ANDA BLŪMANE

Univerzita v Liepāji, Lotyšsko

SOCIOLINGVISTICKÁ ANALÝZA UŽÍVÁNÍ OSLOVENÍ VE VŠEOBECNĚ VZDĚLÁVACÍCH INSTITUCÍCH V LOTYŠSKU

Oslovení má v komunikaci každého člověka velký význam. Týká se komunikace mezi studenty, učiteli a vedením školy. Bez různých forem oslovení by jejich komunikace byla obtížná. Jejich správný výběr ovlivňuje další komunikaci a vzájemné porozumění. Úplně první slova, která říkáme druhým, ukazují náš postoj. Častěji než ne jsou to slova, jimiž je oslovujeme, abychom upoutali jejich pozornost, přiměli je naslouchat nebo nějak jednat. Velmi často právě první slova určují další vztahy mezi lidmi a zahajují hodnocení mluvčího. První slova, která učitel řekne svým žákům, jsou zásadní, neboť ovlivňují další interakci ve třídě.

Oslovení nelze zkoumat pouze z lingvistického hlediska. Je třeba je studovat ve vztahu k oborům, jako jsou psychologie, etnolingvistika, pedagogika, etika, sociologie a sémiotika. Pro výzkum oslovení má velký význam také analýza diskurzu. Zkoumání jednotlivých frází či vět neposkytuje ucelený pohled na komunikaci, vztahy mezi partnery ani na význam takových sociálních faktorů, jako jsou sociální distance a věk, při užívání oslovení. Již v roce 1958 dvě publikace označily novou etapu ve studiu diskurzu. Jednou z nich byl článek R. Browna a A. Gilmana The Pronouns of Power and Solidarity, který do značné míry položil teoretické základy tohoto výzkumu (Brauns, Gilmans 2003: 124–147).

Analýza spontánní řeči je pro studium etnografie řeči zásadní. Tento článek vychází z výzkumu provedeného na mnoha školách v Lotyšsku. Autorka je sama učitelkou, a může proto přímo a společně provádět nezaujatá pozorování každodenní komunikace mezi studenty, učiteli a vedením školy.

202

KALBOS KULTŪRA | 82

Cílem tohoto článku je zkoumat rozmanitost forem oslovení ve škole se zaměřením na tradiční formy oslovení, které se předávají z generace na generaci, i na ty, jež lze v jazyce považovat za inovativní. Článek rovněž analyzuje symetrii a asymetrii forem oslovení mezi uživateli jazyka různých úrovní ve škole.

Výzkum vychází z dotazníků vyplněných 718 studenty, 125 učiteli zastupujícími 11 škol a 48 řediteli z dalších 48 škol. Byli dotazováni studenti a učitelé ze všech regionů Lotyšska. Většina studentů žije ve městech (562), pouze 153 žije na venkově. Dotazníky studentů byly rozděleny podle věku respondentů. Jedna skupina zahrnovala věkové rozmezí 10–14 let a druhá 15–19 let (viz obrázek 1).

OBRÁZEK 1. Počet dotazovaných studentů podle věku

PŘEHLED MODELŮ OSLOVOVÁNÍ POUŽÍVANÝCH V MINULOSTI V LOTYŠSKU

Způsob, jakým lidi oslovujeme, a formy oslovení odrážejí dobu, v níž žijeme, naše národní tradice a kulturu i charakteristické rysy našeho etnika. Jazyky světa vykazují různé strategie navazování zdvořilých a

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

203

uctivých vztahů. Badatelé zkoumající jazyky dospěli k závěru, že národy se ve způsobech užívání oslovení v něčem shodují a v něčem liší (Braun 1988; Brauns, Gilmans 2003; Ervina-Tripa 2003).

Každý národ má vlastní specifické modely oslovování, které mají historický původ, ačkoli se mohou v průběhu času měnit. Jedním z rysů každého systému oslovování je možnost předávat jej každé nové generaci. Americký lingvista E. Sapir se podrobně zabýval souvislostmi mezi jazykem na jedné straně a sociálními faktory a kulturou na straně druhé. Podstatou Sapir-Whorfovy hypotézy je, že jazyk určuje normy myšlení a chování. Každý jazyk svým mluvčím utváří vlastní specifické chápání reality (Sepīrs 1999: 87). R. Brown a A. Gilman také zkoumali užívání osobních zájmen thou a you v různých zemích a dospěli k závěru, že sémantiku těchto zájmen a jejich stylistické užití určuje jazyk, v němž se používají (Brauns, Gilmans 2003).

Je velmi pravděpodobné, že užívání zdrobnělin (Peļuks, Lāčuks, Saldumiņš, Miļums, Smieklņš, Pekucītis, Gundiņ, Jānīt, Pauliņ) v komunikaci mezi žáky a učiteli, stejně jako užívání názvů zvířat, ptáků, rostlin a stromů (Briedis, Lapsa, Gliemezis, Žubīte, Cielava, Gulbis) jako přezdívek v komunikaci žáků souvisí se starými tradicemi lotyšského národa v užívání jazyka. Přezdívkami žáků se podrobněji zabýval článek A Nickname to Every Student? (Blūmane 2008). Vzhledem k tomu, že na území Lotyšska vždy žilo mnoho dalších národů, zanechaly jejich kultury stopy také v užívání lotyštiny a forem oslovení. Proto je obtížné odlišit rysy užívání oslovení charakteristické pro lotyšské etnikum od výpůjček z jiných etnik. Východiskem může být folklor. V současnosti jsou materiály lotyšského folkloru zdrojem pro rekonstrukci etnických tradic užívání forem oslovení a jejich tradic.

Změny historické a politické situace v Lotyšsku ovlivnily také užívání forem oslovení. Velký rozdíl je například ve volbě oslovení na konci 19^th. století, kdy bylo užívání titulů mezi společenskými třídami rozšířené, a ve volbě oslovení ve 20. a 30. letech 20^th. století, kdy bylo Lotyšsko nezávislým státem. Zde je několik příkladů oslovení z dopisů napsaných v roce 1899: Viņa Augstībai kņazam / firstam / hercogam N. N. („Jeho Výsosti velkoknížeti / knížeti / hraběti N. N.“); Viņas Augstībai kņazienei / firstienei / hercogienei („Její Výsosti

204

KALBOS KULTŪRA | 82

velkovévodkyni / kněžně / hraběnce“); Grafiem, baroniem un fon kungiem (muižniekiem) („hrabatům, baronům a pánům von (venkovským šlechticům)“); Viņa Godībai grāfam („ctihodnému hraběti“); Augstdzimušam un dižciltīgam baronam N. N. kungam („urozenému a vznešenému baronu panu N. N.“); Augstigodājamai dižciltīgai baronietei fon N. N. kundzei („vysoce ctihodné vznešené baronce paní von N. N.“); Augstigodāmajam barona fon N. N. lielkungam / lielmātei („vysoce ctihodnému baronu pánu von N. N. / baronce paní von N. N.“). Nejcharakterističtější formy oslovení ve 20. a 30. letech 20^th. století byly kungs / kundze („pane/paní“). Lidé byli oslovováni také názvem svého statku, protože statek i jeho majitel často měli stejné jméno. Formy oslovení užívané od 40. let do konce 80. let 20^th. století (biedrs („soudruh“), biedri („soudruzi“), pilsonis („občan“), pilsoņi („občané“)) se výrazně liší od forem užívaných na počátku 21^st. století, kdy je vliv angličtiny zvláště patrný ve způsobu, jakým mladí lidé užívají oslovení. V sovětských dobách existovala v Lotyšsku jediná forma oslovení, kterou nařídily úřady: biedri, biedre („soudruhu“ – pro muže i ženy), jež se užívala samostatně nebo spolu s křestním jménem, příjmením, profesním či čestným titulem dané osoby (Blinkena 1968: 4). Slovo kungs („pán“), stejně jako litevské slovo ponas byly z úředního styku vytlačeny. Nahradilo je slovo „soudruh“ – draugas v litevštině a biedrs v lotyštině. Nedávný výzkum ukázal, že lotyšské slovo kungs se užívá mnohem častěji než litevské ponas (Kvašīte, Čepaitiene, Župerka 2003: 11). Na základě analýzy dotazníků vyplněných učiteli a řediteli škol můžeme konstatovat, že formy oslovení jako biedri, biedre, pilsonis, pilsone se již neužívají. Formy oslovení používané v Lotyšsku ve 20. a 30. letech, například surname + kungs, surname + kundze, získávají na oblibě.

Politický systém tedy zanechává stopy v užívání forem oslovení. Mezi oběma výše zmíněnými obdobími však neexistují ostré hranice, přestože lze i nadále vysledovat hlavní tendence v užívání oslovení v těchto obdobích. S přihlédnutím k výše uvedeným podmínkám můžeme předvídat formy oslovení a jejich modely, které se dnes používají ve škole.

Škola je zajímavým prostředím pro výzkum, protože se zde staré jazykové tradice prolínají s inovacemi. Ke starším tradicím lotyštiny patří rozmanité užívání zdrobnělin, a to jak z hlediska jejich lexikálního významu, tak jejich podoby, ve všech věkových skupinách, včetně žáků,

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

205

a také užívání profesního titulu skolotāj (učitel) a director (ředitel), které se historicky používaly jako formy oslovení skolmeistara kungs / kundze („pane učiteli / paní učitelko“). Zájmeno Jūs („vy“) má v lotyštině také dlouhou jazykovou tradici. Profesor Andrejs Veisbergs z Lotyšské univerzity se domnívá, že tu („ty“) a jūs („vy“) jsou v našem jazyce cenná, protože nám umožňují vyjadřovat významové odstíny. Svůj cit můžeme projevit použitím tu nebo jūs; osobu, s níž komunikujeme, můžeme ponížit nebo jí vzdát úctu. Jazyk je velmi jemný. Kdyby tyto formy neměly žádný význam, jazyk by je opustil (Puķe 2000: 15).

UŽÍVÁNÍ ZÁJMEN TU A JŪS V LOTYŠTINĚ

Za novinku v lotyštině lze považovat rozšiřování užívání zájmena tu v situacích, v nichž se před několika desetiletími používalo uctivé a zdvořilé oslovení Jūs. Mladší uživatelé jazyka volí při oslovování učitelů nebo třídních učitelů zájmeno tu. Kolísání mezi užíváním tu a jūs se vyskytuje i mezi dospělými, a to nejen ve škole. Někdy se v rozhovorech pro časopisy či noviny, televizi a rozhlas objevují odchylky od ustáleného oslovení Jūs (Lauze 2003: 344; Ernstsone 2005: 27). Nastávají tedy situace, kdy lidé, kteří se znají jen velmi málo, nebo se vůbec neznají, volí vzájemné oslovování formou tu. Nedodržují hierarchii věku a společenského postavení, která se dosud přísně respektovala. Podobná pozorování lze učinit i v souvislosti s komunikací ve školním prostředí mezi učiteli a ředitelem, někdy také mezi žáky a učiteli. Jaké mohou být příčiny tohoto jevu v Lotyšsku? Jednou z nich je vliv jiných kultur, neboť některé národy jedno ze zájmen opustily; například v angličtině se jednotné číslo zájmena thou ztratilo již dávno a používá se pouze v archaickém stylu. Dalším důvodem může být vlna demokratizace společnosti, která v Lotyšsku začala kolem roku 1990.

Všichni uživatelé jazyka v Lotyšsku občas váhají, zda zvolit tu, nebo jūs, zejména když komunikace probíhá v neformálním prostředí a mluvčí ani oslovený k sobě nemají natolik blízko

206

KALBOS KULTŪRA | 82

aby použili oslovení Tu. Zdvořilost, dobré přátelské vztahy, moc a solidarita — to jsou kritéria, která určují volbu zájmen tu nebo jūs. Můžeme souhlasit s názorem lingvisty A. Veisbergse, že v případě pochybností je bezpečnější použít oslovení Jūs.

V lotyštině má zájmeno Jūs dlouhou tradici užívání, sahající několik století do minulosti. Zájmeno Jūs má v jazyce velkou hodnotu, protože nám tato forma oslovení umožňuje vyjádřit úctu, udržovat si od druhé osoby odstup a přejít k tykání prostřednictvím tu, které má v lotyštině nádech vzájemné důvěrnosti a přátelství. V jazycích, které tuto formu nemají, je poslední možnost nedostupná. Užívání zájmena tu lze považovat za prostředek komunikace s omezenými možnostmi vyjadřovat společenské nuance a rozdíly.

MODELY OSLOVOVÁNÍ

Mezi mladými lidmi jsou velmi oblíbené různé přezdívky a fonetické obměny křestních jmen či příjmení, například Siņča, Sindžs, Eļuka, Antrucīte, Lindočka, Santočka, Arčiks, Ārčijs, Zaņuks, Megucis, Ilžuks, Renčs, Ginčs, Janka, Jaņķels, Valčs, Kalvels, Dančiks, a také zkrácené podoby osobních jmen, například Rēne (od jména Renāte), Sola (od jména Solveiga), Mona (od jména Monika), Rūža (od jména Rudīte). Protože se dotazník vyplňoval písemně, potvrdil mimořádně silný vliv angličtiny na pravopis a výslovnost těchto jmen, například Pingy, Snoopy, W-man, Henrix, Džonis, Džastons.

Ve školách v Lotyšsku se nejčastěji používají jmenná a zájmenná oslovení: křestní jméno, přezdívka, asociativní přezdívka (fonetická obměna jména nebo příjmení), zkrácená podoba jména nebo příjmení, samotné příjmení (velmi oblíbená forma oslovení mezi lidmi ve věku 15–19 let), křestní jméno a patronymikum, zdrobnělá podoba jména nebo příjmení, obrácení oslovení (meit („dcero“), dēls („synu“)), kombinované formy oslovení: citoslovce + oslovení, kolēģīt („kolego“) + Tu, kolēģīt + Jūs, draugs („příteli“) + Tu, Jūs + jméno, skolotāj („učiteli“) + jméno, skolotāj + příjmení, direktor („řediteli“) + příjmení, director + jméno a další podobné formy. Někdy zvolenou formu oslovení naznačuje slovesný tvar, například lūdzu, pasakiet! („mohl/a byste mi, prosím, říci?“).

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

207

Používají se také tvary třetí osoby. Pokud si člověk není jistý mírou vzájemné blízkosti, oslovuje posluchače ve třetí osobě jednotného čísla (Lauze 2004: 28). Autor tohoto článku zaznamenal takové formy oslovení při komunikaci mezi učiteli o přestávkách nebo při pozdravu přednášejícího publiku.

Pravidla korelace se ve škole uplatňují jak na vertikální, tak na horizontální úrovni. Vertikální vztahovost se projevuje v působení principů moci, horizontální v kooperativních vazbách. Vertikální dimenze se uplatňuje mezi žákem a učitelem, žákem a ředitelem, učitelem a ředitelem; horizontální dimenze mezi žáky nebo učiteli. Vertikální model oslovování se používá především ve formální komunikaci, horizontální v komunikaci neformální. Variace forem oslovení se vyskytují převážně na horizontální úrovni.

Formy oslovení mezi učitelem a ředitelem jsou z větší části asymetrické. Učitelé oslovují ředitele například výrazy vy, pane řediteli, vy + příjmení. Ředitelé však učitele oslovují jejich křestními jmény a říkají jim ty, což poukazuje na hierarchii a sociální odstup (viz obrázky 2, 3 a 4).

OBRÁZEK 2. Formy oslovení, které ředitel školy používá vůči mladým učitelům

208

KALBOS KULTŪRA | 82

OBRÁZEK 3. Formy oslovení, které ředitel školy používá vůči starším učitelům

OBRÁZEK 4. Formy oslovení, které učitelé používají vůči řediteli školy

Žáci ve věku 10–14 let oslovují své spolužáky převážně křestním jménem, přezdívkou a zájmenem druhé osoby jednotného čísla tu. 85% mladých lidí v této věkové skupině používá křestní jméno. Formy oslovení užívané během školních let přetrvávají ve vzájemné komunikaci navždy. Když se spolužáci a přátelé po mnoha letech setkají, v neformální komunikaci používají staré formy oslovení.

Mezi teenagery ve věku 15–19 let převládají jako formy oslovení křestní jméno, přezdívka (66% případů) a zájmeno druhé osoby jednotného čísla tu. Žáci poměrně často používají zdrobnělé podoby odvozené od svých křestních jmen.

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

209

Ke komunikaci mezi žákem a učitelem se ve většině případů používá asymetrický model oslovování. Mezi žáky ve věku 10–14 let je nejčastějším oslovením učitele skolotāj („učiteli“) (37%), oslovení you se používá méně často (25%) (viz obrázek 5).

S přibývajícím věkem žáků (15–19 let) se zvyšuje tendence používat mezi učitelem a žákem vzájemně symetrické formy. 19% dotázaných žáků oslovuje učitele formou skolotāj („učiteli“) + the first name. Lingvistka L. Lauze (Lauze 2002: 31–32) dospěla k podobným závěrům. Častěji se však vyskytuje asymetrický model oslovování. Vztahy typu You – you se vyskytují pouze v 19% případů.

Ve vztazích mezi učiteli se nejčastěji používají symetrická oslovení, avšak ve vztazích mezi starším a mladším kolegou se projevuje asymetrie. Asymetrie je zvláště výrazná ve vztazích mezi učiteli, kteří před časem byli oba účastníky vztahu mezi žákem a učitelem. Bývalí žáci chovají ke svým bývalým učitelům úctu.

Formy oslovování ve škole se značně změnily. Je to patrné zejména v používání tu a jūs, jakož i v rozmanitosti a používání fonetických obměn přezdívek, křestních jmen a příjmení.

Mladí lidé si formy oslovování vybírají svobodně a jejich výběr je otevřený vlivu jiných kultur. V komunikaci mezi žáky a učiteli se používají asymetrické formy oslovování, které vyjadřují odstup a úctu vůči učiteli. Používání symetrických forem mezi žákem, učitelem a ředitelem školy svědčí o tom, že učitelé jsou otevřeni novým trendům v jazyce a vzdělávání.

Systém oslovování ve škole zahrnuje četné a rozmanité formy oslovení. Volba varianty oslovení závisí na jazykových tradicích, společenské etiketě a dalších sociálních faktorech. Věk je rozhodujícím faktorem pro určování způsobu oslovování ve škole. Pohlaví je v tomto ohledu nepodstatné, zejména mezi žáky. Nejdůležitějším faktorem při volbě jazykových prostředků v komunikaci mezi žáky, učiteli a řediteli škol je míra vzájemné známosti. Čím lépe mluvčí zná adresáta, tím méně pečlivě a svobodněji přistupuje k volbě jazykových prostředků. Žádná z výše uvedených sociálních skupin nemá bezchybnou kompetenci v oblasti oslovování, neboť každý člověk je jedinečný. To se týká obou účastníků komunikace: mluvčího i adresáta.

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

211

REFERENCES

Blinkena A. 1968: Dažas domas par uzrunas veidu mūsu sabiedrībā. – Padomju Jaunatne 27. apr., 4 lpp.

Blūmane A. 2006: Uzrunas formu izvēle skolēnu un skolotāju saziņā. – Vārds un tā pētīšanas aspekti: rakstu krājums 10, Liepāja: LiePA, 141–149.

Blūmane A. 2006: Uzrunas formu izvēle izglītības iestādē: pedagogu viedoklis. – Artura Ozola dienas konference 17. – 18. martā, R.: LU Filoloģijas fakultāte Baltu valodu katedra, 7 lpp.

Blūmane A. 2008: Vai katram skolēnam pa iesaukai? – Letonikas otrais kongress. Kurzemes novada kultūrvēsturiskais mantojums, tā izpēte un saglabāšana, Liepāja: Liepājas Universitāte, 18–29.

Braun F. 1988: Terms of address: Problems of patterns address usage in various languages and cultures, Berlin: de Gruyter.

Brauns R., Gilmans A. 2003: Solidar itātes un varas vietniekvārdi. – Kentaurs 30, R.: Minerva, 124–147.

Burkovska I. 2001: Tu vai jūs? – Diena 18. febr., 14 lpp.

Ernstone V. 2005: Solidar itāte un demokrātija: uzrunas lietojums elektroniskajos plašsaziņas līdzekļos. – Valodas prakse: vērojumi un ieteikumi. Nr. 1. Rīga: LU Akadēmiskais apgāds, 24–30.

Erviņa-Tripa S. 2003: Sociolingvistiskie likumi uzrunas formu izvēlē. – Kentaurs 30, R.: Minerva, 106–123.

Kvašīte R., Čepatiene G., Župerka K. 2003: Valodas un rakstniecības stilistiskā savdabība kā tautas vēstures sekas (lietuviešu un latviešu paralēles). – Linguistica Lettica 12, R.: Latviešu valodas institūts, 105–115.

Lasila S. 1994: Jaunā zelta uzvedības grāmata, Rīgā: Sprīdītis.

Lauze L. 2002: Vietniekvārdu tu un jūs lietojums jauniešu vērtējumā. Valoda – 2002. Valoda dažādu kultūru kontekstā: Humanitārā fakultāte zinātniskie lasījumi: 1. daļa. – Valodas lingvistiskie aspekti, Daugavpils: Saule, 29–34.

Lauze L. 2003: Uzrunas lietojums radio. – Vārds un tā pētīšanas aspekti: rakstu krājums 7, Liepāja: LiePA, 341–349.

Lauze L. 2004: Ikdienas saziņā: vienkāršs teikums latviešu sarunvalodā, Liepāja: Liepājas Pedagoģijas akadēmija.

Puķe I. 2000: Es šaubos – tātad lietošu jūs? – Diena 19. febr., 15 lpp.

Sepīrs E. 1999: Valodniecība kā zinātne. – Kentaurs 18, R.: Minerva, 87 lpp.

Universal (vispārīgs) vēstulnieks jeb priekšzīmju grāmata, kā jāraksta, 1899: Rīga: Jakobsona.

Gauta 2009 11 02

212

KALBOS KULTŪRA | 82

SOCIOLINGVISTINĖ LATVIJOS BENDROJO LAVINIMO ĮSTAIGOSE VARTOJAMŲ KREIPIMOSI FORMŲ ANALIZĖ

Santrauka

Mokyklose ir bendrojo lavinimo įstaigose vartojamos kreipimosi formos daugiausia lemia komunikacijos ir tarpusavio supratimo sėkmę. Kreipimosi formos sociolingvistikoje neapsiriboja šauksmininko linksniu vartojamais daiktavardžiais, bet apima įvardžius ir asmens pareigas, vardą bei pavardę nusakančias žodžių grupes. Juos tiriant svarbu atsižvelgti į visuomenėje vyraujančias etiketo normas, komunikacijos simetriją ir asimetriją, vertikalųjį ir horizontalųjį komunikacijos lygmenį bei oficialųjį ir neoficialųjį kalbos stilių.

Šiame tyrime remiamasi 718 mokinių, 125 mokytojų bei 48 mokyklų direktorių apklausų duomenimis. Dauguma mokinių (562) gyvena miestuose ir miesteliuose. Mokinių anketos suskirstytos pagal amžiaus grupes: 10–14 ir 15–19 metų.

Tyrimo rezultatai atskleidė, kad daugumoje mokyklų bendravimas tarp mokinių ir mokytojų yra formalus, tai atspindi kreipimosi formų vartoseną. Kreipiantis į mokytoją, vyrauja forma skolotāj (mokytojas) + pavardė ir panašios formos. Tarp mokinių vyrauja vardažodinės kreipimosi formos, tokios kaip vardas, pravardė, asociatyvi pravardė (fonetiškai modifikuotas vardo ir pavardės garsų junginys), tik pavardė. Pastaroji būdinga 15–19 metų jaunuoliams. Mokyklų bendruomenėse pasitaiko ir tokių kreipimosi formų, kaip vardas ir tėvavardis, mažybinė vardo ir pavardės forma, jaustukas + kreipinys, kolēģīt (kolega) + tu, kolēģīt (kolega) + Jūs, draugs (draugas) + tu, Jūs + vardas, skolotāj (mokytojas) + vardas, direktor (direktorius) + pavardė, direktor (direktorius) + vardas ir t. t.

Jaunimo vartojamos kreipimosi formos laisvesnės, dažnai veikiamos kitų kultūrų. Asimetriška komunikacija tarp mokinių ir mokytojų dažniausiai rodo didesnę distanciją bei pagarbą mokytojui. Simetriškų formų vartojimas tarp skirtingų lygmenų rodo mokytojo atvirumą naujiems kalbos ir švietimo polinkiams. Pastebėtas vyresniųjų klasių mokinių (19 proc.) polinkis bendraujant su mokytoju vartoti tokią kreipimosi formą: skolotāj (mokytojas) + vardas.

Asimetriškos kreipimosi formos būdingos jaunesniųjų ir vyresniųjų mokytojų bendravimo situacijoms bei pokalbiams tarp mokyklos direktoriaus ir mokytojo.

ANDA BLŪMANE

Liepājas Universitāte

Lielā iela 14

Liepāja LV-3401 Latvia

[email protected]

A. BLŪMANE. Sociolinguistic analysis of address usage in general educational institutions in Latvia

213