Palmira ZEMLEVIČIŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

NÁZVY LÉČEBNÝCH PROSTŘEDKŮ V LÉKAŘSKÝCH BROŽURÁCH DOKTORA ANTANA VILEIŠISE

Antanas Vileišis (1856–1919) buvo žymus XIX a. pabaigos – XX a. pradžios lietuvių visuomenės veikėjas, atkaklus lietuvybės gaivintojas ir stiprintojas, visą nuo tiesioginio darbo likusį laiką skyręs „ne savo malonumams, ne pramogoms, bet savo tautai: jos kultūrai, sveikatingumui, kalbos gynimui, mokslui, labdarybei ir laisvei“ (Kučys 1993: 233). Jis aktyviai reiškėsi kaip puikus liaudies švietėjas, populiarinęs spaudoje medicinos ir higienos žinias. A. Vileišis pasirinko „geriausią kelią padėti žmonėms apsisaugoti nuo ligų ir, joms ištikus, patarimais palengvinti jų padėtį“ – tai „paskleisti lengva ir suprantama kalba knygučių ir straipsnių laikraščiuose“ (ten pat, 232).

A. Vileišis po sobě zanechal řadu článků¹ a populárně-naučných brožur o infekčních a jiných nemocech, jejich léčbě a prevenci, hygieně a sanitaci. Některé brožury napsal sám, část přeložil či připravil na základě prací jiných autorů. Tento článek pojednává o něco více než 400 názvech léčebných prostředků³ excerpovaných z lékařských brožur² podle jejich významu a dotýká se také vyjadřovacích prostředků, původu a dalších důležitých jazykových otázek. Brožury vycházely v letech 1895 až 1915. Nejmenší brožura má 7 stran, největší 164 stran. Jejich celkový rozsah činí 745 stran. Několik brožur je doplněno obrázky.

¹ Mnoho článků otištěných v tehdejších novinách vycházelo na pokračování a poté vyšlo jako samostatné brožury.

² Do zkoumaného materiálu nebyly zahrnuty názvy z největší brožury Naminis gydytojas (1. vyd. – 1908, 2. vyd. – 1924), protože byly spolu s dalšími lékařskými termíny probrány v článku Naminio gydytojo medicinos terminai (viz Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius, 2004, 330–362). V některých brožurách se našel jen jeden či dva názvy léčebných prostředků, v jiných nebyly nalezeny vůbec žádné, proto jsou zde uvedeny příklady pouze ze šestnácti brožur.

³ Při shromažďování materiálu bylo nalezeno také několik desítek názvů léčebných postupů, a proto jsou v článku pojednány spolu s názvy léčebných prostředků.

67

I. Významové skupiny názvů léčebných prostředků

Nejpočetnější významovou skupinu tvoří názvy léčiv. Podle způsobu užívání lze léčiva rozdělit do dvou podskupin:

1. Názvy vnitřně užívaných léčiv, např.: čaj Pp 52, heřmánkový čaj Kru 6, chlazené šampaňské Ch 10, odvar z ovesných krup Pp 114, bulharské kyselé mléko Rp 8, Hofmannovy kapky Ch 11, černá káva Pm II 12, horký čaj D 7, káva Pp 52, kokain Ch 10, co nejstudenější voda Ll 116, laktobacilin Rp 8, drobné kousky ledu Ll 116, jablečné víno Ku 41, kyselina mléčná Ch 9, mátový čaj Ll 116–117, ricinový olej Pm I 28, Tš 19, Pm II 25, Ll 62, kyselé mléko Rp 3 (srov. kyselé mléko Rp 3, dále srov. zkyslé mléko Rp 5), lněná semena Pm II 27, sodová voda Ll 68, studený čaj Pp 72, studená voda s citronem Pm I 14, Pm II 13, studená voda s vínem Pm I 22, Pm II 20, studené víno Pp 72, studená selterská voda Ch 10, mátový čaj Ll 116–117, studené ovocné polévky Ku 41, šampaňské Ch 11, teplý čaj s citronem Ach 10 (srov. teplý čaj s citronem Tš 11), teplý čaj s trochou vína Ach 10 (srov. teplý čaj s trochou vína Tš 11), tanin Ch 10, roztok taninu Ch 10, ovoce Ku 41, voda s citronem Pm II 12, letní voda Tš 19, víno Pm I 21, Ku 32, Pp 79, Pm II 19, D 7, hrozny Ku 42, byliny proti kašli Tš 13 aj.

2. Názvy zevně užívaných léčiv, např.: oční mast (mast) Kru 8, olej proti opálení Pp 53, olej Pp 55, amoniak Ku 38, aristolis Pp 54, Bertoletova sůl D 4, bismut Pp 54, směs kyseliny borité Ll 85, roztok kyseliny borité Ll 149 (srov. roztok z kyseliny borité D 4), borová voda Ll 93, borová vazelína Kru 11, vodka se solí Tš 12, velké Kru 11, čirá voda Pp 27, čistý olej Pm I 32, Pm II 20, čistý olej Pm I 28, Pm II 26, čistá teplá voda Pm I 22, Pm II 21, čistá voda Pm I 20, Pp 25, Dž 19, Pm II 18, Ll 157, ichtyol Pp 38, vápenná voda Pp 53, kafr Ach 11, kafrový olej Pm I 27, Pm II 25, kafrový líh Ll 85, horký obklad z bramborové mouky Pm I 28, Pm II 26, vaječný žloutek Pm I 31, Pm II 28, škrob Ll 94 (srov. krachmolas Rč 15) / skrobylas (škrob) Pm I 31) [xskrobylas viz skarbylas (rus. скорбило) „škrob“ LKŽ XII 1981], droždí Tš 13, mandlový olej Ll 104, obyčejný olej Kru 11, Ll 98, obyčejný studený olej Ll 158, roztok obyčejné soli Pp 29, tekutina proti záškrtu Ll 131, rūgypvė Pp 75 (rūgypvė (hybridní) 1 „ocet“

68

LKŽ XI 1978), skystimas virintų ąžuolo žievių Pm I 6, Pm II 5, spiritas Pm I 29, Pm II 27, L1 157 / spirtas L1 91 / spyrtas Dž 20, spiritas su kamparu L1 117, stipri degtinė Pm I 29, Pp 39, Pm II 27, sviestas Kru 9, šalta žemė Ku 38, šiltas miluotas vanduo L1 117, štinkspiratis Pp 39 (xštinkspiratas žr. štinkspiratis „amoniakas“ LKŽ XVI 1995), tyras vanduo su arielka Pm I 30, Pm II 27, tirpalas iš amonijako Ku 38, tirpalas iš salicinės rūgšties D 4, vazelinas Kru 9, zinko mostelė L1 94 ir kt.

Do této skupiny by patřilo také několik označení lékových forem, např.: kapky Pp 110, Kru 3, prášky Pp 110, mast Kru 3, kuličky Pp 110.

Slovo léky Kd I 32, Tš 23, Pp 26, Ab 26, Kd II 42, L1 27 se v knížkách užívá v několika významech. Ve svém terminologickém významu — „speciálně vyrobené léčivé látky vhodné k užívání, které pomáhají předcházet nemocem a léčit je“ (ME II 1993) — se léky užívají poměrně zřídka, neboť se toho mnoho nepíše ani o, slovy samotného A. Vileišise, „lécích z lékárny“ Ng 63 nebo „pravých lécích“ Pp 54. Výraz lék se užívá mnohem častěji ve druhém, praktickém významu — „jakýkoli prostředek, způsob“: Nu blusu vaistai – ajerai Skaudvilė. Jis žino vaistą nuo pelių, nuo žiurkių Veiveriai. Ka pailsęs gauni pasilsėt, tai nėra geresnių vaistų Pilviškiai. Linksmumas – vaistas nuo ligų ir bėdų Daukšiai (LKŽ XVII 1996). V uvedených knížkách se tedy za léky označují také určité způsoby léčby, prostředky používané v každodenním životě, potraviny a nápoje aj. Autor takové léky nazývá domácími léky neboli léky lidovými Pp 54, např.: Todėl nėra abejojimo, kad vaisiai yra geras natūrališkas vaistas Ku 43, <...> silpniems po vonios arba per vonią duodami sustiprinamieji vaistai (vynas, arbata ir t. t.) Pp 113, Prie mažų užgavimų (mėlynos dėmės), geriausiai vartoti sekančiejie vaistai: dėti šlapios šaltos palos (kompresai) ir spausti šaltais daiktais, nes šaltis ir spaudimas sumažina kraujo plūdimą Pp 21.

Je zajímavé si povšimnout, že v jedné knížce jsou léky situačně nazvány také zdroji, např.: Užtai-gi geriausių v a i s t ų nuo kojų šalimo ir prokai-tavimo yra energiškas krutėjimas, plovimas šaltu vandeniu ir didžiausis švarumas; šitie i š t e k l i a i (v a i s t a i) privalo būti būtinai prilaikomi, <...> Ku 91.

Zvlášť je třeba zmínit množství složených názvů, jejichž jednou složkou je slovo lék, které se nejčastěji užívá v množném čísle. Lze rozlišit několik skupinek, např.:

69

a) léky podle formy: tekuté léky Kru 4 (srov. tekuté léky Pp 109), léky v pevném skupenství Pp 109, léky v kapkách Pp 110, léky v tekutém skupenství Pp 109,

b) léky podle účelu: léky proti zvracení Tš 13, léky na zastavení laktace Pm I 27, Pm II 25, léky na vyvolání zvracení Pm II 12, lék na ničení bakterií Ll 43,

c) léky podle účinku: posilující léky Pp 113, léky zastavující krvácení Pp 37,

d) léky podle původu: léky černých čarodějů Kru 15,

e) léky podle čichových vlastností: léky s pronikavým zápachem Pp 110.

Druhou nejpočetnější skupinu tvoří názvy obvazových prostředků, např.: anglická náplast Pp 25, bandáž (obvaz) Kru 10 [srov. bandáž (obvaz) Pp 49 (bandáž 1. „obvaz, pás“ LKŽ I₂ 1968, obvaz viz tvarstis 1. „obvazový pruh“ LKŽ XVII 1996], obvaz Pp 29, cerata Ll 61 [srov. cirata Pp 112 (cerata „nepromokavá, pogumovaná látka, voskované plátno“ LKŽ II₂ 1969)], kousek plátna Pp 112, kousek plátěného hadříku Kru 10, plátěný šátek D 5, plátěný kapesníček Pm I 31 (srov. plátěný šáteček Pm II 26, plátěný šáteček Pm II 28), plátěný obvaz Pp 36, kousek kvalitní vaty Ll 104, kvalitní (z lékárny) vata Kru 4 (srov. vata kvalitní z lékárny Kru 9), kousek kvalitní hygroskopické vaty Kru 4, sádra Pp 43, čistá lékárenská vata Pm I 32, Pm II 29, gumový obvaz Pp 36, gumový pás Pp 36, kitaika Kru 11 [xkitaika (rus. китайка) „nankinas (taková bavlněná látka)“ LKŽ V 1959], klejonka D 5, lepivá náplast Kru 12, měkké kousky oděvu Pp 45, multinas D 5, mušelín Kru 4, Ll 92, Pp 26, kousek mušelínu Kru 10, kapesní šátek Pp 36, kapesníček Pp 38, obyčejná vata D 5, tenká klejonka Kru 11, ručník Ach 10, Tš 11, sterilizovaný obvazový materiál Pp 54, silný vlněný šátek Tš 11, Ach 10, čistý kousek plátna Pp 53, čistá lněná nit Pm II 19, taft Kru 11 (taft „pevná lesklá hedvábná nebo chemická tkanina na šaty a halenky“ LKŽ XV 1991), trojúhelníkový šátek Pp 29, vata Pm I 27, Pp 26, Pm II 25, Kru 10, Ll 62 aj.

K nim se řadí názvy léčebných obkladů, např.: vlhký obvaz Kru 10, vlhký obklad Kru 11, vlhký zahřívací obklad Kru 11, horké obklady Ch 9, Kru 3, Ll 149, horké mokré obklady Pm I 23, Pm II 21, obklady z kyseliny borité Ll 92, obklady z ledu Kru 5,

70

lehké varovné obvázání Kru 11, horký popel v sáčcích Tš 11, Ach 10, jednoduché vlhké obvázání Kru 11, sáček s napařeným ovsem L1 116, suché obvázání Kru 10, studené obklady Pm I 8, Pp 48, Pm II 8, Ku 32, Kru 5, L1 149, teplé vlhké obklady L1 61, zahřívací obklady Kru 11, studené obklady Tš 11, Ach 10, Kru 6, L1 116, sáček s teplým popelem L1 116, mokré plátno Kru 11, mokré studené obklady (komprese) Pp 21, zahřívací obklady D 5, bylinné sáčky Kru 6 a další.

Třetí početnou skupinu tvoří názvy prostředků první pomoci, například: kleště na uhlí Pp 44, třísky z loučí Pp 44, sedlový popruh Pp 44, plechové předměty Pp 44 (x blėtinis „plechový“ LKŽ I₂ 1968), cibule Pp 72, řemínky Pp 44, dráty Pp 44 [xdratva viz dratas (něm. dial. drôt) 1. „drát“ LKŽ II₂ 1969], sůl Pp 67, bodce Pp 44, gumové šle Pp 35, dlouhá hůl Pp 61, horké mísy Pp 113, horké polštářky s pískem Pp 113, horké bylinné polštářky Pp 113, horké cihly Pp 113, nosítka Pp 46, keščios Pp 80 [keščios 1. viz kestės 1. „dvě (někdy spojené) tyče na nošení sena, slámy aj.; nosítka“ LKŽ V 1959], nosítka na kolečkách Pp 81, nosítka z uniformy Pp 86 [xmandiera (rus. мундир) 1. „vojenská uniforma“ LKŽ VII 1966], nosítka z hrubých plášťů Pp 86, pásy s poutky Pp 44, hole Pp 44, žebřík (štafle) Pp 61 (srov. žebříky (štafle) Pp 73), pochvy (pouzdra) Pp 44 (xmakšna 2. „pochva, pouzdro“ LKŽ VII 1996; 1 makštis 1. „objímka, schránka, pouzdro“ LKŽ VII 1966), dřevěná vlákna Pp 26, kůra stromů Pp 44, koudel Pp 45, šle Pp 46, tenké třísky z loučí Pp 42, mech Pp 45, suché větvičky Pp 44, síta Pp 44, šátek Pp 67, sníh Pp 72, ubrusy Pp 46, hrubý kartáč Pp 75 [xberštas (něm. Bürste) „kartáč; kartáč na boty“ LKŽ I₂ 1968], silný papír Pp 44, ohřáté přikrývky Pp 113, studená ledová koupel Pp 72, studená polévka Pp 72, studené předměty Pp 21, studené přikrývky Pp 72, teplé hadříky Pp 72 (lupata 1. „hadr, cár“ LKŽ VII 1966), střelky Pp 44, lžíce Pp 44, slámová nosítka Pp 87, seno Pp 45, nosítka z kabátů Pp 86, šňupací tabák Pp 67, rozžhavený nůž Pp 38, rozžhavená jehla Pp 38, vlna Pp 46 a další. Těmito názvy jsou označeny prostředky, které lze v případě nehody použít k poskytnutí nezbytné pomoci. Všechny názvy této skupiny byly shromážděny z překladové knížky První pomoc při nehodách, v níž se hojně píše o tom, jak poskytovat první pomoc a jaké prostředky použít při zranění, zlomenině kosti, popálení, omrznutí, dušení a dalších případech.

71

Do čtvrté skupiny se řadí názvy dezinfekčních, neboli bakterie ničících, látek, například: březový dehet L1 44, kyselina boritá Pp 26 (srov. kyselina boritá L1 61), míchání chlorového vápna L1 107, dehtový louh L1 128, rašelina L1 84, formalin L1 76, jodoform Pp 26, vápno (vapna) L1 43 [2 x vapna (pol. wapno) 1. „vápno“ LKŽ XVIII 1997], vápenné mléko Pp 74, L1 29, roztok karbolu Dž 17 (srov. karbolový roztok Pp 116), karbolová voda Pm II 19, L1 42 (srov. karbolová voda L1 107), míchání kyseliny karbolové L1 107, roztok kyseliny karbolové L1 49 (srov. roztok kyseliny karbolové Ach 13), karbol Pp 26, Dž 13, horký louh Ach 16, L1 45, horká voda s mýdlem L1 29, kreolin Pp 26, roztok kreolinu Pp 27, lysol Pp 26, mořská voda Dž 4, dřevěný dehet L1 43, dřevěný popel L1 44, nehašené vápno L1 107, popel L1 107, borovicový dehet L1 44, borovicový louh L1 44, kyselina salicylová Pp 26 (srov. kyselina salicylová L1 94), soda Pp 55, Dž 13, L1 42, silný louh L1 30, silný horký louh L1 122, sublimát Tš 37, Dž 13, Pp 26, L1 42, míchání sublimátu L1 42, roztok sublimátu Pp 29, Ach 16, D 6, míchání alkalického dehtu L1 29, teplá voda s mýdlem L1 49, thymol Pp 26, roztok kreozolového mýdla L1 76, vodní pára Pp 26, zelené mýdlo L1 48, tekuté zelené mýdlo L1 49, zemina L1 84 a další.

Názvy patřící do páté skupiny označují zdravotnickou techniku. Jde o různé nástroje, nářadí, přístroje a jiné pomůcky používané pro zdravotnické účely, například: gumové vaky na oči Kru 6, láhve s horkou vodou L1 117, lékařská stříkačka L1 143, zápalka Kru 9, Dettweilerova plivátka Dž 13, špendlík do klobouku s tupými konci Kru 9, gumový váček (měchýřek) Kru 4, gumová stříkačka (injekční stříkačka) L1 98, gumová hadička Kru 5, gumové sáčky Pp 111, irigátory Pp 113, irigátor (Esmarchův) s gumovou hadičkou Ch 10, kapesní plivátko Dž 12, klystýrová pumpa Pp 115, cévní svorky (turnikety) Pp 33, Liebeho plivátko Dž 13 (spiaudalinė viz spjaudyklė 1. „nádoba, do níž se plive“ LKŽ XIII 1984), maximální teploměry Pp 107, nepropustný vepřový měchýř Pp 111, obyčejný prasečí měchýř L1 84, nožík na očkování Rč 14 (įčiep yti 2. „vpravit očkovací látku“ LKŽ II 1969), štětec Kru 9 [xpenzelis viz pendzelis (pol. pędzel) „štětec“ LKŽ IX 1973], Prodohlovo plivátko Dž 13, nádoby na výkaly Pp 105, nádoby na moč Pp 105, plivátko Dž 11, hliníkové plivátko Dž 14, plivátka z železného plechu Dž 12, plivátko s vysokou nohou Dž

72

12, plivátka Dž 13, skleněná tyčinka Kru 8 (srov. skleněná tyčinka Rp 19), skleněná láhev Kru 5, teplé cihly Ll 117, injekční stříkačka z pryže D 5, injekční stříkačka (čirkšmyžaitė, šmirkšmyžutė) s kostěným hrotem Pp 15 (čirkšmyža 1. „stříkačka, rozprašovač“ LKŽ II₂ 1969; šmirkšmyža viz šmiršklys 1. viz šmiršktynė 1. „zařízení k vstřikování, rozprašování kapaliny, injektor, stříkačka, rozprašovač“ LKŽ XV 1991), stříkačka D 3 (srov. švirkštėlas Tš 11), teploměr Celsiův Pp 107, husí brk Ku 36 atd.

Nejmenší skupinu tvoří názvy léčebných postupů, např.: výplachy očí Kru 14, oční koupel Kru 5, profukování hrdla D 5, vdechování kouře Ch 11, vkapávání kapek Kru 14, omývání studenou vodou Ku 91, přikládání pijavic Kru 12, poloviční koupele Pm I 6 (srov. půlkoupel Pm II 5), studená koupel Pp 113, teplá koupel Ku 89 (srov. teplá koupel Pm I 23, teplá koupel Pm II 21), vstřikování tekutiny Kru 14, tření Pm II 28, koupel Pm I 31, Pm II 28, výplachy střev Ch 10, masáž (procvičování) očních víček Kru 9, koupel (vana) v teplé vodě Ach 11 [²tynė (něm. nář. tīn, tīne) 1. „podlouhlá nádoba ke koupání, mytí či k jinému účelu, vana, vanička“, 2. „koupání v této nádobě, koupel“ LKŽ XVI 1995], koupele Pp 113, Ach 14, Ku 45, Ch 11, Kru 5, Ll 98 atd.

S léčebnými prostředky souvisejí také léčebné metody. Názvů tohoto druhu se však podařilo shromáždit jen malý soubor. Vyčleňují se názvy metod první pomoci, např.: zabalení do vaty Pp 54, posypání moukou Pp 54, posypání sodou (Bulirichovou solí) Pp 54, mírné stlačení rány Pp 31, silné stlačení Pp 31, potírání oleji Pp 54, potírání bílkem Pp 54, potírání sádlem Pp 54, potírání tekutým lepidlem Pp 54, potírání vepřovým sádlem Pp 54, stlačení rány Pp 30 atd. Několika názvy jsou označeny metody dezinfekce, např.: horko Ll 41, kouření Dž 4, suché teplo Ll 41, vaření ve vodě Ll 42 atd.

Samostatné skupiny by tvořily názvy s opakujícím se členem léčba, např.: léčba mlékem D 7, léčba teplými koupelemi D 7, léčba hroznovým vínem Ku 42, prostá léčba vodou Ku 45, systematická léčba ovocem Ku 42 atd., a očkování, např.: očkování proti záškrtu Ll 61, Jennerovo očkování Tš 39 atd.

73

II. Výrazová stránka a původ názvů léčebných prostředků

1. Jednoslovných názvů léčebných prostředků bylo nalezeno něco přes 100. Více než polovina z nich jsou litevská slova, např. přehozy Pp 46, větvičky Pp 44. Značná část názvů je nelitevského původu. Neřadí se k nim stará (pravá) přejatá slova, která „se zcela přizpůsobila systému našeho jazyka a užívají se bez jakýchkoli omezení <…>. V terminologii už nejde o přejatá slova, nýbrž o terminologizovaná slova lidského jazyka“ (Gaivenis 2002: 58). Za slova nelitevského původu se tedy považují pouze internacionalismy, např. obklady Pp 110, Kru 3, Ll 104, a cizí slova neadaptovaná, neboli barbarismy, např. ocet Pp 73.

Retkarčiais pasitaiko, kad tas pats dalykas yra pavadintas dviem lietuviškais žodžiais, pvz., aprišimai arba raiščiai Kru 10. Šiuo atveju aprišimai neturi grynos veiksmo reikšmės (DLKG 1996: 94), o įvardija konkretų dalyką. Beje, su žodžiu aprišimai, o ne raiščiai yra sudaryti ir rūšiniai pavadinimai, pvz., spaudžiantis aprišimas Kru 11. Minėtinas atvejis, kai tam pačiam dalykui įvardyti vartojamos net dvi svetimybės, pvz., patelnė (skaurada) Pp 44 [xpatelnia (l. patelnia, brus. патэльня) „keptuvė“ LKŽ IX 1973; xskaurada (l. skowroda, rus. сковорода) l. „keptuvė“ LKŽ XII 1981]. Iš to galima spręsti, kad abu šie žodžiai plačiai vartoti ano meto kalboje, nes lietuviško naujadaro dar nebuvo. Akademinio lietuvių kalbos žodyno duomenimis, žodis keptuvė savo pirmąja reikšme – „plokščias metalinis indas sklindžiams, mėsai ir kt. kepti“ – yra užfiksuotas tik 1934 m. bendrinės kalbos laikraštyje Gimtoji kalba (LKŽ V 1959). Nors galima pastebėti ir priešingą reiškinį, kai svetimybę iš vartosenos stumia savas, lietuviškas, žodis. Pavyzdžiui, arielka Pm I 21, Pm II 11 rasta tik vienoje knygelėje, o jos lietuviškas atitikmuo degtinė Pm I 22, Pp 79, Pm II 20, Ku 32, D 7 vartojamas daug dažniau. Beje, K. Sirvydo arielka yra pavadinęs degtine. Tai jo sukurtas naujadaras (Balčikonis 1978: 163). Kai kurie lietuviški pavadinimai turi nelietuviškos kilmės sinonimų, pvz., skėtis (parasolis) Pp 74 [plg. x parasonas (brus. парасон) „skėtis“ LKŽ IX 1973], arba nelietuviškos kilmės pavadinimai turi greta pateiktus lietuviškus atitikmenis, pvz., detritas (skiepai) Ll 91 (detritas 2. „raupų židinio nuogranda imunizacijai“ MTŽ). Pasitaiko vienas kitas varijuojantis pavadinimas, pvz., kalkės Ll 107 / kalkiai Pp 73. Hibridiniai, arba mišrūs, pavadinimai kalbamiems

74

v podstatě neobvyklé, bylo jich nalezeno jen několik, např. čiepijimas Rč 10 / čiepijimas Tš 15 (srov. skiepijimas L1 90).

Latinské ekvivalenty jsou v lékařské literatuře běžnou a důležitou součástí. V knížkách A. Vileišise se vyskytují jen velmi zřídka, což je pochopitelné, protože většina názvů jsou slova nebo slovní spojení běžného jazyka, která získávají terminologický význam teprve v kontextu; kromě toho se v knížkách autoři snažili podávat poznatky lékařské vědy srozumitelně. Latinský ekvivalent se proto objevuje pouze u jednoslovného názvu jedné významové skupiny – léčiv – „kalomelis“ (lat. Calomelanos) Ch 9. Latinský název kollodium Pp 25 je v textu zapsán v původní podobě, zřejmě proto, že se pro něj nenašla litevská podoba.

2. Víceslovné názvy léčebných prostředků tvoří největší část všech posuzovaných názvů (je jich něco přes 300).

Početností vynikají dvouslovné názvy (přes 200). Z hlediska vyjádření určujícího členu jsou téměř rovnoměrně zastoupeny shodné a neshodné přívlastkové konstrukce.

Shodné přívlastky jsou nejčastěji vyjádřeny přídavnými jmény: kvalitativními přídavnými jmény (je jich více než polovina), např. pravé léky Pp 54, a přídavnými jmény s příponou -inis, např. slaměné obklady Pp 87. Několik shodných přívlastků je vyjádřeno činnými nebo trpnými příčestími, např.: vroucí louh Ach 16, zahřáté šátky Pp 71. Zpodstatnělé (adjektivní či participiální) formy nejsou časté, např.: mokré obklady Pp 112, chladicí prostěradlo Pp 112. Některé názvy se užívají jak v prosté, tak ve zpodstatnělé podobě, např. umělé dýchání Pp 31 a umělé dýchání Pp 67.

Neshodné přívlastky jsou nejčastěji vyjádřeny genitivem jednotného či množného čísla, např.: lžíce od sporáku Pp 44, telegrafní dráty Pp 45. U některých názvů je neshodným přívlastkem osobní jméno – buď plně politevštěné, např. Bardelebenovo zavázání Pp 54, nebo ponechané v původní podobě s litevskou koncovkou připojenou za apostrofem, např. Pasteurovo očkování Tš 29. Vyskytují se také neshodné přívlastky vyjádřené jinými pády (nejčastěji instrumentálem), např. potírání máslem Pp 54. U několika desítek názvů jsou neshodné přívlastky vyjádřeny pády s předložkami (nejčastější jsou spojení s předložkami z a s), např.: obklady z prostěradla Pp 86, sáčky s ledem L1 75.

Vyskytují se hlavní členy užívané synonymně. Synonyma jsou nejčastěji litevská slova, např. suché přehozy (prostěradla) Pp

75

71, byly však nalezeny případy, kdy synonymní dvojici tvoří litevské slovo a slovo nelitevského původu, např. akių operacijos (piovimai) Kru 18. Občas mají synonyma i vedlejší členy. V takových případech si konkurují přídavné jméno s příponou -inis a genitiv podstatného jména, např. gumilastikinis diržas Pp 37 / gumilastikos diržas Pp 35. Některá pojmenování mají variantní hlavní členy, např. karbolinė rūgštis L1 42 / karbolinė rūgštis Pp 39 (srov. také karbolinė rūgštė D 6, Tš 37). Někdy se obměňují oba členy – hlavní i vedlejší –, např. vaškinis popieris D 5 / vaškinis popierius L1 92, vaškuotas poperis Kru 11 / vaškuotas popieris L1 62 (srov. také vaškuota popiera Pp 112).

Z chronologického hlediska se v brožurách pozdějšího vydání vyskytují i méně vhodné termíny, např. roku 1906 – ryžiai (ryžių miltai) Pm I 31, Pm II 29), zatímco roku 1908 – risai (risų pudra Rč 15).

Několik pojmenování je uvedeno s latinskými ekvivalenty, např.: borinė rūgštė (acidum boricum) Tš 19, opijo lašai (Tinctura opii) Ch 9. Mimochodem, u posledního se používá také politevštěná varianta tinktūra opijo Ch 10.

Z hlediska původu členů tvořících dvojslovná pojmenování je patrné, že nejvíce je pojmenování, jejichž oba členy jsou litevská slova, např.: karšti akmenys Pp 105, ledo gabalėlis Pm I 22, Kru 6. Méně početná jsou pojmenování složená z litevského a mezinárodního členu nebo z litevského a hybridního členu, např.: citrinos rūgštis Dž 4, guminis spenelis Pm I 29, Pm II 26.

Tříslovných pojmenování bylo nalezeno téměř 80. Z hlediska vyjádření vedlejších členů převažují pojmenování, jejichž hlavní člen má neshodný přívlastek s vlastním shodným přívlastkem, např. išsitrynimas šaltu vandeniu Ku 45, a pojmenování, jejichž vedlejší členy jsou vyjádřeny pády s předložkami, např.: buteliai su karštu vandeniu Pp 71, tirpalas iš karbolinės rūgšties D 4. O něco méně je pojmenování se shodným a neshodným přívlastkem, např. apsaugojantis raupų įčiepijimas Rč 3, a pojmenování se dvěma shodnými přívlastky, např. kišeninė spiaudoma bankelė Dž 12.

Některé hlavní členy mají synonyma, např. buteliai (bonkos) su karštu vandeniu Pp 105, nebo varianty, např. vania šilto vandens Pm I 8 / vana šilto vandens Pm II 7.

Z hlediska původu převažují pojmenování, jejichž všechny členy jsou litevské, např. maišiukuose karšti pelenai Tš 11, Ach 10. Ostatní pojmenování se nejčastěji skládají ze dvou litevských členů a hybridu, např. sterilizuota

76

perrišimui medega Pp 54, nebo ze dvou litevských členů a mezinárodního členu, např. gabalėlis gerosios vatos Ll 104.

Pouze v jedné brožuře byl nalezen latinský název léčiva složený ze tří členů Liquor alumini acetici Pm I 29, bez litevského ekvivalentu.

Čtyřslovná a pětislovná pojmenování jsou v probíraných textech velmi vzácná; bylo jich nalezeno jen několik, např.: įleidimas į organizmą druskos tirpalo Ch 11, išvirkštimas po oda šilto druskos tirpalo Pp 54. Mezi pětislovná byla zařazena dvojice pojmenování s číslem a symbolem; tyto prvky se považují za samostatné členy, např.: 2% miešimas borinės rūgšties Ll 103, nenuvalyta 5% karbolinė rūgštis Pp 116. Mezi čtyřslovnými pojmenováními se vyskytují obměňující se členy, např. vanios gryno drungno vandens Pm I 5 / vanos gryno drungno vandens Pm II 5.

III. Závěry

1. Populárně-naučné lékařské brožury A. Vileišise (1895–1915) jsou důležitým pramenem pro poznání dějin litevské lékařské terminologie.

2. Názvy léčebných prostředků užívané v brožurách byly rozděleny do šesti významových skupin: názvy vnitřních a zevních léčiv, obvazových prostředků a léčivých obvazů, prostředků první pomoci, dezinfekčních neboli bakteriocidních látek, zdravotnické techniky a léčebných postupů.

3. Více než polovina názvů léčebných prostředků je víceslovná, nejčastěji dvouslovná, značný počet tvoří trojslovné názvy, jejichž rozlišujícím složkám se vyznačují rozmanité způsoby vyjádření.

4. Mezi shromážděnými názvy léčebných prostředků převažuje litevská slovní zásoba. Je zde také poměrně mnoho slov nelitevského původu, která tvoří značnou část jednoslovných názvů, zatímco víceslovné názvy se často skládají z litevských, mezinárodních a hybridních složek. Do očí bijí cizí výrazy. Ojediněle se nahrazují litevskými ekvivalenty, někdy však autor píše cizí výraz do závorek vedle litevského slova – zřejmě se tak snažil přizpůsobit slovní zásobě užívané adresátem. Na množství přejaté slovní zásoby mohl mít vliv také jazyk, styl a terminologie děl autorů jiné národnosti, protože ze šestnácti pojednávaných brožur napsal A. Vileišis sám pouze šest; ostatní byly přeloženy nebo připraveny podle děl polských, ruských a německých autorů.

77

5. Výrazným rysem pojednávaných názvů je synonymie a variantnost, jež jsou nevyhnutelnými jevy v období utváření terminologie v kterémkoli oboru. Nejčastěji se synonymně užívají buď dvě litevská slova, nebo litevské slovo spolu se slovem nelitevského původu. Byly zjištěny fonetické či pravopisné, morfologické a syntaktické varianty názvů (některá varianta může být také tiskovou chybou).

PROJEDNÁVANÉ PRAMENY

Ab – O zlé nemoci čili syfilidě (francouzsky), Tilsit, 1904.

Ach – O choleře a o tom, jak se před ní chránit, Vilnius, 1905.

Ch – Cholera a boj proti ní, Vilnius, 1907.

D – Záškrt, Vilnius, 1907.

Dž – Knopf S. A. Džiova ir kova su ja, Tilžė, 1903.

Kd I – Co dělat, abychom byli zdraví a dlouho žili, Tilsit, 1895.

Kd II – Co dělat, abychom byli zdraví a dlouho žili, Vilnius, 1905.

Kru – Jak pečovat o zdravé a nemocné oči, Sejny, 1910.

Ku – Jak se chránit na jaře, v létě, na podzim a v zimě, Vilnius, 1906.

Ll – Nakažlivé nemoci a jak se před nimi chránit? Kaunas, 1915.

Pm I – Rady ženám, které chtějí být zdravé, Tilsit, 1899.

Pm II – Rady ženám, které chtějí být zdravé, Vilnius, 1906.

Pp – Esmarch F. Pirmoji pagalba nelaiminguose atsitikimuose, Tilžė, 1903.

Rč – Oks B. Raupų čiepijimas: (Šneka su jauna motina), Vilnius, 1908.

Rp – Tarchanov I. Kyselé mléko prof. Mečnikova: Prostředek k udržení zdraví lidu, Vilnius, 1907.

Tš – Krátce se hovoří o nakažlivých nemocech a o tom, jak se před nimi bránit? Tilsit, 1901.

POMOCNÉ PRAMENY

LKŽ I, 1968 – Slovník litevského jazyka 1, Vilnius.

LKŽ II 1969 – Slovník litevského jazyka 2, Vilnius.

LKŽ IV 1957 – Slovník litevského jazyka 4, Vilnius.

LKŽ V 1959 – Slovník litevského jazyka 5, Vilnius.

LKŽ VII 1966 – Slovník litevského jazyka 7, Vilnius.

LKŽ IX 1973 – Slovník litevského jazyka 9, Vilnius.

LKŽ X 1976 – Slovník litevského jazyka 10, Vilnius.

LKŽ XI 1978 – Slovník litevského jazyka 11, Vilnius.

LKŽ XII 1981 – Slovník litevského jazyka 12, Vilnius.

LKŽ XIII 1984 – Slovník litevského jazyka 13, Vilnius.

LKŽ XV 1991 – Slovník litevského jazyka 15, Vilnius.

78

LKŽ XVI 1995 – Slovník litevského jazyka 16, Vilnius.

LKŽ XVII 1996 – Slovník litevského jazyka 17, Vilnius.

LKŽ XVIII 1997 – Slovník litevského jazyka 18, Vilnius.

ME II 1993 – Encyklopedie medicíny 2, Vilnius.

MTŽ – Slovník lékařských termínů, Vilnius, 1980.

Ng – Vileišis A. Domácí lékař: Stručný popis nejhorších nemocí a nejhorších léků v boji s nimi: / D. 1. O lidských nemocech a jejich léčbě. Seinai, 1908.

LITERATŪRA

Balčikonis J. 1978: Rinktiniai raštai, Vilnius.

DLKG 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius.

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius.

Kučys A. 1993: Vileišiai: Trijų brolių darbai tėvui, Chicago.

THE NAMES OF TREATMENT MEANS IN MEDICAL BOOKS OF THE DOCTOR ANTANAS VILEIŠIS

Summary

This article analyses the names of treatment means (over 400) collected from sixteen books of popular medicine by doctor Antanas Vileišis (1856–1919) according to their meaning, expression and origin.

In respect of meaning these names differ. Six notional groups were identified – names of medications for internal and external use, bandaging means and medical dressings, first aid means, disinfecting or anti-bacterial means, medical implements and manipulation treatment.

In respect of expression the majority of names of treatment means are complex terms, mainly two-word terms (200), also there are quite few three-word terms (nearly 80). A variety of means of expression is characteristic to specific elements of those terms.

In respect of origin Lithuanian words prevail, though there are quite a lot of words of foreign origin – international words and barbarisms. In some cases barbarisms were substituted with Lithuanian equivalents, though sometimes the author gives a barbarism next to Lithuanian word – presumably trying to adjust his language to the lexicon used by target readers. The abundance of borrowed words possibly has been influenced by the language, style and terminology of foreign authors, because most of doctor Vileišis books were translations of works of Russian, Polish or German authors or were prepared using such works.

The names of treatment means have synonyms and variants. Most frequently two Lithuanian words or a Lithuanian word and non-Lithuanian word are used synonymously.

79

Popular medical books by doctor Antanas Vileišis are the important source for the history of Lithuanian medical terminology.

Palmira ZEMLEVIČIŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

E. paštas [email protected]

Gauta 2005-11-18

80