Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

Pavel Skorupa

doi:10.35321/all88-11

Machine-translated document

This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.

Preparing document pages…

PAVEL SKORUPA

Litevský jazykový institut

ID ORCID: orcid.org/0000-0003-3903-7006

Oblasti výzkumu: toponymie, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika.

DOI: doi.org/10.35321/all88-11

MOTIVACE A SÉMANTIKA POTAMONYM OKRESU ŠALČININKAI: KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP

Kognitivní přístup k motivaci a sémantice potonym okresu Šalčininkai

A N O T A C E

Cílem výzkumu je sémantická analýza potamonym (názvů řek a potoků) v okrese Šalčininkai v rámci kognitivní sémantiky se zaměřením na určení jejich motivace. Studie zkoumá celkem 55 potamonym, která v současnosti v dané oblasti oficiálně fungují. Lingvistická analýza ukazuje, že potamonyma spadají do dvou odlišných kategorií: na jména s průhlednou motivací a sémantikou (32 případů) a jména s neprůhlednou motivací a sémantikou (23 případů). Názvy v obou kategoriích prostřednictvím etymonů, které odrážejí nejvýraznější rysy daného místa a připisují jim význam, zprostředkovávají dojmy pojmenovatele z pojmenovávaného objektu.

K L Í Č O V Á S L O V A: motivace toponym, sémantika toponym, potamonyma, okres Šalčininkai, kognitivní onomastika.

A N O T A C E

Cílem výzkumu je v rámci kognitivní sémantiky provést sémantickou analýzu potamonym (názvů řek a potoků) okresu Šalčininkai, přičemž hlavní pozornost je věnována určení jejich motivace. Článek pojednává o 55 potamonymech, která v současnosti v dané oblasti oficiálně fungují. Lingvistická analýza ukazuje, že potamonyma lze rozdělit do dvou odlišných skupin: na potamonyma s průhlednou motivací a sémantikou (32 případů) a s neprůhlednou

226

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

motivací a sémantikou (23 případů). Názvy obou skupin zprostředkovávají dojmy pojmenovatele z pojmenovávaných objektů prostřednictvím základových slov (etymonů), která odrážejí nejvýraznější rysy míst a propůjčují jim význam.

KLÍČOVÁ SLOVA: motivace toponym, sémantika toponym, potamonyma, okres Šalčininkai, kognitivní onomastika.

ÚVOD

Vlastní jména jsou důležitou součástí každého jazyka a výzkum jejich funkcí probíhá již od starověku. Neexistuje však jednotná teorie vlastních jmen, protože různé onomastické školy sledují odlišné výzkumné směry, zejména v kognitivní onomastice. Na základě postulátů kognitivní onomastiky lze pojednání Thomase Hobbese Of Names (1655) považovat za první dílo přinášející poznatky o významu jmen. Podle Hobbese (2002 [1655]: 13) je jméno „slovo zvolené podle libosti, aby sloužilo jako značka, která může v naší mysli vyvolat myšlenku podobnou nějaké dřívější myšlence a která, když je vyslovena jiným, může pro ně být znamením toho, jakou myšlenku měl či neměl mluvčí předtím na mysli“. Jména tedy vyvolávají myšlenky mluvčího i adresáta, a odrážejí tak podstatu vlastního jména. To se liší od široce užívané definice vlastního jména Johna Stuarta Milla (1906 [1872]), podle níž vlastní jména postrádají sémantické rysy (srov. práce Kripkeho 1972; Ullmanna 1969 a dalších).

Kognitivní perspektiva analýzy jmen naznačuje, že jména kromě lexikálních rysů zprostředkovávají také sémantický a konceptuální obsah. Willy Van Langendonck (2007, 2013, 2016, 2017) tvrdí, že vlastní jména mají inherentní předpoklady, včetně gramatického významu, předpokladů základní úrovně a konotativních pragmatických významů. Nemají však „asertovaný lexikální význam“ a pouze „vykazují několik druhů presupozičních významů: kategoriální (základní úroveň), asociativní smysly (uváděné buď prostřednictvím nositele jména, nebo prostřednictvím jeho formy), emotivní smysly a gramatické významy“ (Van Langendonck 2007: 7). Vlastní jména tedy odkazují k entitě, aniž by zprostředkovávala lexikální význam, a jsou považována za nejprototypičtější podstatná jména. Podobně Joana Szerszunowicz (2010) sleduje konotativní významy vlastních jmen a toponym, které vytvářejí onymické skupiny evokující v mluvčím kulturní konotace. Szerszunowicz (2010: 548–549) tvrdí, že onyma plní denotativní i konotativní funkce, přičemž největší skupinu s konotativním potenciálem tvoří antroponyma, po nichž následují toponyma. Kognitivní přístup k vlastním jménům navíc naznačuje, že obsahují množství informací přesahujících jejich doslovnou interpretaci,

Straipsniai / Articles

227

PAVEL SKORUPA

zahrnující rozmanité vrstvy, které ukazují různé souvislosti s okolním prostředím, včetně kulturních zvyklostí, rodinných vztahů a vlastnictví (srov. práce Berezoviče 1991; Ruta 2001 a dalších).

Toponyma, stejně jako jiná vlastní jména, jsou nedílnou součástí jazyka, protože odhalují informace o krajině, historii a kultuře určitého místa. Podle Karpenka a Golubenka (2015: 286) mají toponyma stejně jako jiná vlastní jména gramatickou strukturu a význam existující v lidském vědomí. Toponyma a místa „rezonují významy. Kromě funkce místních názvů jako ukazatelů konkrétních lokalit nesou také implikace, které lidé vnímají a rozlušťují na základě svých povinností, zázemí a inspirací“ (Alasli 2019: 6). To znamená, že toponyma plní dvojí funkci: označují konkrétní místo a zároveň sdělují charakteristiky a významy s ním spojené, relevantní pro určité jednotlivce nebo sociální skupiny. Význam toponyma lze proto chápat jako jeho lexikální význam, který vychází z nejvýraznějších rysů označovaného referentu, jež motivovaly vznik názvu. Původní sémantický obsah názvu se označuje jako etymologický nebo identifikovatelný význam (Ainiala, Saarelma, Sjöblom 2016: 32).

Článek zkoumá potamonyma okresu Šalčininkai z perspektivy kognitivní onomastiky a zohledňuje jejich kulturní, historický a sociální kontext i konotace použitého jazyka. Studie uznává mnohostrannost významů toponym, které odrážejí faktory, jako jsou geografie, historie, jazyk a kultura. Článek analyzuje potamonyma okresu Šalčininkai z perspektivy kognitivní onomastiky, zkoumá jejich kulturní, historický a sociální kontext i jazykové konotace, které ztělesňují, a uznává komplexní významy toponym utvářené těmito faktory. Obec Šalčininkai se nachází v jižní části Vilniuského kraje a sousedí s okresy Vilnius, Trakai a Varėna. Na jihu a východě okres sousedí s Běloruskem. Ačkoli z historického hlediska bylo území Litvy, včetně území obce Šalčininkai a oblastí daleko na východ a jihovýchod od dnešní Litvy, původně obýváno etnickými baltskými kmeny,¹ v současnosti se mnoho obyvatel okresu Šalčininkai hlásí k polské národnosti; tvoří 79,5% obyvatelstva, zatímco Litevci, Rusové, Bělorusové a příslušníci jiných národností představují 10,4%, 5,0%, 2,9% a

¹ Jak dokládají práce Kazimierase Būgy (1961: 493–550), Zigmase Zinkevičiuse (2011) a dalších onomastiků a lingvistů, potvrzuje to také archeologický výzkum; srov. práce Eugenijuse Jovaišy (2012, 2014, 2016, 2020, 2020a atd.) a dalších badatelů.

228

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

1,2%.^² Okres je proto zajímavou oblastí pro lingvistické zkoumání, neboť zde neustále dochází k jazykovým kontaktům, které ovlivňují všechny oblasti života včetně kultury.

Cílem je analyzovat sémantiku potamonym okresu Šalčininkai v rámci kognitivní sémantiky a určit jejich motivaci.

Materiál a prameny výzkumu. Hlavní část výzkumu tvoří 55 potamonym okresu Šalčininkai vybraných z korpusu^³ 362 potamonym, která v současnosti oficiálně fungují ve Vilniuském kraji. Výzkum vychází z potamonym a aktuálních údajů získaných z různých zdrojů: 1) webových stránek obce Šalčininkai; 2) elektronických katalogů; 3) moderních a historických interaktivních map; 4) odborných prací o onomastice, etymologii, historii atd.; 5) lexikografických pramenů; 6) archivních materiálů.^⁴ Tyto materiály tvoří základ výzkumu, vzájemně se doplňují a pomáhají odvodit spolehlivé etymologické a motivační výklady potamonym.

Metodologie výzkumu. Etymologické, derivační, motivační^⁵ a sémantické analýzy vybraných potamonym jsou založeny na integraci tradičních⁶ a teoretických principů a metodologií kognitivní onomastiky rozpracovaných litevskými i zahraničními badateli. Etymologická analýza potamonym vychází z prací Kazimierase Būgy (1958, 1959, 1961), Aleksandrase Vanagase (1970, 1981, 1981a, 1988, 1996), Jonase Jurkštase (1985) a dalších; ze svazků I–IV Slovníku litevských místních jmen (dále LVŽ I, LVŽ II, LVŽ III a LVŽ IV); z litevských, ruských, polských a dalších (elektronických) slovníků.^⁷ Analýza kompozice a sémantická klasifikace potamonym vycházejí mimo jiné ze strukturně-gramatické klasifikace hydronym a sémantické klasifikace hydronym navržené Vanagasem (1970, 1981a, 1988). Tato klasifikace byla převzata ve studiích litevské regionální toponymie a rozvinuta pro místní toponymii průhledné a neprůhledné

^² Podle údajů Litevského statistického úřadu za rok 2021 zveřejněných na ŠDMW na adrese https://www.salcininkai.lt/apie-rajona/teritorija-gyventojai/562.

^³ Termín korpus se používá ve smyslu gazetteeru (seznamu) sestaveného autorem této práce (srov. definici MW).

^⁴ Viz prameny potamonym, lexikografické prameny a bibliografické odkazy.

^⁵ Zde se termín motivace (motivační podnět pojmenování) chápe jako mimojazykový důvod pro volbu nebo vytvoření daného vlastního jména pro danou entitu (srov. Podol’skaya 1978: 87).

^⁶ Termínem tradiční onomastika rozumíme etymologické, typologické a strukturální studium vlastních jmen, které někdy zahrnuje také analýzu sémantické stránky onym. Podle Terhi Ainialy a Jan-Ola Östmana (2017: 3): „[...] onomastika se tradičně z velké části zaměřovala na etymologii a typologii jmen“.

^⁷ Srov. lexikografické prameny.

Straipsniai / Articles

229

PAVEL SKORUPA

model klasifikace motivace podle Dalii Sviderskienė (2016, 2017, 2019, 2022). Protože výzkum rovněž vychází z teorií kognitivní onomastiky (srov. Willy Van Langendonck 2007; 2013; 2016; 2017; Antti Leino 2004; 2005; 2007; 2011; Paula Sjöblom 2011; Katalina Rezsegi 2012; Tehri Ainiala, Minna Saarelma, Paula Sjöblom 2016 a další), přidržujeme se názoru, že všechna onyma mají význam, a rozvineme myšlenku, že toponyma jakožto výsledek lidské jazykové činnosti byla kdysi významově explicitní a snadno spojitelná s obecnými lexikálními jednotkami, z nichž byla odvozena. Pokusíme se rekonstruovat vybledlý význam toponym pomocí modelu realizace konceptuálního obsahu prostřednictvím jazyka, který do studia vlastních jmen převzal Nicola Dobrić (2010) z teorie kognitivní metafory rozvinuté Georgem Lakoffem, Markem Johnsonem (1980) a Zoltanem Kövecsesem (2002). Tento model odráží přenos kognitivních rysů (konceptů) z jedné domény do druhé (od apelativ k onymům) a vysvětluje, jak konceptuální struktura slov motivovala vznik vlastních jmen: zdrojová doména (apelativum) → konceptuální struktura (kognitivní rys) → cílová doména (onymum) (Dobrić 2010: 139–141).

Pro zachování návaznosti na předchozí litevský (regionální) toponymický výzkum tato práce představuje potamonyma podle zavedených kritérií pro prezentaci toponymického materiálu v litevské onomastice. Každé potamonymum je doprovázeno odkazem na polohu pojmenovaného objektu (tj. větší vodní útvar, do něhož se řeka/potok vlévá), po němž následuje výklad jeho původu z hlediska hypotetického etymonu a jeho souvisejícího významu. Současné podoby jsou vizuálně zdůrazněny kurzivou, tučným písmem a pokud možno také přízvukem. Aby se zabránilo nadbytečnosti, odkazy na lexikografické prameny etymonů jsou z textu vypuštěny. Vzhledem k jednotnosti potamonym z hlediska průhlednosti motivace a sémantiky se klasifikují do dvou kategorií: potamonyma s průhlednou motivací a sémantikou a potamonyma s neprůhlednou motivací a sémantikou.

1. POTAMONYMA S PRŮHLEDNOU MOTIVACÍ A SÉMANTIKOU

Potamonyma této skupiny vykazují zřetelnou jednoznačnost při určování a interpretaci konceptů, které motivovaly jejich vznik. Tato jména byla motivována různými faktory zdůrazňujícími jedinečné charakteristiky pojmenovaných vodních útvarů, včetně jejich fyziografických rysů, flóry a fauny v okolí, vztahu k jiným objektům, fyzického stavu vody, jejího zamýšleného využití a zvuku vytvářeného vodou, jak jej vnímal pojmenovatel.

230

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

1.1. Potamonyma odrážející flóru

Potamonyma Beržẽlis (přítok Gauji), Bẽržė (přítok Šalčii), Beržuonà (nebo Beržūnà) (přítok Šalčii) mají společný základ Lith berž- (srov. Vanagas 1970: 62, 202, 204; 1981: 62; 1981a: 13–14) a souvisejí s litevským béržas „bříza; strom rodu Betula“, liší se však významem. Beržẽlis je litevské derivát s DIM Suf -elis a označuje potok (dlouhý přibližně 7 km) v okolí Dieveniškės. Název mohl být motivován druhem stromu, který v okolí převládá, a zároveň vyjadřuje malou velikost pojmenovaného potoka naznačenou DIM Suf: Lith bérž-as + –ẽlis → potok v oblasti porostlé břízami → Beržẽlis. Bẽržė souvisí s litevským béržė „březový les“ a je motivováno názvem místa označujícím soubor objektů a přenesením konceptu březového háje do názvu řeky: Lith béržė → řeka v březovém lese → Bẽržė. Mezitím Beržūnà (nebo Beržuonà)⁸ – dvojí název potoka v okrese Šalčininkai – je litevským derivátem se Suf -ūn- (-uon-)⁹ a f flexivní koncovkou -a: Lith berž- + –ūna (nebo –uon-a) → potok protékající terénem porostlým březovým hájem / březovými háji → Beržūnà / Beržuonà. Potamonymum tak může odrážet kvalitativní charakteristiku terénu, jímž potok protéká.

Klevà (přítok Gauji) označuje řeku, jejíž delší část se nachází v dnešním Bělorusku (Bel Клява / Клева) a jen malá část v Litvě. Název je odvozen od litevského klẽvas „javor; strom rodu Acer“ (srov. Būga 1961: 527; Vanagas 1970: 59; 1981a: 159). Potamonymum může být motivováno javory v oblastech přiléhajících k řece a zprostředkovávat koncept území zarostlého javory: Lith klẽv-as + f flexivní koncovka -a → řeka, v jejímž okolí se nachází velká koncentrace javorů → Klevà.

Význam určitých druhů stromů v litevské kultuře, konkrétně ve víře a světovém názoru dávných Baltů a Litevců, motivoval vznik potamonym v okrese Šalčininkai i mnoha podobných místních názvů v celé Litvě. Bříza, dub, javor a další listnaté i jehličnaté stromy byly odedávna považovány za symboly vitality, růstu, plodnosti a vegetativní síly i klidu a věřilo se, že v nich přebývají

^⁸Beržūnà je název potoka od jeho pramene v okolí obce Ūta až po litevsko-běloruskou hranici (délka úseku potoka – 2,7 km); v Bělorusku je potok podél hranice s Litvou znám pod názvem Bel Березина / Бярэзіна (3,8 km); malý úsek potoka (0,6 km) od litevsko-běloruské hranice až do jeho ústí do Šalčii u města Šalčininkai je znám jako Beržuonà. Délky úseků potoka byly ručně změřeny pomocí nástrojů pro měření vzdálenosti na webových stránkách UETK a GP.

^⁹Litevské Suf –uon– stejně jako –ūn–a podle Sauliause Ambrazase (1993: 149–150; 150–152) slouží k odvozování názvů pro činitele, kteří mají určitou vlastnost.

Straipsniai / Articles

231

PAVEL SKORUPA

různá božstva a duchové zemřelých (Dundulienė 2008: 55–74). Tato potamonyma jsou sémanticky motivována názvy rostlin odvozenými z fytolexémů litevského původu, které odkazují nejen k jednotlivým druhům stromů, ale také k jejich koncentraci na územích poblíž řek, jež označují.

1.2. Potamonyma odrážející faunu

Dvě potamonyma jsou motivována druhy zvířat v tomto okrese. Svinčelė (přítok Beržė) je název malého potoka poblíž obce Švenčius (starostenství Gerviškės). Místní obyvatelé nazývají potok i obec Svinec (nebo Svinė). Ve VK se k této oblasti nachází několik záznamů: Svinki – louka v okolí Pabarė (expedice 1973), Svinka – potok (expedice 1924). Podle Vanagase (1981: 323–324) může potamonymum souviset s jezerem Svinuka (Vievis, okres El), místními obyvateli nazývaným také Svinuča, srov. jezero Svinka (Rudnia, okres Vrn). Vzhledem k demografii okresu Šalčininkai však nelze vyloučit slovanský původ potamonyma. Může tedy souviset s běloruským свинарня „bahnitá jáma, v níž se válejí prasata“ nebo ruským свинья „prase“ a může vyjadřovat tento význam: běloruské свин-арня / ruské свин-ья + litevský Suf –elė (v oficiálním názvu) / litevská flexivní koncovka –ė → bahnitá jáma, v níž se válejí prasata → Svinčelė (Svinė).

Ačkoli podle Vanagase (1981a: 342, 350) není původ potamonyma Turė (přítok Verseky) zcela jasný, může souviset s litevským taūras (litevské tū́ras, turas ← polské tur) „vyhynulý druh velkého divokého skotu rodu Bos primigenius“, tedy se zvířetem, které mohlo v dávných dobách žít v okolí. Potamonymum mohlo charakterizovat silný proud řeky: litevské tur-as (taūr-as, tū́ras) + litevská flexivní koncovka –ė → divoký, silný, mocný → Turė. Etymologie tohoto a podobných potamonym však mohla být alternativně ovlivněna kulturním významem tohoto zvířete. Rimantas Balsys (2016) uvádí, že mnohé starověké kultury včetně kultur indoevropského původu považovaly býka, vola nebo zubra za zoomorfní zpodobení božstva úrody spojeného se Sluncem, nebem, bouřkou a deštěm. Také Litevci a Prusové znali rohatá božstva pod různými jmény. Zobrazení býka, zubra nebo vola v erbech litevské šlechty i na pečetích a erbech litevských měst není náhodné. Zubr představuje šlechtictví, sílu a ochranu slabých, zatímco vůl ztělesňuje pracovitost, trpělivost, zemědělství a moudrost. Tyto symbolické významy odpovídají přetrvávajícím představám o spojení těchto zvířat se šlechtictvím, vojenskou zdatností a plodností (Balsys 2016: 5–12).

232

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

1.3. Potamonyma odrážející fyziografické rysy

Názvosloví této skupiny především popisuje konfiguraci říčního koryta, včetně takových prvků, jako je kvalita dna, směr toku a další relevantní rysy (Vanagas 1981a: 54–75).

Akliánka (přítok Verseky) může podle Vanagase (1970: 61; 1981: 37) souviset s potamonymem Aklė, které je odvozeno od litevského ãklas „zarostlé bažiny; uzavřený, slepý“. Toto jméno je odvozeno slovanskou příponou, srov. polský Suf –anka / ruský Suf –янка (–янка) / běloruský Suf –янка^¹⁰, a je příkladem „kontaminovaných“ toponym.^¹¹ Autentická podoba mohla znít *Aklenka / *Aklė. Název byl pravděpodobně motivován hustou vegetací v potoce a/nebo na jeho březích, což je konceptualizací této charakteristiky: Lith ãkl-as + slovanský Suf -ianka → potok zarostlý vegetací → Akliánka.

Dirvonėlė (přítok Naujanky; Bel Hãянка, BY) je litevský derivát s DIM Suf -ėlė od litevského dirvónas „opuštěná, neobdělávaná, zarostlá půda“. Suf poukazuje na malou velikost pojmenovaného potoka, zatímco potamonymum vyjadřuje význam opuštěných, neobdělávaných pozemků kolem vodního objektu: Lith dirvón-as + -ėlė → potok protékající neobdělávanou půdou → Dirvonėlė.

Dumblė (přítok Ditvy) je litevský derivát s f flexivní koncovkou –ė od litevského dūmblas „usazený kal; mokré, rozvířené bahno; kal“, srov. Vanagas (1970: 62; 1981: 96). Potamonymum může být motivováno zakalenou vodou plnou řas nebo řasami porostlým, kalným říčním dnem: Lith dūmbl-as + -ė → potok s kalným dnem porostlým řasami / voda plná řas, kalná voda → Dumblė.

Kamenà (přítok Visinčii) označuje řeku v Bělorusku a Litvě, která je místními obyvateli nazývána polsky Kamionka a bělorusky / rusky Каменка. Vanagas (1970: 131) tvrdí, že potamonymum je litevský derivát s příponou -en od litevského kãmas „kopeček, hrbol“. Nelze však vyloučit možnost slovanského původu názvu. Z našich pozorování vyplývá, že v říčním korytě i na jeho březích je množství kamenů. Název proto lze spojit se slovanským kamień / камень „kámen“ a původní podoba mohla znít bělorusky / rusky

^¹⁰ O slovanských afixech viz Saulius Ambrazas (2000: 111nn.); Mikalaj Biryla, Pavel Shuba (1985: 210nn.); Piotr Bąk (1984: 211nn.); Natalija Shvedova (1980: 183nn.).

^¹¹ K termínu kontaminované toponymum viz Pavel Skorupa (2021: 223).

Straipsniai / Articles

233

PAVEL SKORUPA

*Камен(н)а(я) (река) „kamenitá řeka“¹². Lze proto tvrdit, že název řeky je motivován kamenitým říčním dnem: slovanské kamień / камень (kámen) → kamenitá řeka (koryto) → Kamenà (← běloruské / ruské *Камена / *Каменная / *Каменная (река)).

Kėrnavė (přítok Visinčiai) označuje potok, který vytéká z jezera Kėrnavȧs a protéká rŭdninkajským lesem poblíž močálů Kėrnavė. Potamonymum je odvozeno od litevského keṙnavė „bažinaté místo na loukách, v lese“ a může také souviset s litevským kernà „houština“, srov. (Vanagas 1981: 153). Území kolem jezera a potoka je skutečně značně bažinaté a pokryté hustým lesem, takže tyto vodní útvary jsou prakticky nepřístupné. Motivace potamonyma je tedy poměrně zřejmá, neboť název konceptualizuje fyziografické charakteristiky daných oblastí: Lith keṙnavė → potok v bažinaté oblasti → Kėrnavė.

Kulinė (přítok Juodė) označuje tok se zakřiveným korytem. Vzhledem k jeho klikatému/křivolakému korytu byl potamonym nejspíše odvozen pomocí litevské přípony -inė¹³ z litevského kul̃ỹs „zákrut, zákruta, ohyb“. Název tedy může být konceptualizací konfigurace koryta a křivolakosti toku: litev. kul̃-ỹs + -inė → klikatý, meandrující tok → Kulinė.

Mažoji Kenà (Kinė) (přítok Merkysu) je potamonym vytvořený analogicky podle názvu Kenà (Kinė) (přítok Neris). Oba potamony tvoří opozici založenou na augmentativně-deminutivním vztahu rozlišujícího adjektiva a nulového modifikátoru.¹⁴ Topolexém Kenà souvisí s litevským kinė „vyvýšené místo na louce nebo ve vodě“ či „kořeny stromů a keřů na břehu řeky (ve vodě)“; také s litevským kinis „krusta na vodě, močál“ či „malý ostrov v řece nebo jezeře, močál“. Motivaci tedy lze vysvětlit několika způsoby: litev. kin-ẽ̃ → řeka obklopená stromy a keři → (Mažoji) Kenà; nebo: litev. kin-is + -ė → řeka plná vegetace → (Mažoji) Kenà. Obě verze jsou plausibilní, protože většina koryta leží v zalesněných oblastech a v teplém období v řece roste mnoho vodních rostlin, které někdy vytvářejí na hladině „krusty“.

¹² Toto tvrzení podporuje skutečnost, že místní obyvatelé při označování řeky nadále používají název Каменная „kamenitá“. Podobné názvy existují v Ruské federaci (např. Каменная река v Karélii nebo jezero Каменное) a v Bělorusku (Каменная река – 40 km dlouhý úsek Neris s četnými peřejemi). Také koncept „kamenité řeky“ se „odráží“ v názvech sídel ležících v blízkosti řeky: vesnice Akmenynė, Šlčn D (R1872 Rus Каменка) a R1872 Rus Околица Каменка (v současnosti vesnice Sangėliškės, Ščn D).

¹³ Přípona se používá k odvozování slov označujících děje (srov. Ambrazas 1993: 58n.).

¹⁴ Více o tomto typu opozice viz Skorupa (2019: 144n.; 2023: 49n).

234

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

Visinčià (přítok Šalčie) lze podle Vanagase (1981: 378, 388) odvodit od kmene vis souvisejícího s vies-, stejně jako u potamonyma Viesà, z litevského viėsulas „silný vír“ a dále z indoevropského u̯ei̯- „ohýbat, kroutit“; dále může souviset s limnonymem Vystūtis odvozeným z litevského vystyti „ovíjet, kroutit“. Tento potamonym byl pravděpodobně odvozen pomocí litevské přípony -inč(ius) (Ambrazas 1993: 112; 132). Etymologická verze je plausibilní, protože tok řeky je velmi klikatý a v mnoha úsecích velmi rychlý, zejména na jaře nebo v období dešťů, kdy řeka na své trase shromažďuje vodu z tajícího sněhu či deště z polí. Konceptualizace potamonyma je tedy: litev. vies- / vys- + -inč(ius) + -a → meandrující, klikatá, ohýbající se řeka → Visinčià.

1.4. Potamonyma odrážející posesivitu nebo vztah k jiným objektům

Tyto názvy jsou motivovány pojmy posesivity a lokalizace ve vztahu k jiným objektům, jako jsou environmentální charakteristiky hydrologických objektů a jejich přilehlých struktur apod. Vanagas (1981a: 45) uvádí, že odlišení významu posesivity (příslušnosti) od významu místa je obtížné, protože tyto pojmy mají některé společné rysy, nejsou však synonymní. V praktickém užívání však může být rozlišení těchto dvou pojmů obtížně postižitelné.

Galinė (přítok Gauji) a Galinė (přítok Rudaminy) mohou souviset s litevským gãlas „okraj, hranice“, s použitím litevské přípony -inė (srov. Vanagas 1981: 105; LVŽ III 53–56), a mohly být motivovány svou polohou na okraji či hranici určitého pozemku (pole): litev. gãlas + přípona -inė → řeka nacházející se na konci území → Galinė.

Kubanka (přítok Maltupisu) je „kontaminované“ potamonymum odvozené pomocí polské přípony –anka / ruské přípony –анка (–янка) od oikonyma Kubónys (eld. Pabarė) (srov. Vanagas 1970: 92; Skorupa 2021: 223). Tok protéká na okraji vesnice. Potamonymum je tedy motivováno blízkostí pojmenovaného toku k sídlu a vyjadřuje význam místa/lokalizace poblíž: Kub-ónys + slovanská přípona –anka (–анка (–янка)) → tok poblíž Kubónys → Kubanka.

Neprūdka (přítok Merkysu) je derivát se slovanskou předponou ne a příponou -ka (srov. polskou předponu nie nebo ruskou/běloruskou předponu ne a polskou příponu -ka či ruskou/běloruskou příponu -ka) odvozený z litevského prūdas „rybník; přehrazená vodní plocha“. Na základě derivačního modelu jde o další „kontaminované“ toponymum. Nedaleko ústí toku se nachází rybniční nádrž Baltoji Vokė. Motivace potamonyma může být vysvětlena polohou pojmenovaného toku a může vyjadřovat význam

Straipsniai / Articles

235

PAVEL SKORUPA

nepřehrazené vodní těleso nebo tekoucí vodu: předpona ne- + litev. prūd-as + přípona -ka → nepřehrazený tok → Neprūdka.

Nezdilė (známá jako Nezdilia, Nezdilka) (přítok Verseky) je nejspíše název vytvořený nelitevci z *Nedzile < *Nedile (nebo *Niedilė), avšak autentickou podobou může být Nezdilka, kterou lze považovat za derivát se slovanskou příponou -ka od osobního jména, srov. běloruské/ruské osobní jméno Незды́ло (srov. Vanagas 1981: 230). Potamonymum tedy může být motivováno pojmem posesivity nebo příslušnosti k osobě, na jejíchž pozemcích pojmenovaný tok protéká: běloruské/ruské osobní jméno Нездыл-о + -ka (nebo Нездыл-о + litevská ženská flexe -ė → tok na pozemcích patřících Нездыло → Nezdilka (Nezdilė).

Prūdėlis (přítok Verseky) označuje tok, který protéká rybníkem Purvėnai poblíž vesnic Vaizbūniškės (eld. Aukštadvaris, Trak D) a Prūdelis (eld. Kalesninkai, Šlčn D). Potamonymum je pravděpodobně derivát litevskou příponou -elis od litevského prūdas „rybník; přehrazená vodní plocha“ (srov. Vanagas 1970: 118) a pravděpodobně je motivováno vztahem toku k vodní ploše, která leží v jeho průběhu: litev. prūd-as + -elis → tok protékající rybníkem → Prūdelis.

1.5. Potamonyma motivovaná fyzickým stavem vody

1.5.1. Některá hydronyma odrážejí smyslové vnímání vlastností vody v pojmenovaných řekách prostřednictvím opozice teplý–studený spojené s teplotou vody. Jde o běžný jev u Indoevropanů včetně Baltů. Tato hydronyma mají transparentní význam. Jak uvádí Vanagas (1981a: 116), významy vyjadřované hydronymy souvisejícími s teplotou vody jsou snadno rozpoznatelné. Šalčia (přítok Merkysu; Šlčn D, Vrn D, BY (Bel Солча)) může být odvozeno z litevského šaltas „studený“, šálti „stát se studeným, chladnout, mrznout“, šáltis „chlad, mráz“, podobně jako Šaltója, Šaltupė a další názvy (Vanagas 1970: 151; 1981: 325). Potamonymum tedy bylo motivováno chladem vody, která je i v létě mrazivě studená, a lze je považovat za transpozici konceptu chladu: litev. šált-is, šált-as [t → č] + ženská flexe -ia → řeka s (mrazivě) studenou vodou → Šalčia. Řeka tvoří přímou opozici se svým přítokem Šalčýkščia (přítok Šalčie; Šlčn D, BY (Bel Солчица)), který je derivátem litevskou příponou -ykšč od Šalčia (Vanagas 1970: 151). Jako derivát nadřazeného potamonyma Šalčýkščia sdílí stejnou etymologii s Šalčia a je motivováno transpozicí téhož konceptu do svého názvu a hodnotícím aspektem malosti vyjádřeným deminutivní příponou, která je nejspíše spojena s

236

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

pejorativním významem: litev. šált-is, šált-as [t → č] + –ykšč–ia → menší řeka s (mrazivě) studenou vodou → Šalčykščia. Deminutivní přípona je motivována délkou řeky, srov. Šalčia (73,8 km) oproti Šalčykščia (19,1 km).

1.5.2. Další skupina potamonym konceptualizuje a vyjadřuje význam vody (přírodního vodního tělesa) nebo jejího toku. Apytã (přítok Gauji; Šlčn D, BY (Bel Onuma / Anuma)) může souviset s pruským ape „řeka“ (Vanagas 1981: 44; 1988: 62), a proto může být motivováno konceptem řeky, tj. „velký přirozený tok vody; proud tekoucí po povrchu země ve svém erodovaném korytě“: prus. ape / litev. ùpė → proud/tok → Apytã. Podobně Ródūnia (přítok Gauji) může souviset s indoevropským *rod– / *red–, tj. s litevským tekėti, plaukti (Vanagas 1988: 279) „pohybovat se v proudu, téci (o řece, prameni apod.)“, srov. litev. tėkmė „vodní proud v řece“. Potamonymum může být také derivátem slavizované litevské přípony –ūnas(–ė)¹⁵ nebo derivátem se slovanskou deminutivní příponou –un(–ia) (srov. ruskou příponu –ун(–я)) od apelativa a vyjadřovat význam zdrobnělosti či náklonnosti. Lze tedy navrhnout následující konceptualizaci potamonyma: indoev. *rod– / *red– + litevská přípona –ūnas(–ė) / slovanská deminutivní přípona –un(–ia) → (malý/slabý) vodní proud → Ródūnia. Dalšími dvěma potamonymy jsou Upėsė a Mažoji Upėsė, která označují dva toky odvádějící vodu do Merkysu jen několik kilometrů od sebe. Upėsė je derivát litevskou příponou –ėsė od litevského ùpė (řeka) „přirozený tok, proud“ (Vanagas 1970: 138; 1981: 355), tj. může být motivováno významem velkého přirozeného toku vody: litev. upė + –ėsė → tok/proud → (Mažoji) Upėsė. Označení Mažoji v Mažoji Upėsė může být motivováno délkou toku, která činí pouze 2,5 km, ale také jeho polohou vzhledem k ústí Merkysu, tj. Mažoji Upėsė je od ústí Merkysu dále než Upėsė.¹⁶ A konečně potamonymum Vérža (přítok Merkysu) může souviset s litevským veržtis „pohybovat se silou; tryskat“ (srov. Vanagas 1981: 375) nebo „téci; lít se“ a vyjadřovat tento význam: litev. verž-tis + –a → prudce se valící, silně tekoucí voda → Vérža. Všechna potamonyma v této skupině mohla být motivována „primitivními“ koncepty vyjadřujícími význam toku vody nebo proudů.

¹⁵ Přípona se používá k označování agentů a dříve se používala k označování nositelů vlastností/charakteristik (Ambrazas 1993: 149).

¹⁶ Volba adjektiva je tedy v souladu se Stachowského (2018) hypotézou, že čím dále je přítok od ústí řeky, tím méně je důležitý, což se odráží v názvu řeky. Elidovaný modifikátor v Upėsė lze rekonstruovat z kontextu opozice. Délka Upėsė je 7 km, modifikátorem by tedy mohlo být litevské Didžioji „velká/veliká“.

Straipsniai / Articles

237

PAVEL SKORUPA

1.6. Potamonyma odrážející účel pojmenovaného hydrologického objektu

Význam hydronym zařazených do této skupiny může souviset s využíváním pojmenovaných řek k různým účelům nebo pro různé výhody. Máltupis (přítok Šalčie) je složené potamonymum, jehož druhá část vyjadřuje význam litevského upė / upis „řeka“, zatímco první část může podle Vanagase (1981: 203) souviset s litevským málti „mlít obilí na mouku“. Je možné, že kdysi byl u řeky mlýn a jeho koncept se přenesl do potamonyma: litev. mált-i + ùpis → řeka, u níž se mele obilí → Máltupis. Dalšími představiteli této skupiny jsou Didýsis Pirčiupis (přítok Merkysu; Šlčn D, Vrn D) a Mažàsis Pirčiupis (přítok Merkysu; Šlčn D, Vrn D), které sdílejí identický topolexém Pirčiupis, jehož první část Vanagas (1981: 260) spojuje s litevským pirtìs „lázeňský dům“, zatímco druhou část tvoří litevské upìs „řeka“. S přihlédnutím k historickým skutečnostem, že okolí bylo oblíbeným loveckým místem velkoknížat GDL a kdysi zde existoval královský lovecký dvůr, lze motivaci Pirčiupis interpretovat takto: litev. pirt-is [t → č] + upis → koupací řeka/řeka u lázeňského domu → (Didýsis / Mažàsis) Pirčiupis.¹⁷

1.7. Potamonyma odrážející zvuk vytvářený vodou

Potamonyma této kategorie charakterizuje zvuk vytvářený proudy pojmenovaných toků. Ciras (nebo Cýras) (přítok Šalčie), srov. záznamy VK Pol Cyr, Rus / Bel Цыр (expedice 1973). Potamonymum může souviset s litevským čirėti „trylkovat, cvrlikat, štěbetat“ nebo čirvėti „cvrlikat, štěbetat“ s náhradou počátečního č za c (srov. také Vanagas 1981: 75–76; LVŽ II 27) a je derivátem s litevskou m flexí –as. Potamonymum tedy může být motivováno zvukem vody připomínajícím cvrlikání ptáků: litev. čir-ėti [č → c] + –as → bublající, cvrlikající tok → Ciras. Podobné zvukové vlastnosti s poněkud negativní konotací se odrážejí v názvu Pabáldė (přítok Šalčie), který může souviset s litevským pabálda „klepání“ nebo může být derivátem s litevskou pa– a f flexí –ė od litevského baldà „klepání“ nebo báldyti „klepat, udeřit“. Potamonymum tak může být motivováno zvukem vytvářeným jeho proudem: litev. pabáld–a + –ė / pa– + bald-à (báld-yti) + –ė → tok vydávající hlučný zvuk / hlučný tok → Pabáldė.

¹⁷ O motivaci a sémantice rozlišujících modifikátorů litev. Didýsis (← didýsis ← dìdis „velký, veliký“) – Mažàsis (← mažàsis ← mažas „malý“) viz Skorupa (2019: 151–152; 2023: 200–201).

238

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

2. POTAMONYMA S NEPRŮHLEDNOU MOTIVACÍ A SÉMANTIKOU

Tato kategorie zahrnuje potamonyma, jejichž motivační interpretaci komplikuje nedostatek podpůrných údajů, a je proto omezena na pouhou možnost odhalení. V době pojmenování byly významy názvů pravděpodobně zřejmé pojmenovateli a jejich základní motivace jasná. Postupem času však význam těchto potamonym vybledl. Částečně je to způsobeno absencí osob, které žily podél pojmenovaných řek nebo toků a znaly jejich význam z první ruky. Ke ztrátě těchto významů přispěl také vývoj jazyka v průběhu staletí, neboť některá slova, která byla základem těchto názvů, prošla sémantickými posuny nebo zcela vymizela z užívání. Určení motivace těchto potamonym proto může být obtížným úkolem.

2.1. Potamonyma s neprůhledným lexikálním charakterem základu

2.1.1. Potamonyma odvozená od apelativ nebo osobních jmen mohou mít různé interpretace své motivace a sémantiky. Mohou odrážet charakteristické rysy pojmenované vodní plochy nebo vyjadřovat posesivitu.

Bienė (přítok Merkysu) a jeho nářeční podoby VK Bienka, Benà, Bienà (expedice 1963) mohly vzniknout analogicky podle potamonyma Binė nebo být odvozeny z indoevropského *bhei-, srov. litevské muš̃ti „prudce téci, proudit, tryskat“ (srov. Vanagas 1981: 63; LVŽ I 472), a tudíž mohou vyjadřovat význam rychlého, prudkého toku vody, což je nepravděpodobné, neboť podoba je sporná: indoev. *bhei srov. litev. muš̃ti → tryskající, rychle tekoucí tok → Bienė. Pravděpodobnější je, že potamonymum má antroponymický původ a bylo odvozeno od litevského osobního jména Benỹs nebo polského Bień, Bienia: Benedýkt (srov. PDBe), přičemž vyjadřuje posesivitu: litev. osobní jméno Ben-ỹs (nebo pol. Bień, Bienia) + –ė / –a → tok na pozemcích patřících Benỹs nebo Bień, Bienia → Bienė (Bienka, Benà, Bienà).

Čùdykas Dìdelis (přítok Visinčie) tvoří opozici s Čùdykas Mãžas (přítok Čùdykas Dìdelis).¹⁸ Obě potamonyma jsou složené názvy, jejichž první části mohou být odvozeny z antroponym Tidikas → Cidzykas → Cudzykas (Vanagas 1981: 76). Alternativně mohou první části

¹⁸ Více o této opozici viz Skorupa (2023: 50, 59).

Straipsniai / Articles

239

PAVEL SKORUPA

mohou souviset s litevským cudā / cūda „úžasný, mimořádný“, srov. litev. cūdas „zázrak, div“ ← z polského cud „zázrak, div“, nebo s polským cudzy „cizí, neznámý, podivný“, či s polským osobním jménem Cudzik. Motivaci obou potamonym lze tedy vysvětlit několika modely: 1) litev. cudā / cūda / cūdas → úžasná, mimořádná, podivuhodná řeka → Cūdykas (Didelis / Mažas), nebo 2) pol. cudzy → podivná/cizí řeka → Cūdykas (Didelis / Mažas). Potamonyma mohla být motivována také osobními jmény: Tidikas / Cidzykas / Cudzykas / Cudzik → řeka na území patřícím Tidikas / Cidzykas / Cudzykas / Cudzik → Cūdykas (Didelis / Mažas). Rozlišující modifikátory jsou motivovány délkou toků.

Drukupė (přítok Gauji) je složené potamonymum, jehož první část může souviset buď s osobním jménem Drūkas, nebo s lotyšským drukis „malé, zavalité, zakrslé dítě“ (srov. Endzelīns 1956: 229), případně s lotyšským drukns „zavalitý, zakrslý“. Hydronyma se základem druk tedy mohou mít konfigurační, metaforický význam (Vanagas 1981: 92). Druhou část tvoří litevské ùpė „řeka“. Motivaci a sémantiku tohoto názvu lze vysvětlit relativní délkou pojmenovaného toku, která činí přibližně 12 km: lotyš. druk- + litev. ùpė → krátká řeka, tok → Drukupė. Vzhledem k možnosti, že tok byl odvozen od antroponyma, lze motivaci vysvětlit jeho polohou na pozemcích patřících určité osobě, a tedy významem posesivity: Drūk-as + litev. ùpė → tok na pozemcích patřících Drūkas → Drukupė.

Ščerba (přítok Veržy) může mít antroponymický původ a souviset s polským osobním jménem Szczerba nebo běloruským/ruským Щурба, Щерба (srov. Biryla 1966: 280). V okrese žije několik rodin s tímto příjmením. V takovém případě může být potamonymum motivováno osobním jménem a vyjadřovat koncept posesivity: pol. osobní jméno Szczerba nebo bělorusky/rusky Щурба, Щерба → tok na pozemcích patřících Szczerba / Щурба, Щерба → Ščerba. Na druhou stranu může potamonymum souviset s polským szczerba / ruským щерба (щербина) „nedostatek, ztráta; prasklina; prázdné místo; mezera; nerovnost, jáma, vyražené místo“ a být motivováno korytem řeky, které vytváří v polích, jimiž tok protéká, prasklinu/příkop: pol. szczerba / rus. щерба (щербина) → tok protékající prasklinou/příkopem → Ščerba.

2.1.2. Potamonymum odvozené od apelativa, antroponyma nebo oikonyma nabízí několik verzí své motivace a sémantiky, srov.: Dūdōkas (přítok Merkysu) je pravděpodobně derivátem litevskou příponou -okas od litevského dūdā „dřevěný nebo kovový dechový hudební nástroj ve tvaru trubky (píšťala); trubka“. Tato verze může být plausibilní, protože skutečné koryto toku je téměř dokonale rovné. Sémantika potamonyma tak může metaforicky vyjadřovat význam trubky: litev. dūd-à + -okas → tok s rovým korytem podobným trubce →

240

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

Dūdōkas. Na druhou stranu může být název motivován konceptem posesivity a odvozen buď od litevského osobního jména Dūdà, srov. model: litev. osobní jméno Dūdà + -okas → tok na pozemcích patřících Dūdovi → Dūdōkas; nebo mohl být motivován polohou poblíž vesnice Dudà, která kdysi existovala v okolí Turgeliai (eld. Turgeliai) (srov. LVŽ II 369). V tomto případě lze motivaci vysvětlit konceptem posesivity, tj. významem příslušnosti k místu (oikonymu).

2.1.3. Potamonymum odvozené od oikonyma nebo antroponyma je složený název Juŕšiškės upėlis (přítok Nezdilė), jehož první část může být buď derivátem s litevskou příponou –iškės od litevského osobního jména Juŕša, Juŕšą, Juŕšas, Juŕšė, Juŕšė, Juŕšia, nebo Juŕšỹs (srov. LVŽ IV 268), nebo výsledkem transonymizace oikonyma v potamonymum, protože pojmenovaný tok se nachází v blízkosti Juŕšiškės (eld. Dainava). Druhá část představuje nomenklaturní termín označující typ pojmenovaného objektu: litev. upėlis „tok“. Sémantiku a motivaci potamonyma lze tedy vysvětlit dvěma modely: 1) litevské osobní jméno Juŕš-, Juŕš- + –iškės + upėlis → tok na pozemcích patřících Juŕšovi / Juŕšasovi / Juŕšė / Juŕšii / Juŕšỹsovi → Juŕšiškės upėlis; 2) Juŕšiškės + litev. upėlis → tok v blízkosti vesnice Juŕšiškės → Juŕšiškės upėlis.

2.1.4. Potamonyma odvozená od apelativa nebo oikonyma představují dva případy s několika verzemi interpretace jejich motivace a sémantiky.

Pasgrindā (přítok Verseky) označuje tok protékající vesnicemi Vaidagai (eld. Kalesninkai, Šlčn D) a Pasgrinda (eld. Matuizos, Vrn D). Není jasné, zda je primární podobou potamonymum, nebo oikonymum. Pokud je potamonymum výsledkem transonymizace, lze jeho motivaci vysvětlit konceptem posesivity a významem příslušnosti k místu (oikonymu): Pasgrinda → tok v blízkosti vesnice Pasgrinda → Pasgrindà. Alternativně může být potamonymum variantou litevského pagrindà „hráz, kameny dlážděná cesta nebo cesta vyložená větvemi přes bažinu“ nebo litevského pažgarda „pohrdání“ (srov. Vanagas 1981: 238, 247). Je možné, že potamonymum odráží fyziografické rysy a je motivováno pevným dnem toku, které umožňuje tok přebrodit. Potamonymum tedy může odrážet význam brodění: litev. pagrindà → tok, který lze přebrodit / tok s brodem → Pasgrindà.

Paraistė (přítok Šalčie) označuje řeku, která protéká v okolí vesnic Burtimonys, Paraistis a Janonys (eld. Butrimonys). Může souviset s litevským paraistỹs / paraistė̃ „místo u močálu zarostlé stromy a keři“, přičemž je motivováno polohou pojmenovaného toku v blízkosti takového místa: litev. paraistė̃ → tok v bažinaté oblasti zarostlé stromy a

Straipsniai / Articles

241

PAVEL SKORUPA

keře → Paraistė.^¹⁹ Název může také souviset s Lith paraistis „kapradina s peřenosečnými listy rostoucí ve vlhkých lesích“. Potamonymum tedy může být motivováno fyt lexémem: Lith paraist-is + f flexe -ė → tok v oblasti pokryté houštinami kapradin s peřenosečnými listy → Paraistė. Alternativně může být název řeky výsledkem transonymizace a být motivován oikonymem: Paraist-is + -ė → tok protékající v blízkosti Paraistis → Paraistė.

2.2. Potamonyma odvozená od polysémních apelativ

Neurčitost zdroje motivace v této kategorii souvisí s vágními charakteristikami motivujících apelativ připisovaných potamonymu. Ačkoli jsou postulované hypotézy o původu těchto potamonym plausibilní, přesný koncept, který potamonymum kóduje, zůstává v případě Gervinė (přítok Žižmy), pojmenovávajícího řeku v Bělorusku (Bel Гер виня) a Litvě, nerozpoznatelný. Název může souviset s Lith Suf -inė²⁰ a být derivátem od Lith gérvė „jeřáb“ (srov. Vanagas 1970: 157) nebo Lith gẽr̃vinas „jeřáb samec“. Potamonymum může vyjadřovat význam místa: Lith gérv-u-ė / gẽr̃v-inas + Suf -inė → řeka, kde žijí/hnízdí jeřábi → Gervinė. Alternativně může potamonymum souviset s Lith gervinė „ostružiník (Rubus caesius)“, být motivováno tímto fyt lexémem a vyjadřovat význam oblastí pokrytých ostružiníkovými keři/houštinami v okolí řeky: Lith gervinė → řeka v oblasti pokryté ostružiníkovými keři → Gervinė (srov. také LVŽ III 155–157).

2.3. Potamonyma motivovaná lexémy stejné formy vyjadřujícími různé významy

Motivace a sémantika několika potamonym jsou nyní neprůhledné, protože byla pravděpodobně odvozena od lexémů stejného výrazu (formy), které vyjadřují různé významy. Utėlinė (přítok Verseky (Versaky)) může být derivátem od Lith Suf -inė z Lith utėlė „malý bezkřídlý parazitický hmyz“ a být motivován konceptem

^¹⁹ Název může být také derivátem s Lith Pref pa od fyziografického (nomenklaturního) termínu Lith raištas „bažina zarostlá stromy a keři“ (srov. Vanagas 1981a: 24).

^²⁰ Suf se používá k odvozování slov označujících místa (Ambrazas 1993: 63, 231).

242

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

místo zamořené parazity: Lith utel̇-ẽ + Suf –inē → tok zamořený parazity → Utelīnė. Může však být také odvozen od Lith utel̇ynė „zarostlé místo“ a vyjadřovat význam takového místa: Lith utel̇-ynė + Suf –ine → tok v zarostlém místě/tok zarostlý bujnou vegetací → Utelīnė.

Versekā (přítok Merkysu) a Versekā (Versakā) (přítok Gauji) mohly podle Vanagase (1981: 374) získat svá jména analogicky k Virsiа a mohly být odvozeny od Lith vēŗstis „valit se (ve vlnách)“, vīŗsti „prudce se hnát, téct, tryskat“ nebo od Latv vēŗst „ohýbat se, zatáčet“. Alternativně mohou být tato jména odvozena od Lith versmē „pramen, zdroj; tryskající, vřeštící tok“ nebo vēŗsmas „výbuch“. Skutečnost, že obě řeky tečou poměrně rychle a jsou napájeny nesčetnými prameny podél svých klikatých koryt a okolních polí, činí všechny výše uvedené motivační verze plausibilními. Názvy tedy mohou vyjadřovat několik významů: Lith vērš-tis / viŗsti / vers-mē / vēŗs-mas / Latv vēŗst + Lith Suf -eka → řeka napájená prameny/rychle tekoucí, tryskající řeka/řeka s klikatým korytem → Versekā (Versakā).

Žižmà (přítok Gauji) pojmenovává řeku v Bělorusku (Bel Жыжма) a Litvě, kterou Vanagas (1981: 402, 405; 1981a: 115) řadí k hydronymům vytvořeným z názvů emocionálních dojmů a vyjadřujícím emocionální hodnocení. Tento hydronym však může být přiřazen k opozici dobro – zlo a motivován zvukem vydávaným prouděním vody, protože název může být odvozen od Lith žiežti „vrčet, zlobit se, kárat, výt“, srov. Lith žiežmara „čarodějnice“, žiežė, žiūžė „soptilka, saň“ s formantem -ma: Lith žiže / žiūžė → rozzlobená, vyjící řeka → Žižmà.

2.4. Metaforičnost

Konfigurační, metaforický význam lze vysledovat u Špigulė (přítok Merkysu), které Vanagas (1981: 335) považuje za pozměnění názvu Špyguitis, formy používané litevsky mluvícími obyvateli okresu, a za Lith DIM Suf –ulė / –u(i)tis od Lith špygà / špỹgas „fík; pěst s konečkem palce vyčnívajícím mezi ostatními prsty“. Sémanticky může jít o hydronymum s konfiguračním významem spojeným s názvy částí těla. Název může také vyjadřovat význam „zkroucený svazek slámy používaný k zahájení pokrývání střechy“ nebo „malý, hubený, zakrnělý, scvrklý“. To vede k několika motivačním verzím: 1) Lith špyg-à / špỹg-as + DIM Suf -ule / -u(i)tis → malý, hubený, zakrnělý, klikatý tok → Špigulė (Špygūitis); nebo 2) ~ → tok, u něhož lze získat slámu na pokrývání střech → Špigulė (Špygūitis).

Straipsniai / Articles

243

PAVEL SKORUPA

2.5. Potamonyma komplexní sémantiky

Uvedené názvy mohly vzniknout z apelativ, která mohla v různých jazycích vyvolávat různé asociace. Kvůli nedostatku dostupných údajů jsou však původy etymonů nejasné, což ztěžuje určení jejich genetické příslušnosti ke konkrétnímu jazyku.

Gaujā ((Bel Гаyя / Гавья), přítok Nemunasu), Būga (1961: 852) předpokládá, může souviset s *Gav1, *Gavjas „kravská řeka“ od Latv gùovs (govs) „kráva“ nebo Lith gaujà „smečka“. Podle Bronysa Savukynase (1966: 188) může toto potamonymum souviset s Lith góti „hnát se“, atgóti „rychle přijít“ a nugóti „rychle odejít“. Janīs Endzelīns (1974: 565) se mezitím domnívá, že Gaujā souvisí se sanskrtským džāvate „spěchat, pospíchat“. Další, včetně podobných etymologií, jsou uvedeny v LVŽ III 101. Název tedy může být motivován živočišným druhem a vyjadřovat význam řeky protékající pastvinami, kde se pasou krávy: Latv gùovs (govs) → řeka, podél níž se pasou krávy → Gaujā. Alternativně může být název motivován rychlým prouděním vody: Lith góti → rychlá, prudká řeka → Gaujā.

Merkỹs ((Bel Меръчанка / Мяркис), přítok Nemunasu) mohl vzniknout z –merč nebo –merk (kořen selonského původu) nebo z Lith mérkti „silně pršet“, „ponořit, potopit se do vody“ (srov. Būga 1961: 276; Vanagas 1970: 66), případně z Bel мяreča „bažina“ (Būga 1961: 502). Název může být motivován pravidelnými povodněmi řeky během období dešťů nebo na jaře, kdy řeka sbírá vodu z tajícího sněhu z polí, jimiž protéká, a vyjadřovat význam rozvodněné řeky: Lith mérkti + flexe –ys → klesající, rozvodněná řeka → Merkỹs. Mohla být také motivována bažinatou říční kotlinou a vyjadřovat tento význam: Bel мяр-eчa + Lith flexe –ys → řeka protékající bažinatými oblastmi → Merkỹs (Меръчанка / Мяркис).

Võkė (přítok Nerisu) může souviset s Tat vokа „voda“ nebo s Lith vóktis „čistit“, vókti „sklízet“. Obě motivační verze mohou být plausibilní. Na jedné straně byli Tataři lidmi, které do Litvy přivedl velkokníže Vytautas a kteří se usadili v okolí řeky a nazvali ji běžným slovem označujícím vodu. Na druhé straně mohl být tento název motivován obdělávanými poli v okolí nebo sezónním zaplavováním těchto polí, během něhož je řeka „čistila/sklízela“. Potamonymum tedy může mít několik významů: 1) Tat vok-a + Lith f flexe –ė → voda → Võkė; nebo 2) Lith vók-tis / vók-ti + f flexe –ė → sklízecí, čisticí řeka → Võkė.

244

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

2.6. Potamonyma motivovaná barvou

Hydronyma motivovaná barvou představují jednu z nejuniverzálnějších sémantických kategorií v názvosloví mnoha indoevropských jazyků (Vanagas 1981a: 97–101).

Ditvà (přítok Nemunasu) může souviset s Thr Διτας, Διτα nebo Alb ditë „den“ (což v pravěku mohlo znamenat „světlo“) (srov. Vanagas 1970: 213; 1981: 88; LVŽ II 298). Název mohl být motivován jasnou světlou barvou vody a vyjadřovat význam světla, čistoty nebo průzračnosti:?Thr Διτας, Διτα / Alb ditë → světlá, průzračná řeka → Ditvà. Tato verze je však sporná a vyžaduje další zkoumání.

Juódupė (přítok Kameny) a Juódupė (přítok Verseky) souvisejí s Lith júoda „černý“ + ųpė „řeka“ a jsou od nich odvozeny (Vanagas 1970: 232–233; ibid. 248; 1981: 138; LVŽ V 204–214). Leino (2011) a Stachowski (2018) tvrdí, že barva v hydronymii je často motivována barevnou opozicí, např. černá–bílá, a může se projevovat v přímé korelaci hydrologických objektů charakterizovaných geografickou blízkostí. Analyzované řeky však netvoří opozice s žádnými jinými potamonymy motivovanými Lith baltà „bílý“. Jejich motivace tedy může podléhat několika interpretacím. Stachowski (2018) ve svém výzkumu navrhuje, že „černá“ barva v toponymech může být motivována buď barvou a úrodností okolní půdy – čím úrodnější půda, tím je tmavší –, nebo stářím pojmenovaného objektu či jeho významem. Obě potamonyma označují poměrně malé toky, které jsou přítoky větších řek. Barevná složka tedy může být v obou případech motivována bezvýznamností či malou velikostí toků: Lith júoda + ųpė → bezvýznamná, malá řeka (přítok) → Juódupė. Alternativně mohou oba názvy symbolicky označovat okolí s úrodnou půdou nebo mohly v době pojmenování vyjadřovat jiné významy.

Raudonėlė (přítok Merkysu) mohl vzniknout z Lith raudónas „červený“ (Vanagas: 1981: 274) a byl odvozen pomocí Lith DIM Suf -ėlė, které označuje malou velikost pojmenovaného toku. Název mohl být motivován barvou půdy v jeho okolí nebo barvou vody: Lith raudón-as + DIM Suf -ėlė → tok s červenou (hnědou) vodou → Raudonėlė.

2.7. Potamonymum zcela neprůhledné sémantiky a motivace (neidentifikovatelný původ)

Okwa (jezero Papıs) má zcela neprůhlednou motivaci a sémantiku, protože v době psaní této práce jsme neměli k dispozici žádné lingvistické ani extralingvistické údaje, které by mohly

Straipsniai / Articles

245

PAVEL SKORUPA

vysvětlit původ tohoto potamonyma. Tento název představuje zajímavý případ pro další výzkum.

ZÁVĚRY

Motivační interpretace a význam potamonym představují komplexní a nuancovanou oblast zkoumání, jejímž cílem je objasnit mnohostranné konotace, denotace a implikace potamonym, jakož i různé faktory, které je mohou v průběhu času utvářet a proměňovat. Analýzou 55 potamonym v Šalčininkajském okrese lze vyvodit několik závěrů.

1. Zkoumaná potamonyma lze klasifikovat do dvou odlišných kategorií: na ta, která mají transparentní sémantiku a motivaci, a na ta, která vykazují neprůhlednou sémantiku a motivaci.

A. Potamonyma s transparentní motivací a sémantikou lze snadno identifikovat a nejsou mnohoznačná. Tyto názvy odrážejí koncepty a vyjadřují význam a) druhů vegetace (4), b) živočišných druhů (2), c) fyziografických rysů (8), d) vztahu k jiným objektům (6), e) stavu vody (7), f) účelu pojmenovaného objektu (3) a g) sluchového vnímání (2).

B. Potamonyma s neprůhlednou motivací a sémantikou označují názvy řek a toků, u nichž je motivační interpretace složitá kvůli nedostatku podpůrných údajů. Interpretace těchto názvů se omezuje pouze na možnosti odvozené z důvodu a) neprůhledného lexikálního charakteru základu (9), b) polysémie motivujícího apelativa (1), c) motivujících lexémů stejné formy, které vyjadřují odlišný význam (4), d) metaforičnosti (1), e) komplexní sémantiky, protože motivující lexém vyvolává v různých jazycích odlišné asociace (3), f) motivujícího lexému vyjadřujícího koncept barvy (4) a g) neidentifikovatelné sémantiky a motivace (1).

2. Vliv jazykových kontaktů lze vysledovat u 11 potamonym, která vykazují různé modely tvoření.

1) Potamonyma slovanského původu jsou buď odvozena pomocí Slav Suf od Slav PN (1), litevským přepisem slovanských apelativ (1), nebo litevským přepisem slovanského apelativa či PN (1);

2) Kontaminovaná potamonyma, která jsou: a) slovanskými afixálními deriváty od litevských základů – derivát Suf od litevského oikonyma (1); derivát Pref a Suf od litevského apelativa (1); b) litevský derivát Suf od slovanského apelativa (1);

3) Potamonyma nejasného původu jsou pravděpodobně odvozena pomocí litevských flexí od litevského / polského PN nebo indoevropského kmene (1); od litevského apelativa nebo PN, případně od slovanského apelativa nebo PN (1); od litevského nebo lotyšského apelativa (1); od litevského nebo běloruského apelativa (1); od litevských nebo tatarských apelativ (1).

246

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

ZKRATKY

Alb – albánština; approx. – přibližně; Bel – běloruština; BY – Bělorusko; cf. – srov.; D – okres; DIM – deminutivum; E1 – Elektrėnai; eld. – eldership; et al. – a další; f – ženský rod; ff. – násl.; InE – indoevropština; km – kilometr; Lat v – lotyština; Lith – litevština; m – mužský rod; PN – osobní jméno; Pol – polština; Prus – pruština; Rus – ruština; Skt – sanskrt; Slav – slovanský; Suf – sufix; Šlčn – Šalčininkai; Tat – tatarština; Thr – thráčtina; Trak – Trakai; trib. – přítok; Vrn – Varėna.

ZDROJE POTAMONYM

GK – Gamtos katalogas. Lietuvos vandens telkiniai [Katalog přírody. Vodní útvary Litvy]. Dostupné na: http://ezerai.vilnius21.lt/.

GP – Lietuvos erdvinės informacijos portalas [Litevský portál prostorových informací]. Dostupné na: https://www.geoportal.lt/geoportal/.

R1872 – Russia 1872 Map. Arcanum Maps – Historical Maps Online. Dostupné na: https://maps.arcanum.com/en/map/russia-1872/.

ŠDMW – Šalčininkai District Municipality website. Dostupné na: http://www.salcininkai.lt/.

UETK – Lietuvos upių, ežerų ir tvenkinių kadastras [Katastr řek, jezer a rybníků Litevské republiky]. Dostupné na: https://uetk.am.lt/.

VK – Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro vietovardžių, surinktų iš gyvosios kalbos, kartoteka [Kartotéka litevských místních jmen zapsaných z živého jazyka Centra pro výzkum baltských jazyků a onomastiky při Institutu litevského jazyka].

LEXIKOGRAFICKÉ ZDROJE

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (aktualizovaná verze, 2008 & 2018). Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas.

LLVVe – Latviešu literārās valodas vārdnīca 1–8 (1972–1996), slovník na internetu, Rīga: LU Latviešu valodas institūts. Dostupné na: https://tezaurs.lv/llvv/.

LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1 (A–B), red. kolegija L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008.

Straipsniai / Articles

247

PAVEL SKORUPA

LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2 (C–F), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014.

LVŽ III – Lietuvos vietovardžių žodynas 3 (G–H), aut. V. Adamonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kačinaitė-Vrubliauskienė, M. Norkaitienė, M. Razmukaitė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018.

LVŽ IV – Lietovská místní jména, slovník 4 (I–J), aut. L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2021.

MW – Merriam-Webster Dictionary. Dostupné na: https://www.merriam-webster.com/.

PDBe – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. kalba“: Pavardžių duomenų bazė [Informační systém zdrojů litevského jazyka Institutu litevského jazyka „E. kalba“: Databáze příjmení]. Dostupné na: http://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze.

Skarnik.by – Mazok Aleg, Lit Serž, sest., 2015: Мазок Алег, Літ Серж, камп. Белорусско-русский словарь [Bělorusko-ruský slovník], elektronická verze. Dostupné na: https://www.skarnik.by/.

SRYAe – Yevgenyeva Anastasiya P., ed., 1999: Евгеньева, Анастасия П. Словарь русского языка [Slovarʹ russkogo jazyka], elektronická verze, ФЭБ «Русская литература и фольклор» [FĖB „Russkaja literatura i fol’klor“], 2002. Dostupné na: http://feb-web.ru/feb/mas/mas-abc/default.asp.

WSJPe – Wielki słownik języka polskiego PAN: geneza, koncepcja, zasady opracowania, praca zbiorowa, komitet redakcyjny P. Żmigrodzki, praca zbiorowa, komitet redakcyjny P. Żmigrodzki, M. Bańko, B. Batko-Tokarz, J. Bobrowski, A. Czelakowska, M. Grochowski, R. Przybylska, J. Waniakowa, K. Węgrzynek, elektronická verze, Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN/LIBRON, 2018. Dostupné na: https://wsjp.pl/.

REFERENCES

Ainiala Terhi, Östman Jan-Ola, eds., 2017: Socio-Onomastics. The Pragmatics of Names, Pragmatics & Beyond New Series, vol. 275, Amsterdam: John Benjamins Publishing Company.

Ainiala Terhi, Saarelma Minna, Sjöblom Paula 2016: Names in Focus. An Introduction to Finnish Onomastics, Helsinki: Finnish Literature Society.

Alasli Malak 2019: Toponyms’ contribution to identity: The case study of Rabat (Morocco). – 29ᵗʰ International Cartographic Conference (ICC 2019), 15–20 July 2019, Tokyo, Japan; Proceedings of the International Cartographic Association 2, 1–7.

248

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

Ambrazas Saulius 1993: Daiktavardžių darybos raida, Vilnius: Mokslo enciklopedijų leidykla.

Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Balsys Rimantas 2016: Jautis baltų pasaulėjautoje: nuo aukos aukščiausiems dievams iki javų dvasios. – Gimtasai kraštas 1(10), 5–12.

Bąk Piotr 1984: Gramatyka języka polskiego, Warszawa: Wiedza Powszechna.

Berezovič Elena L. 1991: Березович, Елена Л. Семантические микросистемы топонимов как факт номинации [Semantičeskie mikrosistemy toponimov kak fakt nominacij]. – Вопросы ономастики [Voprosy onomastiki] 19, 75–90.

Biryla Mikalaj V. 1966: Бырыла, Мікалай В. Беларуская антрапанімія. Уласныя імёны, імёны-мянушкі, імёны па бацьку, прозвішчы [Belaruskaja antrapanimija. Ulasnyja imiony, imiony-mjanuški, imiony pa bac’ku, prozviščy], Мінск: Навука і Тэхніка [Minsk: Navuka i Tehnika].

Biryla Mikalaj V., Šuba Pavel P. 1985: Бырыла, Мікалай В., Шуба, Павел П. Беларуская граматыка [Belaruskaja gramatyka] 1, Мінск: Навука і Тэхніка [Minsk: Navuka i Technika].

Būga Kazimieras 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Būga Kazimieras 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Dobrić Nikola 2010: Theory of Names and Cognitive Linguistics – the Case of the Metaphor. – Filozofia i društvo 21, 135–147.

Dundulienė Pranė 2008: Medžiai senovės lietuvių tikėjimuose, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Endzelīns Jānis 1956: Latvijas PSR vietvārdi, Rīga: Latvijas PSR zinātņu akadēmija.

Endzelīns Jānis 1974: Darbu izlase, sēj. 2, Rīga: Zinātne.

Hobbes Thomas 2002 [1655]: Of Names, ed. with a prefatory note by S. Brendler, Hamburg: Baar-Verlag.

Jovaiša Eugenijus 2012: Aisčiai. I knyga. Kilmė, Vilnius: Edukologija.

Straipsniai / Articles

249

PAVEL SKORUPA

Jovaiša Eugenijus 2014: Aisčiai. II knyga. Raida, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2016: Aisčiai. III knyga. Lietuvių ir Lietuvos pradžia, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2020: The Aestii. The Western Balts, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla.

Jovaiša Eugenijus 2020a: Kapai ir žmonės, Vilnius: Unseen Pictures.

Jurkštas Jonas 1985: Vilniaus vietovardžiai, Vilnius: Mokslas.

Karpenko Elena, Golubenko Lidiya 2015: Problems of Cognitive Onomastics. – Записки з ономастики [Zapiski z onomastiki] 18, 285–293.

Kövecses Zoltan 2002: Metaphor: a practical introduction, New York: Oxford University Press.

Krajewski Józef 2013: Wilno i okolice: przewodnik, Piastów: Oficyna Wydawnicza „Rewasz”.

Kripke Soul 1972: Naming and Necessity, Cambridge: MA Harvard University Press.

Lakoff George, Johnson Mark 1980: Metaphors we Live By, Chicago: The University of Chicago Press.

Leino Antti 2004: Pikes and perches go together, a data-analytical view on Finnish lake names. – Papers from the 30^th Finnish Conference of Linguistics, Studies in Languages 39, Joensuu: University of Joensuu, 79–84.

Leino Antii 2005: In search of naming patterns: a survey of Finnish lake names. – Naming the World. From Common Nouns to Proper Names. Proceedings from the International Symposium, Zadar, September 1^st–4^th, 2004, QUADRION 1, Roma: Società Editrice Romana, 355–367.

Leino Antii 2007: Construction Grammar in onomastics: the case of Finnish hydronyms. – Proceedings of the 22^nd International Congress of Onomastic Studies 1, 297–309.

Leino Antii 2011: Place-Names as Constructions. – Onoma 41, 215–235.

Podol’skaja Nataliya V. 1978: Подольская, Наталия В. Словарь русской ономастической терминологии [Slovar’ russkoj onomastičeskoj terminologii], Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Reszegi Katalin 2012: Cognitive Approaches to Hungarian Toponymy. – Onoma 47, 367–379.

250

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

Rut Marija È. 2001: Рут, Мария Э. Антропонимы: размышления о семантике [Antroponimy: razmyšlenija o semantike]. – Известия Уральского государственного университета [Izvestija Ural’skogo gosudarstvennogo universiteta] 20, 59–64.

Savukynas Bronys 1966: Ežerų vardai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 183–194.

Shvedova Natalija Y. 1980: Шведова, Наталия Ю. Русская грамматика [Russkaja grammatika] 1, Москва: Наука [Moskva: Nauka].

Sjöblom Paula 2011: a Cognitive Approach to the Semantics of Proper Names. – Onoma 41, 63–82.

Skorupa Pavel 2019: Semantic Oppositions in Vilnius County Toponyms. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 139–159.

Skorupa Pavel 2021: Footprints of Language Contacts in the Present-Day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: The Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy. – Acta Linguistica Lithuanica 85, 219–243.

Skorupa Pavel 2023: Semantics of Present-Day Vilnius County Toponym Oppositions: Doctoral Dissertation, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Stachowski Kamil 2018: O opozycjach kolorystycznych w ojkonimii Polski. – Acta onomastica 59, 197–214.

Stunžaitė Alisa 2022: Manifestation of Physis in Vilnius County Drymonymy. – Acta Linguistica Lithuanica 87, 155–176.

Svidersnienė Dalia 2016: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–273.

Svidersnienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 78–102.

Sviderskienė Dalia 2019: Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 110–140.

Svidersnienė Dalia 2022: Utenos apskrities Anykščių valsčiaus (1935–1937) helonimų motyvacija. – Lituanistica 68(1), 43–65.

Szerszunowicz Joanna 2010: Some Remarks on Cultural Connotations of Urbanonyms and Idiomaticity in a Contrastive Perspective. – Acta onomastica 41(2), 547–555.

Ullmann Stephen 1969: Words and Their Use, London: F Muller.

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mintis.

Straipsniai / Articles

251

PAVEL SKORUPA

Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153.

Vanagas Aleksandras 1988: Lietuvių vandenvardžiai, Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Van Langendonck Willy 2007: Theory and Typology of Proper Names, Berlin: de Gruyter.

Van Langendonck Willy 2013: A Semantic-Pragmatic Theory of Proper Names. – Acta Linguistica Lituanica 69, 99–129.

Van Langendonck Willy, Van De Velde Mark 2016: Names and grammar. – The Oxford Handbook of Names and Naming, ed. C. Hough, Oxford: Oxford University Press.

Van Langendonck Willy 2017: A Dichotomy in the Diachronic Structure of Family Names. – Proceedings of ICONN 4, 45–50.

Zinkevičius Zigmas 2011: Lietuvos senosios valstybės 40 svarbiausių mįslių, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Kognityvinis požiūris į Šalčininkų rajono potamonių motyvaciją ir semantiką

SANTRAUKA

Remiantis kognityvinės onomastikos teorijomis, straipsnyje analizuojami Šalčininkų rajono potamonimai. Vykdant tyrimą laikomasi požiūrio, kad potamonimai, kaip ir visi toponimai, turi reikšmę, kuri yra formuojama keleto veiksnių, tokių kaip tam tikros teritorijos geografija, istorija, kalba, kultūra ir pan. Šalčininkų rajonas, užimantis pietinę Vilniaus apskrities dalį, ribojasi su Vilniaus, Trakų ir Varėnos rajonais bei Baltarusija. Žvelgiant iš istorinės perspektyvos, nors Lietuvos teritorijoje, įskaitant Šalčininkų rajono savivaldybės žemes ir teritorijas, plytinčias gerokai toliau į rytus ir pietryčius nuo dabartinės Lietuvos teritorijos, nuo seno gyveno etninės baltų gentys, šiuo metu dauguma Šalčininkų rajono gyventojų tapatina save su lenkais, o lietuviai, rusai, baltarusiai ir kitų tautybių atstovai sudaro mažumą. Todėl šis rajonas yra lingvistinius tyrimus įkvepianti vieta, nes čia kalbiniai kontaktai daro poveikį įvairioms gyvenimo sritims, įskaitant ir kultūrą. Tyrimo rezultatai parodė, kad 55 išanalizuoti potamonimai gali būti suskirstyti į dvi grupes. Skaidrios motyvacijos ir

252

Acta Linguistica Lituanica LXXXVII

Motivation and Semantics of Šalčininkai District Potamonyms: A Cognitive Approach

semantikos potamonimai (32 atvejai) yra lengvai atpažįstami ir aiškiai perteikia augalijos (4), gyvūnijos (2) rūšių, fiziografinių ypatybių (8), santykio su kitais objektais (6) vandens būsenos (7), įvardyto objekto paskirties (3) ir vandens skleidžiamo garso (2) reikšmes. Tuo tarpu neaiškios motyvacijos ir semantikos potamonimai (23 atvejai) kelia aiškinimo sunkumų dėl ne visai aiškaus leksinio pamato (9), motyvuojančio apeliatyvo polisėmijos (1), tos pačios formos motyvuojančių leksemų, galinčių perteikti skirtingą reikšmę (4), metaforiškumo (1), sudėtingos semantikos, kai motyvuojanti leksema skirtingose kalbose sukelia skirtingas asociacijas (3), motyvuojančia leksema išreiškiama spalvos samprata (4) bei dėl visiškai neaiškios vardo kilmės (1). Taip pat tyrimas atskleidė kalbinių kontaktų įtaką rajono potamonimijai – identifikuota 11 potamonimų, kurie parodo skirtingus darybos modelius: 1) slaviškos kilmės potamonimai – slavų asmenvardžio su slaviška priesaga vedinys (1), slavų apeliatyvinis vedinys – jo transliteracija į lietuvių kalbą (1), slavų apeliatyvinis ar asmenvardinis vedinys – jo transliteracija į lietuvių kalbą (1); 2) mišrios darybos potamonimai, kurie yra a) slaviškų afiksų vediniai iš lietuvių kilmės pamatinio žodžio – slavų priesagos vedinys iš lietuviškos kilmės oikonimo (1), slavų priešdėlio ir priesagos vedinys iš lietuviškos kilmės apeliatyvo ir b) lietuvių priesagos vedinys iš slaviškos kilmės apeliatyvo (1); 3) ne visai aiškios kilmės potamonimai lietuviškų galūnių vediniai iš lietuvių ar lenkų asmenvardžio ar indoeuropiečių pamatinio žodžio (1), lietuvių arba slavų apeliatyvo ar asmenvardžio (1), lietuvių ar latvių apeliatyvo (1), lietuvių ar baltarusių apeliatyvo (1), lietuvių ar totorių apeliatyvo (1). Tikėtina, kad nominacijos metu potamonimų reikšmės ir jų motyvacija įvardytojui buvo aiškios.

Įteikta 2023 m. kovo 23 d.

PAVEL SKORUPA

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vile išio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

253