V pracích a slovnících litevské akcentologie i příručkách se akcentuační norma slovesa garsinti (: gãrsas; garsùs, -ì, gãršų, -ią) velmi kolísala: gársinti, gársina, gársino (MKŽ 172; Vaitkevičiūtė 2004: 165); garsìnti, garsìna, garsìno (LV 262; RŽ 204); garsìnti, garsìna, garsìno a gársinti, gársina, gársino (Kamantauskas 1929: 39); gársinti, gársina, gársino a garsìnti, garsìna, garsìno (LKŽ III 142; LKTŽ 103; Būga 1958: 441; Laigonaitė 2002: 103; Stundžia 1995: 140; Vitkauskas 1995: 27, 80); gársinti, gársinti, garsìnti (Derksen 1996: 350). Normativní Dabartinės lietuvių kalbos žodynas uváděl dvě akcentuační varianty: gársinti, gársina, gársino a garsìnti, garsìna, garsìno (DŽ₁ 199, DŽ₂ 164, DŽ₃ 166, DŽ₄ 166, DŽ₆ₑ). Mnozí rozhlasoví a televizní novináři si osvojili doporučovanou prestižní akcentuační normu tohoto slovesa – a i nyní často slýcháme zprávy o tom, kdo igársino filmy nebo pořady. Uvědomělejší uživatelé jazyka se rovněž naučili takto akcentovat, ačkoli v běžné mluvě by pravděpodobně volili jinou akcentuační variantu (varianta s akutovou metatonií má mezi uživateli jazyka jen malou oporu).
U sloves tohoto typu se sufixem -inti je možná akutová metatonie:
žiaũrinti, žiaũrina, žiaũrino (: žiaurùs, -ì; žiaũrų, -ią) a další.
(viz Kavaliauskas 2000: 54–55; 68–72; Kavaliauskas 2011: 125).
Byly kodifikovány i přípustné varianty přízvuku – dáilinti i daĩlinti, dá rdinti i dãrdinti, márminti i mãrminti, rá ininti i raĩninti, skaĩdrinti i skaĩdrinti, támsinti i tãmsinti a další (Kavaliauskas 2000: 53–72; Kavaliauskas 2005: 114–118; Kavaliauskas 2011: 124–125). Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK) v roce 2005 upřesnila normu přízvukování slovesa garsinti – upustila od předponového přízvukování, které se v jazyce prakticky vůbec nepoužívá, a kodifikovala častou variantu s cirkumflexovým přízvukem na kořeni: gársinti, gársina, gársino a gãrsinti, gãršina, gãršino. Takové přízvukové varianty uvádí i nejnovější akcentologická literatura (Mikulėnienė, Pakerys, Stundžia 2008: 260; Stundžia 2009: 220).
Je tento návrh VLKK podporován uživateli jazyka? Abychom na tuto otázku odpověděli, byl v letech 2008–2011 proveden výzkum užívání tohoto slovesa ve čtyřech litevských regionech: v Dzūkiji (Veisiejai a okolí), v Suvalkiji (město Vilkaviškis a okres), v Aukštaitiji (Utena a Ignalina) a v Žemaitiji (město Raseiniai a okolní oblasti). Výzkumu se zúčastnilo 800 lidí, po 200 z každého regionu. Respondenti byli požádáni, aby přečetli věty obsahující zkoumané sloveso (nevěděli, že se zkoumá přízvuk jednoho slova). Při čtení předložených vět Mūsų šalį garsina daug įžymių žmonių a Operatorius įgarsino šį filmą respondenti v dotaznících zaznamenávali, kterou variantu přízvukování zkoumaného slovesa zvolili. Do průzkumu byli náhodně vybráni respondenti různého věku (od 17 do 81 let). Výsledky byly následující (viz tabulku a obr.):
V. KAVALIAUSKAS. Dėl veiksmažodžio garsinti kirčiavimo normos
179
Page 3
TABULKA. Přízvukování slovesa garsinti v jednotlivých regionech Litvy
OBR. Obecné tendence v přízvukování slovesa garsinti
Výzkum ukázal, že rozhodnutí VLKK upustit od varianty s přízvukem na příponě je zcela opodstatněné – žádný respondent si tuto variantu přízvukování nezvolil. Prestižní varianta přízvukování s metatonií gársinti není v reálném úzu příliš podporována – základní variantu přízvukování zvolilo pouze 1% Suvalčanů, o něco více respondentů v Dzūkiji, Aukštaitiji a Žemaitiji (postupně 10, 11,5 a 17% dotázaných) (srov. Stundžia 1995: 138). Všude přesvědčivě převažovala varianta s cirkumflexem v kořeni gar̃sinti. Výsledky tohoto výzkumu potvrzují obecné tendence v užívání variant přízvukování slovesa garsinti, které zaznamenal také prof. Antanas Pakerys – anketa mezi studenty ukázala, že varianta s přízvukem na příponě se neužívá a převažuje varianta s cirkumflexem v kořeni: išgārsinti (35) a išgársinti (6) (viz Pakerys 2002: 336). Anketa provedená v roce 2011 mezi 50 studenty litevské filologie na Fakultě litevské filologie Litevské univerzity pedagogických věd, kteří dosud neabsolvovali kurz akcentologie, ukázala ještě výraznější tendence ve prospěch cirkumflexu v kořeni
180
KALBOS KULTŪRA | 84
Page 4
v užívání tohoto slovesa: išgaršinti (48) a išgársinti (2). Výsledky všech výzkumů tedy podporují návrh VLKK uvádět dvě varianty přízvukování tohoto slovesa. Normu přízvukování slovesa garsinti by však bylo možné v budoucnu znovu upřesnit s ohledem na tendence v reálném úzu a pořadí variant obrátit: garšinti a gársinti. Varianta s cirkumflexem v kořeni má mezi uživateli jazyka větší podporu a navíc není v rozporu se stávajícím systémem přízvukování sloves na příponu -inti. Podobná praxe existovala i dříve: v předchozích vydáních DŽ byly kodifikovány varianty přízvukování slovesa sausinti (: saũsas, -à) bez metatonie a s metatonií – saũsinti a sáusinti (DŽ₁, DŽ₂), zatímco v DŽ₃, DŽ₄, DŽ₆ₑ zůstala pouze varianta s cirkumflexem v kořeni, bez metatonie – saũsinti; DŽ₁ navrhovalo přízvuk na první slabice u slovesa váizdinti, zatímco v DŽ₂ byla norma přízvukování změněna a jako jediná varianta byla kodifikována varianta s cirkumflexem v kořeni vaizdinti.
ZÁVĚRY
1. Rozhodnutí Státní komise pro litevský jazyk upřesnit normu přízvukování slovesa garsinti, upustit od varianty s přízvukem na příponě a uvádět obě varianty přízvukování – s přízvukem na první slabice kořene i s cirkumflexem v kořeni –, podporuje reálný úzus. Dokládá to výzkum přízvukování tohoto slovesa provedený ve čtyřech regionech Litvy i údaje z anket mezi studenty.
2. Výsledky výzkumu ukázaly, že nově kodifikovaná varianta s cirkumflexem v kořeni garšinti je velmi oblíbená a výrazně předčí základní variantu s přízvukem na první slabice kořene gársinti. Z 800 respondentů si variantu s cirkumflexem v kořeni zvolilo dokonce 719 (90%) dotázaných.
3. Možná by bylo vhodné normu přízvukování tohoto slovesa znovu upřesnit a pořadí variant obrátit – varianta s cirkumflexem v kořeni garšinti má v reálném úzu větší podporu a nenarušuje stávající systém přízvukování sloves na příponu -inti.
LITERATURA A PRAMENY
B ū g a K. 1958: Rinktiniai raštai 1. Sud. Zigmas Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
D e r k s e n R. 1996: Metatony in Baltic, Amsterdam–Atlanta: Rodopi.
DŽ₁ – Slovník současné litevštiny. Odpovědný redaktor J. Kruopas, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1954.
V. KAVALIAUSKAS. Dėl veiksmažodžio garsinti kirčiavimo normos
181
Page 5
DŽ2 – Slovník současné litevštiny. Odpovědný redaktor J. Kruopas, Vilnius: Mintis, 1972.
DŽ3 – Slovník současné litevštiny. Hlavní redaktor S. Keinys, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993.
DŽ4 – Slovník současné litevštiny. Hlavní redaktor S. Keinys, Vilnius: Institut nakladatelství vědy a encyklopedií, 2000.
DŽ6e – Slovník současné litevštiny. Hlavní redaktor S. Keinys, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2006.
Kamantauskas V. 1929: Trumpas lietuvių kalbos kirčio mokslas. 2. Kirčio žodynas, Kaunas: Švyturio bendrovė.
Kavaliauskas V. 2000: Bendrinės lietuvių kalbos priesaginių veiksmažodžių kirčiavimas, Vilnius: Algarvė.
Kavaliauskas V. 2005: Dėl kai kurių priesaginių veiksmažodžių kirčiavimo normų. – Kalbos kultūra 78, 111–127.
Kavaliauskas V. 2011: Accentuation System of Suffixed Verbs in Standard Lithuanian. – Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (3), 123–131.
LKŽ III – Slovník litevského jazyka 3. Odpovědný redaktor K. Ulvydas, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956.
Laigonaitė A. 2002: Lietuvių kalbos akcentologija, Vilnius: Gimtasis žodis.
LV – Příručka litevského jazyka. Sestavili P. Skardžius, S. Barzdukas, J. M. Laurinaitis, Bielefeld: Společenství litevských vyhnanců, 1950.
LKTŽ – Slovník výslovnosti litevského jazyka. Sestavil V. Vitkauskas, Vilnius: Institut nakladatelství vědy a encyklopedií, 2001.
Mikulėnienė D., Pakerys A., Stundžia B. 2008: Bendrinės lietuvių kalbos kirčiavimo žinynas, Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla.
MKŽ – Slovník pravopisu a přízvuku pro studium litevštiny. Sestavili P. Kniūkšta a A. Lyberis, Kaunas: Šviesa, 1996.
Pakerys A. 2002: Akcentologija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
RŽ – Pravopisný slovník litevského jazyka. Redaktoři K. Gasparavičius, N. Grigas, J. Lazauskas, K. Ulvydas, A. Žirgulys, Kaunas: Státní nakladatelství encyklopedií, slovníků a vědecké literatury, 1948.
Stundžia B. 1995: Lietuvių bendrinės kalbos kirčiavimo sistema, Vilnius: Petro ofsetas.
Stundžia B. 2009: Bendrinės lietuvių kalbos akcentologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Vaitkevičiūtė V. 2004: Bendrinės lietuvių kalbos kirčiavimas, Kaunas: Šviesa.
Vitkauskas V. 1995: Lietuvių kalbos kirčiavimo žinynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Obdrženo 14. 6. 2011
182
KALBOS KULTŪRA | 84
Page 6
O přízvukové normě slovesa GARSINTI
Shrnutí
V lingvistických pracích o litevské akcentologii, stejně jako ve slovnících a příručkách, docházelo u přízvukové normy slovesa garsinti („znít, oznamovat, vyhlašovat“) k značnému kolísání. Normativní Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (Slovník současné litevštiny) uvádí dvě přízvukové varianty: s přízvukem na kořeni s akutem (gársinti, gá̄rsina, gá̄rsino) a s přízvukem na příponě (garsìnti, garsìna, garsìno). Přízvukový vzorec s přízvukem na příponě v současném úzu téměř vymizel. V roce 2005 Státní komise pro litevský jazyk změnila přízvukovou normu tohoto slovesa: odmítla přízvukový vzorec s přízvukem na příponě a schválila rozšířenou variantu s cirkumflexem na kořeni, srov. gársinti a garšinti. Výzkum úzu tohoto slovesa ve třech různých litevských regionech ukázal, že nově schválená varianta s cirkumflexovým přízvukem na kořeni je oblíbenější než hlavní varianta s přízvukem na kořeni s akutem (srov. 90% a 10%). S ohledem na skutečný úzus a tendence v přízvukování slovesné přípony -inti článek navrhuje upravit přízvukovou normu slovesa takto: vzorec s cirkumflexovým přízvukem na kořeni by měl být uveden jako hlavní, primární varianta (garšinti) a varianta s přízvukem na kořeni s akutem jako sekundární (gársinti).
