SILVIJA PAPAURĖLYTĖ

KAZIMIERAS ŽUPERKA

Šiauliská univerzita

CHARAKTEROVÉ RYSY OBYVATEL ETNICKÝCH OBLASTÍ LITVY V JAZYKOVÉM OBRAZU SVĚTA

ÚVOD

Cílem tohoto článku je zjistit, které charakterové rysy jsou v jazykovém obrazu světa litevštiny připisovány obyvatelům etnických oblastí (etnografických regionů), tj. Aukštaitům, Žemaitům, Dzúkům a Suvalkům. Výzkumný materiál (krátká rčení a přísloví i delší texty – anekdoty, povídky aj.) byl několik let shromažďován z různých zdrojů psaného (převážně) i mluveného jazyka: z periodik, krásné literatury, hovorové řeči, slovníků; dále byly z Korpusu současné litevštiny vybrány kontexty s přídavnými jmény aukštaitiška(s), žemaitiška(s), dzūkiška(s), suvalkietiška(s), které tak či onak charakterizují povahové rysy lidí z etnických skupin a etnické stereotypy. Při vyčleňování rysů připisovaných stereotypům se přihlíželo také ke kontextům, v nichž byli popisováni nikoli obyvatelé etnických oblastí, ale představitelé nářečí, mluv a místních jazykových variant (např. dūnininkai, kapsai, kupiškėnai, zanavykai). Závěry založené na výsledcích jazykové analýzy doplňuje a zpřesňuje asociační experiment.

Výzkum etnických stereotypů je aktuální, protože stereotypy spojované s etnickými skupinami ovlivňují chování lidí, odrážejí vnímání světa a postoje vůči jiným lidem charakteristické pro určité společenství. O tomto tématu diskutují dialektologové a další jazykovědci, etnologové a psychologové. Má se za to, že nejpodrobněji byla pojednána osobitost charakteru Žemaitů (Bliumas 1998; Pakalniškis 2001; Kalnius 2002, 2006, 2007; Nakienė 2007). Nejspolehlivější závěry lze získat pouze porovnáním výsledků výzkumů z několika vědních oblastí.

Etninėmis sritimis (LKE 2008: 539), „etnografinėmis sritimis, etnografiniais regionais ar etnoregionais įprasta vadinti Aukštaitiją, Žemaitiją, Dzūkiją, Suvalkiją, Mažąją Lietuvą (Klaipėdos kraštą)“ (Tumėnas 2007:

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

185

128)¹. Ve shromážděném materiálu se vyskytlo jen několik kontextů, v nichž se zmiňuje nějaký rys obyvatel Malé Litvy, proto článek pojednává pouze o odrazu charakteru Aukštaitů, Žemaitů, Dzúků a Suvalků v jazykovém obrazu světa. Z uvedených termínů bylo zvoleno spojení užívané v Encyklopedii litevského jazyka, totiž etnická oblast (v etnologických pracích je běžné označení etnografický region). Kromě toho při nedostatku přesnějších termínů užíváme synonymně výrazy obyvatelé etnických oblastí a osoby etnických skupin, ačkoli je samozřejmé, že příslušník kterékoli etnické skupiny může žít i mimo svou etnickou oblast. Článek se pokouší odhalit heterostereotypy etnických oblastí zachycené v jazykovém obrazu světa, tj. názory na charakter obyvatel etnických oblastí zaznamenané v příkladech užívání jazyka. Pro srovnání je uvedena část výsledků etnologických analýz – autostereotypy založené na názorech Žemaitů, Suvalků a Dzúků na osobitost vlastní etnické skupiny².

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

Je známo, že rozsáhlejší oblasti litevských nářečí „se téměř shodují s oblastmi obývanými hlavními etnickými skupinami – Žemajty, Suvalky (kaunaským [nářečím]), Dzúky (jižními Aukštajty [nářečím]) a východními Aukštajty“ (LKE 2008: 539).

Jazykovědci vytyčili hranici oddělující nářečí Aukštajtů a Žemajtů, stále se však diskutuje o tom, zda lze takto skutečně rozlišovat lidi, kteří se považují za Aukštajty nebo Žemajty. Dochází se k závěru, že „pro současné Žemajty je při ztotožňování se s Žemajty a odlišování se od nežemajtských obyvatel nejdůležitějším ukazatelem nikoli místo bydliště ani domnělá historická Žemaitija, nýbrž odlišný jazyk. <…> Považujeme-li za orientační linii lingvistickou hranici stanovenou jazykovědci, izofona sebeuvědomění kolísá na obě strany od ní v pásmu širokém celkem téměř 40 km“ (Kalnius 2006: 116). Říká se také, že „současnou aukštajtskou kulturu vymezuje jazyk“ (Savoniakaitė 2007: 180).

Názvy nářečí používané v každodenní řeči se jen částečně shodují s klasifikací uváděnou dialektology. V obou případech se Žemajty označuje tatáž skupina lidí, příslušníci jiných nářečí se však vymezují různěji. Aukštajty se obvykle nazývají jen ti, kteří se ve vědecké klasifikaci řadí

¹ O odlišném pohledu na název Suvalkija (a odpovídajícím způsobem na název Suvalkové) viz Župerka 2006: 178.

² V práci Petra Kalniuse (2002), z níž se vychází při popisu stereotypů, jsou vedle dalších informací uvedeny pouze autostereotypy Žemajtů, Suvalků a Dzúků.

186

KALBOS KULTŪRA | 83

k východním Aukštajtům nebo západním Aukštajtům ze Šiauliai, zatímco ostatní obyvatelé rozsáhlé oblasti aukštajtského nářečí jsou označováni jako Dzúkové nebo Suvalkové. Nelze s naprostou jistotou vědět, co měl člověk na mysli, když charakter označil za aukštajtský – dialektologickou klasifikaci, etnické rozdělení, nebo to, jak se to všechno chápe v každodenní řeči. Je proto třeba uznat, že nevyřešený problém pojmenování činí tento výzkum poněkud nepřesným.

To, jak se obyvatelé Litvy rozdělují, závisí také na výchozím bodě či úhlu pohledu. Například „etničtí Žemajté chápou pouze kategorii ‚Aukštajt‘, jíž Žemajté označují všechny obyvatele Litvy, kteří nejsou Žemajty“ (Pakalniškis 2001: 199). Při analýze spojení slova aukštaitiškas s názvy povahových rysů je třeba vzít v úvahu, že tak mohou být označeni nejen například východní Aukštajté, ale také – je-li autorem textu Žemajt – obyvatelé jiných etnických oblastí Aukštajtije.

Podle psychologů se souhrn stálých vlastností lidského chování, který vyjadřuje vztah člověka k ostatním lidem, k sobě samému a k vlastním činům, nazývá charakter. „Typické povahové rysy závisí na obecných společenských podmínkách lidského života a na osvojované sociální zkušenosti. Individuální osobitost charakteru utvářejí fyziologické předpoklady vývoje jedince <...> a také jedinečné situace, v nichž probíhá socializace a výchova člověka.“ (PŽ 1993: 47). Socializace a výchova člověka přímo závisí na prostředí, předávaném hodnotovém systému a příkladech žádoucího chování. Charakter obyvatel jednotlivých etnických oblastí se obvykle nevyznačuje nějakými výjimečnými rysy, které by nebylo možné přisoudit obyvatelům jiné oblasti, nýbrž odlišnou mírou projevování těchto rysů nebo jejich jinými kombinacemi.

Utváření charakteru člověka, který celý život žije na stejném místě, je zčásti předurčeno, neboť jestliže je oprávněný předpoklad, že příslušníci různých etnických skupin se za stejných okolností chovají alespoň trochu odlišně, lze tvrdit, že dítě většinou vídá příklady podobného chování a podobného pohledu na svět a vyrůstá mezi týmiž autostereotypy a heterostereotypy. Tento proces navíc připomíná uzavřený kruh, protože když člověk stále vidí pouze určitý typ příkladů chování, lze jen stěží získat takové kombinace rysů, které by byly spojovány výhradně s jinou etnickou skupinou.

Oprávněně se uvádí, že „autostereotypy a heterostereotypy regionálních skupin Litvy mají kořeny sahající několik století do minulosti, <...> a přetrvávají v myšlení dnešních Aukštajtů, Žemajtů, Suvalků a Dzúků“ (Kal-

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

187

nius 2002: 47). Kalbos pasaulėvaizdyje užfiksuotų per daugybę metų susiklošiusių nuostatų dėl kitaip kalbančių (kitoje etninėje Lietuvos srityje gyvenančių) gyvybingumas palaikomas ir žiniasklaidos priemonių. Stereotipai iš principo gali kisti, bet kitimas yra labai lėtas.

VÝSLEDKY VÝZKUMU

V textech korpusu se nejvíce informací nachází o charakteru Aukštaiťů³. Podrobně jsou charakterizováni také Žemaiťané, o něco méně Dzūkai a Suvalkieťané. Několik charakterových rysů se nevztahuje k lidem z jedné etnické oblasti (nebo jednoho nářečí). V textech je zaznamenáno, že Aukštaiťané, Dzūkai, Suvalkieťané a Žemaiťané, tedy příslušníci všech etnických skupin Litvy, jsou pracovití, Aukštaiťané a Žemaiťané jsou vytrvalí, Aukštaiťané, Žemaiťané a Dzūkai jsou otevření, Aukštaiťané, Žemaiťané a Suvalkieťané jsou zdrženliví, zatímco Žemaiťané a Suvalkieťané jsou hrdí. Stejné charakteristiky nedokazují, že je charakter lidí uvedených skupin vnímán stejně. Pojmenování téhož rysu samozřejmě umožňuje tvrdit, že se hovoří alespoň částečně o podobných věcech, avšak podstatné rozdíly nevymezují jen charakteristiky aukštaitský(á), žemaitský(á), dzūkijský(á), suvalkijský(á). Při popisu charakteru obyvatel různých etnických oblastí stejnými slovy je třeba zohlednit všechny významy víceznačného slova.

Ze shromážděných příkladů si lze vytvořit určitou představu o tom, které charakterové rysy jsou v jazykovém obrazu světa litevštiny připisovány Aukštaiťům, Žemaiťanům, Dzūkům a Suvalkieťanům.

Obyvatele všech etnických oblastí lze charakterizovat i velmi stručně, když se abstraktní významy slov povaha, charakter, mentalita, přirozenost, vrozené založení upřesní charakteristikami označujícími příslušnost. Výrazy aukštaitská povaha, aukštaitský charakter, aukštaitské založení; žemaitská povaha, žemaitský charakter, žemaitské založení; dzūkijský charakter, dzūkijská přirozenost, dzūkijský temperament; suvalkijská povaha, suvalkijský charakter, suvalkijská mentalita, suvalkijské založení jsou zaměřeny na čtenáře, který slova aukštaitský, -á, žemaitský, -á, dzūkijský, -á, suvalkijský, -á nespojuje pouze s geografickou příslušností. Tato slova jsou názvy příslušných kategorií a v povědomí uživatele jazyka by již měla být spojena s určitými informacemi.

³ Je pravděpodobné, že právě to mohlo vést k uvedené žemaitské tradici nazývat Aukštaiťany všechny, kteří nejsou Žemaiťané.

188

KALBOS KULTŪRA | 83

Mnohem informativnější jsou slovní spojení, v nichž jsou uvedené výrazy upřesněny dalšími charakteristikami: vřelý aukštaitský charakter⁴; horkokrevná aukštaitská povaha; prudká přímočará, ryze aukštaitská povaha; Ach, ta prokletá aukštaitská přirozenost. Nejdřív něco uděláš a teprve potom přemýšlíš; tvrdá žemaitská povaha; přinejmenším charakter je opravdu velmi žemaitský – dost [–docela] nepříjemný; nádherně vřelý, osobitý dzūkijský charakter; dobrý dzūkijský charakter; činorodý suvalkijský charakter. Téměř všechna slova upřesňující charakteristiku velmi zřetelně vyjadřují také hodnocení dané věci – kladné nebo záporné; neutrální popis by byl sotva možný, pokud chceme podstatu celého charakteru vystihnout jedním nebo dvěma slovy.

Aukštaiťům je v textech připisována lyričnost. Je to jejich význačný rys: Kolik té aukštaitské, či spíše selonské lyričnosti v básni; Tajemným drahokamem aukštaitské lyričnosti zůstal pro mou generaci; vědomě potlačovaný sklon V. Račicka k tomu, aby se stal lyrickým po aukštaitsku. Lyričnost souvisí především s poezií. Literární badatelé často zdůrazňují elegickou tesklivost písní východní Aukštaitije a tvorby lyrických básníků z východní Aukštaitije (zejména Jona Aisčia). S lyričností se pojí citovost, smutek a nostalgie. V poémě „Lietuva“ (1888) podal Maironis tuto stručnou charakteristiku Aukštaiťana: Ač pevný v povaze, v řeči pomalý, / Laskavý, srdečný, byť chladným se zdá. <...> Lidské radovánky jej málo lákají, / Hlouběji než radost cítí bolest, / Na smutné tváři výraz velikosti / Zříš vtisknutý i hluboký cit Mair 311. Ačkoli je takový emoční stav obvykle důsledkem nedostatku či ztráty, aukštaitský smutek lze řadit k abstraktním jevům hodnoceným kladně: hlubokou vrstvu své duše – jasný aukštaitský smutek – spojuje s ironií, záblesky úsměvu; R. Vanagova povídka „Mano vaikystės saldainis“, založená na vzpomínkách na dětství, dýchá aukštaitsky romantickou nostalgií. Dominanta něhy a citlivosti zahrnuje i další rysy, které v textech charakterizují vztah Aukštaiťanů ke světu a k ostatním lidem: V základu povahy těchto Vilňanů spočívají ryze aukštaitské rysy: otevřenost, upřímnost, prostota, silnější vztah k přírodě, větší soudržnost, něžnost; V tvorbě J. Biliūnase cítíme Aukštaitiji: vyšší, jasnější oblohu, světlejší les (borové háje), jinou povahu lidí: lyričtější, mírnější, hovornější, otevřenější Dauj LL 107; V naší krvi však zůstává věčný aukštaitský žal Strielk TV 66. Je třeba zmínit, že podobné závěry se

⁴ Příklady bez uvedení zdroje pocházejí z Korpusu současných textů litevštiny (http://donelaitis.vdu.lt).

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

189

Učinili tak i etnologové, kteří zkoumali zvyky Aukštajtů a způsob života jejich obyvatel. Podle V. Savoniakaitė (2007: 174) „všechny Aukštajty, s nimiž se setkali, spojovalo pouto s okolím a přírodou. Aukštajté různého věku a s lepším vzděláním poeticky vyjadřují lásku ke svému rodnému kraji“.

Aukštajté si vedle smutku a lyrismu přesto zachovávají pozitivní postoj k lidem a životu obecně. Takové vlastnosti jim pomáhají překonávat těžkosti: Drž se, Untaniuku, nikdy neztrácej svůj aukštajtský optimismus; Romas míval peníze a hostil s opravdovou aukštajtskou pohostinností.

Je třeba říci, že byly zaznamenány i v podstatě opačné sklony v chování; zmiňuje se aukštajtská přímočarost a šibalství. Texty dokládají, že Aukštajté nejsou pouze lyričtí snílci. Za zmínku stojí jejich přístup k práci, který jim umožňuje dosáhnout cíle: <...> velký milovník přírody, který díky aukštajtské pracovitosti a vytrvalosti dokázal uskutečnit své záměry. Aukštajtská zdrženlivost nedovoluje, aby se emoce projevovaly bez zábran: Jeho vystupování je typicky aukštajtsky zdrženlivé, o sobě toho vypráví jen velmi málo a příliš si nestěžuje, ale písněmi nešetří.

Básník Henrikas Čigriejus takto hovoří o souhře smutku a smíchu v povaze lidí ze svého rodného kraje Biržai–Pasvalys: „Ti klidní lidé z mého kraje – jsou také velcí šprýmaři. Dojemní a zároveň šprýmaři. A ještě před smrtí rádi tropí žerty. Už od dětství jsem vídal takovou divokou dvojznačnost: když je smutno, tak je smutno, ale jak dlouho tu můžeš být smutný? Tak si teď zazpívejme, říká, a teď už to rozjeďme, zpívejme, jak se patří!“ (Čigriejus 1993: 12).

Lze tedy shrnout, že poznámky o Aukštajtech zaznamenané v textech jsou rozporuplné; jejich charakteristika je značně pestrá.

Zcela odlišně jsou charakterizováni Žemaité. Specifika jejich povahy jsou přesně a názorně vystižena zdůrazněním tvrdé povahy. Na základě materiálu z textů lze tvrdit, že zásadním rysem charakteru Žemaitů je tvrdohlavost. Toto slovo se objevuje ve většině příkladů týkajících se svébytnosti chování Žemaitů a jejich postoje k životu. Z kontextů lze usuzovat, že tvrdohlavost je hodnocena kladně: pomáhá nejen zvládat každodenní úkoly, ale umožňuje i zdánlivě nemožné věci: Myslím, že to nejdůležitější, na co mohu být hrdý, je žemaitská tvrdohlavost; když k ní přidáte ještě trochu talentu, můžete rychle šlapat i do pedálů jízdního kola; Žemaitská tvrdohlavost a nekonečná touha žít způsobily zázrak – nemoc ustoupila. Tvrdohlavost souvisí s vytrvalostí. Tyto povahové rysy se v textech často uvádějí společně: Co našemu premiérovi rozhodně nechybí, je vytrvalost a tvrdohlavost.

190

KALBOS KULTŪRA | 83

Nic se nedá dělat – Žemait ŠN 1992 05 14; Pouze díky takové vytrvalosti a žemaitské tvrdohlavosti (= jen díky takové vytrvalosti a žemaitské tvrdohlavosti), a díky pečlivému hospodaření s nevelkými financemi „Sakala“, se Kniūkštovi podařilo uspět.

Vytrvalost od tvrdohlavosti odlišuje větší vliv rozumu než emocí: tvrdohlavost totiž někdy může být i bezdůvodná, zatímco vytrvalost se pojí s jasnými cíli: žemaitská vytrvalost byla v jeho povaze zpevněna svobodou, nadějí a pevnou vírou v obrodu litevského státu; Jeho vytrvalost však byla žemaitská. Horlivě zdokonaloval své povolání a jezdil na konzultace na Východ. Nejen žemaitská tvrdohlavost a vytrvalost, ale také další povahové rysy Žemaitů (žemaitská otevřenost, žemaitská poctivost) mohou být v litevském jazykovém obrazu světa chápány jako vlastnosti, které subjektu pomáhají vykonávat určité činnosti: Přejeme kolegovi, aby i nadále cílevědomě pracoval zvoleným směrem, se žemaitskou tvrdohlavostí; J. Švedas se svou příznačnou žemaitskou tvrdohlavostí a vytrvalostí usiloval o dosažení stanovených cílů v různých oblastech činnosti; Předseda Zemědělské komory to podrobně vysvětlil s veškerou žemaitskou otevřeností; Napoleon tento úkol plnil s žemaitskou poctivostí, dokud nešlápl na minu.

Je třeba upřesnit, že to, co je v textech označováno jako žemaitská otevřenost, znamená na rozdíl od aukštajtské (a zejména dzūkijské) otevřenosti a srdečnosti nikoli sklon člověka svěřovat se, nýbrž zvyk mluvit bez vytáček; jinak řečeno, tento rys by bylo možné označit jako přímost.

Tvrdohlavost Žemaitů je neoddělitelná od jejich důstojnosti a vědomí vlastní hodnoty. Podle materiálu z textů se tento rys neprojevuje vyzdvihováním vlastní důležitosti, nýbrž prostým dodržováním určitých zásad slušnosti: Učitelky, které zkontrolovaly práce, odcházely domů a nesly si každá jedinou květinu: ať žije žemaitská důstojnost!; Její žemaitská důstojnost nám však nedovolila, abychom ji opustili, když ležela v posteli. Důstojnost je základem žemaitské zdrženlivosti: Vyrůstali jsme při poslechu vyprávění našich prarodičů – „pašeráků“ a pašeráků knih – žemaitsky zdrženlivých, ale velmi nápaditých.

To, co zde bylo řečeno o Žemaitech, lze doplnit také materiálem z etnologických analýz. Na základě údajů z průzkumů se uvádí, že „Žemaité si sebe sama hodnotí mimořádně dobře a lepšími je činí prostě žemaitskost. Je to ryze pozitivní hodnota vysoké kvality. <...> Zvláště „lepší“ rysy jsou Žemaitům připisovány s cílem zdůraznit jejich morální vlastnosti. <...> Pozitivní hodnocení sebe sama implikuje pocit nadřazenosti Žemaitů“ (Pakalniškis 2001: 204–205).

Etnologové uvádějí, že některé povahové rysy Žemaitů mohly být posíleny také různými historickými okolnostmi. Potřeba bránit se, neustále odrážet

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

191

nepřátelské útoky vypěstovaly žemaitský patriotismus, žemaitskou trpělivost. Tak se označuje vlastnost člověka vydržet velmi mnoho, přičemž se však nepopírá, že i ona může dojít konce: Žemaitská trpělivost, vytrvalost a obrovská láska k vlasti pomohly odolat dlouholetým nájezdům křižáků; v únoru mi žemaitská trpělivost konečně došla a požádal jsem o vrácení rukopisu.

V části analyzovaných příkladů jsou zmíněny takové povahové rysy Žemaitů, které mohou být zvenčí často hodnoceny negativně. Již zmíněná tvrdá povaha a také význam přikládaný slovu mohou vyvolávat nepříznivou reakci okolí: V okolí rodného statku B. Buračase je cítit žemaitská tvrdost, tvrdohlavost; Když se Žemaité do něčeho pustí, když se do něčeho zaříznou, ani je nenapadnou slova, kterými by se dalo odseknout LR 2001 03 30. To, že Žemaity bývá někdy těžké přimět, aby se začali zajímat o nové věci nebo prostě změnili názor, lze vyjádřit také pomocí asociací s neživými přírodními objekty: Všechna ostatní témata ho nezajímají. Je to opravdový žemaitský pařez. Taková nepohyblivost a pomalost ztěžuje přizpůsobení změnám: Lístky budou muset měnit dvakrát jen ti nejkonzervativnější, suvalkijsky šetrní nebo žemaitsky pomalu uvažující; [Novinář:] Cítíte svou žemaitskou povahu? [Básník Algimantas Mikuta, rodák z Mažeiků:] Ano, nemohu se chlubit pružností. Svérázná netečnost, strnulost, pomalá reakce Dlg 1999 12 24.

Anekdotické situace, které zdůrazňují zejména to, že Žemaité jsou málomluvní a mluví pomalu: Dva Žemaité, otec se synem, kácí v lese stromy. Zima, chladno. Spěchají, mlčí. Kolem poledne se syn rozhlédne a řekne: / – Krásné počasí. / K večeru, když naloží dříví na sáně, se vracejí domů. Otec řekne: / – Ano.

Analýza příkladů užití jazyka souvisí s autostereotypy Žemaitů zmiňovanými v etnologických pracích. Sami Žemaité tvrdí, že jsou prý „prudší a urážlivější, zlostnější, hrubší, pomalejší, závistivější, méně upravení, uzavřenější a nakonec... nejtvrdohlavější“ (Kalnius 2002: 37). Srov.: My, Žemaité, do knih nekoukáme, říkáme to přímo LKŽ XIII 719; žemaitská hrubost⁵ ve mně nachází své náležité místo. Žemaité se navíc pokládají za upřímné, přátelské, pohostinné, vytrvalé, odolné a pracovité (viz Kalnius 2002: 37). Spisovatel z emigrace Apolinaras Petras Bagdonas, který vydal díla psaná žemaitsky, Žemaity vychvaluje: Nechci zde převyprávět celé dějiny Žemaitije, chci jen zdůraznit, že Žemaité svou statečností, vytrvalostí a láskou k rodnému kraji předčili ostatní baltské kmeny Bagd MP 8.

⁵ K užívání přídavného jména grubus ve významu „nezdvořilý, hrubý“ viz Drukteinytė V. K tomu, že se přídavné jméno grubus považuje za sémantismus. – Res humanitariae 6, Klaipėda: nakladatelství Klaipėdské univerzity, 2009, 42–55 (a literaturu tam uvedenou).

192

KALBOS KULTŪRA | 83

Mezi povahovými rysy Dzūků zaznamenanými v textech nejsou žádné, které by výrazně převažovaly; častěji se zmiňuje dzūkská upřímnost. Na základě dokladů užití ji lze považovat za charakteristický rys Dzūků: Osamělá žena vychovala syna Eduardase a dceru Evelinu a vštípila jim vrozené rysy dzūkské pracovitosti a upřímnosti; Upřímně poděkovali jemu i obyvatelům Alytusu účastníci dnů LASS „Setkání“, kteří zakusili dzūkskou upřímnost a plodnost<...> Tento povahový rys Dzūků posilují i další charakteristiky vyjádřené slovy a obraty blízkého významu: Dzūkové si velmi rádi povídají Sigitas Geda (Mt 1997 11 106); s plným srdcem a dzūkskou otevřeností vyložil své tajemství; obyvatelé Balbieriškisu, ačkoli jsou „Dzūkové se suvalkijskou příměsí“, jsou velmi výřeční a pohostinní LL 2004 20 22; s veškerou dzūkskou otevřeností kázal pomalým zanavyským lidem; Těžko najít většího „člověka duše“, než je Dzūček, a dzūkské písně jsou nejvýmluvnějším zrcadlem této „duše“ TVa 2005 07 23–29. Aloyzas Gudavičius uvádí mezi litevskými stereotypy rčení Dzūkas je veselý a dobrosrdečný člověk (viz Gudavičius 2009: 216).

Citový prvek přibližuje Dzūky k etnickým Aukštaitům: příslušníkům obou skupin se připisuje citovost, liší se však samozřejmě přívlastky abstraktních pojmů, které souhrnně vystihují podstatu povahy etnické skupiny – charakteristiky dzūkský a aukštaitský: Vzpomínám si, jak nás s Vytautasem Bubnysem ohromila mimořádná atmosféra večera, který se protáhl až do pozdních hodin, dzūkská citovost. Dzūkové jsou navíc charakterizováni také jako lidé, kteří nepřikládají materiálním věcem přehnaný význam: Obecně jsou Dzūkové lidé velmi poetické duše. Žijí jako ptáci. Jsou to takoví zpěvní drozdové. Je to zvláštní litevský kmen. V jejich uvažování je zajímavý existencialismus. Žijí přítomností, nehromadí majetek Jonas Jurašas (Mt 1997 11 106).

Pro Dzūky typické osobité chápání hrdosti a cti se vyjadřuje přejatým slovem unoras⁶: Snad jsou všichni Dzūkové tak malí jako, no jak to říct, a nechtěl jsem ranit vaši dzūkskou hrdost. Dzūkská pracovitost je podmíněna dzūkskou energií. To umožňuje předpokládat, že příslušníci této etnické skupiny nejsou pouze pasivními a citlivými pozorovateli: Přidáme i trochu dzūkské energie.

V humorné povídce Vytautase Rimkevičiuse „Ďáblova pokušení“ (o obyvatelích Litvy ze čtyř etnických skupin) je Dzūkas vykreslen jako člověk připoutaný k rodnému kraji, který bez něj teskní („V Dzūkiji je slunce žhavější“); jako přátelský, hovorný člověk se zájmem o život sousedů (říká ďáblovi: „<...> víc nic nepotřebuji, jen abych si mohl pěkně popovídat!“; „Tak my dva jsme vlastně příbuzní!“);

⁶ Polonizované podoby onaras (onoras, unaras, unoras) se užívají ve významu „přehnaný pocit vlastní důstojnosti, hrdost, pýcha, ctižádost“ (LKŽ VIII 1004, 1005; LKŽ XVII 450, 458).

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

193

rychle se rozzlobí, ale také se rychle snaží usmířit („Je třeba, aby všichni žili v míru jako dobří příbuzní. <...> všechna Boží stvoření jsou mi milá, pokud mě nerozzlobí“); citlivý k neštěstí a útrapám druhých; nejdůležitější jsou pro něj děvčata, tance a písně („Na světě není nic lepšího než děvče!“).

Etnologové zaznamenali, že sami Dzúkové se považují za upřímné, přátelské a plodné, pracovité a otevřené, přičemž jedním z nejčastěji zmiňovaných negativních rysů v autostereotypech je lehkomyslnost (viz Kalnius 2002: 35).

V textech jsou zachyceny různé povahové rysy Suvalčanů (v tomto případě se vycházelo také z několika příkladů užití slova zanavykas). Častěji se objevují charakteristiky popisující vztah Suvalčanů k hmotným věcem a majetku. Kromě šetrnosti, která je v zásadě hodnocena kladně, se příslušníkům této skupiny připisují i nežádoucí rysy – lakota a chamtivost, srov.: V. Kazakevičius věnuje svou knihu se suvalskou šetrností „Marijampolčanům rozptýleným po celém světě“; Ach, ta suvalská šetrnost; Kvůli své suvalské lakotě přijímám hosty strašně zřídka; a červený kaviár s vodkou ze sklenice s ptačím motivem uvízne v hrdle zcela oprávněně, suvalsky lačnícím po cizím majetku. I bez zmínky o některém z těchto povahových rysů může být v textu zakódována myšlenka, že Suvalčané jsou praktičtí, pragmatičtí, mají sklon všechno počítat a vytěžit z toho prospěch: Když naši krajané suvalské povahy spatří švédské stoly zavalené hromadami jídla, z nichž mohou jíst, kolik chtějí, ani na vteřinu nezapomenou, že „za všechno zaplatili“, a pustí se do neuvěřitelného množství pokrmů; Lidé se často divili, že se naše jména shodují [Kazys Bradūnas o svém jménu a jménu své ženy]. Odpovím po suvalsku, jako opravdový „hřebík“; žertoval básník. – Když jsou Kaziové dva, stačí jedna oslava jmenin za rok R 1999 01 30.

S žádnou jinou etnickou skupinou než se Suvalčany se v textech nespojuje obezřetnost a vychytralost: loni se zisku 4 mil. Lt rozdělilo ve formě dividend 900 000 Lt, zatímco vše ostatní bylo suvalsky obezřetně určeno na nové technologie; jako člověk suvalsky vychytralý zařídil, aby mu nespolehlivá společnost nepoškodila pověst. V povídce Vytautase Rimkevičiuse „Ďáblova pokušení“ (mimochodem autor pochází ze Šakiai, tedy je Súdovčan, Suvalčan) se objevují tyto rysy Suvalčana: necitlivý (ďáblovy myšlenky: „psychika Suvalčanů se podobá mému kopytu“); povinnosti plní jen tehdy, když z toho má prospěch; nedůvěřivý; nerad ztrácí čas a mluví naprázdno, pokud z hovoru neplyne hmatatelný, přímý užitek („Trochu si můžeme popovídat, nic to nestojí“); nespěchá s rozhodováním, má sklon vše promyslet (ďábel: „Velmi si vážím analytického suvalského rozumu“); pořádný, šetrný

194

KALBOS KULTŪRA | 83

(říká ďáblovi: „<...> ustup stranou, vidíš, že je tu rosa, namočím si boty“) (Rimk 165–169).

Zdůrazňuje se zdrženlivost Suvalčanů a smysl pro míru: Při této příležitosti si lze s vrozeným suvalským smyslem pro míru smočit rty i v jubilejní skleničce; Zkušenost soustředěného, tichého bytí spolu s blízkými si budoucí spisovatel odnesl také z domova, přestože jeho rodina byla suvalsky zdrženlivá.

Byl nalezen pouze jeden příklad, v němž jsou Suvalčané charakterizováni jako poetičtí lidé: Tady už se program chýlí ke konci a tak krásně jej vede skupina Súdovčanů (Suvalčanů), která skvěle vyvrací starou (díky Bohu, už od základů se hroutící) nespravedlivou představu o nepoetičnosti lidí tohoto kraje Vladas Braziūnas (LM 1983 12 24).

Podle etnologů se Suvalčané sami považují za upřímné, přátelské, pohostinné, pracovité a šetrné. Pracovitost Zanavyků zvláště zdůrazňuje Petronėlė Orintaitė (spisovatelka z emigrace, pocházející ze Šakiai) ve vzpomínkách na Jonase Jablonskise: Zanavykové jsou mimořádně výrazní svou přímočarou povahou a usilovnou pracovitostí Orint KLL 172; on [Zanavyk] nebojí se nést i dvojí břemeno a trpělivě je veze až do konce Orint KLL 175. Z negativně hodnocených rysů uvádějí sami Suvalčané také lakotu a sobectví, závist (viz Kalnius 2002: 35).

Povahové rysy uváděné v textech a spojované s obyvateli příslušných etnických oblastí jsou uvedeny v tabulce 1.

¹ TABULKA. Povahové rysy obyvatel etnických oblastí (z nasbíraných příkladů)

Horníci | Žemaité | Dzúkové | Suvalčané | lyričtí (4) | tvrdohlaví (41) | upřímní (4) | šetrní (4) | otevření (3) | neústupní (22) | otevření (2) | pracovití (3) | dojemní (3) | trpěliví (4) | srdeční | pomalí (3) | smutní (2) | pomalí (3) | pracovití | zdrženliví (3) | neomalení (2) | vlastenci (3) | lidé s duší | neomalení (3) | neústupní | hrubí (2) | elegantní | mluví pomalu (2) | pospolití | neteční (2) | energičtí | důstojní (2) | pracovití | odvážní (2) | dobré povahy | chladní (2) | citově založení | důstojní (2) | hrdí | lakomí (2) | hádaví | klidní (2) | citově založení | bohatí (2) | upovídaní | zdrženliví (2) | citliví | pohostinní (2) | prchliví | náladoví | upovídaní | analyticky myslící | lehkomyslní | otevření | vznětliví | neústupní | mluví pomalu | pracovití | lyričtí | nevlídní | láskyplní | hrdí | poetické duše | mluví nahlas

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

195

Horní Litevci

Žemaité

Dzūkijci

Suvalkijci

mírnější povahy málomluvní upřímní optimisté prostí vlastenci klidní vážní romantičtí umírnění zdrženliví prudké povahy šibalské srdeční vřelého charakteru srdeční hovorní jemní přímočaří pevné povahy uzavření pohostinní

vznětliví tvrdé povahy pomalu mluvící málomluvní naivní nepružní nepříjemného charakteru nespěchající nejemní zřídka mluvící vtipní poctiví hrubiáni umínění svéhlaví pevné povahy rázn í neteční

usedlí zvědaví pohostinní vřelého charakteru hovorní jemného jazyka pohostinní

ukecaní hrubí chamtiví chytří vytrvalí trpěliví nehty⁷ neotevření necitliví nezdvořilí neupřímní nedůvěřiví nespěchající (s rozhodováním) pomalí prostí stálí závistiví umírnění sebeovládající se poněkud drsní přímočaré povahy líní pořádní činorodí

široké duše spraga tošim

polož i na ránu, žijí dneškem, rádi se vypovídají, jsou připoutáni k rodnému kraji, spraga tošim, nehromadí majetek

usilující o prospěch

V tabulce jsou nejprve vyčleněna označení, která se v příkladech vyskytla více než jednou (číslice u slova ukazuje, kolikrát bylo takto charakterizováno). Dále jsou v abecedním pořadí uvedena označení použitá pouze jednou. Na konci jsou uvedeny frazémy a další rčení, jejichž první slovo není hlavní složkou charakteristiky. Při pojmenovávání rysů obyvatel etnických oblastí jsme se snažili zachovat slova použitá v příkladech. Počet jmen byl sjednocen: všude je uvedeno množné číslo. U přídavné charakteristiky (např. vytrvalý) se započítávaly také případy užití odvozených slov, tj. podstatných jmen od stejného kořene (např. vytrvalost). Tučným písmem jsou vyznačeny pravděpodobné charakteristiky etnických skupin—

⁷ LKŽ VIII 499 uvádí 15. význam slova nago: přen. o lakomci.

196

KALBOS KULTŪRA | 83

charakterové dominanty. Je třeba říci, že autoři článku sami neformulovali rysy na základě takových textů (anekdot, povídek apod.), v nichž etnický charakter není přímo popsán nějakým slovem. Jiným příkladem je charakteristika způsobu řeči Žemaita ve zmíněné Maironisově poémě (Pratęsdamas kalba, mažai, iš reto Mair 311), kde se přímo říká – mažakalbis, retakalbis.

Aby se ověřilo, nakolik informace zaznamenané v textech souvisejí s obrazem světa zachyceným ve vědomí uživatelů jazyka, byl proveden experiment volných asociací. V červnu 2009 bylo dotázáno 105 studentů kombinovaného studia Fakulty sociální péče a studií zdravotního postižení Šiauliaiské univerzity. Věk respondentů se pohyboval od 20 do 50 let. Účastníci experimentu měli vedle slov aukštaitis, žemaitis, dzūkas, suvalkietis napsat první slovo, větu nebo slovní spojení, které je napadlo. Shrnutí výsledků výzkumu ukázalo, že informace o Aukštaitijcích, Žemaitech, Dzūkijcích a Suvalkijcích se získávaly v různé míře. Nejpodrobněji byli charakterizováni Žemaiti a Suvalkijci, o něco méně Dzūkijci a s Aukštaitijci se spojuje jen několik rysů. Stejné charakterové rysy se při popisu všech čtyř etnických skupin opakují jen minimálně: slovem s abstraktním významem geras jsou charakterizováni Aukštaitijci, Žemaiti a Dzūkijci, slovy skūpus (= šykštus) a skūpumas (= šykštumas) jsou spojovány nejen se Suvalkijci, ale také se Žemaiti a Dzūkijci. Aukštaitijce a Dzūkijce spojuje slovo mielas, Žemaiti a Suvalkijce pak dosnus. Protože Žemaiti a Suvalkijci byli popsáni nejpodrobněji, lze mezi mnoha charakterovými rysy vyzdvihnout i ty převládající. Žemaiti jsou považováni za tvrdohlavé: mezi reakcemi na podnět byly uvedeny asociace užsispyrimas, užsispyręs. Se Suvalkijci je neodmyslitelně spojena taupumas. Dokládá to množství reakcí spojených s tímto rysem: cizí slovo skūpus (hybridní výraz skūpuolis), taupus (někdy dále zesílené slovy ypač, pernelyg), šykštuolis, nagas, okazionalismus gailikas (dětské slovo?). Při charakterizaci Dzūkijců bylo třikrát použito slovo dundukas, jehož souvislost s podnětem lze vysvětlit fonetickou asociací.

Je obtížné shrnout, obyvatelům které etnické oblasti přisoudili účastníci asociačního experimentu nejvíce kladně hodnocených rysů, protože tytéž charakterové rysy mohou být za různých okolností hodnoceny různě. Lze předpokládat, že nejpozitivněji jsou hodnoceni Aukštaitijci. Kladně hodnocené rysy jsou geras (3), estetas, mielas, ramus ir lėtas, sukalbamas, teisingas, záporně hodnocený je pasikėlęs (2). Žemaiti, Dzūkijci a Suvalkijci jsou hodnoceni výrazně více negativně. Žemaiti jsou nejen dosnūs, geri, tvirti, vaisingi ir atkaklūs, ale také užsispyrę, rėksniai, vulgarūs, pikčiurnos.

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

197

Dzūkijci jsou mieli, geri, linksmi, ale označují se také jako bobomis, bukais, bjauriais. Negativně hodnocených rysů Suvalkijců je ještě více. Kromě šykštumo se zmiňuje také pavydas nebo se zdůrazňuje, že Suvalkijec je labai blogas žmogus, sunkaus charakterio asmenybė. Nelze vyloučit, že výsledky experimentu mohla zčásti ovlivnit původ samotných informátorů: značná část studentů Šiauliaiské univerzity pochází z okresu Šiauliai a z oblastí Šiauliai a Panevėžys, tedy z té části Litvy, jejíž obyvatelé se považují za Aukštaitijce. Charakterové rysy Aukštaitijců, Žemaitů, Dzūkijců a Suvalkijců, které uvedli účastníci asociačního experimentu, jsou představeny v tabulce 2.

² TABULKA. Charakterové rysy obyvatel etnických oblastí (na základě výsledků asociačního experimentu)

Aukštaitijec

Žemait

Dzūkijec

Suvalkijec

dobrý (3) povýšený (2) estét milý klidný a pomalý společenský spravedlivý

tvrdohlavý (23) pevný (2) prudký vytrvalý štědrý dobrý kozel mrzout křikloun ×lakomý ohnivý pohostinný vulgární žemaitského naturelu

hlupáček (3) ×lakomý (2) ošklivý bába hloupý dobrý hamižník veselý milý šetrný tichý, klidný

×lakomý (48) šetrný (13) skrblík (3) mizera (2) závistivý (2) špatný člověk štědrý ×hloupý lakomec osoba s těžkou povahou

ZÁVĚRY

Na základě výsledků analýzy příkladů užití a experimentu s volnými asociacemi lze tvrdit, že v jazykovém obrazu světa litevského jazyka je zachycen názor, že příslušníci etnických skupin mají vlastní pohled na svět, na lidi i sami na sebe. Existují charakterové rysy, které se připisují více než jedné etnické skupině: například pracovitost je zaznamenána v charakteristikách všech skupin, zatímco hrubostí se nevyznačují pouze Dzúkové.

198

KALBOS KULTŪRA | 83

Výsledky experimentu lze jen částečně spojovat se závěry, k nimž se dospělo analýzou jazykového materiálu. Účastníci experimentu uvedli mnohem méně rysů, než kolik jich bylo obsaženo v textech. Existuje také značný počet kvalitativních nesrovnalostí. V zásadě se shodují pouze dominantní rysy popisů Žemaitů a Suvalkijců: u Žemaitů je zdůrazňována tvrdohlavost, zatímco Suvalkijci jsou mimořádně šetrní, lakomí a skoupí. Výsledky experimentu s asociacemi neukazují výraznější dominantní rys Aukštaitů, avšak z dostupných popisů lze vyvodit stejný společný jmenovatel jako z analýzy jazykového materiálu: obyvatelé této etnické skupiny jsou klidní a mírumilovní lidé. Dzúkové jsou v textech připisovány pozitivnější povahové rysy, zatímco mezi výsledky experimentu převažují ty negativní. Obecně lze říci, že ve srovnání s charakteristikami sestavenými na základě textů vytvářejí odpovědi účastníků experimentu s volnými asociacemi mnohem negativnější stereotypy o etnických skupinách, s výjimkou Aukštaitů. Tento rozdíl lze vysvětlit několika příčinami. Příklady z textů byly shromážděny z veřejného psaného jazyka; autoři těchto textů jsou známí a dobře znají příslušníky etnické skupiny, o níž píší. Odpovědi účastníků experimentu s asociacemi byly anonymní (což snižuje odpovědnost za vlastní slova); respondenti měli pouze středoškolské vzdělání a názory některých z nich na příslušníky etnických skupin (zejména jiných než vlastní skupiny) mohly být nahodilé, ovlivněné takovými hovorovými výroky, v nichž se na jiného, odlišného člověka (jiného národa, mluvícího jiným jazykem či nářečím, s jinými zvyky) pohlíží jako na cizího a nepříznivě.

Souhrnně lze říci, že reakce respondentů na podnětová slova i povahové rysy připisované v textech obyvatelům etnických oblastí nemusí být nutně podmíněny zkušeností s přímým kontaktem ani objektivním hodnocením skutečnosti. Je pravděpodobné, že část odpovědí vychází z ustálených stereotypů a obrazu vytvářeného médii; je však třeba uznat, že stereotypy obsahují zrnko pravdy – odrážejí fragment jazykového obrazu světa zachyceného v jazyce a ovlivňují komunikaci mezi Litevci z různých etnických oblastí.

ŠALTINIAI

Bagd MP – A. P. Bagduonis. Medviegale pasaka, Čikaga, 1997.

Dauj LL – V. Daujotytė. Lietuvių literatūra: XX a. pr. ir I pusė. Vadovėlis XI kl., Kaunas, 1996.

Dlg – Dialogas (savaitraštis).

LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, Vilnius, 1941–2002.

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

199

LL – Laisvas laikraštis.

LM – Literatūra ir menas (savait­raštis).

LR – Lietuvos rytas (dienraštis).

Mair – Maironis. Raštai 2, Vilnius, 1988.

Mt – Metai (žurnalas).

Orint KLL – P. Orintaitė. Ką laumės lėmė. Liepalotų medynuose. Atsiminimai, apybraižos, Vilnius, 1993.

R – Respublika (dienraštis).

Rimk – V. Rimkevičius. 27 išpažintys, Vilnius, 1975.

Strielk TV – J. Strielkūnas. Tik vienąsyk, Vilnius, 1998.

ŠN – Šiaulių naujienos (dienraštis).

TVa – TV antena (žurnalas).

LITERATŪRA

Bliumas R. 1998: Etninės psichologijos įvadas, Vilnius: Lietuvos informacijos institutas.

Čigriejus H. [interviu]. – Literatūra ir menas, 1993 03 06.

Gudavičius A. 2009: Etnolingvistika (Tauta kalboje), Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Kalnius P. 2002: „Kitokie“ tarp „savų“: Lietuvos etnografinių grupių stereotipai. – Lietuvos etnologija 2 (11), Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 23–52.

Kalnius P. 2006: Aukštaitijos ir Žemaitijos paribio vietinių gyventojų savimonė. – Lietuvos etnologija 6 (15), Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 95–119.

Kalnius P. 2007: Žemaičių etniškumas: esamas ar konstruojamas? – Tautosakos darbai 34, 15–32.

LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Sudarė Kazys Morkūnas, redagavo Vytautas Ambrazas. 2-as patiksl. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Nakienė A. 2007: Žemaičių savimonės paieškos internete. – Tautosakos darbai 34, 214–220.

Pakalniškis V. 2001: Žemaitiškumas globaliame pasaulyje. – Lietuvos etnologija 1 (10), Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 199–216.

PŽ 1993: Psichologijos žodynas. Redaktoriai Rimvydas Augis, Rimantas Kočiūnas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Savoniakaitė V. 2007: Bendra, bet sava: apie šiuolaikinius aukštaičius. – Lietuvos kultūra: Aukštaitijos papročiai. Sudarytojas Žilvytis Šaknys, Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 169–208.

200

KALBOS KULTŪRA | 83

Tumėnas V. 2007: Konvencionalūs, klasifikaciniai ir interpretaciniai regioninės tapatybės aspektai ir sąsajos su tautodaile. – Lietuvos etnologija 7 (16), Vilnius: Lietuvos istorijos instituto leidykla, 125–156.

Župerka K. 2006: Tarminės šnekos komentavimas nelingvistiniuose tekstuose. – Acta humanitarica universitatis Saulensis. Mokslo darbai, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 178– 191.

Gauta 2010 09 29

CHARACTER TRAITS OF LITHUANIAN ETHNIC GROUPS IN LINGUISTIC REALITY

Summary

The article presents a study of Lithuanian character traits attributed to people who represent different ethnic and cultural subgroups, i. e. aukštaičiai, žemaičiai, dzūkai and suvalkiečiai. The material was collected from mass media, fiction, spoken language, dictionaries and the electronic corpus of contemporary Lithuanian (Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas). The findings of the linguistic analysis have been supplemented with experimental data from an association test.

The results suggest that aukštaičiai (Highlanders) are poetic and emotional, their character is a combination of sadness and gaiety. The most prominent feature of žemaičiai (Samogitians) is stubbornness which is inseparable from persistence, straightforwardness, dignity and self-esteem. Dzūkai are most often referred to as sincere, open, sensitive people with a special code of honour. People coming from Dzūkija do not attach much importance to material things yet material wealth, as established by this study, is utterly important to suvalkiečiai. This subgroup is described as miserly, thrifty, orderly and smart. Certain traits of character may be attributed to more than one ethnic subgroup but not a single trait has been established as a common feature of all subgroups.

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ KAZIMIERAS ŽUPERKA Šiaulių universitetas Povilo Višinskio g. 38, LT-76352 Šiauliai [email protected] [email protected]

S. PAPAURĖLYTĖ, K. ŽUPERKA. Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje

201