TERMINOLOGIJA IR DABARTIS

Kazimieras GAIVENIS

Litevský jazykový ústav

PRAGMATIKA TERMÍNŮ

Termín pragmatika (vztahy znaků k uživatelům) se spojuje především s termíny sémantika (vztahy znaků k vnějšímu světu) a syntax (vztahy znaků k jiným znakům). Zahraniční terminologové tento termín opakovaně používali při pojednávání o různých otázkách správy termínů (Gajda 1990: 34, Cabré 1999: 27–222 aj.).

V tomto článku budeme termín pragmatika používat v souvislosti se statusem normativních termínů, neboť slovo není rovno slovu a termín termínu. Například lidovou terminologii nelze ztotožňovat s odbornou terminologií. V odborných textech se někdy uvádějí poměrně dlouhé řady synonym lidových termínů, např.: řebříček obecný (Achillea millefolium L.) – balžiedės, balžiedis, gajutės, kraujanosė, kraujanosís, krauvauninkas, kruvinis, kruvinžolė, morklapėlis, nosrava, nostravos, nosravės, pelvuodegiai, pipirninkas, siauranosiai, srauzdė, sraujanosís, sraujanosė, sraujazolė, sraužolė, sravai, sravažolė, sravanosė, sravanosís, sravenis, sravinė žolė, sravžolė, sravožolė, srev as, srevanosís, srevžolė, sriaunanosiai, sruvanosiai, sruvažolė, straviklė, straviklis, stravyklas, strevžolė, strujažolė, šiaurole, štrausai (Lietuvos flora VI 96). Proč se tato synonyma uvádějí v odborných publikacích? Uvádějí se patrně z několika důvodů: 1) jako doplňkový zdroj pojmenování (při vymezování nových druhů rostlin, nebo dokonce rodů, botanici tato synonyma využívají pro terminologizaci); 2) jako zdroj dějin termínů (některá z těchto synonym v minulosti používali známí botanici) atd. Lidová terminologie je velmi různorodá, obsahuje barbarismy i slova se silnou stylistickou konotací. Ne všechny lidové termíny jsou tedy vhodné k terminologizaci. Na druhou stranu má lidové termíny jen málo vědních oborů. Někteří odborníci lidové termíny velmi nemají rádi a považují je za nepřesné. To je obecně nepřijatelný názor.

5

Vhodnost každého lidového termínu pro odbornou terminologii je třeba posuzovat jednotlivě s ohledem na jeho fungování, motivaci, sémantiku, systémovost aj.

Vedle lidových termínů se v některých terminologických oblastech široce používají ještě dva další druhy termínů: systémové a nesystémové (triviální). Například v chemické terminologii nesystémová pojmenování nejčastěji označují surovinu, z níž byla daná sloučenina získána či izolována (např. jablečná kyselina), způsob výroby (např. pyrohroznová kyselina), místo výroby (např. berylský písek), autora (např. Michlerův keton) aj. (ChemŽ 8). Tato pojmenování se používají již dlouho, snadno se pamatují a jsou poměrně krátká. Naproti tomu systémová pojmenování vytvořená podle pravidel schválených IUPAC musí přesně odrážet strukturní vzorec sloučeniny. Často bývají delší a složitější. Například nesystémovým termínem je amoniak, systémovým pak trihydrid dusíku; nesystémovým termínem je voda, systémovým pak oxid dihydrogena atd. Ještě složitější jsou systémové názvy kyselin. „V systémových názvech kyslíkatých kyselin se rozlišuje kation (atomy vodíku) a část s vyšší elektronegativitou (kyselinový zbytek neboli anion). V názvu aniontu se nejprve uvádí počet atomů kyslíku (-okso-) (diokso-, triokso- atd.), poté prvek tvořící kyselinový zbytek s příponou -atas. Za názvem se v závorkách uvádí náboj aniontu“ (ChemŽ 11). Například nesystémový název kyselina boritá a systémový trihydrogen-trioxoboritan (3–); nesystémový název kyselina sírová a systémový dihydrogen-tetraoxosíran (2–) atd. Nesystémová pojmenování nelze považovat za nenormativní.

Nenormativní názvy se ve slovnících termínů obvykle uvádějí s odkazem ntk. (=nedoporučuje se). Může jít o termín, který někdo používal, ale který je nesprávný, zastaralý nebo nahrazený. Je těžké souhlasit s odborníky, kteří se domnívají, že pojmy „chyba“ a „zakázaný termín“ jsou rovnocenné. Tyto pojmy jsou spojeny vztahem inkluze: všechny zakázané (nahrazené) termíny jsou terminologické chyby, ale ne všechny terminologické chyby jsou zakázanými (nahrazenými) termíny. Termíny mohou zastarávat dvojím způsobem: přirozeně a uměle. Přirozeným zastaráváním se termíny stávají historismy, tj. slovy, která ustupují do pasivní

6

jejich zásoba proto, že zanikají pojmy, které označují. Například historismy se staly názvy předmětů každodenní potřeby, které se dnes již nepoužívají: krivūlė, dalgiakirvis, piesta, vyžos atd. Časem mohou zastarat i terminologické mikrosystémy. Například dnes ztrácí význam mnohé termíny označující příbuzenské vztahy, staré míry objemu a délky, názvy prstů na rukou atd. Něco jiného jsou uměle zastaralé, tj. někým zakázané termíny a jejich podoby. Například Státní komise pro litevský jazyk označila za nepřípustné podoby termínů ipoteka, ekslibris a také termíny arenda, bantas, blicas, planeris, salka atd. V letech sovětské vlády byly za zastaralé prohlášeny termíny apskritis, gimnazija, seimas, viršaitis atd. Nyní byla tato slova obnovena a znovu se užívají v nejširší míře.

Uživatelům terminologie vždy záleží na spolehlivosti termínů. Pochybuje-li uživatel o vhodnosti termínu, buď používá slovo vadinamasis, nebo do závorek připíše jeden či několik synonym pochybnému termínu. Někdy odborníci vyjádří svůj názor zcela otevřeně, např.: „Místo termínů kserofitai, mezofitai, saprofitai mají být kserofilai, mezofilai, saprotrofai“ (Urbonas 1986: 53).

Pragmatika termínů souvisí také s jejich přesností, která se nejčastěji ztotožňuje s jednoznačností a určitostí významu. V praktické terminologické práci se tohoto cíle dosahuje obtížně. Jednoznačnost termínů se utváří v neustálém střetu názorů. Rozdílné chápání termínů může přetrvávat desítky let. Například geologický termín facija se používá již více než 100 let, ale dosud nemá víceméně jednotnou definici. Tento termín se navíc užívá nejen v geologické, ale také v geografické terminologii, kde je jeho chápání a definice opět poněkud odlišné. Totéž lze říci o termínu diskursas (Hawthorn 1998: 72–75). V terminologii kulturních rostlin a domácích zvířat označovaný rozlišovací znak druhu často ztrácí svůj původní význam také v důsledku rychlého zdokonalování odrůd křížením a šlechtěním. Například žydrasis gvazdikas (Dianthus gratianpolitanus) nyní kvete nejen modře, ale i bíle, růžově a červeně. Takové termíny rovněž nelze považovat za nepřesné.

7

Standardizované termíny nebo termíny schválené příslušnými institucemi (např. Státní komisí pro litevský jazyk) jsou často považovány za normativní termíny nejvyšší kvality. Lze je tak samozřejmě považovat, je však třeba mít na paměti dvě věci: 1) terminologické normy nejsou závazné a 2) vědec musí mít vždy svobodu volby termínů a tvorby nových slov. Bez této svobody není vědecký pokrok možný.

Literatūra

1. Cabré 1999 – Cabré M. Teresa. Terminology. Theory, methods and application. Amsterdam / Philadelphia, 1999.

2. ChemŽ – Daukšas K., Barkauskas J., Daukšas V. ir kt. Chemijos terminų aiškinamasis žodynas. Vilnius, 1997.

3. Gajda 1990 – Gajda S. Wprowadzenie do teorii terminu. Opole, 1990.

4. Hawthorn 1998 – Hawthorn J. Moderniosios literatūros teorijos žinynas. Vilnius, 1998.

5. Lietuvos flora – Lietuvos TSR flora. Vilnius, 1980. T. 6.

6. Urbonas 1986 – Urbonas V. Grybai. Vilnius, 1986.

PRAGMATICS OF TERMS

Summary

This article deals with such Lithuanian groups of terms as folk (and dialect) terms, as well as systemic and non-systemic terms. The norms of such terms are discussed. Non-standard terms in Lithuanian dictionaries of terms are marked by the reference ntk. However the concepts “klaida” (mistake) and “uždraustas terminas” (forbidden term) are not of equal value. The State Language Commision declares numerous terms to be forbiden, e. g. arenda, blicas, planerīs, salka etc. If the usage of a Lithuanian term in a text is questionable, it is usually marked by the word vadinamasis, which expresses the doubt.

Kazimieras GALVENIS Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6 LT-2055, Vilnius

Gauta 2000 10 31

8