AURELIJA GRITĖNIENĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: orcid.org/0000-0001-8510-9037

Směry vědeckého výzkumu: lexikologie a lexikografie.

DOI: doi.org/10.35321/all90-09

OBRAZ SOVĚTSKÉ LITVY V KORPUSU IDEOLOGICKÉHO NARATIVU MODERNÍ IDENTITY

Obraz sovětské Litvy v Korpusu ideologického narativu moderní identity

ANOTACE

Článek na základě dat z Korpusu ideologického narativu moderní identity přehledově zkoumá, jaký obraz sovětské Litvy se skládá v novinách „Tiesa“ z roku 1945, „Komjaunimo tiesa“ z let 1956–1957 a „Tiesa“ z roku 1962, kolik je v tomto obrazu pravdy a kolik zkreslené či dokonce propagandisty nově zkonstruované reality a jak publicistické texty dané doby (re)konstruují sovětskou Litvu. Ze sémantické analýzy 798 ilustrací, v nichž je zmíněna Litva, vyplývá, že sovětský tisk se snažil vytvořit mimořádně pozitivní obraz idealizované Litvy, který zahrnoval tyto hlavní aspekty: očerňování nedávné minulosti (Smetonovy, buržoazní Litvy) a jejích představitelů, zdůrazňování světlé sovětské současnosti, vyzdvihování hospodářských, kulturních a dalších úspěchů země, konkrétní označování přátel a vnitřních i vnějších nepřátel. Idealistický tiskový příběh o Litvě využívá standardní propagandistická klišé sovětské éry a vznešeným stylem líčí život „šťastných“ lidí „šťastné“ země v sovětském systému. Sémantická analýza vět vybraných pro výzkum ukazuje, že v sovětském ideologickém tisku se jako v pokřiveném zrcadle odrážel oficiální simulakrum ideální Litvy, avšak realita byla zcela jiná; vidíme tedy zjevný rozpor mezi tím, co zobrazoval oficiální sovětský tisk, a tím, co skutečně existovalo v šedivé každodennosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: obraz, sovětská Litva, slovo „Litva“, Korpus ideologického narativu moderní identity, sémantika.

Straipsniai / Articles

227

AURELIJA GRITĖNIENĖ

ANNOTATION

Článek zkoumá obraz sovětské Litvy, který lze sestavit z materiálu otištěného v „Tiese“ z let 1945 a 1962 a v „Komjaunimo tiesa“ z let 1956–1957, kolik pravdy a kolik zkreslené či dokonce propagandisty nově zkonstruované reality se v tomto obrazu nachází a jak publicistické texty daného období (re)konstruují sovětskou Litvu – to vše na základě dat z Korpusu ideologického narativu moderní identity. Sémantická analýza 798 ilustrací obsahujících zmínky o Litvě ukázala, že sovětský tisk se snažil promítnout vysoce pozitivní obraz dokonalé Litvy, který zahrnoval tyto klíčové aspekty: očerňování nedávné minulosti (Smetonovy Litvy, buržoazní Litvy) a jejích aktérů; zdůraznění světlé sovětské současnosti; oslavování hospodářských, kulturních a dalších úspěchů země; identifikaci konkrétních přátel a vnitřních i vnějších nepřátel. Idealistický tiskový narativ o Litvě využívá standardní klišé sovětské propagandy a jásavě líčí život „šťastných“ lidí ze „šťastné“ země v sovětském systému. Sémantická analýza vět vybraných pro výzkum ukázala, že sovětský ideologický tisk stejně jako pokřivené zrcadlo odrážel oficiální simulakrum ideální Litvy, realita však byla zcela jiná; můžeme proto spatřit zjevný rozdíl mezi tím, co zobrazoval oficiální sovětský tisk, a skutečným obrazem pošmourné reality.

KLÍČOVÁ SLOVA: obraz, sovětská Litva, slovo „Litva“, Korpus ideologického narativu moderní identity, sémantika.

ÚVOD

V Institutu litevského jazyka se od roku 2018 buduje Korpus ideologického narativu moderní identity (MTINT). Jde o databázi publicistických textů z let 1928–1998, která odráží především hospodářský a politický kontext dané doby. Na základě dat tohoto korpusu lze provádět výzkum jazykového diskurzu, různých obrazů a další studie. Při vyhledávání v textech sovětského období (v novinách „Tiesa“ z roku 1945, „Komjaunimo tiesa“ z let 1956–1957 a „Tiesa“ z roku 1962) bylo nalezeno 798 ilustrací, v nichž je zmíněna Litva: z toho 331 v „Komjaunimo tiesa“ a 467 v „Tiese“. Vyhledávání probíhalo nejen podle všech tvarů slova „Litva“, ale také podle zkratky LTSR (ta byla v korpusu použita pouze 9krát). Zvláště mnoho propagandy šířil hlavní oficiální tiskový orgán té doby, „Tiesa“. V jednom z čísel z roku 1945 bylo jasně vyloženo, jaký vliv měla na tyto noviny tehdy v Rusku vydávaná „Pravda“: „Pravda“, jako vedoucí orgán bolševické strany, byla vždy vzorem pro tisk pracujících lidí Litvy i litevských komunistů. [...] Během Velké vlastenecké války se pracovníci sovětského litevského tisku učili od „Pravdy“ pěstovat v pracujících lidech nenávist k německým fašistickým uchvatitelům, lásku k vlasti a odhodlání bojovat za její svobodu

228

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

a nezávislosti (Tiesa, 1945–09). To, že litevská „Tiesa“ pečlivě sledovala sovětské „pravdy“ listu „Pravda“, zjevně dokládá nejen obsah novin, ale i jejich styl: při analýze příkladů shromážděných pro výzkum je patrné, že část článků byla přeložena z ruštiny – v litevských větách se objevují doslovné překlady a množství syntaktických i jiných chyb. To, že tehdejší „Tiesa“ byla silným nástrojem propagandy, jasně hlásaly i samotné noviny: Ústřední výbor Komunistické strany Litvy očekává, že republikoví novináři, následujíce slavné tradice sovětského tisku a leninské „Pravdy“ a využívajíce všechny druhy své ideologické zbraně – periodický tisk, rozhlas, televizi i všechny žánry bojové publicistiky – učiní každé číslo novin [...] tribunou propagandy pokrokových zkušeností a budou účinně bojovat za překonání nedostatků v práci a přežitků minulosti v povědomí lidí (Tiesa, 1962–03).

Texty sovětského období byly pro sémantický výzkum vybrány záměrně a účelně. V dnešním historickém narativu je sovětské období v Litvě, stejně jako v ostatních pobaltských zemích, dodnes interpretováno přísně negativně jako cizí okupace, která přerušila „normální“ vývoj společnosti a státnosti, k němuž se vrací až po obnovení nezávislosti (Nikžentaitis 2013: 526), zároveň je však faktickou součástí litevských dějin, „novým kulturním kontextem, který překryl starý a po svém přetvořil a zasáhl svět každého člověka, hodnoty, věci, vztahy i příběhy“ (Čepaitienė 2013: 574), a proto je toto období důležité při různých výzkumech. Podle sociologů je nezbytné chápat je přemýšlením, nikoli odmítnutím jako cizího. Toto období nelze uměle vytěsnit z minulosti (paměti), naopak je třeba předložit analytickou kritickou analýzu dané doby (Leinartė, Žilinskienė, Kraniauskienė, Šutinienė, Gečienė 2014: 61) a odhodlat se prozkoumat království pokřivených zrcadel nedávné minulosti (Švedas 2009: 27). Sovětské období tedy není pouze historickým, ale i kulturním pojmem, který lze analyzovat z nejrůznějších hledisek – historického, sociálního, antropologického, etnologického, lingvistického a dalších.

Tehdy „se ke šíření sovětské ideologie používaly všechny dostupné propagandistické prostředky dané doby – tisk, televize, rozhlas, školní učebnice, povinné přednášky, krásná literatura a publicistika“ (Leinartė 2022: 278). Cílem tohoto článku je tedy na základě sémantické analýzy vět sovětského propagandistického tisku vybraných pro jazykový výzkum zjistit, jaký obraz sovětské Litvy se skládá v tisku dané doby, kolik je v něm pravdy a kolik zkreslené či dokonce propagandisty nově zkonstruované reality a jak publicistické texty dané doby (re)konstruují sovětskou Litvu. Obrazně řečeno, „pronikneme-li ideologickým a politickým houštím a pohlédneme-li na ně kriticky, můžeme objevit důležité skutečnosti charakteristické pro toto období“ (Čepaitienė 2013: 555). K dosažení tohoto cíle jsou stanoveny tyto úkoly: 1) provést sémantickou analýzu vět shromážděných pro výzkum; 2) odhalit, jaké hlavní rysy obrazu sovětské Litvy

Straipsniai / Articles

229

AURELIJA GRITĖNIENĖ

se vyjevují; 3) ukázat, jaké jazykové prostředky byly v tisku sovětské éry používány při šíření propagandistické „pravdy“. Obraz je zde chápán v užším významu než stereotyp či koncept, tj. jako určitý mentální obraz předchozího vnímání a/nebo zkušenosti, uložený v lidském vědomí^¹. Ve výzkumu se používají metody deskriptivně-analytická, dále byla využita sémantická a stylistická analýza vět. Při zkoumání obrazu Litvy se sleduje, jaké vztahy mezi slovy vznikly ve slovním spojení a ve větě a jaká je sémantická, lexikální a syntaktická valence slova v širším smyslu. Analýza obrazu Litvy byla provedena kombinací strukturálního a kognitivního přístupu k sémantice, tj. po prozkoumání sémantiky relevantního slova či slovního spojení a jeho vztahů k ostatním slovům se sleduje, jaký význam vytváří celá věta. Lingvistických analýz textů sovětské éry je v litevské lingvistice velmi málo, ačkoli samotné období je v posledních desetiletích velmi aktivně analyzováno historiky, literárními vědci, sociology a odborníky z dalších oborů. Zvláště široce a z různých hledisek toto období litevských dějin zkoumají historici: podrobně je popsána historiografie sovětské éry (Švedas 2009), tehdejší litevští činitelé (Tinins 1994), analyzováno přizpůsobení se a odpor v sovětské Litvě (Putinaitė 2007), mentalita společnosti (Juknevičius 2022), sovětizace Litvy (Pocius 2018), (de)konstrukce národa v sovětské Litvě (Laurinavičius 2013), homo sovieticus v tisku osvobozující se Litvy (Venclauskienė 2016: 143–162), široce byla prozkoumána každodennost a ideologie pozdní sovětské éry (Vaiseta 2014). Sociologové zkoumají sovětskou rodinnou politiku a důsledky sovětské ideologie pro dnešní litevskou společnost (Leinartė 2022), byla odhalena paměť sovětské éry v životních příbězích a zkušenosti každodennosti ve venkovských komunitách (Leinartė, Žilinskienė, Kraniauskienė, Šutinienė, Gecienė 2014; Šutinienė 2020: 7–28), mnoho se psalo a diskutovalo o nostalgii po sovětské éře (Klumbtytė 2004: 63–83; Šliavaitė 2010: 93–116; Ramonaite 2013: 265–285), byly analyzovány význačné rysy první generace sovětské éry, její formování a strategie přizpůsobení se systému (Žilinskienė, Kraniauskienė, Šutinienė 2016). Etnologové zkoumají, jak se tehdy slavily svátky (Čepaitienė 2013; Paukštytė-Šaknienė 2016: 9–31). Sovětské období se dostalo i do zorného pole literárních badatelů: podrobně byly popsány jevy a pojmy litevské literatury sovětské éry (Kalėda, Kmita, Satkauskytė 2019), pojednáno o genezi sovětské litevské literatury a estetických a kulturních postojích tohoto období (Satkauskytė 2015), analyzován obraz rodiny v litevské literatuře sovětské éry (Jakonytė-Kvedarienė 2015), prozkoumána historiografie sovětské cenzury (Šedait y tė 2017: 84–102), popsáno, jaký vliv měla tehdejší cenzura na vývoj společnosti a kultury (Sabonis 1992). Samozřejmě zde byla uvedena pouze část

^¹Podrobněji o pojetí obrazu viz Vaičiulytė-Semenienė, Čižik-Prokaševa, Gritėnienė, Liutkevičienė, Gaidienė 2022: 17.

230

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

důležitějších výzkumů sovětské éry; ve skutečnosti jich bylo provedeno nesrovnatelně více a bezpochyby budeme mít takové výzkumy i v budoucnu. Lze očekávat, že lingvistická analýza obrazu sovětské Litvy doplní oblast výzkumu sovětské éry a bude cenná a zajímavá nejen pro filology, ale i pro historiky, sociology, kulturology a odborníky z dalších oborů.

1. TEMNÁ BURŽOAZNÍ MINULOST VS. SVĚTLÁ SOVĚTSKÁ SOUČASNOST

Příklady vybrané pro výzkum ukazují, že jedním z cílů ideologického tisku bylo co nejvíce znevážit a očernit buržoazní Litvu: „odhalovat nacionalistické žvásty o „nezávislosti buržoazní Litvy“, neustále připomínat, „jak bezmocná a slabá byla státnost buržoazní Litvy“ a že „předválečná Litva skutečnou svobodu vůbec neměla, nezávislost Litvy byla „iluzorní“ (Tiesa, 1945–12), zatímco její občané pouze strádali a živořili:

1) Vláda křesťanských demokratů litevské pracující lidi vedla k chudobě. Zároveň vytvořila kapitalistům a bankéřům nejširší podmínky pro lichvu (Tiesa, 1945–12). 2) Celá pracující Litva byla spoutána okovy nacionalistického otroctví, země tonula v pekelné temnotě a koupala se v krvi a slzách... (Komjaunimo tiesa, 1956–12). 3) Jak si zde nevzpomenout na předválečné litevské rolníky? Másla vyráběli mnoho, sami se však živili podmáslím a řepu do boršče kropili odstředěným mlékem (Tiesa, 1962–12).

Takové příklady ukazují, jak se sovětští ideologové pomocí obrazných slov a metafor („lichva“, „okovy otroctví“, „pekelná temnota“ apod.) snažili zbavit buržoazní minulosti a pošlapat ji. Veřejný prostor byl využíván k vymazání a nahrazení historické minulosti, k legitimizaci nového řádu a k vytváření vizí „světlé“ komunistické budoucnosti (Lankauskas 2006: 51–52).

V tehdejších novinách byly „vysoké“ úspěchy sovětské éry často porovnávány s „nízkými“ ukazateli předválečné Litvy:

4) V letech sovětského řádu, navzdory těžkým ranám, které válka zasadila našemu národnímu hospodářství, v Litvě vznikl mohutný socialistický průmysl, jehož produkce již téměř šestkrát převyšuje předválečnou úroveň výroby. V Litvě vznikla celá řada nových průmyslových odvětví, která dříve neexistovala (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

Při srovnávání sovětské Litvy s buržoazní se zdůrazňovalo, jak nevzdělaná, zaostalá a temná byla tehdejší Litva (rolníci nikdy neviděli kombajn, mladí neměli možnost studovat na vysokých školách atd.):

Straipsniai / Articles

231

AURELIJA GRITĖNIENĖ

5) V současnosti je v zemědělství republiky více než 16 tisíc traktorů, počítáno v patnáctikoňových jednotkách. Do roku 1940 v Litvě bylo pouze tisíc traktorů. Litevský rolník neměl ani ponětí o kombajnu. To jasně ukazuje změny, k nimž v republice došlo v letech sovětského řádu při mechanizaci zemědělské výroby (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

6) Stačí připomenout, že nyní Litevské SSRna vysokých školách studuje přibližně šestkrát více mladých lidí než v posledních letech buržoazní nadvládyv Litvěletech (Komjaunimo tiesa, 1956–12).

Značná pozornost byla v ideologii a tisku té doby věnována představitelům buržoazní Litvy: byli různě znevažováni a ponižováni, bohatší hospodáři byli nazýváni kulaky a pijavicemi a obránci národa a vlastenci – kulackými a buržoazními nacionalisty, zvrhlíky litevského národa, plevelem národa apod.:

7) Takovými banditskými prostředky chtěli fašisté vytvořit v Litvě iluzi volitelnosti „prezidenta“ Smetony, kata národa (Tiesa, 1945–12).

8) Němečtí okupanti a jejich přisluhovači [...], když prchali z Litvy, zanechali zde své agenty – litevsko-německé nacionalisty. Tito zrádci litevského národa chtějí vražděním lidí, rabováním a vypalováním statků zabránit obnově Sovětské Litvyobnovy (Tiesa, 1945–06).

V hlavním litevském oficiálním tisku „Tiesa“ nebyli pouze horlivě pranýřováni takzvaní kulaci, ale byla znevažována a ponižována celá „kulacká buržoazní Litva“:

9) Kulak Gaidamavičius (ves Bajorai, okres Želva) v buržoazní Litvě po mnoho let vykořisťoval své sousedy a bohatl z jejich krvavého potu. Za německé okupace tato pijavice obzvláště zvedla hlavu (Tiesa, 1945–03).

10) Kulacká buržoazní Litva byla rájem kulaků, statkářů, spekulantů, vykořisťovatelů, smetonovských vysokých úředníků, ale peklem pro dělníky a rolníky. Na krvavém potu pracujících lidí ve městech rostly nádherné paláce, avšak dělník a rolník živořili v těsných a špinavých chatrčích (Tiesa, 1945–07).

2. NEPŘÁTELÉ A PŘÁTELÉ SOVĚTSKÉ LITVY

Analýza vět vybraných pro výzkum ukazuje, že poválečná Litva měla dva nejdůležitější nepřátele: uvnitř země museli stoupenci a obránci sovětské vlády bojovat s řádícími „buržoazními nacionalisty“, zatímco hlavním vnějším nepřítelem bylo hitlerovské Německo.

232

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

2.1. Vnitřní nepřátelé

Za nejhorší nepřátele sovětské Litvy byli tehdy jasně označováni „litevští němečtí nacionalisté“ a „nacionalističtí bandité“, proti nimž musí komsomol a celý litevský národ bojovat:

11) Záležitost celého národa ukládá každému litevskému pracujícímu člověku úkol co nejrychleji vyhubit ničemné zvrhlíky – nejrůznější litevské buržoazní nacionalisty a zbytky jejich banditských tlup (Tiesa, 1945–06).

12) Litevští pracující lidé se ještě těsněji semkli kolem Komunistické strany a sovětské vlády a podporovali všechna jejich opatření v boji proti banditskému podzemí. Litevští rolníci, všichni pracující lidé stále rozhodněji vstupovali do boje proti nacionalistickým banditům, dokud nebyli bandité definitivně rozdrceni (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

Pováleční litevští partyzáni byli zobrazováni jako naprostý protiklad sovětského hrdiny (komunistů, obránců lidu apod.); byli vnitřními nepřáteli, přízraky minulosti, protože se nedokázali přizpůsobit novému sovětskému řádu a pokoušeli se žít podle starého (Putinaitė 2007: 113).

2.2. Vnější nepřátelé

Bezprostředně po okupaci se sovětský tisk o Německu vyjadřoval mimořádně nepříznivě. Nejčastěji bylo odsuzováno a kritizováno hitlerovské Německo, které spoutalo Litvu řetězy fašismu, němečtí uchvatitelé „zasadili zemědělství rány“, „utlačovali kulturu litevského národa“, „v Litvě povraždili asi půl milionu lidí“ (Tiesa, 1945–03) atd. Představitelé hitlerovského Německa byli nazýváni hitlerovskými barbary, fašistickými a hitlerovskými šelmami, hitlerovskými vrahy, ničemy, bandity apod.; pustošili, drancovali a ničili naši zemi:

13) Více než 400 tisíc občanů Sovětské Litvy všech národností – Litevců, Židů, Rusů a Poláků – a asi 160 tisíc sovětských válečných zajatců zavraždili a umučili hitlerovští vrazi v Litvě (Tiesa, 1945–07).

14) Naše vlastenky udržovaly spojení s partyzány, samy ozbrojené odcházely do lesů ničit fašistické šelmy [...], inspirovaly své syny, manžely a bratry k boji za svobodu sovětské Litvy a celého lidstva (Tiesa, 1945–03).

Ve veřejné propagandě byla obyvatelům Litvy vštěpována myšlenka, že některé kapitalistické země také nejsou naší zemi příliš přátelské, jejich obyvatelé nám někdy dokonce škodí a Litva se snaží takové státy dohnat, nebo je dokonce předstihnout:

Straipsniai / Articles

233

AURELIJA GRITĖNIENĖ

15) Když po potlačení sovětské vlády po určitou dobu v Litvě chyběly potraviny, američtí obchodníci si nenechali ujít příležitost. Pod záminkou údajné „pomoci“ začali do Litvy posílat nekvalitní slaninu a sádlo. Mnoho lidí se po konzumaci těchto výrobků otrávilo (Tiesa, 1962–09).

16) Ať Dánové v oblasti rybolovu Litvu ještě výrazně předstihují Litvu, avšak krok litevských rybářů je zjevně rychlejší (Tiesa, 1962–12).

Jak tedy vyplývá z analyzovaných vět, vnější i vnitřní nepřátelé Litvy jsou označováni jasně a bez okolků. Se vnitřními nepřáteli sovětská Litva bojuje, s největším vnějším nepřítelem – hitlerovským Německem – rovněž bojuje, zatímco nepřátelské kapitalistické státy jsou hanobeny nebo se Litva snaží dohnat jejich hospodářské úspěchy a dokonce je předstihnout.

2.3. Přátelé sovětské Litvy

Poté, co bylo v prvních poválečných letech za hlavního nepřítele Litvy označeno Německo, byly Rusko a později i Sovětský svaz popisovány jako strážci bezpečnosti a svobody Litvy, kteří jí umožnili růst a prosperovat:

17) Jen v sovětském zřízení získal litevský národ svou skutečnou svobodu a poprvé dostal možnost sjednotit do jedné Litevské sovětské socialistické republiky všechny své země, od starého Vilniusu až po Klaipėdu (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

18) V sovětské Litvě získal litevský národ svou skutečnou nezávislost, protože přestal být hračkou v rukou vlastních statkářů a kapitalistů i cizích imperialistů. Sovětská Litva je suverénním státem (Tiesa, 1945–12).

19) Sovětský řád v Litvě, který odhalil naší zemi obrovské možnosti hospodářského a kulturního rozkvětu, tím zároveň vytvořil i nejvhodnější předpoklady pro růst a zdokonalování naší inteligence, aby její plodná práce sloužila ve prospěch vlastní země a sovětské vlasti (Tiesa, 1945–07).

V tehdejším tisku se neustále připomínalo, že Litva díky přátelství a spolupráci s národy Sovětského svazu získává mnoho pomoci a podpory:

20) Z lokomotivní továrny v Ordžonikidzegradu obdržely litevské Litevské strojní a traktorové stanice náhradní díly zemědělských strojů (Komjaunimo tiesa, 1956–03).

21) Ukrajinci posílají na naše pole skvělé traktory a zásobují nás různým průmyslovým zbožím – litevská mládež s nadšením odjela na sovětskou Ukrajinu kopat nové doly a stavět nové magistrály... (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

234

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

22) Sovětská Litva dostává každý rok také od bratrských republik mnoho minerálních hnojiv (tamtéž).

Nejlepším a nejspolehlivějším přítelem Litvy byl samozřejmě „bratrský ruský národ“. V propagandistickém diskurzu se neustále hovořilo o věčném a nerozlučném přátelství litevského a ruského národa:

23) Velký ruský národ posílal Litvěkov, uhlí, stroje, stavební materiály – vše, co bylo zapotřebí nejen k obnově, ale také k rychlému posunutí vpřed Litevské SSRnárodní hospodářství (Komjaunimo tiesa, 1956–03).

24) Jsme vděčni všem bratrským národům naší země za záchranu Litvy, především velkému ruskému národu, který přinesl největší oběti v boji proti hitlerovským bandám a vykonal největší hrdinské činy ve Velké vlastenecké válce (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

Ve snaze oslavit bratrské slovanské národy, zejména Rusy, se obezřetně připomínaly i litevské dějiny:

25) Největší bitva v dějinách Litvy s německými křižáky u Žalgirisu v roce 1410 byla vyhrána proto, že Litevcům přišly na pomoc nám bratrské slovanské národy, především ruský národ (Tiesa, 1945–03).

26) Všech čtyřiadvacet let své vlády Gediminas bez ustání válčil proti německým rytířským psům a z těchto válek Litva ve spojenectví s Rusy, Ukrajinci a Bělorusy vyšla vítězně (tamtéž).

Zdůrazňuje se, že přátelské vztahy byly udržovány i s dalšími socialistickými státy:

27) Také Akademie věd Litevské SSR navázala úzké vztahy s Akademií věd Číny a dalšími vědeckými ústavy […] (Komjaunimo tiesa, 1956–09).

28) Polští přátelé vyjádřili přání uspořádat v Polsku výstavu obrazů litevských umělců, které jsou nyní vystaveny v Lietuvos TSR Muzeu umění, a systematicky si vyměňovat nová hudební a literární díla (Komjaunimo tiesa, 1956–08).

3. KONSTRUOVÁNÍ NOVÝCH DĚJIN

Analýza vybraných příkladů ukazuje, že jedním z cílů totalitní sovětské ideologie bylo v tisku neustále vysvětlovat, že Litva dobrovolně vstoupila do svazu bratrských republik a že Rudá armáda na konci druhé světové války Litvu, stejně jako ostatní pobaltské státy, neokupovala, nýbrž „osvobodila“:

Straipsniai / Articles

235

AURELIJA GRITĖNIENĖ

29) Němečtí uchvatitelé však nemohli uchvátit Lietuvos, protože litevský národ, který si v roce 1940 zvolil sovětské zřízení a vstoupil do Sovětského svazu, se stal pro německé uchvatitele nedosažitelným (Tiesa, 1945–03).

30) Poté, co Rudá armáda osvobodila sovětskou Lietuvą, vrátila sovětská moc do 1. března tohoto roku bezzemkům a malorolníkům půdu zabranou německými okupanty a kulaky (tamtéž).

Analýza textů potvrzuje tvrzení historiků, že „po ztrátě nezávislosti v roce 1940 se moskevský koloniální režim brzy pustil do přepisování litevských dějin“ (Lankauskas 2006: 50). Dnes již známe pravdu o komunistickém totalitarismu, jím prováděné genocidě, „všeobecné kontrole jednání a myšlenek občanů, pronásledování jinak smýšlejících, politice ‚splývání socialistických národů‘“ (Brazauskas 2010: 8). Víme také o aktivním ozbrojeném odporu proti okupaci, kterého se „aktivně účastnilo nebo jej aktivně podporovalo asi 100 tisíc lidí, tedy přibližně 4% všech Litevců“; toto hnutí odporu bylo 10–15krát intenzivnější než v Lotyšsku a 30–60krát intenzivnější než v Estonsku (Anušauskas 2004: 241, 252; Kuodýtė, Tracervskis 2013: 34). Avšak zcela jinou „pravdu“ zveřejňoval v roce 1945 poválečný oficiální orgán „Tiesa“:

31) Jen nepatrná hrstka ničemných degenerátů a zrádců prodala svou čest a svědomí německým uchvatitelům, pomohla hitlerovským katům zotročit Lietuvą a ničit litevský národ (Tiesa, 1945–07).

32) Jen naprostý ignorant dnes může nechápat, že dny kulackých nacionalistů Lietuvoje jsou sečteny, že se nezadržitelně blíží hodina, kdy bude tento plevel národa vytrhán i s kořeny ze Lietuvos života (Tiesa, 1945–09).

Z takových vět vyplývá, že v nové sovětské Litvě přece jen existovali různí občané: nejen ti, kteří se věrně odevzdali novému zřízení a horlivě uskutečňovali vůli moci, ale také „ignoranti“, „ničemní degeneráti“, „plevel národa“ apod.

Sovětská publicistika se vznešeným stylem snažila odrážet „radost sovětské Litvy z nabyté svobody“ (Tiesa 1945–03), oslavovala sovětskou moc a komunistickou stranu a vyzdvihovala jejich zásluhy:

33) My, rolníci sovětské Lietuvos, jako skuteční a plnoprávní hospodáři své půdy a svého kraje, vyjadřujeme svou největší radost z nabyté svobody, z úplného osvobození naší rodné sovětské Lietuvos z fašistického jha. Vyjadřujeme nekonečnou vděčnost našemu velkému vůdci a učiteli soudruhu Stalinovi a hrdinné Rudé armádě pod jeho vedením (Tiesa, 1945–03).

34) Rychlý a všestranný rozvoj národního hospodářství a kultury sovětské Lietuvos je výsledkem komunistické strany, leninské národní politiky sovětské vlády a přátelství národů Sovětského svazu, velkým výdobytkem socialistického zřízení (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

236

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

Jak ukazují příklady vybrané pro výzkum, v tisku byl neustále vyvoláván „propagandistický hluk příznačný pro onu dobu“ (Brazauskas 2010: 27). O mnoha bolestných událostech té doby se v propagandistickém tisku samozřejmě vůbec nezmiňovalo. Dnes víme, že sovětizaci Litvy provázel teror: tisíce lidí byly vězněny, vyslýchány nebo zabity jednotkami NKVD, „v letech 1941–1952 bylo na místa vyhnanství v hlubokém Rusku a v jeho severní části odvezeno přibližně 132 tisíc obyvatel Litvy [...]“ (Leinartė, Žilinskienė, Kraniauskienė, Šutinienė, Gečienė 2014: 28). Nezáviděníhodné bylo i postavení litevské katolické církve: byla násilně vytlačována ze společenského života, biskupové byli perzekvováni, kláštery zavírány, budovy náboženských obcí znárodňovány atd.^² O tom všem se v tisku sovětské éry nezmínilo ani slovo.

4. VZKVÉTAJÍCÍ SOVĚTSKÁ LITVA A VDĚČNOST ZA VŠE

Tehdejší tisk se obezřetně snažil (re)konstruovat obraz „dobrého života“. Tvrdilo se, že v sovětské Litvě se žije lépe než v mnoha kapitalistických zemích:

35) Členy delegace Litevců z Uruguaye zvláště potěšily podmínky, které má Lietuvos jaunimas. „Plně chápu,“ píše soudruh Rasikas, „že mládež má nyní to, co neměla v žádné kapitalistické zemi“ (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

36) Jak uvádějí rybářské zprávy, letos se v Lietuvoje uloví asi 140 tisíc tun ryb, tedy již jen pětkrát méně než v Dánsku. Z 83krát na pětkrát! Kromě toho je třeba čtenáři připomenout, že podmínky pro rybolov má Dánsko nesrovnatelně lepší než Lietuva (Tiesa, 1962–12).

Propagandisté pragmaticky vyjmenovávali četné úspěchy sovětské Litvy: stále se zlepšující ukazatele průmyslu, ekonomiky atd.^³:

37) Sovětská Litva každým dnem sílí jak v hospodářské, tak v kulturní oblasti (Tiesa, 1945–06).

38) Pracující lid Litvy na vlastní oči vidí, že navzdory jednotlivým nedostatkům, o nichž sami otevřeně hovoříme a které odhodlaně odstraňujeme, se náš život každým rokem a každým měsícem zlepšuje (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

^² Šířeji o Litvě za stalinského režimu (1944–1953) viz vle.lt. Přístup online: https://www.vle.lt/straipsnis/lietuva-stalininio-rezimo-metais-1944-1953/ [citováno 2024-02-12].

^³ O reformě litevského hospodářství, růstu ekonomiky, výstavbě a industrializaci té doby viz Tininis 1994: 102–109.

Straipsniai / Articles

237

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Nový sovětský svět v Litvě „nevytvořili vlastní lidé, nýbrž jim připadl jako dar“ (Putinaitė 2007: 51). Tehdejší tisk vedl rozsáhlou propagandistickou kampaň, podle níž byli Litevci, kteří dostali takový „neuvěřitelný“ a „zázračný“ dar, sytí, šťastní a svobodní, neboť od nynějška budou žít „pod velkou leninsko-stalinovskou vlajkou“ (Tiesa, 1945–12). Občané sovětské Litvy se tedy měli cítit nepopsatelně šťastní a vděční za nový život, který získali. Velkonákladový tisk sovětské Litvy učil své občany nestydět se za city k Rudé armádě, soudruhu Stalinovi, straně, Sovětskému svazu, jeho bratrským národům a zvláště k velkému ruskému národu. City vděčnosti, radosti, lásky atd. byly projevovány i v tehdejším propagandistickém tisku:

39) Drahý a milovaný soudruhu Staline! V den pátého výročí nastolení sovětské moci v Litvě vám litevský národ, náš milovaný učiteli, vůdče a osvoboditeli, zasílá své první slovo nekonečné vděčnosti, lásky a pozdravu. Jsme šťastni, že páté výročí nastolení sovětské moci v Litvě slavíme ve dnech největšího triumfu sovětského státu, po světovém historickém vítězství, kterého naše velká sovětská vlast dosáhla nad německými fašistickými uchvatiteli, nejhoršími nepřáteli celého lidstva (Tiesa, 1945–07).

K vyjádření různých pocitů se používala přídavná jména a příslovce:

40) Zasíláme vřelý pozdrav a vyjadřujeme dík hrdinným litevským partyzánům, kteří drtí německé okupanty v týlu (Tiesa, 1945–06). 41) Pracující lid Litvy, stejně jako všichni sovětští lidé, s velkým uspokojením schválil usnesení červnového pléna ÚV KSSS [...] (Komjaunimo tiesa, 1957–09).

Zvláště vroucí oficiální vděčnost byla vyjadřována Rudé armádě. Poválečný oficiální orgán „Tiesa“ jí v roce 1945 věnoval mimořádnou pozornost: oslavoval ji, děkoval jí a vyzýval občany Litvy, aby tuto armádu všemožně podporovali, aby bylo fašistické Německo co nejrychleji rozdrceno; čtenářům byly neustále připomínány zásluhy Rudé armády o Litvu:

42) Tato moudrá slova soudruha Stalina nás všechny – dělníky Litvy, pracující rolníky a inteligenci – zavazují ještě více napnout síly a pomoci Rudé armádě [...] (Tiesa, 1945–03). 43) Čest a dík našim skvělým partyzánům sovětské Litvy a vojákům litevského útvaru Rudé armády (tamtéž)!

Tehdejší tisk tedy názorně ukazuje, jak totalitní režim dokázal obyvatelstvu vnutit ideokratickou moc, která se opírala o ideologickou kontrolu myšlenek a pocitů, diktovala lidem, co mají myslet, ovládala jejich emocionální život a stanovovala kodex chování (Walicki 2005: 535). Ne všichni se však „vešli“ do propagandou zkonstruovaného obrazu radostného a šťastného sovětského světa: nepatřili do něj rezistenti, osoby perzekvované režimem, ani

238

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

„lidé, kteří se drželi stranou sovětského života a neradovali se z něj“ (Putinaitė 2007: 49).

5. PLÁNY, ZÁVAZKY

Tehdejší tisk přináší množství informací o tom, jak pečlivě a vzorně byly v sovětské éře plány plněny a překračovány. Historikové dokonce označují sovětský veřejný prostor za optimistický, protože „byl naplněn informacemi o neustálých úspěších strany a kolektivů, o plánech bez ustání překračovaných a o radosti ze sovětského života“ (Vaiseta 2014: 150):⁴

44) Pracující lid Lietuvos TSR překročil plán těžby dřeva (Tiesa, 1945–07).

45) Plán realizace čtvrté válečné půjčky Lietuvos TSR byl splněn na 125%. Plán jarního setí byl překročen (tamtéž).

46) Průmyslové podniky Rady národního hospodářství Litvy splnily osmiměsíční plán na 108 procent (Komjaunimo tiesa, 1957–09).

Aby „obrovská vítězství“ působila ještě přesvědčivěji, tisk lidem neustále předkládal konkrétní čísla o tom, kolik podniků bylo postaveno, kolik obilí sklizeno, kolik prostředků bylo komu přiděleno atd.:

47) V sovětské Lietuvoje bylo již obnoveno 547 podniků hutního, dřevařského, lehkého, potravinářského a průmyslu stavebních hmot, více než 500 podniků místního (okresního) průmyslu a 130 výrobních družstev (Tiesa, 1945–12).

48) V rozpočtu sovětské Lietuvos jsou na sociální zabezpečení vyčleněny značné prostředky. Letos se téměř zdvojnásobily ve srovnání s předchozím rokem a dosáhly 146,5 milionu rublů (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

Ve snaze co nejvíce zapůsobit na čtenáře se v sovětském tisku používalo dokonce přídavné jméno „svatý“, spojované s náboženstvím; propagandistům se obzvlášť hodilo při hovoření o plnění závazků:

49) Svatou povinností všech Lietuvos pracujících rolníků je aktivně přispět k obnově zemědělství a osídlení okresů Klaipėda, Šilutė a Pagėgiai (Tiesa, 1945–03).

50) Drazí Lietuvos pracující rolníci! Naší svatou povinností spolu se všemi rolníky Sovětského svazu je zásobovat naši Rudou armádu chlebem a dalšími potravinami (tamtéž).

^⁴ Každodennost té doby je výmluvně odhalena ve vyprávěních obyčejných občanů SSSR v knize Světlany Aleksijevičové: „Plány plníme a překračujeme, ale v obchodech pořád nic není, jako nebylo“ (Aleksijevič 2016: 48).

Straipsniai / Articles

239

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Tehdejší oficiální diskurz neustále připomínal, kdo Litvě poskytl „skutečnou nezávislost“; občané byli vyzýváni, aby nezapomínali, že všech úspěchů země bylo dosaženo pouze proto, že se Litva stala jednou z republik Sovětského svazu:

51) Stalinova ústava poskytla Lietuvai skutečnou nezávislost a státnost, sjednotila všechny litevské země pod jedinou vlajkou svobody a zajišťuje všem jejím občanům klidný a smysluplný život (Tiesa, 1945–12).

Tehdejší tisk se nejen radoval z různých úspěchů Litvy, ale také vyzýval k neustálému zlepšování; někdy kritizoval ty, kteří nesplnili stanovené plány, pracovali neuspokojivě apod.:

52) Zvláště neuspokojivě pracovaly Lietuvos organizace technického zásobování, Hlavní správa zásobování kovem a Hlavní správa zásobování ropou (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

53) V usnesení ÚV KP Litvy bylo uvedeno, že jednotliví komunisté a komsomolci sami nejdou příkladem pracovitosti a jejich chování někdy neodpovídá požadavkům morálního kodexu budovatele komunismu (Tiesa, 1962–09).

Tehdejší propagandistický tisk jako by mnohé kritizoval, některým problémům se však záměrně vyhýbal a zamlčoval je; například ve větách vybraných pro výzkum se nenašla ani zmínka o prázdných regálech v obchodech, trvalém nedostatku zboží, rozšíření takzvaného „blatu“, systému úplatků a zakořenění spekulace. Sovětské noviny neopomíjely zdůrazňovat, jak buržoazní kulaci v Litvě „po dlouhá léta vykořisťovali své sousedy a bohatli z jejich krvavého potu“ (Tiesa, 1945–09), avšak skutečnost, že pracující lid překračoval plány o 125% nebo ještě více, nebyla považována za žádné vykořisťování.

6. TÉMĚŘ IDEÁLNÍ OBČANÉ SOVĚTSKÉ LITVY

Sémantická analýza vět ukazuje, že tehdejší tisk utvářel představu aktivního, energického, pracovitého, přátelského, zkrátka ideálního občana sovětské Litvy^⁵. Tehdejší oficiální tisk deklaroval, jak důležité je, aby pracující lidé byli aktivní a zapojovali se do společenského života. Z tisku jasně vidíme, jak intenzivní a náročný byl život obyčejného člověka: neustále byl pobízen k plnění a překračování plánů a závazků, k aktivní účasti na budování komunismu, socialistickém životě

^⁵ Podle S. Aleksijevičové byl plán komunismu šílený: přepracovat „starého člověka“ a v laboratoři marxismu-leninismu vyšlechtit nový typ člověka – homo sovieticus (Aleksijevič 2016: 11).

240

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

a socialistickém soutěžení, zvyšování a zlepšování pracovních výkonů, rozvoji zemědělství, přátelství sovětských národů atd.:

54) Spolu s celým sovětským lidem sovětští pracující Litvy budují socialismus, rozšiřují a zdokonalují průmyslovou výrobu, uvádějí do provozu nové závody, továrny a elektrárny, posilují socialistické zemědělství, zvyšují úroveň materiálního blahobytu a kultury lidu (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

Vytváří se iluze, že pracující člověk je svobodný a z vlastní vůle a vědomě si volí takový intenzivní a aktivní život, avšak z vět nalezených v tisku je zřejmé, že moc, manipulující jménem pracujícího lidu, mluví a rozhoduje za něj („jednomyslně jsme rozhodli“, „zavazujeme se“ apod.):

55) Sešli jsme se na prvním celorepublikovém sjezdu pracujících rolníků Lietuvos a jednomyslně jsme rozhodli rozvinout socialistické soutěžení za úspěšné splnění plánu zemědělských prací na rok 1945. Zavazujeme se v nejkratší době splnit plán jarního setí na rok 1945 na vysoké agrotechnické úrovni [...]. Vyzýváme všechny Lietuvos pracující rolníky, aby se zapojili do socialistického soutěžení a přijali konkrétní závazky (Tiesa, 1945–03).

„Tiesa“ neustále připomínala hlavní úkoly pracujícího lidu: neúnavně posilovat přátelství sovětských národů a usilovat o to, aby vzkvétala nejen drahá sovětská Litva, ale i „velká socialistická vlast – Svaz sovětských socialistických republik“ (Tiesa, 1945–12). Proto se sovětský tisk neustále obracel k občanům Litvy a vybízel je, aby soustředili síly a pustili se do konkrétní činnosti:

56) Sovětští Lietuvos rolníci! Napněme všechny síly a pomozme rychleji obnovit naši drahou sovětskou Lietuvą, pomozme Rudé armádě definitivně rozdrtit odporný německý fašismus a vztyčit v Berlíně vlajku vítězství (Tiesa, 1945–03).

57) Naši lidé musí shromažďovat síly k novým, ještě větším úspěchům: vždyť ve zpustošené Lietuvoje na nás čeká bezpočet práce (Tiesa, 1945–06).

V poválečném veřejném diskurzu byl obyčejný pracující člověk neustále „posilován“ metaforami boje^⁶. Příklady z tehdejšího tisku ukazují, že i po skončení války se obyvatelé sovětské Litvy museli neustále účastnit boje za zvyšování průmyslové

⁶ Podle filozofů v prvních letech, ba i desetiletích existence sovětského státu „válečná nálada a dokonce i terminologie pronikly do mírové práce. Lidé nepracovali, nýbrž „bojovali za úrodu“, bojovali na „frontě přípravy zásob chleba“ apod. (Juknevičius 2022: 109). Podobně o životě v podmínkách socialismu píše i S. Aleksijevičová: „[V] podstatě jsme váleční lidé. Buď jsme bojovali, nebo jsme se připravovali k boji. Nikdy jsme nežili jinak. Odtud naše vojenská psychologie. I v míru je všechno vojenské: buben víří, vlajka vlaje... srdce se nevejde do hrudi...“ (Aleksijevič 2016: 12).

Straipsniai / Articles

241

AURELIJA GRITĖNIENĖ

produkce, zlepšování kvality výrobků, snižování jejich nákladů atd..

58) První ohlasy přicházející z kolchozů a sovchozů naší republiky hovoří o tom, že Lietuvos zemědělští pracující jsou připraveni aktivně se účastnit celonárodního boje za nový vzestup zemědělské výroby a vložit svůj díl práce do uskutečnění vytyčeného úkolu (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

59) Věcí cti všech kolchozů a sovchozů republiky musí být následovat vlastenecký příklad předního kolchozu „Cesta ke komunismu“ a na pozdrav ÚV KSSS a jeho výzvu odpovědět napjatým bojem za dosažení vysokých ukazatelů výroby živočišných produktů v celé Lietuvoje (tamtéž).

Ačkoli tisk předváděl aktivní a neúnavný boj, v reálném životě té doby panovalo mnoho stagnace, odcizení, intelektuální strnulosti a prázdnoty; ne nadarmo badatelé této epochy označují společnost pozdně sovětské Litvy za „společnost nudy“, společnost marné a nesmyslné dřiny (Vaiseta 2014: 16).

Propaganda neustále zdůrazňovala, jak důležité je s využitím inteligence a příkladů komsomolců a komunistů posilovat pracovní a morální výchovu sovětského Litevce:

60) V usnesení ÚV KP Litvy bylo uvedeno, že jednotliví komunisté a komsomolci sami nejdou příkladem pracovitosti a jejich chování někdy neodpovídá požadavkům morálního kodexu budovatele komunismu. V okrese stále existují lidé, kteří se vyhýbají společensky prospěšné práci (Tiesa, 1962–09).

61) Úkolem litevské inteligence je co nejšířeji využít všechny možnosti, které sovětská moc poskytuje, vytvářet kulturu národní formou a socialistickou obsahem, vychovávat pracující sovětské Lietuvos v duchu leninsko-stalinistického přátelství národů, pěstovat lásku k vlastní sovětské vlasti, k bratrským sovětským národům, především k velkému ruskému národu […] (Tiesa, 1945–12).

Ačkoli tedy sovětský tisk čtenářům neustále připomínal, jak šťastný a svobodný je člověk v sovětské Litvě, realita byla jiná; obyčejní lidé trpěli, protože „museli být šťastní jako členové sovětské společnosti, k čemuž nebylo zapotřebí osobního štěstí“, a navíc byli „nuceni přijímat nenormální věci jako normální a samozřejmé“ (Putinaitė 2007: 23, 49). Ne nadarmo vědci tvrdí, že sovětskou éru nejvýrazněji charakterizuje pojem dualismu způsobu života – „rozdíl mezi veřejnou, oficiální a soukromou rovinou“ (Čepaitienė 2013: 554), jinými slovy zjevné dvojí praktiky: kánon

242

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

odpovídající rituální chování a „normální život“ probíhající pod rouškou (Vaiseta 2014: 37)^⁷.

7. PROJEVY PROPAGANDISTICKÝCH „PRAVD“

K vyjadřování propagandy se v sovětském tisku používaly příbuzenské termíny: občané Litvy byli nazýváni dcerami a syny, národy Sovětského svazu bratrskou rodinou, Rusko velkým, starším bratrem apod.:

62) Kandidáty na poslance místních sovětů pracující lid Litvy navrhl své nejlepší syny a dcery, kteří prokázali bezmeznou oddanost věci komunismu (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

63) Celá bratrská rodina s velkou pozorností a láskou sleduje rozvoj a rozkvět Estonska, Litvy a Lotyšska. Naši bratři a přátelé, kteří se přimkli ke staršímu bratru, nám pomáhají všude a vždy (Tiesa, 1962–03).

Autoři propagandistických článků hojně používali přirovnání a epiteta; Litvu nazývali skvělou, slavnou, drahou apod.:

64) Německým botem pošlapaná Lietuva znovu povstane z popela jako květ do slunce (Tiesa, 1945–03).

65) Němečtí kolonisté se během okupace jako hladové krysy po tisících valili do Lietuvą a spěchali se usadit na Lietuvos půdě pracujících rolníků a uvalit na pracující rolníky své jho (tamtéž).

K označení a zobrazení komunismu a bratrského přátelství národů a ke zdůraznění úspěchů se hojně používaly metafory:

66) Litevský pracující lid svou oddanou prací neúnavně posiluje naši drahou vlast – pevnost míru a přátelství národů na celém světě. Litevský národ je jistý svou budoucností. Společně se všemi bratrskými národy naší mnohonárodní sovětské vlasti buduje světlé paláce komunismu (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

67) Po této široké sovětské silnici kráčí v rodině sovětských národů i sovětská Lietuva (Tiesa, 1945–09).

68) Světlo vědy a kultury se stále šíří stále šířeji v sovětskýchLitvyměstech a vesnicích (Komjaunimo tiesa, 1957–03).

^⁷ Ještě dnes hodnotí sami Litevci sovětskou éru ve veřejném prostoru značně rozporuplně: zaznamenává se jak bezvýhradné ignorování sovětské éry, tak nostalgie po sovětské minulosti (Čepaitienė 2007: 36–50). Možná jedním z mnoha důvodů, proč se po této době stýská, je idealistický obraz sovětské Litvy vytvářený propagandou po dlouhá desetiletí.

Straipsniai / Articles

243

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Oficiální sovětská propaganda věnovala velkou pozornost různým stereotypním heslům:

69) Ať žijí sovětští Lietuvos pracující rolníci! Ať žije sovětská Lietuva! Ať žije Leninova–Stalinova strana – organizátorka a inspirátorka velkolepých úspěchů naší vlasti (Tiesa, 1945–03)!

70) Vynaložíme veškeré úsilí, aby se již nikdy neopakovala tragédie v Pirčiupisu a aby byl zachován mír. Ať žije sovětská Lietuva! Ať žije Sovětský svaz (Komjaunimo tiesa, 1957–06)!

Tehdejší texty jsou plné patosu a sovětských klišé:

71) Litvě přinesli svobodu vojáci, kteří hovořili různými jazyky, ale v jejichž hrudích bilo jedno srdce, srdce sovětského vlastence, jejichž život měl jediný cíl, určený Leninem a Stalinovou stranou – obětavě milovat vlast a bojovat za její štěstí. Lid sovětské Litvy srdcem naplněným vděčností vojákům osvoboditelům den za dnem poskytoval pomoc Rudé armádě a zapojil se do obnovy národního hospodářství zničeného německými uchvatiteli (Tiesa, 1945–07).

Klišé byla v sovětském tisku široce rozšířena, protože jednotlivci je mají sklon přijímat jako samozřejmá. Neustále opakovaná klišé získávají status přirozenosti a normality. Klišé pronikají do vědomí tak hluboko, že je lidé často přijímají i bez reflexe; utvářejí myšlení a postoje a postupně lidi připravují k tomu, aby určitým směrem mysleli, hovořili, cítili a jednali (Zijderveld 1979: 4, 10).

Hojně užívané slovesné abstrakty a některé syntaktické konstrukce ukazují, že část těchto propagandistických textů byla překládána z ruštiny:

72) Ve vojenských posádkách Litvě došlo v letech 1905 a 1906 k celé řadě vystoupení revolučních vojáků (Komjaunimo tiesa, 1956–08).

73) V tomto pozdravu se říká, že Ústřední výbor strany a sovětská vláda nepochybují, že podle vzoru kolchozu „Cesta ke komunismu“, který ukazuje, jak obrovské jsou rezervy pro výrazné zvýšení výroby živočišných produktů, budou následovat všechny republiky Litvy, jakož i kolchozy a sovchozy ostatních pobaltských republik (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

74) Mládež sovětské Litvy, komsomolci nebudou šetřit svou mladistvou energii ani síly, přinesou svůj významný vklad do společné věci, protože jsou pevně přesvědčeni, že úspěšné splnění plánů šesté pětiletky ještě více pozvedne blahobyt sovětského lidu a že to bude další velký krok ke komunistickému zítřku (Komjaunimo tiesa, 1956–03).

244

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

75) Litvy venkovští pracující dosáhnou nových úspěchů v zemědělství a živočišné výrobě a dobře a rychle vyřeší úkol výrazného zvýšení produkce živočišných výrobků (Komjaunimo tiesa, 1957–06).

SHRNUTÍ

Analýza příkladů shromážděných pro tento výzkum ukazuje, že sovětský tisk usiloval o vytvoření mimořádně pozitivního obrazu idealizované Litvy. Takové obrazy byly v té době zvláště populární, protože „zobrazování faktické skutečnosti v sovětské [...] literatuře bylo považováno za nepochopení historického procesu a nevidění skrytých podstatných tendencí“ (Mažeikis 2010: 300). K upevnění obrazu ideální Litvy výrazně přispěly také obrovské náklady sovětského tisku^⁸. Obraz ideální Litvy vytvářený v sovětském tisku zahrnoval tyto hlavní aspekty: znehodnocování a očerňování nedávné minulosti (smetonovské, buržoazní Litvy), proti tomuto období byla stavěna světlá a krásná sovětská přítomnost, zdůrazňováni byli přátelé a nepřátelé země a vyzdvihovány hospodářské, kulturní a další úspěchy země. Při četbě tehdejší oficiální publicistiky vzniká dojem, že značná část tehdejších občanů Litvy byla srostlá se sovětským systémem, žila pod vlivem jeho ideologických principů a myslela podle diskurzu, který tento systém vytvořil^⁹. Semantická analýza vět vybraných pro výzkum tedy ukazuje, že v sovětském ideologickém tisku se jako v křivém zrcadle odrážel oficiální simulakrum ideální Litvy^¹⁰ a teprve po znovunabytí svobody začínáme chápat, že šlo jen o „pokřivené kouzlo sovětského ráje“ (Putinaitė 2007: 17).

ZÁVĚRY

V dnešním výzkumu (post)socialismu se sovětskému období věnují především historici, sociologové, etnologové a literární vědci, toto historické období je však důležité i pro lingvisty. Při analýze tiskových textů sovětského období je třeba mít neustále na paměti skutečnost, že lidé tehdy žili

^⁸ Význam a vliv „Pravdy“ na život obyčejných občanů SSSR ukazuje i tato skutečnost – komunisté z tohoto deníku učili své děti číst (podrobněji viz Aleksijevič 2016: 25).

^⁹ Když byl ozbrojený rezistenční odpor zlomen, „nejprostší pud sebezáchovy národa nutil přizpůsobit se podmínkám okupačního režimu“ (Brazauskas 2010: 8)

^¹⁰ Simulakrum – obraz vytvářející neexistující realitu, který ruší rozdíl mezi tím, co je „skutečné“ a „neskutečné“, „reálné“ a „představované“ (Baudrillard 2002: 9).

Straipsniai / Articles

245

AURELIJA GRITĖNIENĖ

jakoby dvojí život: jeden – život vytvářený a udržovaný propagandou ve veřejném prostoru, zkonstruovaný komunistickou ideologií, druhý – veřejně neukazovaný svět domova (srov. Lubecka 2013: 92), takže při pohledu na tehdejší tisk z perspektivy 21. století vidíme zjevný rozpor mezi propagandou sovětské éry a realitou. Totalitní ideologie prostupovala veškerý tehdejší tisk. V oficiálním propagandistickém tisku se vytvářel mimořádně pozitivní obraz sovětyzované ideální Litvy. V tomto idealistickém vyprávění o Litvě se hojně užívají standardní klišé sovětské propagandy a termíny příbuzenství; ve vznešeném stylu (s využitím metafor, přirovnání a epitet) se líčí život „šťastných“ lidí „šťastné“ země v sovětském systému.

Ideální obraz sovětské Litvy tvoří tyto hlavní aspekty: očerňování nedávné minulosti, světlá, prosperující nová sovětská Litva je stavěna do protikladu k „temné“, „ubohé“, „zaostalé“ buržoazní Litvě, zdůrazňováni jsou přátelé a nepřátelé země a hospodářské, kulturní a jiné úspěchy. V poválečném tisku (zejména v roce 1945 v „Tiesoje“) bylo za hlavního vnějšího nepřítele Litvy jasně označeno fašistické Německo, největším vnitřním nepřítelem byly bandy buržoazních nacionalistů, proti nimž se zuřivě bojovalo. Podle tiskových ideologů udržovala Litva bratrské vztahy především s velkým ruským národem, zároveň se utvářelo pevné přátelství i s ostatními národy Sovětského svazu a se socialistickými státy. Sovětský tisk v Litvě s vysokým nákladem učil své občany, aby se nestyděli za své city k Rudé armádě, která Litvě „darovala“ svobodu, k soudruhu Stalinovi, Sovětskému svazu a jeho bratrským národům, zejména k velkému ruskému národu. Tehdejší propagandistický tisk otevřeně projevoval vděčnost, radost, lásku a další city.

Takzvaná „světlá“ sovětská budoucnost byla v propagandistickém tisku vytvářena se zvláštním důrazem na pracující. Vytvářela se iluze, že lidé v socialistické společnosti jsou v Litvě sytí, šťastní a svobodní. Díky nim se tak rychle rozvíjí i samotná Litva, proto tisk neustále zdůrazňoval, jak důležité je nejen plnit, ale i překračovat plány a závazky (to se nepovažovalo za vykořisťování), aktivně se účastnit budování komunismu, socialistického života a soutěžení. Analyzované ilustrativní příklady jasně ukazují, že propaganda usilovala o to ukázat, jak intenzivní, aktivní a produktivní byl život pracujících v tehdejší Litvě. Ideologický tisk vedl rozsáhlou propagandistickou kampaň, avšak při pohledu na sovětský tisk z dnešní perspektivy a se znalostí historické pravdy vidíme zjevný rozpor mezi tím, co oficiální sovětský tisk zobrazoval a vštěpoval, a tím, co skutečně existovalo v šedé každodennosti Litvy.

246

Acta Linguistica Lithuanica XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

PRAMENY A LITERATURA

Aleksijevič Svetlana 2016: Čas z druhé ruky. Život na troskách socialismu, Vilnius: Kitos knygos.

Anušauskas Arvydas, odpovědný red., 2004: Vývoj odporu a metody odporu. – Občanský odpor v Litvě a Polsku: souvislosti a specifika 1939–1956, Vilnius: Centrum pro výzkum genocidy a odporu obyvatel Litvy.

Baudrillard Jean 2002: Simulakra a simulace, Vilnius: Baltos lankos.

Brazauskas Algirdas 2010: A tehdy jsme pracovali pro Litvu, Vilnius: Knygiai.

Čepaitienė Aušolė 2013: Etnografie života: místa, struktury a čas. Měnící se Litva ve 20. století, Vilnius: Institut dějin Litvy.

Čepaitienė Rasa 2007: Paměť sovětské éry – mezi odmítnutím a nostalgií. – Lituanistica 4(72), 36–50. Dostupné online: http://mokslozurnalai.lmaleidykla.lt/publ/0235-716X/2007/4/Lit_036_050.pdf.

Jakonytė-Kvedarienė Loreta 2015: Obraz rodiny v litevské literatuře sovětské éry, Vilnius: Institut litevské literatury a folkloru.

Juknevičius Stanislovas 2022: Archetypální dějiny mentalit: sovětská Litva, Vilnius: Institut výzkumu litevské kultury.

Kalėda Algis, Kmita Rimantas, Satkauskytė Dalia 2019: Litevská literatura sovětské éry. Jevy a pojmy, Vilnius: Institut litevské literatury a folkloru.

Klumb y tė Neringa 2004: Lidé na okraji dějin přítomnosti: vzpomínky na sovětskou éru a zkušenosti každodennosti ve venkovských komunitách. – Politologija 3(35), 63–83. Dostupné online: https://www.ceeol.com/search/viewpdf?id=191351.

Kuodytė Dalia, Tracevskis Rokas 2013: Neznámá válka. Ozbrojený protisovětský odpor v Litvě v letech 1944–1953, Vilnius: Centrum pro výzkum genocidy a odporu obyvatel Litvy.

Lankauskas Gediminas 2006: O senzorické paměti socialismu. – Litevská etnologie: studie sociální antropologie a etnologie 6(15), 47–72.

Laurinavičius Česlovas, vědecký red., 2013: Nacionalismus spojující epochy: (de)konstrukce národa v meziválečné, sovětské a postsovětské Litvě, Vilnius: Institut dějin Litvy.

Leinartė Dalia 2022: Neplánovaný život. Rodina v sovětské Litvě, Vilnius: Aukso žuvys.

Leinartė Dalia, Žilinskienė Laima, Kraniauskienė Sigita, Šutinienė Irena, Gečienė Ingrida 2014: Paměť sovětské éry v životních příbězích, Vilnius: Vilniuské univerzitní nakladatelství.

Straipsniai / Articles

247

AURELIJA GRITĖNIENĖ

L u b e c k a A n n a 2013: Polský rituální rok – úvaha o polské kulturní politice. – Estonsko a Polsko: kreativita a tradice v kulturní komunikaci 2: Perspektivy národní a regionální identity, eds. L. Laineste, D. Brzozowska, W. Chłopicki, Tartu: ELM Scholary Press, 83–98.

M a ž e i k i s G i n t a u t a s 2010: Propaganda a symbolické myšlení, Kaunas: Vytautas Magnus University. Dostupné online: http://talpykla.elaba.lt/elaba-fedora/objects/elaba:4575266/datastreams/MAIN/content.

MTINT – Korpus ideologického narativu moderní identity: průběžně doplňovaný vědecky systematizovaný online soubor dat, eds. V. ČižiK-Prokaševa, A. Gaidienė, A. Gritenienė, L. Vaičiulytė-Semenienė, Vilnius: Institut litevského jazyka, 2018–2021. Dostupné online: http://publicistikos-tekstynas.lki.lt.

N i k ž e n t a i t i s A l v y d a s, ed., 2013: Politika paměti a dějin v Litvě. – Mnohovrstevnatost paměti. Město, stát, region, Vilnius: Institut dějin Litvy, 517–538.

P a u k š t y t ė - Š a k n i e n ė R a s a 2016: Rodina a kalendářní svátky v sovětské Litvě. – Litevská etnologie 16(25), 9–31.

P o c i u s M i n d a u g a s, ed., 2018: Sovětizace Litvy 1947–1953: dokumenty ÚV VKS(b), Vilnius: Institut dějin Litvy.

P u t i n a i t ė N e r i j a 2007: Nepřerušená struna: přizpůsobení a odpor v sovětské Litvě, Vilnius: Aidai.

R a m o n a i t ė A i n ė 2013: Kdo touží po sovětské éře? Vliv ekonomického statusu, sociálního prostředí a hodnotových postojů na sovětsko-antisovětské rozdělení v Litvě. Sociologie. Myšlení a jednání 2(33), 265–285. Dostupné online: https://www.ceeol.com/search/viewpdf?id=103868.

S a b o n i s A r v y d a s, S a b o n i s S t a s y s, eds., 1992: Spisovatel a cenzura, Vilnius: Vaga.

S a t k a u s k y t ė D a l i a, ed., 2015: Mezi estetikou a politikou: Litevská literatura v sovětské éře, Vilnius: Institut litevské literatury a folkloru.

S ė d a i t y t ė E d i t a 2017: Historiografie sovětské cenzury: hlavní směry výzkumu a pojetí cenzury. – Knygotyra 69, 84–102. Dostupné online: file:///C:/Users/Dell/Downloads/24603698.pdf.

Š l i a v a i t ė K r i s t i n a 2010: Deindustrializace, sociální nejistota a strategie přežití v postsovětském prostoru: případ Visaginasu. – Litevská etnologie: studie sociální antropologie a etnologie 10(19), 93–116. Dostupné online: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2010~1367175701116/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.

2 4 8

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a XC

Sovietinės Lietuvos vaizdinys Moderniosios tapatybės ideologinio naratyvo tekstyne

Šutinienė Irena 2020: Mezi kritikou socialismu a nostalgií po dětství: paměť sovětské éry v životních příbězích generace sedmdesátých let. – Sociologie. Myšlení a jednání 1(46), 7–28. Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/sociologija-mintis-ir-veiksmas/article/view/22616/21839.

Švedas Aurimas 2009: V zajetí matrice. Litevská historiografie sovětské éry (1944–1985), Vilnius: Aidai.

Tin inis Vytautas 1994: Sovětská Litva a její představitelé, Vilnius: Enciklopedija.

Vaičiulytė-Semėnienė Loreta, Čižik-Prokaševa Veslava, Gritėnienė Aurelija, Liutkevičienė Danutė, Gaidienė Anzelika 2022: Litevští sousedé: přátelé, nebo nepřátelé? Vilnius: Institut litevského jazyka.

Vaiseta Tomas 2014: Společnost nudy. Každodennost a ideologie v pozdní sovětské éře (1965–1984), Vilnius: Litevská akademie katolických věd.

Walicki Andrzej 2005: Marxismus a skok do království svobody: dějiny komunistické utopie, Vilnius: Mintis.

Venclauskienė Laima 2016: Homo sovieticus: rysy portrétu šedého a holého člověka v tisku osvobozující se Litvy. – Darbai ir dienos 65, 143–162. Dostupné online: https://www.vdu.lt/cris/bitstream/20.500.12259/31395/1/ISSN23358769_2016_N_65.PG_143–162.pdf.

VLEe – Všeobecná litevská encyklopedie, elektronická verze, Vilnius: Centrum vydávání vědecké a encyklopedické literatury, 2001–2020. Dostupné online: https://www.vle.lt.

Zijderveld Anton 1979: On Cliches: The Supersedure of Meaning by Function in Modernity, London, Boston, Henley: Routledge and Kegan Paul.

Žilinskienė Laimutė, Kraniauskienė Sigita, Šutinienė Irena 2016: Narozeni v socialismu: první generace sovětské éry, Vilnius: Vilniuská univerzita.

Obraz sovětské Litvy v Korpusu ideologického narativu moderní identity

SHRNUTÍ

V roce 2018 zahájil Institut litevského jazyka Korpus ideologického narativu moderní identity. Vyhledávání v textech korpusu ze sovětské éry („Tiesa“ z let 1945 a 1962 a „Komjaunimo Tiesa“ z let 1956–1957) přineslo

Straipsniai / Articles

249

AURELIJA GRITĖNIENĖ

798 ilustrací obsahujících zmínky o Litvě. Cílem článku je analyzovat věty ze sovětského propagandistického tisku vybrané pro lingvistickou studii a prozkoumat obraz sovětské Litvy, který lze z materiálu otištěného v tehdejším tisku poskládat, kolik pravdy a kolik zkreslené či dokonce propagandisty nově zkonstruované reality se v tomto obrazu nachází a jak publicistické texty daného období (re)konstruují sovětskou Litvu. Při analýze textů tiskových článků ze sovětského období je třeba mít neustále na paměti skutečnost, že lidé tehdy takříkajíc žili dvojí život: jeden život vytvořený a udržovaný ve veřejném prostoru komunistickou ideologií; druhý, veřejně neodhalovaný soukromý život v domácím prostředí; proto při pohledu na tisk daného období optikou 21^st. století vidíme zjevný střet mezi propagandou a realitou sovětské éry. Sémantická analýza vybraných vět ukázala, že sovětský tisk se snažil prezentovat vysoce pozitivní obraz ideální Litvy. Tento obraz je vykreslován standardními klišé sovětské propagandy a vznešeně líčí život „šťastných“ lidí ze „šťastné“ země v sovětském systému. Ideální obraz sovětské Litvy tvoří tyto hlavní aspekty: očerňování nedávné minulosti; stavění „temné“, „chudé“ a „zaostalé“ buržoazní Litvy do protikladu k jasné a prosperující nové sovětské Litvě; identifikace největších přátel a vnitřních i vnějších nepřátel; oslava hospodářských, kulturních a dalších úspěchů země. V poválečném tisku (zejména v „Tiese“ z roku 1945) bylo za hlavního vnějšího nepřítele Litvy označeno fašistické Německo; jejím největším vnitřním nepřítelem byly bandy buržoazních nacionalistů, proti nimž se krutě bojovalo. Ideologové tvrdili, že Litva udržovala bratrské vztahy především s velkým ruským národem a budovala pevné přátelské vazby s ostatními národy Sovětského svazu i s dalšími socialistickými státy. Sovětský tisk v Litvě s vysokým nákladem učil své občany, aby se nestyděli za vřelé pocity vděčnosti, lásky, podpory a další emoce vůči Rudé armádě, která Litvě „darovala“ svobodu, vůči soudruhu Stalinovi, Sovětskému svazu a jeho bratrským národům a zejména vůči velkému ruskému národu.

Sovětský tisk kladl značný důraz na pokrok Litvy a neustále zdůrazňoval důležitost plnění a překračování plánů a závazků, aktivní účasti na budování komunismu, společenském životě a soutěžení. Analyzované ilustrativní příklady jasně ukazují, že litevský lid tehdejší doby žil velmi intenzivním a aktivním životem. Tehdejší ideologický tisk vedl rozsáhlou propagandistickou kampaň a tvrdil, že Litevci žijící v socialistické společnosti jsou sytí, šťastní a svobodní, ačkoli realita byla zcela jiná; vidíme tedy zjevný rozdíl mezi tím, co zobrazoval oficiální sovětský tisk, a skutečným obrazem chmurné litevské reality.

Přijato 13. ledna 2024.

AURELIJA GRITĖNIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio 5, LT–10308, Vilnius, Litva

[email protected]

250

Acta Linguistica Lithuanica XC