OHLASY MINULOSTI

KATECHISMU M. DAUKŠY – 400 LET

V období vzniku litevské písemné kultury, téměř půl století po „Katechismu“ M. Mažvydase, vyšel „Kathechizmas Arba Mokslas kiekvienam krikszczioni privalus... Iżguldīta iz Lėżuwio Łankiszko... per Kunigą Mikalojų Daukszą Kanoniką Zemaiċiu“ Jakuba Ledesmy. Tato první litevská katolická publikace byla vytištěna ve Vilniusu roku 1595 v jezuitské tiskárně (v tisku není tiskárna uvedena). Katechismu bylo vytištěno malé množství výtisků, neboť sám M. Daukša jej v předmluvě ke své „Postile“ z roku 1599 nezmiňuje a říká, že chce postilou dát „počátek a povzbuzení k lásce k jazyku otců“. Jednu část katechismu tvoří „Trumpas Budas Pasisakimo arba Ižpažinimo Nūdemiu Drin tu kurie dažnai wartoją tuo Sakramentu“. Tato část je obzvlášť zajímavá tím, že obsahuje dvě první známé litevské katolické písně: „Malda S. Tamožiaus izą Aquino“ a „Salve Regina (Sვეika Karalyczia)“¹.

Tento katechismus je první litevskou knihou v Litevském velkoknížectví.

Tehdy v systému litevského spisovného jazyka převládal církevní styl a jeho vznik se opíral o písemnosti s náboženským obsahem. Katechismus M. Daukši je zajímavý pro terminology tím, že zde nacházíme značné množství slovní zásoby náboženských a souvisejících oborů.

Uvádíme několik citátů o katechismu M. Daukši z prací litevských vědců.

M. Daukša ve svých překladech používá litevská slova mnohem častěji než první spisovatelé Malé Litvy; sesbíral je z tehdejší živé řeči nebo je po svém přizpůsobil k překladu cizích slov. <...> Vlastních neologismů, které sám vytvořil nebo převzal odjinud,

¹ Biržiška V. Senųjų lietuviškų knygų istorija. Chicago, 1953. D. 1. P. 168-169.

53

používá mnohem méně.

Skardžius Pr. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1943. P. 590–591.

Nedostatek termínů a nových slov byl velmi značný a Daukša usilovně hledal litevské ekvivalenty. Některé věci se označují několika slovy, například: zachránce, spasitel a zachránce; ničemník a blázen; hřích, provinění, vina, přestupek a dluh; mínění a vnímání; ponížení, pokoření a ponížení; poučení a posílení; pomoc, podpora a výpomoc; zvyk a obyčej; potopení, odsouzení, zkáza a zahynutí; porozumění a pochopení atd. To bránilo ustálení spisovné slovní zásoby, avšak na počátku litevské písemné kultury byla lexikální variabilita nevyhnutelná.

Kruopas J. Leksiniai paralelizmai Daukšos katekizmo kalboje// Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1960. T. 3. P. 243.

Bohaté a rozmanité lexikální paralelismy v DK svědčí o obrovském tvůrčím úsilí autora přeložit Ledesmův Katechismus z polštiny co nejpřesněji, nejsrozumitelněji a co nejlitevštěji a zpřístupnit jej lidovým, bohatým jazykem co nejširšímu okruhu litevsky gramotných čtenářů. K tomuto účelu hojně využívá bohatých a nevyčerpatelných pokladů lidové slovní zásoby. Mnoha starým litevským slovům je nově přiřazen význam, když se jim dává nový náboženský obsah. Nový význam tak v katolickém DK získávají například bůh, nebe, vina, hřích, peklo, duše, svatý, pán a další slova. Díky tomu se Daukša mohl vyhnout zbytečným výpůjčkám, které používali nedbalí překladatelé nebo které se objevily později se sílícím vlivem polonizace prostřednictvím církve, statků a jinými cestami v žargonových náboženských textech (např. griekas, pekla, dūšia, ponas, viera, vieryti atd.). Daukša odvážně přejímal do spisovného jazyka slova z lidové hovorové řeči a mnohým z nich dával

54

…přenesené, abstraktnější významy, a tím obohacoval sémantiku slovní zásoby literárního jazyka. Daukša vytvořil mnoho nových slov pro vyjádření náboženských a různých abstraktních pojmů, čímž výrazně zvýšil počet lexikálních paralelismů v DK. Některá Daukšova nová slova (např. pochybování, inspirace, pokora, povinný, odsouzený, porozumění) jsou zdařile utvořena a pevně se uchytila v literárním jazyce.

Tamtéž. S. 253–254.

Mnoho společného s pozdějšími díly M. Mažvydase a s „Enchiridionem“ B. Vilenta má také text M. Daukšova „Vyznání víry“ (DK 23, 24, VE 14–17), ale rozdílů je mnohem více. M. Daukša odstraňoval cizí slova a hledal litevské ekvivalenty: poną nahradil slovem viešpačiu, paną slovem merga, Ponską Pilotą slovem Pontiškiu Pilotų, peklą slovem pragaru, griekus slovem nuodėmėmis, živatą slovem gyvatą a tak dále. Ještě více se liší text Desatera (v protestantském znění je mnoho cizích slov a nelitevských konstrukcí) a zde už společné rysy nebývají nápadné. Je třeba poznamenat, že překlad Desatera M. Daukšou se značně liší také od polského originálu, který je mnohem kratší a úspornější. Je příznačné, že M. Daukša v desátém přikázání nahrazuje osla, zmiňovaného vedle vola, koněm (DK 74 20).

Společné rysy nacházíme nejen v textech modliteb, ale i jinde. M. Daukša potřeboval mnoho termínů a slov pro nové pojmy a samozřejmě mohl využít díla protestantů a jejich novotvary, pokud mu připadaly vhodné a přijatelné. Takových společných slov a termínů by se našlo nemálo. K objasnění této složité otázky – zjištění, co M. Daukša skutečně převzal od litevských protestantských spisovatelů – by však bylo zapotřebí zvláštního výzkumu. Není pochyb, že sám vytvořil a uvedl do literárního jazyka mnohem více slov, než kolik jich našel v dílech svých předchůdců.

Lebedys J. Mikalojaus Daukša. V., 1963. P. 213.

M. Daukša zavedl nemálo důležitých slov potřebných pro kulturní život. Mnohá z nich převzal z živého jazyka a dal jim nový obsah, nově je významově vymezil. Jiná vytvořil sám a další převzal od

55

dřívějších spisovatelů (například mokytojas, skaitytojas) a pomohl jim, aby se ustálila. Není snadné ani dnes určit, co skutečně vytvořil M. Daukša. Je samozřejmé, že se ujala jen část jeho novotvarů. Například se neujala slova prabilis – pratarme, prakalba, išspausas (užívané již M. Mažvydasem) – išspausdintas.

J. Kruopas uvádí, že tato slova, která se pevně uchytila v literárním jazyce, jsou novotvary M. Daukši: pochybování, inspirace, uklidnění, povinný, odsouzení, porozumění. Bezpochyby existuje mnoho dalších novotvarů, které zavedl. Aniž bychom se této otázce věnovali podrobněji a snažili se určit, zda jde o slova vytvořená samotným M. Daukšou, nebo převzatá odjinud, uveďme psychologické termíny v překladu katechismu – názvy smyslových vjemů (pajautimų): regėjimas (také vyzius), girdėjimas, ragavimas, pauostymas, palytėjimas (také lytėjimas); názvy duševních schopností, procesů, citů a nálad: išmintis (=protas), atminimas (= atmintis), valia, pažintis (=pažinimas), meilė, džiaugsmas, kantrybė, gėrybė (=gerumas), romumas, tvardymas a další. Aby bylo zřejmé, jaký význam měl překlad M. Daukši pro utváření literárního jazyka, uveďme ještě alespoň několik slov z různých oblastí: autuvas, alga, buta (butas), darbininkas, esybė, elgeta, gydytojas, mylėtojas, tarnas, vietininkas.

Tamtéž. S. 219–220.

S úsilím vyhovět zástupcům různých nářečí, oslovit co nejširší oblast a vytvářet a rozvíjet literární jazyk souvisí příznačný rys Daukšova katechismu – bohatost slovní zásoby, která se projevuje množstvím synonym, paralelním užíváním různých slov z různých nářečí, odstraňováním cizích slov a tvorbou novotvarů.

Nejvíce bije do očí užívání lexikálních paralelismů. M. Daukša je klade vedle sebe a spojuje spojkami nebo, i, spojovacími výrazy to jest a také je připisuje na okrajích. Kromě toho se paralelismy vyskytují i na různých místech textu. V žádném dřívějším ani pozdějším litevském vydání, s výjimkou Daukšovy postily, nenajdeme tolik lexikálních paralelismů nahromaděných takovým způsobem.

Tamtéž. S. 214.

56

M. Daukša se velmi zasloužil jako tvůrce literárního jazyka: výrazně obohatil jeho slovní zásobu tím, že do něj uvedl množství slov z živého jazyka, částečně jim přisoudil nové významy a přizpůsobil je novým, abstraktním pojmům, a také vytvářel novotvary, z nichž některé se užívají dodnes. <...> Bohatství slovní zásoby, hojnost synonym, literární styl a zárodky krásné prózy, alespoň zčásti, jsou trvalou a dlouhověkou hodnotou v literárním odkazu M. Daukši. Opírali se o něj další spisovatelé, kteří i po uplynutí několika staletí rozvíjeli a obohacovali literární jazyk, ochuzený a upadající v období úpadku.

Tamtéž. S. 359.

V katechismu M. Daukši z roku 1595 je z 1 670 slov přibližně 220 přejatých, tj. asi 13%. <...> Jak vyplývá již z uvedených statistických údajů, autoři tehdejších katolických písemností užívali přejatých slov nejméně, zejména M. Daukša a K. Sirvydas, kterým velmi záleželo na čistotě jazyka a jeho lidovosti.

P a l i o n i s J. Lietuvių literatūrinės kalbos istorija. V., 1979. P. 79–80.

M. Daukša tvořil novotvary nejen z praktické potřeby, ale také s ohledem na očišťování a zpestřování jazyka. Chtěl, aby jazyk jeho překladů byl pestřejší a bohatší na slova, a někdy proto vedle lidových slov, která sám užíval, sáhl i po novotvarech. Například vedle kalinio vytvořil saitinį (więzień), vedle sandaros – nuobvli (umowa), vedle vietininko – antvietį (namiastek) atd. Z dalších novotvarů M. Daukši stojí za zmínku: atskalūnis „odpadlík“, būstimas „bytí, substance“, įuodaknygis „čaroděj“, malonėrišdas „milosrdný“, pirmamžinumas „věčnost (przedwieczność)“, svetimvyre „milující cizí muže“, vyr moteris „ženatý muž (mażonek)“, visaujimas „všeobecnost“...

Tamtéž. S. 77.

Připravila Jolanta GAIVENYTĖ

57