Litevské terminologické zdroje dokumentární komunikace

NIJOLĖ BLIŪDŽIUVIENĖ

Vilniaus universitetas

KLÍČOVÁ SLOVA: terminologie dokumentární komunikace, správa terminologie, terminologické slovníky, terminologické normy, terminologické databanky

Správu a normování terminologie ovlivňuje nejen množství pojmů, které je třeba pojmenovat, a úroveň rozvoje daného oboru, ale také historické, sociální a kulturní okolnosti vývoje společnosti. Z hlediska vědecké komunikace umožňuje uspořádaná terminologie jednotně chápat konkrétní záležitosti daného oboru, používat správné, praktické a přesné termíny a svědčí o vyspělosti oboru, neboť termíny pojmenovávají vědecky podložený systém pojmů. Obvykle se rozlišuje několik hlavních způsobů správy terminologie – tvorba a vydávání terminologických slovníků; standardizace terminologie; vytváření terminologických bank a databází; textová správa terminologie (Gaivenis, 2002: 63).

Za dokumentární komunikaci se považují všechny procesy a způsoby šíření zaznamenaných informací ve společnosti, které umožňují výměnu dokumentů a fungování znalostí. Její systém tvoří různé vědní disciplíny a oblasti činnosti, v nichž dokument, informace a komunikace zaujímají ústřední místo, tj. knihovnictví, bibliografie, knihověda, dokumentologie, žurnalistika, vydavatelství, polygrafie, vyhledávání informací, informační služby a další oblasti vytváření, zpracování a šíření dokumentů, které zajišťují vazby dokumentárních informací mezi odesílatelem a uživatelem. V systému dokumentární komunikace je důležitý obousměrný pohled na dokument. Z hlediska komunikace je dokument prostředkem přenosu informací, zatímco uživatel jej přijímá jako informační zdroj.

Cílem článku je prozkoumat správu terminologie dokumentární komunikace, která zahrnuje všechny oblasti související s tvorbou, vydáváním, zpracováním, uchováváním a šířením dokumentů, určit, jakými způsoby se její terminologie spravuje, a projednat dosažené výsledky terminografie. Článek si klade tyto úkoly: 1) prozkoumat čtyři způsoby správy terminologie dokumentární komunikace

70

Nijolė Bliūdžiuvienė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

2) určit a seskupit normotvůrce a jazykovědce působící v oblasti litevských terminologických zdrojů dokumentární komunikace; 3) analyzovat hlavní litevské terminologické zdroje dokumentární komunikace se zaměřením na správu terminologie v 90. letech 20. století a na její pokračování v 21. století.

TERMINOLOGICKÁ PRÁCE S TEXTOVÝMI TERMÍNY DOKUMENTÁRNÍ KOMUNIKACE

Rané příklady terminologické práce s termíny textové dokumentární komunikace nacházíme v knížce O knihách a knihkupectvích, vydané v roce 1918 Vaclovem Biržiškou. Autor byl zkušeným znalcem knihoven a bibliografie, při psaní zmíněné knížky však narazil na nedostatek vhodných pojmů v litevštině. Chudobu odborné litevštiny způsobilo dlouhé období zákazu litevského tisku a malý pokrok v knihovnictví a knihkupectví. Autor musel vytvořit mnoho termínů, které se do té doby v litevštině nepoužívaly. Pojmenoval knihovnické pojmy a navrhl jejich definice, svérázně rozdělil knihkupectví (toto slovo užíval ve významu knihoven), což pomohlo odhalit vztahy mezi pojmy a ukázat systémovost termínů. V. Biržiška použil celkem přes 40 litevských knihovnických termínů.

Veřejného činitele, bibliografa, právníka, publicistu a kulturního historika V. Biržišku lze oprávněně považovat za průkopníka jedné z oblastí dokumentární komunikace – terminologické práce s textovými termíny. Autor jako první pojmenoval pojmy této oblasti a pustil se do vytváření systému termínů v litevštině. O dvacet let později představil Vincas Ruzgas v litevské příručce pro knihovny termíny z oblasti jejich činnosti, které zahrnovaly akvizici, ochranu fondu a další oblasti (Ruzgas 1937).

Významnější příklady terminologické práce s textovými termíny z konce 20. a počátku 21. století lze nalézt v učebních publikacích obsahujících slovníčky termínů. K terminologické práci s knihovědnými termíny významně přispěla Vanda Stonienė. Ve své učební pomůcce nejen vykládá základy knihovědy, ale také definuje pojmy z dějin a struktury knihy a další pojmy, odmítá nesprávné termíny a užívá doporučené termíny (Stonienė 1990). V často používané učebnici Knihověda (vyšly dvě vydání, v letech 2006 a 2007) se rovněž nachází abecedně řazený výkladový slovníček termínů, který připravila profesorka Vilniuské univerzity V. Stonienė (Stonienė 2006).

Slovníček bibliografických termínů, který připravil profesor Vilniuské univerzity Osvaldas Janonis, je přílohou učební knihy Teorie bibliografie (Janonis 2009: 165–201). Autor v předmluvě píše, že hnízdově uspořádaný slovník je určen pouze k výukovým účelům, a proto pomůže nově-

Terminologija | 2012 | 19

71

příchozím používat učební knihu a lépe porozumět předkládanému materiálu. Uvedené termíny jsou vybrány z litevských i zahraničních normativních terminologických zdrojů, cílem však není provádět terminologickou práci.

Významné výsledky terminologické práce s termíny textové dokumentární komunikace, které jsme zmínili, by bylo možné doplnit překládanými i původními články zveřejňovanými v periodických vědeckých publikacích Knygotyra, Bibliotekininkystė, Bibliografija, v nichž se zkoumají terminologické otázky, nebo částmi jednotlivých článků věnovanými vysvětlení některého odborného pojmu.

Jeden z vědeckých svazků časopisu Bibliotekininkystė byl věnován výhradně „projednání terminologie a odborného názvosloví v knihovnictví, bibliografii a některých dalších příbuzných vědních oborech (např. knihovědě, informatice, vydavatelství aj.), jejich stavu a vývoji, jakož i problémům výzkumu a normalizace“ (Bibliotekininkystė 97 1998: 7). Bylo v něm publikováno 21 článků, v nichž se autoři z Estonska, Lotyšska, Ruska, Běloruska, Itálie a Slovinska podělili o zkušenosti s terminologickou prací a normalizací; litevští autoři se zabývali teoretickými otázkami terminologie, dějinami terminologie knihovnictví, bibliografie, knihovědy, dokumentologie, bibliografického popisu, tvorby fondů a katalogů a vyhledávání informací, stejně jako vznikem, rozšířením a významem jednotlivých termínů.

V rámci příprav na rozsáhlý program terminologické práce – vydání výkladového vícejazyčného slovníku knihovnických a bibliografických termínů – byl připraven historiografický přehled vývoje a terminologické práce s litevskými termíny (Ralytė, Rimša, 1989). Počátky terminologie v této oblasti spojují autoři s vydáním prvních litevských knih. Práce o vývoji terminologie a organizaci terminologické práce je založena na analytickém přístupu a jejím záměrem je co nej„objektivněji ukázat vývoj knihovnické terminologie – její stav, tendence, úpravy, problémy a výsledky“ (Ralytė, Rimša 1989: 19). Dosud jde o jedinou výzkumnou práci tohoto druhu věnovanou terminologické práci v oblasti dokumentární komunikace.

TVORBA A VYDÁVÁNÍ SLOVNÍKŮ TERMÍNŮ DOKUMENTÁRNÍ KOMUNIKACE

V meziválečné Litvě vykonal významnou terminografickou práci V. Biržiška, editor Lietuviškosios enciklopedijos, který v práci pokračoval i v emigraci jako šéfredaktor encyklopedie a připravoval 37svazkovou Lietuvių enciklopediją. Do těchto encyklopedií byly zařazeny články o knihovnictví a bibliografii, které uvádějí základní současné i historické pojmy dokumentární komunikace a jejich encyklopedický popis (Bliūdžiuvienė 1998: 147–150).

7 2 Nijolė Bliūdžiuvienė │ Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

První slovník termínů vyšel v 50. letech 20. století. Izidorius Kisinas zamýšlel připravovat slovník v samostatných sešitech, později je spojit a vydat litevský výkladový a překladový slovník termínů. V roce 1956 vydal Knižní palác Litevské SSR první sešit slovníku Bibliotekinės ir bibliografinės terminologijos (Kisinas 1956). Šlo o dvojjazyčný (litevský a ruský) výkladový slovník, jehož termíny schválila k užívání tehdejší Terminologická komise Institutu litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd SSR. Sestavovatel slovníku – knihovník, bibliograf a překladatel – uvedl především termíny označující druhy tiskovin, popis tiskovin, katalogy a fondy a jejich definice. Na konci je připojen rusko-litevský slovníček termínů pro ty, kdo používali jeden či druhý termín v ruštině, ale neznali jeho litevský ekvivalent. Záměr „vytvořit obecnou terminologii knihovnictví a bibliografie“ (Kisinas 1956: 3) a vydávat ji v sešitech zůstal nenaplněn. První sešit výkladového a překladového slovníku, který obsahoval 261 přízvukovaných termínů, byl po více než tři desetiletí jedinou publikací terminologie dané oblasti.

V 60. až 90. letech 20. století připravovala slovníky termínů dokumentární komunikace litevská filoložka Adelė Trečiokaitė. Vydával je Litevský informační institut (dřívější název: Republikový institut vědeckotechnických informací a propagandy, později Ústav vědeckotechnických informací a technicko-ekonomické analýzy Litvy, po obnovení nezávislosti Litevský informační institut, který ukončil činnost a byl vymazán z rejstříku v roce 1998). Během čtvrtstoletí vydal institut tři výkladové slovníky termínů s ekvivalenty v cizích jazycích, které sestavila A. Trečiokaitė.

V roce 1969 vyšel Informatikos terminų žodynas, který obsahoval 755 termínů z nově se formujícího oboru informatiky a příbuzných oblastí dokumentární komunikace. V úvodu se uvádí, že slovník „obsahuje pouze termíny charakteristické pro informatiku; termíny z jiných vědních oborů se v informatice používají beze změn a získaly v ní širší nebo nový význam“ (Trečiokaitė 1969: 3). Všechny termíny jsou opatřeny přízvukem a hlavní znaky pojmu či jevu jsou vyjádřeny stručnými definicemi. Na konci slovníku je rusko-litevský slovníček.

S rozvojem informačních věd, kdy se v úzu objevily nové termíny a dříve užívané termíny se změnily, vyšel v roce 1983 slovník Mokslinės ir techninės informacijos terminų žodynas sestavený A. Trečiokaitė (Trečiokaitė 1983). Na obsah tohoto slovníku měly vliv také normy terminologie informací připravené Státním výborem pro normalizaci SSSR (GOST). Do

Terminologija | 2012 | 19

73

slovníku bylo zařazeno 1320 termínů uspořádaných abecedně v hnízdech. Najdeme zde termíny z knihovnictví, bibliografie, vydavatelství, polygrafie, informační vědy, dokumentologie a informační činnosti. Termíny jsou uvedeny s definicemi a ekvivalenty v ruštině a angličtině; všechny jsou opatřeny přízvukem. Slovník termínů posoudila tehdejší Terminologická skupina Institutu litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd SSR a mezi členy redakční rady byli významní představitelé oborů dokumentární komunikace, profesoři V. Stonienė a Levas Vladimirovas.

O deset let později vyšel Informacijos terminų žodynas sestavený A. Trečiokaitė (Trečiokaitė 1993), doplněný o počítačové termíny, který obsahuje litevské termíny z oblasti dokumentární komunikace. V normativním výkladovém trojjazyčném slovníku je abecedně uspořádáno 1365 litevských termínů s vyznačeným přízvukem, definicemi a ekvivalenty v ruštině a angličtině. Slovník posoudilo Terminologické oddělení Institutu litevského jazyka Litevské akademie věd.

90. léta 20. století lze považovat za období nejintenzivnějšího uspořádávání terminologie. Celé desetiletí se terminografii věnovala Terminologická skupina Odboru vědeckého výzkumu Litevské národní knihovny Martynase Mažvydase. V letech 1990–1999 vyšly ve spolupráci odborníků a za pomoci terminologa Stasise Keinise, lingvisty Terminologického oddělení Institutu litevského jazyka Litevské akademie věd, čtyři sešity Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodyno. Terminologické oddělení Institutu litevského jazyka schválilo všechny sešity slovníku termínů.

V jednotlivých publikacích bylo uvedeno 2239 litevských termínů souvisejících s různými oblastmi dokumentární komunikace. Na přípravě slovníku termínů se podíleli odborníci a vědci z Litevské národní knihovny Martynase Mažvydase, Institutu litevského jazyka, Vilniuské univerzity a Litevského normalizačního úřadu (nyní Litevský normalizační odbor), sdružení v redakční radě připravující slovník. Zájemci o uspořádávání terminologie mohli vyjádřit svůj názor v časopise Bibliotekų darbas (nyní Tarp knygų), v němž byly zveřejňovány seznamy termínů projednávaných redakční radou.

V sešitech slovníku termínů, do nichž byly zařazeny termíny označující hlavní funkce a služby knihoven a úzce související činnosti, jsou termíny uspořádány abecedně, očíslovány a opatřeny přízvukem. Na konci je uveden systematický rejstřík termínů a abecední rejstříky ekvivalentů v ruštině, angličtině a němčině.

74

Nijolė Bliūdžiuvienė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

V roce 1990 vyšel první sešit slovníku s 518 termíny, věnovaný jednomu z prostředků vyhledávání informací – katalogům, kartotékám a katalogizačnímu procesu. O rok později vyšel druhý sešit, který obsahoval 561 termínů zahrnujících předtiskové a vydavatelské i polygrafické procesy, zařízení, prostředky a způsoby, jakož i druhy publikací. Třetí terminologický sešit uvádí 340 termínů z oblasti bibliografické činnosti a druhů bibliografických publikací, bibliografické práce, bibliografického vyhledávání a bibliografických služeb, bibliografického zpracování, bibliografických informací, bibliografické vědy a bibliografické kultury. Za zvláštnost tohoto sešitu lze považovat slovo St. Keinyse určené uživatelům bibliografických termínů (Keinys 1994: 9–14). Do čtvrtého sešitu Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodyno bylo zařazeno 820 termínů označujících druhy fondů a úkony související s vytvářením a využíváním knihovního fondu.

Po obnovení nezávislosti Litvy se na terminografických pracích v oblasti dokumentární komunikace podílely také vědecké kolektivy. V encyklopedickém slovníku Knygotyra (KEŽ 1997), připraveném vědci z Fakulty komunikace Vilniuské univerzity (profesoři O. Janonis, Domas Kaunas, Genovaitė Raguotienė, V. Stonienė), nalezneme články, v nichž jsou pojmy zkoumané oborové oblasti pojmenovány a definovány. Encyklopedický výklad významů pojmů týkajících se autorství, vydavatelství, druhů dokumentů a dalších pojmů dokumentární komunikace je uveden v Žurnalistikos enciklopedijoje (ŽE 1997), jejímž předsedou redakční rady byl prozaik, esejista a novinář Laimonas Tapinas a šéfredaktorem doktor humanitních věd, profesor Juozapas Vytas Urbonas.

Za pokrokový záměr v oblasti správy terminologie dokumentární komunikace v 90. letech 20. století lze považovat pokus připravit mezinárodní program tvorby terminologických slovníků podporovaný Vědeckou radou EU. Iniciátorem této myšlenky byla Lotyšská národní knihovna, podpořila ji Litevská národní knihovna Martynase Mažvydase a němečtí a britští odborníci na normalizaci terminologie dokumentární komunikace. První záměr sestavit vícejazyčný terminologický slovník (v angličtině, lotyštině, litevštině, ruštině a němčině) však nebyl uskutečněn.

Další, úspěšnější projekt se začal realizovat v Litvě v roce 1999. Program vícejazyčného slovníku knihovnictví a informačních termínů připravovala a práce organizovala Slovinská národní a univerzitní knihovna, která v roce 1998 v Lublani zahájila projekt trvající dva roky. Organizátoři mezinárodního překladového slovníku sestavili soupis 4 414 termínů, k nimž bylo třeba dodat ekvivalenty v 16 jazycích, včetně litevštiny. Během jednoho roku předala Litevská národní knihovna Martynase Mažvydase

Terminologija | 2012 | 19

75

mezinárodní databázi čtvrtinu ekvivalentů termínů předpokládaných projektem v litevštině (viz http://www2.arnes.si/~ljnuk4/multi/general.html).

Souhrnně lze říci, že hlavní terminografická práce byla vykonána v Litevské národní knihovně Martynase Mažvydase, kde byla v roce 1987 ustavena meziresortní redakční rada a ve výzkumném oddělení zřízeno Terminologické oddělení. Záměr vydat šest sešitů překladového výkladového slovníku termínů nebyl uskutečněn a termíny z oblasti knihovnictví a služeb čtenářům nebyly normalizovány. Čtyři sešity Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodyno však umožnily přistoupit k dalším způsobům správy terminologie – ke standardizaci termínů a vytváření terminologických databank.

STANDARDIZACE TERMÍNŮ DOKUMENTÁRNÍ KOMUNIKACE

V roce 1993 začala Litevská národní knihovna Martynase Mažvydase v návaznosti na spolupráci s Ústavem litevského jazyka ve spolupráci s Litevskou normalizační službou (nyní Litevský normalizační úřad) připravovat terminologické normy.

Na základě Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodyno byly v roce 1994 připraveny první dvě litevské terminologické normy, které uváděly termíny pro druhy publikací a bibliografický záznam. V roce 1995 vyšly normy pro katalogizační termíny, v roce 1996 pro autorství a vydavatelství, v roce 1997 dvě litevské normy související s terminologií knihovního fondu a v roce 1998 norma pro kompletaci fondů (viz tabulku 1). Během čtyř let tak bylo připraveno a vydáno sedm původních litevských terminologických norem.

Litevský normalizační úřad stanovil postup přípravy norem s cílem uskutečnit jednu ze základních zásad litevské národní normalizace – upřednostňovat mezinárodní a evropskou normalizaci. Stanovil, že evropské a mezinárodní normy budou přebírány jako litevské normy. Za tímto účelem zřídil Litevský normalizační úřad koncem roku 1998 technický výbor pro oblast informací a dokumentace Technikos komitetą 47 Bibliotekininkystė (od roku 2002 přejmenovaný na Informacija ir dokumentavimas).

Původní terminologické normy obsahující více než 600 termínů pozbyly platnosti v roce 2008, kdy byla jako litevská norma přijata norma totožná s mezinárodní normou LST ISO 5127:2008 Informacija ir dokumentavimas. Aiškinamasis žodynas, která obsahuje 1 090 heslových termínů a jejich ekvivalenty v angličtině a francouzštině. Je to jediná terminologická norma v dané oblasti.

76

Nijolė Bl jü d ž u v i e n ė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

Tabulka 1. Původní litevské terminologické normy

Označení

Název

Počet termínů

LST 1350:1994

Bibliografický záznam. Základní termíny a definice

66

LST 1357:1994

Publikace. Základní termíny a definice

102

LST 1427:1995

Katalogizace. Katalogy a kartotéky. Základní termíny a definice

100

LST 1425:1996

Autorství. Vydávání. Texty. Základní termíny a definice

100

LST 1475:1997

Organizace knihovního fondu. Základní termíny a definice

100

LST 1474:1997

Knihovní fondy. Základní termíny a definice

101

LST 1515:1998

Kompletace knihovního fondu. Termíny a definice

100

Celkem

663

Do konce roku 2012 bylo připraveno 54 litevských norem pro oblast informací a dokumentace, které jsou totožné s platnými mezinárodními normami. Téměř každá z nich obsahuje oddíl s termíny a definicemi. Normalizace termínů je jedním ze způsobů terminologické práce, avšak pouze třetina evropských či mezinárodních norem byla převzata překladem, ostatní reprodukcí, tj. nebyly přeloženy do litevštiny. V patnácti normách, které nejsou terminologickými normami, se používá 420 litevských termínů, zatímco jedna terminologická norma uvádí 1090 termínů (viz tabulka 2).

Termíny norem překládaných do litevštiny do roku 2008 posuzoval Technický výbor 37 Terminologie Litevského odboru pro normalizaci Technický výbor 37 Terminologie (expertní komise), později Terminologická komise Litevského odboru pro normalizaci; terminologické normy schvaluje Státní komise pro litevský jazyk.

Norma je dokument připravený na základě konsenzu, jehož používání je dobrovolné, může však být užitečným normativním zdrojem termínů odpovídajícím pravidlům litevského jazyka a uvádějícím ekvivalenty v cizích jazycích. Lze tedy konstatovat, že při přebírání mezinárodních norem jako litevských norem se vykonává terminologická práce, jejímž výsledkem jsou standardizované litevské termíny a možnost používat jejich správné ekvivalenty v cizích jazycích.

Terminologija | 2012 | 19

77

Tabulka 2. Litevské normy totožné s mezinárodními normami pro informace a dokumentaci

Označení litevské normy

Název

Počet termínů

LST ISO 18:2000

Dokumenty. Obsah periodické publikace

0

LST ISO 2108:1994

Informace a dokumenty. Mezinárodní standardní číslo knihy (ISBN)

0

LST ISO 2384:2003

Dokumenty. Prezentace překladů

0

LST ISO 8:2000

Dokumenty. Úprava periodické publikace

0

LST ISO 22310:2007

Informace a dokumentace. Doporučení pro zpracovatele návrhů norem týkající se formulování požadavků na správu dokumentů v normách

0

LST ISO 22310:2007

Informace a dokumentace. Doporučení pro zpracovatele návrhů norem týkající se formulování požadavků na správu dokumentů v normách

0

LST ISO 3297:2000

Informace a dokumenty. Mezinárodní standardní číslo seriálové publikace (ISSN)

3

LST ISO 7275:2002

Dokumenty. Uvádění názvů řad

3

LST ISO 23081-1:2008

Informace a dokumentace. Procesy správy dokumentů. Metadata dokumentů. Část 1. Principy

3

LST ISO 6357:2000

Dokumenty. Názvy na hřbetech knih a dalších publikací

7

LST ISO 3297:2007

Informace a dokumenty. Mezinárodní standardní číslo seriálové publikace (ISSN)

9

LST ISO 2108:2007

Informace a dokumenty. Mezinárodní standardní číslo knihy (ISBN)

11

LST ISO 999:2006

Informace a dokumentace. Doporučení pro obsah, tvorbu a prezentaci rejstříků

14

LST ISO 15489-1:2006

Informace a dokumenty. Správa dokumentů. Část 1. Obecné zásady

21

LST ISO 23081-1:2006

Informace a dokumentace. Procesy správy dokumentů. Metadata dokumentů. Část 1. Zásady

21

LST ISO 21127:2009

Informace a dokumentace. Ontologie pro výměnu informací o kulturním dědictví

23

78

Nijolė Blūdžiuvienė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

Označení litevské normy

Název

Počet termínů

LST ISO 1086:2001

Informace a dokumenty. Titulní listy knih

24

LST ISO 9707:2011

Informace a dokumentace. Statistické údaje o vydaných knihách, novinách, periodických a elektronických publikacích a jejich distribuci

40

LST ISO 10324:2007

Informace a dokumenty. Údaje o fondu. Souhrnná úroveň

52

LST EN ISO 2789:2005

Informace a dokumenty. Mezinárodní statistika knihoven

93

LST ISO 2789:2007

Informace a dokumentace. Mezinárodní statistika knihoven

105

LST ISO 5127:2008

Informace a dokumentace. Výkladový slovník

1090

Celkem termínů:

1510

TVORBA TERMINOLOGICKÝCH BANK A DATABÁZÍ DOKUMENTÁRNÍ KOMUNIKACE

Způsob správy terminologie dokumentární komunikace související s tvorbou norem představuje vytváření terminologických bank a databází. Litevský normalizační úřad vytváří a spravuje volně přístupnou Terminologickou databázi (viz http://www.lsd.lt/typo_new/index.php?id=159).). Jsou v ní shromážděny termíny používané v litevských normách a jejich ekvivalenty v cizích jazycích. Vzhledem k tomu, že státní instituce podílející se na správě terminologie dokumentární komunikace nebo nad touto činností vykonávající dohled nesystematicky doplňují Litevskou terminologickou banku založenou v roce 2003 (lze v ní nalézt několik desítek termínů zařazených do oblastí komunikace a kultury), terminologická databáze Litevského normalizačního úřadu je nejúplnějším zdrojem obsahujícím správné litevské termíny z oblasti dokumentární komunikace i dalších oborů.

Termíny používané v právních předpisech Evropské unie lze nalézt v evropském tezauru Eurovoc. Tezaurus uvádí definice termínů a stanovuje sémantické vztahy mezi pojmy z několika desítek oblastí, včetně dokumentární komunikace. Nejvíce termínů z pojednávané oblasti se nachází v tematické oblasti č. 32 Vzdělávání a komunikace. Systematický seznam termínů doplňuje pracovní skupina odborníků z různých oborů; termíny jsou projednávány ve Státní komisi pro litevský jazyk.

Terminologija | 2012 | 19

79

Litevský jazykový institut se v letech 2005–2006 jako partner účastnil projektu Evropské komise EuroTermBank (Shromažďování evropských terminologických zdrojů prostřednictvím spolupráce terminologických institucí; viz http://www.eurotermbank.com).). Projekt se zaměřoval především na jazyky pěti nových členských států Evropské unie: estonštinu, maďarštinu, lotyštinu, litevštinu a polštinu. 2 239 termínů z oblasti dokumentární komunikace obsažených ve čtyřech tematických sešitech Slovníku knihovnictví a bibliografie vydaných Litevskou národní knihovnou Martyna Mažvydase bylo zařazeno do největší volně přístupné terminologické banky na internetu.

Shrneme-li výsledky počítačové správy termínů z pojednávané oblasti, lze konstatovat, že vycházejí převážně z tištěných terminologických zdrojů nebo norem. Databáze termínů dokumentární komunikace by byla potřebná, tato forma správy terminologie však nemá jasnou perspektivu kvůli nedostatečné organizaci a koordinaci práce.

ZÁVĚRY

Na počátku 20. století připravovali terminologické zdroje dokumentární komunikace jednotlivci; později se do práce na správě termínů v textové podobě zapojili vědci a vědecké kolektivy. Od 50. let 20. století se začaly připravovat terminologické slovníky, za období systematické správy termínů však lze považovat 80. až 90. léta 20. století.

V té době bylo ve výzkumném oddělení Litevské národní knihovny Martyna Mažvydase zřízeno Terminologické oddělení a byla ustavena meziresortní redakční rada, která projednávala termíny tvořící tematické sešity Slovníku knihovnictví a bibliografie; zároveň byla zahájena spolupráce s terminology Litevského jazykového institutu. Objevily se pokusy zapojit se do mezinárodních projektů na přípravě vícejazyčného terminologického slovníku knihovnictví a informační vědy, avšak zamýšlený terminologický zdroj nebyl vytvořen.

Po zahájení nové etapy normalizace terminologie byla nezbytná spolupráce s Litevským normalizačním úřadem a institucí dohlížející na jazyk – Státní komisí pro litevský jazyk. Výsledky této práce jsou patrné v litevských normách z oblasti informací a dokumentace i v terminologické databázi Litevského normalizačního úřadu.

Správou terminologie se zabývají odborníci a vědci z příslušných oborů, kteří se účastní pracovních skupin a vykonávají expertní činnost. Uživatelé mohou využívat litevské termíny dokumentární ko-

80

Nijolė Bliūdžiuvienė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai

…unikační terminologické zdroje: učební knihy, učebnice, vědecké publikace, tištěné normativní terminologické slovníky a normy, terminologické databáze a banky. Ani nyní však neexistuje instituce koordinující činnost v oblasti správy terminologie dokumentární komunikace, která by mohla podpořit výzkum terminologie a zajistit soustavnou práci na správě a normalizaci terminologie v Litvě.

LITERATURA A PRAMENY

Knihovnictví 97. 1998: Knihovnictví 97. Terminologie knihovnictví a bibliografie, Vilnius: Litevská národní knihovna Martynase Mažvydase.

Biržiška V. 1918. Apie knygas ir knygynėlius, Voronežas: Lietuvos reikalų komisariato sp.

Biržiška V. 1931–1941. Lietuviškoji enciklopedija. T. 1–10, Kaunas: Spaudos fondas.

Biržiška V. 1953–1956. Lietuvių enciklopedija. T. 1–12, Boston, Mass.: Lietuvių enciklopedijos leidykla.

Bliūdžiuvienė N. 1998: Pagrindinės bibliotekininkystės sąvokos Vaclovo Biržiškos redaguotose enciklopedijose. – Terminologija 5, 147–150.

Bliūdžiuvienė N. 2001: Lietuviškasis bibliotekininkystės terminų žodynas: samprata ir rengimo programa. – Bibliotekininkystė 2000. Bibliotekų fondai ir skaitytojai, 70–74.

Bliūdžiuvienė N. 2006: Profesiniai terminai internetiniame Europos žodyne Eurovoc: dokumentų, spaudos, leidybos terminai. – Informacija ir biblioteka 2, 13–15; 3, 12–13.

Bliūdžiuvienė N., Rimša, V. 1999: Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodynas. 4: Bibliotekos fondai, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Černiauskaitė V. 1994: Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodynas. 3: Bibliografija, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Dուբauskas S. 1997: Vaclovas Biržiška – lietuvių bibliotekininkystės terminijos pradininkas. – Knygotyra 33, 173–177.

Europský slovník (tezaurus) EUROVOC. Dostupné na internetu: http://www3.lrs.lt/pls/ev/ev.main (citováno 2012-12-04).

EuroTermBank. Dostupné na internetu: http://www.eurotermbank.com/ (citováno 2012-12-04).

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Janonis O. 2009: Bibliografijos teorija: mokomoji knyga, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Keinys St. 1994: Žodis bibliografijos terminų vartotojui. – Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodynas. 3: Bibliografija, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka, 9–14.

KEŽ 1997 – Knižní věda: encyklopedický slovník, Vilnius: Alma littera.

Kisinas I. 1956. Bibliotekinės ir bibliografinės terminologijos žodynas, Vilnius: Lietuvos TSR Knygų rūmai.

Knygotyra: vadovėlis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2006.

Kolesinskienė N. 1990: Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodynas. 1: Katalogavimas; Katalogų ir kartotekų sistema, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Kolesinskienė N., Balsienė A. 1991: Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų žodynas. 2: Dokumentas; Leidinys; Leidyba, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Terminologická banka Litevské republiky. Dostupné na internetu: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/tb.search (citováno 2012-12-04).

Terminologická databáze [Litevského úřadu pro normalizaci]. Dostupné na internetu: http://www.lsd.lt/typo_new/index.php?id=159 (citováno 2012-12-04).

Multilingual Dictionary of Library Terminology: International Project. Dostupné na internetu: http://www2.arnes.si/~ljnuk4/multi/multi.html (citováno 2012-12-04).

Ralyte A., Rimša V. 1989: Lietuvių bibliotekininkystės terminologijos raida ir tvarkyba: nuo ištakų iki 1989 m., Vilnius: Lietuvos nacionalinė M. Mažvydo biblioteka.

Rimša V. 1998: Bibliotekininkystės ir bibliografijos terminų standartizavimas. – Šiandien aktualu, II pusm., 38–43.

Terminologija | 2012 | 19

81

Rimša V. 1999: Mokslinio tyrimų skyriaus darbai (1989–1998 m.). – Bibliotekininkystė 98. Lietuvos nacionalinės M.Mažvydo bibliotekos veikla (1989–1998), 94–108.

Ruzgas V. 1937: Bibliotekoms vadovėlis, Kaunas: Sakalas.

Stonienė V. 1990: Knygotyros pagrindai: mokymo priemonė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Stonienė V. 2006: Aiškinamasis terminų žodynėlis. – Knygotyra: vadovėlis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 347–396.

Trečiokaitė A. 1969: Informatikos terminų žodynas, Vilnius: Respublikinis mokslinės-techninės informacijos ir propagandos institutas.

Trečiokaitė A. 1983: Mokslinės ir techninės informacijos terminų žodynas, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija.

Trečiokaitė A. 1993: Informacijos terminų žodynas, Vilnius: Lietuvos informacijos institutas.

ŽE 1997 – Encyklopedie žurnalistiky, Vilnius: Pradai.

LITEVSKÉ TERMINOLOGICKÉ ZDROJE DOKUMENTÁRNÍ KOMUNIKACE

Cílem článku je analyzovat terminologické plánování v dokumentární komunikaci, jejíž rozsah zahrnuje všechny oblasti spojené s tvorbou, vydáváním, zpracováním, uchováváním a zpřístupňováním dokumentů, a určit metody používané a výsledky dosažené při terminologickém plánování a terminografii. Dokumentární komunikace zahrnuje celou řadu oborů: dokumentologii, knihovní vědu, vědu o knize, bibliografii, teorii vědeckých informací, typografii, klasifikaci, informační služby, informační zdroje, databáze atd.

Článek podává přehled metod terminologického plánování používaných v oblasti dokumentární komunikace, zkoumá přínos jednotlivců a institucí k tvorbě litevské terminologie dokumentární komunikace a analyzuje vývoj hlavních litevských terminologických zdrojů pro tuto oblast za poslední dvě desetiletí.

Provedená analýza umožňuje dospět k závěru, že v této oblasti byly použity čtyři metody terminologického plánování s cílem položit základy normativní litevské terminologie a vytvořit předpoklady pro její další rozvoj. Terminologická práce v dokumentární komunikaci zahrnuje tvorbu a normalizaci termínů, sestavování slovníků, přípravu terminologických norem a tvorbu databází, avšak neexistuje instituce odpovědná za koordinaci terminologického managementu.

Došlo 2012-12-05

Nijolė Bliūdžiuvienė Vilniuská univerzita Saulėtekio al. 9, I rūmai, LT-10222 Vilnius E-mail [email protected]

82

Nijolė Bliūdžiuvienė

Dokumentinės komunikacijos lietuviškieji terminologiniai ištekliai