Běloruská a litevská terminografie: srovnávací aspekt

VJAČASLAŬ ŠČERBIN

Ústav jazyka a literatury Národní akademie věd Běloruska

V obdobích prudkých společenských změn, které jsou nevyhnutelně provázeny rychlým proměňováním světonázorových základů, naivního i vědeckého obrazu světa a dokonce i dávno ustavených disciplinárních paradigmat (včetně lingvistického paradigmatu), pociťují badatelé ze zemí procházejících přechodným obdobím naléhavou metodologickou potřebu opřít své hledání o ustálené vědecké poznání, které se v praxi osvědčilo. Právě opora o takové poznání prověřené časem a mezinárodní vědeckou praxí (někdy se mu říká mezinárodní vědecká tradice) umožňuje badateli nepromarnit čas a síly, které mu život vyměřil, na něco „módního“, avšak pro rozvoj zvolené oblasti poznání nikoli příliš podstatného. Takové poznání, všeobecně uznávané světovou vědeckou komunitou, neboli mezinárodní vědecká tradice se zpravidla utváří po desítky, a dokonce stovky let jako výsledek práce několika generací badatelů z různých zemí světa, zaměřené na zachování a předávání všeho nejcennějšího z nashromážděných vědeckých zkušeností jejich nástupcům. Formou odhalování takového všeobecně uznávaného vědeckého poznání jsou mezistátní srovnávací výzkumy v jednotlivých disciplínách a také mezinárodní vědecké konference se srovnávací tematikou, podobné konferenci, kterou v listopadu 2008 pořádala Vilniuská univerzita a která byla věnována otázkám interakce jazyků a kultur Litevců a Slovanů.

Již dříve jsme psali o současném stavu srovnávacího společenskovědního výzkumu v zemích Společenství nezávislých států (Ѕ̌с̌ербин 2001), jehož rozvoji brání přetrvávající izolovanost společenských a humanitních věd těchto zemí od dob Sovětského svazu vůči společenským vědám nejvyspělejších zemí světa z hlediska vědeckého rozvoje, v důsledku čehož nejsou zdaleka všechny výdobytky a poznatky světového společenskovědního a humanitního myšlení dostupné pro srovnávací studium v zemích SNS.

Terminologija | 2008 | 15

43

Psychologické příčiny přetrvávání této izolovanosti společenských a humanitních věd zemí Společenství objasnil známý běloruský filozof, akademik A. A. Michajlov: „…v naší nedávné historii se obsah humanitního poznání utvářel po dlouhou dobu v atmosféře bojovného odporu a radikálního vyčlenění ze všeho, čím žila a žije odborná komunita. V tomto smyslu jsme dědici takového stavu humanitních věd, který v podstatě poznáním není… Prvním a nezbytným krokem k překonání krizového stavu našich humanitních věd je zbavit se v nás samých stále přetrvávající neznalosti nejnovějších výzkumných trendů v humanitních oborech, v níž setrváváme“ (Michajlov 2000: 415–416).

Domníváme se, že k vytvoření adekvátní představy o nejnovějších trendech ve vývoji zahraničních společenských a humanitních věd nejvíce přispívá provádění mezistátních srovnávacích výzkumů s využitím dostupných domácích i zahraničních údajů o historii a současném stavu těchto věd. Ve prospěch tohoto závěru svědčí bohaté zkušenosti s mezistátními srovnávacími výzkumy, které se nashromáždily v západoevropských zemích a zemích Severní Ameriky. V těchto zemích se komparatistika (neboli srovnávací společenské vědy) aktivně rozvíjí od počátku XX. století: a) pravidelně se pořádají mezinárodní kongresy věnované srovnávacímu právu, literární komparatistice, filozofické komparatistice (havajské konference), srovnávací kulturologii, lingvistice, historiografii, sociologii a dalším společenským a humanitním vědám; b) vznikají různé univerzitní katedry a instituty zaměřené na komparatistiku a veřejná sdružení humanitních vědců-komparatistů (například již v roce 1954 byla založena Francouzská společnost pro srovnávací literaturu); c) vydává se řada časopisů věnovaných společenské a humanitní komparatistice: Srovnávací právo (Paříž), Čtvrtletník komparativní filozofie (Havaj), Srovnávací politologická studia (Kalifornie), Meziná-

44 Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминографии:…

rodní časopis srovnávací sociologie (Leiden), Časopis srovnávací ekonomie (San Diego), Časopis srovnávací psychologie (Washington) a další.

Není pochyb o tom, že uplatnění srovnávacího přístupu může přinést neocenitelný užitek i při studiu terminografické praxe v různých zemích světa, neboť kvantitativní a kvalitativní rozdíly mezi národními terminografiemi těchto zemí jsou někdy dány nikoli tolik stavem a úrovní rozvoje terminologické a terminografické teorie v daných zemích, jako spíše rozsahem organizační struktury, personálního potenciálu, finančního a informačního zabezpečení dané národní vědy, existencí národních vědeckých tradic, uznávaných vědeckých škol apod., tedy extralingvistickými okolnostmi. Aby však mezistátní srovnávací výzkumy v oblasti terminografie přinesly pozitivní výsledky, je třeba promyšleně zvolit úzce oborová kritéria mezistátního srovnávání a náležitě zdůvodnit cíle a důvody jeho provádění. Seznámení s dosavadními zkušenostmi západoevropské komparatistiky zejména ukázalo, že „existují dva hlavní důvody pro provádění specifických mezistátních srovnání. Jeden souvisí s empirickým testováním různých vysvětlujících hypotéz, které údajně překračují hranice států… Druhý důvod pro potřebu specifických mezistátních srovnání spočívá v tom, co lze nejlépe označit jako vysvětlení založené na důkazech. Ústředním úkolem takové analýzy je hlubší porozumění zvláštnostem určité země prostřednictvím srovnání jejích zkušeností se zkušenostmi jiných států“ (Sanders 1995: 32). Volba metod a kritérií použitých v takovém výzkumu závisí na tom, jaké cíle – teoretické (ověření hypotézy, teorie apod.) nebo praktické (například určení míry účinnosti terminografické činnosti prováděné v zemi) – jsou při mezistátním srovnávacím výzkumu sledovány.

Při srovnávacím studiu běloruské a litevské terminografie jsme si stanovili čistě praktický cíl – ur-

Terminologija | 2008 | 15

45

rozhodnout, která ze dvou uvedených národních terminografií se rozvíjí dynamičtěji a produktivněji. V souladu se stanoveným cílem byly zvoleny následující atributy výzkumu: a) metoda párového srovnávání běloruských a litevských údajů (o různých aspektech rozvoje národních terminografií obou zemí), vybraných na základě toho či onoho kritéria; b) samotný soubor těchto kritérií (kvantitativní, chronologické, lingvistické a typologické kritérium a kritérium rozsahu hesláře terminologických slovníků).

Výše uvedená metoda a soubor kritérií, který jsme zmínili, již byly ověřeny v rámci dříve uskutečněného mezistátního srovnávacího výzkumu na materiálu běloruské a ukrajinské terminografie (Щербин 2005). Výsledky tohoto srovnávacího výzkumu ukázaly, že daná metoda a soubor kritérií mají značný heuristický potenciál. Jejich použití zejména umožnilo zjistit, že „ukrajinská terminografie je bohatší než běloruská, pokud jde o složení zahrnutých speciálních slovníků různých typů, a odpovídajícím způsobem i o soupis terminografických oblastí, které tyto slovníky představují“ (Щербин 2005: 30). Výše zmíněné úspěchy ukrajinských terminografů „jsou výsledkem dobré organizace terminografické práce na Ukrajině“ (tamtéž: 30), jejíž základ tvoří: a) existence Státního výboru pro vědeckou terminologii na Ukrajině; b) existence oddělení terminologie v Ústavu ukrajinského jazyka Národní akademie věd Ukrajiny; c) pravidelné (jednou za dva roky) pořádání celoukrajinských sjezdů terminologů a úplné publikování jejich materiálů, jakož i mnoho dalších věcí, které v terminografické praxi Běloruska bohužel chybějí. Srovnávací studium běloruské a ukrajinské terminografie proto přispělo k odhalení a odstranění řady nedostatků v práci domácích terminografů.

Obdobně jsme měli všechny důvody doufat, že srovnávací studium běloruské a litevské terminografie bude rovněž velmi přínosné a umožní odpovídajícím způsobem upravit terminografickou praxi v Bělorusku s přihlédnutím k úspěchům našich litevských kolegů. Uskutečnění takového srovnávacího výzkumu dvou uvedených národních terminografií do značné míry usnadnilo nedávné vydání poměrně úplných bibliografických

46

Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминографии:...

rejstříků terminografie Běloruska a Litvy – dvou běloruských rejstříků (Чарняўская, Цыхун 2000; Кіпель, Саўка 2002) a jednoho litevského rejstříku (Gaivenytė-Butler, Keinys, Noreikaitė 2008). Je však třeba také říci, že uvedené běloruské a litevský bibliografický rejstřík se v řadě parametrů liší:

a) pokrývají různé chronologické období terminografického materiálu (oba běloruské rejstříky dohromady obsahují údaje o terminologických slovnících vydaných od poloviny XIX století do roku 2002 včetně, zatímco litevský rejstřík obsahuje údaje o terminologických slovnících vydaných v období od roku 1900 do roku 2005 včetně);

b) mají odlišnou strukturální organizaci (v běloruských rejstřících jsou terminografické údaje uvedeny v abecedním pořadí, tj. podle abecedy příjmení autorů a názvů terminologických slovníků, zatímco v litevském rejstříku jsou tyto údaje řazeny chronologicky, tj. podle roku vydání terminologických slovníků);

c) vycházejí z odlišných zásad prezentace terminografického materiálu: nejúplnější běloruský rejstřík (Кіпель, Саўка 2002) obsahuje informace nejen o samostatných knižních vydáních terminologických slovníků, ale také o slovnících připojených ke knihám a článkům. Druhý běloruský rejstřík (Чарняўская, Цыхун 2000) a litevský rejstřík (Gaivenytė-Butler, Keinys, Noreikaitė 2008) zahrnují pouze údaje o terminologických slovnících vydaných jako samostatné knihy;

d) jejich sestavovatelé chápali hranice terminologické slovní zásoby různě (právě tím se podle našeho názoru vysvětluje, proč jsou údaje o přeloženém slovníku termínů příbuzenství vydaném v Litvě (Sifrisova 2000), který obsahuje běloruské i litevské termíny, zařazeny do běloruského rejstříku, ale v litevském rejstříku chybějí).

Vzhledem k významným rozdílům mezi dvěma běloruskými a jedním litevským rejstříkem ve způsobu prezentace terminografického materiálu bylo nutné nějakým způsobem sjednotit bibliografické údaje o běloruské a litevské terminografii vybírané ke srovnání; jinak by výsledky takového srovnání nebyly z hlediska komparace korektní. Rozhodli jsme se

Terminologija | 2008 | 15

47

toto rozhodnutí „srovnat“ údaje z běloruských rejstříků podle vzoru litevského rejstříku:

1) pro srovnání byly použity údaje o běloruských terminologických slovnících vydaných v letech 1900–2005. Chybějící údaje za roky 2003–2005 v dostupných běloruských rejstřících byly „doplněny“ studiem obsahu 36 čísel „Кніжнага летапісу друку Беларусі“ za uvedené tři roky;

2) pro srovnání byly použity pouze údaje o jednotlivých (knižních) vydáních běloruských terminologických slovníků.

Bibliografické údaje o běloruské a litevské terminografii získané v důsledku takové unifikace byly dále porovnány podle pěti výše uvedených kritérií. Srovnání běloruských a litevských údajů podle kvantitativního kritéria přineslo zejména následující výsledky: v uvedeném období (1900–2005) bylo jako samostatná knižní vydání publikováno 393 běloruských terminologických slovníků a 501 litevských terminologických slovníků.

Srovnání původních běloruských a litevských bibliografických údajů podle chronologického kritéria dále umožnilo odhalit výrazné rozdíly v dynamice publikační aktivity běloruských a litevských terminografů v jednotlivých desetiletích (viz tabulka 1).

Tabulka 1. Údaje o dynamice publikační aktivity běloruských a litevských terminografů v letech 1900–2005

Rozdělení sledovaného období (1900–2005) na desetiletí

Počet vydaných běloruských terminologických slovníků

Počet vydaných litevských terminologických slovníků

1901–1910

–

3

1911–1920

2

6

1921–1930

30

1

1931–1940

3

3

1941–1950

–

3

1951–1960

1

14

48

Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминографии:…

Pokračování tabulky 1

Rozdělení sledovaného období (1900–2005) podle desetiletí

Počet vydaných běloruských terminologických slovníků

Počet vydaných litevských terminologických slovníků

1961–1970

11

48

1971–1980

6

61

1981–1990

29

64

1991–2000

250

186

2001–2005

64

112

Z údajů uvedených v tabulce 1 je patrné, že dynamika publikační aktivity běloruských terminografů byla od desetiletí k desetiletí velmi nestabilní: někdy klesala na nulu, jindy prudce rostla. Byla zjištěna dvě desetiletí (20. a 90. léta), kdy docházelo k „salvám“ běloruské terminografické produkce (ve 20. letech bylo vydáno 30 terminologických slovníků, v 90. letech pak 250). Právě v těchto dvou desetiletích měl prioritní status běloruského jazyka jako jazyka titulárního národa odpovídající legislativní podporu. V ostatních desetiletích 20. století, kdy běloruský jazyk ztrácel legislativní podporu svého prioritního statusu, lze při vydávání domácích terminologických slovníků pozorovat zjevný pokles (vydání několika slovníků za desetiletí), a dokonce i skutečné propady (úplná absence vydaných slovníků po celé desetiletí).

Zcela odlišná dynamika publikační aktivity se ukazuje na základě bibliografických údajů o vývoji litevské terminografie. Údaje ukazují, že tato dynamika byla poměrně stabilní a pozitivní, tj. počet vydávaných terminologických slovníků téměř nepřetržitě rostl, bez výraznějších poklesů a propadů. Konkrétně v prvním desetiletí 20. století byly vydány 3 terminologické slovníky, ve druhém 6, ve třetím 1, ve čtvrtém 3, v pátém 3, v šestém 14, v sedmém 48, v osmém 61, v devátém 64, v posledním desetiletí 20. století 186 a za 5 let tohoto století 112, což při zachování stávajících

Terminologija | 2008 | 15

49

tempo vydávání terminologických slovníků v Litvě přinese do konce prvního desetiletí XXI. století více než 220 slovníků. Od poloviny minulého století tak v rámci litevské terminografie dochází k rychlému (od desetiletí k desetiletí) nárůstu počtu vydávaných odborných slovníků, což plně odpovídá požadavkům světové vědeckotechnické revoluce, která začala v 60. letech XX. století, a také požadavkům světové znalostní ekonomiky, jejíž formování začalo v 90. letech XX. století.

Podstatné rozdíly mezi běloruskou a litevskou terminografií byly zjištěny také při jejich srovnání podle lingvistického kritéria, tj. určením jazykové příslušnosti termínů ve srovnávaných běloruských a litevských slovnících. Jazyková charakteristika terminologického materiálu v prozkoumaných běloruských slovnících je konkrétně následující: z 393 terminologických slovníků vydaných během uvedeného období obsahuje 334 slovníků ruské termíny, 288 slovníků běloruské termíny, 38 slovníků anglické termíny, 31 slovníků latinské termíny, 18 slovníků německé termíny, 10 slovníků francouzské termíny, 9 slovníků polské termíny atd. Celkově terminologické slovníky vydané v Bělorusku obsahují termíny ve 32 slovanských i neslovanských jazycích.

Při výběru termínů pro litevské odborné slovníky se upřednostňovaly zcela jiné jazyky: z 501 terminologických slovníků dostupných v Litvě obsahuje 499 slovníků litevské termíny, 231 slovníků anglické termíny, 215 slovníků ruské termíny, 128 slovníků německé termíny, 76 slovníků francouzské termíny, 44 slovníků latinské termíny, 19 slovníků polské termíny, 13 slovníků italské termíny, 12 slovníků španělské termíny atd. Celkem jsou v litevských odborných slovnících zastoupeny termíny ve 27 světových jazycích. Zatímco v rámci běloruské terminografie zjevně převládá tendence přednostně překládat a vykládat ruské termíny (někdy dokonce na úkor termínů v jazyce titulárního národa), litevská terminografie se vyznačuje tím, že vydávané odborné slovníky jednak povinně zahrnují termíny v mateřském jazyce a jednak obsahují termíny v hlavních jazycích vědecky nejvyspělejších zemí v poměrně vyrovnaném a srovnatelném zastoupení.

50 Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминографии:…

což litevským čtenářům, kteří tyto odborné slovníky používají, zajišťuje přístup k většímu objemu vědeckých informací nashromážděných v různých zemích světa.

Velmi zajímavé výsledky přineslo srovnávací studium bibliografických údajů o běloruské a litevské terminografii podle typologického kritéria, tj. s ohledem na typy vydaných terminologických slovníků. V rámci běloruské terminografie převládají odborné slovníky těchto typů:

1) překladové slovníky (celkem 267 titulů), z toho 201 dvojjazyčných a 66 vícejazyčných slovníků;

2) učební slovníky (celkem 175 titulů), z toho 153 slovníků pro studenty a 22 slovníků pro školáky;

3) výkladové slovníky (celkem 136 titulů);

4) encyklopedické slovníky (celkem 31 titulů);

5) klasifikační slovníky (7 titulů);

6) glosáře (4 tituly) a další typy odborných slovníků. K posledním patří rejstříky, slovníky synonym termínů, pojmové neboli konceptuální slovníky, historické, ilustrované a frazeologické slovníky termínů, slovníky vědeckých metafor, zkratek apod.

Typologie litevských terminologických slovníků vypadá poněkud odlišně. V rámci litevské terminografie převládají zejména odborné slovníky těchto typů:

1) překladové slovníky (celkem 396 titulů), z toho 240 dvojjazyčných a 156 vícejazyčných slovníků;

2) výkladové slovníky (celkem 223 titulů);

3) učební slovníky (celkem 100 titulů), z toho 63 slovníků pro studenty a 37 slovníků pro školáky;

4) encyklopedické slovníky (celkem 28 titulů);

5) pojmové nebo konceptuální slovníky (27 názvů);

6) rejstříky (11 názvů);

7) elektronické slovníky (5 názvů);

8) klasifikační slovníky (5 názvů);

9) ilustrované slovníky (4 názvy) a další typy speciálních slovníků. Mezi posledně jmenované patří frazeologické, slovotvorné, frekvenční a pravopisné slovníky termínů, slovníky zkratek, nesprávností apod.

Terminologija | 2008 | 15

51

V rámci běloruské terminografie jsou tedy ve větší míře než v rámci litevské terminografie zastoupeny učební slovníky (44% z celkového počtu terminologických slovníků. Pro srovnání: v rámci litevské terminografie tvoří učební slovníky pouze 20% z celkového počtu speciálních slovníků) a dvojjazyčné slovníky (51,1% z celkového počtu slovníků. Pro srovnání: v rámci litevské terminografie tvoří dvojjazyčné slovníky 49,9% z celkového počtu). Naproti tomu v rámci litevské terminografie je více výkladových slovníků (44,5% z celkového počtu slovníků. Pro srovnání: v rámci běloruské terminografie tvoří výkladové slovníky 34,5% z celkového počtu) a vícejazyčných slovníků (30,1% z celkového počtu slovníků. Pro srovnání: v rámci běloruské terminografie tvoří vícejazyčné slovníky pouze¹ 16,5% z celkového počtu slovníků). Tak vysoký podíl vícejazyčných slovníků v rámci litevské terminografie (každý třetí speciální slovník) lze snadno vysvětlit: „počet Litevců, kteří se učí cizí jazyky, neustále roste, protože každý chápe, že znalost pouze litevštiny nestačí k účinné komunikaci v moderním světě“ (Subačius 2002: 12).

Srovnávací studium běloruských a litevských terminologických slovníků podle kritéria rozsahu jejich hesláře nakonec odhalilo určité přednosti běloruských speciálních slovníků. Například heslář dvousvazkového Velkého anglicko-ruského polytechnického slovníku M. V. Adamčika (2004) zahrnuje 280 tisíc slov a významů; heslář dvousvazkového Rusko-běloruského polytechnického slovníku (1997–1998) obsahuje přibližně 170 tisíc termínů; heslář dvousvazkového Rusko-anglického slovníku podnikatele V. N. Januščkova, T. P. Januščkové a A. A. Čenáda (1994) čítá přibližně 80 tisíc ekonomických termínů. Seznam takových běloruských terminologických slovníků s rozsáhlým heslářem je poměrně dlouhý. Pro srovnání: heslářová část naprosté většiny litevských terminologických slovníků jen velmi zřídka obsahuje více než 50 tisíc termínů.

Výše uvedená přednost běloruské terminografie (ve srovnání s litevskou), pokud jde o rozsah heslářové lexiky ve speciálních slovnících, je podle našeho názoru způsobena blízkou příbuzností běloruského a ruského jazyka, což umožňuje běloruským termi-

52

Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминографии:…

…nografům umožňuje poměrně rychle a snadno rozšiřovat objem běloruských heslářů ve svých slovnících přejímáním, kalkováním a dokonce transliterací chybějících termínů z ruských odborných slovníků, které mají velmi úplný heslář. Dalším důvodem vydávání rozsáhlých výkladových (v ruštině) a překladových (rusko-cizojazyčných) terminologických slovníků v Bělorusku je zřetelná orientace běloruských slovníkových nakladatelství a firem na nesmírně rozsáhlý knižní trh Ruska, kde se tyto překladové slovníky z Běloruska poměrně rychle vyprodávají. Nepřímým důsledkem této nakladatelské orientace jsou časté případy, kdy jednotlivé ruskojazyčné terminologické slovníky vydané v Bělorusku svým rozsahem hesláře převyšují obdobné ruské slovníky. Například pětisvazkový Opyt istoricheskogo slovarja russkoj lingvističeskoj terminologii M. G. Bulachova (Minsk, 2002–2005) zahrnuje více než 10 tisíc hesel, což je podstatně více než v heslářích nejúplnějších ruských terminologických slovníků z oblasti lingvistiky: heslář Anglo-russkogo slovarja po lingvistike i semiotike pod redakcí A. N. Baranova a D. O. Dobrovolského (Moskva, 1996) zahrnuje přibližně 8 tisíc termínů, zatímco heslář druhého vydání Slovarja lingvističeskich terminov O. S. Achmanovové (Moskva, 1969) obsahuje přibližně 7 tisíc termínů.

ZÁVĚRY

Srovnáme-li běloruskou a litevskou terminografii nikoli podle jednotlivého kritéria, ale podle souhrnu všech kritérií, která jsme zvolili, pak výše uvedená převaha běloruské terminografie z hlediska rozsahu hesláře vydaných odborných slovníků bledne ve srovnání se zjevnými přednostmi litevské terminografie podle čtyř dalších srovnávacích kritérií (kvantitativního, chronologického, lingvistického a typologického). Jinými slovy, výsledky našeho srovnávacího výzkumu běloruské a litevské terminografie zcela zřetelně svědčí o tom, že litevská terminografie se rozvíjí dynamičtěji a produktivněji než běloruská. Ve prospěch tohoto závěru svědčí také existence dobře personálně zajištěného Terminologického centra při Institutu litevského jazyka, jakož i vydávání na půdě tohoto ústavu…

Terminologija | 2008 | 15 53

specializovaného časopisu Terminologija (dosud vyšlo celkem 14 čísel). V Bělorusku bohužel dosud neexistuje ani stálá organizační struktura pro studium terminologie, ani pravidelně vydávaný terminologický časopis.

Obdobný závěr (o úspěších litevské terminografie i litevské lexikografie jako celku) lze nalézt v pracích badatelů z různých zemí světa. Například ve vystoupení známého ruského terminologa S. V. Grineva-Grineviče, který nyní působí v polském Białystoku, nazvaném „Lexikografie a terminologie“ a předneseném na zasedání mezinárodní vědecké konference Leksikologija i terminologija: teorija, praktika i istorija, věnované stému výročí narození litevského lexikografa Jonase Kruopase (23.–24. dubna 2008, Vilnius), vyjádřil upřímný obdiv k tomu, že litevským terminologům se s malými silami podařilo vykonat velmi mnoho při tvorbě terminologických slovníků. Rižský lingvista A. Veisbergs ve svém encyklopedickém článku o litevské lexikografii zase zdůraznil široký tematický záběr terminologických slovníků vydaných v Litvě, z nichž několik desítek je dostupných online, a dospěl k závěru, že „litevská slovníková tvorba je působivá a na malý národ s 3,3 milionu obyvatel nečekaně dobře rozvinutá“ (Veisbergs 2006: 285).

Závěrem tohoto článku bychom rádi vyjádřili přesvědčení, že výsledky našeho srovnávacího výzkumu běloruské a litevské terminografie umožní terminologům obou zemí lépe se seznámit s úspěchy při sestavování běloruských a litevských odborných slovníků a také provést potřebné úpravy vlastní terminografické praxe. Zkušenosti nashromážděné v rámci litevské terminografie jsou v každém případě pro běloruské terminografy nepochybně zajímavé a seznámení s nimi bude zřejmým podnětem ke zdokonalení jejich odborné činnosti.

ЛИТЕРАТУРА

Gaivenytė-Butler J., Keinys St., Noreikaitė A. 2008: Lietuvių kalbos terminų žodynai, Vilnius.

Šifrisova F. 2000: Giminystės terminai rusų kalba ir jų atitikmenys kitose kalbose, Kaunas.

54 Вячеслав Щербин | Белорусская и литовская терминография:...

Subačius G. 2002: The Lithuanian Language: Traditions and Trends, Vilnius.

Veisbergs A. 2006: Lithuanian Lexicography. – Encyclopedia of Language and Linguistics. Vol. 7, Amsterdam; Boston, 284–285.

Кіпель В., Саўка З. 2002: Беларускія слоўнікі й энцыкляпэдыі: Бібліяграфія, Нью Ёрк; Менск.

Михайлов А. А. 2000: Гуманитарное знание в меняющемся мире. – Социология 1, 9–15.

Сандерс Д. 1995: Некоторые методологические соображения о сравнительных межгосударственных исследованиях. – Международный журнал социальных наук 9, 27–35.

Чарняўская Л., Цыхун Г. 2000: Тэрміналагічныя слоўнікі (асобныя выданні) 1918–1998 гг.: Бібліяграфічны даведнік, Мінск.

Щербин В. К. 2001: Сравнительное обществоведение в странах СНГ. – Наука и образование на пороге III тысячелетия: Материалы международного конгресса, Минск, 414–424.

Щербин В. К. 2005: Белорусская и украинская терминографии: сравнительный анализ. – Українська термінологія і сучасність: зб. наук. праць. Вип. VI, Київ, 26–31.

BALTARUSIŲ IR LIETUVIŲ TERMINOGRAFIJOS: LYGINAMASIS ASPEKTAS

Straipsnyje apžvelgiami pagal keletą kriterijų atlikto lyginamojo baltarusių ir lietuvių terminografijų tyrimo rezultatai. Nagrinėjami abiejų šalių terminografijų privalumai ir trūkumai. Išvadomis grindžiama būtinybė koreguoti dabartinę Baltarusijos terminografijos praktiką.

BELARUSIAN AND LITHUANIAN TERMINOGRAPHIES: COMPARATIVE ASPECT

The article considers the results of the comparative research of the Belarusian and Lithuanian terminographies according to a number of criteria. The advantages and drawbacks of each of the mentioned terminographies are analyzed. The necessity to introduce the amendments into modern Belarusian terminographic practice has been substantiated.

Gauta 2008-12-19

Вячеслав Константинович Щербин Институт языка и литературы имени Якуба Коласа и Янки Купалы Национальной академии наук Беларуси ул. Сурганова, 1, корп. 2, 220072, г. Минск, Республика Беларусь Эл. почта: [email protected]

Terminologija | 2008 | 15 5 5