This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Oblasti vědeckého výzkumu: experimentální fonetika, akustika řeči, fonologie.
DOI: doi.org/10.35321/all88-05
FORMANTY TRILKOVÝCH SONANTŮ LITEVŠTINY A LOTYŠTINY V RŮZNÝCH POZICÍCH: AKUSTICKÝ A STATISTICKÝ VÝZKUM
Litevské a lotyšské trily: akustická a statistická studie formantové struktury
ANOTACE
Článek představuje formantový výzkum trylek současných baltských jazyků – lit. [r], [rʲ] a lot. [r] – jehož cílem je porovnat formanty F1, F2, F3 a F4 sonantů vyslovených v prevokalické (<R>VR), intervokalické (V<R>V) a postvokalické (RV<R>) pozici, prozkoumat jejich změny v kontextu různých samohlásek, vyzdvihnout rozdíly mezi formanty [r] a [rʲ] v litevštině a lotyštině a stanovit statistickou významnost těchto rozdílů. Výzkum ukazuje, že podle zobecněných hodnot prvních dvou formantů zaujímá lot. [r] střední pozici mezi nepalatalizovaným lit. [r] a palatalizovaným lit. [rʲ]. Pozice ve slabice statisticky významně ovlivňuje první formant trylek v litevštině, zatímco v lotyštině ovlivňuje všechny čtyři formanty. Bylo zjištěno, že kontext sousedních samohlásek ovlivňuje formanty trylek současných baltských jazyků podobně: první formant souvisí s výškou sousední samohlásky, zatímco druhý a další formanty závisí na zadnosti sousední samohlásky.
100
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 2
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
formanty sonantů jsou ovlivňovány podobně: první formant souvisí s výškou sousední samohlásky, zatímco druhý a další formanty závisí na zadnosti sousední samohlásky.
KLÍČOVÁ SLOVA: baltské jazyky, trilek, formanty, statistická významnost, pozice ve slabice, velarizace, palatalizace.
ANNOTATION
Článek se zabývá formantovou strukturou trilek v současných baltských jazycích – lit. [r], [rʲ] a lot. [r]. Cílem článku je porovnat formantovou strukturu trilek (F1, F2, F3 a F4) v prevokalické (<R>VR), intervokalické (V<R>V) a postvokalické (RV<R>) pozici a její variabilitu v kontextu různých samohlásek, poukázat na tendence dynamiky formantů v litevštině a lotyštině a stanovit statistickou významnost rozdílů. Studie ukazuje, že podle průměrných hodnot prvních dvou formantů zaujímá lot. [r] střední pozici mezi nepalatalizovaným lit. [r] a palatalizovaným lit. [rʲ]. Pozice ve slabice statisticky významně ovlivňuje první formant trilek v litevštině a všechny čtyři formanty v lotyštině. Podle výsledků má kontext sousedních samohlásek na formanty trilek v obou jazycích podobný vliv: první formant souvisí s výškou sousední samohlásky a druhý a následující formanty závisí na zadnosti sousední samohlásky.
KLÍČOVÁ SLOVA: baltské jazyky, trilek, formanty, statistická významnost, pozice ve slabice, velarizace, palatalizace.
1. PŘEHLED VÝZKUMŮ TRILKOVÝCH SONANTŮ SOUČASNÝCH BALTSKÝCH JAZYKŮ
Virující sonanty byly ve srovnání s jinými skupinami sonantů v experimentálněfonetických pracích o litevštině a lotyštině zkoumány snad nejméně. Obecné poznatky o artikulačních a spektrálních vlastnostech virujících sonantů [r], [rʲ] lze nalézt v nejdůležitějších fonetických dílech: zmínit je třeba Lietuvių kalbos gramatika (Ul vydas et al. 1965), dále práce Elzė Mikalauskaitė (1975), Valerija Vaitkevičiūtė (2001), Antanas Pakerys (2003), Asta Kazlauskienė (2018). Kvantitační a spektrální vlastnosti všech souhlásek standardní litevštiny
¹ Článek používá znaky mezinárodní fonetické abecedy (MFA). Při výběru znaků se vycházelo z protokolárního usnesení Státní komise pro litevský jazyk č. PN-14 (k–25) ze dne 8. července 2021, které obsahuje doporučení pro použití MFA při označování zvukových jednotek spisovné litevštiny. Podrobněji viz: https://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/rekomendacija-del-tarptautines-fonetines-abėceles-pritaikymo-bendrinės-lietuviu-kalbos-garsiniams-vienetams-zymeti.
Straipsniai / Articles
101
Page 3
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
instrumentálně zkoumány v disertaci Sigity Dereškevičiūtė Akustické vlastnosti souhlásek litevštiny (2013). Zjistila, že spektrum trilek [r], [rʲ] je difuzní, tj. oblasti koncentrace energie jsou rozloženy v širokém frekvenčním pásmu a energie se zvyšuje v oblasti středních frekvencí (2000–4000 Hz) (Dereškevičiūtė 2013: 136–137). Bylo také zjištěno, že palatalizovaný trilkový sonant [rʲ] se vyznačuje vyššími frekvencemi než nepalatalizovaný [r], srov.: [r] = 1300–1700 Hz, [rʲ] = 1700–2000 Hz. Výsledky analýzy trvání provedené S. Dereškevičiūtė ukázaly, že trilkové sonanty jsou ze všech litevských souhlásek nejkratší2 (Dereškevičiūtė 2013: 138). Rytis Ambrazēvičius a Asta Leskauskaitė ve vědecké monografii Akustické vlastnosti souhlásek: palatalizace a znělost (Ambrazēvičius, Leskauskaitė 2014) zkoumali akustické vlastnosti trilek spolu s dalšími souhláskami a zjistili, že jedním z nejdůležitějších ukazatelů palatalizace jsou lokusy F2, zatímco znělost souhlásek je třeba interpretovat komplexně – neexistuje jediný ve všech případech spolehlivý distinktivní rys neznělých a znělých souhlásek. V kolektivních monografiích série Litevského jazykového institutu a Institutu lotyšského jazyka LU Zvukový korpus baltských jazyků na počátku 21. století, vydaných v roce 2019, byl poprvé učiněn pokus porovnat trilek litevštiny a lotyštiny: v monografii Instrumentální výzkum interakcí samohlásek a zvuků lze nalézt příklady dynamických spektrogramů trilek (viz Jaroslavienė, Grigorjevs, Urbanavičienė, Indričānė 2019: 52–53, obr. 6.41–6.48), zatímco monografie Instrumentální výzkum souhlásek uvádí hodnoty formantů trilek v kontextu různých samohlásek v prevokalické pozici CVC (Urbanavičienė, Indričānė, Jaroslavienė, Grigorjevs 2019: 206–220).
První instrumentální výzkumy trilek lotyštiny jsou spojovány s Elmārsem Liepou, který měřil délku sonantů (Liepa 1970) a také analyzoval fonetické vlastnosti trilkového sonantu [r] v kontextu neznělých souhlásek (Liepa 1957). Dace Markus a Juris Grigorjevs v knize Metody zkoumání a vizualizace fonetiky I (Markus, Grigorjevs 2002) zkoumali formantovou strukturu trilek lotyštiny, trvání fází závěru a otevření a přechod formantů. J. Grigorjevs na základě údajů od pěti informantů analyzoval akustické vlastnosti lotyšského sonantu [r] vysloveného v symetrických spojeních CVC (Grigorjevs 2012). V letech 2012–2016 probíhal v Institutu lotyšského jazyka LU projekt „Acoustic characteristics of the sound system of Standard
² Během výzkumu S. Dereškevičiūtė zjistila, že ve srovnání s jinými třídami souhlásek jsou sonanty nejkratší – poměry jejich trvání se v sestupném pořadí řadí takto: afrikáty: explozivy: frikativy: sonanty = 2: 1,6: 1,5: 1. Podle autorky mají explozivy a afrikáty několik výslovnostních fází, pro artikulaci frikativ je důležité trvání frikce, zatímco při artikulaci sonantů se poloha mluvidel mění rychle a různorodě (Dereškevičiūtė 2013: 138–139).
102
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 4
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
Latvian by age groups“ (vedoucí J. Grigorjevs), během něhož byly porovnávány sonanty [l, ʎ, m, n, ɲ, r] vyslovené informanty různých věkových skupin (5–15 let, 16–39 let, 40–59 let, 60–80 let), jejich spektrální charakteristiky ve spojeních RVR (sonant – samohláska – sonant) a VRV (samohláska – sonant – samohláska), v prevokalické a postvokalické pozici (viz Taperte 2013; 2014; 2014a; 2015; Čeirane, Indričāne, Taperte 2014).
Po zhodnocení dosavadních výzkumů trilek současných baltských jazyků lze konstatovat, že na jedné straně se trylek baltských jazyků soustavně a z různých hledisek zkoumá, na druhé straně se trylek litevštiny a lotyštiny obvykle zkoumá spolu s ostatními sonanty bez ohledu na jejich odlišné artikulační a akustické vlastnosti, bez použití odlišných metodik pro jednotlivé třídy sonantů, přičemž srovnávacích výzkumů lotyšských a litevských trilek je téměř nulový a akustické vlastnosti trilek vyslovených v různých pozicích dosud nebyly analyzovány³
Předmětem tohoto článku je trilkové sonanty současných baltských jazyků vyslovené v prevokalické (<R>VR), intervokalické (V<R>V) a postvokalické (RV<R>) pozici. Cílem článku je analyzovat hodnoty formantů F1, F2, F3 a F4 trilek, porovnat jejich rozdíly v kontextu různých samohlásek, stanovit statistickou významnost rozdílů a poukázat na tendence dynamiky formantů v litevštině a lotyštině. V průběhu výzkumu budou řešeny tyto úkoly: 1) pojednat o artikulačních a akustických vlastnostech trilek baltských jazyků a jejich fonologickém statusu; 2) stanovit hodnoty formantů F1, F2, F3 a F4 trilek současných baltských jazyků – lit. [r, ř] a lot. [r] – v prevokalické, intervokalické a postvokalické pozici; 3) porovnat hodnoty formantů trilek v kontextu různých samohlásek; 4) prozkoumat statistickou významnost rozdílů formantů pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu a Bonferroniho testu; 5) určit faktory způsobující změny formantů. Výzkum se provádí na základě údajů mužských informantů.
2. EMPIRICKÝ MATERIÁL
Během výzkumu byly analyzovány trilkové sonanty litevštiny a lotyštiny vyslovené v izolovaných slabikách typu RVR: zde R označuje lit. [r, ř], lot. [r] a V krátkou
³ Za účelem kompenzace nedostatku systematických srovnávacích výzkumů sonantů baltských jazyků probíhal v letech 2021–2022 v Institutu litevského jazyka vědeckovýzkumný projekt „Zvukový korpus současných baltských jazyků na počátku 21. století: srovnávací akustický a percepční výzkum sonantů“ (BaltSon, reg. č. S-LIP-21-7). Projekt podpořila Rada pro vědu Litvy. Vedoucí projektu – dr. Jolita Urbanavičienė.
Straipsniai / Articles
103
Page 5
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
nebo dlouhá samohláska: lit. [i, iː, eː, ε, æː, e, αː, ɔ, ɒ, o, oː, ʊ, ʊ, uː uː] a lot. [i(ː); e(ː); æ(ː); a(ː); ɔ(ː); u(ː)]⁴. Analyzováno bylo 30 litevských spojení a 24 lotyšských spojení:
lit.: rir [rʲir], iri [irʲi]; rer [rʲe r], ere [erʲe]; rar [rer], ara [ærə]; ror [rɔr], oro [ɔrɔ]; rur [rur], uru [ʊrʊ]; ryr [rʲirʲ], yry [irʲiʲ]; rēr [rʲeːr], ēre [erʲeː]; rer [rʲæːr], ere [æːrʲæː]; rar [raːr], ara [αrαː]; ror [roːr], oro [ɔrɔː]; rūr [ruːr], ūrū [uːruː]; rior [rʲɔr], iorio [ɔrʲɔ]; rior [rʲoːr], iorio [oːrʲoː]; riur [rʲʊr], iuriu [ʊrʲʊ]; riūr [rʲuːr], iūriu [uːrʲuː];
lot.: rir [rir], iri [iri]; rer [rer], ere [ere]; rer [rær], era [ærə]; rar [rar], ara [ɑrɑ]; ror [rɔr], oro [ɔrɔ]; rur [rur], uru [uru]; rīr [rīr], īrī [īri]; rēr [reːr], ēre [eːre]; rēr [ræðr],ērā [æːrɑ]; rār [rɑːr], ārā [ɑːrɑː]; ror [rɔːr], oro [ɔrɔː]; rūr [ruːr], ūru [uːruː].
Byly zkoumány tři pozice: prevokalická (<R>VR), intervokalická (V<R>V) a postvokalická (RV<R>). Zkoumaná spojení vyslovilo 12 mužských informantů⁵: 6 rodilých mluvčích litevštiny a 6 rodilých mluvčích lotyštiny (ve věku 21–42 let). Informanti pocházejí z různých regionů Litvy a Lotyšska a hovoří spisovným jazykem. Pokud rodné nářečí ovlivňuje řeč informantů, při souhrnném zpracování údajů všech informantů se nářeční rysy nivelizují. Každé spojení informanti vyslovili třikrát neutrální intonací a normální rychlostí řeči (rychlost řeči a intonace patří mezi faktory určující vznik alofonů [r], viz Ladefoged 2003: 149). Celkem bylo zkoumáno přibližně 1458 spojení RVR: 810 litevských a 648 lotyšských. Hodnoty formantů byly měřeny v programu Praat (Boersma, Weenink 2018), získané údaje byly zpracovány v programu Microsoft Excel (v. 13, Microsoft Corporation) a statistické výpočty byly provedeny v programu SPSS (v. 22, IBM Corporation).
3. METODIKA MĚŘENÍ FORMANTŮ
Po otevření zkoumaného segmentu RVR *.wav ve formantovém programu Praat se zvolí příkaz View&Edit, po jehož stisknutí se na obrazovce nahoře zobrazí oscilogram vybraného segmentu a dole spektrogram. Na základě těchto zobrazení
⁴ Je třeba upozornit, že při zápisu litevských a lotyšských samohlásek se podle principů mezinárodní fonetické abecedy používají odlišné znaky, podrobněji viz Jaroslavienė, Grigorjevs, Urbanavičienė, Indričānė 2019: 17.
⁵ Pro výzkum popsaný v článku byly použity zvukové nahrávky projektu „Zvukový korpus současných baltských jazyků na počátku 21. století: srovnávací akustický a percepční výzkum sonantů“ (BaltSon, reg. č. S-LIP-21-7). Nahrávky obou jazyků byly pořízeny pomocí přenosného digitálního diktafonu s vysokým rozlišením Tascam DR-100MK II a náhlavního mikrofonu AKG C 520. Úroveň digitalizace zvukového signálu činí 44,1 kHz, kvantizační úroveň 16 bitů.
104
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 6
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
označí se stabilní úsek trilkového sonantu (viz obr. 1) a zvolí se příkaz Formant – Formant listing, který poskytne číselné hodnoty formantů F1–F4 označeného zvukového intervalu.
OBR. 1. Oscilogram (dole) a spektrogram (nahoře) segmentu lot. [rɪr] v okně programu Praat
Ze vygenerovaného seznamu se vyberou formanty ze středu zvuku: vezme se střední hodnota formantu, nikoli průměr formantů ze stacionárního úseku zvuku. Všechny zjištěné střední hodnoty formantů se po zaokrouhlení na 10 Hz přenesou do programu Excel. V tomto programu se vypočítá: 1) průměr všech realizací téhož informanta; 2) průměr sonantu všech informantů vysloveného ve stejné pozici; 3) průměr sonantu všech informantů vysloveného v prostředí stejné samohlásky. Na základě získaných údajů byly vytvořeny grafy a v programu SPSS byly provedeny statistické analýzy: jednofaktorová analýza rozptylu ANOVA, Bonferroniho test a výpočty post hoc.
Jednofaktorová analýza rozptylu ANOVA se používá, když je třeba posoudit rozdíl mezi průměry výběrů a celkovým průměrem a zjistit, zda mezi nimi existuje statisticky významný rozdíl (Čekanavičius, Murauskas 2004). Pokud se zjistí, že průměry porovnávaných výběrů se statisticky významně liší, je třeba provést dodatečné testy k určení konkrétních výběrů, které se liší. Za tímto účelem byl v tomto článku použit Bonferroniho test, zvolený z kritérií post hoc dostupných v programu SPSS. Při Bonferroniho testu se porovnávají dvě nezávislé výběrové skupiny (např. prevokalická a intervokalická, prevokalická a postvokalická, intervokalická a postvokalická
6 Bonferroniho kritérium nelze použít, je-li výběrů mnoho, protože statisticky významný rozdíl průměrů pak není zachycen, přestože se skutečné průměry výběrů liší (Čekanavičius, Murauskas 2002).
Straipsniai / Articles
105
Page 7
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
pozice) pomocí Studentova kritéria. Porovnávané dvojice se významně liší, pokud je hladina významnosti p < 0,05; dvojice se statisticky významně neliší, pokud p ≥ 0,05 (podrobněji o výsledcích statistických výzkumů viz kapitola „Výsledky“).
4. AKUSTICKÉ A ARTIKULAČNÍ VLASTNOSTI TRILKOVÝCH SONANTŮ
Fonetická literatura zdůrazňuje, že trilkové sonanty (jinak též trily) se vyznačují vibrací jednoho aktivního mluvidla proti jinému – pasivnímu – mluvidlu, způsobenou aerodynamickými podmínkami (Ladefoged, Maddieson 1996: 217). Artikulační překážka trilek je proměnlivá: „špička jazyka při vibraci někdy narazí na alveoly [...], jindy se od nich opět odrazí [...]“ (Pakerys 2003: 72). Při dotyku špičky jazyka s alveolami vzniká závěrová fáze, při jejím odtažení fáze otevřená (Ladefoged, Maddieson 1996: 218). Počet takových vibrací může být například ve spisovné litevštině jedna nebo dvě (Girdenis 2003: 25), ve spisovné lotyštině dvě nebo tři (Laua 1997: 48) a v litevských nářečích až pět⁷ (Mikalauskaitė 1975: 53). Podle počtu vibrací (nebo úderů) se v mezinárodní fonetické abecedě rozlišují jednorázové (angl. Tap or Flap) a vícenásobné (angl. Trill) trily (IPA 2015)⁸. Trilkové sonanty litevštiny a lotyštiny se považují za vícenásobné trily, počet jazykových vibrací však není velký a nepřesahuje 2–3 vibrace (Švageris 2022: 59)⁹.
První vibrace bývá o něco delší než následující vibrace (Ladefoged, Maddieson 1996: 218). Počet vibrací závisí na několika faktorech: na intonaci (důrazná intonace počet vibrací zvyšuje), na sousedních samohláskách ([r] vedle zaokrouhlených samohlásek má více vibrací), na přízvuku (cirkumflexní [r] se vyslovuje s větším počtem vibrací¹⁰), na nářečí ([r] vyslovené východními aukštaitci bude mít více vibrací než například [r] vyslovené západními aukštaitci) (Mikalauskaitė 1975: 53). Bylo zjištěno, že na konci slova je takových úderů špičky jazyka více než na začátku slova
⁷ Ve srovnání s jinými jazyky (polštinou, ruštinou) jsou však litevské [r], [r̥] slabší (Mikalauskaitė 1975: 53).
⁸ V jiných jazycích existuje také retroflexní [ɽ] (např. v angličtině) a uvulární [ʀ] (např. ve francouzštině) (IPA 2015).
⁹ Podle E. Švagerise „je malý počet úderů pravděpodobně podmíněn fonologickými příčinami [...]. Podle tohoto parametru litevskému trilkovému sonantu neopoňuje žádný jiný zvuk, proto [...] se interpretace zvuku nemění, ať jej artikulujeme jedním či dvěma, nebo čtyřmi či pěti údery“ (Švageris 2022: 59).
¹⁰ V přízvučných cirkumflexních dvojhláskách se sonanty prodlužují na polodlouhé, např.: pirštas [²pʲirʲt͡s], viršti [²u̯irʲsʲti] (DLKG 2005: 29).
106
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 8
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
na začátku (Vaitkevičiūtė 2001: 114). Při výslovnosti nepalatalizovaného [r] také špička jazyka vibruje silněji než při výslovnosti [rʲ]. Je však třeba dodat, že k potvrzení většiny těchto tvrzení stále chybějí objektivní údaje o baltských jazycích – instrumentální výzkumy nebyly provedeny, nebo byly provedeny pomocí dnes již zastaralých technologií11.
2 OBR. TRILKOVÉHO SONANTU [r]. Spektrogramy: spektrum čtyř vibrací (vlevo) a spektrum jedné vibrace (vpravo)
Artikulace palatalizovaného [rʲ] vyžaduje dodatečné aerodynamické podmínky: špička jazyka se nejen přibližuje k alveolám (aby vznikla vibrace), ale jeho střední část se zvedá vzhůru a okraje střední části jazyka se dotýkají okrajů tvrdého patra více než při výslovnosti [r] (Mikalauskaitė 1975: 54; Ladefoged, Maddieson 1996: 221; Vaitkevičiūtė 2001: 114). Složitější artikulace palatalizovaného [rʲ] vede k menšímu počtu vibrací než při výslovnosti nepalatalizovaného [r]. V. Vaitkevičiūtė si všimla také menší míry znělosti souhlásky [rʲ], což lze vysvětlit artikulačními vlastnostmi [rʲ]: „jazyk se při dotyku s patrem dostává do překážky, při jejímž překonávání vyvolává vzduch vydechovaný z plic více šelestů než při výslovnosti [r]“ (Vaitkevičiūtė 2001: 114).
V západním Kurzemsku a v zahraniční lotyštině se jako fakultativní varianta fonému /r/ zachovalo palatalizované l[a]. [rʲ] (viz LVG 2013: 68; Markus,
11 Některé experimentální údaje o trilkových sonantech baltských jazyků poskytují například rentgenogramy a palatogramy Elzbiety Mikalauskaitė (1975: 157–158, 176) a Alisės Laua (1997: 48–49). Bohužel byly pořízeny přibližně v polovině 20. století.
Straipsniai / Articles
107
Page 9
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
Auzina 2013: 19), který se od výslovnosti [r] ve spisovném jazyce liší hodnotami formantů – první formant palatalizovaného [rʲ] je nižší, zatímco ostatní formanty jsou vyšší než u nepalatalizovaného [r], srov.: F1 [r] – ~500 Hz, [rʲ] – ~350–400 Hz; F2 [r] – ~1350 Hz, [rʲ] – ~1750–1800 Hz; F3 [r] – ~2000–2500 Hz, [rʲ] – ~2500–3000 Hz (LVG 2013: 68).
Podle aktivního mluvidla (viz tabulka 1) lze trilkové sonanty litevštiny a lotyštiny považovat za předojazykové, podle pasivního za alveolární (Mikalauskaitė 1975: 53–54; Pakerys 2003: 73; Bacevičiūtė 2008: 59; Kazlauskienė 2018: 57; Laua 1997: 48; LVG 2013: 68). V kontextu světových jazyků lze trilek baltských jazyků zařadit mezi alveolární apikální12 (na jejichž artikulaci se podílí špička jazyka). Lotyština má pouze jeden trilkový sonant, zatímco v litevštině mají trilek odlišné z hlediska palatalizace status samostatných fonémů – /r/ a /rʲ/ (podrobněji viz „Fonologická interpretace trilkových sonantů“).
TAB. 1. Klasifikace trilek současných baltských jazyků
Oba litevské trilkové sonanty [r] a [rʲ] se podle místa výslovnosti řadí mezi alveolární. Hlavní rozdíl v jejich artikulaci spočívá v tom, že při výslovnosti palatalizovaného [rʲ] se střední část jazyka poněkud zvedá vzhůru, směrem k patru, a proto se mění tvar ústní dutiny (viz obr. 3–4, srov. Pakerys 2003: 74).
12 R. Ambrazēvičius a A. Leskauskaitė (2014: 165) řadí litevské nepalatalizované [r] mezi apikální alveolární nebo postalveolární vibranty, zatímco palatalizované [rʲ] mezi apikální nebo laminální alveolární či postalveolární vibranty. Lotyšský vibrant [r] A. Laua (1997: 48) řadí mezi apikální, zatímco „Gramatika lotyšského jazyka“ mezi laminální, tj. takové, při jejichž výslovnosti je aktivní přední část jazyka (LVG 2013: 62).
108
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 10
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
OBR. 3. Činnost mluvidel při výslovnosti litevského nepalatalizovaného trilkového sonantu [r]¹³
OBR. 4. Činnost mluvidel při výslovnosti litevského palatalizovaného trilkového sonantu [rʲ]
Poměrně přesná výslovnost nepalatalizovaného [r] a palatalizovaného [rʲ] činí potíže jak uživatelům mateřského jazyka (L1), tak uživatelům druhého jazyka (L2). Děti mají často tendenci nahrazovat trilkové sonanty snadněji artikulovatelnými laterálními sonanty (Borden et al. 1994: 116–117) nebo ve všech pozicích vyslovují nepalatalizované [r]. Výzkumy Maria-Josepa Solého (2002) například ukazují, že trilkové sonanty (spolu se sibilanty) jsou poslední skupinou hlásek, jejichž výslovnost si děti osvojují, a někteří rodilí mluvčí se je nikdy nenaučí správně artikulovat kvůli vibraci špičky jazyka, pro niž je důležitá správná poloha mluvidel, napětí a aerodynamické podmínky (Solé 2002: 656). Lze se domnívat, že právě tato složitost vibračního mechanismu vytvořila podmínky pro vznik různých variant trilek, např. trilkový zvuk se vyslovuje nikoli rozvibrováním jazyka, ale pouze jedním dotykem s alveolami, dochází k asibilaci apod. (Scobbie 2006; Solé 2002; Vásquez Carranza 2006).
Závěrové a otevřené fáze trilek jsou patrné na spektrogramech (viz obr. 5–8): světlé plochy označují závěrovou fázi, která připomíná závěr explozivních souhlásek, kdy se formanty téměř neprojevují, zatímco tmavé plochy označují otevřenou fázi, kdy je na spektrogramu patrná formantová struktura a koncentrovaná energie (Ladefoged, Maddieson 1996: 217; Ladefoged 2003: 150; Dereškevičiūtė 2013: 50–51). Ve fázi otevření připomínají formanty trilek formantovou strukturu vysoké přední samohlásky [i] (Švageris 2022: 61). Výzkumy jiných jazyků ukazují, že intervaly závěru i otevření trvají přibližně 25 ms (Ladefoged, Maddieson 1996: 218).
¹³ Animovaný obraz činnosti mluvidel viz TARTIS (online přístup: http://tartis.vdu.lt/fonetika-ir-tartis/igudziu-tobulinimas/garsu-ypatybes/).
Výzkumy zaznamenaly vliv okolních samohlásek na dynamiku formantů vibrant (Grigorjevs 2012: 286–287, viz obr. 9). Bylo zjištěno, že v lotyštině je hodnota prvního formantu [r] nejnižší v blízkosti vysokých samohlásek [i, u], v kontextu samohlásek střední výšky [e, ɔ] střední, zatímco v blízkosti nízkých samohlásek [æ, a] je formant F1 vibrantu [r] nejvyšší. Nejnižší hodnota druhého formantu je zaznamenána v blízkosti zadních samohlásek [ɔ, u] (protože labializace snižuje frekvenci F2), nejvyšší v blízkosti předních samohlásek [i, e]. Nebyla také zjištěna zjevná korelace mezi frekvencí formantu F3 a kvalitou okolních samohlásek, zatímco formant F4 se mění podobně jako F2 – jeho hodnota v kontextu zaokrouhlených samohlásek pravidelně klesá.
¹⁴ Spektrogramy byly vytvořeny v programu PRAAT s využitím zvukových nahrávek projektu „Dabartinių baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: lyginamasis sonantų akustinis ir perceptyvinis tyrimas“ (BaltSon, reg. Nr. S-LIP-21-7).
110
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 12
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
Vliv okolních samohlásek na litevské vibranty dosud nebyl analyzován; to je jedním z cílů tohoto výzkumu.
Straipsniai / Articles
111
Page 13
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
OBR. 9. LPC spektrum formantů F1–F4 vibrantu [r]¹⁵ v kontextu různých samohlásek: souhrnné údaje lotyštiny (Taperte 2016)
5. FONOLOGICKÁ INTERPRETACE VIBRANT
Nepalatalizované a palatalizované vibranty litevštiny jako samostatné fonémy kontrastují v pozici před zadními samohláskami (viz tabulku 2), např.: trūko [ˈtrʊkɔ]: triūko [ˈtʲrʲʊkɔ]; tvarūs [tʊəˈrʊs]: tvariūs [tʊəˈrʲʊs]. V ostatních pozicích se opozice nepalatalizovaných a palatalizovaných vibrant neutralizuje:
před předními samohláskami a před jinými palatalizovanými souhláskami nebo /j/ se realizuje foném /rʲ/, např.: rýtas [ˈrʲiːtɛs], bérti [ˈbʲæːrʲtʲ];
před nepalatalizovanými souhláskami a na konci slova se vyslovuje alofon fonému /r/, např.: rãtas [ˈrɑːtɛs], dár [ˈdɑr].
TABULKA 2. Distribuce a fonologická interpretace litevských vibrant
¹⁵ LPC (angl. Linear Predictive Coding) zobrazení spektrálního řezu zvýrazňuje charakteristické frekvence zvuků (formanty, jsou-li zvuky periodické) nebo celkové rozložení energie ve spektru (nejsou-li zvuky periodické) (Johnson 2003: 100).
112
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 14
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
V lotyštině zastupuje vibranty jediný foném /r/, který nemá palatalizovaný korelát. Je tomu tak proto, že „na lotyšské souhlásky zaprvé nemá vliv následující samohláska – souhlásky se vyslovují stejně před předními i před zadními samohláskami, zadruhé v lotyštině neexistuje protiklad tvrdých a měkkých souhlásek před zadními samohláskami“ (Kabelka 1987: 68), v lotyštině tedy neexistuje opozice palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek (srov. také LVG 2013: 75–79). O lotyšském /rʲ/, který se zachoval v nářečích, se píše v kapitole „Akustické a artikulační vlastnosti vibrant“.
6. VÝSLEDKY
6.1. Formanty vibrant baltských jazyků v různých pozicích RVR / VRV
V průběhu výzkumu byly porovnány změny hodnot formantů F1–F4 vibrant v různých pozicích: lot. a lit. [r] v prevokalické, intervokalické a postvokalické pozici, zatímco lit. [rʲ] v prevokalické a intervokalické pozici. V tabulce (viz tabulku 3) a na obrázcích (viz obr. 10–12) jsou uvedeny souhrnné údaje informantů zaokrouhlené na přesnost 10 Hz.
TABULKA 3. Souhrnné hodnoty formantů F1–F4 baltských vibrant [r] / [rʲ] v prevokalické (PRE), intervokalické (INTER) a postvokalické (POST) pozici: údaje mužů16
16 Údaje výzkumu nebyly normalizovány, protože byly porovnávány údaje jedné skupiny podle pohlaví – mužů; kromě toho byla největší pozornost věnována nikoli konkrétním hodnotám formantů, ale tendencím změn, které jsou při zkoumání nenormalizovaných údajů dobře patrné.
Straipsniai / Articles
113
Page 15
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
OBR. 10–12. Průměrné hodnoty formantů F1–F4 vibrant [r] / [rʲ] v různých pozicích: údaje mužů
Formanty F1 litevského nepalatalizovaného [r] a palatalizovaného [rʲ] se v prevokalické a intervokalické pozici liší přibližně o 100 Hz – v obou případech je první formant [r] vyšší než u [rʲ]. Ještě větší rozdíly mezi dvěma vibranty se nejvýrazněji projevují při porovnání formantů F2–F4. F2 palatalizovaného vibrantu [rʲ] je výrazně vyšší než u nepalatalizovaného korelátu – rozdíl se zvláště zvětšuje v intervokalické pozici (obr. 11), kdy se [rʲ] nachází mezi dvěma předními samohláskami, které posilují sekundární palatalizaci. Rozdíly mezi [r] a [rʲ] se zaznamenávají také v oblasti formantů F3–F4 – v obou případech jsou vyšší formanty charakteristické pro palatalizovaný [rʲ]. Hodnoty frekvencí F3, F4 a vyšších formantů jsou více určovány nikoli fonetickými vlastnostmi zvuků či distinktivními rysy (jako v případě F1 a F2), ale intonací, individuálními vlastnostmi hlasu a také okolními zvuky (Zinder 1979: 176; Girdenis 2003: 222), proto budou v další kapitole porovnány formanty vibrant baltských jazyků v kontextu různých samohlásek.
Při porovnání hodnot formantů lit. [r] a lot. [r] je patrné, že pro lotyšský sonant je charakteristická vyšší hodnota F1, tedy i větší velarizace. Podle hodnot formantu F2 zaujímá lot. [r] střední pozici mezi nepalatalizovaným lit. [r] a
114
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 16
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
palatalizovaným [rʲ], srov.: v prevokalické pozici lit. [r] F2 = 1240 Hz, lot. [r] F2 = 1450 Hz, lit. [rʲ] F2 = 1750 Hz. Lze tvrdit, že z hlediska palatalizace se lot. [r] vyslovuje „měkčeji“ než lit. [r], ale „tvrději“ než lit. [rʲ].
Za účelem zjištění, zda se formanty F1–F4 vibrant baltských jazyků liší v různých pozicích (prevokalické, intervokalické a postvokalické) a zda jsou tyto rozdíly statisticky významné, byla v prostředí SPSS provedena jednofaktorová analýza rozptylu ANOVA (viz tabulku 4). Výsledky výzkumu litevského nepalatalizovaného vibrantu [r] ukázaly, že na pozici obzvláště závisí hodnoty formantů F1 a F4 – jejich rozdíly jsou statisticky významné (úrovně významnosti rozdílů jsou p = 0,006 a p < 0,001). V různých pozicích se statisticky významně mění také formanty F1 a F3 litevského palatalizovaného vibrantu [rʲ] (hodnota p je p < 0,001 a p = 0,041). Při zkoumání formantů lotyšského vibrantu [r] v různých pozicích bylo zjištěno, že hodnoty všech formantů statisticky významně závisí na pozici – nejméně významně se liší hodnoty formantu F2 (viz tabulku 4).
TABULKA 4.
Výsledky jednofaktorové analýzy rozptylu formantů F1–F4 vibrant současných baltských jazyků (formanty, při jejichž porovnání byly zaznamenány statisticky významné rozdíly, jsou označeny šedou barvou)
Formant | Litevština | Lotyština [r] | [rʲ] | [r] hodnota p | hodnota p | hodnota p F1 | 0,006 | < 0,001 | < 0,001 F2 | 0,095 | 0,358 | 0,022 F3 | 0,189 | 0,041 | < 0,001 F4 | < 0,001 | 0,345 | < 0,001
Pomocí Bonferroniho testu (srov. Čekanavičius, Murauskas 2004) bylo provedeno post hoc porovnání formantů F1–F4 lit. [r] a lot. [r] uvnitř konkrétních porovnávaných skupin, tj. v prevokalické, intervokalické a postvokalické pozici. Výsledky testu ukázaly, že hodnoty formantu F1 litevského nepalatalizovaného [r] se statisticky významně liší v prevokalické a postvokalické pozici (p = 0,012), stejně jako v intervokalické a postvokalické pozici (p = 0,020), zatímco v prevokalické a intervokalické pozici nejsou rozdíly F1 významné. Mezi hodnotami formantů F2 a F3 lit. [r] nebyl zjištěn významný rozdíl, zatímco formant F4 se významně liší ve všech pozicích (úroveň významnosti p < 0,001), s výjimkou intervokalické a postvokalické pozice.
Straipsniai / Articles
115
Page 17
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
Výsledky post hoc výzkumu lotyšského vibrantu [r] ukazují statisticky významné rozdíly formantu F1 ve všech pozicích (úroveň významnosti se rovná p < 0,001), s výjimkou intervokalické a postvokalické pozice (p = 0,812). Významné rozdíly formantu F2 byly zaznamenány pouze při porovnání prevokalické a postvokalické pozice (p = 0,021); v ostatních případech hodnota p překračuje hranici 0,05 a neukazuje významný rozdíl. Údaje formantů F3 a F4 se rovněž významně liší ve všech pozicích (p < 0,001), s výjimkou prevokalické a intervokalické pozice – rozdíly formantů v těchto pozicích jsou rovny p = 0,112 (v případě formantu F3) a p = 0,350 (v případě formantu F4).
Lze tedy shrnutím výsledků jednofaktorové analýzy rozptylu formantů F1–F4 vibrant litevštiny a lotyštiny konstatovat, že ve všech pozicích se významně liší první formant vibrant [r] obou jazyků – F1 lotyšského [r] je vyšší a souvisí s vyšším stupněm velarizace než F1 litevského [r]. Byly také zaznamenány rozdíly formantů F3 a F4, které souvisejí s kontextem okolních samohlásek; tomu je třeba věnovat podrobnější pozornost.
6.2. Formanty vibrant baltských jazyků v kontextu různých samohlásek
Hodnoty formantů F1–F4 litevského nepalatalizovaného vibrantu [r] byly zkoumány v kontextu zadních samohlásek [ɒ, ɑː, ɔ, oʊ, ʊ, u], zatímco palatalizovaný vibrant [rʲ] nejen před předními, ale také před předními posunutými zadními samohláskami [ɪ, ï, ɛ, e, æ, ɒ, ø, ʏ, y]. Lotyšský vibrant [r] byl analyzován jak před zadními samohláskami [ɑ(ː); ɔ(ː); u(ː)], tak před předními samohláskami [i(ː); e(ː); æ(ː)], protože je vůči palatalizaci indiferentní.
Výsledky výzkumu znázorněné na obr. 13–15 ukazují, že hodnota prvního formantu F1 lit. [r] je nižší před vysokými samohláskami [ʊ, u] a vyšší před samohláskami střední a nízké výšky [ɔ, oː, ɛ, a]. Podobně se mění i křivka hodnot prvního formantu F1 lot. [r]: v blízkosti vysokých samohlásek [i, u] je F1 nejnižší, v kontextu samohlásek střední výšky [e, ɔ] střední, zatímco v blízkosti nízkých samohlásek [æ, a] je formant F1 vibrantu [r] nejvyšší (srov. analogické výsledky J. Grigorjevse (2012: 286–287)). Hodnoty F1 litevského palatalizovaného [rʲ] jsou nižší než u nepalatalizovaných ekvivalentů – nedosahují 500 Hz. Nižší hodnoty F1 vibrantu [rʲ] byly rovněž zaznamenány před vysokými (včetně předních posunutých) samohláskami, vyšší pak před nízkými [ɛ, æ]. Je třeba upozornit, že v intervokalické pozici je první formant [rʲ] nižší než v prevokalické pozici – obklopení předními samohláskami F1 ještě více snižuje (viz obr. 14).
116
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 18
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
OBR. 13. Formanty litevského nepalatalizovaného vibrantu [r] v kontextu různých samohlásek: údaje mužů
OBR. 14. Formanty litevského palatalizovaného vibrantu [rʲ] v kontextu různých samohlásek: údaje mužů
OBR. 15. Formanty lotyšského vibrantu [r] v kontextu různých samohlásek: údaje mužů
Straipsniai / Articles
117
Page 19
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
Druhý formant litevských vibrant [r] a [rʲ] se významně liší: u nepalatalizovaného [r] se nachází v rozmezí 1240–1310 Hz, zatímco u palatalizovaného [rʲ] v rozmezí 1750–1860 Hz (viz tabulku 3, obr. 13–14). F2 nepalatalizovaného [r] je nižší před zaokrouhlenými samohláskami [o, u, ɔ, o̞] a vyšší před nezaokrouhlenými samohláskami [e, ɑ] – to ukazuje, že zaokrouhlení snižuje hodnotu F2. Dokonce i před předními posunutými zadními samohláskami [ɤ, ɯ, ə, ɞ] je hodnota F2 vibrantu [rʲ] nižší než před předními samohláskami [ɪ, i, e̞, ɛ, æ̞] (obr. 14). V lotyštině se u vibrantu [r], stejně jako u litevského [r], nejnižší hodnota druhého formantu zaznamenává v blízkosti zadních samohlásek [ɔ, u], nejvyšší v blízkosti předních samohlásek [i, e] (viz obr. 15). Je pozoruhodné, že lotyšský vibrant [r] zaujímá podle hodnoty F2 střední pozici mezi nepalatalizovaným lit. [r] a palatalizovaným lit. [rʲ] – jeho druhý formant se mění v rozmezí 1400–1450 Hz.
Dynamika třetího formantu v litevštině i lotyštině kopíruje trajektorii druhého formantu: před předními samohláskami jsou hodnoty F3 vyšší, zatímco před zadními samohláskami nižší (viz obr. 13–15). Čtvrtý formant se vyznačuje větší variabilitou svých hodnot v různých pozicích. Zvláště variabilní je hodnota F4 lit. [r] (viz obr. 13), srov.: 3270 Hz v prevokalické pozici, 3610 Hz v intervokalické pozici a 3720 Hz v postvokalické pozici (viz tabulku 3). Lze tvrdit, že mezi frekvencí formantu F4 a kvalitou zadních samohlásek neexistuje zjevná korelace. Formant F4 lot. [r] a litevského palatalizovaného [rʲ] se však mění pravidelněji – v kontextu zaokrouhlených (v případě lotyštiny) a předních zaokrouhlených (v případě litevštiny) samohlásek pravidelně klesá.
Výzkum formantů vibrant baltských jazyků v kontextu různých samohlásek ukázal, že dynamiku prvního formantu ovlivňuje výška následující samohlásky (před vysokými samohláskami F1 klesá, před nízkými stoupá), zatímco trajektorie druhého a dalších formantů závisí na zadní či přední řadě následující samohlásky (zadní samohlásky snižují formant F2, přední jej zvyšují). Je pozoruhodné, že přední posunuté zadní samohlásky zvyšují formant F2 méně než přední samohlásky.
Výsledky provedeného výzkumu, které ukazují změny formantů [r], [rʲ] vibrant litevštiny a lotyštiny v různých pozicích a v kontextu různých samohlásek, jsou shrnuty v tabulce 5:
118
Acta Linguistica Lituanica LXXXVIII
Page 20
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
5. TABULKA. Formanty F1–F4 vibrant současných baltských jazyků v různých pozicích
Straipsniai / Articles
119
Page 21
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
ZÁVĚRY
1. Porovnáním souhrnných hodnot formantů (viz tabulku 5) bylo zjištěno, že nejvyšší hodnota formantu F1 je charakteristická pro lit. [r] a souvisí s velarizací, zatímco nejnižší hodnota formantu F1 byla zjištěna u lit. [rʲ], pro který velarizace není charakteristická. Nejvyšší hodnota formantu F2 byla vypočtena u lit. [rʲ] a vysvětluje se sekundární palatalizací, zatímco nejnižší formant F2 je charakteristický pro nepalatalizované lit. [r]. Výzkum potvrdil, že struktura prvních dvou formantů lotyšského [r] je blízká neutrálnímu [ə], srov.: F1 = 510 Hz, F2 = 1430 Hz (viz LVG 2013: 68), zatímco formanty litevských vibrant jsou polarizovány v důsledku palatalizace existující v litevštině.
2. Pozice v kombinaci ([R]VR – V[R]V – RV[R]) ovlivňuje strukturu formantů vibrant baltských jazyků. V litevštině závisí na pozici zejména první formant, zatímco druhý formant je nejvíce indiferentní. V lotyštině má prevokalická, intervokalická a postvokalická pozice vibrantu [r] statisticky významný vliv na všechny čtyři formanty. Výsledky výzkumu umožňují tvrdit, že formanty lit. [r] a [rʲ] se při porovnání pozic [R]VR – V[R]V – RV[R] mění podobně: F1 klesá, F2–F4 stoupají; formanty lotyšského [r] jsou v prevokalické pozici nejvyšší a v postvokalické pozici nejnižší.
3. Kontext okolních samohlásek má na změny formantů vibrant litevštiny i lotyštiny podobný vliv: první formant souvisí s výškou okolní samohlásky (před vysokými samohláskami F1 klesá, před nízkými stoupá), zatímco druhý a další formanty závisí na přední či zadní řadě okolní samohlásky (zadní samohlásky snižují formant F2, přední jej zvyšují). Tuto korelaci nepotvrdily pouze údaje formantu F4 lit. [r]. Výzkum ukázal, že přední posunuté zadní samohlásky zvyšují formant F2 lit. [rʲ] méně než okolní přední samohlásky.
Výsledky provedeného výzkumu ukazují, že lot. [r] podle souhrnných hodnot formantů zaujímá střední pozici mezi nepalatalizovaným lit. [r] a palatalizovaným lit. [rʲ], a tento závěr koreluje s výsledky výzkumů souhlásek dalších baltských jazyků17. Výzkum zjistil, že odlišná pozice (prevokalická,
17 Srov. závěry výzkumů lokusových frekvencí souhlásek baltských jazyků, podle nichž „se palatalizované souhlásky litevštiny podle hodnot F2 lokusů rozmisťují v horní části souřadnicové roviny, nepalatalizované v dolní části, zatímco souhlásky lotyštiny přímo ve středu. Takové hodnoty F2 lokusů lze odůvodnit z hlediska artikulace: artikulace lotyšských souhlásek zaujímá středové pozice, zatímco artikulace litevských souhlásek se vyznačuje určitou polarizací podle přítomnosti či nepřítomnosti dalšího artikulačního rysu“ (Jaroslavienė, Grigorjevs, Urbanavičienė, Indričāne 2019: 190).
120
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 22
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
intervokalická, postvokalická) ovlivňuje formanty litevských a lotyšských vibrant odlišně: při porovnání pozic [R]VR – V[R]V – RV[R] formanty lot. [r] klesají, zatímco formanty litevských [r] a [rʲ] stoupají (s výjimkou F1). Kontext okolních samohlásek však ovlivňuje formantní strukturu vibrant baltských jazyků podobně.
Bacevičiūtė Rima 2008: Fonetikos terminai: žodynėlis ir mokomosios užduotys, Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla.
Boersma Paul, Weenink David 2018: Praat: Doing phonetics by computer (version 6.0.43). Prieiga internete: http://www.praat.org/.
Borden Gloria J., Harris Katherine S., Raphael Lawrence J. 1994: Speech Science Primer. Physiology, Acoustics, and Perception of Speech, 3rd edition, Baltimore: Williams & Wilkins.
Čeirane Solveiga, Indričāne Inese, Taperte Jana 2014: Locus equations for Latvian Consonants. – Linguistica Lettica 22, 29–47. Prieiga internete: http://www.lu-lavi.lv/zurnals-linguistica-lettica.
Čekanavičius Vydas, Murauskas Gediminas 2004: Statistika ir jos taikymai 2, Vilnius: TEV.
Dereškevičiūtė Sigita 2013: Lietuvių kalbos priebalsių akustinės ypatybės: humanitarinių mokslų daktaro disertacija, Vytauto Didžiojo universitetas, Lietuvių kalbos institutas.
DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 4-as patais. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005.
Girdenis Aleksas 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Grigorjevs Juris 2012: Acoustic characteristics of the Latvian sonorants. – Baltistica 47(2), 267–292. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/issue/view/106.
Straipsniai / Articles
121
Page 23
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
IPA – International Phonetic Association, 2015. Prieiga internete: https://www.internationalphoneticassociation.org/content/full-ipa-chart.
Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris, Urbanavičienė Jolita, Indričānė Inese 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: Balsių ir garsų sąveikos instrumentinis tyrimas: mokslo monografija su garsinėmis iliustracijomis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://lki.lt/e-publikacijos/.
Johnson Keith 2003: Acoustic & auditory phonetics, 2nd edition, Oxford: Blackwell Publishers.
Kazlauskienė Asta 2018: Bendrinės lietuvių kalbos fonetikos ir fonologijos pagrindai, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.
Kodzasov Sandro V., Krivnova Olga F. 2001: Кодзасов, Сандро В., Кривнова, Ольга Ф. Общая фонетика [Obščaja fonetika], Москва: Российский государственный гуманитарный университет [Moskva: Rossijskij gosudarstvennyj gumanitarnyj universitet].
Ladefoged Peter 2003: Phonetic data analysis: An introduction to fieldwork and instrumental techniques, Malden, MA & Oxford: Blackwell.
Ladefoged Peter, Maddieson Ian 1996: The sounds of the world’s languages, Oxford: Blackwell Publishers.
Laua Alise 1997: Latviešu literārās valodas fonētika, Rīga: Zvaigzne ABC.
Liepa Elmārs 1957: Daži mūsdienu latviešu literārās valodas fonēmu pareizrunas jautājumi: disertācija filoloģijas zinātņu kandidāta grāda ieguvei, Rīga: Rīgas Pedagoģiskais institūts.
Liepa Elmārs 1970: Skaņu kvantitāte. – Latviešu valodas struktūras jautājumi, Rīga: LVU, 39–88.
LVG – Latviešu valodas gramatika, aut. I. Auziņa, I. Brenķe, J. Grigorjevs, I. Indričānė, B. Ivulāne, A. Kalnača, L. Lauze, I. Lokmane, D. Markus, D. Nītina, G. Smiltniece, B. Valkovska, A. Vulāne, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2013.
Maddieson Ian 1984: Patterns of Sounds, Cambridge: Cambridge University Press.
Markus Dace, Auziņa Ilze 2013: Fonētika. – Latviešu valoda, red. A. Veisbergs, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds.
Markus Dace, Grigorjevs Juris 2002: Fonētikas pētīšanas un vizualizēšanas metodes, 1 grām., Rīga: Rasa ABC.
Mikalauskaitė Elzbieta 1975: Lietuvių kalbos fonetikos darbai, Vilnius: Mokslo.
Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika, Vilnius: Enciklopedija.
122
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 24
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
Scobbie James M. 2006: (R) as a variable. – Encyclopedia of Language & Linguistics, 2nd edition, ed. K. Brown, vol. 10, Oxford: Elsevier, 337–344.
Solé Maria-Josep 2002: Aerodynamic characteristics of trills and phonological patterning. – Journal of Phonetics 30(4), 665–688.
Švageris Evaldas 2022: Eksperimentinė fonetika, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Taperte Jana 2013: Latviešu valodas nazālo slēdzeņu akustiskās īpašības. – Valoda – 2013: valoda dažādu kultūru kontekstā 23, Daugavpils: DU akadēmiskais apgāds „Saule“, 281–289.
Taperte Jana 2014: Locus equations and the place of articulation for the Latvian sonorants. – Baltistica 49(1), 71–99. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/issue/view/109.
Taperte Jana 2014a: Latviešu valodas laterālo spraudzeņu akustisks raksturojums informantu vecuma grupā no 16 līdz 39 gadiem. – Linguistica Lettica 22, 158–172.
Taperte Jana 2015: Spectral features of nasals in Standard Latvian. – Baltistica 50(1), 115–128. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/issue/view/111.
Taperte Jana 2016: Acoustic properties of trill in Standard Latvian (data from speakers of different age groups). – International Scientific Conference dedicated to the 80th anniversary of birth of professor Aleksas Girdenis (1936–2011) „Transformations of contemporary Baltic languages and dialects“, 2016 October 19–21, Vilnius, Lithuania.
TARTIS – Mokomoji tarties ir kirčiavimo programa TARTIS. Prieiga internete: http://tartis.vdu.lt/fonetika-ir-tartis/igudziu-tobulinimas/garsu-ypatybes/.
Ulvydas et al. – Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis), red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.
Urbanavičienė Jolita, Indričianė Inese, Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: Priebalsių instrumentinis tyrimas: mokslo monografija su garsinėmis iliustracijomis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.2.baltu-garsynas.
Vaitkevičiūtė Valerija 2001: Lietuvių kalbos tarties pagrindai ir žodynas, Vilnius: Pradai.
Vásquez Carranza, Luz Marina 2006: On the phonetic realization and distribution of Costa Rican rhotics. – Filología y Lingüística 32(2), 291–309.
Straipsniai / Articles
123
Page 25
JOLITA URBANAVIČIENĖ, JANA TAPERTE
VLKK – Valstybinė lietuvių kalbos komisija. Prieiga: internete: https://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/rekomendacija-del-tarptautines-fonetines-abeceles-pritaikymo-bendrinės-lietuvių-kalbos-garsiniams-vienetams-žymėti [žiūrėta 2022–10-15].
Zinder Lev R. 1979: Зиндер, Лев Р. Общая фонетика [Obščaja fonetika], Москва: Высшая школа [Moskva: Vyššaja škola].
Lithuanian and Latvian Trills: An Acoustic and Statistical Study of Formant Structure
SUMMARY
The object of this study is the trills of contemporary Baltic languages produced in prevocalic (<R>VR), intervocalic (V<R>V) and postvocalic (RV<R>) positions. The aim of the paper is to analyze the structure of the first four formants, to compare their variation in the context of different vowels, to determine the statistical significance of the differences and to highlight the structure of formants in Lithuanian and Latvian. The data of 12 male speakers (6 native Lithuanian speakers and 6 native Latvian speakers aged 21–42) were analyzed; in total, 1458 realizations (810 Lithuanian and 648 Latvian) were studied. Formant values were measured using Praat, the obtained data were processed using Microsoft Excel, statistical analysis was performed using SPSS.
The following trends in the structure of F1–F4 have been determined:
1. According to the formant data, Lat. [r] occupies an intermediate position between non-palatalized Lith. [r] and palatalized Lith. [rʲ], and this conclusion correlates with the results of other studies of consonants in the Baltic languages.
2. Lith. [r] has the highest F1 value, which is associated with velarization, and the lowest F1 value is found in Lith. [rʲ]. Lith. [rʲ] has the highest F2 value, which can be explained by secondary palatalization, while the lowest F2 is characteristic of non-palatalized Lith. [r]. Lat. [r] occupies an intermediate position between non-palatalized Lith. [r] and palatalized Lith. [rʲ].
3. In Lithuanian, F1 values mainly depend on syllable position, and F2 values are the least variable. In Latvian, the syllable position of [r] has a statistically significant effect on all four formants.
124
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 26
Lietuvių ir latvių kalbų virpamųjų sonantų formantės skirtingose pozicijose: akustinis ir statistinis tyrimas
4. Vowel context has a similar effect on formant structure of trills both in Lithuanian and Latvian: F1 is related to the height of the adjacent vowel (F1 lowers before high vowels, rises before low ones), while F2, F3, F4 depend on the backness of the adjacent vowel (F2 is lower in the context of back vowels and is higher in the context of front vowels). These correlations were not confirmed only for the Lith. [r] F4 formant data.
5. It was confirmed that syllable position affects the formants of the Lithuanian and Latvian trills differently: when comparing the <R>VR – V<R>V – RV<R> positions, the formant frequencies of Lat. [r] descend, while the formant frequencies of Lith. [r] and [r]ʲ], on the contrary, ascend (except F1).
