Nelietuviški XIX a. galo – XX a. pradžios katalikų katekizmų terminai

Aušra Rimkutė

Preparing document pages…

Aušra RIMKUTĖ

Ústav litevského jazyka

NELITEVSKÉ TERMÍNY V KATOLICKÝCH KATECHISMECH Z KONCE 19. A POČÁTKU 20. STOLETÍ

Ačkoli bylo katolictví v Litvě zavedeno velmi pozdě – roku 1387 v Aukštaitiji a teprve roku 1413 v Žemaitiji –, litevská křesťanská terminologie patří mezi nejstarší litevské terminologie. Dokládá to nejstarší vrstva litevské náboženské terminologie – taková stará výpůjční slova jako bažnyčia, gavėnia, krikštas, kūčios, Kalėdos, Velykos, verba aj. (viz Būga 1958: 348; 1961: 776), která se do litevštiny dostala z východoslovanských jazyků nejspíše v 10.–12. století, ještě před oficiálním pokřesťanštěním Litvy. Počátky litevské křesťanské terminologie představují nejstarší známé rukopisné modlitební texty dochované z počátku 16. století a zapsané ve vilniuské diecézi – Modlitba Páně, Andělské pozdravení a Vyznání víry (Lebedys, Palionis 1964: 109–135; Zinkevičius 2000: 71–73) – a první tištěná litevská evangelicko-luterská kniha Martyna Mažvyda Catechismvsa prasty Szadei (1547).

Tento článek se zabývá jednočlennými náboženskými termíny nelitevského původu užívanými v katolických katechismech z konce 19. a počátku 20. století¹. Toto období² nebylo zvoleno náhodně. Jde o období, kdy se v souvislosti s utvářením současné spisovné litevštiny³ začala věnovat větší pozornost jazyku náboženských textů a církve obecně⁴. Bylo třeba upravit mnohé:

¹ Složené termíny nejsou v článku probírány, protože většina zkoumaných slov v nich vystupuje jako složka.

² Jazyk církve, a tím spíše náboženská terminologie (a náboženská slovní zásoba vůbec) z konce 19. a počátku 20. století dosud byly zkoumány poměrně málo. Existuje jen několik samostatných článků a poznámek o náboženských termínech té doby, například v dobovém tisku – Varpe, Tėvynės sarge, Vilniaus žiniose, Draugijoje, Vadove. O náboženské slovní zásobě psali lingvisté P. Skardžius, J. Kruopas, V. Urbutis, A. Sabaliauskas, J. Palionis, Z. Zinkevičius, V. Drotvinas, J. Klimavičius, A. Kučinskaitė a další.

³ Podle J. Palionise představuje období od konce 19. do počátku 20. století konečné upevnění dialektu západních aukštaitských Kaunasanů. Jde tedy o jedno z období vývoje spisovného jazyka (Pupkis 2005: 44).

⁴ Kaip rašo J. Girčienė, jau M. Daukša stengėsi gryninti kalbą (Girčienė 2003: 394). Taigi religijos kalba rūpintasi jau nuo XVI a. galo.

modlitební knihy, zpěvníky, katechismy, knihy kázání a další církevní literaturu, která byla zamořena cizími výrazy⁵.

Na konci 19. století, kdy vzniklo hnutí národního obrození, začalo velké očišťování litevštiny od barbarismů⁶. Na konci prvního desetiletí 20. století (1909) byla ustavena komise pro modlitby⁷, kterou tvořili kněží Aleksandras Dambrauskas⁸, Alfonsas Petrulis a Juozas Laukaitis a nejvýznamnější tehdejší jazykovědci, kteří měli „největší zkušenosti s kodifikací spisovného jazyka mezi laiky“: Kazimieras Būga, Jonas Jablonskis, Juozas Balčikonis a Jurgis Šlapelis (Zinkevičius 2000: 179). Práce komise v létě 1909 v Sejnech byla podle Zigmas Zinkevičiuse „v podstatě prvním sjezdem litevských jazykovědců“ (tamtéž); tehdy byla upravena podoba důležitějších modliteb a modlitebních formulí a stanovena nezbytná náboženská terminologie.

⁵ Tento článek se drží tradičního pojetí cizích výrazů, které se ustálilo v publikacích o jazykové kultuře. Cizí výraz je zde chápán jako slovo převzaté z jiného jazyka, které odporuje normám spisovného jazyka a má litevský ekvivalent.

⁶ Termín barbarismus je v tomto článku považován za cizí výraz stejného významu (KTŽ 1990; viz také LKE 1999).

⁷ Jak píše Z. Zinkevičius, v tisku se na počátku 20. století začalo hovořit o sjednocení modlitebních formulí. „Prvním, kdo se vážně zabýval reformou modliteb, jejich politevštěním, byl prelát Juozas Laukaitis“ (Zinkevičius 2000: 178). Právě on sestavil takzvanou komisi pro modlitby. V roce 1909 komise v Sejnech po několik měsíců projednávala otázky spisovného jazyka, zejména církevního. Byly vytvořeny dvě varianty modliteb: „1) varianta navržená jazykovědci, zřejmě i samotným Laukaičiusem, vyznačující se radikálními úpravami, v podstatě téměř novým překladem, a 2) kompromisní varianta, bližší dosud užívaným modlitbám, v níž byly ponechány některé jazykové nesprávnosti a jejímž cílem bylo neodradit konzervativně smýšlející duchovní“ (Zinkevičius 2000: 179). V roce 1909 byly v č. 14 časopisu Vadovas otištěny Opravené modlitby. Komise pro modlitby v časopisu Vadovas napsala, že „s ohledem na celou minulost modliteb a na jejich značnou nejednotnost jsme nenašli jiné východisko než vše upravit vědecky, tak jak to vyžaduje duch litevského jazyka; zároveň jsme však považovali za svou povinnost přihlédnout k tomu, aby naše opravené modlitby byly srozumitelné celé Litvě a plně vyjadřovaly myšlenku církve. Z tohoto důvodu jsme se v některých věcech neřídili ani názorem odborníků“ (Pataisytieji Poteriai 1909: 107). Více o komisi pro modlitby viz studie Z. Zinkevičiuse Lietuvių poteriai (Zinkevičius 2000: 179–184).

⁸ A. Dambrauskas byl litevský kulturní činitel, kněz, filozof, filolog, literární kritik a básník, který publikoval pod pseudonymy Adomas Jakštas, Druskius a dalšími (LKE 1999; LLE 2001; Keinys 2000: 32).

1. Přehled pramenů

Prameny tohoto článku tvoří čtyři katolické katechismy vydané na konci 19. a na počátku 20. století: Mokslas Rimo Kataliku (1879), Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas (1901), Katekizmai katalikiški. Visureikalingiausi dėl vaikų ir žmonių prasčiokų su Lementoriu ir Ministranturu (1903) a katechismus kněze Kazimierase Paltarokase Tikybos mokslas (Šv. Istorija ir Katekizmas) (1916). Prameny nebyly vybrány náhodně. Jazyk náboženských spisů 18. a zčásti 19. století procházel krizí (podrobněji viz Zinkevičius 1990; 1992; Palionis 1995). Souviselo to se ztrátou litevské státnosti a jejím připojením k Ruské říši. Po osvobozeneckém povstání v roce 1863 byla navíc zakázána tisková produkce latinkou. Probíhala kolonizace země a rusifikace. Ve druhé polovině 19. století, stejně jako v mnoha zemích střední a východní Evropy, se v Litvě zvedlo hnutí národního obrození. Jedním z požadavků národního hnutí byl boj za práva litevského jazyka⁹. Uvedené katechismy pocházejí z období litevského národního obrození.

Než začneme hovořit o původu náboženských termínů užívaných v katechismech, stojí za to stručně pojednat o pramenech.

Katechismus Mokslas Rimo Kataliku. Naujei perweizėtas, pertaišitas ir antra karta atspaustas připravil a poprvé vydal v roce 1873 žemaitský biskup Motiejus Valančius (1801–1875)¹⁰. Náboženské termíny byly shromážděny z vydání katechismu z roku 1879. Pramen byl vybrán, protože je známo,

⁹ Nelze zapomínat, že situace litevského jazyka se v Malé a Velké Litvě lišila. Oblasti užívání litevštiny v žemaitské a vilniuské diecézi Velké Litvy se značně rozcházely; například v Žemaitsku se v kostelech modlilo z litevských modlitebních knih a modlitební formule se přednášely v litevštině. Polonizace zasáhla Žemaity mnohem méně než obyvatele vilniuské oblasti (viz také Zinkevičius 2002: 333–339, 500–504).

¹⁰ Podle Z. Zinkevičiuse „Valančius kolem sebe soustředil vzdělané lidi píšící litevsky, podporoval vydávání litevských knih a často je tiskl na vlastní náklady. Tím posiloval národní uvědomění lidu“ (Zinkevičius 1990: 157). Valančiusova činnost spisovatele a vzdělavatele měla při utváření litevského spisovného jazyka mimořádný význam, protože se snažil psát tak, aby jeho textům snadno rozuměli lidé ze všech nářečních oblastí. A. Dambrauskas-Jakštas poznamenává: „Biskup Motiejus svou řeč miloval a snažil se zachovat ji v celé její síle; barbarismy, jichž užívali lidé, kteří litevsky uměli jen hůře, mu byly odporné“ (Dambrauskas-Jakštas 1930: 209). M. Valančius se ve skutečnosti nevyhýbal takovým cizím výrazům jako apieravoti, čistata, griešnas, loska, mūka a dalším. Biskup se tedy o očišťování náboženského jazyka příliš nesnažil. Beletrii ovšem psal správným jazykem.

že toto vydání přepracoval Aleksandras Vytartas¹¹. Psal: „Využil jsem výkladu prof. Kaz. Jauniause o této látce v kaunském semináři; kromě toho jsem tam vložil zcela novou kapitolu o překážkách manželství. Pravopis opravil… básník Maironis, ale při přepisování jsem se jeho opravami neřídil docela přesně. Dodatek o překážkách manželství přehlédl… vážený A. Dambrauskas“ (LTSRSB 1862: 257).

Stručný katechismus kněze Filochowského. Přeložil Vaižgantas. Podruhé vydán, opraven – jde o kontrafakturní tisk vydaný roku 1901. Na stránce před titulním listem je aprobace z roku 1863: Tisk povolen. Kauně. Dne 8. února 1863. Žemaitský biskup. Vaižgantas (1869–1933) v předmluvě ke katechismu Litevci, nedejte se oklamat!! Tato knížka je „Katechismus“, nikoli „Slabikář“!! uvádí, že modlitby jsou sjednoceny s modlitbami Valančiauskase, tj. s modlitbami schválenými M. Valančiusem a vytištěnými v knížce Aktas ir poterej (Vilnius, 1853). Poněkud upravil jazyk modliteb a některé větné konstrukce; v poznámkách pod čarou navíc uvedl dříve užívané ekvivalenty, většinou slavismy.

Katolicky katoličtí. Nejnutnější pro děti a prosté lidi spolu se slabikářem a ministranturou (1903). Na rubu titulního listu katechismu je do viněty zakomponována kontrafakturní aprobace: Povoleno cenzurou. VILNO 1864. Autorství katechismu je sporné. Podle V. Biržišky jde o katechismus A. Baranauskase (1835–1902) (Biržiška 1929: 852–853). V bibliografii Litevské SSR se píše, že jde o katechismus P. Legeckase (1844–1934), autora knih, překladatele a kněze (LTSRSB 1988: 673).

Materiál byl shromážděn také z díla kněze K. Paltarokase¹² Nauka náboženská (Svaté dějiny a katechismus) (1916). Pramen se skládá ze tří částí: I. Modlitby; II. Svaté dějiny; III. Katechismus. Náboženské termíny byly shromážděny z první a třetí části. Autor v Předmluvě píše: „V nauce náboženské je katechismus úzce spjat se svatými dějinami. Vyprávění o svatých dějinách vysvětluje katechismus, katechismus vysvětluje, co není ve svatých dějinách vyloženo. Proto v této „Nauce náboženské“

11 A. Vytartas (1837–1863?) – kněz, který zahynul během povstání roku 1863 (Biržiška 1990: 410).

12 K. Paltarokas (1875–1958) – Lietuvos Katalikų Bažnyčios veikėjas, nuo 1926 metų – vyskupas. Parengė ir išleido religijos knygų, tikybos vadovėlių (plačiau žr. LTE 1981).

Mokslė“ abu dalykų sudėjau vienoje knygelėje“ (TM 1916: 3). Būtina paminėti, kad šį leidinį labai plačiai ir kritiškai recenzavo kalbininkas J. Jablonskis (Jablonskis 1933: 97–113). Jis 1917 metais Santaroje rašė, kad „Katekizme“, be tikybos mokslo dalykų ir pagrindinių tikybos tiesų, yra nemaža ir šiaipjau dalykų ir dalykėlių“ (Jablonskis 1933: 97). Apie religijos terminus, deja, recenzijoje neužsimenama.

První tři katechismy byly vydány v období zákazu tisku, kdy úředním jazykem Litvy byla ruština. V prvních desetiletích XX. století došlo také ke zlomu v jazyce církve, tedy k upuštění od barbarismů. Byl vybrán katechismus K. Paltarokase vydaný roku 1916, protože bylo třeba zjistit, jak se změnily náboženské termíny a zda se po zahájení intenzivních jazykových úprav náboženských textů upustilo od cizích výrazů užívaných v dřívějších katechismech.

Z katechismů bylo shromážděno 1158 jednoslovných náboženských termínů a jejich variant, část termínů se však překrývá, takže celkem jde o 613 různých náboženských termínů a 125 jejich variant¹³. Nejvíce bylo nalezeno jednoslovných náboženských termínů domácího původu – 439 termínů (viz obr. 1).

2. Nelitevské termíny

Téměř třetina jednoslovných náboženských termínů užívaných v katechismech je nelitevského původu (viz obr. 1). V tomto článku se za nelitevské, tj. cizího původu, náboženské termíny¹⁴ považují cizí výrazy, takzvaná mezinárodní slova a staré výpůjčky, které se zcela přizpůsobily systému litevského jazyka a „patří do základního fondu slovní zásoby spisovného jazyka,“

¹³ Varianty náboženských termínů nejsou v článku probírány.

¹⁴ Při určování původu termínů se vychází ze studie A. Sabaliauskase Lietuvių kalbos leksika (1990), ze slovníku D. Urbase Martyno Mažvydo raštų žodynas (1998), z díla J. Kabelky Kristijono Donelaičio raštų leksika (1964), z práce J. Kruopase Žodyninės slav ybės M. Mažvydo raštų kalboje (1947), z článků V. Urbutyse: Nepastebėti Mažvydo slavizmai (1962), Senosios lietuvių kalbos slavizmai (1992), Senųjų slavizmų kilmės įvairovė (1994), dále z Rinktiniais raštais, Lietuvių kalbos žodynu K. Būgy a z litevskými slovníky, slovníky mezinárodních slov (1936, 1985, 2001, 2003). Dále byla prostudována doktorská disertace K. Alminauskise Die Germanismen des Litauischen (1931), dílo E. Fraenkela Lიტauisches etymologisches Wörterbuch (1955–1962), dílo P. Skardžiuse Die slavischen Lehnwörter im Alt litauischen (1931) a dílo A. Brücknera Słownik etymologiczny języka polskiego (1974).

a pouze historický výzkum může určit, že jde o slova cizího původu“ (Jakaitienė 1980: 61). Jak píše A. Sabaliauskas, u starých výpůjček „většinou nemáme vlastní náhrady ani synonyma“ (Sabaliauskas 1990: 228). Zvlášť jsou probírány termíny obsahující slovotvorné části cizího původu. Jde o hybridní (nebo smíšené) termíny.

Celkem je zkoumáno 141 různých nelitevských termínů a 33 hybridních termínů.

Obr. 1. Rozložení jednoslovných náboženských termínů podle původu (%)

2.1. Mezinárodní termíny

V katechismech bylo celkem nalezeno 34 mezinárodních náboženských termínů (méně než desetina všech jednoslovných termínů). Mezinárodní slova jsou stejně jako staré výpůjčky a cizí slova přejatá slova. Jak známo, přejímají se většinou prostřednictvím zprostředkujících jazyků, někdy je však obtížné určit původní zdroj, a často i zprostředkující jazyk (nebo jazyky).

2.1.1. Mezinárodní termíny latinského původu. V katechismech bylo nalezeno nejvíce mezinárodních termínů s latinským základem¹⁵ – 19 termínů: absoliucija TFK 33 (lot. absolutio)¹⁶, aktas TFK 43 (lot. actus), ceremonija MRK 330 (lot. caerimonia), dekretas MRK 101 (lot. dēcrētum), desperacija MRK 169, TFK 10, KK 48 (lot. desperatio), dispensas MRK 399 (lot. dis-pensus), intencija MRK 297, KK 27 (lot. intentio), kard minor TM 87 (lot. cardinalis), klierikas TM 135 (lot. clericus), komunija MRK 330, TFK 36, TM 126 (lot. communio), komunikantas TFK 37 (TŽŽ 1936), konsekracija MRK 330 (lot. consecratio), monstrancija MRK 323 (lot. monstrantia < monstrare), ostija KK 30, MRK 322, TM 123 (lot. hostia), procesija MRK 323 (lot. processio), relikvija MRK 182 (lot. reliquiae), sakramentas MRK 16, 79, 138, TFK 9, KK 22, TM 72, 85 (lot. sacramentum), sakramenta-lijos TM 137 (lot. sacramentalia), suplikacijos TM 9 (lot. supplicatio). Tato skupina termínů (stejně jako skupiny 2.1.2 a 2.1.4) není vymezena podle nejbližšího zdroje, jak je tomu u ostatních mezinárodních termínů (viz 2.1.1.1, 2.1.1.2, 2.1.2.1, 2.1.2.2, 2.1.2.2), nýbrž podle původního zdroje, protože není snadné (a často ani možné) určit, přes které jazyky mezinárodní slova prošla.

2.1.1.1. Termín latinského původu převzatý prostřednictvím slovanských jazyků. Byl nalezen jeden náboženský termín převzatý prostřednictvím slovanských jazyků (tento termín je probírán samostatně, protože není známo, přes který slovanský jazyk se dostal do litevštiny), jeho původním zdrojem je však latina: altorius MRK 176, TM 110 (pol. ołtarz, bělor. алтар < lat. altāre: lat. altus, srov. altāria „obětní stůl; obětní oltář“ LoLieŽ 1996, srov. VaitkTŽŽ 2003; TŽŽ 2001 uvádí altarija „dům, hospodářství oltářníka“¹⁷.

¹⁵V článku jsou termíny zapisovány podle pravopisu katechismu K. Paltaroka z roku 1916, protože pravopis knihy Tikybos mokslo se od dnešního pravopisu téměř neliší a nepřesnosti, které se v ní vyskytují, lze ve většině případů považovat za tiskové chyby. Protože je hlavní pozornost věnována původu jednoslovných termínů, varianty nejsou probírány zvlášť.

¹⁶Zkratky uvedené vedle příkladů označují, v kterém katechismu se termín užívá, zatímco arabské číslice udávají stránku, z níž byly příklady převzaty (většinou jde o první zaznamenaný výskyt). Číslo za čárkou označuje stránku, na níž byla nalezena varianta probíraného termínu. Zkratky pramenů jsou vysvětleny na konci článku.

¹⁷ TŽŽ altorius kildinamas iš lotynų kalbos. Tik A. Sabaliauskas (1990: 253), P. Skardžius (1998: 86), J. Kruopas (1998: 36), J. Kabelka (1964: 24) ir E. Fraenkelis (1955: 8) nurodo, kad katekizmuose vartojamas žodis į lietuvių kalbą atėjo per slavų (t. y. lenkų ar baltarusių) kalbas.

2.1.1.2. Termíny latinského původu převzaté prostřednictvím polštiny. V katechismech Mokslas Rimo Katalikų ir Tikybos mokslas se užívají také latinská slova převzatá prostřednictvím polštiny (2 termíny): adventas MRK 79, 333, TM 109 (pol. adwent, lat. adventus LKŽ), suma MRK 403 (pol. suma < lat. summa).

2.1.2. Mezinárodní termíny řeckého původu. Bylo nalezeno pouze 5 náboženských termínů, jejichž původním zdrojem je řečtina: antifona TM 11 (řec. antiphōnos), balzamas MRK 315 (řec. balsamon [TŽŽ 1936 uvádí, že balzamas pochází z arabštiny]), diakonas MRK 380, TM 135 (řec. diakonos), patriarchas MRK 19, 46, 79 (řec. patriarchēs), subdiakonas MRK 380 (lat. sub + řec. diakonos).

2.1.2.1. Termíny řeckého původu převzaté prostřednictvím latiny. Byly nalezeny 3 jednoslovné termíny převzaté prostřednictvím latiny (určit zprostředkující jazyky je obtížné, v TŽŽ se neuvádějí), jejichž původním zdrojem je však řečtina: eretikas MRK 23, 335, KK 22 (lat. haereticus < řec. hairetikos VaitkTŽŽ 2003, zatímco TŽŽ 1936, 1985, 2001 uvádějí eretikas < řec. hairetikos), katalikas MRK 25, 32, TFK 7, TM 89 (lat. catholicus < řec. katholikos), katekizmas MRK 386, TFK 43, KK 7, TM 3 (lat. catechismus < řec. katēchismos VaitkTŽŽ 2003, zatímco v ostatních TŽŽ se uvádí, že pochází z řečtiny).

2.1.2.2. Termín řeckého původu převzatý prostřednictvím polštiny. V katechismech se užívá také termín řeckého původu převzatý prostřednictvím polštiny, psalmė TM 9 (pol. psalm < řec. psalmos Kruopas 1998: 238, srov. TŽŽ, kde se uvádí pouze řecký původ).

2.1.2.3. Termíny řeckého původu převzaté prostřednictvím slovanských jazyků. Byly nalezeny 2 náboženské termíny převzaté prostřednictvím slovanských jazyků, jejichž původním zdrojem je však řečtina: angelas TM 12, 76 (starorus. ангелъ < řec. angelos Фасмер 1967)¹⁸, evangelija MRK 18, 32, TM 83 (pol. ewangelia < řec. euangelion Urbas 1998: 116, srov. TŽŽ 1936, 1985, 2001; VaitkTŽŽ 2003)¹⁹.

¹⁸ Angelas, kaip rašoma LKŽ, kurį redagavo J. Balčikonis, yra slavybė (LKŽ I, 1941). Slavybę jį laiko ir P. Skardžius (1998: 87), J. Kruopas (1998: 84), D. Urbas (1998: 19). Žodžio graikiška kilmė nurodyta TŽŽ 1936, 2001; VaitkTŽŽ 2003. Kad žodžio angelas pradinis šaltinis yra graikų kalba, abejonių nekyla, tačiau reikia pažymėti, kad jis gautas per slavų kalbas.

¹⁹ J. Kruopas ve své práci Žodyninės slavybės M. Mažvydo raštų kalboje uvádí, že evangelija je slovo řeckého původu (Kruopas 1998: 227).

2.1.4. Termíny hebrejského původu. Mezi probíranými jednoslovnými termíny je pouze jedno slovo, jehož původním zdrojem je hebrejština, a to – mana MRK 79 (řec. manna < hebr. mān).

2.1.5. Souhrnné poznámky. Prostřednictvím polštiny či jiných slovanských jazyků pravděpodobně přišla řada uvedených termínů, avšak tyto jazyky se v TŽŽ mezi zdroji uvádějí zřídka. O něco více než tři pětiny jednoslovných náboženských termínů jsou latinského původu a přibližně třetina řeckého původu. Byl nalezen také výraz hebrejského původu mana. Jak je patrné z příkladů, všechny mezinárodní termíny se užívají i dnes.

Užívání mezinárodních jednoslovných náboženských termínů v katechismech (méně než jedna desetina jednoslovných termínů) zřejmě souvisí s tím, že katolická náboženská slovní zásoba byla vytvářena na základě církevní latiny.

2.2. Staré výpůjčky²⁰

Na staré výpůjčky existují různé názory. Někteří se je snaží nepoužívat (J. Skvireckas), nahrazovat je jinými slovy, jiní k nim přistupují tolerantněji (J. Jablonskis, K. Būga). Významný jazykovědec K. Būga odmítal takové cizí výrazy jako abelnas, abrozas, abrūšas, adyna…, ale doporučoval užívat staré výpůjčky potřebné pro litevštinu, například stiklas, kunigas aj. J. Jablonskis „v podstatě ospravedlňoval v obecné litevštině téměř všechny staré výpůjčky užívané ještě před vznikem písemnictví. Z výpůjček přejatých ve středověku podporoval ty, které v nářečích neměly litevské ekvivalenty (například přejatou náboženskou slovní zásobu), <…>“ (Pupkis 2005: 252).

V katechismech se užívá 36 starých výpůjček (více než pětina přejatých jednoslovných náboženských termínů).

2.2.1. Staré výpůjčky ze slovanských jazyků. Ze slovanských jazyků²¹ přejaté

²⁰ Mokslo straipsnių rinkinyje Skoliniai ir bendrinė lietuvių kalba (2004) Loreta Vaicekauskienė pateikia tokią G. Thomo senųjų skolinių apibrėžtį: „žodžiai, integravęsi fonologiškai ir morfologiškai, užimantys svarbią vietą leksinėje-semantinėje kalbos sistemoje, neturintys atitikmenų, geriau – pasiskolinti ne iš kaimynų kalbų; daugiausia kodifikuojami teigiamai“ (SBK 2004: 11). Apibrėžtis nėra tiksli, nes, kaip žinoma, skoliniai gali turėti atitikmenų, gali būti (ir dažniausiai yra) skolinami iš kaimyninių kalbų ir pan.

²¹ V článku se výpůjčky ze slovanských jazyků dělí na polonismy, bělorusismy, rusismy a slavismy; skupina slavismů se vyčleňuje tehdy, není-li jasné, ze kterého slovanského jazyka je slovo přímo přejato.

Jednoslovné náboženské termíny užívané v 5 katechismech: bažnyčia²² MRK 25, TFK 20, 25, KK 19, TM 7, 88 (bělor. божница, pol. božnica Sabaliauskas 1990: 253), grabas MRK 75, KK 15 (bělor. гроб, pol. grób Sabaliauskas 1990: 247; Pupkis 2005: 252)²³, kūmai MRK 310 (rus. кум, pol. kum LKŽ VI 1962, srov. Drotvinas 1986: 117; Skardžius 1998: 173, kde kūma(s) – slovo přejaté z běloruštiny), ponas TFK 13 (pol. pan, bělor. пан Sabaliauskas 1990: 232), žydas MRK 74 (bělor. жид, pol. żyd LKŽ XX 2002; Skardžius 1998: 306).

2.2.1.1. Termíny latinského původu přejaté prostřednictvím slovanských jazyků. Lze vyčlenit skupinu starých výpůjček, jejichž původním zdrojem je latina: alie jus MRK 400 (pol. olej, bělor. агей < lat. oleum nebo starohornoněm. olei Sabaliauskas 1990: 244)²⁴, alyva MRK 314 (bělor. алива, pol. oliwa < ital. oliva nebo lat. oliva Sabaliauskas 1990: 237), karūna MRK 278, 331 (bělor. коруна, pol. korona, srov. rus. корона < lat. corōna Фасмер 1986), klebonas MRK 176, TFK 24, KK 24 (pol. kleban, pleban, bělor. кле́бан < lat. plēbanus: lat. plebs)²⁵, koplyčia MRK 401 (pol. kaplica < čes. < něm. Kapelle < středověké lat. cappella: lat. cappa Sabaliauskas 1990: 254; VaitkTŽŽ 2003)²⁶, kryžius MRK 68 (pol. krzyż, bělor. крыж < lat. crux

mo přímo přejato. Nepochybně existují slova, ohledně nichž se neshodnou ani jazykovědci. Rozdíly v jejich názorech jsou uvedeny v poznámkách pod čarou.

²² P. Skardžius v článku Je slovo bažnyčia náležité? napsal, že bažnyčia je „běloruská výpůjčka, která se do našeho jazyka dostala spolu se slovy kaladomis, velýkomis, kūčiomis, krikštu, krikštyti aj.“ (Skardžius 1999: 691). Podle jazykovědce je slovo bažnyčia natolik zakořeněné, že je obtížné najít za ně litevskou náhradu: „není totiž jen šventykla, šventovė či maldykla <...>, ale také určitým společenstvím věřících“ (tamtéž). Je zajímavé, že se objevily pokusy nahradit slovo bažnyčia; například v roce 1947 navrhoval arcibiskup metropolita J. Skvireckas místo bažnyčios užívat latinské slovo eklezija nebo dievi namis, šventovė (Skardžius 1999: 690, 739–741, 889–892). P. Skardžius s tímto návrhem nesouhlasil.

²³ Grabas se ve významu „místo k pohřbívání zemřelého, hrob“ užívá již u M. Mažvydase (Urbas 1998: 137). V nauce náboženství se místo grabo užívá karstas. Jedna výpůjčka je tedy nahrazována jinou, jejíž cizí původ není pociťován.

²⁴ Slovo aliejaus není v TŽŽ 1936 uvedeno; je tam pouze oleum (lat.) – „olej“. Není uvedeno ani v dalších TŽŽ. (Z toho vyplývá, že aliejaus se nepovažuje za internacionalismus, přestože je latinského původu.)

²⁵ Klebonas yra tik VaitkTŽŽ 2003. A. Sabaliauskas, V. Vaitkevičiūtė, P. Skardžius nurodo, kad jis gautas per slavų kalbas (Skardžius 1998: 161; Sabaliauskas 1990: 254).

²⁶ Výpůjčka koplyčia se vžila, a proto je pokus nahradit ji slovem kapela neúspěšný. Navíc její nahrazení neumožňuje ani slovotvorný systém, srov. koplystulp is, koplyt kalnis (Klimavičius 1998: 11).

Sabaliauskas 1990: 254; Kruopas 1998: 43, pagonis MRK 30, TFK 19, KK 22, TM 107 (lenk. pogan, brus. поганъ < lot. pāgānus: lot. pāgus²⁷, poteriai MRK 203, TFK 7, TM 5 (lenk. pacierz < lot. pater Skardžius 1998: 232; Urbas 1998: 297; Kabelka 1964: 181; Fraenkel 1962: 641)²⁸, vynas MRK 78, KK 30, TFK 36, TM 110 (lenk. wino, brus. віно < lot. vinum Fraenkel 1962: 1255, plg. VaitkTŽŽ 2003)²⁹. Iš viso rasti 9 tokie senieji skoliniai.

2.2.1.2. Termíny latinského původu převzaté prostřednictvím polštiny. V Rimově vědecké práci „Katakikų“ se užívají latinská slova převzatá prostřednictvím polštiny (2 termíny): mišiolas MRK 328 (pol. mszał < lat. missale TŽŽ 2001; VaitkTŽŽ 2003; Skardžius 1998: 191), mišios MRK 112, TM 7 (pol. msza < lat. missa)³⁰.

2.2.1.3. Termín řeckého původu převzatý prostřednictvím slovanských jazyků. V této části je třeba pojednat o mezinárodním termínu parapija MRK 118, TFK 9, KK 25, TM 7, nalezeném v katechismech (pol. parafia, bělorus. напа фія < lat. po-rochia < řec. paroikia Sabaliauskas 1990: 255). Jde o slovo mezinárodního původu převzaté prostřednictvím sousedních slovanských jazyků, polštiny nebo běloruštiny.

2.2.1.4. Termín sanskrtského původu převzatý prostřednictvím slovanských jazyků. Ve všech čtyřech zkoumaných katechismech se užívá jednoslovný náboženský termín rojus MRK 61, TFK 16, KK 11, TM 79 (bělorus. рау́, pol. raj < sanskr. Rayih Sabaliauskas 1990: 256), jehož původním zdrojem je sanskrt. Termín byl převzat prostřednictvím slovanských jazyků.

2.2.1.5. Termíny germánského původu převzaté prostřednictvím slovanských jazyků. Prostřednictvím slovanských jazyků byla převzata také dvě slova germánského původu: karalius TM 78, MRK 67 (bělorus. кароль, srov. také rus. король, pol. Król < něm., srov. st.

²⁷ Katekizmuose vartojamas terminas pagonis yra tik TŽŽ 1936. O P. Skardžius (1998: 209), A. Sabaliauskas (1990: 255), J. Kruopas (1998: 46), E. Fraenkelis (1955: 524) nurodo jį atėjus per lenkų ar baltarusių kalbą (tačiau pradinis pagonio šaltinis yra lotynų kalba).

²⁸ Poteriai, jak píše Z. Zinkevičius, je slovo převzaté prostřednictvím Slovanů, vzniklé z prvního slova latinské modlitby Páně Pater noster, „Otče náš“ (Zinkevičius 2000: 26).

²⁹ Slovo vynas není uvedeno v TŽŽ 1936, 1985, 2001.

³⁰ Slovo mišios je v TŽŽ 1936 odvozeno z latiny, zatímco TŽŽ 1985, 2001; VaitkTŽŽ 2003; LKŽe dále upřesňují, že bylo převzato přes polštinu.

něm. hornoněm. Karal, Karl)³¹ a pasninkas TFK 9, TM 7, KK 24, MRK 297 (bělorus. nochik < st. hornoněm. fasto Sabaliauskas 1990: 255)³².

2.2.2. Starší výpůjčka převzatá z polštiny. Z polštiny byl převzat pouze termín pana MRK 72, TFK 7 (pol. panna LKŽ IX 1973, srov. pol. panna nebo bělorus. панна Kruopas 1998: 47).

2.2.2.1. Starší výpůjčky řeckého původu převzaté prostřednictvím polštiny. Byly nalezeny také 4 starší výpůjčky řeckého původu převzaté prostřednictvím polštiny: apaštalas MRK 18, TFK 42, KK 23, TM 72 (pol. apostol < řec. apostolos, srov. řec. apostolos TŽŽ 1936, 1985, 2001)³³, krikščionis MRK 50, 79, TFK 28, TM 86 (pol. chrześcijanin < řec. christos, srov. lat. Christiāni LoLieŽ 1996)³⁴, popiežius MRK 111, 116, 118, TFK 28, KK 22, TM 78, 87 (pol. papież < lat. pāpa < řec. pappas³⁵, vyskupas KK 22, 29, TM 86, 121, TFK 38, MRK 30 (pol. biskup, wiskup < řec. episkopos)³⁶.

³¹ V článku J. Kruopase Slovníkové výpůjčky v Mažvydových spisech je slovníček výpůjček, v němž se uvádí, že král (bělorus. король) je běloruské slovo (Kruopas 1998: 42). Za slovanské slovo považují toto slovo také P. Skardžius (1998: 154), J. Kabelka (1964: 106), D. Urbas (1998: 182) a E. Fraenkelis (1955: 219). Je třeba zmínit, že K. Alminauskis výraz krále v knize Germanismy v litevštině neuvádí. Lze tedy předpokládat, že lingvista považuje slovo král také za výpůjčku ze slovanských jazyků (viz též Sabaliauskas 1990: 231).

³² K. Alminauskis slovo pasninkas neuvádí. Zřejmě toto slovo nepovažuje za germanismus. Slovo pasninkas je tedy třeba považovat za výpůjčku ze slovanských jazyků.

³³ Pouze VaitkTŽŽ 2003 uvádí, že slovo bylo přejato prostřednictvím polštiny. E. Fraenkelův Etymologický slovník litevského jazyka uvádí, že apoštol pochází z pol. apostol (Fraenkel 1962: 12). Polský původ slova uvádí také LKŽe.

³⁴ Podle V. Aliulise „kri(k)ščionis kri(k)ščionis – od Kristaus, nikoli od Krikšto“ NŽA 2005: 305. Lingvisté uvádějí různé jazyky, jejichž prostřednictvím byl tento termín převzat. Například E. Fraenkelis, P. Skardžius, R. Eckertas a J. Kruopas tvrdí, že krikščionis byl převzat prostřednictvím staré ruštiny, srov. starorus. крьстьjaninъ (Eckert 1971: 39; Kruopas 1998: 41).

³⁵ Žodis popiežius TŽŽ 1985, 2001 nepateiktas. Galbūt jis laikomas lenkybe, kaip ir Etimologiniame lietuvių kalbos žodyne, plg. lenk. papież (Fraenkel 1962: 638). Tačiau TŽŽ 1936, VaitkTŽŽ 2003 ir J. Kruopo darbe popiežius kildinamas iš graikų kalbos, nors nurodoma, kad gautas iš lenkų. LKŽe – lenk. papież < vok. tarm. < lot.

³⁶ Slovo vyskupas není v TŽŽ 1936 uvedeno; je tam episkopus in partibus infidelium (lat.) – „biskup bez biskupství, <…>“, a také episkopatas (řec.) – „biskupství, souhrn biskupů“ (tamtéž). Zdá se, že vyskupas není považován za mezinárodní slovo. V ostatních TŽŽ je vyskupas považován za slovo řeckého původu, srov. řec. episkopos TŽŽ 1985, 2001; VaitkTŽŽ 2003. Podle P. Skardžiuse bylo vyskupas převzato prostřednictvím polštiny. Řecký původ slova jazykovědec neuvádí (Skardžius 1998: 296). E. Fraenkelis píše, že vyskupas pochází z polského nářečního wiskup (Fraenkel 1962: 45). A. Brückner uvádí, že polské slovo biskup pochází

2.2.2.2. Termíny latinského původu převzaté prostřednictvím polštiny. K. Paltaroko Tikybos moksle se užívají dva termíny latinského původu: rožančius³⁷ TM 140 (pol. różaniec < lat. rosarium VaitkTŽŽ 2003, srov. Skardžius 1999: 692), škaplierius TM 141 (pol. szkaplerz < lat. scapularium Skardžius 1999: 692), převzaté prostřednictvím polštiny.

2.2.2.3. Termín hebrejského původu převzatý prostřednictvím polštiny. Ve třech katechismech se užívá termín šėtonas MRK 58, TFK 15, TM 77 (pol. szatan < lat. satanas < hebr. LoLžiež 1996, srov. LKŽ XVI 1986), jehož původním zdrojem je hebrejština.

2.2.3. Staré výpůjčky převzaté z běloruštiny. Za zmínku stojí 5 starých výpůjček převzatých z běloruštiny: gadynė MRK 19 (bělor. годына, година, srov. bělor. год, rus. год Sabaliauskas 1990: 253; Fraenkel 1955: 73; Skardžius 1999: 235; Kabelka 1964: 78)³⁸, gavėnia MRK 238, 333,

m vysvětluje takto: biskup < čes. < něm. Bischof (biscop) < lat. episcopus < řec. episkopos (Brückner 1974: 27).

³⁷ Nikdo nepochybuje o tom, že růženec a škapulíř, srov. pol. szkaplerz (Fraenkel 1962: 997), jsou polské výpůjčky. Podle P. Skardžiuse „první je vypůjčeno z polského różaniec (tj. róžany wianek ‚růžový věnec‘, něm. Rosenkranz), přeloženého z lat. rosarium ‚růžová zahrada‘), a szkaplerz, upravené z lat. scapularium ‚to, co visí na ramenou (scapulae)‘, srov. fr. scapulaire, něm. Skapulier“ (Skardžius 1999: 692). Jak známo, přinejmenším od roku 1919 se v Polsko-litevském slovníku Antana Lelise (Lalise) navrhuje užívat místo růžence slovo rožynas (różaniec – rožynas, *ražančius). „V roce 1940 J. Laukaitis navrhl novotvar rožinys (a Rožancava, tj. Rožančinė – Rožinė). Tato podoba se podporuje i dnes (GK 4, 1996, 8–9)“ (Klimavičius 2002: 109). Kromě toho byl později v LRKŽ 1957 navržen výraz rožinis, avšak už P. Skardžius psal, že „rožinis je nevhodný útvar jako náhrada za polský rožančius; mnohem lepší je rožynas užívaný v polsko-litevském slovníku J. Šlapelise, který svým významem zcela odpovídá lat. rosarium, srov. fr. rosaire“ (Skardžius 1999: 692, 827–828). Lingvista uznává, že pro škaplierius se dosud nepodařilo vymyslet nic lepšího. V TŽŽ 1936 nacházíme slovo škaplieriai, které se odvozuje z češtiny. Slovo rožančius se v TŽŽ 1936 nevyskytuje. V Slovníku religionistiky jsou termíny odvozovány z latiny, uvádí se však, že se do litevštiny dostaly přes polštinu (RŽ 1991, srov. také Fraenkel 1962: 710). Dlouhá tradice užívání termínů rožančius a škaplieriai zřejmě určuje užívání těchto slov i dnes. Teprve ve slovníku DŽ vydaném v roce 1993 je uvedeno rožinis ve významu ‚rožančius‘, avšak jako základní varianta se uvádí rožančius. Ačkoli ve slovníku DŽ vydaném v roce 2003 už rožančius uveden není, navržený výraz rožinis lidé užívají jen zřídka, protože je zvykem modlit se růženec. (Proto se v tomto článku rožančius a škaplieriai probírají mezi starými výpůjčkami, protože rožančius, škaplieriai jsou církevní.)

³⁸ DŽ, gadynė – zast. viz období, čas, epocha, zatímco LKŽe uvádí, že jde o slovo, které se v současném jazyce neužívá. Gadynę užíval již M. Mažvydas (nejen ve významu ‚hodina‘, ale také ‚čas‘, jak dokládají příklady uváděné D. Urbem (Urbas 1998: 118)).

TM 109 (bělor. žovenie Skardžius 1999: 133; Būga 1958: 431), karstas TM 91 (bělor. kopcma Sabaliauskas 1990: 246)³⁹, knyga MRK 20 (bělor. khiea Sabaliauskas 1990: 247), Velykos MRK 239, TFK 24, KK 25, TM 7 (bělor. вялиki (день) Sabaliauskas 1990: 256; Būga 1958: 348).

2.2.4. Stará výpůjčka latinského původu převzatá prostřednictvím staré ruštiny. Zvlášť je třeba zmínit termín krikštas převzatý ze staré ruštiny, MRK 120, TFK 9, TM 8, 120 (st. rus. крьстъ < lat. chrīstus Sabaliauskas 1990: 254; Fraenkel 1962: 298). Latinský původ slova je zřejmý.

2.2.5. Stará výpůjčka převzatá z němčiny. Byla nalezena ještě jedna germanická výpůjčka, kunigas KK 22, 29, TFK 32, TM 10, MRK 112 (staroněm. kunig – ‚kníže, král‘ Sabaliauskas 1990: 260, 270; Urbas 1998: 202; Būga 1958: 546, srov. střhn. kunig, kunic Alminauskis 1931: 75, dnes něm. König⁴⁰.

2.2.6. Závěrečné poznámky. Z příkladů je patrné, že nejvíce starých výpůjček pochází ze slovanských jazyků (5 termínů) a z běloruštiny (5 termínů). Nejméně starých výpůjček pochází z polštiny (1 termín) a ruštiny (1 termín). Ve všech probíraných katechismech se užívá pouze jediná germanická výpůjčka. Celá čtvrtina probíraných starých výpůjček se užívá ve všech katechismech. Některým starým výpůjčkám se ve spisovném jazyce vyhýbáme. O něco více než polovina probíraných starých výpůjček pochází z latiny, řečtiny a sanskrtu (21 termínů).

Z. Zinkevičius uvádí, že „slova jako bažnyčia, gavėnia, krikštas, Kūčios, názvy křesťanských svátků – Kalėdos, Velykos, <…>, která byla bezpochyby převzata od východních Slovanů dlouho před oficiálním křtem Litvy, nejspíše v 10.–12. století“, představují nejstarší vrstvu litevské náboženské terminologie (Zinkevičius 2000: 12).

2.3. Cizí slova

Svetimybės – tai „nenorminiai skoliniai“ (LKE 1999). D i d y s i s ben-drinės lietuvių kalbos apsivalymas nuo svetimybių prasidėjo su tautiniu

³⁹ Karstas randamas M. Daukšos postilėje (Sabaliauskas 1990: 247).

⁴⁰ Slovo kunigas „je slovo německého původu společné všem baltským jazykům. <…> Jako germanismus je kunigas poměrně nedávnou výpůjčkou. Je samozřejmě starší než mnoho přejaté slovní zásoby označující pojmy křesťanství, která se objevila v 15.–16. století.“ (Drotvinas 1993: 24).

obrozením (Aušra). Nejvíce nenormativních slov pocházelo ze sousedních slovanských jazyků. Celkem se článek zabývá 71 cizími slovy.

2.3.1. Polonismy.

Na konci 19. století a na začátku 20. století bylo v katechismech nalezeno nejvíce polonismů (24 termínů): abrazas MRK 79 (pol. obrazek – obrázek TM 95)⁴¹, almužna MRK 40, TFK 11, 43, KK 29 (pol. jałmuzna, srov. Būga 1961: 414 pol. *almužna, čes. almužna – almužna TM 90), atklanės MRK 95, KK 15 (pol. otchłań⁴², blužnierstva KK 19 (pol. blužnierstwo – pomlouvání TM 105), brostva MRK 425 (pol. bractwo – bratrstvo TM 141), cnata MRK 51, TFK 11, KK 40 (pol. cnota – ctnost TM 12, dora TM 135), čerai MRK 174, KK 18 (pol. czar), čyščius MRK 63, TFK 17, KK 16, 37 (pol. czyścic – očistec TM 89), čystata MRK 191, KK 49 (pol. czystota – čistota TM 102, skaistybė TM 117), dušia MRK 29, TFK 8, KK 11 (pol. dusza – duše TM 12, vėlė TM 11), gramnyčė MRK 403, 422 (pol. gromnica), iškada MRK 57, TFK 21 (pol. szkoda), lokamstva MRK 260, TFK 10 (pol. łakomstwo – obžerství TM 106, godumas TM 112), loska MRK 18 (pol. łaska – milost TM 10), pakūta MRK 43, TFK 9, 18, KK 28 (pol. pokuta – pokání TM 10), pekla MRK 42, 144, TFK 8, 13, KK 7 (pol. piekło – peklo TM 6), skarba MRK 279 (pol. skarb – poklad TM 9), spasabos MRK 123 (pol. sposób), spaviednė TFK 9, 26, KK 25, 28 (pol. spowiedź – zpověď TM 130, pasisakymas TM 108), spaviednyčia TFK 32, KK 35 (pol. spowiednica – zpovědnice TM 132), spaviednykas MRK 176, 340, TFK 38, KK 24, 31 (pol. spowiednik – zpovědník TM 132), svietkas MRK 186 (pol. świadek – svědek TM 75), šliūbas MRK 237, TFK 9, KK 25, 39 (pol. ślub), tajemnyčia MRK 50 (pol. tajemnica). Samostatně je třeba pojednat o 3 polonismech s příponou -onė: apieravonė MRK 333 (pol. ofierowanie, srov. pol. ofierować – obětovat TM 123), dirmavonė KK 27, TFK 9, MRK 108 (pol. bierzmowanie, srov. bierzmować < čes. birzmovati < něm. firmön, firmen < něm. firmare, confirmare Brückner 1974: 26 – svátost biřmování TM 120), žegnonė MRK 35 (pol.

⁴¹ Článek uvádí litevské ekvivalenty cizích slov používané v katechismu K. Paltarokase. Některé ekvivalenty nebyly nalezeny, protože se rozsah katechismů liší.

⁴² LKŽe atklanės – „místo, kam odcházejí duše nepokřtěných dětí nebo řádných nekřesťanů“ (M. Valančius).

žegnanie – žegnojimasis TM 5)⁴³. Jazykovědci se neshodují, zda jde o hybridní termíny, nebo o termíny, které mají příponu společnou se slovanskými jazyky. (Článek se přiklání k druhému názoru.)

Kromě toho byly nalezeny polonismy (7 termínů) pocházející z řečtiny, latiny a hebrejštiny.

2.3.1.1. Polonismy řeckého původu. Celkem byly nalezeny 2 termíny převzaté přes polštinu, jejichž původním zdrojem je řečtina: aniolas MRK 56, TFK 15, KK 10 (pol. aniol < lat. < angelus < řec. angelos – anděl TM 5)⁴⁴, arkan'iolas MRK 40, KK 10 (pol. archaniol < lat. archangelus < řec. archangelos – archanděl TM 11).

2.3.1.2. Polonismy latinského původu. V katechismu Rimo Katalikų se používají 4 termíny převzaté přes polštinu: apiera MRK 72 (pol. ofiera < čes. ofiera < něm. opfar, Opfer < lat. offertorium, offero Brückner 1974: 375, srov. Fraenkel 1962: 13 – oběť TM 123), oplotka MRK 377 (pol. opłatek < čes. obláté < lat. oblata Brückner 1974: 380), majestotas MRK 258 (pol. majestat < lat. majestas, gen. majestatis TŽŽ 1936)⁴⁵, stacija MRK 95 (pol. stacija < lat. statio). Jejich původním zdrojem je latina.

2.3.1.3. Polonismy hebrejského původu. Byl nalezen pouze jeden cizí výraz převzatý přes polštinu, jehož původ je hebrejský: mesijošius MRK 70 (pol. messjasz, srov. církevní lat. messias, řec. Messias < hebr. māšīaḥ VaitkTŽŽ 2003).

Je třeba poznamenat, že polonismy se v náboženských knihách v Litvě objevily jako důsledek působení místní polštiny, také nazývané polszczyzna litewska (Zinkevičius 2000: 142). Polština zpočátku nebyla považována za nepřátelský jazyk, tím spíše, že byla jazykem náboženství, který přišel s katolicismem. V době národního obrození se, jak již bylo uvedeno, postoj k polštině změnil. Z předloženého materiálu je patrné, že polonismy se v katechismu kněze K. Paltarokase nepoužívají.

⁴³ Slovo žegnonė nebylo nalezeno v DŽ a DŽₛ, avšak k užívání se doporučuje sloveso žegnoti(s) a odvozenina žegnojimas(is). Zdá se, že žegnonė lze považovat za nevhodné cizí slovo, ale také za domácí odvozeninu. Žegnoti(s) rovněž pochází z polštiny, srov. pol. żegnać „žehnat“ (Sabaliauskas 1990: 229). Žegnonė je v LKŽe uvedeno nikoli jako cizí slovo.

⁴⁴ V etymologickém slovníku polštiny se uvádí, že pol. aniol mělo dříve podobu angiol, ve 14.–15. století pak angiel (Brückner 1974: 5).

⁴⁵ TŽŽ 1936 uvádí, že termín pochází z italštiny.

2.3.2. Slovanské výpůjčky. Je vhodné vyčlenit ještě jednu skupinu barbarismů – slovanské výpůjčky, u nichž není jasné, z kterého slovanského jazyka bylo slovo převzato. Celkem bylo nalezeno 28 takových termínů (téměř dvě pětiny cizích výrazů): apìeka KK 10 (bělor. oneka, pol. opìeka – péče TM 112), apiekūnas MRK 169, 419, TFK 13, KK 14 (bělor. опекун, pol. opiekun – opatrovník TM 9), asaba MRK 41, TFK 11, 32, KK 8 (pol. osoba, rus. особа – osoba TM 6), atpuskai MRK 323, KK 38 (pol. odpust, rus. отпуск – odpustky TM 132), griekas MRK 39, KK 11, 36 (bělor. грэхъ, pol. grzech – hřích TM 7), griešnas MRK 240 (bělor. грешны, pol. grzeszny, rus. грешный – hříšný TM 89, nupuolęs TM 100), griešnikas MRK 54, 91, TFK 18, KK 9 (bělor. грешник, pol. grzesznik, rus. грешник – hříšník TM 5), ketvergas TFK 37 (rus. четверг), koronė MRK 54, TFK 35, KK 12 (pol. karanie, rus. карание – trest TM 80), krapyla MRK 374 (pol. kropidło, bělor. крапіла), krivida MRK 159, TFK 12, KK 19 (bělor. кривида, pol. krzywda – křivda TM 128), mylista MRK 17, 18, TFK 17 (pol. miłość, bělor. міласць – milost TM 10), mislis MRK 49, 50, 98, TFK 22, KK 36 (bělor. мысль, pol. myśl – myšlenka TM 78), nodieja TFK 11, KK 40 (pol. nadzieja, bělor. надзея – naděje TM 11), prisiega MRK 186 (pol. przysięga, bělor. прысяга), prova MRK 20 (bělor. права, pol. prawo), roda MRK 107, TFK 12 (bělor. рада, pol. rada – rada TM 9), rona MRK 95 (bělor. рана, pol. rana), stonas MRK 75 (pol. stan, bělor. стан), sumenė MRK 46, TFK 16, KK 11 (pol. sumienie, bělor. суменне), ubagas MRK 73, TFK 12, KK 50 (stpol. ubog, bělor. убог), vaiskas MRK 119 (rus. войск, pol. wojsko), valdymieris MRK 45 (rus. володимир, bělor. валадар LKŽe – vládce TM 12), veselė KK 25, MRK 237, TFK 9 (pol. wesele, bělor. вяселле – svatba TM 109), viečnastis MRK 376 (pol. wieczność, bělor. вечнасць), viera MRK 16, KK 18, 40, TFK 9 (rus. вера, pol. wiara – náboženství TM 88, víra TM 12), viernastis KK 39 (rus. верность, pol. wierność), zokonas MRK 65, TFK 22 (pol. zakon, rus. закон – přikázání TM 7).

2.3.2.1. Řeckého původu slovanská výpůjčka.

Byla nalezena pouze jedna slovanská výpůjčka gromata MRK 21 (rus. грамота, srov. řec. γράμματα Фасмер 1986: 451), která je řeckého původu.

V Tikybos moksle K. Paltaroka, vydaném v roce 1916, nebyly nalezeny jednoslovné náboženské termíny, které by bylo možné považovat za výrazy přejaté ze slovanských jazyků. Z příkladů je patrné, že nejvíce slovanských výpůjček obsahuje Moksle Rimo Kataliku.

2.3.3. Běloruské výpůjčky. Tikybos moksle nebyly nalezeny ani běloruské výpůjčky, které se vyskytují v jiných katechismech (7 termínů, desetina cizích výrazů): mūčelnykas MRK 82 (bělor. мучельник), mūka MRK 57, TFK 11, 25, KK 46 (bělor. мука – utrpení TM 80), prietelis MRK 157 (bělor. прыяцель), smertis MRK 36, TFK 12, 25, KK 7 (bělor. смерць – smrt TM 9, miri-mas TM 90), sūdas MRK 30, TFK 12, KK 18 (bělor. суд – soud TM 91), sūdzia MRK 46, 102 (bělor. судзя), svietas MRK 21, TFK 13, KK 9 (bělor. свет – svět TM 73). Všechny běloruské výpůjčky se vyskytují v Mokslė Rimo Kataliku, méně jich bylo nalezeno v Trumpajame Kun. Filochowskio katekizme ir Katakizmuose katalikizskuose.

2.3.4. Německé výpůjčky. V biskupa K. Paltaroka Tikybos moksle se užívá pouze jedna německá výpůjčka (1,4% cizích výrazů) – podžiai TM 120 (srov. něm. dial. podž, pōd Alminauskis 1931: 103, srov. současné něm. die Pate – kmotři TM 120). V jiných katechismech nebyly německé výpůjčky zjištěny.

2.3.5. Závěrečné poznámky. 71 jednoslovných náboženských termínů (asi 15% všech jednoslovných termínů, viz obr. 1) jsou výpůjčky ze slovanských a germánských jazyků. Jde o výpůjčky (některé, např. griekas, mylista, pekla, smertis a další, nacházíme již v písemnostech M. Mažvydase), kterým se začalo vyhýbat mnohem dříve než na konci 19. a na začátku 20. století. Toto období však představuje určitý zlom, kdy se pozornost znovu obrátila k rodnému litevskému jazyku a jeho bohatství.

V katechismech Mokslas Rimo Kataliku, Trumpajame Kun. Filochowskio katekizme ir Katakizmuose katalikizskuose se vedle cizích výrazů synonymně užívají litevské náboženské termíny, např.: cnata MRK 51, TFK 11, KK 40 – dorybė MRK 88, TFK 42, KK 40, dora MRK 18, TFK 42; dūšia MRK 29, TFK 8, KK 11 – dvasia MRK 75, TFK 13, KK 8; gramnyčia MRK 403, 422 – žvakė MRK 121; loska MRK 18 – malonė MRK 46, TFK 15, KK 12; pekla MRK 42, 144, TFK 8, 13, KK 7 – pragaras MRK 42, TFK 13; atpuskai MRK 323, KK 38 – atlaidai MRK 70, TFK 35, KK 38; mylista MRK 17, 18, TFK 17 – malonė MRK 46, TFK 10, KK 12; smertis MRK 36, TFK 12, 25, KK 7 – mirimas TFK 17, KK 16 a další. Je obtížné určit, kterému termínu – litevskému, nebo přejatému – se dává přednost (to je samostatné téma článku). Bylo zjištěno, že v katechismech se začínají užívat litevské náboženské termíny, zatímco jejich synonymní termíny cizího původu

píší se v závorkách, např.: obřady (ceremonie) církve sv. MRK 24⁴⁶, mravnost (cnata) MRK 17, smilstvo (lokomstva) MRK 234, utrpení (mūka) MRK 301, krvavé utrpení (mūka) MRK 319, Boží milost (mylista) KK 12, ztráta naděje (nodiejos) MRK 431, peklo (pekla) MRK 144, zázrak (čiūdas) MRK 81, znamení (čiūdas) MRK 23 aj. Někdy jsou cizí termíny uvedeny po spojce nebo, např.: obřady nebo ceremonie církve svaté MRK 419, církevní obřady (nebo ceremonie) TFK 40, zázrak nebo čiūdas MRK 81 aj. Ačkoli se užívá i opačné pořadí, např.: věčné mūka (utrpení) KK 16, podžiai (koumy) TM 120, smertis (umírání) KK 16 aj., nebo se v závorkách uvádí ekvivalent mezinárodního slova, např.: desperace (zoufalství) MRK 431, komunio (nebo účast) TFK 36 aj. Z toho všeho lze usuzovat, že v katechismech se prosazuje směr k počešťování. To je patrné v Paltarokově Tikybos moksle.

3. Pololitevské jednoslovné termíny

V katechismech byly nalezeny jednoslovné náboženské termíny, které jsou hybridy. Za hybridy se považují slova obsahující slovotvorné části domácího původu i části přejaté (KTŽ 1990; LKE 1999; Keinys 1984: 115)⁴⁷. Celkem bylo nalezeno 33 hybridních termínů. Některé hybridy jsou v současné spisovné litevštině přijatelné (13 termínů): altorėlis MRK 424, knygelė TM 72, kryželis MRK 174, panelė TM 82; krikštijimas MRK 308, pasninkavimas MRK 110; kunigaikštis MRK 75⁴⁸, muitininkas KK 22, MRK 121, žegnojimasis TM 5; kunigystė MRK 302, TFK 9, KK 27, 39, TM 8, pagonybė TFK 19, pany stė KK 42, MRK 280, vyskupystė⁴⁹ MRK 118; ostatní jsou nepřijatelné (20 ter-

⁴⁶ Zde jsou uvedeny také příklady víceslovných termínů.

⁴⁷ Lingvisté definují hybridy různě. Například podle A. Pupkise jsou hybridy „slova negativně kodifikovaná, obsahující slovotvorný prvek (předponu nebo příponu) vypůjčený z jiných jazyků“ (Pupkis 1980: 106).

⁴⁸ K. Alminauskis kunigaikštį kildina iš kunigo ir laiko germanizmu (Alminauskis 1931: 75). A. Rubinas straipsnyje Dvasininkų pavadinimai ir jų istorija rašo, kad kunigaikštis pasidarytas iš žodžio kunigas „karalius“ su priesaga -aikštis (Rubinas 2001: 191, dar plg. Kabelka 1964: 120; Būga 1958: 546).

⁴⁹ Podle S. Ambraza jsou názvy míst s příponou -ystė „přeloženy ze slovanských jazyků morfém za morfémem“ (Ambrazas 2000: 70). LKG se o slovanském původu přípony nezmiňuje (LKG 1965: 310–311, 402).

mů): brostvinýkas MRK 425, geradėjas MRK 409⁵⁰, nobažnumas KK 49, TFK 12, MRK 433 (srov. pol. nobożność); geradėjystė KK 49, MRK 42, 54 (srov. hybridní geradėjas, v TM 12 se již užívá geradarybė), neprietelystė MRK 64 (srov. hybridní neprietelis); nečystata TFK 10, MRK 214, neprietelis KK 17, MRK 157, TFK 21, pariškada MRK 397 (srov. iškada – pol. szkoda LKŽė); apmislijimas MRK 408, atpakūtavojimas TFK 35, apieravojimas MRK 330, 76, blagaslovyjimas MRK 314 (srov. palaiminimas TM 101), bluznijimas MRK 185, nepakūtavojimas TFK 10, pakūtavojimas KK 37, prisiegavimas MRK 191; darbygriekis TFK 27, pradžiogriekis TFK 27; kryževotojas MRK 158, mukryževotas MRK 374.

Celkem bylo nalezeno 20 hybridních jednoslovných termínů, které obsahují slovotvorné části cizího původu (z polštiny či slovanských jazyků), tedy nikoli prvky staré výpůjčky nebo mezinárodního slova, a domácího původu (předpony nebo přípony). Vzhledem k tomu, že katechismy byly sestaveny na konci XIX. – na počátku XX. století, není překvapivé, že obsahují mnoho hybridních náboženských termínů, zejména proto, že tři pětiny z nich lze dnes považovat za odvozeniny z cizích slov.

4. Závěry

1. Konec 19. století – počátek 20. století byl obdobím rychlého utváření současné spisovné litevštiny. Náboženská terminologie byla tehdy ustálená, avšak velmi nečistá. Od počátku 20. století patří náboženská terminologie k nejlépe uspořádaným. Přispělo k tomu mnoho faktorů. Nejdůležitější však byla patrně soustavná a cílevědomá péče o náboženskou terminologii ze strany tehdejších kněží (J. Laukaitis, M. Pakalniškis, S. Tijūnaitis, A. Vytartas, J. Tumas, J. Mačiulis aj.) a jazykovědců (K. Būga, J. Jablonskis, J. Balčikonis, J. Šlapelis aj.).

2. Jazykové podobě termínů v analyzovaných litevských katolických katechismech ovlivnily změny litevského jazyka, které závisely na mimojazykových faktorech (polonizaci, okupacích, zákazu tisku aj.).

⁵⁰Srov. pol. dobrodziej, starobělorus. добродей. V seznamu hlavních jazykových chyb schváleném Státní komisí pro litevský jazyk je -dėjas považováno za cizí slovní prvek, zařazovaný mezi chyby ve stavbě slov (LKKN 1998: 149). Jazykovědec J. Klimavičius (ve stati Geradėjas, piktadėjas, niekadėjas – grynai lietuviški žodžiai) dokázal, že geradėjas je ryze litevské slovo, nikoli slovanský hybrid (Klimavičius 2000: 64). Studie se zde ještě přidržuje tradičního názoru.

3. Nelitevské náboženské termíny v katechismech vydaných do roku 1916 Mokstas Rimo Katalikų, Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas, Katakizmai katalikiški tvoří téměř třetinu všech jednoslovných termínů (viz obr. 1).

3.1. Mezinárodní termíny (24,1% nelitevských termínů) a staré výpůjčky (25,5% nelitevských termínů), užívané v katechismech sledovaného období, se v zásadě nezměněné používají dodnes.

3.2. Mezi nelitevskými termíny v katechismech vydaných v letech 1879–1903 je podstatně více cizích slov (71) – o něco více než polovina nelitevských jednoslovných náboženských termínů (50,4%). Z dnešního hlediska dokládají sledované jednoslovné termíny období vývoje litevštiny, kdy se v církevní písemné tvorbě přecházelo k současné spisovné litevštině.

3.3. V učebnici náboženství kněze K. Paltaroka Tikybos moksle je plných 82,2% termínů ryze litevských. V katechismu se užívá pouze jedno cizí slovo německého původu – podžiai TM 120. Během několika let na počátku 20. století tak byly cizí náboženské termíny nahrazeny litevskými.

3.4. V katechismu K. Paltaroka se užívají náboženské termíny cizího původu, které nemají litevské ekvivalenty, například staré výpůjčky (bažnyčia, pagonis, poteriai, pasninkas, krikščionis, vyskupas ir kt.) a mezinárodní termíny (kardinolas, sakramentas, antifona, diakonas ir kt.).

4. Po biskupu K. Paltarokovi se terminologie litevských katolických katechismů v zásadě změnila jen málo.

ŠALTINIAI

KK – Katekizmai katalikiški. Visureikalingiausi dėl vaikų ir žmonių praszcziokų su Lementoriu ir Ministranturu, Bitėnai, 1903.

MRK – Mokstas Rimo Katalikų. Naujei perweizetas, pertaisitas ir antra karta atspaus-tas, Vilnius, 1879 (su pieštuku – 1888).

TFK – Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas. Vaiszganto verstas. Antrą kartą išleistas, pataisytas, Vilnius, 1863 (su pieštuku – Tilžė, 1901, trečia laida).

TM – Paltarokas K. Tikybos mokslas (Šv. Istorija ir Katekizmas), Petrapilis, 1916.

LITERATŪRA

Alminauskis K. 1931: Die Germanismen des Litauischen 1. Die deutschen Lehnwörter im Litauischen, Kaunas.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2, Vilnius.

Biržiška V. 1929: Lietuvių bibliografija: Spaudos uždraudimo laikas (1865–1904 m.) 3, Kaunas.

Biržiška V. 1990: Aleksandrynas 3. 2-asis (fotografuot.) leidimas, Vilnius.

Brückner A. 1974: Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa.

Būga K. 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius.

Būga K. 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius.

Būga K. 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius.

Dambrauskas-Jakštas A. 1930: Užgesę žiburiai: Biografijų ir nekrologų rinkinys, Kaunas.

Drotvinas V. 1986: Pagrindinės leksikologijos sąvokos, Vilnius.

Drotvinas V. 1993: Dvasininkų pavadinimai: kunigas. – Gimtoji kalba 8, 24–26.

DŽ₁ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. J. Kruopas, Vilnius.

DŽ₂ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. J. Kruopas, Vilnius.

DŽ₃ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius.

DŽ₄ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius.

DŽ₅ 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius (e. leidimas).

Eckert R. 1971: Baltische Studien, Berlin.

Fraenkel E. 1955: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1. A – priev kiuoti, Heidelberg.

Fraenkel E. 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch 2. Privykėti – žvolgai, Göttingen.

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius.

Girčienė J. 2003: Leksikos gryninimo polinkiai bendrinės lietuvių kalbos istorijoje. – Archivum Lithuanicum 5, 391–410.

Jablonskis J. 1933: Jablonskio raštai 2: Švietimo reikalai. Red. J. Balčikonis, Kaunas.

Jablonskis J. 1934: Jablonskio raštai 3: Rašybos dalykai. Red. J. Balčikonis, Kaunas.

Jakaitienė E. 1980: Lietuvių kalbos leksikologija, Vilnius.

Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika, Vilnius.

Keinys St. 1984: Lietuvių kalbos hibridai (sąvoka, rūšys ir normiškumas). – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A. serija 3 (88), Vilnius.

Keinys St. 2000: Iš A. Dambrausko kalbos ir terminologijos veiklos. – Terminologija 7, 32–47.

Keinys St. 2004: Terminologijos raida, būklė, vaidmuo ir uždaviniai į XXI amžių įžengus. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: [straipsnių rinkinys]: Kazimierui Gaiveniui atminti, Vilnius, 219–239.

Klimavičius J. 1998: Keturi talkos kėlinukai. – Gimtoji kalba 10, 10–14.

Klimavičius J. 2000: Geradėjas, piktadėjas, niekadėjas – grynai lietuviški žodžiai. – Acta Linguistica Lithuanica 42, Vilnius, 58–65.

Klimavičius J. 2002: Katekizmo kalba – kalbos katekizmas. – Kalbos kultūra 75, 105–119.

Kniūkšta P. 2001: Kalbos vartosena ir tvarkyba, Vilnius.

Kruopas J. 1998: Rinktiniai raštai, Vilnius.

KTŽ 1990: Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas.

Lebedys J., Palionis J. 1964: Seniausias lietuviškas rankraštinis tekstas.

– Bibliotekininkystės ir bibliografijos klausimai 3, Vilnius, 109–135.

LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija, Vilnius.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika, Vilnius.

LKKN 1998: Lietuvių kalbos komisijos nutarimai 1977–1998. Sudarė R. Dobelienė, Vilnius.

LKŽ I₁ 1941: Lietuvių kalbos žodynas, Kaunas.

LKŽ I₂ 1961: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

LKŽ VI 1962: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

LKŽ XVI 1986: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

LKŽ IX 1973: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

LKŽ XX 2002: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. www.lkz.lt.

LLE 2001: Lietuvių literatūros enciklopedija. Red. V. Kubilius, V. Rakauskas, V. Vanagas, Vilnius.

LoLieŽ 1996: Kuzavinis K. Lotynų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

LRKŽ 1957: Lietuvių rašomosios kalbos žodynas 3. Sudarė A. Senn’as ir A. Salys, Heidelberg.

LTE 1981: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 8, Vilnius.

LTSRSB 1985: Lietuvos TSRS bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba 2. 1862–1904. Kn. 1. A–P. Sudarė E. Binkytė ir kt. Red. kol. V. Merkys ir kt. Ats. red. A. Lukošiūnas, Vilnius.

LTSRSB 1988: Lietuvos TSRS bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba 2. 1862–1904. Kn. 2. R–Ž. Sudarė E. Binkytė ir kt. Red. kol. V. Merkys ir kt. Ats. red. A. Lukošiūnas, Vilnius.

NŽA 2005: Aliulis V. Dvasinėje sanatorijoje. – Naujasis Židinys – Aidai 7/8, 2005.

Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius.

Pataisy tieji Poteriai 1909: Pataisytieji Poteriai. – Vadovas 14, 107–129.

Pupkis A. 1980: Kalbos kultūros pagrindai, Vilnius.

Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius.

Rubinas A. 2001: Dvasininkų pavadinimai ir jų istorija. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 189–200.

RŽ 1991: Religijotyros žodynas, Vilnius.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius.

SBK 2004: Skoliniai ir bendrinė lietuvių kalba, Vilnius.

Skardžius P. 1997: Rinktiniai raštai 2. Bendrinės kalbos dalykai, Vilnius.

Skardžius P. 1998: Rinktiniai raštai 3. Bendrinės kalbos kultūra, Vilnius.

Skardžius P. 1998a: Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen. – Skardžius P. Rinktiniai raštai 4. Moksliniai straipsniai ir studijos, Vilnius, 62–309.

Skardžius P. 1999: Rinktiniai raštai 5. Akcentologija. Bendrinės kalbos kultūra. Publicistika, Vilnius.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Red. J. Žiugžda, Klaipėda.

TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius.

VaitkTŽŽ 2003: V a i t k e v i č i ū t ė V. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius (e. leidimas).

U r b a s D. 1998: Martyno Mažvydo raštų žodynas. 2-as leid., Vilnius.

U r b u t i s V. 1962: Nepastebėti Mažvydo slavizmai. – Kalbotyra 4, Vilnius, 387–390.

U r b u t i s V. 1991: Senosios lietuvių kalbos slavizmai. – Baltistica 27 (1), Vilnius, 4–14.

U r b u t i s V. 1994: Senųjų slavizmų kilmės įvairovė. – Baltistica 28 (1), Vilnius, 91–101.

Z i n k e v i č i u s Z. 1990: Lietuvių kalbos istorija 4. Lietuvių kalba XVIII–XIX a., Vilnius.

Z i n k e v i č i u s Z. 1992: Lietuvių kalbos istorija 5. Bendrinės kalbos iškilimas, Vilnius.

Z i n k e v i č i u s Z. 1994: Lietuvių kalbos istorija 6. Lietuvių kalba naujaisiais laikais, Vilnius.

Z i n k e v i č i u s Z. 2000: Lietuvių poteriai: Kalbos mokslo studija, Vilnius.

Z i n k e v i č i u s Z. 2002: Rinktiniai straipsniai 2. Valstybė ir kalba. Senųjų raštų kalba. XVIII–XIX a. rašomoji kalba. XX amžius. Rytų Lietuva, Vilnius.

Фасмер М. 1967: Этимологический словарь русского языка 1, Москва.

Фасмер М. 1986: Этимологический словарь русского языка 3, Москва.

NON-LITHUANIAN TERMS IN THE CATHOLIC CATECHISMS FROM THE END OF THE 19ᵗʰ AND THE BEGINNING OF THE 20ᵗʰ CENTURIES

Summary

Lithuanian Christian terminology is one of the oldest fields of terminology – the old borrowings (for instance, bažnyčia (church), gavenia (Lent), krikštas (baptism), kūčios (Christmas Eve), Kalėdos (Christmas), Velykos (Easter)) came into Lithuanian before the official conversion of Lithuania to Christianity – in 10ᵗʰ-12ᵗʰ centuries. The beginnings of Lithuanian terminology are found in extant manuscripts of prayers (Viešpaties malda (The Lord’s prayer), Angelo pasveikinimas (Hail Mary), Tikėjimo išpažinimas (The Nicean Creed) written down in Vilnius diocese in the 16ᵗʰ century, which are the oldest of all presently known texts and the first printed Lithuanian book – an evangelical Lutheran catechism Catechismvsa prasty Szadei written by Martynas Mažvydas in 1547. This article analyses one-word non-Lithuanian origin terms of religion used in Catholic catechisms from the end of the 19ᵗʰ and the beginning of the 20ᵗʰ centuries. This period is not a random choice, because the literature of the Church and its language at that time were corrupt with barbarisms.

From four Catholic catechisms published at that period – Mokslas Rimo Kataliku (Teaching of Roman Catholics) (1879), Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas.

Vaišzganto verstas (Short Catechism by Priest Filochowski. Translated by Vaišzgantas) (1901), Katekizmai katalikiški (Catholic Catechisms) (1903) and Tikybos mokslas (Šv. Istorijos ir Katekizmo) (Teaching of Religion (Holy History and Catechism)) (1916) by the priest Kazimieras Paltarokas – 1158 one-word terms of religion and their variants, were picked up. Some terms were the same, so it made 613 different terms and 125 their variants. The majority of one-word terms – 439 terms – were of the native origin. This article investigates 141 different terms of non-Lithuanian origin and 33 hybrid terms of foreign origin.

Non-Lithuanian, i.e. terms of religion of the foreign origin are so called international words (34 terms), barbarisms (71 term) and old borrowings (36 terms). The absolute majority of international terms (33 terms) are derived from classical languages – Latin (aktas (act, note) TFK 43, ostija (host) KK 30, MRK 322, TM 123, sakramentas (sacrament) MRK 16, 79, 138, TFK 9, KK 22, TM 72, 85) and Greek (antifona (versicle) TM 11, balzamas (balsam) MRK 315). Some international terms came through Slavonic (Belorussian, Polish) languages, for instance, altorius (altar) MRK 176, TM 110, adventas (advent) MRK 79, 333, TM 109, angelas (angel) TM 12, 76 and other.

The origin of old borrowings varies. These catechisms have majorily old borrowings from Slavonic languages, for example, bažnyčia (church) MRK 25, TFK 20, 25, KK 19, TM 7, 88, grabas (coffin) MRK 75, KK 15 and other. This is the oldest layer of Lithuanian terms of religion.

There are many barbarisms in earlier mentioned catechisms (71 term): Polonisms (abrozas (picture) MRK 79, dušia (spirit) MRK 29, TFK 8, KK 11, tjemnyčia (mystery of rosary) MRK 50), Slavonicisms (ap ieka (care) KK 10), Belorussianisms (mūka (suffering) MRK 57, TFK 11, 25, KK 46) and germanisms (podžiai (godparents) TM 120).

The end of the 19^th and the beginning of the 20^th centuries is the period of the fast creation of common language. At that time terms of religion were already established, but the language was corrupted with barbarisms and was not pure. In the beginning of the 20^th century there were attempts to normalize terms of religion – barbarisms were changed, international terms and old borrowings were left. In the work of the priest K. Paltarokas Tikybos mokslas (The Teaching of Religion) even 82% of terms are purely Lithuanian. In this catechism there is only one barbarism from German language – podžiai (godparents) TM 120. Furthermore, barbarisms, used in catechisms published in 1879-1903, were changed, for instance, dirmavonė MRK 108, TFK 9, KK 27 – sutvirtinimo sakramentas TM 120 (confirmation), čyščius MRK 63, TFK 17, KK 16, 37 – skaistykla TM 89 (purgatory) and others. After the bishop Paltarokas the terminology of Lithuanian catholic catechisms hardly changed.

Aušra RIMKUTĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected], [email protected]

Gauta 2005-10-25