Acta Linguistica Lituanica 2026, roč. 94, s. 1–13 Odkaz na obsah / Contents link ISSN 2669–218X (elektronické / online)

TENDENCE MORFOLOGICKÉ INTEGRACE SUBSTANTIV SLOVANSKÉHO PŮVODU V SLOVNÍKU K. SIRVYDASE PROMPTUARIUM DICTIONUM POLONICARUM, LATINARUM ET LITUANICARUM

Vzorce morfologické integrace slovanských výpůjčních substantiv v díle K. Sirvyda Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum

ANŽELIKA SMETONIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-0352-884X Oblast vědeckého výzkumu: morfologie.

https://doi.org/10.35321/all94-09

ABSTRAKT Článek zkoumá morfologickou integraci substantivních slavismů užívaných ve slovníku Konstantina Sirvyda z roku 1620 Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum do litevského jazyka, vztah mezi zakončeními a rodem slov ve slovanských jazycích a litevskými kmeny, do nichž byly slavismy integrovány. Za tímto účelem byla ze zkoumaného slovníku vybrána všechna slova se slovanským kořenem, byly odděleny hybridy a byly určeny kmeny slavismů a významy slov. Ve slovnících slovanských jazyků z příslušného období byly hledány ekvivalenty slavismů a porovnáním údajů litevského a slovanských jazyků byly stanoveny zákonitosti integrace slavismů do morfologického systému litevštiny ve slovníku K. Sirvyda z roku 1620. KLÍČOVÁ SLOVA: Sirvydův slovník, slavismy, morfologická integrace, slovanské jazyky.

ABSTRAKT Článek zkoumá morfologickou integraci slovanských výpůjčních substantiv ve slovníku Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum (1620) Konstantina Sirvyda do litevského jazyka, jakož i vztah mezi zakončeními a rodem slov ve slovanských jazycích a litevskými kmeny, do nichž byly slovanské výpůjčky integrovány. Za tímto účelem byla ze slovníku vybrána všechna slova slovanského původu, hybridy byly vyloučeny a byly identifikovány kmeny a významy slovanských výpůjček. Ve slovnících slovanských jazyků z příslušného období byly hledány ekvivalenty výpůjček a porovnáním jazykových údajů litevštiny a slovanských jazyků byly stanoveny vzorce integrace slovanských výpůjček do litevského morfologického systému ve slovníku K. Sirvyda z roku 1620. KLÍČOVÁ SLOVA: Sirvydův slovník, slovanské výpůjčky, morfologická integrace, slovanské jazyky.

ÚVOD Ačkoli se slavismy v litevštině začaly zkoumat již v 19. století, v pozdějších pracích je značná pozornost věnována původu slavismů a určování hláskových korespondencí výpůjček v litevštině (Skardžius 1931; Būga 1958; Pokorny 1959; Fraenkel 1962; Palionis 1967; Urbutis 1992; 1993; Zinkevičius 2002; Smoczyński 2026) nebo výpůjční lexice starých písemností obecně (Lebedys 1977; Zinkevičius 1968; 1988; Siaurukienė 1987; Sabaliauskas 1990;

Copyright © 2026 Anželika Smetonienė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem, distribuovaným podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užívání, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem, distribuovaným podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, která umožňuje neomezené užívání, distribuci a reprodukci obsahu v jakémkoli médiu, pokud je uveden autor a zdroj. Received: / Gauta: 2025–05–14. Accepted: / Priimta: 2026–06–12.

1

Čepienė 2013; Vasiliauskienė 2022), morfologická integrace substantiv slavismů ve slovníku K. Sirvyda Promptuarium dictum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum (SPr) do litevštiny je dosud jen málo prozkoumána. Obecně je prací věnovaných morfologické integraci přejatých substantiv málo (Valeckienė 1967; Laučiūtė 2007; Rudzinskas 2011a; 2011b; Smetonienė 2019; 2022). Morfologickou integraci slavismů nejpodrobněji pojednala patrně Božena Vojtkevič (2010). Podle jejího názoru lze na základě dárcovského jazyka vysvětlit, proč přejaté slovo vstupuje do toho či onoho kmene; tuto myšlenku shrnuje schéma: slovanské -C → slavismy -as (m. r.); slovanské (br.) -Č, (pol.) -C → slavismy -is, -ius (m. r.) (Vojtkevič 2010: 248).

Ve slovnících K. Sirvyda se ve srovnání s další litevsky psanou literaturou GDL 16. a 17. století nachází nemálo „slov tehdejšího hovorového jazyka“ (Pakalka 1997: 24), neboť se od ostatních písemných pramenů odlišuje svou tematikou, a je proto mimořádně cenným pramenem pro výzkum litevštiny 17. století. Cílem tohoto článku je určit, jak jsou substantiva slavismů v SPr rozložena mezi litevské kmeny. Za tímto účelem byla ze SPr vybrána všechna slova s přejatým kořenem; byla morfologicky a etymologicky analyzována, aby byly slavismy odlišeny od hybridů. Slavismy–substantiva byly následně rozděleny podle kmenů, aby bylo možné určit zákonitosti integrace slavismů do litevského morfologického systému, jak se odrážejí v SPr. Celkem bylo ze SPr vybráno 322 neopakujících se substantivních slavismů. Možné ekvivalenty slavismů byly hledány ve slovnících slovanských jazyků z příslušného období. Za ekvivalenty jsou považována slova, která by vzhledem ke kořenu a významu mohla být potenciálně pokládána za zdroje výpůjčky. Pro stručnost jsou u slov uvedeny pouze významy užívané v SPr; uvádí se, pokud jsou zahrnuty v LKŽ^ᵉ.

Předmětem tohoto článku jsou slavismy, proto byly zohlednění mezinárodní slova a hybridy vyloučeny. Hlavní rozdíl mezi slavismy (tj. výpůjčkami, které přišly ze sousedních slovanských jazyků) a mezinárodními slovy spočívá ve zdroji výpůjčky: za zdroj mezinárodních slov se považuje jazyk, z něhož se slovo rozšířilo do světových jazyků, zatímco u slavismů jde o jazyk, z něhož bylo slovo převzato přímo. Například pokud německé slovo vstoupilo do litevštiny prostřednictvím polštiny, považuje se za polonismus, nikoli germanismus. Hybridy mají litevské i přejaté morfémy. Substantivní výpůjčky integrované do litevštiny nejsou hybridy, protože jejich koncovka plní pouze gramatickou funkci (Keinys 1984: 115). Kromě toho není pro vznik hybridu nezbytná podmínka – základové slovo (tamtéž: 114). Přesto se v SPr nachází také značné množství hybridů; nejčastěji jde o slova s přejatým kořenem, ale domácí příponou, nebo o složeniny, jejichž jednou složkou je prvek cizího původu. Do analýzy nebyla zahrnuta slova jako abrūšelis 163, alvenykėlis 65, karalėlius 64, karaliūnas 64, karči̇amystė 52, lojęjas 163, lȯjikas 57, mašnapjovys 161 a podobně.

KMENY SLAVISMŮ V SPr

Aby byla slova cizího původu integrována do litevštiny, je nutná nejen fonetická substituce. Přejatá jména musí být také začleněna do litevského skloňovacího systému a přiřazena k jednomu či druhému rodu. Substantivní slavismy v SPr jsou rozloženy do devíti kmenů: ō, iō, iio, ā, iā, iu, u, ī, ē. V tomto slovníku K. Sirvyda se nevyskytly slavismy dnes již neproduktivního souhláskového kmene.

Kmen ō. Nejvíce slavismů v SPr patří ke kmeni ō – 134: abrazas 102 „obraz (zpravidla svatých)“ LKŽᵉ; abrūšas 154 „ručník, šátek“ LKŽᵉ; advernykas 109 „vrátný“ LKŽᵉ; akrūtas 112 „loď, parník“ LKŽᵉ; alubnykas 37 „holubník“; alvenykas 65 „nádoba používaná k mytí rukou (polévání)“ LKŽᵉ; anūkas 195 „vnuk“ LKŽᵉ; aprašnykas 54 „kupec“; artas 115 „starověká mince“ LKŽᵉ; asetras 147 „jeseter“ LKŽᵉ; bajoras 168 „privilegovaný pozemkový vlastník, zpravidla střední šlechtic; člověk privilegovaného původu, šlechtic“ LKŽᵉ; botagas 60 „nástroj k pohánění dobytka, bič“ LKŽᵉ; chvoldas 30 „záhyb“; čebatas 167 „vysoká bota“ LKŽᵉ; čeraunykas 40 „čaroděj“ LKŽᵉ; česnakas 18 „zelenina s pronikavou vůní“ LKŽᵉ; četvergas 19 „čtvrtek“ LKŽᵉ; čiepas 178 „větvička, odnož, jíž se roubuje jiná rostlina, roub, štěp“ LKŽᵉ; čiobras 16 „aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých s drobnými květy“ LKŽᵉ; funtas 32 „libra“ LKŽᵉ; furmonas 32 „vozka, kočí“

2

LKŽė; grabas 182 ‘rakev; hrob’ LKŽė; grybas 40 ‘organismus, zpravidla vytvářející třeň a klobouk, houba’ LKŽė; griekas 158 ‘hřích’ LKŽė; gvaltas 40 ‘násilí, útisk’ LKŽė; herbas 32 ‘rozlišovací znak státu, města, stavu či rodu, zobrazovaný na vlajkách, mincích a pečetích’ LKŽė; heretikas 50 ‘stoupenec hereze, kacíř’ LKŽė; hetmanas 32 ‘nejvyšší velitel vojska v Litevsko-polském státě (16.–18. století)’ LKŽė; jermėkas 35 ‘spodní ženský oděv’ LKŽė; jubileušas 81 ‘jubilejec’ LKŽė; kalpokas 59 ‘taková plstěná čepice’ LKŽė; kamarnykas 59 ‘hlavní správce knížecího dvora; desátník; vůbec nějaký vyšší úředník’ LKŽė; kapeniėkas 60 ‘takový svrchní oděv’ LKŽė; kaptonas 50 ‘zimní kabát, vatovaný kabát’ LKŽė; karosas 51 ‘kostnatá ryba s otevřeným plynovým měchýřem z čeledi kaprovitých (Cyprinidae), karas’ LKŽė; kauras 51 ‘rohož, přehoz, koberec’ LKŽė; kazokas 62 ‘lehce ozbrojený jezdec’ LKŽė; kažemiekas 33 ‘zpracovatel kůží, koželuh’ LKŽė; kilepas 17 ‘starobylá zbraň – sekerka a kladivo na dlouhé násadě’ LKŽė; kilupas 54 ‘nástroj’; klumkas 181 ‘svazek, břemeno, balík’ LKŽė; kolytynkas 50 ‘výrobce či prodejce starobylých peněženek’ LKŽė; koplūnas 51 ‘vykastrovaný kohout’ LKŽė a t. d.

Při přejímání výpůjčky ze slovanských jazyků a jejím začleňování do litevského systému se obvykle zachovává její rod (Voitkevič 2010: 248). Ekvivalenty většiny slavismů SPr s kmenem ǫ jsou v dárcovských jazycích rovněž mužského rodu a navíc mají tvrdé zakončení, například grabas (< starorus. гробъ 1. ‘jáma; место погребения, могила’; 2. ‘grob, гробница’ (SRJA IV 137); rusín. гробъ 1. ‘магильныи склеп, гробница, яма’; 2. ‘магильныи uzgorak, mogila’; 3. ‘trūna’ (HSBM VII 164); pol. grob ‘miejsce, w którym chowa się zmarłego, mogiła, nagrobek, sarkofag, grobowiec’ (SPol VIII 119)); levas 72 (< starorus. левъ, львъ ‘lev’ (SRJA VIII 183); rusín. леѵъ ‘lėv’ (HSBM XVI 316); pol. lew ‘zool. Felis leo’ (SPol XII 162)); majestotas 76 (< starorus. маестатъ ‘величие, величество’ (SRJA IX 7); rusín. маестать ‘velni?caс, uesemagytasč; slava, xvala’ (HSBM XVII 216); pol. majestat ‘godność władzy’ (SPol XIII 34)); svietas 177 (< starorus. свѣтъ ‘zemlja, vselennaja, vse strany; мир, mirozdanie’ (SRJA XXIII 134); rusín. светъ, свѣтъ ‘зямny шар; зямля z usim, što na ëй isnuje’ (HSBM XXXI 113); pol. świat ‘ziemia jako miejsce przebywania ludzi wraz ze wszystkim, co się na niej znajduje, też otaczający ją wszechświat’ (SS IX 48)); sūdas 162 (< starorus. судь ‘осуджение, kapa’ (MSDJA III 603); rusín. судъ ‘пастанова судa, prisud’ (HSBM XXXIII 51 a další) a t. d.

Slovanské jazyky si na rozdíl od litevštiny dodnes zachovaly střední rod, takže pokud je přejato substantivum tohoto rodu, získává dnes koncovky ženského rodu kmene ą, pravděpodobně v důsledku fonetické blízkosti samohlásek o a a (Gird­enis 2001: 385). Před Leskienovým zákonem, tj. ve 13.–14. století, však měla střední rod také litevština a teprve po uskutečnění tohoto zákona přešla do mužského rodu a do paradigmatu kmene ǫ spolu s litevskými dědičnými slovy také dříve přejatá substantiva středního rodu ze slovanských jazyků (tamtéž: 385). V SPr je poměrně mnoho takových substantiv, která patří ke kmeni ǫ a jejichž ekvivalenty ve slovanských jazycích jsou středního rodu. Tyto slavismy byly přejaty z východoslovanských jazyků: blūdas 81 ‘mísa; množství, které se do ní vejde’ LKŽė (< starorus. блюдо ‘блюдо’ (SRJA I 247); rusín. блюдо ‘talerka’ (HSBM II 74)); čerėslas 183 ‘svazek, opasek na peníze, peněženka’ LKŽė (< starorus. чересла (mn.) ‘поясница’ (MSDJA III 1501); rusín. чересло ‘скураная пояс для грошей и іншых каштоўных рэчаў’ (HSBM XXXVI 36)); kodlyas 50 ‘žlutá vonná pryskyřice, používaná zpravidla při církevních obřadech jako kadidlo’ LKŽė (< starorus. кадило ‘благовонное вещество, фимиам, курящийся ладан’ (SRJA VII 12); rusín. кадило ‘пахучае рэчыва для абкурвання ў час набажэнства’ (HSBM XIV 216)); krapylas 65 ‘metlička kropení, kropítko’ LKŽė (< rusín. кропило ‘крапіла’ (HSBM XVI 172)); rętnas 10 ‘skvrna, značka’ LKŽė (< starorus. пятно ‘пятно’ (SRJA XXI 98); rusín. пятно, петно, пятмо ‘znak, prykmeta’ (HSBM XXIX 418)); remeslas 161 ‘řemeslo’ LKŽė (< starorus. ремесло ‘искусство, уменье, ремесло’ (SRJA XXII 143); rusín. ремесло ‘заняток, прафесія’ (HSBM XXX 69)); viedras 192 ‘vědro’ LKŽė (< starorus. ведро ‘ведро’ (SRJA II 49); rusín. вядро ‘вядро’ (HSBM III 61)); vynas 194 ‘alkoholický nápoj vyráběný z hroznů,

3

„šťávy různých plodů“ LKŽe (< starorus. вино „вино“ (SRJA II 182); rusín. вино „вино“ (HSBM III 281)).

V SPr se nacházejí i výpůjčky ze starší vrstvy, které se do litevštiny dostaly ještě před zánikem redukovaných samohlásek ve slovanských jazycích: asilas 115 „domácí zvíře podobné koni“ LKŽe (< starorus. осель, осьль „осёл“ (SRJA XIII 84); pulkas 15 „vojenský oddíl“ LKŽe (< starorus. пълкъ, полк „воинское подразделение, полк“ (SRJA XVI 220)).

Ze všech substantivních slavismů SPr kmene ǫ se odlišují blekai 31 „vnitřnosti, střeva; pokrm z nich“ LKŽe a č́erai „čáry“ LKŽe. Ekvivalenty druhého z nich jsou ve slovanských jazycích pomnožná substantiva, nebo se alespoň běžně užívají pouze v množném čísle: starorus. чары (постоянно во множ. ч.) „čarodějnictví, kouzelnictví“ (MSDJA III 1474), rusín. чары, чapu „čáry, čarodějnictví, čarodějnictví“ (HSBM XXXVI 279), pol. czar, czary „nadpřirozený jev démonické povahy; čáry, magická kouzla, věštění“ (ve slovníku je uvedeno, že ze 148 dokladů je pouze 1 v jednotném čísle) (SPol IV 6). V LKŽe je toto substantivum rovněž uvedeno jako pomnožné. U slavismu blekas, přestože je uvedeno, že jednotné číslo se užívá ve slovníku Frydricha Kuršaitise, LKŽe odkazuje na běžnější pomnožné blekai. Jde o výpůjčku z polštiny, v níž je ekvivalent slavismu – pol. flak „kiszka, jelito, wnętrzności, żołądek u zwierząt przežuvaj­ančių, gorszy gatunek mięsa, ochłap“ (SPol VII 77); toto substantivum má v polštině jednotné i množné číslo, ačkoli i zde je běžnější množné číslo. Slavismy SPr pocházející ze slovanských substantiv, která se nejčastěji užívají v množném čísle, jsou tedy rovněž uváděny jako pomnožná.

kmen ā. 79 slavismů SPr je přiřazeno ke kmeni ā: abyda 150 „křivda, újma, urážka“ LKŽe; afiera 100 „oběť“ LKŽe; akvata 104 „chuť, přitažlivost“ LKŽe; alyva 113 „strom a plod teplých krajů“ LKŽe; arielka 37 „vodka“ LKŽe; artauga 178 „starobylá mince, šilink“ LKŽe; būda 67 „stan, přístřešek, domek (hlídače, pastevce apod.)“ LKŽe; čėra 17 „číše“ LKŽe; dėka 29 „děkování, poděkování“ LKŽe; dieška 30 „sud, káď“ LKŽe; farba 31 „barva“ LKŽe; farbatka 31 „krajka“; fijo­lka 31 „fialka“ LKŽe; galka 33 „kulička, hrudka“ LKŽe; gromata 73 „dopis; písemnost, dokument“ LKŽe; juka 48 „polévka vařená z krve ptáků nebo zvířat“ LKŽe; jupa 176 „dlouhý svrchní ženský oděv (ve starověku i mužský) s rukávy, oblékaný přes hlavu; šaty“ LKŽe; kalėda 59 „vánoční dar“ LKŽe; kamara 59 „místnost v rolnickém domě nebo sýpce k ukládání různých produktů a věcí, komora, skladiště“ LKŽe; karčiama 51 „hostinec“ LKŽe; karūna 11 „kovová ozdoba hlavy; symbol panovnické moci; věnec“ LKŽe; kleka 55; klėtka 55 „klec, klece“ LKŽe; kolyta 50 „starobylá peněženka; tabákový váček“ LKŽe; kotauka 52 „motyka“; krota 63 „klec“ LKŽe; kurapka 68 „divoký pták z čeledi kurovitých, divoká slepice, čereksle“ LKŽe; kurva 68 „prostopášná žena, děvka“ LKŽe; kvarma 31 „forma, model, vzor, podle něhož se něco vyrábí“ LKŽe atd.

Mezi slavismy SPr kmene ā, stejně jako mezi slavismy kmene ǫ, jsou i takové, které pocházejí ze slovanských substantiv středního rodu: futra 32 „kožešina“ LKŽe (< rusín. футро „zpracovaná kůže kožešinového zvířete, stejně jako několik takových kůží sešitých dohromady“ (HSBM XXXVI 42); pol. futro „zpracovaná zvířecí kůže se srstí, kožešinový pruh, také oděv podšitý kožešinou“ (SPol VII 159)); pekla 121 „peklo“ LKŽe (< starorus. пекло (SRJA XIV 186); rusín. пекло „peklo“ (HSBM XXIV 66); pol. piekło „v náboženstvích: místo pobytu zemřelých nebo jejich duší“ (SPol XXIV 57)); stadala 38 „zájezdní hostinec s přístřeškem pro koně“ LKŽe (< starorus. стодола „krytá stodola, kůlna“ (SRJA XXVIII 72); rusín. стодола „zájezdní dvůr s hostincem“ (HSBM XXXII 399); pol. stodola „hospodářská budova na venkově sloužící k uskladnění nevymláceného obilí a slámy“ (SS VIII 446)). Tyto výpůjčky byly do litevštiny převzaty již po Leskienově zákonu, a proto patří nikoli ke kmeni ǫ, nýbrž ke kmeni ā.

Ke kmeni ā patří v SPr nejen substantiva ženského rodu, ale i některá substantiva mužského, nejčastěji však obecného rodu. Slavismus sirata 165 „sirotek“ LKŽe má v litevštině obecný rod; stejný rod mají i jeho ekvivalenty ve slovanských jazycích: starorus. сирота „dítě, dospívající, který zůstal bez jednoho nebo obou

4

rodičů“ (SRJA XXIV 156); rusín. сипота „sirotek“ (HSBM XXXI 271); pol. sirota „dítě, které ztratilo oba rodiče nebo jednoho z nich“ (SS VIII 191). Substantivum vaivada 95 „zemský místodržitel, správce určité oblasti země“ LKŽe je mužského rodu, stejně jako jeho ekvivalenty v jazycích donorů: starorus. воевода „osoba představující nejvyšší místní moc“ (SRJA II 261); rusín. воевода „náčelník města a městského okruhu“ (HSBM IV 85); pol. wojewoda „původně dvorský úředník, velitel vojska zastupující panovníka, později vysoký zemský úředník“ (SS X 279)). Jak je patrné, uplatňuje se zásada, že rod substantiv se při jejich přechodu ze slovanských jazyků do litevštiny nemění. Jedno slovo SPr však tomuto systému neodpovídá: čerevyka 182 „bota“ LKŽe. V SPr je doloženo pouze jednou, v pozdějším slovníku K. Sirvydase se již nachází výpůjčka mužského rodu čeverykas SD 448. Ve východoslovanských jazycích, z nichž tato výpůjčka pochází, jsou ekvivalenty mužského rodu: starorus. черевик „bota, škorně“ (MSDJA III 1500); rusín. черевик „čerevik“ (HSBM XXXVI 343). Pravidelná výpůjčka by měla být mužského rodu čerevykas.

kmen iu. K tomuto kmeni patří o něco méně substantivních slavismů SPr než ke kmeni ā – 50. Jde o slova mužského rodu zakončená na -ius nebo na koncovku -us po souhlásce j: aliejus 113 „rostlinné tuky“ LKŽe; bardišius 41 „sekera s dlouhou násadou (válečná zbraň)“ LKŽe; brylius 51 „klobouk“ LKŽe; cielius 10 „terč“ LKŽe; ciesorius 10 „monarcha, císař“ LKŽe; čebatorius 177 „švec, obuvník“ LKŽe; čepčius 17 „čepice, kterou dříve nosily vdané ženy“ LKŽe; činšius 18 „poplatek vlastníkovi půdy za její užívání“ LKŽe; čyščius 18 „očistec“; driaučius 60 „kopí, hrot kopí“ LKŽe; drukorius 26 „tiskař“ LKŽe; dvarčius 31 „dvořík“ LKŽe; falsierius 30 „padělatel, podvodník“; falsius 30 „vada, nedostatek, padělání“ LKŽe; gojus 34 „malý, krásný lesík, háj“ LKŽe; kaganijus 50 „hrnec“; katlerius 57 „výrobce, opravář nebo prodejce kotlů“ LKŽe; kavalierius 52 „neženatý muž; muž, který se uchází o dívku“ LKŽe; kytrius 13 „lstivý, chytrý člověk“ LKŽe; kleštarius 55 „klášter“ LKŽe; kukorius 67 „kuchař“ LKŽe; kušn i erius 68 „kožešník“ LKŽe; liktarius 177 „svícen“; moliarius 76 „umělec“; mečius 79 „meč“ LKŽe; mincorius 81 „mincíř“ LKŽe; morčius 77 „březen“ LKŽe; mūror ius 84 „zedník“ LKŽe; nepr i etelius 107 „nepřítel; ničema“ LKŽe; pakajus 95 „mír, pokoj“ LKŽe atd.

Všechna substantiva tohoto kmene jsou mužského rodu a při přejímání se rod většinou nezměnil. Pro kmen iu je charakteristické, že ekvivalenty slavismů, které k němu náležejí, mají v rusínštině, staré ruštině a polštině nulovou koncovku (např. pakajus 130 „dobře zařízený pokoj“ LKŽe (< starorus. покой „místnost, prostor“ (SRJA XVI 164); rusín. покой, покою „místnost“ (SSM II 178); pol. pokoj „izolované místo, ústraní“ (SPol XXVI 321)), nebo měkkou souhlásku (např. karalius 64 „titul vládce, monarchy v některých zemích; osoba s tímto titulem“ LKŽe (< starorus. король „král“ (SRJA VII 338); rusín. король „král, monarcha“ (HSBM XVI 21)), nebo ž, š, č, r (např. retežius 70 „řetěz, pouta“ LKŽe (< starorus. ретьязь „řetěz, náhrdelník“ (SRJA XXII 149); rusín. ретьязь, ретежь „řetěz“ (HSBM XXX 82)); mečius 79 „meč“ LKŽe (< starorus. мечь „studená sečná a bodná zbraň“ (SRJA IX 136); rusín. мечь „meč“ (HSBM XVIII 22); pol. miecz „sečná zbraň“ (SPol XIII 404)); altorius 113 „oltář; určitý stůl v kostele, na němž se konají bohoslužby“ LKŽe (< starorus. алтарь, олтарь „obětní oltář“ (SRJA I 31); rusín. алтарь, олтарь, олтарь „oltář“ (HSBM I 103); pol. ołtarz „místo přinášení obětí božstvu“ (SPol XXI 327)). Ve staré slovanštině byly ž, š, č, c, r původně měkké a začaly tvrdnout ve XIV. století (JAM 2005: 44), proto slova, která se do litevštiny dostala před jejich tvrdnutím, přešla ke kmeni iu.

Z této skupiny slov se odlišuje pečius 121 „pec k vytápění místnosti, vaření a pečení pokrmů, pec na chleba“ LKŽe, protože jeho ekvivalenty ve východoslovanských jazycích jsou ženského rodu (starorus. печь „stavba k vytápění místnosti a přípravě jídla“ (SRJA XV 41); rusín. печь, печь „cihlová stavba, v níž se rozdělává oheň, aby se vytopila místnost a připravilo jídlo“ (HSBM XXIV 291)), zatímco v polštině jsou mužského rodu (pol. piec „zařízení

5

sestavený z nehořlavého materiálu, v němž se dosahuje vysoké teploty’ (SPol XXIV 30)).

į̄a kmen. 38 výpůjček má kmen į̄a: adverija 128 ‘zárubeň’ LKŽe; asilyčia 115 ‘oslice’ LKŽe; atkonýčia 181 ‘ozdoba hlavy, stuha’ LKŽe; bažnyčia 61 ‘modlitebna (zpravidla katolická a protestantská)’ LKŽe; čerpyčia 50 ‘dlaždice pro stavbu kamen, kachle’ LKŽe; delija 20 ‘starobylý kabát’; dronyčia 25 ‘tenké prkno, tenká střešní destička, šindel’ LKŽe; dūšia 27 ‘v mytologii, náboženství a filozofii – nesmrtelná nehmotná podstata člověka existující nezávisle na těle, duch; duše’ LKŽe; grūšia 40 ‘hrušeň’ LKŽe; herezija 50 ‘náboženské učení, které vládnoucí náboženství považuje za mylné, kacířství’ LKŽe; karbija 11 ‘takový koš s víkem na sypání něčeho’ LKŽe; kodvlynčia 50 ‘nádoba, v níž se pálí kadidlo, kadidelnice’ LKŽe; koplyčia 51 ‘malý kostel; samostatná část velkého kostela nebo jiné budovy, kde se mohou konat bohoslužby’ LKŽe; kuknia 67 ‘kuchyně’ LKŽe; leternia 71 ‘lucerna’; malmazija 76 ‘takové víno’; melnyčia 82 ‘mlýn’ LKŽe; mišia 83 ‘mše’ LKŽe a t. d.

Téměř všechna substantiva kmene į̄a jsou ženského rodu, jejich protějšky ve slovanských jazycích mají po měkkém konci kmene koncovku -a (ve východoslovanských jazycích zapisovanou jako -я, pol. -ia), například drukarnia 26 ‘tiskárna’ LKŽe (< starorus. друкарня ‘типография’ (SRJA IV 365); rusín. друкарня ‘drukarnė’ (HSBM IX 86); pol. drukarnia ‘miеjsce, warsztat, gdzie się drukuje książki, druki’ (SPol VI 83)), nedėlia 93 ‘týden, neděle’ LKŽe (< starorus. недѣля ‘воскресенье’ (SRJA XI 74); rusín. неделя ‘нядзеля’ (HSBM XX 67); pol. niedziela ‘ostatni, świąteczny dzień tygodnia’ (SPol XVI 263)), skomia 175 ‘starobylý stůl, skobnis’ LKŽe (< rusín. скамья ‘ława, łayka’ (HSBM XXXI 293)), skrynia 60 ‘jistý dřevěný zdobený box s víkem a nožkami na uchovávání něčeho (zpravidla oděvů, výbavy)’ LKŽe (< rusín. скрыня, скрыня ‘скрыня, kufar’ (HSBM XXXI 388); pol. skrzynia ‘paka drewniana z wiekiem, kufer służący do przechowywania ubrania, pościeli, etc.’ (SS VIII 261)) atd. Pouze jedno z těchto substantiv je mužského rodu – sudžia ‘soudce’ LKŽe (< starorus. судья, судия ‘тот, кто оценивает кого-л., что-л., судит о ком-л, чем-л’ (SRJA XXVIII 264); rusín. судия, судиа, судія, судія, судья ‘суддя’ (SSM II 398). Koncovka -я ve východoslovanských jazycích způsobila, že se toto substantivum v litevštině dostalo do foneticky blízkého kmene į̄a; protějšek této výpůjčky ve slovanských jazycích rovněž patří k mužskému rodu. Ostatní slovanská substantiva – možné zdroje výpůjček – s měkkým koncem kmene si také zachovala svůj rod a jako slavismy ženského rodu se integrovala do kmene į̄a.

Několik substantiv kmene į̄a v SPr se užívá jako pomnožná: gačios 30 ‘kalhoty’; liesvyčios 25 ‘žebřík’. Protějšky prvního z nich se ve slovanských jazycích rovněž obvykle užívají pouze v množném čísle: rusín. кгачи ‘штаньı, нагавицы’ (HSBM XV 33); pol. gacie ‘dolna część stroju mężczyzny, spodnie’ (SPol VII 163). Substantivum liesvyčios by však podle dárcovských jazyků mohlo být užíváno i v jednotném čísle: starorus. лѣствица ‘лестница’ (SRJA VIII 211); rusín. лесвица ‘драбіны’ (HSBM XVI 358).

kmen i. Výpůjček tohoto kmene je 10: čėstis 84 ‘čest, úcta’ LKŽe; donis 18 ‘daň’ LKŽe; dvarionis 28 ‘pracovník panství, služebník, dvořan’ LKŽe; liūbasis 74 ‘láska’; mostis 77 ‘měkká léčivá hmota s tukem užívaná k léčbě, mast’ LKŽe; pečėtis 121 ‘nástroj k vtiskování znaku; otisk nebo znak vtisknutý tímto nástrojem; pečeť’ LKŽe; pomėtis 118 ‘paměť’ LKŽe; skoteris 102 ‘ubrus’ LKŽe; smertis 170 ‘smrt’ LKŽe; spaviedis 172 ‘zpověď’ LKŽe.

Dnes tento kmen není produktivní, patří k němu především substantiva ženského rodu, stejně jako v SPr. Substantiva mužského rodu kmene i se vyskytují i v současném jazyce (např. geluonis, dantis atd.), v tomto případě je však takový slavismus v SPr pouze jeden – dvarionis. Že toto substantivum patří k tomuto kmeni, je patrné z jeho doložených forem ve starých písemných památkách: dvaronies BPII 476 (LKŽe). Předpokládá se, že litevština nejprve převzala množné číslo slova dvarionys (srov. starorus. дворянинъ ‘лицо, находящееся на службе при дворе князя’ (SRJA IV 194)), na jehož základě vzniklo jednotné číslo dvarionis (Smoczyński 2026: 388).

6

Zbývající slavismy jsou ženského rodu a ve srovnání s odpovídajícími výrazy v dárcovských jazycích si jej zachovaly beze změny. Zdroje všech těchto slavismů mají ve slovanských jazycích na konci měkké souhlásky, například čėstis (< rusín. честь ‘честь, почет, уважение’ (MDSUM II 480); pol. cześć ‘uszanowanie, poważanie, uznanie; podziw; honor’ (SPol IV 150)), donis (< starorus. дань ‘то, что отдано кому-л.’ (SRJA IV 170); rusín. дань ‘тое, што аддадзена каму-н.’ (HSBM VII 242); pol. dań ‘świadczenie w naturze lub pieniężne, danina, podatek, czynsz’ (SPol IV 490)), smertis (< rusín. смерть ‘смерць; спыненне існавання чалавека ці жывёліны’ (HSBM XXXI 483); pol. śmierć ‘skończenie, utrata życia, zgon, wyjątkowo pozbawienie kogoś życia’ (SS IX 24)), spaviedis (< rusín. споведь ‘споведь’ (HSBM XXXII 163); pol. spowiedź ‘wyznanie grzechów przed kapłanem w celu uzyskania rozgrzeszenia’ (SS VIII 359)).

ē kmen. To je další nepříliš produktivní kmen výpůjček v SPr; substantiv, která k němu náležejí, je 6: kaniukšnė 175 ‘stáj’ LKŽ; kižė 10 ‘stará chalupa, domek, barabizna’ LKŽ; maliaʋonė 76 ‘malování’ LKŽ; mincė 81 ‘mince’ LKŽ; prababė 129 ‘prababička’; ragažė 77 ‘pletený koš; množství, které se do takového koše vejde’ LKŽ.

Tato nepočetná skupina slov je značně nejednotná: ačkoli jsou protějšky většiny slavismů ženského rodu, jejich koncovky se liší. Například protějšky substantiva kaniukšnė (< starorus. конюшня ‘конюшня, строение, где держат лошадей’ (SRJA VII 291); rusín. канюшня ‘канюшня’ (HSBM XV 291)) mají koncovku -ia, kižė, mincė (< starorus. хижа, хиза ‘хижина, дом’ (MSDJА III 1368); rusín. хижа ‘хаціна’ (HSBM XXXVI 73); pol. minca ‘moneta, pieniądz bity’ (SPol XIV 272)) – -a, takže tyto slavismy mohly být integrovány do kmenů ia a ā. Zdroj jednoho substantiva je středního rodu: maliaʋonė (< rusín. малеванье, малевание ‘дзеянне па дзеясл. малевати’ (HSBM XVII 234); pol. malowanie ‘nazwa czynności od malować’ (SPol XIII 60)).

Ostatní kmeny. Zbývající kmeny, k nimž náležejí substantivní slavismy v SPr, jsou velmi nepočetné. Dva výrazy mají kmen į: kisielis 54 ‘řídká kaše (jídlo) z kvašeného ovesného výluhu nebo z bobulových šťáv se škrobem’ LKŽ; kriaučias 63 ‘krejčí’ LKŽ. Ke kmeni į patří tři substantiva: čemerys 14 ‘jedovatá, léčivá vytrvalá rostlina z čeledi liliovitých, kýchavice’ LKŽ; grašis 39 ‘drobná mince, půl kopějky; v různých dobách peníz různé hodnoty; mince’ LKŽ, maneliai 77 ‘nárameníky’, zatímco ke kmeni u patří pouze jedno – turgus 180.

Z dnešního hlediska působí substantiva kisielias a kriaučias neobvykle. Obě jsou obvykle integrována do kmene iu, tj. jako kisielius a kriaučius. V pozdějším slovníku K. Sirvyda se od kisielias upouští a uvádí se pouze varianta kmene iu kisielius SD 103 (kriaučias / kriaučius se vůbec neuvádí). Proč byl v SPr u těchto substantiv zvolen kmen iǫ, není známo, neboť s ohledem na protějšky ve slovanských jazycích (starorus. кусель ‘кушанье, приготовляемое из муки на воде или ягодном соке, кисель’ (SRJA VII 137); rusín. кусель ‘кіслая страва з мукі, кісель’ (HSBM XV 93); pol. kisiel ‘potrawa z mąki rozczynionej wodą i poddanej fermentacji’ (SPol X 330); starorus. краѳецъ ‘портной’ (SRJA VII 402); rusín. кравець ‘спецыяліст па шыццю адзення’ (HSBM XVI 80); pol. krawiec ‘rzemieślnik szyjący odzież’ (SPol XI 134)) jsou kmeny iu a ō systematičtější.

Substantivum maneliai je v SPr uvedeno jako pomnožné, ačkoli v LKŽ existují i podoby manelė a manelis. Údaje ze slovanských jazyků (starorus. манелы ‘украшение, род браслета, надевавшегося поверх рукава (зарукавье, запястье)’ (SRJA IX 27); rusín. манеля, манела, манелле ‘брана́лет; маністы’ (HSBM XVII 93); pol. manella ‘drogocenna ozdoba noszona na ramieniu, bransoleta, naramiеnnik’ (SPol XIII 143)) ukazují, že substantivum mělo být správně převzato jako femininum manelia nebo manelė (kvůli měkkému l). V tomto případě tedy na rozdíl od substantiv kisielias, kriaučias, čemerys a grašis došlo také ke změně rodu.

7

ZÁVĚRY

SPr obsahuje podstatná jména slavismů náležející ke kmenům ō (abrazas, abrūzas, advernykas, akrūtas, alubnykas aj.), iō (kisielias, kriaušias), iō (čemer ys, grašis, maneliai), ā (abyda, afiera, akvata, alyva, arielka aj.), iā (adverija, asilyčia, atkon yčia, bažnyčia, čerpyčia aj.), iu (aliejus, altorius, bardišius, brylius, cielius aj.), u (turgus), i (čestis, donis, dvarionis, liūbastis, mostis aj.) a ē (kaniukšnė, kižė, maliavonė, mincė, prababė aj.). V tomto prameni nejsou doloženy slavismy souhláskového kmene.

Nejpočetnější je kmen ō – náleží k němu 41,6% nalezených podstatných jmen slavismů v SPr. Poměrně početné jsou také kmeny ā, iu a iā – náleží k nim postupně 24,5%, 15,5% a 11,8% všech vybraných slov. Slavismy kmene i tvoří 3,1%, zatímco kmen ē 1,7% zkoumaných slavismů. Zbývající kmeny jsou velmi málo početné a tvoří jen nepatrnou část všech podstatných jmen slavismů nalezených v SPr.

S ohledem na ekvivalenty slavismů v jazycích-dárcích lze v některých případech v SPr pozorovat jasný systém, do paradigmatu kterého kmene se to které přejaté slovo zařazuje:

• pokud jsou ekvivalenty ve slovanských jazycích mužského rodu a na konci mají tvrdou souhlásku, přejímka se v litevštině integruje do kmene ō;

• podstatná jména středního rodu ve slovanských jazycích, která mají na konci –o, náležejí v litevštině buď ke kmeni ō (starší výpůjčky typu klodas), nebo ke kmeni ā;

• slova ženského a mužského (nejčastěji obecného) rodu, která mají ve slovanských jazycích na konci –a, se v litevštině integrují do kmene ā;

• podstatná jména mužského rodu se slovanským nulovým zakončením; slova mužského rodu, která mají ve slovanských jazycích měkkou souhlásku (nejčastěji l); podstatná jména mužského rodu, která mají ve východoslovanských jazycích historicky měkké ž, š, č, c, r, v polštině již tvrdé, se v litevštině integrují do kmene iu;

• podstatná jména, která mají ve východoslovanských jazycích na konci –я a v polštině – –ia, se v litevštině integrují do kmene iā;

• podstatná jména, která mají ve slovanských jazycích na konci měkké souhlásky t, n, d, jsou v SPr integrována do kmene i.

Slavismy-podstatná jména v SPr se do zbývajících kmenů integrují různě a na základě tohoto jediného pramene nelze pozorovat jednotný systém.

Slavismy v SPr mají, jak je obvyklé, nejčastěji stejný rod jako jejich zdroj v jazycích-dárcích, tj. například slovo mužského rodu ve slovanských jazycích se do litevštiny integruje jako přejímka mužského rodu. Změn rodu typických pouze pro SPr je jen několik (čerevyka, maneliai). V SPr se rovněž zachovává shoda v čísle – přejímky pocházející z podstatných jmen slovanských jazyků, která se nejčastěji užívají v množném čísle, jsou také uváděny jako pluralia tantum (blekai, čėrai, gačios). Několik podstatných jmen (liesuvyčios, maneliai) by nemělo být integrováno jako pluralia tantum.

LITERATURA A PRAMENY

Būga Kazimieras 1958: Rinktiniai raštai [Vybrané spisy] 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Čepienė Nijolė 2013: Konstantino Sirvydo „Dictionarium trium linguarum“ leksikos skoliniai“ [Lexikální výpůjčky v díle Konstantinase Sirvyda „Dictionarium trium linguarum“]. – Leksikografija ir leksikologija 3: Konstantino Sirvydo darbai ir jo epocha, vyd. Z. Šimėnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 157–188.

Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches wörterbuch [Litevský etymologický slovník], Heidelberg: Winter.

Girdenis Aleksas 2001: Kalbotyros darbai [Lingvistické práce] 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

8

HSBM I: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 1, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1982.

HSBM II: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 2, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1983.

HSBM III: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 3, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1983.

HSBM IV: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 4, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1984.

HSBM VII: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 7, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1986.

HSBM IX: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 9, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1989.

HSBM XIV: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 14, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1996.

HSBM XV: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 15, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1996.

HSBM XVI: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 16, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 1997.

HSBM XVII: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 17, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 1998.

HSBM XVIII: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 18, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 1999.

HSBM XX: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 20, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2001.

HSBM XXIV: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 24, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2005.

HSBM XXIX: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 29, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2009.

HSBM XXX: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 30, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2010.

HSBM XXXI: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 31, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2011.

HSBM XXXII: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 32, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2012.

HSBM XXXIII: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 33, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2013.

HSBM XXXVI: Histaryčny slovnik belaruskaj movy [Historický slovník běloruského jazyka] 36, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaja navuka, 2016.

JAM 2005: Jazyki mira. Slavianskіe jazyki [Jazyky světa. Slovanské jazyky], red. koll. A. M. Moldovan, S. S. Skorvid, A. A. Kibrik, N. V. Rogova, E. I. Jakuškina, A. F. Žuravlev, S. M. Tolstaja, Moskva: Academia.

9

Keinys Stasys 1984: Litevské jazykové hybridy (pojem, druhy a normativnost) [Litevské jazykové hybridy (pojem, druhy a normativnost)]. – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai, 113–123.

Laučiūtė Jūratė 2007: Osud baltského původu jmenných koncovek ve slovanských jazycích [Osud jmenných koncovek baltského původu ve slovanských jazycích]. – Res humanitariae 2, 85–101.

Lebedys Jurgis 1977: Starší litevská literatura [Starší litevská literatura], Vilnius: Mokslas.

LKŽe: Slovník litevského jazyka [Slovník litevského jazyka] (1–20, 1941–2002), elektronická verze, redakční rada: G. Naktinienė (šéfredaktorka), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programátoři: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, aktualizovaná verze, 2018. Přístup online: https://ekalba.lt/liet­uviu–kalbos–zodynas/.

MDSUM II: Materіaly do slovnyka pysемnoї ta knyžnoї ukraїnskoї movи [Materiály pro slovník psaného a spisovného ukrajinského jazyka] 2, red. E. K. Timčenko, Kijев, Niu-Jork: Nacionalna akademija nauk Ukraїni, 2003.

MSDJA III: Materjaly dlja slovarja drevnerusskogo jazyka [Materiály pro slovník staroruského jazyka] 3, red. I. I. Sreznevskij, Sankt Peterburg: Kniga, 1912.

Pakalka Kazys 1997: Poznámky ke starému trojjazyčnému slovníku Konstantinase Sirvydase (asi 1620) [Poznámky ke starému trojjazyčnému slovníku Konstantinase Sirvydase (asi 1620)]. – Starý slovník Konstantinase Sirvydase, sest. K. Pakalka, 6–25.

Palionis Jonas 1967: Litevský spisovný jazyk v XVI.–XVII. století [Litevský spisovný jazyk v XVI.–XVII. ^16th–17th století], Vilnius: Mintis.

Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches wörterbuch [Indoevropský etymologický slovník], Bern: Francke.

Rudzinskas Darius 2011a: Některé aspekty morfologické integrace slavismů ve starých litevských textech [Některé aspekty morfologické integrace slavismů ve starých litevských textech]. – Baltu filologija 20, 41–51.

Rudzinskas Darius 2011b: Morfologická integrace slovanských přejímek: aspekty kategorie rodu [Morfologická integrace slovanských přejímek: aspekty kategorie rodu]. – Perspectives of Baltic philology 2, 205–214.

Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika [Lexikon litevského jazyka], Vilnius: Mokslas.

Siaurukienė Halina 1987: Výpůjčky v hymnáři „Knygos nobažnystės“ [Loanwords in the Hymnal “Knygos nobažnystės”]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 26, 145–150.

Skardžius Pranas 1931: Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen [The Slavic Loanwords in Old Lithuanian]. – Tauta ir žodis 7, Kaunas: Spindulys.

Smetonienė Anželika 2019: Vzorce morfologické integrace slovanských výpůjčních substantiv v Petkevičiusově katechismu (1598) jako ukazatel jejich původu a chronologie. – Studia z Filologii Polskiej i Słowiańskiej 54, [1–30]. DOI: https://doi.org/10.11649/sfps.1766.

Smetonienė Anželika 2022: Integrace vypůjčených substantiv z Anonymního katechismu (1605) a Daukšova katechismu (1595) do morfologického systému litevského jazyka [Integration of Loan Nouns from the Anonymous Catechism (1605) and Daukša’s Catechism (1595) into the Morphological System of the Lithuanian Language]. – Lietuvių kalba 17, 25–38. DOI: https://doi.org/10.15388/LK.2022.11.

10

Smoczyński Wojciech 2026: Słownik etymologiczny języka litewskiego [Etymologický slovník litevského jazyka]. Přístupné online: http://www.rroman es.org/pub/alii/Smoczyński W. Słownik etymologiczny języka litewskiego.pdf.

SPol IV: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 4, red. S. Bąk, Wrocław, Warszawa, Kraków: Instytut badań literackich, 1969.

SPol VI: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 6, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1972.

SPol VII: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 7, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1973.

SPol VIII: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 8, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1974.

SPol X: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 10, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1976.

SPol XI: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 11, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1978.

SPol XII: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 12, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1979.

SPol XIII: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 13, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1981.

SPol XIV: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 14, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk: Instytut badań literackich, 1982.

SPol XVI: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 16, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Instytut badań literackich, 1985.

SPol XXI: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 21, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków: Instytut badań literackich, 1992.

SPol XXIV: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 24, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Instytut badań literackich, 1996.

SPol XXVI: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16.^th století] 26, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Instytut badań literackich, 1998.

SPr 1997: Starý slovník Konstantina Sirvyda [Starý slovník Konstantinase Sirvyda], sest. K. Pakalka, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

11

SRJA I: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 1, hlavní red. S. G. Barchudarov, Moskva: Nauka, 1975.

SRJA II: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 2, hlavní red. S. G. Barchudarov, Moskva: Nauka, 1975.

SRJA IV: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 4, hlavní red. S. G. Barchudarov, Moskva: Nauka, 1977.

SRJA VII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 7, hlavní red. F. P. Filin, Moskva: Nauka, 1980.

SRJA VIII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 8, hlavní red. G. J. Romanova, Moskva: Nauka, 1981.

SRJA IX: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 9, hlavní red. V. J. Derjagin, O. V. Malkova, Moskva: Nauka, 1982.

SRJA XI: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 11, hlavní red. A. N. Šalamova, Moskva: Nauka, 1986.

SRJA XIII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 13, hlavní red. O. I. Smirnova, Moskva: Nauka, 1987.

SRJA XIV: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 14, hlavní red. O. I. Smirnova, A. N. Šalamova, Moskva: Nauka, 1988.

SRJA XV: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 15, hlavní red. G. P. Smolickaja, Moskva: Nauka, 1989.

SRJA XVI: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 16, hlavní red. G. J. Romanova, Moskva: Nauka, 1990.

SRJA XXI: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI–XVII století] 21, hlavní red. G. A. Bogatova, Moskva: Nauka, 1995.

SRJA XXII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI.–XVII. století] 22, red. A. N. Šalamova, Moskva: Nauka, 1997.

SRJA XXIII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI.–XVII. století] 23, red. V. B. Kryško, G. J. Romanova, Moskva: Nauka, 1996.

SRJA XXIV: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI.–XVII. století] 24, red. G. J. Romanova, Moskva: Nauka, 2000.

SRJA XXVIII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka XI.–XVII. století] 28, red. E. I. Deržavina, Moskva: Nauka, 2008.

SS VIII: Słownik staropolski [Slovník staré polštiny] 8, red. S. Urbańczyk, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1980.

SS IX: Słownik staropolski [Slovník staré polštiny] 9, red. S. Urbańczyk, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1982.

SS X: Słownik staropolski [Slovník staré polštiny] 10, red. S. Urbańczyk, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1990.

SSM II: Słownyk staroukrajinskoj movy XIV–XV st. [Slovník starého ukrajinského jazyka XIV.–XV. ^14th–15th století] 2, red. L. L. Gumecka, I. M. Kernyckyj, Kyjiv: Naukova dumka, 1978.

Urbutis Vincas 1992: Slovanské výpůjčky ve staré litevštině [Slovanské výpůjčky ve staré litevštině]. – Baltistica 27(1), 4–41.

12

Urbutis Vincas 1993: Senųjų slavizmų kilmės įvairovė [Rozmanitost původu starých slovanských výpůjček]. – Baltistica 28(1), 91–101.

Valeckienė Adelė 1967: Kitų kalbų kilmės žodžiai lietuvių kalbos morfologinėje sistemoje [Slova cizojazyčného původu v morfologickém systému litevského jazyka]. – Lietuvių kalba tarybiniais metais, odpovědný red. V. Ambrazas, Vilnius: Mintis, 108–12.

Vasilauskienė Virginija 2022: Konstantino Sirvydo žodynų ir Punktų sakymų leksikos sąsajos [Souvislosti mezi slovníky Konstantinase Sirvyda a jeho lexikou v Punktai sakymų]. – Lituanistica 68, 2(128), 135–152.

Voitkevič Božena 2010: Mikalojus Daukšos Postilės slavizmų morfologinė integracija [Morfologická integrace slavismů v „Postille“ Mikalojuse Daukšy]. – Baltistica 75(2), 243–255.

Zinkevičius Zigmas 1968: Apie 1605 m. katekizmo tarmę [O nářečí katechismu z roku 1605]. – Baltistica 4, 109–116.

Zinkevičius Zigmas 1988: Senųjų raštų kalba [Jazyk starých textů], Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 2002: Rinktiniai raštai [Vybrané spisy] 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

13