Jonas KLIMAVIČIUS

Ústav litevského jazyka

PROČ BOMBARDUJÍ BOMBY

To je stará, úporně kladená otázka, na niž bohužel stále nebyla nalezena odpověď, přestože si zaslouží širší pohled nejen na mikrosystémy designátů, ale i denotátů a jejich proměny.

1. Od dělostřelectva k letectví: bomba a bombardování, bomba a bombardovat

Ale nejprve – co znamenala dříve a co znamená dnes bomba a bombardovat? Ve Slovníku současného litevského jazyka Jurgise Šlapelise z roku 1907 znamená bombarduoti „střílet z děl [tj. kanónů]“; bomba má dva významy: „dělová koule; koule vrhaná rukou, <…> používaná především k zabíjení vysokých, ale odporných lidí“. I dnes teroristé po celém světě někde pokládají, podstrkují (nebo dokonce házejí) bombu; jen v Litvě jde o výbušné zařízení, a taková bomba je neobvyklá. Obyčejní lidé si dnes při představě něčeho vrženého rukou vybaví pouze granát, ačkoli ve skutečnosti je granát zrnitá (lat. granatus – zrnitý) bomba. Slovník současného litevského jazyka granátu neuvádí, zatímco ve Vojenském slovníku z roku 1919, vydaném ministerstvem národní obrany (připravil jej Petras Ruseckas), není bomba – uvádí se pouze granát a fugasový granát – фугасная граната. Ve Slovníku vojenských termínů M. a S. z roku 1923 znamená bombarduoti „ostřelovat děly“, ale neuvádí ani bomby, ani granáty. Slovník současného litevského jazyka J. Norkuse z roku 1924 neuvádí ani bombardovat, bomby, ani granáty. V populárním encyklopedickém slovníčku vydaném roku 1927, nazvaném „Čti mě. Vím všechno. Slovník potřebný všem. Sestavil Untulis“, znamená bombardavimas „intenzivní střelbu z děl“ (123).

Pro lexikografickou a encyklopedickou historii bomby je důležitá Encyklopedie IV z roku 1936. Bomba je popsána takto: „V XV.–XVII. století byly bomby duté střely ve tvaru dělostřelecké koule plněné střelným prachem: <…>. Zpočátku se bomby používaly v moždířích; <…>. <…>. V polovině XIX. století se jako bomby označovaly dělostřelecké střely, jejichž hmotnost přesahovala 40 liber. <…>. Bombami se označují také ruční grana-

29

ty a miny. <...>. Zvláštním druhem bomb jsou letecké bomby. Shazují se z letadla <...>“ (v podstatě stejně i Litevská encyklopedie III). Moždíř (niz. mortier < z lat. mortarium – hmoždíř, tlouk) – „krátkohlavňová dělostřelecká zbraň velké ráže (...) střílející při náměru hlavně 50–75°. <...>“ Litevská encyklopedie VIII. Bombardování je v Encyklopedii IV pouze „intenzivní a soustředěná dělostřelecká palba“ (Litevská encyklopedie III už uvádí také „házení bomb z letadel“). Opačný výklad nabízí Slovník cizích slov z roku 1936: bomba je zatím jen „dělostřelecká nebo ruční výbušná munice“, kdežto bombarduoti má už dvojí význam – „ostřelovat protivníka dělostřeleckými náboji nebo shazovat bomby z letadla“.

Původ slova bombarduoti a jeho prvotní význam, přestože se dříve „bombardovalo“ z moždířů, objasňuje jiná zbraň – bombarda – 1. „dělostřelecké dělo“ ve Slovníku cizích slov z roku 1936, „zbraň střílející bombami, kamennými nebo kovovými střelami kulovitého tvaru (...). Nejvíce se používala ve XIV.–XVI. století.“ Encyklopedie IV („roku 1381 prý křižáci poprvé použili bombardu při obléhání Trakajského hradu“, Litevská encyklopedie III). Původní bombarda (fr. bombarde) byla středověký katapult [lat. catapulta – 1) „vrhač šípů a oštěpů“, 2) „střela“ < z řec. katapeltēs „vrhač šípů“) – obléhací zařízení na vrhání kamenů, zatímco ve XV.–XVII. století 2. bombarda znamenala „krátkohlavňové dělo střílející kamenné nebo železné střely“.

Význam 2 slova bombarda ve Slovníku cizích slov z roku 1936, „dvoustěžňová obchodní loď ve Středozemním moři“, není příliš jasný (ale ani příliš důležitý). Ještě nejasnější se zdá význam 3 slova bombarda, „basová píšťala varhan“, a slova bombardon, „starobylý žesťový dechový nástroj“, ve Slovníku cizích slov z roku 1936. Encyklopedie IV podává poněkud zvláštní výklad – bombardo (-n) – „zastaralý (zejména v XVI. století) dřevěný dechový nástroj z rodiny trub, různých velikostí. Nahradil jej fagot. Příbuzný nástroj k bombardonu je bombardino (originál: B-nui – Bombardinas)“ (Litevská encyklopedie III uvádí pouze bombardo). Slovník cizích slov z roku 1985 uvádí pod heslem bombarda význam 2: „dřevěný dechový hudební nástroj, předchůdce fagotu“, a význam 3: „varhanní rejstřík vydávající velmi silný zvuk“. Hudební slovník z roku 1975 uvádí pod heslem bombarda: 1) „starý dřevěný dechový hudební nástroj, předchůdce fagotu. Bombardy byly různých druhů: basová (srov. it. bombardone, něm. Doppelquint-bombart), tenorová (srov. it. b. piccolo, něm. Basset-bombart), sopránová (srov. it. bombardino) a altová (srov. it. b. piccolo)“; 2) „varhanní hlas“.

30

s jazýčky, s trubkami o průměru 16“ nebo 32“ (srov. franc. bombarde, něm. Posanne)“, zatímco bombardon – viz bombarda.

Jasno vnáší lat. bombus „bzučení, hukot; dunění, hřmot“ < a řec. bómbos „nízký tón“. Podle zvuku bylo nejspíše pojmenováno v latinské nomenklatuře bombus „čmelák, bombyx „bourec morušový, bombyliidae – bzučivky, bombina – kuňka. Středověká varianta loutny či lyry bombardonu však nemá nic společného s bardonas (< čes. bardun < stř. hornoněm. pardune).

Nejde o jediný případ dělostřelecké muzikálnosti (či muzikálnosti dělostřelectva) – srov. bazukà (angl. bazooka) „protitanková zbraň americké armády. <...>. <...>. Bazuka střílí raketovými střelami. — — — Z bazuky se střílí tak, že se opře o rameno, ve stoje, vkleče nebo vleže. Bazuka má teleskopický zaměřovač. <...>“ LE II, „americký protitankový reaktivní granátomet“ TŽŽ 1985 (v roce 1942 se používal v Africe, v letech 1952–1953 v Koreji) a „primitivní dechový hudební nástroj, který používal americký komik Bob Burns (zemř. 1956)“ SWO 1978 (nijak nesouvisí s řeckým strunným hudebním nástrojem buzūkis).

S bombou souvisí také bombažas „vypouknutí víčka a dna konzervy působením plynů, <...>“ TŽŽ 1985 (rovněž pol. bombastyczny, něm. bombastisch – lit. pompaštiškas „uměle slavnostní, okázalý, přepychový“ DŽ₃, tj. nabubřelý).

Původní význam slova bombarduoti tedy zní: střílet bombomis z bombardy.

V roce 1941 uvádí LKŽ I₁ pouze křížkem označené, tj. nespisovné (sl.) bombarda, zatímco bombarduoti vůbec neuvádí. Bòmba (a nářečně bómba) (rovněž označeno jako nespisovné, avšak bez křížku) znamená „výbušná zbraň, granát“, takže výklad není zcela jasný, ale jedna věta už jako by byla letecká: Bombas meta Pn. Raštų. Přídavné jméno bombinis je vysvětleno pouze odkazem – → bomba, ale podle příkladů má dvojí význam: Velké bombové spiknutí bylo zahájeno. Bombardovací německá letadla. [Bombinis ani dnes není časté – uvádí je pouze KarŽ 1995: bombinė aviacijos ginkluotė, nenajdeme je však ani v DŽ₃, ani dokonce v LKŽ I₂; existuje už také mininis KarŽ 1995 – mininė laivų ginkluotė.] Dále je s poznámkami neol. a sl. uvedeno sloveso bombuoti „házet bomby“, ale už ne ručně

31

z ruky: Obvykle bombardují letadla, bombardéry. Tuto podobu bombuoti na schůzích Jazykové sekce i jinde vášnivě prosazoval logicky uvažující chemik Kazys Daukšas. Jazyk však i v tomto případě potvrdil svůj vrozený konzervatismus a bezvýznamnost formální logiky – již v roce 1968 LKŽ I₂ uvádí bombuoti s odkazem na bombarduoti, ačkoli tentokrát je příklad uveden dokonce nikoli z písemných pramenů, nýbrž z živé řeči: Stříleli, bombardovali celý den Šts. Němci vybombardovali Skuodas Šts. [Je zde uvedena také varianta bombinti, doložená větou B. Sruogy.] Z živé řeči pochází také bombesys: Až přijde bombardování, půjdeme do jam Rt. Sloveso bombarduoti je v LKŽ I₂ vyloženo oboustranně – „ostřelovat protivníka dělostřeleckými granáty nebo na něj shazovat bomby z letadla“. A také bomba má ještě oboustranný význam: „výbušný projektil (ruční, dělostřelecký nebo shazovaný z letadla), <...>“.

Bomby měnila význam přibližně tři desetiletí. TŽŽ 1951 bomba má ještě dvojí význam – „výbušný projektil, ruční, dělostřelecký nebo shazovaný z letadla“, zatímco v TŽŽ 1969 už jen 1) „výbušný projektil [a 2) vulkanické bomby – „kusy lávy vyvržené při sopečném výbuchu <...>“; Enc IV sopečná bomba – „kusy lávy vyvržené během sopečného výbuchu do výšky někdy až 2 000–3 000 m, které se při letu vzduchem otáčejí, dokud nedopadnou na zem, vychladnou a získají oblý podlouhlý kyjovitý tvar, obvykle velikosti lidské pěsti nebo hlavy“]. Bombardování TŽŽ 1951 – „ostřelování z dělostřeleckých zbraní nebo shazování bomb z letadel“, TŽŽ 1969 také uvádí podobnou definici. DŽ 1954 ₁ bomba ještě znamená „dělostřelecký, letecký aj. výbušný projektil“, bombardovat – „střílet na protivníka dělostřeleckými střelami nebo ho zasypávat bombami z letadla“, zatímco v DŽ 1972 ₂ bomba už znamená především „letecký a jiný výbušný projektil“, bombardovat pak už jen „shazovat bomby z letadla na protivníka nebo jeho území“. TŽŽ 1985 už téměř vše přebírá od dělostřelectva pro letectví: bomba 1. „výbušný projektil shazovaný z letadla nebo jakákoli výbušná nálož“ (2. geol. „<...>“), bombardovat – pouze „shazovat bomby z letadel“. Takto je tomu i v DŽ₃ – bomba „výbušné zařízení“, bombardovat „zasypávat bombami z letadel“. A stejně tak ve školních TŽŽ z let 1995 a 1998. LTE II 1977 k hlavnímu významu bomba připojuje letecká bomba, ale už

32

zcela z jiného důvodu: Ponorky jsou bombardovány hlubinnými pumami tamtéž, a hlubinné pumy LTE IV Bývají letecké (shazované z letadel) a námořní. Antanas Smetona KarŽ 1995 bomba je také – 1) „jeden z druhů letecké munice“ (existuje však i poddruh letecká bomba) a 2) „střela k boji proti ponorkám“ – hlubinná puma.

2. granát a bomba

Pirmiausia prisiminkime minėtą fugo granatą KarŽ 1919. Ir beveik visur granata skiriama prie artilerijos (nors yra ir rankinių): granata – „artilerijos sviedinys“ TŽŽ 1936; „granatos artilerijos skiriamos gyviesiems taikiniams kaŀti, lauko įrengimam ardyti, priešo artilerijai šaudyti ir t.t. Granatų yra įvairios paskirties ir rūšių: prieššarvinių, šautuvinių, rankinių ir kt. <...>“ Enc IX. Filologiniai žodynai reikšmes skiria: granata 1. „artilerijos sviedinys“: Iš granatų mušė, Prūsų mūrus ardė JD 1095, 2. „rankomis ar iš šautuvo metamas pėstininkų sprogstamasis ginklas“ LKŽ III; 1. „rankomis metamas sprogstamas sviedinys“, 2. „artilerijos sviedinys“ (DŽ₂ – 1. pဿn. „artilerijos sviedinys“), tik DŽ₃ apibendrinta – 1. kar. „sprogstamasis ginklas“ (2. sport. „metamasis įrankis“).

3. náboj, munice a střela (projektil); zbraň

Tady jsme už zjistili, že granát je náboj, tedy střela, dokonce i zbraň. A také munice: granát – „munice, která pomocí střepin, ohně, chemických a biologických prostředků slouží k boji proti lidem a ničení techniky. Granáty se rozdělují podle způsobu použití – ruční granáty a granáty do granátometu (náboj do granátometu, puškový granát); <...>“ KarŽ 1995. Vychází z toho, že i ruční granát – munice...

A bomba je „výbušná střela shazovaná z letadla“ LTE II, je tedy 1) „jeden z druhů letecké munice“ KarŽ 1995, a znovu také 2) „střela k boji proti ponorkám“ KarŽ 1995.

33

Střela byla původně (už u Jona Jablonského a dalších) a z nějakého důvodu zůstala, i když se – alespoň ve sportu – prosadilo označení herního míče (také dvoukřídlého!..), 1. „gumová, vzduchem naplněná koule používaná ke hře“ DŽ₁, DŽ₂ anebo prostě 1. „míč používaný ke hře“ DŽ₃, LKŽ XIV, a teprve 2. voj. „střela z děla“ DŽ₁, DŽ₂, LKŽ XIV nebo „dělová munice“ DŽ₃. Avšak i ruční granát nebo ruční oštěp by mohl být střelou. LKŽ XIV uvádí neologismus Jeronimase Ralyse svaidì nys „to, co se vrhá“ z překladu Homérovy „Odysseie“: Tak se pustili do tance, metajíce vrhací předmět, vysokými skoky, obratně. LKŽ XIV nezaznamenává výraz sviedmuo použitý v překladu Shakespearova Hamleta od Alfonsa Nykase-Niliūnase: Být či nebýt – to je otázka. A co je ušlechtilejší: zda v duši snášet / Šípy a střely krutého osudu, či chopit se zbraně proti moři neštěstí / A ukončit je bojem? (cit. z LA 1997 95 5).

Již v KarŽ 1919 je sviedinys – снаряд. A v KarŽ 1995 je sviedinys (artilerijos sviedinys) – „hlavní část dělostřeleckého náboje <...>“. Z toho tedy plyne: dělo (dělostřelectvo) má náboj, který obsahuje střelu (nebo je sama střela celým nábojem); puška má náboj, který obsahuje kulku; letectvo pak má munici, srov.: Munice zahrnuje: dělostřelecké náboje, raketové střely, bojové hlavice torpéd a raket, náboje do ručních zbraní, granáty, miny, bomby, výbušné nálože, dýmovnice KarŽ 1995.

Může být granát, bomba také zbraní? Může: zbraň je „prostředek a zařízení k boji proti nepříteli, jeho technice, vybavení a stavbám a k jejich ničení během boje. Skládá se z prostředků ničení a prostředků jejich dopravy k cíli. Složitější zbraně mají také řídicí a zaměřovací zařízení. <...>“ KarŽ 1995. Velmi dobře vystiženo: granát – 1. „výbušná vrhací nebo palná zbraň: <...>“ TŽŽ 1985.

4. vrhač bomb, granátomet, minomet, kulomet; plamenomet, plynový vrhač; vrhač oštěpů

Jen při zcela povrchním uvažování je bomba dnes pouze „výbušný projektil vrhaný z letadla“ LTE II. Již v KarŽ 1919 však najdeme bombosvaidis – бомбометъ a bombosvaidinin kas – бомбометчикъ.

34

V BŽ 250 z roku 1932 je varianta bombasvaidis (мортира – mortira, bombosvaid is). V Enc IV z roku 1936 je bombosvaidis definován jako „typ dělostřelectva pro střelbu na krátkou vzdálenost. <...>. Svou konstrukcí je bombosvaidis velmi podobný minometu, liší se však tím, že náplň výbušnin v bombě váží nejvýše 4 kg. Trajektorie střel bombosvaidis jsou velmi zakřivené. Proto je jejich hlavním úkolem v poziční válce ostřelovat nepřítele v zákopech. Konstrukce bombosvaidis je velmi jednoduchá; dostřel starších systémů činí až 300 m, novějších nejvýše 1 000 m. Jejich hmotnost je rovněž nízká.“ V LKŽ I z roku 1941: bombasvaidis – viz bombosvaidis, a bombosvaidis – viz bombosvydis „dělo k vrhání bomb“; věta to však sotva potvrzuje: Italské bombosvydžiai pronásledují prchající Habešany, zatímco bombosvaidininkas je zjevně letecký: „ten, kdo vrhá (z letadla) bomby“. Nejspíš jde o redakční nepřesnost. Bombosvydis se objevuje také v RŽ z roku 1948. LKŽ I₂ v podstatě opakuje LKŽ I₁, pouze odstraňuje rozpor: bombosvaidininkas – „ten, kdo střílí z bombosvaidis“ (bez příkladových vět). BŽ I z roku 1967 uvádí jasně: бомбометчик – бомбиниркас, бомбų mėtytojas (pilot), ale zřejmě se dopouští zjevné chyby, protože бомбомет – bombosvaidis, bombosvydis. Ještě dále vykročil do rozporu RLKŽ I: бомбометчик – voj. bombarduotojas (pilot), бомбу метikas, ačkoli бомбомет zde již označuje něco zcela jiného – (lodní) bombosvaidis (viz oddíl 6).

V Enc IX z roku 1940 je granatosvaidis – „dělo k vrhání granátů. K tomu účelu se používá puška (pro puškové granáty), <...>“. LE VII z roku 1956 přináší celou „granátologii“. Granátové dělostřelectvo se přesto objevilo později: „První malé granáty se objevily na počátku 16. století. <...> <...>. Granáty se začaly široce používat až koncem 18. století, kdy se objevilo granátové dělo. Od té doby se granáty nazývají také kulaté výbušné projektily děl a houfnic, zatímco střely z minometů se nazývají bomby. Po zavedení drážkovaných a podlouhlých projektilů do dělostřelectva v polovině 19. století se granát stal téměř univerzálním projektilem“ LE VII (granát). Zde se granát a bomba rozlišují, kdežto LTE I z roku 1976 nikoli: „V 16. století se objevily výbušné [dělostřelecké] projektily nazývané granáty a bomby“ (369). Dále LE VII označuje granatinské dělo přesněji jako granatinis pabūklas a vysvětluje: „hladký vývrt byl zaveden v 18. století speciálně“

35

pro přímou střelbu výbušnými projektily. První G. P. [tedy granátové dělo? – J. K.] se objevilo v Rusku (konstrukce Šuvalova). Později ve Francii roku 1851. <...>. <...>. <...> se udrželo až do objevení drážkovaného dělostřelectva. <...>“. Pozdějším historickým typem byl granatsvydis – „dělo k vrhání granátů. <...>. Po válce [rusko-japonské v letech 1904–1905] bylo zkonstruováno několik typů lehkých děl, které dostaly název granatsvydis. Střílely na krátkou vzdálenost (200–300 m) a měly velmi zakřivenou trajektorii. <...>. <...>. Hlaveň byla krátká. <...>. Granatsvydžiai se konstruovaly tak, aby byly lehké a daly se nosit. Granatsvydžiai měly jen velmi krátkou životnost. Za první světové války v letech 1914–1918 se používaly jen málo. Vytlačil je nově zavedený minomet.“ Podobně také LTE IV z roku 1978: „Puškové granátomety se poněkud používaly za první a druhé světové války, ale příliš se nerozšířily“, doplňuje však novou informaci: „Po druhé světové válce se rozšířily ruční granátomety.“ Ačkoli LTE IV neuvádí granatinis pabūklas, rozlišuje granatsvaidžio a artilerinės granatos. Dnes převládá podoba granatsvaidis DŽ₂, DŽ₃ (ačkoli PolŽ₂ z roku 1984 má granatosvaidis) – stejně jako granatmedis. DŽ₃ uvádí také granatsvaidininkas „ten, kdo střílí z granátometu“. Enc IX uvádí i granatininkas „bojovník speciálně vycvičený k vrhání granátů“. Mohlo by jít také o sportovce, granatininkas (srov. oštěpař, diskař, koulař).

Minomet byl vyvinut v Rusku během rusko-japonské války v letech 1904–1905 (vedl ji L. Gobiata)“ LTE VII (ačkoli v článku LTE I o dělostřelectvu stojí: „roku 1904 praporčík S. Vlasjev vynalezl minomet). Minomet je „dělostřelecká zbraň s hladkým vývrtem, která střílí minami při velkém úhlu náměru hlavně (45–85°)“ LTE VII. Uvádí se zde: „V litevské armádě se používaly finské minomety ráže 81 mm; <...>.“ Ve skutečnosti je minosvaidis „dělo vrhající miny“ doloženo v TŽŽ 1936. RŽ z roku 1948 uvádí minosvydis a minosvydininkas. DŽ₁ uvádí minosvaidis ir minosvydis „dělo vrhající miny“, LE XVIII minosvydis – „pěchotní palná zbraň ve tvaru zjednodušeného děla. <...> se začala používat ve větším rozsahu za první světové války“.

V článku LE XIII o kulometu se píše: „První kulomety se objevily ve výzbroji armády USA během války v letech 1870–1871. Byly…

36

vo netobuli. <...>. Pirmąjį automatinį kulkosvydį išrado Sir Hiram Maxim (1840–1916)“. Karž 1919 yra: пулеметъ – kulkosvaidis, nors пуля – kulipka. Jono Jablonskio – kulkosvydis. Kulkosvaidis – įprasčiausias šios serijos žodis.

Plamenomet je „útočná zbraň pro boj zblízka. Plamenomet se skládá z nádrží na palivo, nádoby se stlačeným vzduchem nebo jiným plynem, palivové hadice, trysky se spouštěcím a zapalovacím zařízením a dalšího příslušenství: <...>. Plamenomet poprvé použili Němci proti Francouzům u Verdunu. – – – 17 německých plamenometčíků se vzdalo do zajetí 1900 Francouzům“ LE XIV. Plamenomet je doložen v Enc V 247 z roku 1937, ale již roku 1926 vydal básník Salys Šemerys sbírku básní „Plamenometem spalovat srdce“. Existuje také plamenomet na hubení plevele LTA 1999 185 12.

Poněkud podobný je plynový vrhač – „dělo určené k vrhání projektilů a min naplněných bojovými plyny. Plynové vrhače se stavějí po několika stech, někdy i tisících, nabíjejí se plynovými minami a pomocí elektřiny se všechny odpálí najednou. <...> vypustí tolik plynu a vzduch tak silně zamoří, že často nepomohou ani plynové masky. <...>. Plynové vrhače jako prostředek plynové války zavedli a poprvé použili Angličané v roce 1917 proti Němcům“ Enc VII (1939). Podobně také LE V (1955) uvádí dujosvydis. LTE III upřesňuje pojem i historii: plynový vrhač je „zbraň, která vrhá jedovaté a radioaktivní plyny, kapaliny, emulze nebo prach pevných látek. <...>. Německá armáda použila plynový vrhač poprvé 22. IV. 1915 u řeky Yser proti Angličanům a Francouzům. <...>“.

Snad nejnovější je označení předmětu z doby kamenné (paleolitu) – vrhač oštěpů, primitivní zařízení domorodců, indiánů aj., používané také ve středověké Evropě při obléhání pevností LTE IV (vyobrazení), DŽ.

Kolísání podoby odvozenin bylo vyřešeno rozlišením: 1) podstatná jména s gramatickým významem nástroje, jako bombosvaidis, kulkosvaidis aj. zmíněné výše (:svaidyti „vrhat“) – bez alternace samohlásek; 2) názvy her vandensvydis, zastaralé krepšiasvydis „basketbal“ a orasvydis „volejbal“ (:sviesti „házet“) – s alternací samohlásek [proto techn. vandensvydis – vodní dělo = vandensvaidis (водомет) PolŽ₂].

37

5. bombardovací letoun a bombardér; letadlová loď a letec na letadlové lodi; minonoska a lovec min; torpédová loď, torpédový člun a torpédista; raketonosný letoun a raketové letadlo

LKŽ I₁ uvádí pouze z písemných pramenů (nikoli ze slovníků) bombonešis (neol., hybrid.) „letadlo, které nese a shazuje bomby“, ale ve stejném významu se zde vyskytuje také bombininkas (neol., slang.) 2. (a 1. „vrhač bomb, sabotér“, ale zde nejde o letce: Be abejo, jis priklauso prie bombininkų gaujos). Tento bombininkas vznikl zřejmě ne bez vlivu rus. бомбардировщик. Rus. бомбардировщик je rovněž dvojsmyslné – 1. bombonešis (letadlo), ale 2. bombardovací pilot, bombardér BŽ I, který se zase lišil od slova z doby bombardů бомбардир – 1. voj. zast. bombardýras BŽ I, 1. předrevoluční bombardýras, voják nebo dělostřelec RLKŽ I (Enc IV bombardiras, bombardjeras – „nižší hodnost v armádách Litvy, Polska a Ruska v 18. století, odpovídající svobodníkovi“), a 2. zool. žigas, degutininkas, smalinin-kas (brouk), Brachynus creptans BŽ I, 2. zool. purkštvabalis (brouk z čeledi Brachyninae) RLKŽ I [Enc IV bombardiras (něm. Bombardierkäfer – „brouk, který se brání vypuštěním proudu ostré tekutiny z análních žláz; ta se za zvuku výbuchu mění v plyn a vytváří jakýsi obláček kouře. <...>. Bombardiras patří do čeledi střevlíkovitých (Carabidae): <...>. Nejjednodušší: Brachinus creptans L. <...>“]. Mimochodem, purkštvabalis dosud není zaznamenán v LKŽ X. Bombardiru se nazývá také silný fotbalový střelec (možná nepřesně бомбардировщик 3. – sport. hovor. útočník RLKŽ I). Existuje i jednoznačné rus. бомбово́з – bombonešis (letadlo) BŽ I, RLKŽ I). Ujal se a vžil se výraz bombonešis. Už v roce 1936 uvádí Enc IV pouze bombonešis.

Později řadu doplnilo lėktuvnešis „loď pro přistávání a vzlety letadel“ DŽ₁ (vyskytuje se již v RŽ), sémanticky zcela odlišné od ledonešis; gandonėšis, liežuvnešis; lauknešis, lauknešėlis; panašesnis į dar naują vaiknešėlį „pomůcka k nošení dítěte na hrudi“ PrPslgK I.

Ačkoli se výraz bombininkas neujal, existuje velmi podobný minininkas RŽ, 2. „válečná loď určená ke kladení min“ DŽ₃ [již nepřesně DŽ₁ a DŽ₂ – „uzpůsobená k útoku minami“, stejně jako LE minininkas 2. „válečná loď uzpůsobená k útoku minami“, protože to je nyní torpédonosná loďtorpednešis, zatímco torpé

38

da – pouze „samohybná mina“[1, 1) „loď na moři nebo řekách určená ke kladení minových nebo síťových zátarasů“ [2) „zařízení ženijní výzbroje pozemních sil pro rychlé ukládání protitankových min do země (sněhu)“] KarŽ 1995; eskadrinis minininkas – „univerzální neobrněná válečná loď vyzbrojená minami (klade minové zátarasy), torpédy, hlubinnými pumami, univerzálními děly ráže 76–130 mm a protiletadlovými děly, raketami. <...>. Používá se k průzkumu, ochraně lodní eskadry, ničení nepřátelských lodí a podpoře operací námořních výsadků a pozemních vojsk“ LTE III. V článku LE XI o karo laivynas se rozlišují: minininkai, arba minų statytojai, dále minų naikintojai a minų gaudytojai: „K minování se podle potřeby používají nebo upravují i jiné lodě, například torpédoborce a minolovky. Minų gaudytojai (tral eriai) <...>. Jejich úkolem je vyhledávat nepřátelské minové zátarasy, určovat jejich hranice, čistit průjezdy v nepřátelských minových polích nebo ničit celé vlastní či nepřátelské minové zátarasy. <...>“. Samozřejmě, stejně jako existuje letadlo naikintuvas ir gaudytuvas (rus. истребитель-перехватчик, angl. fighter-interceptor, takže není jasné, zda je třeba ne zcela jasný výraz sargybos naikintuvas KarŽ 1995), musí existovat i loď minų naikintuvas ir minų gaudytuvas. Označení osoby vykonávající tuto činnost minininkas 1. „specialista na kladení a vyzvedávání (odstraňování) min, minér“ LE XVIII, 1. „specialista na miny, minér“ DŽ₃, ²minininkas 1. „specialista na kladení nebo vyzvedávání min“, 2. „na válečné lodi specialista na minovou výzbroj, její použití a boj proti ní“ LKŽ VIII je v běžné řeči možné, ale v terminologii rozporné – vyšlo by minininkas na (eskadrovém) minininke. KarŽ 1995 uvádí minuotojas „vojenský specialista vycvičený k zaminování a odminování terénu, staveb a dalších objektů a k průzkumu min“.

KarŽ 1995 uvádí také lėktuvininkas (lėktuvnešis).

Torpedo (lat. torpedo – elektrický rejnok; DŽ₁ uvádí také torpeda 2. zool. „ryba z čeledi rejnokovitých schopná vydávat elektrické výboje“), jak již bylo řečeno, je „samohybná (lodní) mina“, první byla vyrobena v roce 1866. V LC 1885 33 je již použit výraz torpedlaivis (LKŽ XVI), před 70 lety pak torpedininkas Rtr (LKŽ XI) [LE XI 45 – naikintojai (torpedininkai)]. Dnes je běžné torpedinis laivas (vyzbrojená torpédy) DŽ₃ (i DŽ₁) a rychlý torpedų kateris LTE XI 359 (greitieji torpediniai laivai – „určené

39

k operacím na okrajích, v zálivech a přístavech při torpédových útocích“ LE XI 45 (LE XI 43 – pobřežní torpediniai laiveliai). Raketininkas je „voják raketových vojsk“ DŽ₃, zatímco raketnešis je „letadlo nebo loď nesoucí rakety“ LKŽ XI, „nadzemní nebo ponorná loď či letadlo přepravující bojové rakety a vybavené jejich odpalovacími zařízeními“ LTE IX (naproti tomu raketinis lėktuvas není vyzbrojeno raketami, nýbrž je to raketoplanas „letadlo s raketovým motorem“ LTE IX).

6. letecký bombardér a bombardovací zařízení; odpalovací zařízení, odpalovač apod.

Bombardos střílel bomby, dělostřelecký bombomet také střílel bomby. Letecký bombardér bomby shazuje, odhazuje, ale „bomby mohou být volně padající, řízené a samonaváděcí. Poslední mají křídla, kormidla, dálkové ovládání nebo naváděcí systémy“ LTE II. Dokonce i RLKŽ I uvádí прицельное бомбометание – cílené odhazování leteckých bomb. A LTE IV o lodních hlubinných bombách říká: Poslední se vyhazují z lodi přes bok, střílejí se z bombometů nebo (reaktivní hlubinné bomby) odpalují z odpalovacích zařízení. Trochu jasněji: <...> lodní hlubinné bomby se střílejí z reaktivních a plynových bombometů na lodích nebo z odpalovacích zařízení na zádi; <...> KarŽ 1995 (hlubinná bomba). Takže tady už jde o jiný bombomet.

Pro zařízení k odpalování torpéd a raket zatím neexistují jednoslovné termíny – torpédový přístroj „zařízení válečné lodi k odpalování torpéd. <...>“ LTE XI (LE XI 45 – torpédový přístroj), raketový komplex – „komplex k odpalování bojové, výzkumné nebo cvičné rakety, jejímu zaměření na cíl a korekci trajektorie. Zahrnuje raketu, odpalovací zařízení, zaměřovací přístroje, zařízení ke kontrole rakety, systém řízení letu a korekce trajektorie, <...>“ LTE IX (odpalovací zařízení – „zařízení k odpalování vojenských raket; <...>. <...>. Instaluje se na zemi nebo v šachtě, na lodi, letadle či vysoce průchodném vozidle. <...>“ LTE VIII), raketový komplex – „funkčně propojené systémy a zařízení k odpalování a řízení raket. <...>“ KarŽ 1995 (odpalovací zařízení – „zařízení k uskladnění raket, zaměř

40

zařízení pro přípravu a odpálení; bojový prostředek raketového komplexu. Skládá se z trubice nebo kolejnic, zaměřovacích mechanismů, plynových, ochranných, odpalovacích a kontrolních zařízení, zdrojů elektřiny atd. L. bývají vertikální a šikmé, stacionární (šachtové, pozemní), polostacionární (montované) a mobilní“ KarŽ 1995).

RLKŽ III ракетница – (světlicových) raketový odpalovač; raketová pistole je zatím pouze pokusem jazykovědců (ačkoli odpalovač se dobře hodí k letadlu, stíhačce).

Ukazuje se však, že již dávno existoval jednoslovný termín bombolaidis: Kromě toho tento letoun [ANBO – 41] mohl nést také 16 leteckých pum po 12 kg (do celkové hmotnosti 200 kg), pro něž byly speciálně namontovány automatické odpalovače pum LA 1998 118 13.

A což raketomety, torpédomet?

7. bombardovat, torpédovat; co dál?

Bombardovat znamená jak střílet bombami, tak vrhat bomby z vrhače bomb, dále házet bomby z bombardéru či proudového bombardovacího letounu a také vypouštět bomby. Slovo bombardovat se pokoušejí používat i v širším významu: subombardovalo – rakety zasáhly LTV 1999 05 08. Neslýchané je raketovat. Nebývá ani granátovat.

Torpédovat znamená „zaútočit, udeřit raketou“ DŽ₃; stejně tak LKŽ XVI torpédovat 1. (a 2. „odpálit vrtné místo ropného nebo plynového vrtu“, 3. přen. „zmařit poradu, jednání“); sutorpédovat – zatím ještě ne.

Závěry

Současný systém pojmenování leteckých pojmů se vytvořil ze systému dělostřeleckých (a ručních palných zbraní) termínů.

BOMBA – BOMBARDOVAT – BOMBARDOVAT vrhač bomb – střílet granátem – granátomet – střílet (házet) kulkou – kulomet – střílet – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

41

Po vymizení realému bombarda a změně významu slova bomba –

BOMBA – BOMBARDÉR – BOMBARDOVAT

vrhač bomb – vypouštět

Bombardér poměrně jasně motivuje nový význam slova bomba. Slovo bombardovat zůstává motivováno nejasně, uživatelé jazyka však žádnou dvojznačnost nepociťují. Jeden pokus o nápravu – nahradit slovo bombardovat „jasným“ slovem bombovat – se ukázal jako zbytečný a nepřijatelný. Motivaci by snad poněkud objasnilo zařazení historických významů historismů bombarda a bomba – „dělová munice“ – do slovníku spisovného jazyka.

Podobně (a poněkud odlišně) se vyvíjejí mikrosystémy min, torpéd a raket, ale zde je mnohé stále na půli cesty a rychlý technický vývoj jim ponechává jen málo času, aby se ustálily.

Obdrženo 1999 09 14

Zkratky

BŽ – Baronas J. Rusų lietuvių žodynas. K., 1932.

– Rusko-litevský slovník / Připravili V. Baronas, V. Galinis. V., 1967. Sv. 1.

DŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas: DŽ₁ – I leid., V., 1954. DŽ₂ – II leid., V., 1972. DŽ₃ – III leid., V., 1993.

Enc – Litevská encyklopedie. K., 1936, sv. 4. 1937, sv. 5. 1939, sv. 7. 1940, sv. 9.

KarŽ – Kariškas lietuviškai-rusiškas ir rusiškai-lietuviškas žodynėlis. K., 1919.

– Smetona A. Slovník vojenství. V., 1995.

LA – „Lietuvos aidas“.

LE – Litevská encyklopedie. Boston, 1954, sv. 2. 1954, sv. 3. 1955, sv. 5. 1956, sv. 7. 1957, sv. 11. 1958, sv. 13. 1958, sv. 14. 1959, sv. 17. 1959, sv. 18. 1964, sv. 31.

LKŽ – Slovník litevského jazyka. V., 1941, sv. 1, 1. vyd., 1968, 2. vyd. 1956, sv. 3. 1970, sv. 8. 1976, sv. 10. 1978, sv. 11. 1986, sv. 14. 1995, sv. 16.

V článku se používají také zkratky z tohoto slovníku.

LTE – Litevská sovětská encyklopedie. V., 1976, sv. 1. 1977, sv. 2. 1978, sv. 3. 1978, sv. 4. 1981, sv. 7. 1981, sv. 8. 1982, sv. 9. 1983, sv. 11.

LTV – Litevská televize.

MuzŽ – Krutulys A. Muzikos terminų žodynas. V., 1975.

42

PolŽ₂ – Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas / Sudarė G. Daugėla. V., 1984.

PrPslgK – Mezinárodní klasifikace výrobků a služeb. Pro účely registrace ochranných známek. V., 1996, D. 1.

RLKŽ – Rusų–lietuvių kalbų žodynas. V., 1982, T. 1. 1984, T. 3.

RŽ – Lietuvių kalbos rašybos žodynas. K., 1948.

SNŽŽ – Norkus J. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. K., 1924.

– Šlapelis J. Slovníček cizích a nesrozumitelných slov. Tilžė, 1907.

STŽŽ – M. ir S. Svetimų ir tarptautiškų žodžių žodynėlis. Šiauliai, 1923.

SWO – Kopaliński W. Słownik wyrazów obcych. Warszawa, 1978.

TŽŽ – Tarptautinių žodžių žodynas: K., 1936. V., 1951. V., 1969. V., 1985.

– Školní slovník mezinárodních slov: K., 1995. K., 1998.

Číslice označují roky, čísla (římské číslice – svazky), stránky. Nebo datum.

PROČ BOMBY BOMBARDUJÍ

Shrnutí

Současný systém pojmenovávání pojmů v letectví vychází ze systému dělostřeleckých termínů (a termínů pro ruční zbraně).

bomba – bombardování – bombardovat

(bomba) (bombardovat) (bombardovat)

bombomet – střílet

(vrhač bomb)(střílet)

granát – granátomet – střílet (házet)

(granát) (granátomet) (střílet) (házet)

kulka – kulomet – střílet

(kulka) (kulomet) (střílet)

Poté, co se termín bombarda (bombardovat) přestal používat a význam slova bomba (bomba) se změnil, vznikl takový systém

bomba – bombardér – bombardovat

(bomba) (bombardér) (bombardovat)

bombomet – vypouštět

(bombomet)(vypouštět)

Nový význam slova bomba je zcela zjevně motivován slovem bombonešis (bombardér). Pokus nahradit slovo bombarduoti (bombardovat) zdánlivě srozumitelnější podobou bombuoti byl zbytečný a neúspěšný.

Mikrosystémy termínů mina (mina), torpeda (torpédo) a raketa (raketa, střela) se vyvíjely podobně (a zároveň poněkud odlišně), ale rychlý pokrok techniky jim dává jen málo času na ustálení.

43