Acta Linguistica Lituanica 2025, sv. 92, s. 1–18 Odkaz na obsah / Odkaz na obsah ISSN 2669-218X (online / elektronicky)

MATEŘSTVÍ V OBRAZU SVĚTA LITEVSKÉHO JAZYKA (NA ZÁKLADĚ ASOCIACÍ SLOVA MAMA A SPOJENÍ SLOV MOTINIŠKAS, -A, MOTINIŠKAI)

Mateřství v obrazu světa litevského jazyka (na základě asociací slova mama (En. máma) a spojení slov motiniškas, -a (En. mateřský), motiniškai (En. po mateřsku)

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ-KLOVIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-2538-9502 Oblasti vědeckého výzkumu: etnolingvistika, srovnávací lingvistika, kognitivní lingvistika, lingvistická kulturologie.

https://doi.org/10.35321/all92-06

ANOTACE

Článek popisuje část obsahu konceptu MOTINA, který náleží k obrazu světa litevského jazyka. Na základě výsledků analýzy asociačního pole slova mama, všech tvarů přídavného jména motiniškas, -a a spojení příslovce motiniškai je cílem shrnout, jak je v obrazu světa litevského jazyka chápáno, co je matka a jaké vzorce chování jsou pro ni typické. Tvrzení článku vycházejí z analýzy výsledků experimentu volných asociací a z analýzy příkladů z Korpusu současného litevského jazyka sestaveného v Centru počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velikého v Kaunasu. Výzkum prezentovaný v článku poskytuje informace o obsahu konceptu MOTINA a doplňuje dosavadní poznatky o zvláštnostech kategorizace světa v obrazu světa Litevců.

KLÍČOVÁ SLOVA: obraz světa jazyka, koncept, matka (máma), mateřský, po mateřsku.

ABSTRAKT

Článek popisuje část obsahu konceptu MOTINA (En. MATKA), který náleží k litevskému obrazu světa. S využitím výsledků analýzy asociačního pole slova mama (En. máma), všech tvarů přídavného jména motiniškas, -a (En. mateřský) a spojení příslovce motiniškai (En. po mateřsku), si článek klade za cíl shrnout vnímání toho, co je matka v obrazu světa litevského jazyka, a vzorce chování, které jsou pro ni typické. Článek vychází z analýzy výsledků

Copyright © 2025 Silvija Papaurėlytė-Klovienė. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek s otevřeným přístupem je šířen podle podmínek licence Creative Commons Attribution Licence, která dovoluje neomezené užití, šíření a rozmnožování v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek s otevřeným přístupem je šířen podle podmínek licence „Creative Commons“ s uvedením autora, která dovoluje neomezené užití, šíření a rozmnožování obsahu v jakémkoli médiu za uvedení autora a zdroje. Received: / Gauta: 2025-04-18. Accepted: / Priimta: 2025-05-13.

z experimentu volných asociací a z analýzy příkladů z Korpusu současného litevského jazyka sestaveného v Centru počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velikého v Kaunasu. Výzkum prezentovaný v článku poskytuje informace o obsahu konceptu MOTINA (En. MATKA) a doplňuje dosavadní poznatky o zvláštnostech kategorizace světa v obrazu světa Litevců.

KLÍČOVÁ SLOVA: obraz světa jazyka, koncept, matka (máma), mateřský, po mateřsku.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Výzkum obrazu světa jazyka zůstává stále aktuální, protože jazyk, o jehož užívání se tyto výzkumy opírají, se mění, stejně jako se mění vnímání světa charakteristické pro uživatele jazyka. Tyto procesy se navzájem ovlivňují, a proto konečný popis obrazu světa konkrétního jazyka nemůže a nikdy nebude cílem práce lingvistů – neustále vznikají nové texty, které odrážejí změny ve vnímání světa a samy je mohou ovlivňovat. Při popisu fragmentu obrazu světa zachyceného v jazyce je účelné vymezit rozsah analyzovaného jazykového materiálu a období, s nímž je spojován jeho vznik, a na tomto základě konkretizovat hranice popisovaného objektu.

Výzkumy založené na materiálu Korpusu současného litevského jazyka a na příkladech blízkých každodennímu jazyku, převzatých z elektronického diskurzu, který bývá často maximálně blízký mluvenému jazyku^¹, aktualizují fragment obrazu světa jazyka – informace o věci a jevu či procesu, která existuje ve vědomí uživatele, tj. poskytují informace o příslušném konceptu a jeho obsahu v obrazu světa jazyka.

Cílem výzkumu prezentovaného v článku je popsat část obsahu konceptu MOTINA spojovaného s obrazem světa litevského jazyka s využitím materiálu různého charakteru. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly:

1) shromáždit jazykový materiál různého charakteru odrážející rozmanitost obsahu konceptu – asociační pole slova mama a všechny tvary přídavného jména motiniškas, -a a příklady užití příslovce motiniškai obsažené v Korpusu současného litevského jazyka; 2) s využitím analytických postupů vhodných pro jazykový materiál formulovat dílčí závěry; 3) zobecnit dílčí závěry a částečně tak popsat obsah konceptu MOTINA. Při výzkumu byly využity metody deskriptivní, interpretační, konceptuální analýzy a experimentu volných asociací.

Stav zkoumání otázky

Matka, máma patří mezi slova označující příbuzenský vztah v litevštině. V litevské lingvistice byla pojmenování příbuzenských vztahů analyzována z různých hledisek.

¹ Podle Asty Ryk­lienė přibližuje elektronický diskurz mluvenému jazyku skutečnost, že text je většinou zveřejňován needitovaný, jazyk se vyznačuje spontánností, eliptičností a kontextovostí. V elektronickém diskurzu se slova a výrazy zkracují, hojně se užívá neoficiální lexikum a převládají zájmena první a druhé osoby. Autorka zdůvodňuje svůj závěr, že jazyk používaný při komunikaci na internetu se výrazně liší od jazyka psaného a má rysy přibližující jej k variantě jazyka mluveného (podrobněji viz Ryklienė 2000: 99–107).

2

Disertace Rūty Buivydienė přináší podrobný obraz pojmenování příbuzenských vztahů v litevštině a pojednává o užívání a původu těchto pojmenování i o hlavních zákonitostech vývoje systému pojmenování příbuzenských vztahů (Buivydienė 1992).

Existují práce, které pojednávají o pojmenování příbuzenských vztahů spojených s jedním z pohlaví (Buivydienė 2000; Kačiuškienė ir kt. 2008: 28–40; Kačiuškienė, Vikrauskaitė 2010: 46–54).

Antanas Sabaliauskas v Litevské lexikologii píše, že slovo motina patří ke staré indoevropské slovní zásobě. Jde o slovo společné všem indoevropským jazykům, které souvisí s dětským slovem *ma (Sabaliauskas 1990: 20–21).

Dainius Razauskas (2002) zkoumá etymologii slova moja (tj. nezdrobnělého označení matky). O příbuzenských termínech tata, mama píše také Juozas Jurkėnas (2011) a spojuje je s dětskou řečí.

Zajímavé postřehy lze nalézt i v interdisciplinárně zaměřených pracích.

Gabija Bankauskaitė-Sereikienė analyzuje články a reklamy určené ženám, otištěné v periodikách z let 1920–1940 Naujoji Romuva, Moteris, Naujas žodis. Autorka dochází k závěru, že tradiční část společnosti tehdy požadovala, aby žena byla skromná, ctnostná, zbožná, zdravá, přirozeně krásná, pečovala o tradice a samozřejmě byla matkou. Tento obraz byl představen v novinách Moteris vydávaných Společností litevských katolických žen (Bankauskaitė-Sereikienė 2012: 71–85).

Gintarė Kavaliūnaitė-Amelyushkina před téměř dvěma desetiletími provedla výzkum, jehož cílem bylo prozkoumat obraz mateřství v litevských médiích. Na základě materiálu časopisů Tavo vaikas, Mamos žurnalas ir Mažylis vědkyně konstatuje, že v tehdejších médiích převládal tradiční patriarchální obraz, jehož podstatou bylo povzbuzování ženy, aby kvůli rodině obětovala kariéru a profesní ambice a soustředila se pouze na rodinné starosti. V důsledku mateřského instinktu se ženy mohou o děti starat lépe než muži, a proto by mateřství měla chtít každá žena. Autorka výzkumu si všímá, že v tehdejším virtuálním diskurzu, tj. na internetu, už obraz matky nebyl tak jednostranný; začaly se objevovat jiné pohledy – hovořilo se o ženě pochybující o vlastních rozhodnutích, která pociťuje rozpor mezi tradiční rolí a realitou (Kavaliūnaitė-Amelyushkina 2006: 42–52).

Podobné otázky jsou probírány také v pracích zaměřených na témata mateřství v litevské literatuře. Analýza Karoliny Slotvinské vychází z tvorby Vandy Juknaitė. Vědkyně dochází k závěru, že spisovatelka nepředkládá idealizovaný obraz, protože v Juknaitėině tvorbě je matka charakterizována pomocí kontrastů. Je současně silná i slabá, odvážná i nesmělá. Vazby matky na dítě jsou mimořádně pevné (Slotvinska 2021: 308–317).

Žydronė Kolevinskienė konstatuje, že v litevské próze je nejrozšířenějším obrazem matka, která se obětuje pro děti a manžela, je něžná a hodná. Čtenáři jsou kladeny otázky, zda je mateřství hodnotou a zda žena má mít mateřský cit od přírody (Kolevinskienė 2008: 96–104).

Článek Karoliny Slotvinské a Kristiny Rutkovské o litevském obrazu MATKY vychází z údajů dotazníkových šetření mezi studenty a usiloval odhalit stereotypní

3

rysy matky: definovat, co znamená slovo motina, s čím je spojována, jaké rysy jsou pro ni charakteristické a jakou roli matka hraje v životě dítěte (Slotvinska, Rutkovska 2020).

Podrobná analýza pojmu MATKA je uvedena v monografii Ireny Smetonienė, Mariause Smetonase a Kristiny Rutkovské Země. Matka. Chléb (Smetonienė ir kt. 2021), založené na metodologii lubelské etnolingvistické školy, kterou vytvořil Jerzy Bartmiński a jeho žáci. Autorkou části věnované obrazu matky je Kristina Rutkovská. Na základě Slovníku litevského jazyka, nářečních slovníků, slovníků současného jazyka, folklorních pramenů, příkladů z náboženského, literárního a publicistického diskurzu a dotazníkového materiálu vědkyně popisuje základní chápání matky. Dochází k závěru, že v obrazu světa litevského jazyka se obvykle zachycuje, že matka je hodná, upřímná a starostlivá a že své děti miluje a chrání (Smetonienė ir kt. 2021: 290).

Ve Slovníku slovních asociací litevského jazyka Simony Steponavičienė (Steponavičienė 1986) nejsou uvedena asociační pole slov mama a motina, proto je v tomto článku prezentovaný výzkum využívající asociační pole slova mama prvním pokusem shrnout slovní asociace, které toto slovo vyvolává.

Teoretická východiska výzkumu

Je-li experiment slovních asociací proveden korektně, tj. všichni respondenti po obdržení seznamu stimulů a instrukce napsat bez dlouhého přemýšlení vedle každého slova první slovo nebo větu, která je napadne, skutečně tak učiní, pak výsledky experimentu odhalují informace, které jsou v obrazu světa jazyka spojovány s objektem nejazykové reality, jinými slovy odhalují část obsahu konceptu reálně existujícího ve vědomí lidí.

Slovní asociace mohou kromě toho pomoci popsat model konceptu. V lingvistice se uvádí několik typů konceptů. Podstata každého typu je založena na odlišném způsobu reprezentace informací, který závisí na specifičnosti objektu nejazykové reality:

1) obrazy myšlení (jsou to konkrétní objekty vnímané zrakem, například debesis); 2) schémata (připomínají obraz, mají méně detailů a je zdůrazněna prostorová povaha, například kelias); 3) hyperonyma (nejsou názorná, lze je popsat uvedením logických vztahů, například žinduoliai); 4) typická schémata (jednotlivé detaily jsou spojeny do celku podobného filmovému záběru, do něhož se dostává vše, co je za určitých okolností typické a důležité, například kirpykla); 5) scénáře (mají dějovou povahu a připomínají nadpis série stereotypních činností, například pavydas) (Babuškin 1996: 19–95).

Nemá-li koncept jasnou souvislost s některým z typů, považuje se za kaleidoskopický.

S kterým nebo s kterými z uvedených typů lze koncept spojovat, lze konkretizovat analýzou co největšího počtu příkladů různého typu.

Přídavná jména motiniškas, -a a příslovce motiniškai byla pro analýzu daného konceptu zvolena v souladu s přístupem ke kategorizaci světa blízkým kognitivní lingvistice, jejímu odrazu v jazyce a s cílem odhalit, jak je v obrazu světa litevského jazyka chápána typická

4

matka a její charakteristické chování, jinými slovy jaké informace lze spojovat s obsahem konceptu MOTINA. Přípona -iškas podle Gramatiky současného litevského jazyka vyjadřuje podobnost s věcí označenou základovým slovem (DLKG 1994: 207). V gramatice se konstatuje, že podobnost může být vnitřní i vnější. „[D]everbální adjektiva s příponou -iškas mají často přenesený význam, tj. označují nikoli „jaký kdo“, nýbrž „jaký čí“, např.: angeliškas balsas, <...> aukštaitiškas tarimas, <...> broliškas sutikimas, <...> motiniškas rūpestis“ (tamtéž). V rozvíjení této myšlenky lze dodat, že v případech, kdy základová slova adjektiv s jmennou příponou -iškas označují osoby, je rozdíl mezi „jaký kdo“ a „jaký čí“ nepatrný. Tím spíše, že i v samotné Gramatice současného litevského jazyka se uvádí, že „přenesenému významu podobnosti je blízký jiný význam těchto adjektiv – ‚charakteristický, obvyklý, přisuzovaný věci označené základovým slovem, spojený s touto věcí‘“. Příklad motiniškas rūpestis uvedený v gramatice lze chápat se zaměřením na dva aspekty: je to péče charakteristická pro matky; péče, která se projevuje tak, jak se projevuje péče matek. Stejný názor zastává i Praktická gramatika spisovné litevštiny (PBLKG 2024: 431–432).

Spojení se slovy motiniškas, -a a motiniškai náleží k jedné kategorii, jejímž středem je označení slovem motina; tento vztah je zároveň znakem spojujícím všechny různé členy kategorie. Do kategorie mateřskosti lze kromě jiných informací zařadit vše, co lze v obrazu světa jazyka popsat slovy motiniškas, -a, motiniškai, jinými slovy to, čemu uživatelé jazyka připisují vnitřní nebo vnější podobnost s analogickou situací, v níž vystupuje matka, nebo u čeho vidí, že věc, proces, vlastnost apod. je charakteristická, obvyklá, přisuzovaná matce či s matkou souvisí. Žádná kategorie není totožná s konceptem^², může však sloužit jako zdroj informací při popisu konceptu. Z tohoto hlediska plyne závěr, že různé věci a jevy nejazykové reality spojené s kategorií mateřskosti odhalují při změně směru pohledu na příklady užití jazyka, jaká matka je (nebo jaká se podle očekávání má stát), jakož i jaké činnosti a jak prováděné jsou pro ni charakteristické.

Pro přesnější výsledky analýzy byl zvolen různorodý zkoumaný materiál, tj. asociační pole slova mama, všechny tvary přídavného jména motiniškas, -a a příklady užití příslovce motiniškai. Jinými slovy, analýzu výsledků experimentu volných asociací doplňuje konceptuální analýza. Vychází se z názoru, že kombinace různých metod a různého jazykového materiálu popisujícího tentýž objekt nejazykové reality umožňuje podrobněji odhalit obsah konceptu. Slova motina, mama, motiniškas, -a a motiniškai

^²Mezi kategorií a konceptem nelze klást rovnítko, existuje však korelace: konkrétní kategorie a koncept souvisejí s tímtéž výsekem reality. Koncept je informace o objektu reality existující ve vědomí uživatelů jazyka, zatímco kategorie je výsledkem uspořádání světa ve vědomí uživatelů jazyka. Kategorie zahrnuje širší pole nejazykové reality, obsah konceptu je více orientován na jazyk a jazykové vyjádření; srov. lze hovořit o mateřské péči, pohledu, doteku nebo ochraně (to jsou příklady aktualizací kategorie mateřskosti), ale když hovoříme o tom, co uživatelé jazyka nazývají matkou, jaká matka je a jaký s ní mají vztah (Chlapec nazýval matkou ženu, která ho vychovala. Matka trpělivě čeká. Nenahraditelná jako mateřská láska.), soustředíme pozornost na obsah konceptu MOTINA.

5

verbalizují tentýž koncept, avšak kontexty užití všech slov a významové zatížení dané těmito kontexty rozhodně nejsou stejné.

Slovo motina Kazimieras Župerka při psaní o emocionálním, estetickém, etickém a jiném hodnocení jazykového vyjádření charakterizuje jako slovo vyčleněné zvláštním způsobem, velké. Taková a podobná slova (Župerka na základě shromážděného materiálu uvádí slova motina, Lietuva, tėvynė, Velykos) se také nazývají vznešená, ušlechtilá, mimořádně krásná a významná (Župerka 2012: 196). Z toho plyne, že podobný obsah a oblast užití jsou spojovány i se slovem motiniškai.

Je třeba upozornit, že podle výsledků výzkumu K. Rutkovské uživatelé jazyka slovu motina přisuzují zcela jiné emocionální zabarvení, než jaké popisuje Župerka: „[P]ředevším bych rozlišila ‚mámu‘ a ‚matku‘. ‚Matka‘ si spojuji s přísností, chladnými vztahy mezi matkou a jejími dětmi. Z nějakého důvodu si ji představuji starou, s šátkem, vrásčitou, takovou, jak je někdy zobrazována v litevských lidových pohádkách. ‚Máma‘ je naopak mladá, vřelá, ‚nebojí se‘, má bližší vztah ke svým dětem. <...> ‚Matka‘ je spojována jednoduše s osobou, která kdysi porodila dítě. Svou mámu nikdy nenazývám ‚matka‘. Vřelejší a milejší slovo je ‚máma‘. ‚Matka‘ mi připadá jako hrubé a nemilé slovo“ (Smetonienė ir kt. 2021:146).

Vztah mezi slovy motina a mama lze popsat jako vztah mezi užším a širším rozsahem obsahu: motina je chápána šířeji a abstraktněji, je to označení příbuzenského vztahu, zatímco mama je zaměřena na konkrétní skutečnou osobu nacházející se v blízkosti uživatele jazyka, a lze tedy tvrdit, že se hodí více k vyjádření osobního vztahu. Obě slova označují tentýž objekt nejazykové reality – ženu z hlediska jejího vlastního dítěte –, a jsou tedy spojena s týmž konceptem. Právě kvůli spojení slova motina s vyšším stylem bylo pro pojmenování konceptu zvoleno právě ono.

Pro provedení výzkumu prezentovaného v článku byl využit různorodý jazykový materiál s cílem porovnat a popsat, do jaké míry spolu korelují závěry formulované po analýze materiálu odlišného charakteru, částečně spojeného s různými diskurzy a případně charakterizovaného odlišným emocionálním zabarvením, avšak odhalujícího obsah téhož konceptu.

Výběr zkoumaného materiálu a metodika výzkumu

Experimentu slovních asociací, jehož výsledky byly využity při výzkumu prezentovaném v článku, se zúčastnilo téměř 600 studentů různých studijních programů (humanitních věd, inženýrství, sociálních věd a pedagogických věd) ze Šiauliai a Vilniusu, pro něž je litevština mateřským jazykem. Protože se experiment asociací považuje za spolehlivý, pokud se ho zúčastnilo alespoň 30 respondentů, lze s ohledem na experiment volných asociací, o nějž se opírá část prezentovaného výzkumu, tvrdit, že jeho výsledky jsou spolehlivé.

Věk účastníků experimentu byl 17–35 let. Studentům byl předložen seznam 100 stimulů, mezi nimiž bylo mimo jiné slovo mama, a byli požádáni, aby bez dlouhého přemýšlení napsali vedle každého slova první slovo, slovní spojení nebo větu, která je v danou chvíli napadla. Bylo zdůrazněno, že všechny odpovědi jsou správné a budou využity pouze pro vědeckou lingvistickou práci. Experiment

6

byl proveden v letech 2010–2020. To znamená, že lidé, kteří se experimentu zúčastnili, jsou dnes generací v produktivním věku, která utváří život země, přijímá rozhodnutí a pravděpodobně vychovává vlastní děti.

Mezi výsledky experimentu je mnoho případů, kdy se stejné odpovědi objevily v několika desítkách případů. Hojné stejné reakce na stimuly odrážejí vnímání světa charakteristické pro představitele naší kultury.

Při analýze obsahu asociačního pole kteréhokoli slova je třeba nejprve předpokládat, že část asociací je podmíněna jak jazykovým systémem, tak vztahy mezi věcmi nebo jevy reality, zatímco část je více založena na vztazích v nejazykové realitě. Dalším typem asociací, který je velmi cenný pro popis specifik obrazu světa zachyceného v jazyce a charakteristického pro konkrétní jazyk, jsou texty s precedentním charakterem.

Není účelné ani logické striktně oddělovat asociace, které jsou pouze výsledkem systémovosti jazyka, od asociací, které jsou pouze aktualizací vztahů mezi věcmi a jevy reality, protože jazyk je přece odrazem reality, a systémovost jazyka proto není výsledkem sama o sobě, nýbrž částečně koreluje se samotnou nejazykovou realitou. Opodstatněnější je tvrdit, že část asociací kteréhokoli slova může mít vysvětlení v jazykovém systému, zatímco část takové vysvětlení nemá^³

Asociace náležející do první skupiny mohou být paradigmatické, podmíněné místem stimulu v jazykovém systému, a syntagmatické, tj. takové, které jsou motivovány schopností stimulu vytvářet slovní spojení a věty s odpovídajícím obsahem^⁴

Další částí zkoumaného materiálu jsou příklady aktualizace kategorie mateřskosti – všechny tvary přídavného jména motiniškas, –a a spojení příslovce motiniškai, shromážděná z Korpusu současného litevského jazyka. Celkem bylo využito 550 příkladů, přičemž k ilustraci tvrzení článku bylo použito 87 příkladů.

Příklady užití přídavných jmen a příslovce byly klasifikovány na základě klasifikace světa Leonida O. Černeika na konkrétní a abstraktní věci, tj. na ty, které jsou vnímány smyslovými orgány (zrakem, sluchem, hmatem, čichem), a na ty, jejichž vnímání probíhá pouze v lidském vědomí, tj. v jejichž existenci se pouze věří. Podle tohoto vědce je jeho klasifikace univerzální a zahrnuje absolutně všechny objekty neživé a živé přírody (podrobněji viz Černeiko 1997). Při klasifikaci se ukázalo, že rozmanitost objektů označovaných jako mateřské a spojovaných s kategorií mateřskosti je omezená, proto byla klasifikace L. O. Černeika zjednodušena a přizpůsobena dané kategorii. L. O. Černeiko rozlišuje materiální objekty (mezi větami shromážděnými pro tento výzkum takové příklady nejsou) a také objekty nemateriální. V tomto výzkumu jsou nemateriálními objekty danosti a výsledky činností; na ně se soustředí pozornost.

^³Má se na mysli přístup k jazyku bližší synchronní lingvistice.

^⁴Ani v takovém případě se nelze obejít bez vztahu k nejazykové realitě, protože syntagmatické vztahy mezi slovy jsou možné proto, že v nejazykové realitě existuje vztah mezi věcmi nebo objekty, které tato slova označují.

7

VÝZKUM

Analýza asociačního pole slova mama

Paradigmatické asociace slova mama odhalují jeho místo mezi ostatními pojmenováními příbuzenských vztahů. Spolu s tėčiu 67 (28; 39)⁵ (tj. zdaleka nejčastější asociace) nebo tėvu 12 (2; 10)⁶, tėvelių 1 (0; 1) tvoří mama tradičně chápaný základ rodiny 16 (6; 10), jsou tėvai 3 (1; 2). Byli respondenti, kteří na stimul reagovali jím samým (mama 10 (8; 2), slovem motina 6 (1; 5) nebo zdrobnělými a mazlivými variantami mamyte 2 (0; 2), mamute 1 (0; 1), které vyjadřují ještě vřelejší vztah k matce. Odpovědi vaikas 3 (2; 1), sūnus 1 (0; 1) potvrzují předpoklad, že za matku se obvykle považuje žena, která má a vychovává dítě.

Vzhledem k tomu, že výzkum představený v článku je zaměřen na popis obsahu konceptu, všechny ostatní asociace budou pojednány s tím, že za východisko nebudeme považovat charakteristiky slov jako jazykových jednotek, nýbrž se zaměříme na informace v nich zakódované.

Charakteristiky matky a vztah k ní

V asociačním poli slova mama se méně pozornosti věnuje jejímu vzhledu a více jejímu chování, vztahu k lidem a světu. Uvedeno bylo jen několik vnějších charakteristik. Matka je malá 1 (0; 1) a světlovlasá 1 (1; 0), má cop 1 (1; 0), nosí brýle 1 (0; 1). Zdá se, že v našem vědomí jsou světlovlasí lidé více spojováni s pozitivním hodnocením – taková je podle asociačního experimentu i dcera (více o asociacích slova dcera viz Papaurėlytė-Klovienė 2024: 9–32). Tyto reakce zachycují objektivně vnímané rysy.

Subjektivní reakci spojenou se vzhledem představuje slovo krásná 1 (0; 1). Stejně subjektivní jsou charakteristiky člověka podle povahy: něžná 4 (3; 1), upřímná 1 (1; 0), naivní 1 (0; 1), zlá 1 (0; 1). To, co je pro jednoho člověka krásné nebo upřímné, může druhému připadat opačně, a proto nelze zobecnit, že všechny matky jsou něžné, upřímné, naivní nebo zlé. Je třeba zmínit, že téměř všechny asociace zachycují pozitivní hodnocení; takto charakterizovaný člověk nepředstavuje nebezpečí nebo přinejmenším nepůsobí nepříjemně těm, kteří s ním komunikují. Výjimkou může být slovo zlá.

Typické charakteristiky matčiny povahy jsou neoddělitelně spojeny s popisem vztahu k ní, který dále rozvíjejí a doplňují.

Všechny reakce odhalující vztah subjektu k matce vyjadřují již zmíněné pozitivní hodnocení a pozitivní emoce vůči ní. Povahu emocí a různou míru blízkosti vztahu ukazují různá slova uvedená respondenty: úcta 4 (0; 4) – autorita 2 (2; 0) – vřelé city 1 (0; 1) – nejdůležitější 1 (0; 1) – láska 60 (31; 29), miluji 20 (7; 13), milovat 1 (0; 1), milujeme 1 (0; 1), milovaná 1 (1; 0), milovaná osoba 2 (1; 1) a podobně. Část respondentů reagovala přídavnými jmény ve druhém a třetím stupni: nejdražší 5 (2; 3), nejlepší 4 (2; 2); nejmilovanější 3 (2; 1), nejbližší 2 (2; 0), nejdražší člověk 1 (1; 0), nejlepší člověk 1 (1;

⁵ Zde i dále číslo před závorkami odhaluje, kolik lidí celkem takovou reakci uvedlo; první číslo v závorkách ukazuje, kolik z nich tvoří ženy, druhé – kolik muži.

⁶ Menší počet reakcí otec je pravděpodobně způsoben týmž emocionálním vztahem (srov. taťka a otec), který byl zmíněn při pojednání o významovém náboji slov mama a matka.

8

0), nejmilovanější člověk 1 (1; 0), úplně nejlepší 1 (0; 1)⁷. Takové reakce rovněž označují hraniční intenzitu citů a lze je chápat jako předpoklad vzájemně pozitivního vztahu. Emoční vztah je vyjádřen i prostřednictvím možností přenosu pojmenování. Základ tohoto přenosu je blízký synestetickým metaforám: teplo 29 (16; 13), slunce 1 (1; 0), zlato 1 (0; 1), klenot 1 (1; 0), teplá 2 (1; 1), poklad 1 (1; 0). Převládají dva směry – světlo a teplo (v našem klimatickém pásmu jsou vnímány jako žádoucí podmínky vytvářející bezpečí a pohodlí), zmiňovány jsou materiální hodnoty – klenoty, majetek a zlato. Takové způsoby vyjádření opakují pozitivní hodnocení matky zachycené jinými charakteristikami a vymezují povahu vztahu.

Činnosti matky

Názvy činností typických pro matku zachycené v asociačním poli slova mama lze podmíněně rozdělit na názvy aktivních a neaktivních činností. Aktivními činnostmi se označují takové, které mají nejen jasný objekt, ale i smysly vnímatelný výsledek – někdy také materiální. Patří sem matčiny práce, povinnosti nebo závazky v domácnosti. Matka je žena, která rodí děti. To odhaluje odpověď žen i mužů rodička 10 (2; 8). V jazykovém obrazu světa se zachycuje, že matka odpovídá za to, aby byl dům uklizený (pořádek 2 (0; 2) a aby bylo co jíst (jídlo 2 (1; 1), jíst 2 (0; 2), večeře 1 (0; 1). Uživatelé jazyka vidí matku pracovat, ale uvedeny jsou jen dva názvy konkrétních profesí: pracuje 1 (0; 1), vychovatelka 1 (1; 0); učitelka 1 (0; 1). Je přirozené, že respondenti zmiňují profese tradičně spojované se ženami. Matka je vnímána jako ta, která je dětem nejblíže od jejich narození každý den a zejména tehdy, když děti (a nejspíše nejen ony) potřebují pomoc: péče 1 (0; 1), pleny 1 (0; 1), léky 1 (0; 1). Povinnost a/nebo prostá volba být dětem nablízku koreluje s množstvím takzvaných neaktivních činností. Označení neaktivní činnost je do určité míry protikladné, proto je třeba upřesnit, že většinu takových činností si lze jen obtížně představit jako probíhající zde a nyní, s konkrétním a smysly vnímatelným výsledkem. Takové činnosti jsou kontinuální, nemají konkrétní začátek ani konec, jsou spíše přijímány emocionálně jako výraz vzájemného vztahu, jejich výsledek je pociťován, nebo nikoli. Matka je především člověk, kterému dítě není lhostejné; respondenti takový vztah označují různě: starost 14 (9; 5), starostlivá 9 (4; 5), stará se 3 (0; 3). Charakteristiky spojuje motiv nelhostejnosti, starosti, připoutanosti a pomoci: útěcha 2 (1; 1), opatrovnice 1 (0; 1), miluje 1 (0; 1), útočiště 1 (0; 1), ochránkyně 1 (1; 0).

Je třeba upozornit, že výsledky experimentu volných asociací se shodují s aspekty obrazu moderní ženy popsanými v článku Slotvinské a Rutkovské. Výzkumnice shrnují názory studentů, kteří odpovídali na otázku v dotazníku o skutečné matce, že matka je ta, která vychovává, pěstuje, stará se a miluje, tj. důležité jsou sociální a

⁷ Množství superlativů spojených s tímto tématem zmiňuje také K. Rutkovska, která popsala pojetí matky (Smetonienė a kol. 2021: 146).

9

psychosociální aspekty. Zmiňován je také biologický aspekt (rození dětí), ten však není dominantní (Slotvinska, Rutkovska 2020: 329–330).

Mezi asociacemi některého slova se často objevují také pretexty (viz Papaurelytė-Klovienė 2004: 136–138; 2024: 22) – pro určitou kulturu významné a rozpoznatelné texty, které do jiných textů přinášejí další významy a sémantický náboj. Každé kulturní společenství má vlastní korpus pretextů: při mluvení nebo psaní mohou lidé využívat úryvky všeobecně známých písní, básnických či prozaických děl, hraných nebo animovaných filmů, reklam atd. Pretext plní svou funkci pouze tehdy, je-li rozpoznatelný, protože jen tak adresát pochopí rozsah celého sdělení, které je mu posíláno^⁸. Je přirozené, že mezi asociacemi slov důležitých pro uživatele jazyka (tj. slov pojmenovávajících významné skutečnosti nejazykové reality) jsou pretexty. Mezi téměř 600 asociacemi slova mama nebyly zaznamenány žádné narážky na pretexty.

Lze shrnout, že výsledky analýzy asociačního pole slova mama nejúplněji odhalují vztah k matce zachycený ve vědomí uživatelů jazyka, konkretizují, jaká osoba je považována za matku a jaké vzorce chování jsou matce připisovány.

Analýza kategorie mateřství

Popis kategorie mateřství založený na analýze všech tvarů přídavného jména mateřský, -á a příkladů užití příslovce mateřsky doplnil a upřesnil výsledky analýzy asociačního pole slova mama a podrobněji odhalil část obsahu konceptu. Na základě již zmíněné klasifikace L. O. Černeiko byly příklady užití přídavného jména a příslovce rozděleny do dvou skupin – Danosti a Výsledky činností.

Danosti

Nejbližšími nemateriálními objekty člověka jsou nálady, emoce a emocionální stavy, jinými slovy jevy vnitřního života. Emoce, city a nálady nelze vnímat smyslovými orgány. Jazyk kategorizuje vnitřní svět, odlišuje jednotlivé emoce, vymezuje jejich podstatu, podobnosti a rozdíly. Například užíváme slova touha a smutek, protože chápeme a cítíme, že tato slova pojmenovávají podobné, avšak nikoli totožné jevy vnitřního života. Oblast citů je fragmentem skutečnosti nejvíce závislým na zkušenosti každého člověka – to, co jeden člověk nazývá smutkem, může jiný člověk popsat jako sklíčenost a třetí jako žal. Jazyk zobecňuje, konkretizuje a pojmenovává odpovídající stavy různých zkušeností (Bamberg 1997: 212).

Emoce lze popsat přesně (strach, hněv, radost, smutek) i obrazně – pomocí metafor, metonymií atd. Jedním z obrazných popisů, které zároveň upřesňují situaci, jsou různé tvary slova mateřský, -á a příslovce mateřsky.

^⁸ Například pro uživatele jazyka, který nikdy nečetl báseň Kristijonase Donelaitise „Metai“, by výrok „začaly jarní radovánky“ znamenal pouze změnu ročního období, ale nebyl by spojen s prací a starostmi venkovského člověka, emocemi popsanými v básni.

10

Na základě příkladů užití jazyka mohou být mateřské city a nálady. Mlčky se, tedy na základě zkušenosti mluvčího i posluchače, chápe, jaké tyto jevy vnitřního života jsou, stejně jako že jsou hodnoceny pozitivně a žádoucím způsobem: <...>

ani v nejmenším ne mateřsky naladěný; Dokonce i mateřský cit zde nabývá podoby hrubosti a tuposti. V uvedených příkladech se využívá protiklad – hovoří se o abstraktních fenoménech, které nelze nazvat mateřskými, a tedy ani dobrými; jsou tudíž nepříjemné a nežádoucí. Mlčky se také rozumí, jaké chování se nazývá mateřským: Jako starý člověk se můžeš chovat otcovsky, mateřsky.

Zdaleka nejčastěji zmiňovaným emocionálním stavem je láska. Mateřská láska je výjimečná, je charakterizována jako velkorysá a výmluvná: Velkorysá mateřská láska; Copak její mateřská láska není dostatečně výmluvná?; Lhostejné záležitosti apelující na cit otcovské – mateřské lásky.

Tento emocionální stav motivuje k odpovídajícímu jednání – pečovat, opatrovat: Její život je příkladem mateřské lásky; Nech mě pocítit pečující mateřskou lásku; <...> nemocné, o které zaměstnankyně pečuje s mateřskou láskou. Mateřská láska se zmiňuje v situacích, v nichž se hovoří o péči a starosti – taková charakteristika byla zvolena k vyjádření toho, jak důsledně a poctivě se činnost vykonává.

V jazykovém obrazu světa je mateřská láska chápána jako něco s nejrůznějšími formami projevu: je rozdávána (<...> je poselkyní bohů, rozdávající mateřskou lásku a štěstí); je vylévána nebo se pije, tj. má skupenství kapaliny (<...> vylít veškerou něhu své mateřské lásky; <...> žíznivý po mateřské lásce).

Mateřská láska je orientována na okolí, zatímco radost je více orientována na samotnou matku. V příkladech se užívá množné číslo tohoto slova: Uklidňoval jsem ho a o svých mateřských radostech jsem se nezmínil; <...> světlé litevské rodiny sdílely mateřské radosti i starosti; Bůh jí podle Brigity přidělil mateřské radosti.

Ve světě jazyka se usiluje o podrobnější kategorizaci sféry emocí, proto se při mluvení o emocích a pocitech využívá metonymie, tj. existence emocí a jejich intenzita se popisují přesněji vymezením místa, kde emoce existují. Podle logiky jazykového obrazu světa je jím srdce: Marija svým mateřským srdcem s ním tím více soucítí; Přináší mnoho radosti mému mateřskému srdci; <...> tleská měkce, jak její mateřské srdce dovolilo; Tehdy Anicetino mateřské srdce nevydrželo při pohledu na plačící děti. Srdce (stejně jako duše) je v obrazech světa mnoha jazyků považováno za místo, kde se nacházejí jevy vnitřního života. Obvykle se tvrdí, že srdce je místem, kde se nacházejí city a s nimi související touhy. Ty city, o nichž se předpokládá, že jsou v srdci, jsou méně závislé na vnějších okolnostech než ty, které se spojují s duší (Uryson 1995: 4–6).

Z příkladů lze vyvodit, že mateřské srdce je aktivním činitelem, ačkoli činnost nemá konkrétní výsledek. Od srdce závisí možné vzorce chování. Kromě srdce řídí matčino jednání intuice a instinkty – nikoli však rozum: Následujícího dne dopis roztrhala. Možná zvítězil mateřský instinkt; Mateřská intuice okamžitě pochopila; <...> stává se to zvlášť zřídka, vítězí mateřský instinkt; Mateřské instinkty se probudily? Intuice se obvykle uvádí

jako něco typického pro samotné matky, srov. například mateřskou lásku, která může být typická i pro ženu, jež matkou není.

Jiné jevy vnitřního života spojované s matkami se vyznačují touž dominantou: jsou orientovány na snahu pomoci, utěšit a poskytnout bezpečí. U části činností je obtížné určit začátek nebo konec, aktivní činnost zde není, spíše se tak předává samotný vztah: <...> lidsky a mateřsky lituje svou dceru; <...> personál hledí s mateřským soucitem; Usmála se, povzdechla si a v její tváři byla taková mateřská pozornost; Je něžná a mateřská, ne zlá ani posměšná. To, že prožitky jsou mateřské, lze postřehnout nejen při jejich pozorování a hodnocení zvenčí, ale také při reflexi vlastního jednání: Dokonce je mi mateřsky líto; Dívám se na vás s mateřskou něhou; <...> chci, aby každý z vás cítil mou mateřskou blízkost. Výsledkem činnosti lze jen velmi podmíněně nazvat emoci, kterou pociťuje ten, na koho se takto hledí. Takto jsou popsány situace, které obvykle spojují dvě osoby: osobu vysílající emocionální vztah a osobu, která tento vztah přijímá.

Výsledky činností

Poněkud aktivnější a viditelnější činnosti jsou rovněž orientovány na citový aspekt – vytváření bezpečí a emocí; ani ony tedy nemají zjevný výsledek: <...> rozloučili jsme se s Vědmou, která o nás mateřsky pečovala; Některé ženy se o vás budou starat s mateřskou péčí; Právě ona Gerharda rozmazlila a zahrnula ho prostě mateřskou péčí; <...> vidí její mateřskou pomoc a účast při řešení mnoha složitých úkolů; Malá zvířata stejně jako děti potřebují mateřskou péči; <...> matce, která neměla podmínky nebo nedokázala o mě mateřsky a pečlivě pečovat.

Ještě konkrétněji se vztah matky-opatrovnice vyjadřuje pomocí synestetických metafor: S mateřským teplem a citlivostí může zpívat ukolébavku; <...> ještě tolik jsi potřeboval mateřské teplo; <...> v dětství mu chybělo mateřské teplo; <...> její tvář každého potkaného zaplavovala mateřským teplem⁹. Jazyk zachycuje, že tentýž abstraktní fenomén – mateřské teplo – se předává dvěma způsoby: zpěvem (tedy prostředky jazyka) a prostým beze slov probíhajícím kontaktem (mimikou).

Činnosti označované jako mateřské vykonávají i lidé, které s objektem činnosti nespojuje příbuzenský vztah: Brigita považovala za svou povinnost mateřsky se postarat o materiální poměry sluhy pracujícího na panství; <...> poněkud přísná, ale ve skutečnosti mateřsky starostlivá jeho zástupkyně <...>; <...> učitelka, matka tří dětí, proto podle ředitelky hledící na žáka mateřsky; <...> bývají učitelé – ti, kteří komunikují s dětmi mateřsky a mají s každým dítětem blízký vztah; Hledají se ženy, které by souhlasily s mateřským vedením domácnosti v prvních 8 domech; <...> mateřská péče o odbornou přípravu mladých pedagogů. V popsaných situacích se nejčastěji hovoří o povoláních a profesích spojených s péčí a výchovou, například o učiteli, vychovateli či přednášejícím. Charakteristika se obvykle vztahuje na ženy. Lze usuzovat, že při hovoru o péči a opatrování se myslí konkrétní činnosti a

⁹ Jazyk příkladů nebyl opraven.

12

konkrétnější výsledky, avšak v příkladech užití jazyka nebyly zaznamenány velmi přesné charakteristiky, např.: *mateřsky usmažila palačinky; *mateřsky umyla obličej^¹⁰.

V textech se uvádí, že péče, která je jinak hodnocena pozitivně, se po překročení určitých hranic stává nežádoucí: <...> vždyť právě utekl z domova před přílišnou mateřskou péčí.

V příkladech užití jazyka je zachyceno, že informace o citovém vztahu se předává i jinými komunikačními způsoby. Jedním z nich je jazyk. Je třeba upozornit, že podle logiky jazykového obrazu světa je informativní samotný způsob mluvení, tj. tón, témbr a intonace, tedy to, co předchází významu slova a obsahu výpovědi, protože tak lze předávat emocionální vztah a implikovat možné vzorce chování, srov.: Amaliino slovo zazní mateřským hlasovým zabarvením; Její pobídka zazněla velmi mateřsky; Vaisieta zaslechla hlas předákové, mateřský a starostlivý; <...> pokračoval v hovoru radostným mateřským hlasem; Odpověděl takovým pečujícím, téměř mateřským tónem; Ozvala se laskavě, téměř mateřsky; <...> Danguolė klidně a mateřsky vysvětlovala; Vaiginienė uchopí dítěti hlavu rukama a začne je mateřsky uklidňovat; <...> vřelé mateřské upřímné „DĚKUJI“. Velmi často jsou v textech různé tvary přídavného jména mateřský, -á a příslovce mateřsky dále upřesňovány, takže není pouze implicitně jasné, že mateřský znamená laskavý, pečující, upřímný, klidný a starostlivý. Mateřský způsob mluvení lze napodobit; v takovém případě popis situace ztrácí velkou část pozitivního emocionálního charakteru: <...> nasadila mateřský hlas a nabídla <...>. Pokud adresát výpovědi rozpozná, že mateřský hlas je falešný, znamená to, že existují rysy (možná jazykové i mimické), které umožňují odlišit kvalitu mluvení.

V příkladech užití jazyka se rozlišují různé řečové akty: mateřsky lze pozdravit, zeptat se, požádat, vysvětlit, říci, srov.: <...> setkavši se s ním ho solidně a mateřsky pozdraví a důstojně přikývne hlavou; Mateřsky se mě zeptá; V tom krátkém slově zazněla i mateřská prosba – zůstaň naživu, chlapče; Nechvátám, jen mateřsky vysvětlím; – Vypadáš skvěle, – řekla mateřsky.

V popsaných situacích lze konstatovat přítomnost subordinačního vztahu, není však vyjádřen příliš jasně – nehovoří se o mateřských příkazech ani pokynech: Neoslovila Vytuka ani ho mateřsky nevyzvala, aby si lehl do postele; <...> možná je to mateřské napomenutí dítěti; <...> a mateřsky mu vyčetla; <...> křik a mateřské pokárání ho stály ránu pěstí do zad. Matka varuje nebo kárá, ale v takových situacích častěji zůstává pozorovatelkou.

Informativní je tělesný jazyk typický pro matky. V jazykovém obrazu světa se zachycuje, že mateřský může být zobecněný obraz – celý výraz tváře: <...> ptá se s ustaraně mateřským výrazem; Přísný otcovský výraz tváře nahrazuje laskavý mateřský; <...> ve zrudlé tváři byla patrná mateřská starost. Blízký vztah matky a dítěte nebo podobný vztah lidí nespojených příbuzenstvím vyjadřují oči a úsměv, srov. Meropé pohlédla mateřsky; Tvůj mateřský pohled doprovází mou cestu ke kněžství; Ty její oči snad budou mateřské; <...> usmívá se mateřsky; Vřelý mateřský úsměv byl nehasnoucím plamínkem v koutcích rtů.

^¹⁰ Výjimkou by mohly být příklady Amalija mateřsky přikrývá dítě teplou vatovanou přikrývkou; <...> skládat vhodná slova a pak je hezky, téměř mateřsky složená vkládat do obálky.

13

Mimika je rovněž spojována pouze s pozitivními emocemi; neexistují příklady, v nichž by se hovořilo o mateřské starosti nebo něčem podobném.

Mateřskou emoci lze předávat různými pohyby rukou. Gesta nejsou orientována na agresi: aktualizuje se otevřenost a prostor: <...> usnout v mateřském objetí; <...> mateřsky natažené ruce; Taida k němu natáhla mateřské ruce. Gesty, která jsou charakterizována jako mateřská, se vyjadřuje pečující postoj – orientace na blízkost, touha chránit, něha a láskyplnost: Mateřsky by ho poplácala po rameni; <...> mateřsky jsem mu pohladila ramena; <...> mateřsky ho objala <...> přes rameno; <...> mateřsky masíruje; <...> mateřsky hladila každou buňku prosycenou pichlavými jehličkami; <...> nikdy nezažil mateřské pohlazení. V textech se možná odráží symbolika rukou: „[D]otyk rukou je výrazem přímé magie; položení ruky – posvěcení a předání vlastní moci posvěcovanému“ (Biedermann 2002: 346–347).

V textech se zmiňuje dotyk vlasů: <...> téměř mateřsky rozcuchala mladíkovi vlasy; <...> téměř mateřsky jemně přejela rukou po vlasech. Vlasy jsou v symbolice rovněž spojovány s emocemi: „<...> je známo, že při magických obřadech se s vlasy často provádějí kouzla; např. svazování vlasů osoby, do níž chceme vdechnout lásku“ (Biedermann 2002: 334–335). Podle logiky jazykového obrazu světa se tak dotykem vlasů předává emoce.

Po shrnutí a porovnání výsledků analýzy založené na odlišných jazykových materiálech spojených s různým hodnocením a různými oblastmi užití lze konstatovat, že jsou si podobné, vzájemně se doplňují a nejsou ve vzájemném rozporu^¹¹.

Závěry analýzy obou typů materiálu jsou systematizovány (viz tabulku).

Tabulka. Reprezentace obsahu konceptu MOTINA na základě rozmanitosti jazykového materiálu

^¹¹ Výsledky výzkumu představeného v článku nejsou v rozporu ani s rysy typickými pro matku, které popsala K. Rutkovska (Smetonienė a kol. 2021: 132–147).

14

Analýza založená na jazykovém materiálu spojeném s různými slovy odhalila, že ačkoli slova mama a matka jsou orientována na částečně odlišné oblasti užití, v odpovědích na stimul mama i v příkladech užití přídavných jmen a příslovce je zakódována podobná informace. To znovu potvrzuje tvrzení, že pro analýzu konceptu nejsou důležité ani formální ukazatele (příslušnost k různým slovním druhům), ani orientace na různé styly. Hlavním kritériem je vztah ke konceptu, jehož obsah má být popsán, a prostřednictvím konceptu vztah ke konkrétnímu objektu skutečnosti.

ZÁVĚRY

Po shrnutí závěrů analýzy asociačního pole slova mama lze konstatovat, že za matku je považován člověk, který porodí dítě, pečuje o něj, opatruje je, miluje a chrání. Nejčastější asociace tohoto slova odhalují, že matka je spojována s láskou a dobrem, tj. je milovanou a milující osobou, která u respondenta vyvolává téměř výhradně pozitivní asociace. Ke stejným závěrům lze dospět i po shrnutí analýzy kontextů slov mateřský, -á a mateřsky. Texty odhalují, že pro typickou matku je charakteristické chování podmíněné převahou emocionálního základu a projevující se jako láska, péče, starost a soucit.

Analýza všech tvarů přídavného jména motiniškas, –a a příkladů užití příslovce motiniškai poskytla nejvíce informací o tom, jaké modality emoce jsou na základě materiálu jazykového obrazu světa nejčastěji spojovány s matkou. V jazykovém obrazu světa se zaznamenává, že v chování matky dominuje emocionální složka: nejenže jsou uváděny názvy konkrétních emocí, ale podrobněji jsou popsány i způsoby jejich projevu. Matky bývají podle příkladů nejčastěji milující, ochranitelské a pečující – na takový model je orientováno chování označované jako mateřské. Charakteristiky člověka motivující chování a emoce spojované s těmito charakteristikami mohou být vyjádřeny pouze tónem, zabarvením či hlasitostí hlasu, příslušnými slovy, mimikou a gesty. Činnost matky je podmíněna emocionálním vztahem k objektu jednání, jednání není vymezeno z hlediska času ani výsledku. Když matka mluví, téměř nevyjadřuje vztah podřízenosti. Jako mateřské jsou nejčastěji charakterizovány jevy vnitřního života; nejsou vnímány smyslovými orgány, v realitu těchto jevů se jednoduše věří.

Informace shromážděné z různých zdrojů o daném konceptu zaznamenávají tytéž významové dominanty, neexistují mezi nimi rozpory a jeden typ materiálu doplňuje druhý. Z toho vyplývá, že nejdůležitějším faktorem je vztah k témuž konceptu, nikoli odlišná povaha jazykového materiálu.

Shrnutí informací o obsahu konceptu umožňuje vyvodit závěry o typu konceptu MOTINA. Jedním z hlavních rysů tohoto konceptu je statičnost. Jak výsledky analýzy asociací slova mama, tak výsledky analýzy všech tvarů slov motiniškas, –a a příkladů užití příslovce motiniškai nejsou orientovány na situačnost ani na konkrétní posloupnost jednání, tj. scénář. Lze shrnout, že informace, která je na základě analýzy jazykového materiálu spojována s konceptem MOTINA, je implikovaným nebo explicitním vyjádřením vztahu k matce: uživatelé jazyka přímo vyjadřují svůj postoj k jednomu z rodičů, nebo jej kódují jinými slovy. Názvy takových a podobných jednání nelze spojit s konkrétním časem konce nebo začátku, nejsou

15

také ukončená, ale jsou typická pro daný objekt nejazykové reality, s nímž je daný koncept spojován. Z toho vyplývá, že koncept MOTINA je svou povahou nejbližší typickým schématům, která spojují jednotlivé detaily v celek a zachycují to, co je typické.

LITERATŪRA

Babuškin Anatolij P. 1996: Tipy konceptov v leksiko-frazeologičeskoj semantike jazyka [Types of Concepts in Lexical and Phraseological Semantics of Language], Voronež: Izdatelstvo Voronežskogo gosudarstvennogo universiteta.

Bamberg Michael 1997: Emotion talk(s): The Role of Perspective in the Construction of Emotions. – The Language of Emotions: Conceptualization, Expression and Theoretical Foundation, eds. S. Niemeier, R. Dirven, Amsterdam: J. Benjamins, 209–225.

Bankauskaitė-Sereikienė Gabija 2012: Moters, įvaizdis Pirmosios Lietuvos Respublikos periodikoje [The Image of the Woman in the Periodicals of the First Republic of Lithuania]. – Respectus Philologicus 21(26), 71–85.

Biedermann Hans 2002: Naujasis simbolių žodynas [New Symbol Dictionary], Vilnius: Mintis.

Buivydienė Rūta 1992: Lietuvių kalbos ved ybų giminystės pavadinimai: daktaro disertacija [Lithuanian Marriage Kinship Names: Doctoral Dissertation], Vilnius: Vilniaus universitetas.

Buivydienė Rūta 2000: Lie. skeiris ‘našlys’? [Lith. skeiris ‘widower’?] – Baltistica 35(2), 215–218. DOI: http://dx.doi.org/10.15388/baltistica.35.2.571.

Černeiko Leonid O. 1997: Lingvo-filosofskij analiz abstraktnogo imeni [Linguistic and Philosophical Analysis of an Abstract Name], Moskva: MGU.

DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika [Grammar of the Modern Lithuanian Language], red. V. Ambrazas, 2-asis patais. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Jurkėnas Juozas 2011: Viena specifinė antroponimų grupė [One Specific Group of Anthroponyms]. – Baltų onomastikos tyrimai 2, sud. G. Blažienė, A. Ragauskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 144–157.

Kačiūskienė Genovaitė, Švambarytė-Valužienė Janina, Kruopienė Irena 2008: Moteriškos lyties asmenų pavadinimai lietuvių kalboje [Feminine Names in Lithuanian]. – Valoda dažādu kultūru kontekstā, Daugavpils: Daugavpils universitāte, 28–40.

Kačiūskienė Genovaitė, Vĭkrauskaitė Jurgita 2010: Vyriškos lyties giminystės ryšius apibūdinantys asmenų pavadinimai Joniškio šnektose [Terms of Male Persons of Kinship in Joniškis Subdialects]. – Valoda dažādu kultūru kontekstā, Daugavpils: Daugavpils universitāte, 46–54.

Kavaliūnaitė-Amelyushkina Gintarė 2006: Motinystės įvaizdis Lietuvos žiniasklaidoje [Representation of Motherhood in Lithuanian Media]. – Lyčių studijos ir tyrimai 2, 42–52.

16

Kolevinskienė Žydronė 2008: Motinystės diskursas lietuvių prozoje: Lauros Sintijos Černiauskaitės „Kvėpavimas į marmurą“ [Discourse of Motherhood in Lithuanian Prose: “Breathing into Marble” by Laura Sintija Černiauskaitė]. – Acta humanitarica universitatis Saulensis. Vaikas lietuvių ir pasaulio kultūrose 5 (2007), Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 96–104.

Papaurėlytė-Klovienė Silvija 2004: Liūdesio konceptas lietuvių ir rusų kalbose: daktaro disertacija [The Concept of Sadness in Lithuanian and Russian Languages: Doctoral Dissertation], Vilnius: Vilniaus universitetas.

Papaurėlytė-Klovienė Silvija 2024: Žodinės asociacijos kaip informacijos apie konceptą šaltinis (remiantis žodžių DŪKRA ir SŪNUS asociacijų laukais) [Verbal Associations as a Source of Information about a Concept (Based on the Association Fields of the Words DAUGHTER and SON)]. – Bendrinė kalba 97, 9–32. DOI: https://doi.org/10.35321/bkalba.2024.97.

PBLKG 2024: Praktinė bendrinės lietuvių kalbos gramatika [Practical Grammar of Standard Lithuanian], A. Balčiūnienė, A. Drukteinis, R. Kazlauskaitė, J. Vaskelienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Razauskas Dainius 2002: Mat mažja: razmyšljenija po povodu dvuch litovskich omonimov: moja “mat” и moja “mach” [Mother Maya: Speculations Concerning Two Lithuanian Homonyms: moja “mother” and moja “a wag”]. – Balto-slavjanskie issledovanija 15, 279–333.

Ryklienė Asta 2000: Rašytinės lietuvių kalbos ir elektroninio diskurso palyginimas: dažniausi žodžiai ir žodžių formos bei prasminės žodžių formos [Comparison of Written Lithuanian and Electronic Discourse: Most Common Words and Word Forms and Semantic Word Forms]. – Darbai ir dienos 24, 99–107.

Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika [Lithuanian Language Lexis], Vilnius: Mokslas.

Slotvinska Karolina 2021: Obraz matki w wybranych utworach Vandy Juknaitė [Picture of Mother Based on Selected Writings of Vanda Juknaitė]. – Vertybės lietuvių ir lenkų kalbų pasaulėvaizdyje 2: Liaudiškasis, tautinis, daugiatautis ir daugiakultūrinis paveldas, sud. K. Rutkovska, S. Niebrzegowska-Bartmińska, Vilnius, Liublinas: Vilniaus universiteto leidykla, 308–317. DOI: https://doi.org/10.15388/VLLP.2021.19.

Slotvinska Karolina, Rutkovska Kristina 2020: Lietuviškas MOTINOS paveikslas remiantis anketinių apklausų duomenimis [Lithuanian Image of MOTHER Based on Survey Data]. – Vertybės lietuvių ir lenkų kalbų pasaulėvaizdyje 1: Teorinės prielaidos ir interpretacijos, sud. K. Rutkovska, S. Niebrzegowska-Bartmińska, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 326–336.

Smetonienė Irena, Smetona Marius, Rutkovska Kristina 2021: Žemė. Motina. Duona [Earth. Mother. Bread], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

17

Steponavičienė Simona 1986: Lietuvių kalbos žodinių asociacijų žodynas [Dictionary of Lithuanian Verbal Associations], Vilnius: Mokslas.

Uryson Jelena V. 1995: Fundamentalnyje osobennosti čeloveka i naivnaja “anatomija” [Fundamental Human Characteristics and Naive “Anatomy”]. – Voprosy jazykoznanija 6, 3–21.

Župerka Kazimieras 2012: Metalingvistika. Nekalbininkų kalbotyra [Metalinguistics. Linguistics of Non-Linguists], Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Motherhood in the Worldview of the Lithuanian Language (Based on the Associations of the Word mama (En. Mom) and the Compounds of the Words motiniškas, -a (En. Motherly), motiniškai (En. in a Motherly Way)

SUMMARY

The present study aims to describe part of the content of the concept of MOTHER related to the worldview of the Lithuanian language by means of the results of an association field analysis of the word mama (En. mom), the analysis of all forms of the adjectives motiniškas, -a (En. motherly), and the results of the analysis of the compounds of the adverb motiniškai (En. in a motherly way).

Summarising the findings of the association field analysis, it was concluded that, according to the Lithuanian worldview material, a mother is a person who gives birth to a child, takes care of it, cares for it, loves it and protects it. The same conclusions can be drawn from the analysis of the contexts of the words motiniškas, -a and motiniškai. The typical behaviour of a mother is determined by the primacy of the emotional element and manifests itself in the form of love, care, concern and compassion.

The information that, according to the analysis of the linguistic material, is associated with the concept MOTHER in the Lithuanian language worldview is an implied or explicated expression of the relationship with the mother: the language users either directly describe their attitude towards one of the parents, or they encode it in other words. Concept MOTHER is the closest to the typical schemas, which link the individual details into a whole and capture what is typical.

18