) [Osnovу obščeј teorii perevoda (lingvističeskie problemy)], сер. Студенческая библиотека [ser. Studenčeskaja biblioteka], Москва: ООО Издательский Дом «Филология Три» [Moskva: OOO Izdatelʹskij Dom “Filologija Tri”]; Санкт-Петербург: Филологический факультет СПбГУ [Sankt-Peterburg: Filologičeskij fakulʹtet SPbGU].

Habermas Jürgen 2000: Габермас Юрген. Структурні перетворення у сфері відкритості: дослідження категорії громадянське суспільство [Strukturni peretvorennja u sferi vidkrytosti: doslidžennja kategoriji hromadjans’ke suspil’stvo], Львів: Літопис [L’viv: Litopys].

Harre Rom, Smith Jonathan 1995: Discursive Psychology in Practice, Thousand Oaks, CA: SAGE.

Harris Zellig S. 1952: Discourse analysis. – Language 28, 1–30, 474–494.

Heleta Ivanna, Žmajeva Natalja 2022: Гелета Іванна, Жмаєва Наталя. Особливості відтворення категорії оцінки при перекладі політичних промов [Osoblyvosti vidtvorennja kategoriji ocinku pry perekladi polityčnyh promov]. – Scientific Research Issues of South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky: Linguistic Sciences 35, 31–43.

Holovatyi Mykola F. 2006: Головатий, Микола Ф. Політична психологія [Polityčna psyhologija], Київ: МАУП [Kyiv: MAUP].

Iliadi Alexander I. 2022: Slavo-Iranica: Compound Words with Slav. *Mysl-: Iran. *Mana-, *Mazda- (against Baltic Background). – Acta Linguistica Lithuanica 87, 30–63.

Ivin Aleksandr A. 2015: Ивин, Александр А. Основания логики оценок: монография [Osnovanija logiki osнek: monografija], Москва, Берлин: Директ-Медиа [Moskva, Berlin: Direkt-Media].

Karasik Vladimir I. 2010: Карасик, Владимир И. Языковой круг, личность, концепты, дискурс [Jazykovoj krug, ličnost’, konceptу, diskurs], Волгоград: Перемена [Volgograd: Peremena].

Karcevskij Sergej I. 1976: Карцевский, Сергей И. Сравнение [Sravnenie]. – Вопросы языкознания [Voprosy jazykoznanija] 1, 107–112.

Straipsniai / Articles

283

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Kolesnikova Svetlana N. 2011: Колесникова, Светлана Н. Особенности политического дискурса и его интерпретация [Osobennosti političeskogo diskursa i ego interpretacija]. – Вестник Челябинского государственного университета [Vestnik Čeljabinskogo gosudarstvennogo universiteta] 33(248), 67–69.

Kolʹšanskij Gennadij V. 2018: Колщанский, Геннадий В. Соотношение субъективных и объективных факторов в языке [Sootnošenie subjektivnych i objektivnych faktorov v jazyke], Москва: КомКнига [Moskva: KomKniga].

Kosmeda Tetjana A. 2000: Космеда, Тетяна А. Аксіологічні аспекти прагмалінгвістики: формування і розвиток категорії оцінки [Aksiolohichni aspekty prahmalinhvistyku: formuvannja i rozvytok katehoriji ocinky], Львів: ЛНУ імені І. Франка [L’viv: LNU imeni I. Franka].

Krysanova Tetjana A. 1999: Крисанова, Тетяна А. Висловлювання негативної оцінки адресата в сучасній англійській мові (комунікативно-прагматичний аспект) [Vyslovljuvannja nehatyvnoji ocinky adresata v sučasnij anhliis’kij movi (komunikatyvno-prahmatyčnyj aspekt)], Київ: КДЛУ [Kyjiv: KDLU].

Lasswell Harold D. 2006: Лассyэлл, Гарольд Д. Yazyk vlasti [Jazyk vlasti]. – Political linguistics 20, 264–279.

Markelova Tat’jana V. 1993: Маркелова, Татьяна В. Семантика оценки и средства ее выражения [Semantika ocenki i sredstva eio vyraženija], Москва: Издательство МПУ [Moskva: Izdatel’stvo MPU].

McLuhan Marshall, Fiore Quentin 1967: The Medium is the Message, Warfond: The Penguin Press.

Mironova Natal’ja N. 1997: Миронова, Наталья Н. Дискурс-анализ оценочной семантики [Diskurs-analiz ocenоčnoj semantiki], Москва: Тезаурус [Moskva: Tezaurus].

Motrenko Timofej 2005: Мотренко Тимофей. Вопросы реформирования государственной службы [Voprosy reformirovanija gosudarstvennoj služby]. – Теория и практика управления [Teorija i praktika upravlenija] 7, 2–4.

Oleškov Michail Ju. 2006: Олешков, Михаил Ю. Моделирование коммуникативного процесса [Modelirovanie kommunikativnogo processa], Нижний Тагил: Издательство НТГСПА [Nižnij Tagil: Izdatel’stvo NTGSPA].

Ostrovs’ka Oleksandra M. 2001: Островська, Олександра М. Лінгвостилістичні засоби реалізації категорії оцінки [Linhvостylistični zasoby realizaciji katehoriji ocinky], Львів: ЛНУ імені І. Франка [L’viv: LNU imeni I. Franka].

284

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Parygin Boris D. 1999: Парыгин, Борис Д. Анатомия общения [Anatomiјa obščenija], Санкт Петербург: Издательство Михайлова В. А. [Sankt Peterburg: Izdatel’stvo Michajlova V. A.].

Pisanova Tat’jana V. 1997: Писанова, Татьяна В. Национально-культурные аспекты оценочной семантики: Эстетические и нравственные оценки [Nacional’no-kul’turnye aspekty ocenočnoj semantiki: Èstetičeskie i nravstvennye ocenki], Москва: Издательство Икария [Moskva: Izdatel’stvo Ikarija].

Popova Tat’jana G. 2011: Попова, Татьяна Г. Синтагматические особенности юридического дискурса [Sintagmatičeskie osobennosti juridіčeskogo diskursa]. – Инновации в преподавании иностранных языков студентам–юристам [Innovacii v prepodavanii inostrannyx jazykov studentam–juristam], материалы межвузовской научно–практической конференции [materialy mežvuzovskoj naučno–praktičeskoj konferencii], 25 марта 2011 г. [25 marta 2011 g.], Москва: Издательство Российская правовая академия Минюста РФ [Moskva: Izdatel’stvo Rossijskaja pravovaja akademija Minjusta RF], 105–107.

Prichod’ko Hanna I. 2001: Приходько, Ганна І. Способы выражения оценки в современной английской мови [Sposoby vyražennja ocinky v sučasnij anglijs’kij movi], Запорожья: ЗДУ [Zaporižžja: ZDU].

Powell Larry, Cowart Joseph 2016: Political Campaign Communication: Inside and Out, 2^nd edition, New York: Routledge Taylor & Francis Group.

Romanova Tat’jana V. 2008: Романова, Татьяна В. Модальность. Оценка. Эмоциональность: монография [Modal’nost’. Ocenka. Èmocional’nost’: monografija], Нижний Новгород: НГЛУ имени Н. А. Добролюбова [Nižnij Novgorod: NGLU imeni N. A. Dobroljubova].

Rubinelli Sara 2018: Rhetoric as a Civic Art from Antiquity to the Beginning of Modernity. – The Routledge Handbook of Language and Politics, ed. by R. Wodak, B. Forchtner, London, New York: Routledge Taylor & Francis Group, 17–29.

Schiffrin Deborah, Tannen Deborah, Hamilton Heidi E., eds., 2001: The Handbook of Discourse Analysis, Oxford: Blackwell Publishers Ltd.

Sapir Edward 1985: Сепир Эдуард. Градуирование [Graduirovanie]. – Новое в зарубежной лингвистике. Лингвистическая прагматика [Novoe v zarubežnoj lingvistike. Lingvističeskaja pragmatika], вып. 16 [vyp. 16], ч. 16 [č. 16], сост. Н. Д. Арутюнова [sost. N. D. Arutjunova], 43–78.

Shannon Claude E. 1948: A Mathematical Theory of Communication. – Bell System Technical Journal 27, 379–423.

Straipsniai / Articles

285

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

Scott Susanne G., Bruce Reginald A. 1994: Determinants of Innovative Behavior: A Path Model of Individual Innovation in the Workplace. – Academy of Management Journal 37(3), 580–607.

Shymko Vitalii 2021: Discourseology of Linguistic Consciousness: Neural Network Modeling of some Structural and Semantic Relationships. – Psycholinguistics 29(1), 193–207.

Sosnin Oleksandr V., Mychnenko Anatolij M., Lytvynova Ljudmyla V. 2011: Сосин, Олександр В., Михненко, Анатолій М., Литвинова, Людмила В. Комунікативна парадигма суспільного розвитку [Komunikatyvna paradyhma suspil’noho rozvytku], Київ: НАДУ [Kyiv: NADU].

Šeịgal Elena I. 2004: Шейгал, Елена И. Семиотика политического дискурса [Semiotika političeskogo diskursa], Москва: ИТДГК «Гнозис» [Moskva: ITDGK “Gnozis”].

Telija Veronika N. 1986: Телия, Вероника Н. Коннотативный аспект семантики номинативных единиц [Konnotativnyj aspect semantiki nominativnych edinic], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Gentzler Edwin 2002: Translation, Poststructuralism, and Power. – Translation and Power, ed. by M. Tymoczko, E. Gentzler, Amherst, Boston: University of Massachusetts Press.

Van Dijk Teun A. 1995: Esoteric Discourse Analysis. – Discourse & Society 6(1), 5–6.

Van Dijk Teun A. 2009: Society and Discourse: How Social Contexts Influence Text and Talk, Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, São Paulo: Cambridge University Press.

Vinogradov Viktor V. 1986: Виноградов, Виктор В. Грамматическое учение о слове [Grammatičeskoe učenie o slove], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Vol’f Elena M. 1985: Вольф, Елена М. Функциональная семантика оценки [Funkcional’naja semantika ocenki], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Chmiljar Oleh F. 2017: Хмілjar, Олег Ф. Психологія символічної регуляції поведінки особистості [Psyhologija symvoličnoji reguliaciji povedinky osobystosti], Київ: НАПН [Kyjiv: NAPN].

Zagraevskaja Tat’jana B. 2007: Заграевская, Татьяна Б. Категория оценки как лингвистическая проблема [Kategoriја ocenki kak lingvističeskaja problema], Пятигорск: ПГЛУ [Pjatigorsk: PGLU].

286

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Reproduction Peculiarities of the Modern Political Discourse

Šiuolaikinio politinio diskurso vertimo ypatumai

SANTRAUKA

Straipsnyje aptariami su vertinamojo požiūrio kategorijos sąvoka kalbotyroje susiję klausimai ir šios kategorijos apraiškos politiniame diskurse. Analizuojami kai kurie vertinimo klasifikacijos tipai. Vertinimo pagrindai analizuojami iš žmogaus vertybių sistemos požiūrio taško, apimančio modalines konotacijas, aktualizuojamas komunikacijos procese. Pabrėžiama, kad individualaus vertinimo atveju kalbėtojas perteikia ne tik savo požiūrį, bet ir visuotinai priimtinus, visuomenėje egzistuojančius principus arba, kitais žodžiais tariant, stereotipinį požiūrį į objektą. Emocinis vertinimas (asmens tiesioginė reakcija į objektą) yra priešingas racionaliam vertinimui (kuris remiasi protu, o ne emocijomis). Autoriai teigia, kad emociniu vertinimu siekiama pakeisti pašnekovo emocinę būseną ir sukelti atitinkamą reakciją, o racionalaus vertinimo tikslas yra sutikti arba nesutikti su išreiškiama nuomone. Absoliutus vertinimas yra susijęs su sąvokomis „geras“ ir „blogas“, o santykinis vertinimas išreiškiamas sąvokomis „geresnis“ ir „blogesnis“. Tyrime analizuojama teigiamo ir neigiamo adresato požiūrio į tam tikrą situaciją struktūra, kuri sukuria emocinį konotacijos komponentą. Daug dėmesio skiriama vertinamojo požiūrio semantinei struktūrai ir raiškos priemonėms: šaukiamiesiems ir retoriniams klausimams, susūkimams, dėkingumo, pagyrimo, pasmerkimo ir kitoms frazėms.

Politinis diskursas yra susijęs su politine komunikacija, kurios pagrindinis tikslas yra įtikinti adresatą, pasitikėti juo ir paskatinti jį veikti, o politinis tekstas – su masiniu informavimu apie pagrindines visuomenei svarbias problemas ir įvykius, kurie šiuo metu vyksta visuomenėje. Straipsnyje analizuojami Ukrainos prezidento Volodymyro Zelenskio kalbų ir kasdienių kreipimųsi tekstai, apimantys laikotarpį nuo 2022 metų kovo mėnesio iki 2022 metų gruodžio mėnesio, ir jų vertimai į anglų kalbą. Kadangi ukrainiečių ir anglų kalbos turi tam tikrų struktūrinių skirtumų, straipsnyje aptariamos šios gramatinės vertimo transformacijos: pakeitimai, sukeitimai, pridėjimai ir praleidimai (vertimo taktikos).

Įteikta 2023 m. gegužės 23 d.

OLEKSANDRA V. POPOVA

The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 34, Staroporofrankivska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected]

Straipsniai / Articles

287

OLEKSANDRA V. POPOVA, ILONA M. DERIK, NATALYA S. ZHMAYEVA

ILONA M. DERIK The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 34, Staroporofrankiyska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected]

NATALYA S. ZHMAYEVA The State Institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 34, Staroporofrankiyska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected]

288

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII