ALBINA AUKSORIŪTĖ

Litevský jazykový institut

Angelė Kaulakienė. VÝVOJ LITEVSKÉ FYZIKÁLNÍ TERMINOLOGIE: MONOGRAFIE. Vilnius: Technika, 2009, 440 s.

V roce 2009 vyšla monografie jazykovědkyně, docentky a doktorky Angelė Kaulakienė Vývoj litevské fyzikální terminologie. Vydání této monografie je pro litevskou terminologii skutečně významnou událostí; její autorka, zkušená terminoložka, v knize podrobně zkoumá vývoj litevské fyzikální terminologie od prvních popularizačních článků o fyzice, otištěných v prvních litevských novinách Keleivis (1849–1880) a Aušra (1883–1886) až po nejnovější normativní terminografické publikace z oboru fyziky.

Jak se píše v předmluvě, monografie „vznikla na základě autorčina mnohaletého výzkumu a řady článků publikovaných v časopisech Lietuvių kalbotyros klausimai, Kalbos kultūra, Lituanistica, Terminologija a v dalších odborných publikacích“. Kniha se skládá ze dvou částí: v první, teoretické části litevská

268

Albina Auksoriūtė |

vývoj fyzikální terminologie se zkoumají tři etapy vývoje fyzikální terminologie, zatímco druhá část přináší slovník vývoje fyzikálních termínů.

V první kapitole První etapa vývoje fyzikální terminologie se analyzuje terminologie popularizačních článků o fyzice v novinách Keleivis a Aušra a učebnice Petra Vileišise (1851–1926) Populariškas rankvedis fizikos (1899). Termíny se zkoumají z hlediska původu a tvoření, pojednává se o jejich variantnosti a synonymii i o kategoriální mnohoznačnosti termínů v učebnici P. Vileišise. Po podrobném rozboru každé podkapitoly následují stručné shrnující závěry.

Druhou etapu vývoje fyzikální terminologie začíná autorka zkoumat rozborem terminologie rukopisné učebnice fyziky Igna Končiuse Fizikos vadovėlio. Ig. Končius učebnici psal pro gymnázia a dokončil ji na konci roku 1919, nebyla však vydána. Zajímavé je, že Ig. Končius konzultoval a korespondoval s K. Būgou; autorka monografie uvádí návrhy a opravy K. Būgy.

V podkapitole druhé kapitoly Počátky litevské fyzikální terminografie se analyzuje soupis termínů Terminai fizikos reikalams sestavený Ig. Končiusem, který revidoval J. Jablonskis a projednala Terminologická komise při ministerstvu školství. Jak se píše v knize: „Jde o dvojjazyčný (litevský a ruský) slovník termínů, který obsahuje prvky výkladového slovníku. Snažil se uvést co nejvíce tehdejší odborné slovní zásoby z oblasti fyziky a techniky“ (90). Monografie podrobně pojednává o termínech a odborné slovní zásobě uvedených ve slovníku Terminai fizikos reikalams, o jejich výkladech a navržených synonymech a variantách, ukazuje zřetelné počátky normování terminologie ve slovníku a dochází k závěru, že tento slovník je „prvním stupněm litevské fyzikální terminografie, který dal podnět ke vzniku dalších slovníků fyzikálních termínů“ (90).

Dalším pramenem druhé etapy vývoje fyzikální terminologie, o němž monografie pojednává, je Fizika Konstantina Šakenise (1920), učebnice určená žákům vyšších tříd gymnázií. Byla psána ve stejné době jako již zmíněná učebnice Ig. Končiuse, a proto je samostatná podkapitola monografie věnována rozboru mechanických termínů v učebnicích fyziky Ig. Končiuse a K. Šakenise. Autorka po pojednání o mechanických termínech obou publikací a jejich porovnání zdůrazňuje, že „z rozkolísanosti názvů mechanických pojmů, synonymie termínů, jejich systematizace a sjednocování druhových a příbuzných termínů v uvedených učebnicích lze vyvodit, že fyzikální terminologie se v té době stále ještě utvářela a vyznačovala se všemi charakteristickými rysy etapy tvorby terminologie“ (110).

Terminologija | 2009 | 16 269

Výzkum druhé etapy vývoje fyzikální terminologie končí rozborem terminologie první litevské vysokoškolské učebnice fyziky.

V letech 1923–1926 napsal prof. V. Čepinskis obsáhlou učebnici experimentální fyziky Fizikos paskaitos, která je takřka první litevskou encyklopedií fyziky. Jak poznamenává autorka, „Fizikos paskaitos nepochybně významně ovlivnily vývoj litevské fyzikální terminologie, tím spíše, že profesor musel vhodnost termínů průběžně konzultovat s J. Jablonskim a Terminologickou komisí působící při ministerstvu školství“ (111). Tato učebnice byla hlavní vysokoškolskou učebnicí fyziky, kterou používali studenti různých oborů. A. Kaulakienė podrobně rozebírá termíny uvedené učebnice a tvrdí, „že již v prvních desetiletích 20. století byla určitá část fyzikální terminologie ustálená. Na druhé straně četný synonymní a variantní způsob vyjadřování jak jednoslovných, tak víceslovných termínů ukazuje i na jinou skutečnost: část pojmů dosud neměla ustálené termíny. Terminologie těchto pojmů se stále vytvářela“ (135).

Při představování třetí etapy vývoje fyzikální terminologie analyzuje autorka knihy v první a druhé podkapitole tvoření termínů, jejich původ, synonymní a variantní podobu v učebnici obecné fyziky Povila Brazdžiūna Bendrosios fizikos vadovėlio (I–IV, 1960–1965) a z hlediska užívání rovněž terminologii magnetismu a elektřiny v učebnicích K. Šakenise, V. Čepinskise a P. Brazdžiūna.

V této kapitole by možná bylo užitečné pojednat také o terminologii učebnic významného fyzika K. Baršauskase (M. Krikščiūnas, K. Rindzevičius, K. Baršauskas Fizika (I, 1940), K. Baršauskas Fizika (III–IV, 1947)). Za prvé, tyto učebnice neprošly rukama redaktorů, a jejich terminologická slovní zásoba tak zůstala autentická. Za druhé by fyzikální termíny užívané K. Baršauskasem a jeho kolegy obohatily nejen třetí kapitolu monografie, ale i samotný Fizikos terminų raidos žodyną. Snad bude tento podnět pro autorku povzbuzením k přípravě samostatného a obsáhlého Fizikos terminų raidos žodyną, který by zahrnoval ještě více fyzikálních pramenů.

A. Kaulakienė samostatně pojednává a shrnuje synonymní a variantní podobu termínů ve všech třech etapách vývoje fyziky, ukazuje, které skupiny synonym se užívaly v jednotlivých etapách, uvádí způsoby jejich prezentace, hodnotí poměr litevských a přejatých fyzikálních termínů v různých etapách vývoje, přehledně popisuje faktory určující synonymii a variantnost fyzikální terminologie a analyzuje nežádoucí jevy, které synonymie litevských a přejatých termínů v terminologii vyvolává. Na konci podkapitoly autorka vyvozuje dva důležité závěry:

270

Albina Auksoriūtė |

„Za prvé, požadavek jednoznačnosti termínu je pro praxi této terminologie nedosažitelný. Uvedený požadavek na termín by tedy mohl být považován za fakultativní, nikoli však nezbytný. Za druhé by fakultativnost tohoto požadavku měla vycházet pouze z odůvodněné synonymie termínů (kdy je pojem pojmenován litevským a přejatým termínem) a z variantnosti víceslovných a eliptických termínů“ (182).

Hranice mezi synonymními a variantními termíny není v litevské terminologii dodnes přesně a jasně vymezena. Komentář k tomu podává také 6. poznámka monografie. Z monografie je však patrné, že pojetí varianty u autorky je poněkud širší. Toto širší chápání varianty je patrně třeba považovat za autorčinu výsadu, o níž by bylo možné diskutovat.

V poslední podkapitole třetí kapitoly se zkoumá normativní aspekt litevských slovníků fyzikálních termínů a porovnávají a rozebírají se čtyři slovníky fyzikálních termínů: Terminai fizikos reikalams (1923–1924), Fizikos terminų žodynas (1958), Fizikos terminų žodynas (1979) a Fizikos terminų žodynas (2007).

Na konci první teoretické části knihy jsou uvedeny poměrně stručné, avšak úplné závěry, které autorka knihy završuje tvrzením, že „současná fyzikální terminologie je poměrně dobře normalizovaná a odpovídá případům možné ideální nominace, kdy termín označuje pouze jeden pojem a pojem odpovídá pouze jednomu termínu“ (198).

Ve druhé části knihy předkládá A. Kaulakienė slovník vývoje fyzikálních termínů, v němž jsou termíny řazeny abecedně do hnízd a chronologicky podle pořadí jejich užívání; každý termín, jeho synonymum či varianta, které se v průběhu vývoje obměňovaly, jsou navíc ilustrovány větou nebo úryvkem z pramene. Do slovníku je zahrnuta většina základních nadřazených a druhových fyzikálních termínů; uváděny jsou nejen základní termíny pramenů rozebíraných v první části monografie, ale také všechna jejich synonyma a varianty, spolu s autentickými pramennými ukázkami objasňujícími daný pojem.

Slovníková hesla jsou sestavena na základě Fizikos terminų žodynais vydaných v letech 1979 a 2007, autorka však ve svém slovníku uvádí i několik termínů, které ve zmíněných slovnících nejsou zahrnuty, ale používají se ve fyzikálních publikacích rozebíraných v první části knihy.

V pečlivě sestaveném autorčině slovníku je jasně patrný počátek užívání každého uvedeného nadřazeného a druhového termínu, vývoj pojmenování pojmu i termín, který se ustálil v současném úzu. Slovník tak obsahuje nesmírně cenný materiál z oblasti fyzikální terminologie, jenž může být podkladem pro nejednu další vědeckou studii.

Terminologija | 2009 | 16

271

Je třeba poznamenat, že dosud jsme neměli monografii, v níž by lingvista-terminolog podrobně zkoumal vývoj terminologie některého vědního oboru během téměř 160 let; tato práce je proto důležitá nejen pro terminology, ale také pro odborníky z analyzovaného oboru – fyziky.

Přijato 2009-12-23

Albina Auksoriūtė

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišio 5, LT-10308 Vilnius

E-mail: [email protected]

272

Albina Auksoriūtė